2295. Můžete prosím uvést, jak se od podzimu 1935 do počátku roku 1938 vyvíjela podřízenost divizí a brigád, případně dalších útvarů, velitelstvím jednotlivých sborů? (odpovídá Pavel Minařík)
Velitelství sborů se vytvořila 15. 10. 1935 jako taktická velitelství s částečnou velitelskou působností. Při vzniku jim byla nejprve přiznána pravomoc pouze v řízení a kontrole výcviku podřízených vyšších velitelů a jejich štábů, pěších divizí a horských brigád během větších cvičení. Mimo to podrobně řídila výcvik přímo podřízených útvarů dělostřelectva a rovněž výcvik ve spolupráci útočné vozby s pěchotou a dělostřelectvem. Velitelství sborů nebyla v této době ještě příliš početná, kromě velitele, náčelníka štábu a velitele dělostřelectva je tvořilo jen několik přidělených důstojníků a pomocný úřad.
| Podřízenost sborům k 15. 10. 1935 | |
| I. sbor – Praha | – 1. divize Praha, 2. divize Plzeň – dělostřelecký pluk 301 a 331 |
| II. sbor – Hradec Králové | – 3. divize Litoměřice, 4. divize Hradec Králové – dělostřelecký pluk 303 |
| III. sbor – Brno | – 5. divize České Budějovice, 6. divize Brno – dělostřelecký pluk 305 |
| IV. sbor – Olomouc | – 7. divize Olomouc, 8. divize Hranice – dělostřelecký pluk 125 a 302, dělostřelecký oddíl 401 (od 1. 4. 1936) |
| V. sbor – Trenčín | – 9. divize Bratislava, 10. divize Banská Bystrica – dělostřelecký pluk 126 |
| VI. sbor – Košice | – 11. divize Košice, 12. divize Užhorod |
| VII. sbor – Martin (od IX/1936 Bratislava) | – 1. horská brigáda Ružomberok, 2. horská brigáda Spišská Nová Ves |
Neobvyklé bylo podřízení 5. divize České Budějovice z obvodu Zemského vojenského velitelství Praha velitelství III. sboru v Brně. Proto ZVV Praha vydávalo pokyny pro 5. divizi přímo III. sboru. Obdobně tomu bylo v případě 2. horské brigády z obvodu ZVV Košice, která podléhala VII. sboru z obvodu ZVV Bratislava.
Po přestěhování velitelství VII. sboru z Martina do Bratislavy došlo od 1. 10. 1936 ke změně podřízenosti 1. a 2. horské brigády, které byly převedeny pod velení V. a VI. sboru, zatímco 9. a 10. divize od V. sboru přešly do složení VII. sboru. Zároveň proběhlo předání 5. divize a dělostřeleckého pluku 305 od III. sboru do podřízenosti I. sboru a dělostřeleckého pluku 125 od IV. sboru k III. sboru. Pravděpodobně od října 1936 (případně nejpozději od ledna 1937) byl převeden dělostřelecký pluk 331 a dělostřelecký oddíl 401 do podřízenosti ZVV Praha a ZVV Brno.
| Podřízenost sborům k 1. 10. 1936 | |
| I. sbor – Praha | – 1. divize Praha, 2. divize Plzeň, 5. divize České Budějovice – dělostřelecký pluk 301 a 305 |
| II. sbor – Hradec Králové | – 3. divize Litoměřice, 4. divize Hradec Králové – dělostřelecký pluk 303 |
| III. sbor – Brno | – 6. divize Brno – dělostřelecký pluk 125 |
| IV. sbor – Olomouc | – 7. divize Olomouc, 8. divize Hranice – dělostřelecký pluk 302 |
| V. sbor – Trenčín | – 1. horská brigáda Ružomberok – dělostřelecký pluk 126 |
| VI. sbor – Košice | – 11. divize Košice, 12. divize Užhorod, 2. horská brigáda Spišská Nová Ves |
| VII. sbor – Bratislava | – 9. divize Bratislava, 10. divize Banská Bystrica |
Úplnou působnost velitelskou (nad přímo podřízenými útvary), správní (jako orgán státní i vojenské správy) a oblastní (bez ohledu na podřízenost nad všemi útvary z teritoria ve věcech posádkových a ubytovacích, strážní služby, využívání cvičišť apod.) získala velitelství sborů počátkem roku 1937. V této době byla sborová velitelství početně posílena, takže nadále disponovala plnohodnotným štábem o čtyřech odděleních a kromě velitelství dělostřelectva měla ještě velitelství ženijního vojska a velitelství telegrafního vojska. Velitelstvím sborů nadále podléhaly ženijní, železniční, telegrafní a automobilní útvary (společně s útvary a zařízeními služeb). U zemských vojenských velitelství byly štáby redukovány na dvě oddělení a zachováno zůstalo pouze velitelství zemského dělostřelectva a zemského letectva (nebylo u ZVV Košice).
