2340. Dobrý den, jsem členem numismatické společnosti pobočka Cheb. Snažíme se sestavit katalog všech ražeb v okrese Cheb. Při sestavování katalogu se nám podařilo shromáždit medaile a žetony vydané vojenskými útvary VÚ 6983; VÚ 4407; 33. pěší pluk Doss Alto, motostřelecký pluk E. Thälmanna, 5. brigáda Pohraniční stráže. Nedaří se nám získat informace o těchto útvarech, a proto Vás chci požádat, jestli byste byli ochotný sepsat krátký text k těmto úvarům, velice by nám to pomohlo. (odpovídá Pavel Minařík)
Stručná historie Vámi uvedených útvarů je následující:
| VÚ 9148 – pěší pluk 33 Doss Alto Cheb Pěší pluk 33 se konstituoval během letních měsíců roku 1945 ve Falknově jako součást karlovarské 16. divize. Počátkem podzimu téhož roku se přesunul do posádky Cheb. Značná část jednotek byla v letech 1945 až 1947 dislokována odloučeně (Aš, Kynšperk nad Ohří, Dolní Žandov). S velitelstvím pluku sdílel posádku obvykle jeden pěší prapor, náhradní prapor a roty přímo podřízené velitelství pluku. Od ledna 1946 začal útvar používat krycí označení VÚ 4515. K 1. říjnu 1947 proběhla v souvislosti s přeměnou nadřízené 16. divize na 13. brigádu reorganizace útvaru na pěší prapor 33. Dne 3. března 1948 útvar obdržel historický název „Doss Alto“, který získal prvorepublikový pěší pluk téhož čísla jako připomínku bojového nasazení svého legionářského předchůdce na italské frontě v létě 1918. Pěší prapor 33 převzal původní krycí číslo, ale od října 1949 došlo k jeho změně na VÚ 9148. Zpětná reorganizace praporu na pluk se uskutečnila v říjnu 1949, v souvislosti s transformací brigády na 13. divizi. V posádce Cheb útvar setrval až do svého zrušení na sklonku roku 1950, kdy byl předán Ministerstvu národní bezpečnosti k posílení nově zřizovaných jednotek Pohraniční stráže (7. pohraniční brigády Sušice). |
| VÚ 8522 – 65. motostřelecký pluk Ernsta Thälmanna Cheb Předchůdcem uvedeného útvaru byl pěší pluk 9, zformovaný v létě 1945 v posádkách Most, Chomutov a Louny. Na podzim téhož roku proběhlo sloučení útvaru v Chomutově. Od ledna 1946 používal pluk krycí číslo VÚ 5406. Historický název Karla Havlíčka Borovského útvaru propůjčil prezident republiky dekretem z 3. března 1948 jako připomínku na působení 9. čs. střeleckého pluku čs. legií v Rusku a existence prvorepublikového pěšího pluku téhož čísla. V říjnu 1949 bylo krycí označení útvaru změněno na VÚ 8522. Na sklonku roku 1950 proběhl přesun útvaru do Chebu a zároveň došlo k úpravě názvu na 9. pěší pluk. K 1. říjnu 1954 následovalo přejmenování útvaru na 9. střelecký pluk a dne 9. května 1955 přečíslování na 65. střelecký pluk. Poslední reorganizaci útvar prodělal v říjnu 1958, kdy se z něj stal 65. motostřelecký pluk. V květnu 1965 bylo historické pojmenování Karla Havlíčka Borovského na základě rozkazu prezidenta republiky nahrazeno čestným názvem Ernsta Thälmanna. V nezměněné podobě útvar přetrval do počátku 90. let, kdy v rámci transformace čs. armády zanikl dnem 31. října 1991. |
