106

1590. Zajímala by mě historie dělostřeleckých útvarů dislokovaných ve 20. letech minulého století v Hradci u Opavy (dnes Hradec nad Moravicí) a její cvičné střelnice v prostoru kóty Hanuše. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Hradec nad Moravicí byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

– velitelství a I. oddíl dělostřeleckého pluku 6   červenec 1920 – září 1920
– dělostřelecký pluk 53srpen 1920 – září 1920
– dělostřelecký pluk 8září 1920 – říjen 1927
– náhradní baterie dělostřeleckého oddílu 2581922 – září 1929

Dělostřelecký pluk 6
Vytvořil se sloučením pluku polního dělostřelectva 4 (navazujícího od léta 1919 na polní dělostřelecký pluk 4 bývalé rakousko-uherské armády) a 2. čs. pluku lehkého dělostřelectva ruských legií (zřízeného 7.9.1917) v červenci 1920 jako lehký dělostřelecký pluk 6, přejmenovaný v lednu 1923 na dělostřelecký pluk 6. Od října 1923 nesl pluk čestné pojmenování „Irkutský“. V době vzniku útvaru byly v Hradci nad Moravicí dislokovány velitelství pluku, velitelství I. oddílu a 3. baterie, zatímco 1. baterie byla v Opavě a 2. baterie v Raduni. Velitelství II. oddílu se společně s 6. baterií nacházelo v Dolních Životicích, kdežto 4. baterie byla ubytována v Mikolajicích a 5. baterie v Litultovicích. Náhradní baterie působila v Brně, kam se v říjnu 1920 soustředil celý pluk a setrval zde až do září 1933, kdy se většina jeho součástí přesunula do Znojma, kde se v dubnu 1938 vytvořila asanační rota. V původní posádce zůstal pouze nově vytvořený náhradní oddíl. Kromě toho od října 1924 do října 1937 tvořil součást pluku také III. oddíl dislokovaný v Jihlavě. Nový III. oddíl se zformoval v lednu 1938 z původního dělostřeleckého oddílu 256 a v květnu 1938 se přestěhoval z Jihlavy do Brna. Po německé okupaci pohraničí se velitelství pluku, spojovací baterie a I. oddíl přesunuly ze Znojma do Jihlavy, II. oddíl do Třebíče a asanační rota do Brna. Po rozbití republiky v roce 1939 bylo velitelství pluku se spojovací baterií v červnu redislokováno do Brna. Pluk byl zrušen 31.7.1939. V době dislokace velitelství pluku v Hradci nad Moravicí v jeho čele stál pplk. děl. Ferdinand Thoman (červenec až říjen 1920).
Dělostřelecký pluk 53
Zřízen v červenci 1920 z minometného oddílu 353 (tj. do léta 1919 jízdního dělostřeleckého pluku 9 dřívější rakousko-uherské armády) jako lehký dělostřelecký pluk 53, který byl v lednu 1923 přeměněn na dělostřelecký pluk 53. Velitelství pluku, spojovací četa, I. a II. oddíl se nejprve nacházely v Brně, odkud se v srpnu 1920 přesunuly do Hradce nad Moravicí. V této posádce setrvaly jen krátce a v rychlém sledu následovalo stěhování do Uherského Hradiště (září 1920), Bzence (říjen 1920) a do Lipníku nad Bečvou (říjen 1921). Náhradní baterie z počátku sídlila v Uherském Hradišti, odkud se v roce 1921 přestěhovala do Hodonína a v září 1921 do Lipníku nad Bečvou. Zde byl rovněž od října 1924 do října 1932 dislokován III. oddíl. V září až říjnu 1932 se pluk přestěhoval do Josefova, odkud byl v červnu 1936 přemístěn do Hodonína. Zde svoji činnost po německé okupaci ukončil v červenci 1939. V době dislokace pluku v Hradci nad Moravicí funkci jeho velitele zastával pplk. děl. Josef Hron (od července 1920 do ledna 1923).