| Podřízenost sborům k 1. 1. 1937 | |
| I. sbor – Praha | – 1. divize Praha, 2. divize Plzeň, 5. divize České Budějovice – dělostřelecký pluk 301, 305 – ženijní pluk 5, telegrafní prapor 5, automobilní prapor 1 |
| II. sbor – Hradec Králové | – 3. divize Litoměřice, 4. divize Hradec Králové – dělostřelecký pluk 303 – ženijní pluk 1, železniční pluk, telegrafní prapor 1, automobilní prapor 5 |
| III. sbor – Brno | – 6. divize Brno – dělostřelecký pluk 125 – ženijní pluk 2, telegrafní prapor 2, automobilní prapor 2 |
| IV. sbor – Olomouc | – 7. divize Olomouc, 8. divize Hranice – dělostřelecký pluk 302 – telegrafní prapor 6, automobilní prapor 6 |
| V. sbor – Trenčín | – 1. horská brigáda Ružomberok – dělostřelecký pluk 126 – telegrafní prapor 3, automobilní prapor 3 |
| VI. sbor – Košice | – 11. divize Košice, 12. divize Užhorod, 2. horská brigáda Spišská Nová Ves – telegrafní prapor 4, automobilní prapor 4 |
| VII. sbor – Bratislava | – 9. divize Bratislava, 10. divize Banská Bystrica – ženijní pluk 3, 4, 6, ženijní prapor 12, telegrafní prapor 7, automobilní prapor 7 |
Po zrušení velitelství brigády útočné vozby přešly od října 1937 do podřízenosti příslušných sborů také pluky útočné vozby. Sborům byly postupně podřizovány i nově vznikající hraničářské pluky. Po přechodu na tříplukové divize vznikly počátkem roku 1938 další tři divize (13., 14., 15.) a dosavadní horské brigády se rovněž změnily na divize (16., 17.). V neposlední řadě byly sborům po zániku divizních polních dělostřeleckých brigád podřízeny hrubé dělostřelecké pluky.
| Podřízenost sborům k 1. 1. 1938 | |
| I. sbor – Praha | – 1. divize Praha, 2. divize Plzeň, 5. divize České Budějovice – dělostřelecký pluk 102, 105, 301, 305 – ženijní pluk 5, telegrafní prapor 5, automobilní prapor 1 |
| II. sbor – Hradec Králové | – 3. divize Litoměřice, 4. divize Hradec Králové, 13. divize Kolín – hraničářský pluk 19, pluk útočné vozby 1 – dělostřelecký pluk 103, 104, 303 – ženijní pluk 1, železniční pluk, telegrafní prapor 1, automobilní prapor 5 |
| III. sbor – Brno | – 6. divize Brno, 14. divize Kroměříž – pluk útočné vozby 2 – dělostřelecký pluk 106, 125 – ženijní pluk 2, telegrafní prapor 2, automobilní prapor 2 |
| IV. sbor – Olomouc | – 7. divize Olomouc, 8. divize Hranice – hraničářský pluk 4, 6 – dělostřelecký pluk 107, 108, 302 – telegrafní prapor 6, automobilní prapor 6 |
| V. sbor – Trenčín | – 15. divize Trenčín, 16. divize Ružomberok – pluk útočné vozby 3 – dělostřelecký pluk 110, 126 – telegrafní prapor 3, automobilní prapor 3 |
| VI. sbor – Košice | – 11. divize Košice, 12. divize Užhorod, 17. divize Spišská Nová Ves – dělostřelecký pluk 111, 112 – ženijní prapor 12, telegrafní prapor 4, automobilní prapor 4 |
| VII. sbor – Bratislava | – 9. divize Bratislava, 10. divize Banská Bystrica – dělostřelecký pluk 101, 109 – ženijní pluk 3, 4, 6, telegrafní prapor 7, automobilní prapor 7 |
V podřízenosti zemských vojenských velitelství se počátkem roku 1938 nacházely rychlé divize (1. až 4.), společně s některými dělostřeleckými pluky (151, 152, 153, 154, 331, 401) a leteckými pluky (1, 2, 3).
2294. Prosím o organizační strukturu a výzbroj 106. dělostřeleckého pluku Brno v letech 1937-1939 včetně mobilizace (velení pplk. děl. Tomáš Podruh). Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Dělostřelecký pluk 106 se v uvedených letech skládal z velitelství pluku, spojovací baterie, dvou dělostřeleckých oddílů o třech bateriích 15 cm hrubých hipomobilních houfnic a náhradního oddílu. Pluk do konce roku 1937 tvořil součást 6. polní dělostřelecké brigády 6. divize a od ledna 1938 byl podřízen velitelství III. sboru. Velitelem pluku byl podplukovník dělostřelectva Tomáš Podruh.
