1755. Vážení, při prohledávání starého alba jsem našel staré fotografie z roku 1947.
Je na nich generál Čejka při odhalování pomníku v Mostě 28.10 1947. Zajímalo by mě, kdo to byl a jakému druhu vojsk velel. Děkuji za odpověď, přeji hezký den. (odpovídá Pavel Minařík)
Karel Čejka se narodil 27.4.1892 v Praze a ke službě v rakousko-uherské armádě byl povolán v lednu 1915 k 28. zeměbraneckému pěšímu pluku. Po krátkém výcviku u náhradního praporu odjel za bojujícím plukem na východní frontu, kde v červenci téhož roku padl u Lublinu do zajetí. Po ročním pobytu v zajateckém táboře vstoupil nejprve v červenci 1916 do srbských dobrovolnických jednotek v Oděse a v březnu 1917 se stal příslušníkem čs. legií v Rusku. V průběhu bojů zastával u různých pluků funkce velitele čety, roty, praporu a pomocníka velitele pluku. Do vlasti se vrátil na jaře 1920 jako major 3. čs. střeleckého pluku. Po říjnovém sloučení legionářského útvaru s domácím 3. pěším plukem z Kroměříže se v novém pěším pluku 3 stal pobočníkem velitele pluku. V únoru 1922 byl ve stejné funkci přemístěn k pěšímu pluku 39 do Petržalky a v listopadu téhož roku k velitelství 1. pěší brigády do Prahy. Od dubna 1924 studoval na Válečné škole v Praze. V říjnu 1926 byl přemístěn k 7. divizi do Olomouce, kde nejprve zastával funkci přednosty oddělení a od srpna 1927 náčelníka štábu. Podplukovníkem se stal v prosinci 1927. Od září 1930 působil u pěšího pluku 13 v Šumperku, nejprve coby zástupce velitele pluku a od prosince 1932 jako velitel pluku. Od září 1933 do prosince 1935 velel cyklistickému praporu 2 v Olomouci a v lednu 1934 dosáhl hodnosti plukovníka. Následně se vrátil na své původní zařazení do Šumperku a v čele pluku setrval až do ledna 1938, kdy byl povolán do Kurzu vyšších velitelů v Praze. Od srpna působil u velitelství olomouckého IV. sboru, kam byl přidělen na mimořádné práce ve sborovém štábu. Po vyhlášení mobilizace se vrátil k pluku do Šumperka, kterému velel až do svého propuštění z činné služby v červenci 1939.
Během okupace se aktivně zapojil do protinacistického odboje, zejména v letech 1939 až 1942 a od února 1945. Po skončení 2. světové války nastoupil v květnu 1945 nejprve jako vojenský velitel politického okresu Kroměříž a koncem téhož měsíce se stal velitelem 12. divize v Litoměřicích. V říjnu 1946 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Od prosince 1947 převzal velení I. sboru dislokovaného v téže posádce, v jehož čele setrval až do svého přeložení na zvláštní dovolenou v květnu 1949. Koncem prosince téhož roku odešel do výslužby. Brig. gen. Čejka zemřel v roce 1966.
1754. Mohl bych poprosit o životopis generálmajora Jana Reindla? Působil v padesátých letech v Egyptě jako vedoucí československých leteckých instruktorů. Předem Vám mnohokrát děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Jan Reindl se narodil 18.6.1902 v obci Trhové Sviny (okr. České Budějovice). Po ukončení třeboňského gymnázia studoval v letech 1922 až 1924 na Vojenské akademii v Hranicích. Poté absolvoval aplikační kurz pro důstojníky pěchoty při Učilišti pro pěší vojsko v Milovicích a teprve v srpnu 1925 nastoupil aktivní službu jako velitel čety u I. horského pěšího praporu v Martině. Od ledna do června 1927 se nacházel v kurzu leteckých pozorovatelů při Učilišti pro letectvo v Chebu. Po jeho ukončení byl zařazen jako pozorovatel k 11. letce leteckého pluku 1 do Kbel u Prahy. V lednu 1929 se stal pobočníkem velitele 2. letky téhož pluku v Milovicích a od září 1929 velitelem plukovní fotočety. Následovala řadu kurzů, nejprve od listopadu 1931 do března 1932 mechanický kurz pro důstojníky u Hlavních leteckých dílen v Olomouci a postupně od dubna 1932 do února 1933 i pilotní škola elementární, pokračovací a stíhací u Vojenského leteckého učiliště v Chebu a Prostějově. Poté působil jako nižší důstojník u 31. stíhací letky v Chebu. V prosinci 1933 byl přemístěn ke cvičné letce leteckého pluku 1 do Prahy a od dubna 1934 do června 1936 studoval na Vysoké škole válečné v Praze. Po jejím ukončení nastoupil coby přednosta 3. (operačního) oddělení na štábu 6. divize v Brně. O tři měsíce později se převzal vedení mobilizační skupiny 1. (organizačního) oddělení štábu brněnského III. sboru. V říjnu 1936 dosáhl hodnosti štábního kapitána a v červenci následujícího roku byl převeden do stavovské skupiny důstojníků generálního štábu. V září 1937 následovalo přemístění na Hlavní štáb do Prahy a zařazení u studijní skupiny 2. (zpravodajského) oddělení.
