2470. Zajímá mne, jaké vojenské útvary čs. armády byly ve 30. letech 20. století v Mikulově do jeho obsazení Německem. A kde konkrétně se v Mikulově tehdy nacházely. (odpovídá Pavel Šrámek)
Před druhou světovou válkou byl v Mikulově posádkou III. prapor pěšího pluku 31 „Arco“. Podle údajů z knihy Zdeňka Jaroše „Vojáci, války a Jihlava v letech 1741-1939“ se do Mikulova přemístil 8. ledna 1938 ze Znojma, přičemž již dříve v listopadu 1937 odjela do Mikulova zákopnická četa, která připravovala ubikace pro tento prapor. Údaje pochází z kroniky pěšího pluku 31. Pokud jde o místo ubytování, dokument z počátku ledna 1938 uvádí, že budovy v areálu na Mušlově nejsou dosud hotové a bude třeba využít další prostory, například zámek, Nadační dům nebo některé hostince. Dokumenty z března 1938 pak uvádí využití několika místností na zámku jako skladu materiálu praporu a několika místností v domě firmy Baťa pro vojenské zátiší a pro ubytování mužstva 11. roty pěšího pluku 31.
Dále se v Mikulově nacházela od svého vzniku 1. července 1938 3. rota strážního praporu X, která střežila budované objekty těžkého opevnění v okolí, z nichž se podařilo vybetonovat jen objekt MJ-S-29. Rota byla údajně ubytována na zámku.
2469. Vážení pánové, jako na slovo vzaté odborníky se na Vás opětovně obracím s dotazem, tentokrát se týkajícím naší prvorepublikové armády. Existovaly v té době nějaké, moderní terminologií řečeno, tabulkové nebo plánované hodnosti v souvislosti se zastávanou funkcí? Četl jsem (např. v HaV), že nadporučík byl velitelem čety nebo štábní kapitán byl velitelem roty, což mi připadá vzhledem k těmto funkcím jako vysoké hodnosti. Byly tedy pro některé funkce, jako např. velitel čety, velitel roty (setniny), velitel praporu určeny nějaké tabulkové či plánované hodnosti? Bylo dosažení důstojnické hodnosti (zvláště pak vyšší) vázáno na nějaký stupeň vzdělání? Opět jsem četl, že např. kapitán nedosáhl středoškolského vzdělání, natož s maturitou. Děkuji Vám za odpověď a za trpělivost se zvědavými tazateli. S pozdravem. (odpovídá Pavel Šrámek)
Pokud jde o první dotaz, početní stav armády v míru byl stanoven mírovými počty, podle kterých bylo pro každé místo vojenského gážisty (vojáka z povolání) uvedena příslušná s tímto místem spojená hodnost.
Jako příklad lze uvést hraničářské pluky vytvářené ve 2. polovině 30. let. Velitelem hraničářského pluku měl být plukovník pěchoty nebo plukovník generálního štábu, zástupcem velitele pluku pak plukovník dělostřelectva. Místo důstojníka ženijního vojska pluku měl zastávat major ženijního vojska, místo důstojníka telegrafního vojska pluku major telegrafního vojska, místo zpravodajského důstojníka pluku kapitán pěchoty, místo šéflékaře pluku pak major zdravotnictva. Velitele praporu hraničářského pluku měl být podplukovník pěchoty nebo podplukovník generálního štábu, velitelem roty tvořící součást praporu štábní kapitán pěchoty. Velitelem náhradní roty hraničářského pluku měl být major pěchoty.
Pokud vás tedy zajímá konkrétní hodnost pro určitou pozici, je nutné prostudovat příslušné mírové počty z dané doby uložené ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha.
Pokud jde o druhý dotaz týkající se vztahu mezi dosažením důstojnické hodnosti a stupněm vzdělání, zde informace nemáme k dispozici. Předpokládáme ale, že by to mělo být obsaženo v příslušných dobových předpisech uložených ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha, např. ve Směrnici pro jmenování a povyšování důstojníků. Zkuste si proto příslušné směrnice prostudovat.