Za mobilizace v září 1938 dělostřelecký pluk 106 postavil jednak dělostřelecký oddíl II/134 tvořený velitelstvím oddílu a třemi bateriemi (číslo 4. až 6.), jednak dělostřelecký pluk 106 tvořený velitelstvím pluku a třemi dělostřeleckými oddíly, každý o třech bateriích. Dělostřelecký oddíl II/134 byl spolu s velitelstvím dělostřeleckého pluku 134 a dělostřeleckým oddílem I/134 součástí Hraničního pásma XIV, ve výzbroji měl 15 cm hrubé houfnice vz. 14/16 tažené koňmi. Dělostřelecký pluk 106 byl celý podřízen III. sboru a ve výzbroji měl 15 cm hrubé houfnice vz. 25 tažené koňmi. Velitelem mobilizovaného dělostřeleckého pluku byl podplukovník dělostřelectva Tomáš Podruh.
Kromě výše uvedených bojových útvarů stavěl za mobilizace dělostřelecký pluk 106 i některé útvary služeb. Přehled všech útvarů stavěných plukem je uveden v následující tabulce:
| A-1 | Velitelství dělostřeleckého oddílu II/134 | Den pohotovosti: 4. |
| A-2 | Baterie 4/134 | Den pohotovosti: 4. |
| A-3 | Baterie 5/134 | Den pohotovosti: 4. |
| A-4 | Baterie 6/134 | Den pohotovosti: 4. |
| B-1 | Velitelství dělostřeleckého pluku 106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-2 | Velitelství dělostřeleckého oddílu I/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-3 | Baterie 1/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-4 | Baterie 2/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-5 | Baterie 3/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-6 | Velitelství dělostřeleckého oddílu II/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-7 | Baterie 4/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-8 | Baterie 5/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-9 | Baterie 6/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-10 | Velitelství dělostřeleckého oddílu III/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-11 | Baterie 7/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-12 | Baterie 8/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-13 | Baterie 9/106 | Den pohotovosti: 6. |
| B-14 | Velitelství zbrojního parku 38 | Den pohotovosti: 5. |
| B-15 | Pěší muniční kolona 38 | Den pohotovosti: 5. |
| B-16 | Lehká dělostřelecká muniční kolona 38 | Den pohotovosti: 5. |
| B-17 | Dělostřelecká pracovní rota 38 | Den pohotovosti: 5. |
| B-18 | Hrubá dělostřelecká muniční kolona II/64 | Den pohotovosti: 5. |
| B-19 | Dělostřelecká pracovní rota 64 | Den pohotovosti: 5. |
| B-20 | Hrubá dělostřelecká muniční kolona I/53 | Den pohotovosti: 7. |
| B-21 | Hrubá dělostřelecká muniční kolona II/53 | Den pohotovosti: 7. |
| B-22 | Hrubá dělostřelecká muniční kolona III/53 | Den pohotovosti: 7. |
| B-23 | Vozatajský doplněk pro polní pekárnu 18 | Den pohotovosti: 7. |
| B-24 | Vozatajský doplněk pro polní pekárnu 38 | Den pohotovosti: 7. |
| C-1 | Náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 106 | – |
Dělostřelecký pluk 106 byl zrušen po okupaci zbytku českých zemí německou armádou, kdy musely být jednotlivé útvary zlikvidovány do 31. 7. 1939.
2293. Měl bych dotaz, jestli mě můžete poradit, na koho se můžu obrátit pro přesnější informace ve spojení s opevněním okolí Chrastavy. Děda tam při mobilizaci velel. Děkuji za jakoukoliv odpověď. (odpovídá Pavel Šrámek)
Opevnění v okolí Chrastavy patřilo do úseku K-2 Chrastava, tvořeného 69 objekty lehkého opevnění. Úsek byl zadán v červenci 1937 stavební firmě Ing. Jaromír Dajbych z Kutné Hory a stavebně dokončen do léta 1938. Informace najdete v knize Libora a Jana Stejskala „Drama 38. Opevnění, Češi a Němci, mobilizace na Liberecku v roce 1938“, která vyšla v Liberci v roce 2003. Přehled objektů úseku K-2 najdete také na webu www.ropiky.net v části „Databáze – II. armádní sbor“.
Za mobilizace v září 1938 obsadili toto opevnění vojáci II. praporu pěšího pluku 44. Prapor bránil oblast od Jítravského vrchu po Novou Vísku v délce 10 km, jeho velitelství bylo v Machníně. Informace najdete v knize B. Hamáka a I. Vondrovského „Mobilizovaná československá armáda 1938“ z roku 2011.