| VÚ 6983 – 49. motostřelecký pluk Jiřího z Poděbrad Mariánské Lázně Jedná se o původní pěší pluk 2, vytvořený v létě 1945 v Litoměřicích. Již na podzim téhož roku byl přemístěn do Děčína, ale v září 1947 se vrátil do původní posádky. V letech 1946 až 1949 používal krycí označení VÚ 5483, které bylo v říjnu 1949 změněno na VÚ 6983. Dekretem prezidenta Beneše byl útvaru dnem 3. března 1948 propůjčen historický název „Jiřího z Poděbrad“, který nesl legionářský i prvorepublikový pěší pluk téhož čísla. Na sklonku roku 1949 se útvar přesunul do Podbořan a o rok později do Mariánských Lázní. Současně došlo na podzim 1950 k úpravě názvu útvaru na 2. pěší pluk a od 1. října 1954 na 2. střelecký pluk. Podle rozkazu prezidenta republiky byl útvar s platností od 9. května 1955 přečíslován na 49. střelecký pluk a na podzim 1958 reorganizován na 49. motostřelecký pluk. Po celou dobu používal historický název „Jiřího z Poděbrad“. V uvedené podobě útvar působil až do listopadu 1991, kdy proběhla jeho reorganizace na 49. mechanizovaný pluk. Prvním lednovým dnem roku 1993 byl útvar převeden do složení AČR. Při transformaci nadřízené 20. mechanizované divize na 3. mechanizovanou brigádu z podstaty uvedeného útvaru v prosinci 1994 vznikl 31. mechanizovaný prapor Velká Hleďsebe (obec do roku 1990 tvořila součást Mariánských Lázní) s novým krycím číslem VÚ 3316. Zmíněný útvar prodělal v létě 1997 reorganizaci na 31. výcvikové středisko a svoji činnost ukončil dnem 30. června 2004. |
| VÚ 4407 – 20. průzkumný prapor Cheb Útvar s uvedeným krycím číslem vznikl v listopadu 1950 jako 5. průzkumný prapor v posádce Slaný a podléhal velitelství 5. mechanizované divize dislokovanému tamtéž. Po svém předchůdci, tj. pěším pluku 5, převzal čestný název „T. G. Masaryka“, ale již 11. září 1952 došlo na základě rozkazu prezidenta republiky ke změně pojmenování na „Národního hrdiny Julia Fučíka“. Na podzim 1953 byl útvar přestěhován do Dobříčan a o rok později do Podbořan. Na základě rozkazu prezidenta republiky došlo 9. května 1955 ke změně označení útvaru na 1. průzkumný prapor, protože nadřízené velitelství bylo přečíslováno na 1. mechanizovanou divizi. Dosavadní čestný název byl zachován. Na podzim 1958 proběhlo předání útvaru do podřízenosti 20. motostřelecké divize s velitelstvím v Karlových Varech a v souvislosti s tím se změnilo jeho označení na 12. průzkumný prapor (bez historického či čestného názvu). V září 1961 útvar prodělal reorganizaci a redislokaci, přičemž nadále působil v Chebu jako 20. průzkumná rota. K opětnému rozšíření na prapor došlo v září 1966. V nezměněné podobě útvar setrval téměř do poloviny 90. let minulého století. V návaznosti na reorganizaci 20. mechanizované divize na 3. mechanizovanou brigádu se útvar v listopadu 1994 přesunul z Chebu do Velké Hleďsebe a na sklonku téhož roku byl přečíslován na 3. průzkumný prapor. Ke zrušení útvaru došlo na sklonku června 1997. |
| VÚ 8842 – 5. brigáda Pohraniční stráže „Svazek 25. února“ Cheb Zmíněný svazek Pohraniční stráže vznikl na přelomu let 1950-1951 jako 1. pohraniční brigáda s velitelstvím v Chebu. Již v březnu 1951 došlo ke změně názvu svazku na 5. pohraniční brigádu. Svazek kromě velitelství tvořily čtyři pohraniční prapory (1. – Hranice, 2. – Aš, 3. a 4. – Cheb) a záložní prapor (Cheb), který byl v roce 1952 redukován na záložní oddíl. Ve stejné době vznikla i brigádní poddůstojnická škola v posádce Aš. V roce 1953 se počet pohraničních praporů zvýšil na pět, protože chebský svazek převzal od 3. pohraniční brigády (Karlovy Vary) 3. pohraniční prapor, jehož velitelství přeneslo svoje sídlo z obce Horní Luby do obce Hazlov. Oba chebské prapory 5. brigády byly následně očíslovány jako 4. a 5. Počet pohraničních rot vzhledem k reorganizaci vzrostl z původních 25 na 29. Na