Po rozbití Československa se zapojil do protiněmeckého odboje, ovšem již v srpnu 1939 byl zatčen a až do konce války internován v různých věznicích na území Německa. Do osvobozeného Československa se vrátil v polovině května 1945. Již počátkem června nastoupil aktivní službu na velitelství letectva Hlavního štábu v Praze jako přednosta oddělení obranného zpravodajství a v srpnu se stal majorem. Od září 1946 byl zařazen ve stejné funkci u velitelství letectva 1. oblasti a o měsíc později se stal podplukovníkem. V polovině října 1946 se ovšem jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že se musel až do prosince následujícího roku léčit v sanatoriu Vyšné Hágy v Tatrách. Po uzdravení převzal v lednu 1948 funkci přednosty 5. oddělení (obranného zpravodajství) na štábu velitelství letectva. V říjnu dosáhl hodnosti plukovníka a zároveň byl vyslán na stáž k různým útvarům čs. armády. Od září 1949 nastoupil studium na Nejvyšší vojenské akademii v Praze (jednalo se o obdobu prvorepublikového kurzu vyšších velitelů). Od června 1950 působil na velitelství letectva jako náčelník štábu. K 1.10.1950 ho prezident republiky povýšil na brigádního generála. V březnu 1952 se stal zástupcem velitele letectva pro vzdušnou obranu státních hranic a v uvedené funkci setrval až do prosince 1955, kdy byl převeden do kádrové dispozice. V červnu 1956 se vrátil na původní funkci, ale již v následujícím měsíci byl vyslán do Egypta jako vedoucí tzv. taktického školení. Gen. Jan Reindl byl přeložen do zálohy v květnu 1957.
1753. Prosím o uvedení všech útvarů, které byly dislokovány v letech 1949-2000 v Ostravě a jejich velitelů, zástupců a náčelníků štábů. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Ostrava byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující součásti čs. armády:
| – 1. čs. samostatná tanková brigáda | 1945 |
| – II. prapor pěšího pluku 40 | 1945 |
| – pěší prapor 43 (motorizovaný) | 1945 |
| – I. oddíl dělostřeleckého pluku 206 | 1945 – 1946 |
| – I. prapor pěšího pluku 8 | 1946 – 1947 |
| – pěší prapor 51 | 1947 – 1949 |
| – Škola na důstojníky pěchoty v záloze | 1945 – 1948 |
| – VI. prapor 3. ženijní brigády | 1945 – 1947 |
| – ženijní prapor 10 | 1947 – 1950 |
| – 7. ženijní rota (prapor) | 1950 (1951) – 1954 |
| – 7. ženijní rota (prapor) | 1954 (1956) – 1958 |
| – 7. protiletadlový oddíl | 1951 – 1. pol. 50. let |
| – 7. raketometný oddíl | 1951 – 1. pol. 50. let |
| – Kombinovaný báňský oddíl | 1946 – 1951 |
| – 55. (I.) pomocný technický prapor | 1950 (1951) – 1953 |
| – 13. (pomocný) technický prapor | (1953) 1954 – 1958 |
| – 188. protiletadlový oddíl (pluk) | 1951 (1954) – 1958 |
| – 102. protiletadlový oddíl | 1953 – 1955 |
| – 104. protiletadlový oddíl | 1953 – 1957 |
| – 77. školní protiletadlový dělostřelecký oddíl | 1957 – 1958 |
| – velitelství 77. protiletadlové dělostřelecké (raketové) brigády | 1957 (1961) – 1969 |
| – velitelství 77. protiletadlového raketového pluku | 1969 – AČR |
| – 62. radiotechnický prapor | 1961 – 1977 |
| – Automobilní park 3 (2. automobilní park) | 1947 (1950 ) – 1953 |
| – 2. okruhové automobilní dílny | 1953 – 1957 |
| – (2. okruhový) Automobilní opravárenský závod | (1957) 1960 – 1964 |
| – 2. okruhový automobilní a traktorový sklad | 1953 – 1963 (?) |
| – 2. okruhový automobilní (a tankový) sklad | ? 1963 (1965) – 1969 |
| – 5. pobočka 1. okruhového automobilního a tankového skladu | 1969 – 1990 |
| – 3. pobočka 62. ústředního automobilního skladu | 1990 – 1992 |
| – Vojenská spojovací správa | 1964 – AČR |
| – Škola důstojnického dorostu | 1948 – 1953 |
| – Vojenská vyšší průmyslová škola Jana Žižky | 1951 – 1952 |
| – Vojenská stavební správa | 1952 – 1957 |
| – Krajská vojenská ubytovací a stavební správa | 1957 – 1958 |
| – Správa vojenského správce železničního úseku a stanice II. třídy | 1953 – 1957 |
| – Vojenská správa železničního (dopravního) úseku | 1957 (1960) – 1962 |
| – Vojenské železniční provozní středisko | 1963 |
| – Nižší vojenský soud (Vojenský obvodový soud) | 1952 (1955) – 1958 |
| – Nižší vojenský prokurátor (Vojenský obvodový prokurátor) | 1952 (1955) – 1958 |
| – Krajské(á) vojenské(á) velitelství (správa) | 1949 (1954) – 1992 |
| – Vyšší doplňovací velitelství | 1992 – AČR |
| – Okresní (Obvodní) vojenské velitelství Ostrava-Město | 1951 (1951) – 1953 |
| – (Obvodní) Městská vojenská správa Ostrava(-Město) | (1954) 1960 – AČR |
| – Okresní (Obvodní) vojenské velitelství Ostrava-venkov (Ostrava-Přívoz) | 1951 (1951) – 1953 |
| – Obvodní (Okresní) vojenská správa Ostrava-Přívoz (Ostrava-venkov) | 1954 (1957) – 1960 |
| – Obvodní vojenské(á) velitelství (správa) Ostrava-Mariánské Hory | 1951 (1954) – 1960 |
| – Obvodní vojenské(á) velitelství (správa) Slezská Ostrava | 1951 (1954) – 1960 |
| – Obvodní vojenské(á) velitelství (správa) Ostrava-Vítkovice | 1951 (1954) – 1960 |
| – Štáb civilní obrany kraje | 1976 – AČR |
| – Vojenská katedra Vysoké školy báňské | 1951 (?) – 1990 |
Vámi požadovaný přehled velitelů, zástupců a náčelníků štábů nemáme k dispozici.