2292. Pekný deň Vám prajem. Čím viac študujem históriu našej armády tak zisťujem že stále menej o nej viem. Zaujímal by ma osud 21. československého pešieho pluku dislokovaného v Čáslavi. V rokoch 1917 a 1918 boli vykonávané odvody, aká dlhá bola služba u tohto útvaru? Vzhľadom k tomu, že jadro 21. pp bol na východnom fronte (v dobe 1. svetovej vojny), čo zotrvalo v mierovej posádke? Dokedy sa vytvárali doplnky pre bojujúci pluk a aký osud bol 21. pp po skončení 1. veľkej vojny? Ako sa zapojil tento pluk do bojov po vytvorení Československej republiky? Myslím tým zo strany náhradnej eskadróny, ale aj vracajúceho sa pluku z bojísk 1. svetovej vojny. Kde bol potom pluk dislokovaný (ostal v Košiciach?), čo ostalo v Čáslavi? Ako to bolo so ženbou vojakov základnej služby v roku 1920, aké to mohli byť dôvody zvláštneho zreteľa? Išlo o môjho deda, viď foto. Fotka môjho deda v dobe služby v Košiciach. (ročník 1897 sa v archíve nezachoval). Ostávam s pozdravom Váš obdivovateľ. (odpovídá Pavel Šrámek)
Konec války zastihl rakousko-uherský pěší pluk 21 na italské frontě, kde se po uzavření příměří rozpadl. Jeho náhradní prapor, který byl od roku 1915 umístěn v Egeru v Uhrách, se v listopadu 1918 vrátil do Kutné Hory a stal se základem obnoveného pěšího pluku. V lednu 1919 byl oficiálně zřízen pěší pluk 21 o třech praporech, následně byl 22. ledna náhradní prapor přeložen z Kutné Hory do Čáslavi. Dne 26. dubna 1919 odjelo z Kutné Hory velitelství pluku do Čopu na Podkarpatské Rusi, odkud se vrátilo v září téhož roku. Mezitím se v srpnu 1919 náhradní prapor přemístil z Čáslavi do Znojma a následující měsíc ze Znojma do Žleb u Čáslavi.
Již v prosinci 1918 byly vytvořeny dvě roty tvořící půlprapor I/21, který se v polovině prosince zúčastnil obsazení Znojma a vzápětí odejel obsazovat Slovensko. Dne 19. prosince dorazil do Vrútek, pak do Kežmaroku, kde zajištoval hranici proti Polákům. Koncem prosince 1918 se dostal do Levoče a Prešova, 17. ledna 1919 byl přeložen do Košic. Koncem ledna se vrátil do Kežmaroku a chránil hranici s Polskem. V březnu 1919 se půlprapor I/21 stal součástí 2. čs. dobrovolnického pluku. V květnu se spolu s tímto plukem zúčastnil obsazování maďarského území, pak následného ústupu až k Nízkým Tatrám. Po ukončení bojů s Maďary byl odeslán na Podkarpatskou Rus, kde koncem léta a na podzim 1919 měl posádku v Bilke. Po rozpuštění dobrovolnického pluku v roce 1920 se vojáci vrátili zpět ke svým náhradním tělesům.
Prapor II/21 odjel v březnu 1919 do Chebu a Mariánských Lázní, odkud vyrazil v dubnu do Košic a pokračoval k demarkační čáře s Maďary u řeky Uh, aby ji obsadil. Podléhal velitelství IX. brigády 1. divize. Koncem května bojoval s Maďary, v červenci a srpnu chránil demarkační čáru. V září 1919 se vrátil do Čech, kde vykonával strážní a asistenční službu v Pardubicích.
Prapor III/21 sloužil v Kladně, Mariánských Lázních, Chebu a Plzni, počátkem dubna také odjel do Košic a obsazoval demarkační čáru u řek Laborec a Uh. Podléhal velitelství IX. brigády 1. divize. V květnu se přemístil do Čopu, kde udržoval spojení s Rumuny a zapojil se do bojů s Maďary. V říjnu 1919 se vrátil do Čáslavi, ale v prosinci 1919 odjel do Slaného.
Vedle domácího 21. pěšího pluku existoval legionářský 21. střelecký pluk, který se po příjezdu z Francie do Československa koncem prosince 1918 zúčastnil v lednu 1919 bojů na Těšínsku a pak byl odeslán na Slovensko (s výjimkou II. praporu). V květnu a červnu 1919 se zapojil do bojů s Maďary v prostoru Košice ve skupině Gillain.
Dne 22. ledna 1920 splynul domácí 21. pěší pluk s legionářským 21. střeleckým plukem. Posádkou sloučeného pluku se stala Čáslav, kde zpočátku sídlilo jen velitelství pluku a náhradní prapor, který se přemístil ze Žleb. V listopadu 1920 sem dorazil ze Slaného III. prapor, v lednu 1921 I. prapor z Kladna a v dubnu 1921 II. prapor z Pardubic.