Dělostřelecký pluk 8
Vznikl v červenci 1920 z bývalého pluku polního dělostřelectva 8 (navazujícího od léta 1919 na polní dělostřelecký pluk 12 někdejší rakousko-uherské armády) jako lehký dělostřelecký pluk 8 a v lednu 1923 byl přejmenován na dělostřelecký pluk 8. Velitelství pluku se spojovací četou, I. a II. oddílem byly nasazeny na Slovensku, zatímco náhradní baterie působila v Opavě a 5. baterie v Olomouci. Po návratu ze Slovenska byl pluk (bez náhradní baterie) od září 1920 soustředěn v Hradci nad Moravicí. Do nové posádky se v lednu 1922 přesunula i náhradní baterie a v říjnu 1924 zde vznikl III. oddíl. V roce 1927 byl pluk přemístěn do Opavy. Jako první Hradec v květnu opustilo plukovní velitelství se spojovací četou, I. oddílem a náhradní baterií, v říjnu je následoval II. a III. oddíl. V prosinci 1929 se III. oddíl přestěhoval do Drahotuší a v září 1930 do Hranic, odkud se v září 1933 vrátil do Opavy. V Hranicích již od října 1931 sídlila také náhradní baterie, která byla v září 1933 rozšířena na náhradní oddíl. Ve stejné době se dosavadní spojovací četa rozrostla na baterii. V listopadu 1935 odešel II. oddíl do Místku a počátkem roku 1938 Opavu opustily i další součásti pluku. V lednu se velitelství, spojovací baterie a I. oddíl přemístily do Frenštátu pod Radhoštěm, kam byl v únoru redislokován také náhradní oddíl z Hranic, kde v dubnu vznikla asanační rota. Po říjnové okupaci pohraničí se do Frenštátu přemístily také II. oddíl z Místku a III. oddíl z Opavy. Pluk zanikl 31.7.1939. V době dislokace pluku v Hradci nad Moravicí funkci jeho velitele zastávali: plk. děl. Ferdinand Thoman (leden 1923 až únor 1924), mjr. děl. Ferdinand Bašný (únor 1924 až říjen 1924), pplk. děl. Alois Mensi (říjen 1924 až červen 1925), pplk. děl. Karel Tichý (červen 1925 až listopad 1926), škpt. děl. Václav Hoffmann (listopad 1926 až únor 1927) a pplk. děl. Karel Tichý (únor 1927 až leden 1929).
Dělostřelecký oddíl 258
Byl zformován na základě pluku polního dělostřelectva 58 (tj. do léta 1919 polního dělostřeleckého pluku 112 bývalé rakousko-uherské armády) v červenci 1920 jako horský dělostřelecký oddíl 258, reorganizovaný v lednu 1923 na dělostřelecký oddíl 258. Velitelství oddílu se společně se spojovací četou a náhradní baterií nacházely v Opavě, zatímco 1. baterie sídlila nejprve v Dolních Životicích a do Opavy se přestěhovala až počátkem následujícího roku. Již v březnu 1922 byla ale přesunuta do Kylešovic a v únoru 1923 do Kateřinek. Teprve v srpnu 1922 vznikla 2. baterie sídlící v Kylešovicích. V lednu 1923 se přemístila do Vávrovic a v srpnu 1925 do Opavy. Náhradní baterie byla v roce 1922 redislokována do Hradce nad Moravicí, a setrvala zde až do září 1929, kdy se přestěhovala do Nového Jičína. V září 1933 byl celý oddíl soustředěn v Lipníku nad Bečvou, kde byl zrušen v lednu 1938. V době dislokace náhradní baterie v Hradci nad Moravicí funkci velitele oddílu zastávali: mjr. děl. Hugo Spiess (říjen 1921 až říjen 1926), pplk. děl. Karel Nedoma (říjen 1926 až březen 1927), mjr./pplk. děl. František Oppl (březen 1927 až březen 1928), pplk./plk. děl. Karel Vojan (březen 1928 až září 1930).

Ke cvičné střelnici u kóty Hanuše bohužel nemáme žádné informace.