1752. Chtěl bych se zeptat, jaká byla posádka po roce 1945 v městě Dolný Kubín či jaké prapory? (odpovídá Pavel Minařík)
V Dolnom Kubíně se od skončení 2. světové války nacházely tyto útvary čs. armády:
| – strážní prapor pěšího pluku 16 | 1945 |
| – pěší prapor 45 (motorizovaný) | 1945 – 1949 |
| – Letecká přípravná škola Leteckého učiliště | 1950 – 1953 |
| – školní rota Leteckého učiliště | 1953 – 1954 |
| – Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – ASR |
| – 2. okruhové výcvikové intendanční středisko | 1954 – 1958 |
| – automobilní škola 7. automobilního praporu | 1957 – 1958 |
| – 17. prapor mechanizace železničních prací | 1958 – 1962 |
| – 17. železniční strojní prapor | 1962 – 1969 |
| – 17. železniční stavební prapor | 1969 – 1992 |
| – 811. železniční stavební prapor | 1992 – ASR |
| – část 10. železničního stavebního praporu | 1968 – 1969 |
Pozn.:
ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.
1751. Jaké útvary a v kterých letech byly dislokovány v České Třebové? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Česká Třebová byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| a) 1918 až 1939 | |
| – Letecká povětrnostní stanice 2 | 1918 – 1922 |
| – Vojenský správce tovární skupiny L 22 | 1918 – 1920 |
| b) 1945 až 1992 | |
| – 183. protiletadlový oddíl | 1951 – 1957 |
| – 3. automobilní prapor | 1957 – 1964 |
| – Automobilní škola 3. automobilního praporu | 1957 – 1961 |
| – velitelství 31. silniční brigády | 1961 – 1968 |
| – 131. silniční prapor | 1961 – 1968 |
V letech 1968 až 1990 se v České Třebové nacházel 333. motostřelecký pluk 48. motostřelecké divize Střední skupiny sovětských vojsk.
1750. Je možné zjistit, jaký byl další osud jednotek pěšího pluku 44 po roce 1945? Pokud to lze, včetně jejich (pře)číslování a dislokace? (odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 44 vznikl v létě roku 1945 v posádce Liberec a tvořil součást 13. divize. Dnem 1.10.1945 byl přečíslován na pěší pluk 30 a předán do složení 14. divize. Většina jednotek pluku se nacházela v Liberci, pouze I. prapor byl dislokován v České Lípě a Rumburku a náhradní prapor v Turnově. K 1.10.1947 se pěší pluk 30 sloučil s pěším praporem 44 Mladá Boleslav a vytvořil nový pěší pluk 36. Plukovní velitelství společně s II. praporem (tj. původním ppr 44), III. praporem (tj. původním III/30. pr) a náhradním praporem sídlilo v Mladé Boleslavi, zatímco I. prapor zůstal v České Lípě (dvě odloučené roty v Rumburku). Dřívější II/30. prapor Liberec přešel do složení pěšího pluku 22 jako jeho I. prapor.
Nově vytvořený pěší pluk 36 získal na základě dekretu prezidenta Beneše dnem 3.3.1948 pojmenování „Kijevský“. V říjnu 1949 se přemístil do Žamberka a v prosinci 1950 do Šumperka. Zde byl k 1.5.1951 reorganizován na 36. mechanizovaný pluk „Kijevský“. Dnem 9.5.1955 došlo k jeho přečíslování na 61. mechanizovaný pluk (bez čestného názvu). Další reorganizace proběhla v roce 1958, když se k 1.10.1958 změnil na 60. motostřelecký pluk „Československo–sovětského přátelství“ (číslo a název převzal po 60. střeleckém pluku z Brna). K 1.9.1962 byl reorganizován znovu, tentokrát na 60. tankový pluk „Československo–sovětského přátelství“. V létě 1965 byl předán do složení 13. tankové divize. V říjnu 1968 se vzhledem k redislokaci svazku na Slovensko přemístil do Kežmarku a přešel do podřízenosti 14. tankové divize. Od 1.1.1993 se útvar stal součástí ASR.
1749. V letech 1983-84 jsem sloužil u VÚ 1032 v Terezíně. Zajímala by mě celá historie útvaru, jména velitelů a k jakým změnám v průběhu let docházelo. Fungoval jsem jako výkonný praporčík na 7. baterii. Velitel útvaru mjr. Beneš, velitel baterie npor. Moščic. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar se vytvořil 28.4.1944 jako 1. čs. dělostřelecký pluk 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Po skončení války a příchodu jednotek 1. čs. armádního sboru do Prahy byl od červena dislokován v Ruzyni. S přechodem na mírovou organizaci se změnil na dělostřelecký pluk 1, který tvořil součást 1. divize, tj. původní 1. čs. samostatné brigády. Od 1.10.1945 do 30.9.1947 byl útvar označen jako dělostřelecký pluk 51, ale následně se vrátil k původnímu číslování. Dekretem prezidenta Beneše získal dnem 3.3.1948 pojmenování „Jana Žižky z Trocnova“. V listopadu 1950 následovala redislokace do Rakovníku a úprava otevřeného názvu na 1. dělostřelecký pluk. K 9.5.1955 bylo jeho pojmenování doplněno na „Kyjevský, Jana Žižky z Trocnova“. V létě 1958 se pluk přemístil do Terezína. Od 1.9.1969 do 31.8.1967 byl redukován na 1. dělostřelecký oddíl, ovšem poté se opětně rozšířil na pluk. Svoji činnost ukončil 30.6.1994 při transformaci 1. tankové divize na 1. mechanizovanou brigádu.