Další podrobnosti můžete najít v knize Karla Trenklera „Válečné děje pěšího pluku 21 čáslavského 1914-1919“ vydané v roce 1936. Knihu lze nalézt v elektronické podobě v digitální studovně Ministerstva obrany na www.digitalniknihovna.cz/dsmo.
Na Vámi přiložené fotografii by měl být četař domácího pěšího pluku 21 pravděpodobně z roku 1919.
Povolávání branců do armády během války je uvedeno v odpovědi čís. 1943. Problematika uzavírání sňatků vojáky základní služby nám není známa.
2291. Jakou měl náplň práce vrchní oficiál divisní zbrojnice v Plzni v r. 1931 a byl vojenský nebo civilní zaměstnanec? (odpovídá Pavel Šrámek)
Vrchní oficiál byl titul úředníka vyplývající z jeho zařazení do služební třídy a platové stupnice. Šlo o úředníka ve IV. služební třídě a 6. platové stupnici. V případě armády se jednalo o civilního zaměstnance patřícího mezi občanské úředníky ministerstva národní obrany, konkrétně kancelářské úředníky, kam patřili vrchní kancelářští správci, kancelářští správci, vrchní kancelářští oficiálové a kancelářští oficiálové.
2290. Jaký byl prosím oficiální název – Armádní střelecká škola dělostřelecká Olomouc nebo Střelecká škola dělostřelecká? Našel jsem oba výrazy. Můžete mi k ní něco napsat? Jedná se mi hlavně o rok 1921. (odpovídá Pavel Minařík)
Mělo by se jednat o Dělostřeleckou střeleckou školu. V roce 1927 šlo o Střeleckou školu pro dělostřelectvo. Jednalo se o dočasnou několikaměsíční školu pro důstojníky dělostřelectva (v předpokládané hodnosti kpt. a škpt.) zřízenou v rámci Velitelství dělostřeleckých škol Olomouc, respektive od září 1921 u Dělostřeleckého učiliště Olomouci. Škola měla svoji teoretickou část probíhající přímo v Olomouci a praktickou část realizovanou pravděpodobně na dělostřelecké střelnici Plavecké Podhradie.
2289. Dobrý deň. Chcel by som sa spýtať, či neviete kde sa nachádza miesto, kde padol v 1. svetovej vojne môj pradedo. Padol 3.8.1916, a má uvedeny 41. peší prapor, miesto kde. Netuším kde to je. Chcel som nájsť aj úmrtnú matriku, ale nesedi mi datum a nazov utvaru. 41. peší vznikol až 1920? Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 41 (IR 41) vznikl již v roce 1701 a v době vypuknutí 1. světové války byl ubytován v haličském městě Czernowitz (dnes ukrajinské Černovice). Po zahájení bojů byl pluk nejprve nasazen na východní frontě, ale v květnu 1916 se přesunul jako součást jemu nadřízené 43. zeměbranecké pěší divize (43.LID) do italskou frontu. Zde se zapojil do bojů v jižním Tyrolsku. V červenci téhož roku byl přesunut na sočské bojiště a na počátku srpna se zúčastnil 6. bitvy na řece Soča (4.-16.8.1916). Před jejím zahájením zahynul Váš praděda. V době započetí ofenzivy (6.8.1916) se ale IR 41 nacházel na přímořském úseku fronty jako součást 59. pěší brigády (59.IBrig) v záloze Úseku IIIb (Abschnitt IIIb) poblíž městečka Brestovica (blíže viz: https://digi.landesbibliothek.at/viewer/fullscreen/AC01737446/3/ ).
2288. Dobrý den. Nemáte prosím dokumentaci k praporu SOS Stříbro – politické okresy: Planá, Stříbro, Tachov (Plzeň). Velitelé: mjr. Václav Diviš, mjr. Karel Kasal, plk. Emanuel Ambrož. Pěší pluk 18 a 41. Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Fond Stráže obrany státu je uložen ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha, obsahuje ale dokumenty jen některých praporů a prapor Stříbro mezi nimi není. Ve zmíněném archivu však lze najít dokumenty k praporu SOS Stříbro ve fondu Velitelství I. sboru. Některé tyto dokumenty byly publikovány v knize „Plzeňská čára – Československé opevnění v západních Čechách“ z roku 2019.
Vzhledem k tomu, že prapory SOS podléhaly v míru okresním úřadům, mohou být dokumenty k praporu SOS Stříbro uloženy také ve Státním okresním archivu Tachov ve fondech politický okres Stříbro a politický okres Planá.
Vzpomínky příslušníků praporu SOS Stříbro lze nalézt v I. dílu kniha Radana Láška „Jednotka určení SOS“, podrobný životopis Václava Diviše pak v knize „Velitelé praporů SOS“ od stejného autora.