1589. Rád bych poprosil informace o působení dělostřeleckém pluku 13 v Chlumci nad Cidlinou. (odpovídá Pavel Minařík)

Dělostřelecký pluk 13 vznikl 15.1.1938 z bývalého dělostřeleckého oddílu 253. Velitelství pluku se společně se spojovací baterií a I. oddílem nacházelo v Chlumci nad Cidlinou, zatímco II. oddíl sídlil v Novém Bydžově, III. oddíl ve Smidarech a náhradní oddíl v Žiželicích. Od dubna 1938 se stala součástí pluku asanační rota dislokovaná v Chlumci nad Cidlinou, kam se v říjnu 1938 přesunul také náhradní oddíl. Pluk svoji činnost ukončil 31.7.1939. Velitelem pluku byl po celou dobu jeho existence pplk. (od 1.7.1938 plk.) děl. Karel Petr.


1588. Zajímala by mne hudební skladba či notový záznam a nebo jakákoliv informace ohledně svolávacích plukovních signálů a plukovní písně c. a k. pěšího pluku č. 98 Vysoké Mýto. (odpovídá Bohumil Pešek)

Jako svolávací signál se používal signál 9. sboru. Plukovní píseň žádnou neznám. Jako plukovní pochod byla používána skladba „Hoch Habsburk“, kterou složil Johann Nepomuk Král v roce 1879. Tento pochod vyšel pod názvem „Císařský svatební pochod“ na CD „Historické pochody“, Praha (Supraphon 11 2603-2 411). Volací signál je uveřejněn ve sbírce signálů 9. sboru, signály polnicí a bubínkem jsou ve služební knize E-3 Exerzierreglement für die Fussreuppen (cvičební řád pro c. a k. pěchotu) a lze je nalézt mimo jiné v publikaci: Eva Vičarová, „Rakouská vojenská hudba 19. století a Olomouc“, Olomouc 2002.


1587. Už v minulosti ste mi odpovedali (pod č. 1306) na moju otázku týkajúcu sa niektorých dôstojníkov pôvodne čs. armády nemeckej a českej národnosti, ktorí sa stali dôstojníkmi slovenskej armády. Nevedeli byste mi upresniť niektoré údaje a to u Františka Škárku a Aloisa Šedu. Podarilo sa mi zistiť, že kpt. pech. Alois Šeda bol k 15.3.1939 absolventom VŠV a František Škárka bol k 15.3.1939 v hodnosti kpt. gšt. Títo dôstojníci mali aspoň určitú dobu slúžiť v slovenskej armáde. Preto by som Vás chcel poprosiť o bližšie údaje k týmto dvom dôstojníkom. Hlavne ku kpt. pech. A. Šedovi. Hlavne dátum a miesto narodenia, aspoň krátky priebeh služby v čs. armáde a neskôr v slovenskej armáde (ak by bolo možné uviesť aj priebeh služby – výkon funkcií), ako aj po vojne. (odpovídá Pavel Minařík)

František Škárka se narodil 25.8.1900 v Jasenici u Valašského Meziříčí. Nejprve byl povolán do rakousko-uherské armády, ve které sloužil od února do prosince 1918 u střeleckého pluku 25 ve Sv. Hypolitu. Vojenskou presenční službu absolvoval v čs. armádě od října 1920 do září 1922 u různých útvarů (pěší pluk 27 Olomouc, ŠDZ Olomouc, ženijní pluk 2 Kroměříž) a do zálohy odešel v hodnosti četaře aspiranta. V říjnu 1923 se do čs. armády vrátil, přičemž u ženijního pluku 3 Komárno a Ženijního učiliště Litoměřice vykonával přípravnou službu k přijetí za rotmistra z povolání. V říjnu 1924 nastoupil do Vojenské akademie v Hranicích a po dvouletém studiu ji opustil jako poručík pěchoty. Následoval 9-ti měsíční pobyt v aplikační škole při Učilišti pro pěší vojsko v Milovicích. Poté sloužil jako velitel čety u pěšího pluku 17 v Hlohovci (1927 až 1931), pěšího pluku 24 ve Znojmě (1931 až 1933) a pěšího pluku 23 v Trnavě a Bratislavě (1933 až 1935). V únoru 1935 byl v hodnosti nadporučíka, které dosáhl v říjnu 1930, povolán ke studiu na Vysoké škole válečné. Po jeho skončení se v červenci 1937 coby kapitán pěchoty (povýšen v říjnu 1936) stal příslušníkem štábu 9. divize v Bratislavě. O rok později byl převeden do stavovské skupiny důstojníků generálního štábu a ustanoven přednostou 3. (operačního) oddělení uvedené divize. Službu v armádě přerušil v červenci 1939 a následně působil jako tiskový referent na Okresním úřadě ve Valašském Meziříčí. Zde se zapojil do odbojové činnosti, za což byl po jejím prozrazení vězněn od srpna 1939 do května 1945. Do čs. armády se vrátil v červnu 1945 a působil na velitelství 4. oblasti v Bratislavě. Z počátku zastával funkci přednosty operační skupiny 3. oddělení štábu. V říjnu 1946 byl souběžně povýšen na škpt. gšt., mjr. gšt. a pplk. gšt. V lednu 1948 se stal podnáčelníkem štábu 4. oblasti. V říjnu téhož roku byl povýšen na plk. gšt. Od září 1950 převzal řízení mobilizačního oddělení u velitelství týlu 2. vojenského okruhu v Trenčíně. V říjnu 1953 odešel na Vojenskou katedru Vysoké školy ekonomické do Bratislavy, kde působil až do svého přeložení do zálohy v listopadu 1956.