2468. Dobrý den, v odpovědi č. 1106 uvádíte přehled stálých rot kulometů proti letadlům (srKPL) za mobilizace v září 1938, včetně jednotek, které je vytvářely. Můžete uvést i přehled rot VKPL za mobilizace v září 1938, kolik jich bylo, kdo je vytvářel a kolik jich bylo celkem plánováno? (odpovídá Pavel Šrámek)
Podle mobilizačních plánů bylo postaveno celkem 27 rot velkých kulometů proti letadlům (VKPL), každá tvořená 8 protiletadlovými kulomety ráže 20 mm:
| Rota | Postavil | Podřízena |
| 1 | pěší pluk 4 | skupina OPL X/154 Chotěboř |
| 2 | pěší pluk 18 | obvod OPL „A“ Praha |
| 3 | pěší pluk 47 | obvod OPL „A“ Praha |
| 4 | pěší pluk 4 | skupina OPL X/154 Chotěboř |
| 5 | pěší pluk 3 | původně II. armáda, pak skupina OPL VII/152 Vyškov |
| 6 | pěší pluk 6 | IV. armáda Brno |
| 7 | pěší pluk 10 | IV. armáda Brno |
| 8 | pěší pluk 7 | skupina OPL X/153 Nováky |
| 9 | pěší pluk 23 | skupina OPL V/152 Bohuslavice nad Vláří |
| 10 | pěší pluk 26 | skupina OPL X/153 Nováky |
| 11 | pěší pluk 39 | skupina OPL V/152 Bohuslavice nad Vláří |
| 12 | pěší pluk 37 | III. armáda Kríž nad Hronom |
| 13 | pěší pluk 32 | III. armáda Zvolen |
| 14 | pěší pluk 6 | skupina OPL Hranice |
| 15 | pěší pluk 47 | I. armáda Kutná Hora |
| 16 | pěší pluk 3 | původně II. armáda, pak skupina OPL VII/152 Vyškov |
| 81 | cyklistický prapor 4 | 1. rychlá divize |
| 82 | cyklistický prapor 2 | 2. rychlá divize |
| 83 | cyklistický prapor 3 | 3. rychlá divize |
| 84 | cyklistický prapor 1 | 4. rychlá divize |
| 85 | instrukční prapor | 1. rychlá divize |
| 86 | pěší pluk 10 | 2. rychlá divize |
| 87 | pěší pluk 39 | 3. rychlá divize |
| 88 | instrukční prapor | 4. rychlá divize |
| 104 | hraničářský pluk 4 | hraničářský pluk 4 |
| 118 | hraničářský pluk 18 | hraničářský pluk 18 |
| 119 | hraničářský pluk 19 | hraničářský pluk 19 |
Roty 5 a 16 byly v říjnu 1938 přesunuty na Slovensko (viz odpověď č. 2097).
2467. Mnohokrát děkuji za vaši odpověď. Váš soupis stručného průběhu vojenské služby pplk. Františka Kofránka našemu KVH velice pomohl! Ještě bych poprosil za kolegy ze sousedního objektu N-S 61 Chata za podobné shrnutí vojenské služby poručíka pěchoty Karla Nachtigala, pokud by to bylo možné. O por. pěch. Nachtigalovi toho vím podstatně méně, a tedy jen to, že sloužil spolu s Františkem Kofránkem jako velitel jedné z čet 5./18. hraničářské roty jako velitel pěchotního srubu N-S 61 Chata. Ještě jednou děkuji a přeji hezký den. (odpovídá Pavel Minařík)
Karel Nachtigall se narodil 24.10.1916 ve městě Sušice, kde rovněž absolvoval obecnou školu (1922–1927) a reformní reálné gymnázium (1927–1935). Krátce po složení maturitní zkoušky (21.6.1935) se podrobil dobrovolnému odvodu (3.7.1935). K výkonu prezenční služby nastoupil 1.10.1935 k pěšímu pluku 11 Františka Palackého do Písku. Již 4.10.1935 následovalo odeslání do Školy na důstojníky pěchoty v záloze 5. divize, zřízené u pěšího pluku 48 Jugoslávie v Benešově.. Po skončení výcviku nastoupil 15.9.1936 v hodnosti četaře aspiranta k hraničářskému praporu 4 do Písku. Podporučíkem prezenční služby se stal 1.2.1937 a současně převzal velení kulometné čety u 4. roty. Dnem 30.9.1937 byl přijat ke zkrácenému jednoročnímu studiu na Vojenské akademii v Hranicích.