Dokumenty pěšího pluku 18 Plzeň z let 1918-1939 jsou uloženy ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha (celkem 12 kartonů), dokumenty pěšího pluku 41 Žilina z let 1924-1939 jsou uloženy ve Vojenském historickém archivu VHA Bratislava (celkem 7 kartonů), kam byly delimitovány v rámci archivní rozluky mezi Českou a Slovenskou republikou.
2287. Chcel by som poprosiť, ak by bolo vo Vašich možnostiach, mam pradeda z otcovej strany, bol na ruskej fronte, Peší pluk 71, nezvestný 1914. Dalo by sa zistit niečo blizšie o tomto pluku, pripadne nejake blizšie info o jeho pohybe alebo podla kroniky o mojom pradedovi? Ďakujem! (odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 71 byl nasazen na ruské frontě jako součást 27. pěší brigády 14. pěší divize, která podléhala V. sboru 1. armády. Pluk zasáhl do bojů v srpnu 1914. Koncem srpna a v září bojoval u Polichne, Krasniku, Rudniku a Lublinu, přičemž utrpěl těžké ztráty a musel být stažený z prvního sledu a doplněn. Na podzim 1914 se zúčastnil ústupových bojů za řeku San, v zimě 1914/1915 bojů v Karpatech. Koncem ledna 1915 byl pluk stažen z frontové linie.
Stručnou historii pěšího pluku 71 můžete nalézt na www.klubvtn.info/info_21b.htm, podrobnější pak v e-knize Ing. arch. Štefana Androviče „Z vojenských dejín Trenčína“ z roku 2011.
2286. Zajímám se o historii obce. V třicátých letech 20. století se v protokolech obecního zastupitelstva objevovaly zápisy o rekrutech. Např.: „Bylo schváleno by se rekrutům dalo každému 20 Kčs jako příspěvek na vydání, nejvíce postiženému se dal kufřík udělat a 20 Kčs přidat na zakoupení potřebných věcí.“ Zajímá mě, co všechno si museli rekruti pořídit před nástupem na vojenskou službu. (odpovídá Pavel Šrámek)
Rekrut nastupující vojenskou službu měl narukovat v civilním oděvu s vojenským kufrem na osobní věci. Jaké věci přesně to byly, se bohužel nepodařilo zjistit. Zřejmě šlo o knížky, dopisní papír, kartáče na obuv a výstroj či prádlo. Při vyhlášení mobilizace 23. září 1938 si měli nastupující záložníci vzít s sebou: všechny své vojenské průkazy, jídlo na dva dny, propriety (lžíci, vidličku, nůž, čistící potřeby na šaty a obuv, kapesníky, ručníky, jehly, nitě, knoflíky atd.), přikrývku, trvanlivý obal (kufřík, pytel apod.) a poštovní průvodku k odeslání (nebo uschování) civilního oděvu, podle možností jídelní nádobí (tvaru vojenské hluboké a mělké misky), případně obuv způsobilou pro polní službu.
2285. V časopise Histórie a vojenství 2/2008 v článku „Československé vojenské letectvo v dobe vyvrcholenia mníchovskej krízy“ je na stranách 48 – 51 uvedená informácia o prílete III./3 leteckej perute 1.10.1938 z Chtelnice do Vígľaša. Uvedená peruť priletela v skutočnosti na záložné poľné letisko vybudované pri osade Pstruša (vo Vígľaši bol obecný úrad, pod ktorý osada/majer Pstruša administratívne spadala).
Oznámte mi prosím, či existuje dokumentácia o pôsobení uvedenej perute v priestore Pstruše, kde je táto dokumentácia uložená (rád by som sa pozrel, čo je v nej o činnosti tejto perute), prípadne aké akcie lietadlá tejto perute vykonali a kam a kedy po skončení mníchovskej krízy (síce následne bola Viedenská arbitráž) lietadlá tejto perute odleteli. (odpovídá Pavel Šrámek)
Informace o letectvu na Slovensku za mnichovské krize jsme čerpali především z dokumentů velitelství letectva III. armády, které jsou uloženy ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha ve fondu velitelství Štefánik (krycí název III. armády). Z nich mimo jiné vyplývá, že 1. 10. 1938 přiletěla do Víglaše III/3. peruť s letkami 37, 38 a 39. Zůstala zde pouze do 5. 10., kdy celá peruť odletěla do Piešťan. Od 13. 10. 1938 působila ve Víglaši letka 49, která byla součástí V/3. perutě. Dne 28. 10. odletěla na letiště Trhoviště u Michalovců. Od 29. 10. 1938 byla ve Víglaši umístěna IV/2. peruť s letkami 36 a 51, která někdy v polovině listopadu odletěla do Olomouce. Všechny uvedené letky byly stíhací s letouny Avia B-534.
V dokumentech se vždy uvádí Víglaš, případně Víglaš východně Zvolena.