Ve velení útvaru se postupně vystřídali: kpt. Josef Rada, škpt. Ľ. Stein, mjr. L. Štalmášek, nezjištěno (1945 až 1951), mjr. Otakar Čížek (1951 až 1952), pplk. Rudolf Filípek (1952), škpt./mjr. Miroslav Markvart (1952 až 1954), mjr. Zdeněk Vyšata (1954 až 1957), mjr./pplk. František Pletzer (1957 až 1961), nezjištěno (1961 až 1967), pplk. Jaroslav Vimmer (1967 až 1970), pplk. Josef Štědrý (1970 až 1974), pplk. Miloš Motejl (1974 až 1977), kpt. Milan Šimek (1977 až 1980), kpt./mjr. Jan Šťastný (1980 až 1982), mjr./pplk. Jiří Beneš (1982 až 1987), mjr. Václav Fric (1987 až 1989), mjr./pplk. Ján Lacko (1989 až 1992) a pplk. Oto Netrval (1992 až 1994).
1748. Prosil bych informaci o VÚ 3863 Žatec a jeho velitelích. Sloužil jsem u něj v letech 1967-1969. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.10.1958 jako 1. prapor technického zabezpečení Žatec a podléhal velitelství 1. tankové divize, tj. dřívější 1. mechanizované divize. Jeho předchůdci byly Pojízdná tanková opravna 1. mechanizované divize Žatec (vytvořila se v roce 1950 jako 5. pojízdná tankoopravárenská základna), Automobilní opravna 1. mechanizované divize Terezín (zformována v roce 1950 coby 5. automobilní dílna) a Dělostřelecká dílna 1. mechanizované divize Terezín (původní 5. zbrojní dílna z roku 1950). K 1.9.1961 proběhla reorganizace 1. praporu technického zabezpečení na 1. technické opravny. Jako samostatný útvar se přitom vyčlenila 1. divizní dělostřelecká dílna Terezín (VÚ 4427), která se ovšem již od 1.9.1967 opětně začlenila do VÚ 3863. Při přechodu 1. tankové divize na tzv. typovou organizaci prodělaly 1. technické opravny 1.9.1977 reorganizaci na 1. prapor oprav techniky. VÚ 3863 Žatec svoji činnost ukončil 30.6.1994 v průběhu transformace 1. tankové divize na 1. mechanizovanou brigádu.
Přehled velitelů útvaru nemáme k dispozici.
1747. Základní vojenskou službu jsem sloužil u VÚ 1906 Terezín. Pokud to bude možné, prosím o informace o historii, osudu útvaru a jeho velitelů. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 1906 vznikl v Terezíně 1.9.1961 jako 11. automobilní prapor a podléhal velitelství 1. armády. V době svého vzniku se skládal ze dvou automobilních rot a výcvikové roty, přičemž čítal okolo 120 osob. Vybavení útvaru tvořilo cca 60 nákladních a speciálních automobilů, jejichž množství by při přechodu na válečné počty převzetím techniky z civilního sektoru vzrostlo trojnásobně. Koncem 60. let se počet příslušníků útvaru zvýšil na 150 osob a stal se jediným personálně naplněným útvarem automobilního vojska 1. armády, zatímco ostatní útvary (2. apr Dolní Bousov VÚ 5938, 12. apr Nechranice VÚ 1918 a 81. cisternový prapor Rakovník VÚ 3381) byly pouze rámcové.
V září 1978 byl převeden na rámcové počty, sloučen s ostatními automobilními útvary 1. armády a včleněn do nově vytvořeného 15. automobilního pluku Terezín (VÚ 3533), jehož velitelství se společně s 11. automobilním praporem – přečíslovaným na 1/15. apr (VÚ 3533/1) – nacházelo v kasárnách Prokopa Holého. Své číslování změnily i ostatní prapory: 12. apr se stal 2/15. apr (VÚ 3533/2), 2. apr na 3/15. apr (VÚ 3533/3) a 81. cispr jako 4/15. cispr (VÚ 3533/4).
Další reorganizace následovala k 31.12.1984, když místo zmíněného pluku vznikla 1. brigáda materiálního zabezpečení Terezín (VÚ 8661). Dosavadní 1/15. prapor se změnil na 2. automobilní prapor (VÚ 5645). Automobilní prapory v Dolním Bouzově a Nechranicích byly předány jiným velitelstvím (11. a 21. bmz) a jejich místo zaujaly dva prapory (22. apr přečíslovaný na 3. apr VÚ 3588 a 24. cispr reorganizovaný na 4. apr VÚ 5563) převzaté od 2. automobilní brigády. Kromě toho se v Terezíně vytvořil další automobilní prapor (5. apr VÚ 6948). Složení brigády dotvářel 6. cisternový prapor (VÚ 3145) v Rakovníku a nově převzatý 175. autobusový zdravotnický prapor v Nechranicích (VÚ 9075). V uvedeném složení brigáda působila až do roku 1992, kdy část útvarů zanikla: nejprve k 1. dubnu 6. cisternový prapor a následně k 31. říjnu 4. a 5. automobilní prapor společně s 175. autobusovým zdravotnickým praporem. V sestavě 1. brigády materiálního zabezpečení zůstaly pouze 101. automobilní prapor (tj. stávající 2. apr vytvořený v roce 1961 jako VÚ 1906) a 102. automobilní prapor (tj. dosavadní 3. apr). Brigáda s oběma podřízenými prapory působila až do 31.12.1993, kdy byly zrušena.
Přehled velitelů útvaru nemáme k dispozici.