Po absolvování školy byl 14.8.1938 přijat za vojáka z povolání, povýšen do hodnosti poručíka pěchoty a přidělen k nově vzniklému hraničářskému pluku 18 jako velitel čety 5. roty s posádkou Nový Hrádek. Velitel útvaru plk. pěch. Mikuláš Janovský ohodnotil Karla Nachtigalla za období mobilizace slovy „dobrý velitel čety. Důsledný. Má dobrý vliv“. Závěrečné „dobré“ hodnocení z 28.11.1938 mu vystavili velitel 6. roty npor. pěch. František Hezoučký, velitel II. praporu pplk. pěch. Antonín Šabata a již zmiňovaný velitel pluku. Vzhledem k přijetí mnichovského diktátu, okupaci českého pohraničí a rozpuštění pevnostních jednotek byl poručík Nachtigall 14.12.1938 přemístěn jako velitel čety k pěšímu pluku 14 Košice, respektive jeho odloučené jednotce v posádce Krompachy. Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu a následné nacistické okupaci českých zemí se od 15.3.1939 ocitl na tzv. dovolené do odvolání. Od listopadu 1939 se jeho novým působištěm stal okresní školní výbor v Roudnici nad Labem a od září 1941 okresní úřad ve Strakonicích.
S blížícím se osvobozením českých zemí od nacistické okupace se 5.5.1945 přihlásil k tzv. strážnímu a pohotovostnímu praporu BERNARD v Písku, kde působil jako velitel čety. Ze zmiňovaného praporu se v červnu 1945 zformoval I. prapor obnoveného pěšího pluku 11 dislokovaný nejprve v posádce Písek a od srpna téhož roku v Prachaticích. Karel Nachtigall u praporu zastával funkci velitele roty. Krátce poté následovalo dvojí povýšení, nejprve na nadporučíka (1.8.1945) a následně na kapitána (31.8.1945). Od ledna do března 1946 byl dočasně přidělen ke Skupině pro odsun Němců (SPON) podřízené velitelství 2. oblasti Tábor. Následně se vrátil k I. praporu do Prachatic. V říjnu 1946 mu byla zpětně přiznána hodnost npor. pěch. již od 1.8.1942 a hodnost kpt. pěch. od 1.5.1945. Současně s funkcí velitele roty absolvoval v letech 1946–1947 u Pěchotního učiliště v Milovicích několik krátkodobých odborných kurzů (pro instruktory odstřelovačů 2.-27.9.1946, pro instruktory tankoborníků 30.9.-12.10.1946, kulometný 30.6.-9.8.1947). V září 1947 se stal velitelem odloučené roty v posádce Rejštejn. Během příprav na reorganizaci útvaru nevydržel zvýšenou duševní námahu a 4.9.1947 se pokusil spáchat sebevraždu střelnou zbraní. Na následky těžkého zranění se léčil v okresní nemocnici Sušice do dubna 1948. Mezitím byl již od 1.10.1947 administrativně přemístěn k pěšímu pluku 48 Domácího odboje do Benešova. Činnou službu opětovně nastoupil 18.4.1948 a vzápětí byl v hodnosti štábního kapitána (povýšen 1.4.1948) ustanoven pobočníkem velitele náhradního praporu zmíněného pluku. Vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu musel být od konce března 1949 odeslán k léčení na chirurgickém oddělení Vojenské nemocnice 1 v Praze-Střešovicích. K útvaru se vrátil v únoru 1950 a nadále působil jako mobilizační důstojník na velitelství pluku. V březnu 1951 byl přeložen k nově vytvořenému Okresnímu vojenskému velitelství Humpolec a ustanoven náčelníkem 1. oddělení (evidence důstojníků v záloze). V červenci téhož roku byl přeložen ve stejné funkci k Okresnímu vojenskému velitelství Český Krumlov. V červnu 1953 dosáhl hodnosti majora. Od prosince 1955 působil opět jako náčelník 1. oddělení u Okresního vojenského velitelství Vimperk a v listopadu 1957 se stal podplukovníkem. Karel Nachtigall vojenskou činnou službu ukončil 31.12.1958, kdy byl přeložen do zálohy.