2284. V dobovém časopise Zpravodaj jsem se dočetl, že v roce 1930 se konaly první letecké manévry. Oblasti manévrů, tedy soupeřících stran, byly Hradec Králové – Pardubice versus Prostějov – Olomouc. Zdá se mi zajímavé, že čs. branná moc realizovala tak specializované cvičení. Víte o tom více? (odpovídá Pavel Šrámek)
Uvedené manévry letectva a protiletecké obrany se konaly od 3. do 6. 8. 1930, ředitelství měly v České Třebové, ředitelem byl zemský vojenský velitel v Čechách generál Josef Bílý. O rok později proběhly další takové manévry, a to od 27. do 29. 7. na Moravě. Ředitelství měly v Kroměříži a ředitelem byl zemský vojenský velitel na Moravě generál Sergej Vojcechovský.
Pak se nějaký čas nekonaly a obnoveny byly až ve druhé polovině 30. let. Letecké manévry se plánovaly na léto 1935, ale nakonec se zřejmě neuskutečnily. V roce 1936 proběhlo jednak cvičení v oblasti Zemského vojenského velitelství Praha od 14. do 18. 7., jednak v oblasti Zemského vojenského velitelství Brno dne 29. a 30. 7. První manévry se konaly za účasti letectva, obrany proti letadlům a obyvatelstva, druhé jen za účasti letectva a obyvatelstva. V roce 1937 se mělo konat velké cvičení protiletecké obrany pouze v oblasti Zemského vojenského velitelství Praha.
2283. Můžete mi prosím vysvětlit, co znamená a proč vůbec existuje „první mobilizační den“? Už roky o tom přemýšlím a vůbec takový matoucí pojem nechápu. 1938 pískli 23. 9. a první mobilizační den stanovili na 25. 9. A jak je patrné z níže uvedeného textu o mobilizaci 1921 z článku v VHÚ, nechápala to ani většina národa. „Rychlost nástupu záložníků ovlivnilo nejen zdržení v distribuci vyhlášek, ale i kuriózní skutečnost, že uvedení 27. října jako prvního mobilizačního dne v textu vyhlášky si povolanci mylně vyložili jako termín, kdy mají nastoupit na místo určení.“ Co se ten 1. mobilizační den mělo změnit či udělat, když mobilizace už byla vyhlášena dříve, ale určitě v ten den ještě neskončila? (odpovídá Pavel Šrámek)
První mobilizační den bylo klíčové datum, od kterého se počítaly všechny lhůty dané v připravených plánech armády pro případ mobilizace. V plánech se třeba uvádělo, že pátý mobilizační den dosáhne daný útvar pohotovosti a šestý den odchází do pole. Nebo v pokynech bylo, co se má udělat první mobilizační den, co druhý mobilizační den apod. Všichni v armádě potřebovali jednoznačně stanovené datum, aby věděli, jak mají postupovat.
Z tohoto je zřejmé, že šlo o čistě vojenskou záležitost pro potřeby armády, která se nastupujících záložníků přímo netýkala, a nepotřebovali ji znát. V mobilizační vyhlášce ze září 1938 také není žádný první mobilizační den uveden. U mobilizace v říjnu 1921 byl první mobilizační den v textu uveden.
2282. Nemáte nějaké informace k historii kasáren naproti autobusovému nádraží na pražské Florenci? (odpovídá Pavel Minařík)
Zřejmě máte na mysli tzv. Karlínská kasárna. Jejich výstavba v prostoru za Poříčskou bránou začala v březnu 1845 a areál byl zkolaudován v prosinci 1848. Z počátku vojáci objekt využívali pouze provizorně a teprve po dílčích úpravách proběhla 2.4.1851 definitivní kolaudace. V areálu se nacházely nejenom ubikace mužstva, kancelářské a skladovací prostory či kuchyně, ale i vězení, stáje, ošetřovna, kaple a byty důstojníků. Celkově se mohlo v kasárnách ubytovat 1400 až 1700 vojáků. Za habsburské monarchie kasárna nesla jméno císaře Ferdinanda V. Během meziválečného období se nazývala kasárna Jana Žižky z Trocnova. V letech nacistické okupace byla pojmenována po maršálu Hindenburgovi. Od roku 1945 se kasárna vrátila ke svému původnímu názvu. V současnosti se označují jako Kasárna Karlín.
Nejznámějším uživatelem kasárenského areálu se v roce 1893 stal budějovický pěší pluk 91 (vytvořen o 10 let dříve). Nacházelo se zde ale jen plukovní velitelství a dva až tři prapory, zatímco další prapor byl společně s náhradním kádrem v Českých Budějovicích a od roku 1900 rovněž jeden prapor na Balkáně. Jako první se v kasárnách již v roce 1848 ubytovali ženisté, reprezentovaní od roku 1893 pionýrským praporem 3 a nakonec od roku 1912 sapérským praporem 8, který však odešel do Rovereta a v karlínských kasárnách zůstal pouze jeho náhradní kádr.