1746. Máte jakékoli informace (např. velitelé, krycí čísla, dislokace, struktura…) k těmto útvarům (snad spadajícím po ZS GŠ):
– 78. radiové středisko zvláštního určení,
– 247. provozní prapor,
– 248. provozní prapor?(odpovídá Pavel Minařík)
K Vámi uvedeným útvarům se nám podařilo zjistit pouze následující údaje:
| útvar | krycí číslo | dislokace | podřízenost | vytvořen | počet vojáků(r. 1969 / 1976) |
| 78. spojovací středisko / 78. radiové středisko ZU | VÚ 3524 | Litoměřice | ZS GŠ ČSLA | 1.9.1969/ 1.9.1978 | 80 / 110 důstojníků140 / 160 praporčíků35 / 50 VKVŠ360 / 340 VZS |
| 247. provozní prapor | VÚ 2985 | Tábor | ZS ZVO | 1.9.1969 | 55 / 30 důstojníků25 / 10 praporčíků |
| 248. provozní prapor | VÚ 4438 | Praha | ZS GŠ ČSLA | 1.10.1960 | 360 / 460 důstojníků60 / 100 praporčíků |
1745. Ešte raz ďakujem za Vašu odpoveď a dovolím sa spýtať na nejaké drobnosti. V začiatkom sedemdesiatych rokov (1972-1974), kedy som v tejto posádke (Liptovský Mikuláš) slúžil, tu existovali Vojenská stredná odborná škola elektrotechnická a rádiolokačná (VSOŠER), dvojročná dôstojnícka škola (DDŠ) a ročná dôstojnícka škola (RDŠ). Máte nejaké informácie o týchto inštitúciach? (odpovídá Pavel Minařík)
VSOŠ elektrotechnická – radiolokační byla zřízena 1.9.1967 a zabezpečovala přípravu praporčíků z povolání z řad absolventů základních škol, kteří jejím ukončením získávali úplné střední odborné vzdělání s maturitou.
Roční důstojnická škola vojska PVOS a PVO vojsk se vytvořila 1.9.1970 a jejím úkolem bylo v rámci urychleného doplnění velitelského sboru připravovat maturanty z civilních středních škol pro výkon služby důstojníků v další činné službě v oboru radiolokace a protiletadlového raketového vojska. Od 1.9.1971 dodatečně vznikl studijní obor PVO pozemních vojsk. V RDŠ se uskutečňovalo účelové profesionalizační školení využitelné pouze v rámci resortu MNO, případně MV. Absolventi, kteří se v praxi osvědčili a měli zájem o službu vojáka z povolání, mohli později studovat na vysoké vojenské škole a stát se vojáky z povolání. Od roku 1986 byla RDŠ určena k pomaturitnímu studiu absolventů vojenské střední odborné školy. Přípravu absolventů tříletých učebních oborů civilních středních odborných učilišť k výkonu základních důstojnických funkcí převzalo nově zřízené Vojenské střední odborné učiliště.
Dvouletá důstojnická škola vojska PVOS a PVO vojsk vznikla 1.9.1971 pro potřeby urychleného doplnění a tzv. třídně-politického zpevnění velitelského sboru dělnickou a rolnickou mládeží – absolventy odborných učilišť a učňovských škol – pro výkon služby důstojníků v další činné službě. Cílem bylo prohloubit všeobecné vzdělání posluchačů na úroveň úplného středního odborného vzdělání s maturitou. Školení bylo prováděno ve studijních oborech radiotechnické vojsko, PVOS, radiotechnický průzkum a PVO vojsk. Absolventi, kteří se v praxi osvědčili a měli zájem o službu vojáka z povolání, mohli později studovat na vysoké vojenské škole a stát se vojáky z povolání.
1744. Koncem roku 1993 přešly původní útvary PVOS do bezprostřední podřízenosti nově vytvořeného 4. sboru PVO nebo byly zrušeny. Velitelství 2. divize PVO zaniklo dnem 1.3.1994. Moje všetečná otázka vlastně zní, kam teoreticky patří pozůstalí z 2. radiotechnické brigády Brno VÚ 4074 a jejího 63. radiotechnického praporu – Hlohovec VÚ 5220/A,B (rota velení a místní rota jsou osazené technikou i dnes-SR) či z jeho 631. radiotechnické roty – Starý Hrozenkov VÚ 5220/C (rota prodána do soukroma – vytvořen jistý klub přátel armády a výcviku v duchu armády), Šurany VÚ 5220/D (zlikvidováno). Děkuji za vytvoření nějaké představy v rámci nostalgie ze zde prožitých dvou let :-)) (odpovídá Pavel Minařík)
Jednotky radiotechnického vojska dislokované na Slovensku se staly součástí 1. radiotechnické brigády 1. divize PVO, v daném případě její 65. skupiny radiolokačního průzkumu a uvědomování jako 651. středisko radiolokačního průzkumu Hlohovec a 653. středisko radiolokačního průzkumu Šurany. 631. radiotechnická rota Starý Hrozenkov byla zrušena již 1.9.1990.
1743. Zaujimalo by ma, do kedy fungoval system VOZDUCH. Ja som sluzil vo VU 5220 Šurany v r. 1976-1978. Radiotechnika sa stala mojim konickom.
Automatizovaný systém velení VOZDUCH V-1p byl do výzbroje čs. armády zaveden v polovině 60. let. Pracoval na principu předávání radiolokační informace pomocí telegraficky kódovaného signálu. Systém urychlil její distribuci jednotlivým adresátům a zvýšil informační kapacitu radiolokačního průzkumu. S jeho pomocí bylo možno:
– snímat, přenášet a zobrazovat radiolokační informaci o poloze cílů v poloměru 300 až 600 km a výšky v rozsahu 0 až 32 km,
– zavádět 30 souřadnic nebo 6 výšek nebo 6 charakteristik cílů za 1 minutu,
– současně navádět dva stíhací letouny (skupiny letounů) na dva manévrující cíle při využití objektu VP-11 KASKÁD,
– automaticky přenášet údaje na palubu letounů pomocí zařízení LAZUR do vzdálenosti 350 km.