přelomu let 1954-1955 se velitelství 3. praporu přesunulo do Vojtanova. Současně proběhlo opětovné přečíslování praporů, přičemž chebské prapory se vrátily k číslům 3. a 4., zatímco prapor ve Vojtanově byl označen jako 5. V souvislosti s postupným poklesem počtu rot u brigády na 24 zaniklo v roce 1962 velitelství 4. praporu v Chebu, jehož roty byly předány k sousedním praporům. Číslo zaniklého praporu převzalo velitelství ve Vojtanově. O rok později ukončila svoji činnost i brigádní poddůstojnická škola v Aši. Na jaře 1964 zanikla velitelství praporů v Hranicích a Chebu. Ve stejné době chebská brigáda převzala od 12. brigády (velitelství v Plané u Mariánských Lázní), reorganizované na svazek poddůstojnických škol, prapory v Dolním Žandově a Halžích, označené v rámci 5. brigády jako 3. a 4. prapor. Původní prapory 5. brigády ve Vojtanově a Aši byly označeny jako 1. a 2. Počet pohraničních rot v rámci chebské brigády v důsledku reorganizace vzrostl na 31. V lednu 1966 došlo k vytvoření jednotných ozbrojených sil a Pohraniční stráž, společně s Vnitřní stráží, přešla od Ministerstva vnitra k Ministerstvu národní obrany. V dubnu 1964 chebská brigáda předala úsek deseti pohraničních rot 12. brigádě a zároveň zanikla velitelství pohraničních praporů. U chebské brigády nadále působilo pouze 13 pohraničních rot a dva výcvikové oddíly (od roku 1967 prapory) Aš a Dolní Žandov, u kterých byla zařazena rota tanků a baterie PTŘS. Chebská brigáda se v tomto období stala prvním svazkem Pohraniční stráže, kterému byl propůjčen čestný název. Stalo se tak 25. 2. 1968 a 5. pohraniční brigáda nadále nesla pojmenování „Svazek 25. února“. V září 1969 došlo ke zrušení výcvikového praporu v Dolním Žandově. Zbývající prapor v Aši již nedisponoval těžkou bojovou technikou. Počátkem roku 1972 se Pohraniční stráž navrátila od Ministerstva národní obrany k Ministerstvu vnitra. V červnu 1973 proběhla obnova velitelství pohraničních praporů. Současně brigáda převzala část úseku 12. brigády. Stávající výcvikový prapor v posádce Aš se změnil na záložně výcvikový prapor. Chebskou brigádu od léta 1973 tvořilo 19 pohraničních rot uskupených do tří praporů (1. – Aš, 2. – Cheb, 3. – Halže). Těžkou výzbroj, zařazenou u velitelství brigády, reprezentovaly bezzákluzové kanony vz. 59. V roce 1974 došlo k úpravě názvu svazku z 5. pohraniční brigády na 5. brigádu Pohraniční stráže. V roce 1978 zanikly dvě pohraniční roty a velitelství 1. pohraničního praporu přesídlilo do uvolněného objektu Krásná u Aše. V nezměněné sestavě působila 5. brigáda až do konce 80. let. Po zrušení vojskové ochrany státní hranice během roku 1990 postupně zanikly všechny pohraniční roty i velitelství praporů, přičemž velitelství 5. brigády Pohraniční stráže ukončilo svoji činnost k 31. 12. 1990. |
2339. Dobrý den, mohu se prosím zeptat, jak vypadala organizační struktura generálního štábu ČSLA v roce 1980? (odpovídá Pavel Minařík)
Organizace Generálního štábu ČSLA byla v roce 1980 následující:
– náčelník GŠ ČSLA – první zástupce ministra národní obrany
– první zástupce náčelníka GŠ ČSLA
– zástupce náčelníka GŠ ČSLA
– Sekretariát náčelníka GŠ ČSLA
– Operační správa GŠ ČSLA
– Zpravodajská správa GŠ ČSLA
– Organizační a mobilizační správa GŠ ČSLA
– Správa ústředního plánování GŠ ČSLA
– Správa spojovacího vojska GŠ ČSLA
– Oddělení mechanizace a automatizace GŠ ČSLA
– Topografické oddělení GŠ ČSLA
– 8. oddělení GŠ ČSLA
– Oddělení zahraničních styků GŠ ČSLA
– Oddělení služby vojsk GŠ ČSLA
– Vojenskovědecké oddělení GŠ ČSLA
– Oddělení radioelektronického boje GŠ ČSLA
– Kádrové oddělení GŠ ČSLA
– Úřad zmocněnce vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR
2338. Díval jsem se, že se věnujete podrobněji útvarům a složkám. Mohli byste někdy zařadit podrobnější informace o jednotkách týlového zabezpečení? Jakou měly strukturu, kapacitu, jakými vozidly a prostředky disponovaly, v jakém asi počtu? Máte nějaké informace o praporu v Postoloprtech? (odpovídá Pavel Minařík)
1) Na jednotlivých organizačních stupních byly ve 2. polovině 80. let začleněny následující jednotky, útvary a svazky týlového zabezpečení čs. armády:
| vševojskový celek – týlový prvek | složení týlového prvku | přepravní kapacita |
| motostřelecký prapor na BVP – četa týlového zabezpečení | – hospodářské družstvo – dopravní družstvo | veze zásoby munice, proviantu a PHM pro prapor na 1 den (přepravní kapacita 10 vozidel 33 tun) |
| motostřelecký pluk na BVP – rota týlového zabezpečení | – 2 dopravní čety – hospodářské družstvo – úpravna vody ÚV 2000 – sklady materiálu | veze zásoby všech druhů materiálu pro pluk na 1 den (přepravní kapacita 46 vozidel 350 tun) |
| motostřelecká divize – prapor materiálního zabezpečení | – 3 dopravní roty – cisternová rota – polní pekárny – sklady materiálu | – veze zásoby všech druhů materiálu pro divizi na 2 dny (přepravní kapacita 170 vozidel a 100 přívěsů 2 700 tun) – zabezpečuje hromadné doplňování PHM – vyrobí 12 tisíc dávek chleba za 24 hodin |
| armáda a front – brigáda materiálního zabezpečení | – 4 automobilní prapory – cisternový prapor – prapor obsluhy – rota doplňování PHM – polní pekárny – sklady materiálu | – veze zásoby všech druhů materiálu pro armádu na 2 dny (přepravní kapacita 600 vozidel a 540 přívěsů 10 000 tun) – zabezpečuje hromadné doplňování PHM – vyrobí 12 tisíc dávek chleba za 24 hodin – provádí opravy týlové techniky |
| front – automobilní brigáda | – 5 automobilních praporů – 2 cisternové prapory | – přepravuje materiál od týlové základny frontu k brigádám materiálního zabezpečení (přepravní kapacita 600 vozidel a 540 přívěsů 14 500 tun) |
| front – týlová základna frontu | – pluk obsluhy – polní pekárny – polní masný závod – polní prádelny – sklady materiálu – kořistní rota | – skladuje zásoby materiálu na 4–6 dnů bojové činnosti (60 000–70 000 tun) – rozvinuje se 3. až 4. den frontové operace – doba na vybudování a zahájení činnosti 2–3 dny |
2) Vámi zmíněný útvar týlového zabezpečení v Postoloprtech vznikl na počátku prosince 1950 v Terezíně jako 5. automobilní prapor a tvořil součást 5. mechanizované divize (9.5.1955 se divize přečíslovala na 1. md) . K 1.11.1955 byl redukován na 5. automobilní rotu, na čemž se nic nezměnilo ani při reorganizaci svazku na 1. tankovou divizi v říjnu 1958. K 1.9.1961 se 5. automobilní rota sloučila s Automobilní školou 1. td Terezín a opětně rozšířila na 5. automobilní prapor, redislokovaný v létě 1963 do Postoloprt. V nezměněné podobě útvar působil až do 31.10.1983, kdy prodělal reorganizaci na 1. prapor materiálního zabezpečení. Na podzim 1991 se útvar přestěhoval do Bíliny a na sklonku roku 1993 do Žatce. Zde svoji činnost v návaznosti na transformaci 1. tankové divize na 1. mechanizovanou brigádu ukončil k 30.6.1994.