Po vzniku Československa zde působil ženijní prapor 1. Od podzimu 1920 našel v kasárnách přístřeší ženijní pluk 5 (velitelství, ženijní prapor 1, ženijní prapor 5 a náhradní rota /od r. 1926 prapor/), od roku 1922 ženijní prapor 2 (náležel do složení ženijního pluku 1), v letech 1929 až 1936 automobilní rota 13 (tvořila součást automobilního praporu 1), Vojenská hudební škola (od r. 1926), Doplňovací okresní velitelství Praha-venkov a svůj mobilizační (augmentační) sklad zde měl také pěší pluk 28.
Po roce 1945 byly v kasárnách umístěny dělostřelecký pluk 51 (do r. 1947), pěší prapor 80 / 80.mechanizovaný pluk do r. 1952 (čestná rota, posádková hudba), Vojenský spisový úřad, tj. archiv vojenských personálních dokladů (1946-1948), velitelství 1.obvodu PLOSÚ se spojovací rotou (1951-1955), Velitelství PVOS, respektive od roku 1957 Velitelství letectva a PVOS (1951-1958), část 1.provozního pluku (1958-1961), 7.provozní prapor, 7.výpočetní středisko, spojovací uzel Ústředního velitelského stanoviště (všechny útvary 1961-1981), velitelství 158.hlásného praporu / 158.hlásného pluku (1950 až 1955), Ústřední letecké dispečerské stanoviště (následně vystřídalo názvy: Ústřední stanoviště řízení letů – Hlavní středisko řízení letového provozu – Středisko řízení letového provozu; 1953-1994), Hlavní (letecké) povětrnostní ústředí (1957-1994), Vojenské politické oddělení letectva a PVOS (od roku 1963 Vojenské politické oddělení III, od roku 1969 Vojenské politické oddělení 8 /pro přímo podřízené útvary a zařízení 7.armády PVOS/, od roku 1974 Politické oddělení zabezpečujících útvarů 7.armády PVOS; 1960-1989), z kasáren Jiřího z Poděbrad na Náměstí Republiky se v roce 1992 do karlínských kasáren přestěhoval 6.strážní prapor (Čestná stráž 1996 až 1997) a Posádkové velitelství Praha (do r. 2000), posádková hudba Praha (do roku 1998). Od roku 1951 zde rovněž fungovala důstojnická noclehárna, respektive od roku 1958 posádková ubytovna (do 1985). Od roku 2003 zde dočasně sídlila Územní vojenská správa Praha-sever, respektive po jejím zániku od roku 2005 Krajské vojenské velitelství Praha, společně s vojenskou policií. Vojenské útvary kasárna opustily v roce 2008.
2281. Dobrý den. Chtěl bych se zeptat na zařazení svého prapředka ve vojenské jednotce v 1. světové válce. Bohužel nevím, kam jako domobranec, ročník 1877, narukoval. Avšak našel jsem záznam o jeho zranění z 7.8.1916, kde je uvedeno Kabela Wenzel, Korp. k.k. LstJB. Nr.170, 4. Kompanie. A já nejsem schopen rozklíčovat, co je to za jednotku a pod kterou nadřízenou jednotkou bojovala. Můžete mi prosím poradit, nebo doporučit zdroj, kde bych mohl najít tyto informace? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V daném případě se jedná o císařsko královský domobranecký pěší prapor č. 170 (k.k.LstJB Nr. 170 – písmeno „J“ ve zkratce nahrazuje písmeno „I“, které by mohlo být zaměněno s římskou číslicí „I“). Zmíněný prapor je v odborné literatuře („Österreich-Ungarns letzter Krieg“, 1.-7. díl, Wien 1930-1938; viz: http://www.univie.ac.at/voeb/blog/?p=30010) poprvé zmiňován v říjnu 1915 coby součást 50. polobrigády u 91. pěší divize v Jižním Tyrolsku (Úsek /Rayon/ III). Doba existence 91. pěší divize je uváděna od května 1915, kdy Itálie napadla do té doby spojenecké Rakousko-Uhersko, do listopadu téhož roku. Polobrigáda zajišťovala obranu přibližně od „východně městečka Lardaro“ po „jižně průsmyk Tonale“ (k. 1884). V květnu 1916 byla 50. polobrigáda rozmístěna ve stejném postavení. Poslední zmínka o k.k.LstJB Nr. 170 je ze srpna 1916, kdy kromě hlavních sil nacházejících se na původním úseku fronty, byla jedna odloučená rota nasazena v Úseku (Rayon) II sahajícím severně od průsmyku Tonale až po Monte Cevedale (k. 3769).