Na radiotechnických rotách byl instalován objekt VP-02U, který umožňoval připojení dvou přehledových radiolokátorů a jednoho radiolokačního výškoměru. Radiolokační informace se snímala poloautomatizovaným způsobem a operátor musel značkovat polohu cílů na indikátorech STRELA pomocí elektrooptické tužky TMK. Sejmuté polohy byly automatem zakódovány do telegrafního signálu a předána na velitelské stanoviště radiotechnického praporu, kde se nacházel objekt VP-03U. Přijatý signál se zobrazoval na elektrooptických planžetech a indikátorech STRELA, na nich se přijatá informace ztotožňovala ručním způsobem pomocí tužky TMK. Získané značky byly telegraficky odesílány na velitelské stanoviště divize PVOS, kde se nacházel objekt VP-04U. Systém VOZDUCH umožňoval předávat informace automatizovaným systémům velení protiletadlového raketového vojska ASURK-1ME (71. plrb) na stupni brigáda nebo pluk a naváděcím stanovištím stíhacího letectva s objekty VP-11 KASKÁD.
Začátkem 80. let byl do vybavení RTV zaveden automatizovaný systém velení VOZDUCH V-1M, který postupně nahrazoval stávající systém V-1p. Systém byl vybaven jednoúčelovými počítači a umožňoval vedení bojové činnosti se zápisem do paměti počítačů. U radiotechnických rot byl nasazen objekt VP-01M, který měl kapacitu 12 současně sledovaných cílů. Radiolokační informace se snímala pomocí tužky TMK a dále již byla zpracovávána automaticky. U radiotechnického praporu radiolokační informaci přijímal objekt VP-02M, který prováděl její automatické zpracování a odeslání na velitelské stanoviště divize s objektem VS-11M a součinnostní radiotechnické prapory. Systém taktéž umožňoval vyhodnocování poloh cílů – rušičů pomocí objektů VS-15M, spolupráci s automatizovanými systémy velení protiletadlového raketového vojska vybavenými objekty SENĚŽ-1M (71. plrb a 76. plrb), VEKTOR-1M (186. plrb) nebo ASURK-1ME (77. plrp) či naváděcími stanovišťmi stíhacího letectva s objekty VP-11, nebo VP-04M a VP-15M.
Koncem 80. let byly zaváděny automatizované systémy velení Pole-E (využíván na stupni rota a umožňoval připojení tří dálkoměrů a dvou výškoměrů) a Osnova-1E (určen pro stupeň prapor), zabezpečující automatické zpracování radiolokační informace od 3D radiolokátorů a ochranu (vypnutí vyzařování) při zjištění odpálení protiradiolokační střely. Systém již nebyl dobudován a umožňoval spolupráci pouze se systémem SENĚŽ-1M.
Od roku 1991 byl do výzbroje zaváděn integrovaný systém sběru, vyhodnocování a distribuce radiolokační informace LETVIS (tzv. letecký vizuální informační systém), vyvinutý firmou ALES a pracující s využitím počítačů řady PC-386/486. I když zcela nevyhovoval pro řízení bojové činnost PVOS, protože mimo jiné nebyl schopen zabezpečit sledování nízkoletících cílů, od roku 1995 zcela nahradil předcházející automatizované systémy velení VOZDUCH V-1M, Osnova i Pole.
Počty automatizovaných systémů velení VOZDUCH u radiotechnického vojska
| Objekt | VP-02U | VP-03U | VP-04U | VP-11 | VP-01M | VP-02M | VP-04M | VS-11M | VS-15M | VP-15M |
| r. 1990 | 16 | 3 | 1 | 10 | 13 | 6 | 2 | 1 | 1 | 2 |
| r. 1992 | – | – | – | 8 | 13 | 6 | 2 | 1 | 1 | 2 |
| – toho v SR | – | – | – | 2 | 3 | 1 | – | – | – | – |
| cena (1 ks) | 7 mil. | 6 mil. | 13 mil. | 7 mil. | 11 mil. | 28 mil. | 58 mil. | 123 mil. | 11 mil. | 13 mil. |
1742. Zajímá mě historie vytvoření, činnosti a zrušení ženijní brigády v Pardubicích. Jak se vytvořila a z čeho, odkud a kdy do Pardubic přišla, její složení a hlavní činnost, velitelé. Proč a na základě čeho byla zrušena. Prostě kompletní historický obrázek o této jednotce. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený svazek se vytvořil 1.10.1956 jako 1. ženijní brigáda (VÚ 2481). Nacházel se v posádce Terezín a podléhal velitelství 1. vojenského okruhu. Základem pro jeho zřízení se staly dřívější 1. ženijní pluk Terezín, 8. ženijní prapor Pelhřimov a 23. ženijní prapor Plzeň. Nově zřízenou brigádu tvořily velitelská četa, spojovací četa, průzkumná ženijní rota (1.), čtyři ženijní prapory (107. až 110.), elektrotechnický prapor (1.) a rota přepravních prostředků (1.). Celkově čítala necelých 900 vojáků. V září 1958 se přestěhovala do posádky Pardubice a zároveň přešla do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 4. armády. K 1.10.1960 došlo k reorganizaci elektrotechnický praporu na strojní prapor (1.) a současně vznikla rota technického zabezpečení (1.). Brigádu v této době tvořilo 1100 příslušníků. Další změny proběhly 1.9.1963, když byl zřízen v pořadí pátý ženijní prapor (111.) a současně se vytvořily velitelská rota a spojovací rota (1.). Celkové počty vzrostly na 1500 osob a přílišná koncentrace útvarů brigády v jedné posádce vedla o rok později k