Alois Šeda se narodil 15.1.1908 v Kobylnici u Brna. Od října 1926 do července 1928 studoval na Vojenské akademii v Hranicích a poté absolvoval aplikační školu při Učilišti pro pěší vojsko v Milovicích. Od července 1929 sloužil jako velitel čety u pěšího pluku 32 v Košicích, přičemž absolvoval řadu odborných kurzů (horolezecký na Štrbském Plesu, zastírací v Milovicích, tělovýchovný a mravní v Praze) a stáží (na Škole pro důstojníky pěchoty v záloze v Uherském Hradišti či u pluku útočné vozby v Milovicích). V říjnu 1932 byl povýšen na nadporučíka pěchoty. V listopadu 1935 nastoupil na Vysokou školu válečnou. Kapitánem pěchoty se stal v říjnu 1937. Studium ukončil v dubnu 1938 a následně byl přidělen ke 3. (operačnímu) oddělení štábu VI. sboru do Košic. Armádu musel opustit v dubnu 1939 a poté pracoval na Ministerstvu financí v Praze. V listopadu 1939 emigroval a v Bělehradě se přihlásil do čs. zahraniční armády. Po příjezdu do Francie se v lednu 1940 stal příslušníkem 1. čs. divize a jako velitel kulometné roty bojoval na frontě. Po porážce Francie nejprve organizoval ilegální odjezdy uprchlíků do Velké Británie a nakonec sám v říjnu 1940 odjel do severoafrického Oranu. Zde byl o měsíc později zatčen a převezen zpět do Francie. V červnu 1941 uprchl do Španělska, kde byl internován až do ledna 1943. V březnu 1943 se přihlásil u čs. armády ve Velké Británii. Nejprve absolvoval řadu kurzů a stáží u jednotek britské armády a od dubna 1944 sloužil na MNO v Londýně. V dubnu 1945 odešel ke štábu 3. armády gen. Pattona a od května působil jako styčný důstojník u britského chargée affaires v Praze. V červnu 1945 byl přidělen k Hlavnímu štábu čs. branné moci jako referent u všeobecné skupiny 1. (operačního) oddělení. V říjnu 1946 byl povýšen na škpt. pěch., přeložen do stavovské skupiny důstojníků generálního štábu a povýšen na mjr. gšt. a pplk. gšt. Od dubna 1947 zastupoval přednostu všeobecné skupiny na výše uvedeném oddělení. Na sklonku roku 1947 nastoupil jako profesor na Vysokou školu válečnou v Praze. Již v dubnu 1948 byl ale odeslán na zvláštní dovolenou a krátce poté emigroval do zahraničí.