2337. Můžete uvést organizaci a personální obsazení 22. výsadkové brigády speciálního určení, na kterou byl na podzim 1987 reorganizován původní 22. výsadkový pluk speciálního určení v Prostějově? (odpovídá Pavel Minařík)
Od 1. listopadu 1987 byla struktura 22. výsadkové brigády speciálního určení následující:
| velitelství | – velitel: pplk. Ing. Jiří Hudský – zástupce velitele: pplk. Jaroslav Stross – zástupce velitele pro věci politické: mjr. PhDr. Josef Váňa – zástupce velitele pro výsadkovou přípravu: pplk. Ing. Zdeněk Fafílek – zástupce velitele pro výzbroj: mjr. Ing. Ján Cerovský – zástupce velitele pro týl: pplk. Miroslav Krúpa – náčelník štábu: mjr. Ing. Jaromír Homolka – zástupce náčelníka štábu: pplk. Ing. Ladislav Grulich |
| rota velení | – npor. Ing. Ladislav Rapčák |
| 1. výsadkový průzkumný prapor: | – velitel: mjr. Jiří Laitman * 1. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Ladislav Joukl * 2. výsadková průzkumná rota: neobsazeno * 3. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Petr Pavel * spojovací četa, četa týlového zabezpečení |
| 2. výsadkový průzkumný prapor | – velitel: pplk. Ing. Karel Virgler * 1. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Jan Minařík * 2. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Ondrej Morávek * 3. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Jan Haleňák * spojovací četa, četa týlového zabezpečení |
| 3. výsadkový průzkumný prapor | – velitel: mjr. Luděk Skácel * 1. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Richard Szotkowski * 2. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Jiří Šafanda * 3. výsadková průzkumná rota: npor. Ing. Stanislav Brei * spojovací četa, četa týlového zabezpečení |
| spojovací prapor | – velitel: pplk. Jozef Nemeth * rota speciálního radiového spojení: npor. Jaroslav Slovák * spojovací rota: npor. Ing. Ivo Vymazal * četa týlového zabezpečení |
| rota speciálních zbraní | – velitel: neobsazeno * četa PTŘS: čet. abs. Jan Valko |
| rota radiového a radiotechnického průzkumu | – velitel: ppor. František Vrzala |
| rota oprav techniky | – velitel: npor. František Chudý |
| rota týlového zabezpečení | – velitel: kpt. Petr Poledník |
2336. Dobrý den. Zajímal by mě útvar poddůstojnické zdravotnické školy v Kroměříži. Od kdy a do kdy, personální obsazení. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Ve Vámi uvedeném případě se jednalo o Vojenskou zdravotnickou školu (VÚ 5849), která se v posádce Kroměříž vytvořila 1.9.1972. Jejím úkolem bylo školení žáků – zdravotnických instruktorů v poddůstojnické škole. Útvar sice podléhal velitelství Západního vojenského okruhu, ale zabezpečoval výcvik příslušných specialistů pro celou čs. armádu i Pohraniční stráž. Výcvik vojáků prezenční služby probíhal každý rok ve dvou pětiměsíčních cyklech, do kterých bylo zařazeno cca 100 žáků vlastního útvaru a cca 200 žáků od jiných útvarů. Na sklonku roku 1984 se souhrnný počet žáků obou kategorií snížil a osciloval mezi 120 až 140 osobami. Stálý stav útvaru představovalo cca 100 vojáků. Frekventanti školy byli zařazeni do školního praporu, u kterého se podle počtu žáků vytvářelo až šest rot. U útvaru se připravovali především velitelé zdravotnických družstev, obsluhy dezinfekčních přístrojů (např. dezinfektoru přívěsného DP, pojízdného dezinfekčního přístroje dvoukomorového vz. 60 PDP-2, pojízdného dezinfekčního přístroje jednokomorového vz. 61 PDP-1, převozného zařízení pro sterilizaci a destilaci ZSD) a chladírenských zařízení (např. převozného výrobníku šupinového ledu vz. 59 PVŠL, chladícího přepravníku krevních konzerv CHPKK, přívěsného chladícího přepravníku vz. 61 CHPP). Na podzim 1975 došlo k přemístění školy do Uherského Hradiště. V uvedené posádce útvar setrval až do roku 1993, kdy byl reorganizován na Výcvikové středisko zdravotnické služby (VÚ 4115).
Bližší informace mžete získat prostudováním archivního fondu útvaru, který je uložen ve Vojenském ústředním archivu – Správním archivu AČR (náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11).
2335. Nemáte náhodou k dispozici počty protiletadlových raketových kompletů protivzdušné obrany státu v ČSLA? Třeba v 80. letech. (odpovídá Pavel Minařík)
Počty protiletadlových raketových kompletů (PLRK) PVOS během jejich zařazení do výzbroje čs. armády, byly následující:
| PLRK | DVINA SA-75M (oddíl) | VOLCHOV S-75M (oddíl) | NĚVA S-125M (oddíl) | VEGA S-200VE (oddíl) | S-300 PMU (oddíl) |
| 1960 | 1 | – | – | – | – |
| 1965 | 16 | 9 | – | – | – |
| 1970 | 16 | 9 | – | – | – |
| 1975 | 14 | 11 | 4 | – | – |
| 1980 | 12 | 13 | 16 | – | – |
| 1985 | 6 | 18 | 16 | 3 | – |
| 1990 | 1 | 18 | 16 | 5 | 1 |
V případě PLRK S-125M NĚVA se jednalo o čtyři odpalovací zařízení v oddíle a u S-300PMU šlo o dvanáct odpalovacích zařízení. Ostatní typy PLRK disponovaly po šesti odpalovacích zařízeních.
2334. Která součást Ministerstva národní obrany nebo Generálního štábu ČSLA zabezpečovala od konce 50. let do sklonku 80. let kontakty se zahraničními armádami? (odpovídá Pavel Minařík)
V organizační struktuře MNO a GŠ ČSLA působily následující součásti (organizační celky), do jejichž působnosti náležela agenda zahraničních styků:
| 15. 4. 1958 | – vytvořeno Oddělení pro zahraniční a vnitřní styk GŠ (řešilo pasovou agendu a přímé styky se spojeneckými armádami) |
| 1. 10. 1959 | – přejmenováno na Oddělení pro zahraniční styk GŠ (vytvořeny skupiny: zahraniční; pro řízení zahraničních cest a návštěv; pro zahraniční důstojníky; finanční) |
| 1. 9. 1961 | – vytvořeno Oddělení technické pomoci GŠ (určeno pro kontakty s lidově demokratickými rozvojovými zeměmi) |
| 1. 9. 1966 | – sloučeno Oddělení pro zahraniční styk GŠ s Oddělením technické pomoci GŠ do Správy pro zahraniční styk GŠ (oddělení: zahraniční; zahraniční technické pomoci; zahraničních cest a návštěv; finanční) |
| 1. 10. 1969 | – zrušena Správa pro zahraniční styk GŠ – vytvořeno Oddělení zahraničních styků ZS/GŠ (skupiny: pro řízení činnosti čs. vojenských přidělenců; pro řízení vojenských přidělenců cizích armád; zahraničních cest) |
| 1. 9. 1972 | – osamostatněno Oddělení zahraničních styků GŠ, které doposud tvořilo součást Zpravodajské správy GŠ (skupiny: organizace spolupráce se zahraničím; řízení činnosti s vojenskými a leteckými přidělenci akreditovanými v ČSSR; pracoviště: finančního, devizového a přepravního zabezpečení) |
| 1. 1. 1989 | – z dosavadního Oddělení zahraničních styků GŠ, Oddělení zvláštních úkolů a mezinárodních vztahů GŠ (vytvořeno v prosinci 1986) a části Finančně devizového a ekonomického oddělení ZS/GŠ vznikla Správa zahraničních vztahů GŠ (oddělení: zvláštních úkolů; zahraničních styků; organizace spolupráce se zahraničím; zahraničních obchodních vztahů; kádrové, pasů a víz; finančně devizové; mezinárodního práva a organizačně plánovací) |
2333. Zajímala by mě historie Vojenského výzkumného ústavu sídlícího v Brně. Máte k tomu nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)
Zmiňovaný Vojenský výzkumný ústav Brno vznikl v roce 2012 a navazuje na několik organizačně samostatných předchůdců, které se postupně sloučili do jedné instituce.
a) Výzkumné chemické středisko (VZS 070)
| 31.12.1953 | – zrušen IV. odbor (chemický) Vojenského technického ústavu Praha |
| 1.1.1954 | – vytvořen Odbor chemie, hmot a ochrany zázemí Technické správy MNO |
| 1.1.1955 | – zrušen Odbor chemie, hmot a ochrany zázemí Technické správy MNO – vytvořena Správa výzkumu a vývoje chemické techniky Velitelství chemického vojska MNO |
| 1.11.1956 | – zrušena Správa výzkumu a vývoje chemické techniky Velitelství chemického vojska MNO – vytvořeno Výzkumné chemické středisko Praha |
| podzim 1958 | – přemístěno Výzkumné chemické středisko Praha do Brna |
| 1.10.1960 | – přejmenováno Výzkumné chemické středisko Brno na Výzkumné a zkušební středisko 070 Brno |
| 31.10.1977 | – zrušeno Výzkumné a zkušební středisko 070 Brno s terénním pracovištěm Vyškov |
b) Vědeckovýzkumné pracoviště protiradiotechnické služby VAAZ (odloučené pracoviště VÚ 060)
| 1.2.1958 | – zřízeno Vědeckovýzkumné pracoviště protiradiotechnické služby VTA AZ Brno |
| 31.10.1977 | – zrušeno Vědeckovýzkumné pracoviště protiradiotechnické služby (VP 065) VAAZ Brno |
c) Výzkumný ústav materiálu a technologie zbrojní výroby VAAZ (VÚ 023)
| 1.9.1972 | – vytvořen Výzkumný ústav materiálu a technologie zbrojní výroby (Výzkumný ústav 023) VAAZ Brno (současně existuje Katedra pancířů, nauky o materiálu a technologie zbrojní výroby /K-203/ VAAZ – náčelník katedry K-203 je náčelníkem VÚ 023) |
| 31.10.1977 | – zrušen Výzkumný ústav materiálu a technologie zbrojní výroby (VÚ 023) VAAZ Brno |
d) Pracoviště Brno Výzkumného elektronického ústavu (VÚ 060)
| 31.10.1977 | – zrušen Výzkumný ústav 060 Praha – zrušeno Výzkumné a zkušební středisko 063 Praha |
| 1.11.1977 | – vytvořen Výzkumný elektronický ústav (Výzkumný ústav 060) Liptovský Mikuláš, do vybudování nových pracovišť využívá dočasná pracoviště v Praze a Brně |
| 31.12.1992 | – reorganizován Výzkumný elektronický ústav (VÚ 060) Liptovský Mikuláš převedením pracoviště VÚ 060 Brno do VÚ 070 Brno |
e) Výzkumný ústav chemie, OPZHN a materiálu (VTÚ ochrany 070)
| 1.11.1977 | – vytvořen Výzkumný ústav chemie, OPZHN a materiálu (Výzkumný ústav 070) Brno s odloučenými pracovišti ve Vyškově a Chlumci nad Cidlinou (převzato od zrušeného VZS 0150 Praha) |
| 31.12.1992 | – reorganizován Výzkumný ústav chemie, OPZHN a materiálu (VÚ 070) na Výzkumný ústav materiálů, vojenské chemie a maskování (VÚ 070) v návaznosti na převedení odboru radiotechnických průzkumných systémů z VÚ 060 a odboru maskování bojové činnosti z VÚ 010 |
| 31.12.1993 | – reorganizován Výzkumný ústav materiálů, vojenské chemie a maskování 070 Brno na Vojenský technický ústav 070 Brno |
| 30.6.1994 | – zrušen Vojenský technický ústav 070 Brno (rozpočtová organizace) |
| 1.7.1994 | – zřízen Vojenský technický ústav ochrany 070 Brno (příspěvková organizace) |
V roce 2005 se VTÚ ochrany Brno začlenil jako samostatná „divize“ do Vojenského opravárenského podniku 026 Šternberk. V roce 2012 se osamostatnil a nadále působí jako Vojenský výzkumný ústav Brno. Rozdílná působnost zmíněných předchůdců VVÚ Brno se odráží v jeho organizační struktuře, která zahrnuje: sekci chemické, biologické a radiační ochrany; sekci speciální elektroniky a maskování; sekci materiálového inženýrství.
2332. Je pravda, že součásti 2. motostřelecké divize s velitelstvím v Sušici během své existence změnily svá krycí čísla? (odpovídá Pavel Minařík)
K Vámi zmiňované změně krycích čísel skutečně došlo a odehrála se v roce 1961. Důvodem zřejmě byly obavy z vyzrazení krycích označení útvarů uvedené divize.
| Útvar | krycí číslo do roku 1960 | krycí číslo od roku 1961 |
| velitelství 2. motostřelecké divize | 2486 | 2493 |
| 10. motostřelecký pluk | 1103 | 1113 |
| 11. motostřelecký pluk | 1574 | 1735 |
| 12. motostřelecký pluk | 8126 | 8200 |
| 23. tankový pluk | 8013 | 8005 |
| 8. dělostřelecký pluk | 8032 | 8127 |
| 2. protiletadlový oddíl | 4449 | 4460 |
| 2. průzkumná rota | 1043 | 1056 |
| 4. ženijní prapor | 7331 | 7341 |
| 4. spojovací prapor | 8145 | 8186 |
| 2. rota chemické ochrany | 2725 | 2704 |
| 52. automobilní prapor | 7369 | 7353 |
| 2. zdravotnický prapor | 1054 | 1047 |
Krycí číslo nezměnil pouze 2. prapor technického zabezpečení (VÚ 9699), který k 1.9.1961 prodělal transformaci na 2. technickou opravnu.
2331. Můžete uvést nějaké informace ke kasárnám v Kostelci nad Orlicí, kde se od 60. let nacházely raketové jednotky ČSLA? Jaké byly úkoly těchto jednotek? Byly v kasárnách uskladněny rakety s jadernými hlavicemi?(odpovídá Pavel Minařík)
Tzv. dělostřelecká kasárna byla v Kostelci nad Orlicí postavena v letech 1923-1927. Během meziválečného období se v posádce nacházely horský dělostřelecký oddíl 254 (dislokován v letech 1925 až 1932), jezdecký dělostřelecký oddíl 81 (umístěn v období 1932 až 1939) a rovněž Chovná stanice vojenských psů (1920 až 1933).
V době 2. světové války kasárna využíval 11. prapor vládního vojska. Na jaře 1944 byl odeslán do Itálie a poté v Kostelci nad Orlicí působil pouze Posádkový oddíl.
V poválečném období se do posádky vrátily dělostřelecké útvary čs. armády. Nejprve se jednalo o protitankový dělostřelecký oddíl 264, od roku 1947 o těžký dělostřelecký oddíl 309, od roku 1949 o těžký dělostřelecký pluk 329 a nakonec od roku 1951 o těžkou dělostřeleckou brigádu (nejprve o 32., přečíslovanou v roce 1960 na 23.).
Od roku 1963 útvary klasického dělostřelectva vystřídaly útvary raketového vojska. Nejprve se Kostelec nad Orlicí stal domovskou posádkou pro nově vytvořenou 31. dělostřeleckou základnu a v roce 1974 se do posádky přestěhovala rovněž 21. dělostřelecká základna ze Žamberku. V říjnu 1974 byl 31. dělostřelecké základně prezidentem republiky propůjčen čestný název „kapitána Vendelína Opatrného, hrdiny ČSSR“. Koncem roku 1989 proběhlo přečíslování 31. dělostřelecké základny na 11. dělostřeleckou základnu, která o dva roky později zanikla. V říjnu 1991 následovala reorganizace 21. dělostřelecké základny na 6. pohyblivou raketovou technickou základnu, jejíž existence skončila v létě 1993.
Posledním vojenským útvarem umístěným v posádce se následně stal sklad tankového materiálu přestěhovaný v nedalekého Vamberku, který zanikl na podzim 1997. Následně armáda kasárenský areál v Kostelci nad Orlicí opustila.
Během svého působení v posádce byly dělostřelecké základny podřizovány různým vyšším velitelstvím (1. armády, 4. armády, Západního vojenského okruhu) a podle toho se měnily i jejich úkoly v tzv. raketo-technického zabezpečení útvarů raketového vojska a skladované rakety. V době míru spočívaly ve skladování a kontrole technického stavu operačně-taktických a taktických raket, během případného válečného konfliktu v přepravě těchto raket k raketové brigádě operačně-taktických raket a oddílům taktických raket motostřeleckých a tankových divizích nadřízeného vyššího velitelství (viz výše).
Operačně-taktické rakety byly uloženy přímo v posádce v tzv. technickém parku. Taktické rakety se nacházely u Ústřední muniční základy v Týništi nad Orlicí. Rakety nebyly naplněny palivem a rovněž nebyly „sestykovány“ s bojovými hlavicemi. K tomu by došlo až při jejich transportu k výše uvedené brigádě a oddílům. Kapalné raketové pohonné hmoty byly uskladněny ve skladu PHM v Chlumci nad Cidlinou, zatímco jaderné hlavice se nacházely v sovětských úložištích jaderné munice vybudovaných v letech 1966 až 1968-69 pod krycím názvem „JAVOR“ v lokalitách Červený Újezd u Bíliny, Míšov-Borovno a Bělá pod Bezdězem. Dělostřelecké základny nedisponovaly žádnými odpalovacími zařízeními.
Rovněž tak čs. armáda nikdy nedisponovala jadernou municí, tj. jadernými hlavicemi pro rakety země-země, jadernými leteckými pumami nebo jadernými dělostřeleckými náboji. Zmíněnou munici by převzala od sovětské armády až v případě válečného konfliktu.