2466. Dobrý den. Mám dotaz. Zajímá mě poručík pěchoty František Kofránek, velitel pěchotního srubu N-S 60 Soused. Podařilo se mi zjistit, že se nejspíše narodil 21.7.1914 a po válce dosáhl hodnosti podplukovníka. Dále pak, že sloužil u pěšího pluku 37. Odtud byl pak převelen k nově vznikající 1. strážní rotě strážního praporu V. V roce 1938 byl velitelem jedné z čet 5./18. hraničářské roty. Zajímalo by mě, zda se dá o Františku Kofránkovi zjistit více. Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den. (odpovídá Pavel Minařík)
František Kofránek se narodil 21.7.1914 v obci Malšovice. V letech 1920 až 1925 byl žákem obecné školy a v letech 1925 až 1933 studentem gymnázia v Hradci Králové. Po dobrovolném odvodu absolvoval od srpna 1933 do října 1934 vojenskou základní službu u pěšího pluku 4 Prokopa Velikého v Hradci Králové. Do zálohy odešel v hodnosti četaře aspiranta coby absolvent Školy na důstojníky pěchoty v záloze 4. divize od srpna 1933 do února 1934 v Čáslavi. V lednu 1935 byl povýšen na podporučíka v záloze. Opětovnou službu v armádě nastoupil od února 1935 jako velitel čety u pěšího pluku 37 Levoča. Poručíkem v další dobrovolné činné službě se stal v říjnu 1936. Do kategorie vojáků z povolání byl přeřazen v březnu 1937. Od léta téhož roku sloužil jako velitel čety u strážního praporu V Náchod. Kurz pro zvláštní účely pro příslušníky pevnostních jednotek absolvoval od února do dubna 1938 v Jincích. Koncem července 1938 následovalo přemístění k nově vytvářenému hraničářskému pluku 18 Náchod a zařazení ve funkci velitele čety, nejprve u 1. roty a od poloviny září u 5. roty. Po rozpuštění pevnostních jednotek se v prosinci 1938 vrátil k pěšímu pluku 4 Prokopa Velikého, tentokrát jako velitel čety u jednotky v Žamberku. Z činné služby byl propuštěn po nacistické okupaci českých zemí. Od září 1939 do května 1945 pracoval jako úředník u spořitelny v Hradci Králové.
Po skončení 2.světové války sloužil nejprve u pěšího pluku 4 Prokopa Velikého v Hradci Králové střídavě jako velitel čety a roty, přičemž podle potřeby byl dvakrát krátkodobě odvelen na soustředěný výcvik ženijních čet pěších pluků 14. divize (Hradec Králové) a II. sboru (Hradec Králové). V říjnu 1949 zahájil studium na Vysoké vojenské akademii Praha, tj. nástupci dřívější Vysoké školy válečné, ale v březnu 1950 byl povolán do přípravného kurzu pro studium v SSSR. Následně se od října 1950 do listopadu 1953 nacházel na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě. Po návratu do vlasti byl přidělen na oddělení operační přípravy Operační správy GŠ. V září 1961 následovalo přemístění na Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda v Praze, kde vyučoval vševojskovou taktiku. František Kofránek zemřel v činné službě dne 2.3.1969. Do vyšších hodností byl povyšován následovně: npor. 1.8.1945, kpt. 31.8.1945, škpt. v roce 1948 s účinností k 1.10.1946, mjr. 25.2.1951 a pplk. 16.1.1954.
2465. Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem ohledně osoby generálmajora Leoše Pecháčka, který měl být dle informací příbuzných služebně činný v útvarech dislokovaných na letišti Hradec Králové v průběhu 80. let. Bohužel sdělení příbuzných neobsahuje konkrétnější informace. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Ve Vámi uvedeném případu se jedná o genmjr. Ing. Leopolda Pecháčka, který se narodil v roce 1938 v obci Libosváry, okr. Kroměříž. V letech 1955 až 1958 nejprve studoval na Leteckém technickém učilišti v Liptovském Mikuláši a po jeho ukončení se stal vojákem z povolání v hodnosti poručíka. Následně vykonával základní funkce na úseku inženýrské letecké služby u různých útvarů vojenského letectva. V letech 1964 až 1969 studoval na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně a po jejím absolvování mu byl přiznán titul Ing.
Po ukončení vysokoškolského studia řídil inženýrskou leteckou službu 4. stíhacího leteckého pluku na letišti Pardubice. V roce 1970 dosáhl hodnosti majora. Na podzim 1973 následovalo přemístění na oddělení inženýrské letecké služby velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové a ustanovení do funkce inspektora provozu. V lednu 1975 byl povýšen na podplukovníka. O rok později následovalo převelení do Čáslavi, kde nadále sloužil jako zástupce velitele 34. stíhací bombardovací letecké divize pro inženýrskou leteckou službu. V květnu 1980 se stal plukovníkem. Od listopadu 1983 opětně působil v Hradci Králové jako hlavní inženýr – náčelník oddělení inženýrské letecké služby – zástupce velitele 10. letecké armády. Dnem 1.10.1988 prezident republiky jmenoval plk. Pecháčka do hodnosti generálmajora. Po reorganizaci zmíněného velitelství na 1. smíšený letecký sbor v říjnu 1990 byl ustanoven do funkce hlavního inženýra – zástupce velitele sboru pro vyzbrojování a technické zabezpečení. Na uvedené funkci setrval i po transformaci královehradeckého velitelství na 3. sbor taktického letectva v listopadu 1993. Genmjr. Ing. Leopold Pecháček činnou službu ukončil v březnu 1994, kdy odešel do zálohy.
2464. Dobrý den, rád bych se zeptal, k čemu sloužila Správa bojové přípravy ČSLA, jaká byla její organizační struktura a zda se její činnost nepřekrývala s orgány typu oddělení operační přípravy Operační správy Generálního štábu ČSLA nebo s odděleními bojové přípravy správ jednotlivých druhů vojsk. Za odpověď Vám děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Správa bojové přípravy MNO zodpovídala za rozvoj a řízení bojové přípravy motostřeleckého, tankového a výsadkového vojska, přičemž současně koordinovala bojovou přípravu pozemního vojska jako druhu ozbrojených sil. Kromě toho řídila střeleckou přípravu z ručních zbraní, pořadovou přípravu, tělesnou přípravu a sportovní činnost v celé ČSLA. Dále zodpovídala za plánování výstavby a stav učební výcvikové základny, řídila brannou výchovu v ČSLA, metodicky usměrňovala tvorbu a vydávání vojenských předpisů i služebních pomůcek. Náčelník SBP MNO každoročně vydával organizačně metodické směrnice pro přípravu pozemního vojska ve výcvikovém roce. Význam SBP MNO zvýrazňovala i skutečnost, že její náčelník současně zastával funkci zástupce ministra národní obrany.
V 70. a 80.letech měla Správa bojové přípravy MNO následující složení:
– oddělení organizačně plánovací, programů a rozvoje,
– oddělení taktiky a vševojskové přípravy,
– oddělení velitelů, štábů, poddůstojníků a výcvikových útvarů,
– oddělení střelecké přípravy a řízení bojových vozidel,
– oddělení tělesné výchovy a sportu,
– oddělení plánování a rozvoje učební a výcvikové základny,
– oddělení vojenských předpisů,
– oddělení pro brannou výchovu a výcvik.