1586. Chcel by som sa informovať na otázku týkajúcu sa niektorých dôstojníkov pôvodne čs. armády počas 1. ČSR a to mjr. int. F. Leva (českej národnosti) a škpt. gšt. Júliusa Petryšina (pravdepodobne ukrajinskej národnosti), pplk. int. Pescheka a mjr. int. J. Müllera, ktorí sa stali na krátku dobu po vzniku slov. armády dôstojníkmi slovenskej armády. Nevedeli byste mi uviesť niektoré údaje o týchto dôstojníkov? Hlavne dátum a miesto narodenia, národnosť, aspoň krátky priebeh služby v čs. armáde a neskôr v slovenskej armáde (ak by bolo možné uviesť aj priebeh služby – výkon funkcií), ako aj po 2. sv. vojne. Záverom by som sa chcel spýtať na osobu mjr. int. Ladislava Kasla (odpovedali ste mi pod por. č. 1306), v akom období študoval na VIŠ v Prahe, nakoľko bol preradený do skupiny dôstojníkov intendancie až na konci decembra 1939. (odpovídá Pavel Minařík)

škpt. gšt. Julis Petryszýn (po válce přejmenován na Petryšín)

– narozen12.5.1905 Pardubice
– národnostČeská
– v čs. armádě do 14.3.1939Vojenská akademie Hranice 1923-1925, aplikační škola při Učilišti pro dělostřelectvo 1925-1926, dělostřelecký pluk 7 Olomouc 1926-1929, frekventant vyššího kurzu u Vojenského jezdeckého učiliště Pardubice 1929-1931, dělostřelecký pluk 7 Olomouc 1931-1932, učitel v Dělostřeleckém učilišti Olomouc 1932-1933, frekventant VŠV Praha 1933-1936, u 4. oddělení štábu 10. divize B. Bystrica 1936-1937, u 2. oddělení štábu V. sboru Trenčín 1937-1939
– 2. světová válkau 8. praporu vládního vojska (do 1944 Jičín, od 1944 Itálie)
– v čs. armádě po 9.5.1945u 13. divize M. Boleslav (přednosta 1. oddělení, velitel týlu, náčelník štábu) 1945-1947, u 14. divize M. Boleslav (velitel týlu) 1947-1948, u 12. divize Litoměřice (velitel týlu, přednosta 1. oddělení štábu, velitel týlu) 1948-1950, náčelník týlu 4. sboru Brno 1950-1951, záloha 1951 (pplk. gšt.)

pplk. intend. Rudolf Peschek

– narozen12.3.1885 Dolany u Olomouce
– národnostněmecká
– v čs. armádě do 14.3.1939převzat z r.-u. armády, u intendance ZVV Brno 1919-1921, u intendance 11. divize Košice 1921-1922, u intendance ZVV Bratislava 1922, dovolená s čekaným 1922-1923, u intendance ZVV Bratislava 1923, u intendance ZVV Užhorod 1923-1924, u intendance ZVV Praha 1924, u intendance ZVV Brno 1924-1926, u intendance ZVV Košice 1929-1932, přednosta intendance 11. divize Košice 1932-1936, u intendance VI. sboru Košice 1936-1938, u intendance V. sboru Trenčín 1938-1939
– 2. světová válkanesloužil
– v čs. armádě po 9.5.1945nesloužil

mjr. intend. Jaroslav Müller

– narozen7.11.1888 Nové Město nad Metují
– národnostčeská
– v čs. armádě do 14.3.1939převzat z r.-u. armády, u železničního pluku Lysá nad Labem a Pardubice 1918-1919, u správního odboru MNO 1919-1921, u školského a výcvikového oddělení hl. št. 1921-1927, frekventant VIŠ 1927-1930, u intendance 5. divize Č. Budějovice 1930-1932, u intendance 2. horské brigády Spišská Nová Ves 1932-1934, u intendance 11. divize Košice 1934-1937, u intendance VI. sboru Košice 1937-1939
– 2. světová válkanesloužil
– v čs. armádě po 9.5.1945nesloužil

mjr. intend. František Lev

– narozen21.3.1891 Plzenec
– národnostčeská
– v čs. armádě do 14.3.1939převzat z r.-u. armády, u voj. zásobárny Plzeň 1919, u intendance ZVV Praha 1919-1923, frekventant Intendanční školy Praha 1923-1925, u intendance 6. divize Brno 1925-1926, u intendance ZVV Praha 1926-1929, u intendance ZVV Bratislava 1929-1932, u intendance 9. divize Bratislava 1932-1934, u divizního proviantního skladu 9 Bratislava 1934-1935, u Vojenského zeměpisného ústavu Praha 1935-1938, u intendance 2. divize Plzeň 1938, u Zemského úřadu Bratislava 1938-1939 (do 20.3.), u GSOS Praha 1939
– 2. světová válkanesloužil
– v čs. armádě po 9.5.1945přednosta intendanční služby 11. divize Plzeň 1945-1947, dovolená s plnými platy 1947-1948, výslužba 1948 (pplk. intend.)

