2450. Dobrý den. Prosím o informace o historii VÚ 3276 Jihlava. Děkuji a zdravím. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar se vytvořil počátkem října 1952 v posádce Pardubice jako 8. samohybný prapor (VÚ 3276) formou vyčlenění dosavadního samohybného praporu ze složení 23. tankosamohybného pluku (VÚ 1035) sídlícího ve stejné posádce. Oba útvary podléhaly velitelství 8. mechanizované divize (Kolín). Výzbroj 8. samohybného praporu tvořila samohybná děla ST-1 (ex Jagdpanzer 38 Hetzer) vyzbrojená 75mm kanonem, zařazená po sedmi vozidlech u čtyř rot. V průběhu roku 1954 proběhlo přezbrojení praporu na licenčně vyráběná sovětská samohybná děla SD-100 (původní SU-100) vyzbrojená 100mm kanonem. Dnem 1.11.1954 byl útvar přejmenován na 8. prapor středních samohybných děl při zachování dosavadního složení. Během října 1955 se útvar přestěhoval z Pardubic do posádky Jihlava, kterou uvolnil 62. střelecký pluk redislokovaný do Prachatic. Počátkem listopadu téhož roku prodělal 8. prapor středních samohybných děl transformaci na 8. tankosamohybný pluk (VÚ 3276). Reorganizovaný útvar se skládal z tankového praporu (o dvou rotách po 10 tancích T-34/85) a dvou praporů středních samohybných děl (o třech rotách po sedmi SD-100). Složení bojových jednotek nově doplnila protiletadlová četa s taženými 30mm PLdvK vz. 53.
Zásadní změna nastala v říjnu 1958, kdy útvar prošel reorganizací na 8. tankový pluk a byl podřízen velitelství 4. motostřelecké divize (Havlíčkův Brod). Útvar se nově skládal ze tří tankových praporů o dvou rotách po 10 bojových vozidlech, přičemž výzbroj jedné z rot 3. praporu představovala samohybná děla SD-100. U ostatních rot byly zařazeny tanky T-34/85. Složení bojových jednotek opětně doplňovala protiletadlová četa. O dva roky později proběhla reorganizace 4. motostřelecké divize na 4. tankovou divizi. Vzhledem k nutnosti zabezpečit výcvik příslušníků tankových osádek pro potřeby celé divize byl od října 1960 ze složení 8. tankového pluku vyjmut jeden tankový prapor, který v Jihlavě nadále působil jako 6. školní tankový prapor (VÚ 3036). U zbývajících dvou tankových praporů zůstaly zachovány dvě roty, v jejichž výzbroji se nacházely výhradně tanky T-34/85. Z výzbroje byla vyřazena samohybná děla SD-100 a u protiletadlové čety dosavadní tažené 30mm PLdvK vz. 53 nahradila mobilní verze vz. 53/59. Na podzim 1961 složení útvaru doplnila motostřelecká rota. Během let 1961-1962 byl útvar kompletně přezbrojen na moderní střední tanky T-54A. Od září 1964 počet rot u tankových praporů vzrostl ze dvou na tři, takže společně se stroji velitelů praporů a pluku se u útvaru nacházelo 63 středních tanků. V roce 1967 se dosavadní protiletadlová četa rozrostla na baterii.
Na podzimu 1969 došlo k převedení útvaru na tzv. snížené počty, což se projevilo rámcováním 2. tankového praporu a motostřelecké roty (vybavena transportéry OT-62). Samostatně působící 6. školní tankový prapor prodělal transformaci na Školu důstojníků v záloze tankového velitelského směru (VÚ 3036). V letech 1969-1970 proběhlo kompletní přezbrojení 8. tankového pluku na střední tanky T-55, které ve druhé polovině 70. let nahradila modifikace T-55A. V září 1971 došlo ke zrušení školy důstojníků v záloze (její povinnosti převzal 103. tankový pluk Humenné) a ve struktuře 8. tankového pluku byl na rámcových počtech obnoven 3. tankový prapor, u něhož se nově uskutečňoval kurz řidičů obrněných transportérů. Současně vznikla rota výcvikových obrněných transportérů vybavená provozními vozidly OT-65 a OT-810. Vzhledem ke značnému počtu žáků začal počínaje podzimem 1973 plnit výcvikové úkoly rovněž 2. tankový prapor, který se doposud nacházel na rámcových počtech. Od září 1974 přípravu řidičů obrněných transportérů převzal 33. tankový pluk v Přáslavicích. U útvaru v Jihlavě zanikla zmíněná výcviková rota, a naopak byla obnovena motostřelecká rota. Vzhledem k potřebě dislokovat v posádce nově zřízený 6. radiotechnický (protiletadlový raketový) pluk musel 8. tankový pluk uvolnit Velká kasárna i Kasárna 25. února a sestěhoval se do Kasáren Jana Žižky.