Operační správa GŠ byla orgánem pro plánování a koordinaci operačního použití celé ČSLA, její výstavby, bojové pohotovosti, operační přípravy a řešení otázek obrany státu. „Správa“ zodpovídala zejména za: rozpracování základních vojenských otázek vedení války a obrany ČSSR, operační plánování (včetně vypracování válečných plánů jak pro polní vojska, tak pro vojska PVOS) a koncepci operační přípravy státního území. Kromě toho plnila funkci sekretariátu Rady obrany státu a metodicky řídila činnost sekretářů rad obrany nižších stupňů. Náčelník správy byl současně zástupcem náčelníka GŠ ČSLA. V 70. a 80.letech se „správa“ skládala z operačního oddělení, operačního oddělení letectva a PVO, oddělení operační přípravy, skupiny zvláštních úkolů (tzv. operačního sálu) a skupiny sekretariátu ROS.
Odborné „správy“ druhů vojsk pozemního vojska (raketového vojska a dělostřelectva, vojska PVO, ženijního vojska, chemického vojska) byly orgány ministra národní obrany k řízení jednotlivých druhů vojsk. Zpravidla byly tvořeny operačním oddělením a oddělením bojové přípravy, případně je doplňovalo oddělení technické (technického zabezpečení). Zmíněné „správy“ se zabývaly specifickou problematikou daného druhu vojska, a to jak na úrovni operační (což spadalo do působnosti operačního oddělení „správ“), tak taktické (metodické řízení oddělením bojové přípravy).
Jednotlivým operačním svazům veleli velitelé okruhů (ZVO, VVO) či armád (10.LA, PVOS), kteří se nacházeli v přímé podřízenosti ministra národní obrany.
2463. Dobrý den pánové, nejprve dovolte kompliment Vaší práci, Vaše stránky pravidelně navštěvuji a velmi se mi líbí. Dotaz: Slyšel jsem, že pro vyzbrojení dělostřeleckých oddílů ráže 152 mm v dělostřeleckých plucích vševojskových divizí byla zvažována sovětská samohybná houfnice 2S3 AKACIA a ČSLA by o ni tenkrát velmi stála – nebyla však k mání, a tak bylo rozhodnuto o DANĚ. Nebo byla DANA od počátku favoritem kvůli kolovému podvozku, popř. dalším taktickým parametrům? Můžete k tomu prosím sdělit něco bližšího? (odpovídá Pavel Minařík)
Přezbrojení ČSLA novým 152mm palebným prostředkem pro divizní dělostřelectvo a částečně i frontové dělostřelectvo bylo na oficiální žádost náčelníka GŠ ČSLA posouzeno představiteli Technického výboru Varšavské smlouvy a generálního štábu Sovětské armády během konzultace v Československu v březnu 1971. V protokolu z jednání bylo jednomyslně přijato stanovisko, že řešení nového 152mm samohybného palebného prostředku DANA je účelné provést na kolovém podvozku řady T-2-815 souběžně s vývojem obdobné zbraně v SSSR AKACIA na pásovém podvozku. Takticko-technické parametry úkolu DANA byly následně kladně posouzeny sovětskou stranou v říjnu 1971. Požadovalo se pouze použití sovětského zapalovače a unifikace munice (stávající s dostřelem 13,5 km), včetně nábojových komor, pro palebné prostředky DANA, AKACIE a D-20, s následným vývojem dálkového granátu (dostřel 20 km).
Pro projednávání vojensko-technického a ekonomického rozboru vývoje uvedeného palebného prostředku vyslovovali někteří vedoucí funkcionáři MNO názor, že duplicitní vývoj obdobného palebného prostředku na pásovém i kolovém prostředku není účelný. Vzhledem k výše uvedenému doporučení sovětské strany faktický vývoj zbraně proběhl za využití vozidla Tatra 815. Svoji roli sehrál i názor, že zbraň bude dodávána armádám spojeneckých či spřátelených států.