Ladislav Kasl studoval na Vysoké intendanční škole v letech 1936 až 1938.


1585. Zaoberám sa históriou vojenskej posádky v Komárne od roku 1919, kde významnú úlohu plnil veliteľ p. pl. 12 plk. pech. Ladislav Beneš. Aký ho postihol osud po roku 1938? (odpovídá Pavel Minařík)

Plk. pěch. Ladislav Beneš byl velitelem pěšího pluku 12 v Komárně v letech 1935 až 1939. Po skončení 2. světové války opětovně nastoupil do čs. armády a od května do srpna 1945 působil jako posádkový velitel v Hradci Králové. Následně zastával funkci zástupce velitele 14. divize, jejíž velitelství se nacházelo ve stejné posádce. Do výslužby byl přeložen 1.4.1946.


1584. Mohl by někdo zodpovědět, na základě jakých právních předpisů byli jmenováni a povyšováni generálové čs. armády v době nesvobody od září roku 1938 do května 1945 v zahraničí, a kterých se to týkalo (vím jen o gen. F. Moravcovi či gen. Liškovi, ale byli zřejmě i další). Kdo je a kdy jmenoval a povyšoval a na jakém základě. Byl to pouze prezident E. Beneš? (odpovídá Pavel Minařík)

Povyšování důstojníků do první generálské hodnosti a generálů do vyšších generálských hodností prováděl prezident Beneš jako vrchní velitel branné moci na základě stejných právních předpisů jako v předválečné československé armádě. V průběhu války byli povýšeni: do hodnosti brigádního generála – Bohumil Boček, Ján Golian, Karel Klapálek, Jan Kratochvíl, Alois Liška, František Moravec, Heliodor Píka, Vladimír Přikryl, Jan Satorie, Bruno Sklenovský, Ludvík Svoboda, Oldřich Španiel a Jaroslav Vedral; do hodnosti divizního generála – Karel Janoušek a Bedřich Neuman. Kromě toho se Mikuláš Ferjenčík stál generálem veterinářské služby.


1583. Který dělostřelecký pluk dodal mužstvo a zbraně na tvrz Smolkov MO-38 až MO-42? Pátral jsem v publikaci Hraničáři od Hlučína, Opevněni IV. sboru – 2. díl, Opevnění na Ostravsku, Opevnění na Opavsku a Bruntálsku, ale nikde jsem tyto informaci nenašel. (odpovídá Pavel Šrámek a Pavel Minařík)

Dělostřeleckou výzbroj tvrze Smolkov mělo podle plánů tvořit pět houfnic ráže 100 mm (dvě v dělostřelecké otočné věži a tři v dělostřeleckém srubu). Výrobu těchto zbraní se však do podzimu 1938 nepodařilo zahájit, takže tvrz Smolkov byla provizorně vybavena třemi horskými kanony ráže 75 mm vz. 15. Tyto horské kanony nepocházely od žádného dělostřeleckého pluku, ale z dispozičních zásob ministerstva národní obrany. Mužstvo k jejich obsluze bylo zřejmě vybráno z řad příslušníků hraničářského pluku 4, kteří před nástupem k pluku sloužili u dělostřelectva. Podle publikace „Opevňování Ostravska v letech 1935 až 1938“ se jednalo o dělostřelecké pluky 7, 8 a 401.


1582. Chcel by som sa spýtať, kedy a ktorými jednotkami Wehrmachtu došlo po podpise a prijatí Mníchovskej dohody k obsadeniu časti Rakovnicka. Zaujímala by ma špeciálne obec Svojetín. (odpovídá Pavel Šrámek)

Z podrobné studie Karla Straky uveřejněné ve sborníku „Historie okupovaného pohraničí 1938-1945“, svazek 3, z roku 1999 vyplývá, že část Rakovnicka obsazovala německá armáda v rámci tzv. V. pásma okupace 10. října 1938. Které německé jednotky okupaci prováděly, autor bohužel neuvádí. Zkuste se ještě obrátit na Státní okresní archiv Rakovník.