Na podzim 1978 útvar prodělal reorganizaci na tzv. typovou strukturu, která zahrnovala změny především u jednotek bojového zabezpečení. Dosavadní velitelská rota se rozdělila na velitelskou četu, průzkumnou rotu a rotu chemické ochrany. Obě nově vzniklé roty měly k dispozici veškerou techniku (např. průzkumná rota bojová vozidla pěchoty BVP-1 a obrněné transportéry OT-65), ale jen snížené počty personálu. Bojové jednotky i nadále představovaly tři tankové prapory (z toho dva rámcové), motostřelecká rota a protiletadlová baterie (obě jednotky se opětně nacházely na snížených počtech). Během 80. let docházelo ke změnám především ve výzbroji. Již v roce 1981 získala motostřelecká rota bojová vozidla pěchoty BVP-1. Na podzim 1985 u útvaru vznikla rámcová baterie 122mm tažených houfnic vz. 38/74, společně s družstvem protiletadlových střelců u velitelské čety vybaveným přenosným kompletem blízkého dosahu STRELA-2M. O dva roky později baterii houfnic nahradil oddíl 130mm raketometů vz. 51, představujících v dané době nepříliš efektivní bojový prostředek s nedostatečným dostřelem. Opět se jednalo o rámcovou jednotku, s veškerou výzbrojí, ale minimem personálu. Během let 1986-1987 proběhlo přezbrojení pluku na modernizované tanky T-55AM1 se systémem řízení palby KLADIVO v počtu 94 bojových vozidel.
Další osudy jihlavského útvaru ovlivnilo snižování počtů osob a výzbroje čs. armády zahájené již během roku 1989. Na základě usnesení Rady obrany státu z 29. ledna 1989 mělo být v letech 1989-1990 mimo jiné vyřazeno 850 tanků a tři vševojskové divize reorganizovány na sklady se zakonzervovanou výzbrojí. Nakonec byla na tzv. skladovou základnu transformována pouze 4. tanková divize. Jihlavský 8. tankový pluk již 1. března 1990 převzal po zrušeném útvaru v Čáslavi čestný název a tradice jako 13. Kyjevský tankový pluk (VÚ 3276). Počátkem prosince 1990 byly všechny útvary transformovaného svazku přeměněny na „sklady“ a z 13. tankového pluku se stal 13. sklad tankového materiálu (VÚ 3276). Reorganizovaný útvar tvořily pouze: velitelská četa, strážní rota, skupina (středisko) pro přípravu záloh, rota ošetřování a ukládání techniky, četa týlového zabezpečení a obvaziště. V případě mobilizace bylo úkolem skladu opětovně vytvořit tankový pluk. Koncem října 1992 se 4. skladová základna změnila na 4. motorizovanou divizi a sklad tankového materiálu na 13. motorizovaný pluk (VÚ 3276). Mírové složení útvaru bylo obdobné jako v případě předcházejícího skladu tankového materiálu. Po doplnění na válečné počty by se útvar skládal ze tří motorizovaných praporů (vybaveny nákladními automobily), protitankové baterie (PTŘS 9K11 Maljutka) a protiletadlového oddílu (30mm PLdvK vz. 53/59 a Strela-2M). U každého z motorizovaných praporů měla vzniknout minometná baterie (82mm minomety) a protitanková baterie (82mm bezzákluzové kanony). Ani tento útvar neměl dlouhého trvání a svoji činnost ukončil na sklonku roku 1994. Jeho nástupcem se stal 63. mechanizovaný prapor (VÚ 4727), který působil do konce června 1997, kdy zanikl.
2449. Můžete uvést seznam vojenských středních škol ČSLA v 80. letech? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V letech 1980 až 1992 existovaly následující vojenské střední školy:
1) Vojenské střední školy všeobecně vzdělávací
(absolventi získávali úplné střední všeobecné vzdělání zakončené maturitou, v rámci čtyřletého studia byli připravováni ke studiu na vysokých vojenských školách, kde nejprve absolvovali pětiměsíční náhradní vojenskou službu a teprve poté byli přijímáni za vojáky z povolání a jmenováni do hodnosti rotmistra)
| Vojenská střední škola | Posádka | Doba existence | Krycí číslo |
| Vojenské gymnázium SNP | Banská Bystrica | 1969–ASR | VÚ 1360 |
| Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova | Moravská Třebová | 1969–AČR | VÚ 1205 |
| Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova | Opava | 1969–AČR | VÚ 1302 |
| Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova | Praha | 1980–AČR | VÚ 5553 |
2) Vojenské střední odborné školy
(Jednotlivé VSOŠ neměly charakter samostatného vojenského útvaru, ale byly zařazeny jako „studijní obor“ u příslušného učiliště, respektive od roku 1989/1991 vojenské střední školy druhu vojska nebo služby. Absolventi VSOŠ získávali úplné střední odborné vzdělání zakončené maturitou, po čtyřech letech studia byli přijímáni za vojáky z povolání a vyřazováni v hodnosti rotmistra.)
| Vojenská střední škola | Posádka | Doba existence | Krycí číslo |
| Vojenské učiliště (* Vojenská střední odborná škola elektrotechnická-radiolokační) | Liptovský Mikuláš | 1979–1989 | VÚ 6223 |
| Vojenská střední škola PVO (* Vojenská střední odborná škola elektrotechnická-radiolokační) | Liptovský Mikuláš | 1989–ASR | VÚ 1480 |
| Vojenské učiliště 1. čs. armádního sboru (* Vojenská střední odborná škola raketového vojska a dělostřelectva, * Vojenská střední odborná škola strojnická) | Martin | 1979–1991 | VÚ 1267 |
| Vojenská střední škola pozemního vojska (* Vojenská střední odborná škola raketového vojska a dělostřelectva, * Vojenská střední odborná škola strojnická) | Martin | 1991–ASR | VÚ 1267 |
| Vojenské učiliště (* Vojenská střední odborná škola tanková a automobilní) | Nitra | 1972–1991 | VÚ 1230 |
| Vojenská střední škola tanková a automobilní (* Vojenská střední odborná škola tanková a automobilní) | Nitra | 1991–ASR | VÚ 1230 |
| Vojenské učiliště Podjavorinských partyzánů (* Vojenská střední odborná škola sdělovací techniky) | Nové Mesto nad Váhom | 1972–1991 | VÚ 1277 |
| Vojenská střední škola spojovacího vojska (* Vojenská střední odborná škola sdělovací techniky) | Nové Mesto nad Váhom | 1991–ASR | VÚ 1277 |
| Vojenské letecké učiliště (* Vojenská střední odborná škola letecká) | Prešov | 1973–1991 | VÚ 7066 |
| Vojenská střední škola letecká (* Vojenská střední odborná škola letecká) | Prešov | 1991–ASR | VÚ 7066 |
| Vojenská hudební škola Víta Nejedlého | Roudnice nad Labem | 1945–1991 | VÚ 1220 |
| Vojenská konzervatoř | Roudnice nad Labem | 1991–AČR | VÚ 1220 |
| Vojenské učiliště (* Vojenská střední odborná škola dopravní, * Vojenská střední odborná škola chemickotechnologická – do 1983) | Valašské Meziříčí | 1972–1992 | VÚ 1329 |
| Vojenská střední škola dopravní (* Vojenská střední odborná škola dopravní) | Valašské Meziříčí | 1992–AČR | VÚ 1329 |
| Vojenské učiliště hrdiny ČSSR Jana Švermy (* Vojenská střední odborná škola týlu, * Vojenská střední odborná škola chemickotechnologická – od 1983) | Žilina | 1979–1991 | VÚ 4130 |
| Vojenská střední škola týlu (* Vojenská střední odborná škola týlu, * Vojenská střední odborná škola chemickotechnologická) | Žilina | 1991–ASR | VÚ 4130 |
Pozn.:
AČR (ASR) – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení Armády České republiky (Armády Slovenské republiky).
2448. Dobrý den. Prosím o informace o historii VÚ 3260 Žatec. Děkuji a zdravím. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 3260 vznikl na sklonku roku 1950 vyčleněním personálu a techniky z původní 21.tankové brigády v Žatci. Jednalo se o 5. školní tankový prapor 5. mechanizované divize a v prvním období své existence používal krycí označení nadřízeného velitelství, tj. VÚ 3858. Úkol praporu spočíval ve výcviku velitelů, řidičů a po určitou dobu také střelců tanků a samohybných děl pro všechny útvary podléhající nadřízenému velitelství. Podle množství obrněné techniky se průběžně měnily počty školních rot a zařazených frekventantů. Nadřízené velitelství dislokované v posádce Slaný bylo dnem 9.5.1955 přečíslováno na velitelství 1. mechanizované divize a dnem 1.10.1958 na velitelství 1. tankové divize.
S postupným nárůstem množství tankové techniky, respektive nahrazování samohybných děl středními tanky, se měnil počet a předurčení jednotlivých školních rot. Např. na podzim 1954 se jednalo o tři školní roty, mezi nimiž byl rovnoměrně rozdělen výcvik velitelů, řidičů i střelců tanků a samohybných děl. Součást každé roty představovaly dvě až čtyři čety specialistů tankových osádek a jedna četa pro výcvik specialistů osádek samohybných děl. Na podzim 1958 se v 1. rotě připravovali velitelé středních tanků a samohybných děl, ve 2. rotě řidiči středních tanků a ve 3. rotě řidiči středních tanků a samohybných děl. Složení útvaru doplňovala 4. rota, u které probíhal roční výcvik uchazečů o studium ve vojenských učilištích. Od podzimu 1960 se v pěti rotách připravovali pouze příslušníci osádek středních tanků, z toho ve dvou rotách velitelé a ve třech rotách řidiči. 6. školní rota zabezpečovala výcvik frekventantů školy pro důstojníky tankového vojska v záloze.
Dnem 1.12.1965 byl 5. školnímu tankovému praporu na základě rozhodnutí prezidenta republiky propůjčen čestný název „Kapitána Jasioka“. Útvar svoji činnost ukončil v srpnu 1969, kdy byl včleněn jako 3. tankový prapor do složení 21. tankového pluku v Žatci, kterému prezident republiky rozkazem z 25.3.1970 propůjčil čestný název „Kapitána Jasioka“. Od podzimu 1969 výcvik příslušníků tankových osádek převzaly výcvikové svazky Východního vojenského okruhu, tj. 13. a 14. tanková divize.
2447. Dobrý den, nedávno jsem jako řidič sanitky vezl seniora, který mi říkal, že v mládí nastoupil do uranových dolů v Příbrami, aby nemusel na vojnu. Prosím, měli byste údaje o tom, co to bylo za možnost a jestli byla stanovena nějakým zákonem nebo jiným právním předpisem? Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
v daném případě se jednalo o tzv. úlevy při plnění branné povinnosti z důvodů hospodářských. Branec se mohl písemně zavázat, že nastoupí (setrvá) v zaměstnaneckém poměru ve vybraných profesích národního hospodářství (např. horníci, hutníci, strojvedoucí vlaků, námořníci, skláři, jednotliví pracovníci nedostatkových profesí ve stavebnictví):
1) po dobu 24 měsíců, tj. dotyčnému byl poskytnut dlouhodobý odklad nástupu prezenční služby do 30 let věku, přičemž následně mu byla prezenční služba prominuta – uplatňováno u horníků pracujících v podzemí;
2) po dobu 18 měsíců, tj. dotyčný absolvoval pět měsíců náhradní vojenské služby a následně nastoupil do předem dohodnutého podniku – uplatňováno u ostatních profesí.
Při nesplnění pracovního závazku byli branci (záložníci) povolávání k výkonu prezenční služby na dobu odpovídající zbytku závazku. Úlevy při plnění branné povinnosti z důvodů hospodářských byly poskytovány uvedeným profesím časově odstupňovaně, např. u horníků od roku 1956, strojvedoucím od roku 1962, námořníkům od roku 1963, hutníkům od roku 1965, pracovníkům ve stavebnictví od roku 1966, Úlevy se každoročně týkaly několika tisíců osob. Právní podklad tvořila ustanovení §§ 29 až 35 branné zákona, byť jejich uplatnění bylo prováděno extenzivně (volně), a prováděcí usnesení vlády.
2446. Dobrý den, jaké jsou dostupné informace k 57. samostatnému radiotechnickému praporu v Neratovicích, číslo útvaru 66503? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vojenský objekt čs. armády v lokalitě Neratovice-Byškovice byl Střední skupině vojsk předán na základě usnesení federální vlády z března 1972. V souhrnu se jednalo o objekty o celkové ploše cca 1900 m2, z toho především 650 m2 místnosti pro štáby a mužstvo, 110 m2 kuchyně a jídelna, 25 m2 ošetřovna a 1025 m2 sklady. Na náklady sovětské strany byl dodatečně vybudován autopark, zahrnující zejména přístřešek pro 30 vozidel, čerpací stanici a objekt kontrolní technické stanice (KTS). Kromě toho ještě vznikly sklad potravin, koupelna, prádelna a budova vrátnice. Zmíněný 57. samostatný radiotechnický prapor (VÚ 66503) zde pravděpodobně měl velitelství, rotu velení (s automatizovaným systémem velení VOZDUCH) a logistické jednotky. Bezprostřední ochranu před údery vzdušného protivníka zajišťovaly čtyři tažené protiletadlové dvojkanony. Dislokačně odloučené jednotky představovaly radiotechnické hlásky v lokalitách Bělá pod Bezdězem, Borovno-Míšov, Pertoltice pod Ralskem a Třemošná.
Před zahájením odsunu u útvaru (včetně odloučených jednotek) sloužilo cca 580 vojáků, z toho cca šest desítek důstojníků a stejný počet praporčíků. Vybavení útvaru mimo jiné představovalo 104 speciálních vozidel, dvě pásová vozidla a 33 automobilů. Pro 240 rodinných příslušníků bylo v různých posádkách k dispozici celkem 120 bytů. Do zahájení 2. etapy odsunu se počet příslušníků praporu snížil na cca 460 vojáků.
Příslušníci útvaru a veškerá technika opustili Československo v pěti železničních transportech vypravených ve dnech 14.–23. 7. 1990. Uvolněné objekty následně na sklonku srpna téhož roku převzala federální správa hmotných rezerv.
2445. Dobrý den. Mapuji do geoportálu Správy NP Šumava historii pohraničí a rád bych se dopátral informací, jak byly rozmístěny roty Pohraniční stráže na Šumavě (brigáda/prapor/rota) od roku 1951 až do jejich zrušení? Našel jsem na stránkách https://armada.vojenstvi.cz/vase-dotazy/99.htm odpověď na dotaz č. 1472, ale ta se týká pouze brigády Sušice. Potřeboval bych ještě brigádu Volary. Děkuji velice za pomoc. (odpovídá Pavel Minařík)
Dislokace jednotek 10. pohraniční brigády Volary, která působila v období od října 1950 do září 1962 byla následující:
| 1951 | 1953 | 1955 |
| 10. pohraniční brigáda | 10. pohraniční brigáda | 10. pohraniční brigáda |
| – 1. prapor – Kvilda | – 1. prapor – Kvilda | – 1. prapor – Kvilda |
| * 1. rota – Švele | * 1. rota – Švele | * 1. rota – Švele |
| * 2. rota – Prameny Vltavy | * 2. rota – Prameny Vltavy | * 2. rota – Prameny Vltavy |
| * 3. rota – Bučina | * 3. rota – Bučina | * 3. rota – Bučina |
| * 4. rota – Kota | * 4. rota – Kota | * 4. rota – Knížecí Pláně |
| * 5. rota – Knížecí Pláně | * 5. rota – Knížecí Pláně | * 5. rota – Žďárek |
| – 2. prapor – Kunžvart | – 2. prapor – Kunžvart | * 6. rota – Světlé Hory |
| * 6. rota – Žďárek | * 6. rota – Žďárek | – 2. prapor – Strážný |
| * 7. rota – Světlé Hory | * 7. rota – Světlé Hory | * 7. rota – Horní Silnice **) |
| * 8. rota – Horní Silnice | * 8. rota – Horní Silnice | * 8. rota – Dolní Silnice |
| * 9. rota – Dolní Silnice | * 9. rota – Dolní Silnice | * 9. rota – České Žleby |
| * 10. rota – České Žleby | * 10. rota – České Žleby | * 10. rota – Krásná Hora |
| – 3. prapor – Stožec | – 3. prapor – Stožec | * 11. rota – Nové Údolí |
| * 11. rota – Krásná Hora | * 11. rota – Krásná Hora | * 12. rota – Stoka |
| * 12. rota – Nové Údolí | * 12. rota – Nové Údolí | * 13. rota – Třístoličník *) |
| * 13. rota – Stoka | * 13. rota – Stoka | – 3. prapor – Horní Planá |
| * 14. rota – Třístoličník | * 14. rota – Třístoličník | * 14. rota – Plešné jezero |
| * 15. rota – Plešné jezero | * 15. rota – Plešné jezero | * 15. rota – Planina |
| – 4. prapor – Horní Planá | – 4. prapor – Horní Planá | * 16. rota – Smrčina |
| * 16. rota – Planina | * 16. rota – Planina | * 17. rota – Zvonková |
| * 17. rota – Smrčina | * 17. rota – Smrčina | * 18. rota – Račín |
| * 18. rota – Zvonková | * 18. rota – Zvonková | * 19. rota – Kyselov |
| * 19. rota – Račín | * 19. rota – Račín | |
| * 20. rota – Celnice |
*) Zrušena v říjnu 1958.
**) Zrušena v červenci 1961.
2444. Dobrý den. Jaké jsou dostupné informace k 209. vojenské nemocnici (číslo útvaru 85531) v Kostelci nad Černými lesy, která byla spádová především pro Milovice a okolní posádky? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
K předání léčebny TBC a respiračních nemocí v Kostelci nad Černými lesy pro potřeby Střední skupiny vojsk došlo na základě usnesení vlády č. 240 ze dne 21.7.1971. V objektu následně působila 209.vojenská nemocnice (VÚ 85531). Před zahájením odsunu sovětských vojsk z Československa u zmíněného útvaru sloužilo 58 vojáků, z toho 26 důstojníků a praporčíků. Doplňovalo je 140 občanských zaměstnanců. Příslušníci nemocnice měli kromě toho k dispozici 61 bytů z komunální výstavby. Byty využívaly rodiny vojáků z povolání (nacházelo se v nich 56 rodinných příslušníků), společně s občanskými zaměstnanci nemocnice. Personál nemocnici opustil na sklonku května 1991. Současně si odvezl 46 kusů automobilní techniky a 140 tun zdravotnického materiálu. Železniční transport byl vypraven ze stanice Český Brod. Následně byl počátkem června areál nemocnice předán zástupcům civilního sektoru.
2443. Dobrý den. Prosím o zjištění organizace (čety, roty, počty) 7. výsadkového pluku v Holešově v letech1963-69 po přechodu na rotní strukturu. Předem děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Reorganizace 7. výsadkového pluku na rotní strukturu proběhala k 1.9.1963. Na základě dosavadních dvou průzkumných praporů (o třech průzkumných rotách a radiové rotě) vzniklo šest průzkumných rot a spojovací uzel. Každá z průzkumných rot se skládala ze tří čet, přičemž u jedné čety působily čtyři průzkumné skupiny a u zbývajících tři skupiny. Průzkumná skupina čítala 10 vojáků, tj. velitele, šest průzkumníků, pancéřovníka, náčelníka radiostanice a radistu. Při reorganizaci uskutečněné v září 1965 zanikl organizační stupeň průzkumná četa a veliteli roty podléhalo 10 skupin po 10 vojácích. Zároveň složení útvaru opustily 5. a 6. průzkumná rota, které nadále působily v nových posádkách jako výsadkové průzkumné roty Západního a Středního vojenského okruhu. V září 1967 byly první tři průzkumné roty přejmenovány na roty hloubkového průzkumu a počet průzkumných skupin se u každé z nich snížil z 10 na sedm při zachování 10 vojáků ve skupině. Poslední z průzkumných rot prodělala reorganizaci na rotu ženijního hloubkového průzkumu tvořenou pěti, válečně sedmi, skupinami po 10 vojácích.
Spojovací uzel v letech 1963 až 1969 tvořila četa řídících radiostanic (disponovala čtyřmi RDST RAS-KV R-820) a četa řízení s kontrolním pilotním střediskem (vybavena třemi, od roku 1965 dvěma RDST R-118 BM; v roce 1967 nahrazeny dvěma RDST RDM-61M).
Novou součástí útvaru se od září 1963 stala průzkumná rota VKR. Nejprve zahrnovala dvě průzkumné čety (po třech skupinách o sedmi průzkumnících) a dvě radiové čety (s RDST R-350). V září 1965 byla přejmenována na výsadkovou průzkumnou rotu VKR a do jejího složení nadále patřila pouze jedna četa (o třech skupinách po devíti průzkumnících). Po doplnění na válečné počty se měla skládat ze tří průzkumných čet a čety řídících radiostanic (R-820). Od září 1967 nesla název rota hloubkového průzkumu VKR a tvořily ji tři skupiny o devíti průzkumnících. Počet skupin by po mobilizaci vzrostl na sedm. V letech 1965 až 1967 kromě toho v rámci útvaru působila „výsadková průzkumná četa VKR okruhu“, ze které by se při přechodu na válečné počty staly obdobné jednotky působící u 1. a 4. armády (mírově Západního a Středního vojenského okruhu).
Od léta 1965 u pluku působil školní a výcvikový prapor tvořený školní výcvikovou rotou, školní rotou divizní (pro potřeby průzkumných rot vševojskových divizí) a školní rádiovou rotou. Všechny uvedené jednotky se skládaly ze dvou čet. V létě 1966 byl prapor nahrazen školní rotou o dvou školních četách a jedné školní radiové četě. O rok později se jednotka změnila na rámcovou rotu hloubkového průzkumu, u které působila četa s frekventanty školy na důstojníky v záloze.
Jednotky bojového a týlového zabezpečení byly od září 1963 sdruženy ve velitelské rotě, která zahrnovala automobilní četu, hospodářskou četu, družstvo technického zabezpečení a balonové družstvo s balonem DAG-2. V září 1965 bylo balonové družstvo přejmenováno na družstvo vysazovačů a o rok později se hospodářská četa změnila na družstvo, přičemž obě jednotky se staly součástí nově vzniklé velitelské čety. V září 1967 proběhla reorganizace podpůrných jednotek, které nadále představovaly rota týlového zabezpečení (s automobilní četou a hospodářským družstvem), technická opravna (s dílnou oprav kolové techniky, spojovací dílnou a dílnou oprav výzbroje) a družstvo vysazovačů.
Souhrnné počty osob zařazených u útvaru se průběžně měnily. V září 1963 bylo plánováno cca 930 vojenských funkcí, v září 1965 se jejich počet snížil na cca 670, v září 1966 na cca 470 a v září 1967 vzrostl na cca 500. Obdobně kolísaly i skutečné počty personálu. Počátkem března 1964 u útvaru sloužilo cca 930 vojáků a na začátku roku 1968 cca 570 vojáků. Příslušníci pluku disponovali pouze lehkou výzbrojí zastoupenou pistolemi, samopaly (paritně vz. 58 a vz. 61) a pancéřovkami (nejprve P-27, později RPG-7). Vybavení doplňovalo několik stovek radiostanic (zejména R-352, R-254, R-350) a pět desítek nákladních či speciálních automobilů.
7. výsadkový pluk Holešov během reorganizace uskutečněné k 1.9.1969 zanikl a na jeho základě vznikl padákový prapor zvláštního určení zařazený v rámci 22. výsadkového pluku Prostějov.
2442. Vážení, česká verze Wikipedie uvádí, že ČSLA měla v r. 1987 cca 201 tis. vojáků. Zajímají mě počty Západního a Východního vojenského okruhu, 1. a 4. armády. Za informace děkuji předem. (odpovídá Pavel Minařík)
Počty vojáků ČSLA uvedené na Wikipedii, vycházejí z dobových materiálů zveřejňovaných politickým vedením ČSSR a velením ČSLA v rámci dvoustranných jednání mezi státy Varšavské smlouvy a NATO o snížení konvenčních ozbrojených sil v Evropě. Uvedené údaje byly ovšem záměrně systematicky upravovány a nezahrnují všechny příslušníky ČSLA. K vykazování nižšího počtu příslušníků (vojáků) národních armád, než jaký byl reálný stav, docházelo na základě koordinovaného postupu členských států Varšavské smlouvy a je otázkou, nakolik jsou pravdivé i v případě ostatních armád bývalé vojenského organizace socialistických států (např. v rámci prohlášení ze zasedání výboru ministrů obrany členských států Varšavské smlouvy v Sofii z prosince 1988 „O poměru počtu ozbrojených sil a výzbroje organizace Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu v Evropě, přilehlých mořích a oceánech“ se stavem k 1. červenci 1987).
Kromě toho se na základě jednotlivých usnesení Rady obrany státu nebo federální vlády, případně rozhodnutí ministra národní obrany, nezapočítávaly do stavu ČSLA přesně vymezené počty vojáků, ale vykazovaly se tzv. „nad počty ČSLA“ v rámci celkových počtů „rezortu“. Jednalo se především o vojáky vybraných stavebních útvarů vypomáhajících v národním hospodářství (zejména při výstavbě jaderných elektráren), příslušníky armádního vrcholového sportu (včetně řídícího orgánu na FMNO), vojáky podílející se na akci „Dostavba“ (budování odolných železobetonových objektů u útvarů vojenského letectva a PVOS), nadpočetné vojáky u vojenského železničního stavebního nebo provozního střediska, vojáky zařazené v rámci tzv. technické pomoci u organizačních celků ČSLA nebo v zahraničí přímo u armád „spřátelených“ rozvojových zemí (zejména v Libyi), vojáky s nedokončeným základním vzděláním, případně o vojáky ve výkonu trestu odnětí svobody u vojenského nápravného útvaru Sabinov.
Skutečné počty vojáků sloužících v rámci rezortu obrany byly na počátku listopadu 1987 následující:
| Rezort MNO | ČSLA | ZVO | – z toho 1. armáda | – z toho 4. armáda | VVO |
| 217 tisíc | 208 tisíc | 98 tisíc | 43 tisíc | 28 tisíc | 30 tisíc |
Dále se do počtů „rezortu obrany“ neuváděli vojáci z povolání zařazení mimo jeho organizační struktury u jiných rezortů. Jednalo se cca o 1300 důstojníků a praporčíků, sloužících buď přímo u jednotlivých ústředních orgánů státní správy (např. republiková ministerstva školství), nebo jimi řízených organizací (např. vojenské katedry civilních vysokých škol).
2441. Dobrý den, jaké jsou dostupné informace o sovětských útvarech v Lázních Bohdaneč? Konkrétně šlo o 670. samostatnou rotu speciálního určení GRU (Specnaz GRU) – 670-я отдельная рота специального назначения ГРУ, číslo útvaru 39933, 282. protiletadlový raketový pluk – 282-й зенитно-ракетный полк, číslo útvaru 41345, spadající pod 15. gardovou tankovou divizi a 233. samostatný radiotechnický pluk zvláštního určení GRU – 233-й отдельный радио-технический полк особого назначения ГРУ, číslo útvaru 75157. Tento pluk měl odloučená pracoviště především na západní hranici. Další číslo útvaru, zmiňované v souvislosti s Bohdančí, je i 31345, bohužel více informací, komu mělo patřit, jsem nenašel. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
282. Bělostocký protiletadlový raketový pluk (VÚ 41345) tvořil součást 15. gardové Mozyrské tankové divize a sloužilo u něj přibližně 440 vojáků, z toho cca stovka vojáků z povolání. Kromě toho byly u útvaru zaměstnány tři desítky občanských pracovníků. Příslušníky pluku doprovázely dvě stovky členů jejich rodin. Hlavní výzbroj útvaru představovalo 20 protiletadlových raketových komplexů KUB a 27 protiletadlových dvojkanonů. Doplňovalo je devět obrněných transportérů (pravděpodobně velitelských stanovišť PU-12), vyprošťovací tank a 150 nákladních automobilů. Šest železničních transportů s příslušníky a technickou pluku odjelo z nádraží ve Stéblové ve dnech 25.–30. 6. 1990
Početní stav 233. radiotechnického pluku (VÚ 75157) činil před zahájením odsunu cca 480 vojáků, z toho 130 profesionálů, které doplňovala desítka občanských pracovníků. Vybavení útvaru představovalo zejména cca šest desítek speciálních automobilů, doplněných cca třemi desítkami nákladních automobilů. Společně s vojáky útvaru ve městě bydlely tři stovky rodinných příslušníků. Pro 2. etapu odsunu se 2. a 3. prapor útvaru přesunul do posádky Hostouň. Místo nich se z uvedené posádky do Lázní Bohdaneč přestěhovalo 1240. samostatné středisko radiového průzkumu (viz odpověď na dotaz čís. 2421). První část útvaru opustila Lázně Bohdaneč v listopadu 1990, zatímco zbytek odjel během měsíců března a dubna 1991.
670. rota speciálního určení (VÚ 39933) čítala cca 110 vojáků. U jednotky sloužilo cca 25 vojáků z povolání, které doprovázelo pět desítek rodinných příslušníků. Technické vybavení představovalo zejména 15 nákladních či speciálních automobilů. Útvar opustil posádku v dubnu 1991.
V případě VÚ 31345 zmiňovaného v souvislosti s posádkou Lázně Bohdaneč se jedná o písařskou chybu. Správné označení je VÚ 41345-P, přičemž jde o polní prádelnu, u které se kromě občanských pracovníků nacházelo sedm vojáků. Pro potřeby Střední skupiny vojsk bylo v posádce pronajato 230 bytů a dalších 55 bytů vzniklo svépomocnou výstavbou sovětských stavebních jednotek. Blíže nespecifikovaný obytný dům byl uvolněn v prosinci 1990 a zbývající bytové jednotky převzali zástupci civilní správy počátkem května 1991. Ve stejné době byl kasárenský areál rozdělen mezi městský úřad a čs. armádu. Následně se do Lázní Bohdaneč přestěhoval Institut civilní obrany ČSFR z Prahy, společně se spojovací opravnou a skladem z Červených Peček. Ex-sovětská posádka Lázně Bohdaneč se stala jednou z mála lokalit, které v českých zemích po odsunu Střední skupiny vojsk využívala čs. armáda.