V ČSLA byla zbraň zařazena u dělostřeleckých pluků tankových divizí stálé bojové pohotovosti (1. a 9. td), frontové dělostřelecké divize, armádních dělostřeleckých brigád, dělostřeleckých pluků motostřeleckých divizí stálé bojové pohotovosti (20., 19., 2. msd) a pro výcvikové účely rovněž k dělostřeleckému pluku jedné tankové divize na snížených počtech (13. td).
2462. Dobrý den, měl bych dotaz ohledně historie vzniku 152. ženijního praporu, dislokovaném aktuálně v Bechyni, před tím v Rakovníku a Litoměřicích. Nesedí mi zde totiž datumy, čísla útvarů, případně dislokace. Požádal bych o přesnější informace. Vím, že historicky prapor sahá až do období po 2. světové válce. Děkuji za Váš čas. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený 152. ženijní prapor Bechyně, který tvoří součást 15. ženijního pluku, vznikl coby nový útvar počátkem ledna 2020. Nadřízené velitelství i všechny podřízené prapory používají označení VÚ 6624. Jak je správně uvedeno na https://152zpr.mo.gov.cz/o-nas „Prapor nenavazuje z historického hlediska na tradice a základy žádného předchozího útvaru AČR.“.
V Armádě České republiky sice v minulosti existoval útvar stejného názvu, ale se současným útvarem v Bechyni není historicky nijak propojen. Jednalo se o 152. ženijní prapor Rakovník (VÚ 5490), jehož organizační jádro se vytvořilo v dubnu 2008 a celý útvar začal působit od října téhož roku. Rakovnický útvar podléhal velitelství 15. ženijní brigády Bechyně. Při redukci svazku na pluk na sklonku roku 2013 současně zanikl VÚ 5490.
Zmiňovaný ženijní útvar v Litoměřicích nijak nesouvisel s oběma 152. ženijními prapory. Jako poslední útvary ženijního vojska v uvedené posádce působily 11. ženijní pluk (VÚ 3742) a Výcviková základna ženijního vojska (VÚ 1031). Oba útvary zanikly koncem listopadu 2003.
2461. Dobrý den. Sloužil jsem v roce 1987-89 jako řidič VPV na rotě oprav techniky VÚ Cheb 8522. Poprosil bych vás, pokud je to možné, kolik vojáků sloužilo 65.motostřeleckého pluku včetně tankového praporu a jaké počty vojenské techniky se zde nacházely. Stačí i přibližné počty. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
65.motostřelecký pluk „Ernsta Thälmanna“ patřil mezi útvary stálé bojové pohotovosti na tzv. plných mírových počtech, což představovalo cca 2/3 počtů válečných. V listopadu 1988 u pluku sloužilo cca 1700 vojáků, z toho 110 důstojníků a 35 praporčíků. Ve výzbroji útvaru se nacházelo zejména 40 středních tanků T-54AM, 90 obrněných transportérů OT-64A vyzbrojených 14,5mm velkorážním kulometem KPVT, 18 houfnic 122 mm vz. 38/74, 18 minometů 120 mm, 18 granátometů 30 mm AGS-17, 9 bezzákluzových kanonů 82 mm vz. 59A, 18 přenosných protitankových raketových kompletů (PTRK) 9K111 FAGOT, 9 obrněných transportérů BRDM-2 s PTRK 9P133 MALJUTKA-P, 8 protiletadlových dvojkanonů vz. 53/59, 30 přenosných protiletadlových raketových kompletů STRELA-2M, tři vyprošťovací tanky VT-55A, tři vyprošťovací pásová vozidla VPV, mostní tank MT-55A, 20 obrněných transportérů OT-64 bez výzbroje, 9 obrněných transportérů OT-64 ve velitelsko-štábních modifikacích R-2/R-3, 20 obrněných transportérů OT-65 v různých verzích (A/DP/RL/R), tři bojová vozidla pěchoty BVP-1, čtyři obrněné transportéry BRDM-2rch, čtyři obrněné transportéry OT-64zdrav, šest obrněných transportérů OT-810 ve speciálních modifikacích (R/OSV) a mobilní velitelské stanoviště PVO (PU-12) na obrněném transportéru BTR-60.