1581. Pátrám po informacích o prvním československém námořním pluku, který byl údajně založen krátce po skončení první světové války se sídlem v Litoměřicích a byl rozpuštěn v roce 1921. Zajímaly by mě veškeré podrobnosti. (odpovídá Pavel Šrámek)

Již krátce po vyhlášení samostatného Československa vznikla v Praze z příslušníků bývalého rakousko-uherského válečného námořnictva české národnosti 1. námořní setnina (rota). Pod velením poručíka Kubáta odjela 16.11.1918 na Slovensko, kde zůstala až do svého rozpuštění 5.7.1919. Zúčastnila se například obsazení Žiliny a Rožňavy nebo bojů v okolí Miškovce. Po nástupu dalších příslušníků rakousko-uherského námořnictva do čs. armády se v Praze-Vršovicích vytvořil 1. čs. námořní prapor tvořený 2., 3. a 4. námořní setninou, který byl 3.2.1919 přeložen do Bratislavy. Zúčastnil se zajištění Bratislavy a bojů s maďarskou armádou (např. u Levic) a po jejich skončení zůstal v Bratislavě. Vedle těchto jednotek příslušníci námořnictva vytvořili ještě posádky pro čtyři obrněné vlaky a obsluhy pro čtyři dělostřelecké baterie.

Československý námořní prapor (nikoliv pluk) tedy v Litoměřicích nikdy své sídlo neměl. Od roku 1919 zde ale působilo jeho náhradní těleso označované jako Evidence československého námořnictva a oddíl válečného loďstva pro Labe, a to až do konce roku 1921. Od 1.1.1922 byly pak veškeré námořní jednotky sloučeny do vodního praporu se sídlem v Bratislavě.

Další podrobnosti můžete nalézt ve starší knize Zdeňka Ježka „Účast dobrovolníků v bojích o Slovensko a Těšínsko v letech 1918-1919“ z roku 1937 nebo v novější knize Jindřicha Marka „Piráti svobody. Čeští námořníci v letech 1918-1921“ z roku 2002.


1580. Kdy začal a kdy byl ukončen válečný stav mezi Německem a ČSR (ČSSR)? (odpovídá Pavel Šrámek)

Československá exilová vláda ve svém prohlášení z 16.12.1941 konstatovala, že válečný stav s Německem trvá od chvíle, kdy se dopustilo násilných činů vůči svrchovanosti, samostatnosti a územní celistvosti republiky, což bylo stanoveno na 17.9.1938. K ukončení válečného stavu došlo 3.2.1955, kdy prezident Antonín Zápotocký vydal prohlášení o zastavení válečného stavu s Německem.


1579. Chtěl bych se Vás zeptat, zda došlo v září po vyhlášení „ostrahy“ hranic 22.9. také k nařízení „krytu“ nebo k němu nedošlo a prováděn byl automaticky až po vyhlášení mobilizace 23.9. Také by mě zajímalo, zda nemáte přesnější informace o nařízení o posunutí ostrahových dělostřeleckých jednotek k místu plánovaného nasazení v systému ZH – ještě před nařízením „ostrahy“. Tedy před 22.9., konkrétně u II. sboru. (odpovídá Pavel Šrámek)

Po vyhlášení ostrahy hranic 22.9.1938 k samostatnému vyhlášení krytu hranic nedošlo. Kryt byl prováděn automaticky po vyhlášení mobilizace 23. 9. 1938.