redislokaci jednoho ženijního prapor (110.) a průzkumné ženijní roty (1.) do Chrudimi. Oba útvary v nové posádce setrvaly jen krátce a k 1.9.1967 zanikly. Stejný osud potkal i jeden z ženijních praporů v Pardubicích (111.), zatímco dosavadní rota přepravních prostředků se rozrostla na prapor a rota technického zabezpečení byla reorganizována na technické opravny. Současně se strojní prapor (1.) přemístil do uvolněných kasáren v Chrudimi. Reorganizovaná brigáda nadále čítala cca 1450 vojáků. Redukce brigády pokračovala v roce 1969, když byly k 1. září zrušeny další dva ženijní prapory (108. a 109.). Jejich místo zaujal speciální ženijní prapor (1.) určený k likvidaci jaderných min. Zároveň došlo k návratu strojního praporu do Pardubic a sloučení všech útvarů brigády v jedné posádce. Brigáda se nadále skládala z velitelské roty, spojovací roty (1.), ženijního praporu (107.), speciálního ženijního praporu (1.), strojního praporu (1.), praporu přepravních prostředků (1.) a technických opraven (1.). Současně byla převedena ze stálé bojové pohotovosti na tzv. snížené počty a nadále ji tvořilo pouze cca 750 vojáků. Další reorganizace následovala v září 1977. V jejím průběhu zanikly speciální ženijní prapor a prapor přepravních prostředků, které nahradil 108. ženijní prapor na snížených počtech, zatímco strojní prapor se transformoval na ženijní opevňovací prapor (1.) Současně byla spojovací rota redukována na četu a technické opravny se coby opravářská četa včlenily do provozní roty, která nahradila dosavadní velitelskou rotu. Reorganizovaná brigáda čítala cca 600 příslušníků. Později se vytvořil rámcový ženijní prapor (109.). Na sklonku prosince 1984 proběhly další organizační změny, spočívající v přeměně ženijního opevňovacího praporu na ženijní zatarasovací prapor (1.) a zřízení rámcového ženijního odtarasovacího praporu (1.). V říjnu 1986 následovalo zrušení velitelské roty, kterou nahradila velitelská četa a rota týlového zabezpečení. Kolotoč reorganizací pokračoval v říjnu 1990, když zanikl ženijní odtarasovací prapor, místo kterého vznikl v pořadí čtvrtý ženijní prapor (110.) a současně byl ženijní zatarasovací prapor převeden na rámcové počty. Počty osob u brigády klesly přibližně na 400 osob. V návaznosti na připravované zrušení 4. armády přešla brigáda od 1.1.1992 do podřízenosti Vojenského velitelství ZÁPAD (tj. původního Západního vojenského okruhu). Při reorganizaci, uskutečněné v říjnu 1992, byla převedena na rámcové počty a všechny prapory jako samostatné útvary zanikly. Do složení brigády nadále náležely pouze jednotky pro ukládání a ošetřování techniky. Početní stav svazku se snížil na cca 200 vojáků. Po vytvoření AČR brigáda zůstala i nadále součástí Vojenského velitelství ZÁPAD a uvedený stav se nezměnil ani při jeho transformace na velitelství 1. armádního sboru Tábor. Pouze v lednu 1995 došlo k přečíslování svazku na 2. ženijní brigádu. Svoji činnost ukončil v létě 1997 v návaznosti na zrušení obou existujících armádních sborů a jejich nahrazení Velitelstvím pozemního vojska v Olomouci a Velitelstvím vojska územní obrany v Táboře. Součástí AČR zůstal pouze jeden ženijní svazek – 1. výcviková a mobilizační základna ženijního vojska Litoměřice, tj. původní 51. ženijní brigáda.
Ve velení 1. ženijní brigády se postupně vystřídali: mjr./pplk. Jan Husík (1956 až 1961), pplk./plk. Alexandr Gápel (1961 až 1963), pplk./plk. Miloslav Hrdlička (1963 až 1971), plk. Alois Charčenko (1971 až 1978), mjr./pplk./plk. Pavel Bada (1978 až 1988) a pplk./plk. Ing. Jiří Pilný (1988 až 1997).
1741. Nelze nikde zjistit povýšení důstojníků na generály v roce 1946, ať už byli povýšeni za bojové nasazení nebo za své chování během okupace. Byl bych rád, kdyby bylo možno uvedené informace nějakým způsobem prezentovat. (odpovídá Pavel Minařík)
V roce 1946 byli do první či vyšší generálské hodnosti z řad vojáků v činné službě povýšeni:
| Dekretem PR ze dne 2.4.1946 | |
| na brigádního generála | |
| – plk. let. Ján Ambruš | s účinností dnem 1.12.1945 |
| Dekretem PR ze dne 24.5.1946 | |
| na armádního generála | |
| – div. gen. Bohumil Boček | s účinností dnem 1.3.1946 |
| Dekretem PR ze dne 25.10.1946 | |
| na divizního generála | |
| – brig. gen. Bedřich Neumann | s účinností dnem 28.10.1938 (renominace) |
| – brig. gen. Zdeněk Novák | s účinností dnem 1.5.1939 (renominace) |
| – brig. gen. Miroslav Miklík | s účinností dnem 28.10.1939 (renominace) |
| – brig. gen. Alois Vicherek | s účinností dnem 1.5.1940 (renominace) |
| – brig. gen. Karel Janoušek | dtto (renominace) |
| – brig. gen. Matěj Němec | dtto (renominace) |
| – brig. gen. František Slunečko | dtto (renominace) |
| – brig. gen. Jindřich Bejl | dtto (renominace) |
| – brig. gen. Rudolf Hošek | s účinností dnem 1.5.1941 (renominace) |
| – brig. gen. Jan Kratochvíl | s účinností dnem 28.10.1941 (renominace) |
| – brig. gen. Alois Liška | dtto (renominace) |
| – brig. gen. Oldřich Španiel | s účinností dnem 1.5.1942 (renominace) |
| – brig. gen. Bruno Sklenovský | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – brig. gen. Bohumil Boček | s účinností dnem 1.5.1943 (renominace) |
| – brig. gen. Heliodor Píka | s účinností dnem 1.5.1944 (renominace) |
| – brig. gen. Jan Satorie | dtto (renominace) |
| – brig. gen. František Tallavania | dtto |
| – brig. gen. Karel Klapálek | s účinností dnem 28.10.1944 (renominace) |
| – brig. gen. Karel Kutlvašr | dtto |
| na brigádního generála | |
| – plk. pěch. Jan Satorie | s účinností dnem 28.10.1938 (renominace) |
| – plk. gšt. Oldřich Španiel | dtto (renominace) |
| – plk. děl. Alois Liška | dtto (renominace) |
| – plk. žen. Václav Veselý | s účinností dnem 1.5.1939 |
| – plk. gšt. Ladislav Kvapil | dtto |
| – plk. gšt. Bruno Sklenovský | dtto (renominace) |
| – plk. děl. Jaroslav Klíma | dtto (renominace) |
| – plk. gšt. Šimon Drgáč | dtto (renominace) |
| – plk. pěch. František Kouřil | dtto (renominace) |
| – plk. gšt. František Rakovčík | dtto (renominace) |
| – plk. děl. Antonín Skřivánek | dtto (renominace) |
| – plk. děl. Vladimír Drnec | dtto (renominace) |
| – plk. pěch. Václav Michálek | s účinností dnem 28.10.1939 |
| – plk. pěch. Václav Vašátko | dtto |
| – plk. gšt. Čeněk Kudláček | s účinností dnem 1.5.1940 (renominace) |
| – plk. gšt. Jan Procházka | dtto (renominace) |
| – plk. pěch. Bohumil Boček | dtto (renominace) |
| – plk. let. Vilém Stanovský | dtto (renominace) |
| – plk. děl. Petr Novák | s účinností dnem 28.10.1940 (renominace) |
| – plk. let. Jaroslav Plass | dtto |
| – plk. gšt. Heliodor Píka | s účinností dnem 1.5.1941 (renominace) |
| – plk. pěch. Jan Satorie | dtto (renominace) |
| – plk. pěch. Karel Klapálek | s účinností dnem 28.10.1941 (renominace) |
| – plk. gšt. Prokop Kumpošt | dtto (renominace) |
| – plk. žen. František Baron | dtto |
| – plk. pěch. Jan Květoň | dtto |
| – plk. pěch. Mojmír Soukup | dtto |
| – plk. pěch. František Vávra | dtto (renominace) |
| – plk. gšt. Jan Kasalický | dtto |
| – plk. pěch. Jaroslav Malec | dtto |
| – plk. pěch. Karel Čejka | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Jan Němeček | dtto |
| – plk. žen. Antonín Sameš | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – plk. gšt. Alois Fišera | s účinností dnem 28.10.1943 (renominace) |
| – plk. gšt. Václav Vlček | s účinností dnem 1.5.1944 |
| – plk. pěch. Vladimír Přikryl | dtto (renominace) |
| – plk. pěch. Antonín Zeman | dtto (renominace) |
| – plk. gšt. Raimund Mrázek | dtto |
| – plk. gšt. Jan Rostislav Kolařík | dtto |
| – plk. gšt. František Bartoš | dtto |
| – plk. gšt. František Papoušek | dtto |
| – plk. gšt. Josef Ejem | dtto |
| – plk. děl. Jan Jemelka | dtto |
| – plk. let. Ludvík Budín | dtto |
| – plk. let. Karel Mareš | dtto |
| – plk. let. Alois Kubita | dtto |
| – plk. děl. Jan Šmoldas | dtto |
| – plk. děl. Josef Mackrle | dtto |
| – plk. děl. František Kašpárek | dtto |
| – plk. děl. Bohumír Podlezl | dtto |
| – plk. gšt. Josef Hanuš | s účinností dnem 1.5.1945 |
| – plk. děl. Jan Studlar | dtto |
| – plk. děl. Karel Svoboda | s účinností dnem 28.10.1945 |
| na generála zdravotnictva | |
| – plk. zdrav. MUDr. František Langer | s účinností dnem 1.5.1940 (renominace) |
| – plk. zdrav. MUDr. Václav Burian | dtto |
| – plk. zdrav. MUDr. Hugo Pokorný | dtto |
| – plk. zdrav. MUDr. Dominik Čapek | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. zdrav. MUDr. Bedřich Šmelcer | dtto |
| – plk. zdrav. MUDr. Rudolf Glykner | s účinností dnem 28.10.1941 |
| – plk. zdrav. MUDr. František Vaňata | dtto |
| – plk. zdrav. MUDr. Vladimír Lederer | dtto |
| na generála intendantstva | |
| – plk. intend. František Holán | s účinností dnem 1.5.1940 |
| – plk. intend. Bruno Zapletal | s účinností dnem 28.10.1945 |
| – plk. intend. Alois Peterka | dtto |
| – plk. intend. Mikuláš Kohout | dtto |
| na generála technické zbrojní služby | |
| – plk. tech. zbroj. Ing. Jaroslav Hrbek | s účinností dnem 1.5.1939 |
| na generála šéfa justiční služby | |
| – gen. just. JUDr. Ladislav Rutar | s účinností dnem 1.5.1943 |
| na generála justiční služby | |
| – plk. just. JUDr. Ladislav Rutar | s účinností dnem 1.5.1940 (renominace) |
| – plk. just. JUDr. Jaroslav Šrámek | s účinností dnem 28.10.1940 (renominace) |
| na generála duchovní služby | |
| – plk. duch. Jaroslav Janák | s účinností dnem 28.10.1944 |
| na generála stavební služby | |
| – plk. stav. Ing. Václav Šolín | s účinností dnem 28.10.1941 |