Průběh provádění mimořádných opatření do 22. 9. 1938 byl tento:

1) 12.9.1938 nařízena velitelská pohotovost a mužstvu zakázáno opouštět kasárna.
2) 13.9.1938 odpoledne nařízen přesun velitelů pluků a praporů pěchoty prvního sledu na předvídaná velitelská stanoviště. Podle hlášení velitele II. sboru velitelé pluků zaujali svá SV do 9 hodin 14.9.1938.
3) 13.9.1938 v noci vyhlášen tzv. Plán „C“, tj. povolání záložníků-specialistů.
4) 17.9.1938 odpoledne nařízeno přemístit dělostřelectvo tak, aby nejdéle do tří hodin mohlo zaujmout předvídaná palebná postavení. Ze zápisů z válečných deníků vyplývá, že příslušné části dělostřelectva opustily kasárna brzy ráno 18.9.1938.
5) 17.9.1938 odpoledne povolán do zbraně nejmladší ročník zálohy.
6) 17.9.1938 byl vydán rozkaz k rozvezení munice z muničních skladů podle nástupového plánu.
7) 20.9.1938 nařízeno začít na hlavním obranném postavení s okamžitou výstavbou překážek, palebných postavení pro KPÚV, minomety a kulomety, zákopů.
8) 22.9.1938 dopoledne vyhlášena ostraha hranic.
9) 22.9.1938 před polednem nařízena úplná bojová pohotovost na hlavním obranném postavení.


1578. Chtěl bych Vás poprosit o nějaké informace ke 3. rotě V. strážního praporu, který působil v roce 1938 na Dobrošově u Náchoda. (odpovídá Pavel Šrámek)

Podle informací v knize Václava Kaplana a Jaroslava Brože „Opevnění na Náchodsku“ z roku 1988, vznikla 3. rota strážního praporu V 16. 11. 1937 a sídlila na Jiráskově chatě na Dobrošově. Dne 15. 9. 1938 se stala součástí hraničářského pluku 18, když byl strážní prapor V včleněn do tohoto pluku jako jeho III. prapor. Změnila se zřejmě na 9. rotu, která obsazovala objekty těžkého opevnění N-89 až N-93b a velel jí štábní kapitán Pejchl.


1577. Chtěl bych se zeptat, jaká byla bojová sestava a dislokace jednotek Velitelství okrsku Praha, Skupiny 2, Skupiny 4 a 18. pěší divize k 30.9.1938. (odpovídá Pavel Šrámek)

Složení velitelství okrsku Praha bylo následující:

– velitelství se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 5 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, kanonová a minometná rota),
– pěší pluk 28 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, kanonová a minometná rota),
– pěší pluk 201 (I. až III. prapor, technická a spojovací rota),
– pěší pluk 202 (I. až III. prapor, technická a spojovací rota),
– pěší pluk 203 (I. až III. prapor, technická a spojovací rota),
– pěší pluk 204 (I. až III. prapor, technická a spojovací rota),
– dělostřelecký oddíl 501,
– ženijní rota 151,
– ženijní rota 152,
– telegrafní rota 201,
– týlové útvary.

Složení 18. divize bylo následující:

– velitelství se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 55 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, kanonová a minometná rota),
– pěší pluk 78 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, kanonová a minometná rota),
– pěší pluk 84 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, kanonová a minometná rota),
– dělostřelecký pluk 18 (I. až III. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 18 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 18,
– telegrafní prapor 18 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.

Dislokaci jednotek obou svazků najdete v odpovědi na dotaz č. 275.

Sestava Skupiny 2 a 4 byla uvedena v odpovědi na dotaz č. 1462. Dislokaci známe jen u několika jednotek Skupiny 2: pěší pluk 31 bránil státní hranici od Starého Města pod Landštejnem zhruba k Vranovské přehradě, hraničářský prapor 3 bránil Vranovskou přehradu, pěší pluk 38 zůstal v záloze v prostoru Dačice.


1576. Rád bych se zeptal, které jednotky z pěšího pluku 34 byly na přelomu let 1938 a 1939 dislokovány v Přerově, případně zda tam byly v této době redislokovány ještě nějaké jiné jednotky. Dále by mě zajímal velitelský sbor a početní stav „přerovské“ části p. pl. 34 a zda je známo, v kterých objektech byly tyto části umístěny. (odpovídá Pavel Šrámek)

Od 6. prosince 1938 do zániku československé armády měly v Přerově své sídlo III. prapor a náhradní prapor pěšího pluku 34. Bližší podrobnosti o početních stavech a velitelském sboru nemáme k dispozici. O jiné vojenské jednotce, která by byla do Přerova přemístěna v důsledku okupace pohraničí Německem, nevíme.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek