585. Je pravda, že během arabsko-izraelských válek na straně Egypta bojovali také sovětští vojáci? (odpovídá Pavel Minařík)
Mezi třetí arabsko-izraelskou válkou (tzv. šestidenní válkou v červnu 1967) a čtvrtou arabsko-izraelskou válkou (tzv. válkou Jom Kipur v říjnu 1973) v Egyptě působil sovětský expediční sbor, představovaný dvěmi pluky stíhaček MiG-21, letkou průzkumných letounů Tu-16R na letišti v Káhiře, rojem čtyř protiponorkových letounů Il-38, čtyřmi protiletadlovými dělostřeleckými pluky a protiletadlovým raketovým oddílem z Moskevského okruhu PVO. Velitelem uskupení byl genplk. V. Okunev a náčelníkem štábu genmjr. M. Garejev. Řada příslušníků sovětského kontingentu obdržela vysoká vyznamenání. Např. velitel protiletadlové raketové baterie (K. Popov), která 3.8.1970 sestřelila 5 izraelských letounů F-4 Phantom, dostal řád Hrdiny SSSR. V letech 1967 až 1974 Sovětský svaz ztratil na Blízkém východě 52 mrtvých, z čehož 41 osob padlo v boji a zbytek (včetně jednoho generála) podlehl zranění či nemocím.
Ve Středozemním moři od 25. června 1967 působila 5. (středomořská) operační eskadra Černomořského loďstva. Prvním velitelem eskadry byl kontraadmitál B. Petrov. V době čtvrté arabsko-izraelské války Sovětský svaz připravoval vysazení své výsadkové divize u přístavu Port Said. K přístavu plul křižník Admirál Ušakov s údernými skupinami na palubě. Jejich úkolem bylo obsadit přístav a jeho okolí a vyznačit plochy pro seskok výsadkářů. Na poslední chvíli byl ale rozkaz k vylodění zrušen. Středomořská eskadra se skládala z 50. velitelského svazu (štábní lodě), 51. ponorkového svazu (6 až 8 jaderných ponorek s balistickými raketami z Baltického či Severního loďstva), 52. svazu úderných raketonosných lodí, 53. protiponorkového svazu, 54. výsadkového svazu a 55. zásobovacího svazu. Posledním velitelem 5. (středomořské) operační eskadry byl kontraadmirál I. V. Kasatonov.
584. Jaká byla organizace a výzbroj dělostřeleckých pluků, brigád a divize ČSLA v 80. letech. Proč ČSLA neměla narozdíl od ostatních armád Varšavské smlouvy na stupni armáda útvar raketometů? (odpovídá Pavel Minařík)
Organizace a výzbroj Vámi uváděných celků byla následující:
| a) divizní dělostřelectvo | |
| dělostřelecký pluk motostřelecké divize (v 1. polovině 80. let) | |
| – 2 oddíly houfnic 122 mm | po 18 ks houfnic 122 mm |
| – 1 oddíl houfnic 152 mm | 18 ks houfnic 152 mm |
| – 1 protitankový oddíl | 12 ks protitankových kanonů 100 mma 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1) |
| dělostřelecký pluk motostřelecké divize (ve 2. polovině 80. let) | |
| – 2 oddíly houfnic 122 mm | po 18 ks houfnic 122 mm |
| – 1 oddíl samohybných kanonových houfnic 2) | 18 ks ShKH 152 mm 2) |
| – 1 protitankový oddíl | 12 ks protitankových kanonů 100 mm a 6 ks PTŘS Maljutka-P na BRDM 1) |
| dělostřelecký pluk tankové divize (v 1. polovině 80. let) | |
| – 2 oddíly houfnic 122 mm 3) | po 18 ks houfnic 122 mm 3) |
| – 1 oddíl houfnic 152 mm | 18 ks houfnic 152 mm |
| dělostřelecký pluk tankové divize (ve 2. polovině 80. let) | |
| – 2 oddíly houfnic 122 mm 3) | po 18 ks houfnic 122 mm 3) |
| – 1 oddíl samohybných kanonových houfnic 2) | 18 ks ShKH 152 mm 2) |
| raketometný oddíl motostřelecké a tankové divize | |
| – 3 baterie raketometů 122 mm | po 6 ks raketometů 122 mm |
| b) armádní dělostřelectvo | |
| kanonová dělostřelecká brigáda vševojskové armády (v 1. polovině 80. let) | |
| – 2 oddíly kanonů 100 mm | po 18 ks kanonů 100 mm |
| – 2 oddíly kanonů 122 mm | po 18 ks kanonů 122 mm |
| – 1 oddíl kanonů 130 mm | 18 ks kanonů 130 mm |
| kanonová dělostřelecká brigáda vševojskové armády (ve 2. polovině 80. let) | |
| – 3 oddíly samohybných kanonových houfnic | po 18 ks ShKH 152 mm |
| – 2 oddíly kanonů 130 mm | po 18 ks kanonů 130 mm |
| protitankový pluk vševojskové armády (v 1. polovině 80. let) | |
| – 3 oddíly kanonů 100 mm | po 18 ks kanonů 100 mm |
| protitankový pluk vševojskové armády (ve 2. polovině 80. let) | |
| – 2 smíšené protitankové oddíly | po 12 ks kanonů 100 mma 6 ks PTŘS KONKURS na BRDM-2 |
| – 1 smíšený protitankový oddíl | po 12 ks kanonů 100 mma 4 ks PTŘS KONKURS na BRDM-2 |
| c) frontové dělostřelectvo | |
| dělostřelecká divize (v 1. polovině 80. let) | |
| – kanonová dělostřelecká brigáda | |
| * 4 oddíly kanonů 130 mm | po 18 ks kanonů 130 mm |
| dělostřelecká divize (ve 2. polovině 80. let) | |
| – kanonová dělostřelecká brigáda | |
| * 4 oddíly kanonů 130 mm | po 18 ks kanonů 130 mm |
| – těžká houfnicová dělostřelecká brigáda | |
| * 4 oddíly samohybných kanonových houfnic | po 18 ks ShKH 152 mm |
| – dělostřelecký oddíl velké mohutnosti | |
| * 2 baterie samohybných kanonů | po 4 ks ShK 203 mm |
| * 1 baterie samohybných minometů | 4 ks ShM 240 mm |
| Pozn.: 1) U motostřeleckých divizí na snížených počtech (15. a 3. msd) byly všechny baterie vyzbrojeny 100 mm kanony (tj. 18 ks 100 mm kanonů v oddílu). 2) U motostřeleckých a tankových divizí na snížených počtech (15., 3. msd a 4., 13., 14. td) byl místo oddílu samohybných kanonových houfnic 152 mm zařazen oddíl 100 mm kanonů (18 ks v oddílu). U 13. tankové divize došlo později k přezbrojení tohoto oddílu na samohybné kanonové houfnice 152 mm (18 ks v oddílu). 3) V průběhu 2. poloviny 80. let došlo u tankových divizí na plných počtech (1., 9. td) k postupnému přezbrojení jednoho oddílu 122 mm houfnic na samohybné kanonové houfnice 152 mm (18 ks v oddílu). 4) Raketometné pluky vševojskových armád byly v bývalé čs. armádě vytvořeny v letech 1985 (pro 1. armádu) a 1986 (pro 4. armádu). Vzhledem k nedostatku osob pro jejich personální naplnění se ale jednalo pouze o válečně vytvářené útvary. Pro každý pluk bylo připraveno 54 ks raketometů 122 mm. |
583. Kdy byla k motostřeleckým a tankovým plukům přiřazena průzkumná rota? Jak byla organizována a jaká technika pro ni byla určena? (odpovídá Pavel Minařík)
Průzkumné roty se u motostřeleckých a tankových pluků vytvořily při přechodu jednotlivých vševojskových svazků na tzv. typovou organizaci. Stalo se tak postupně v průběhu let 1974 až 1980. Průzkumné roty se skládaly ze tří čet, z toho jedné na BVP (3 vozidla) a dvou na OT (6 vozidel). Nerozlišovalo se přitom, zda motostřelecký pluk jako celek byl vyzbrojen BVP nebo OT. Krátkodobě průzkumné roty u motostřeleckých pluků existovaly již v letech 1958 až 1961. Tvořily je dvě průzkumné čety.
582. Jaké jednotky byly dislokovány v posádce Nitra od roku 1945 do roku 1992, včetně vojenských škol? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Nitra byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – velitelství 9. pěší divize | 1945 – 1949 |
| – pěší pluk 7 | 1945 – 1950 |
| – dělostřelecký pluk 9 | 1945 |
| – dělostřelecký oddíl 59 (259) | 1945 (1945) |
| – rota VKPL 9 | 1945 |
| – průzkumná rota 9 | 1945 |
| – rota chemické ochrany 9 | 1945 |
| – dělostřelecký pluk 207 (202) | 1945 (1947) – 1949 |
| – automobilní prapor 4 (7) | 1945 (1945) – 1949 |
| – velitelství letiště | 1945 – 1946 |
| – Letištní správa | 1946 – 1950 |
| – Oblastní letecký park 4 | 1945 |
| – Letecký sklad 4 | 1945 – 1949 |
| – 2. odbočka intendančního skladu 4 | 1945 |
| – intendanční sklad 14 | 1945 – 1950 |
| – Vojenská nemocnice 27 | 1945 |
| – Posádkové velitelství | 1945 – 1949 |
| – Doplňovací okresní velitelství | 1945 – 1949 |
| – Vojenská stavební správa | 1945 – 1949 |
| – Krajské (á) vojenské (á) velitelství (správa) | 1949 (1954) – 1960 |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – ASR |
| – Posádkové velitelství | 1954 – ASR |
| – Vojenská stavební správa | 1951 – 1956 |
| – Krajská vojenská ubytovací a stavební správa | 1956 – 1958 |
| – Stálá okruhová správkárna | 1950 – 1954 |
| – Stálá intendanční dílna | 1954 – 1958 |
| – Výstrojní opravna | 1958 – ASR |
| – 10. intendanční sklad | 1951 – 1953 |
| – 10. sklad výstroje | 1953 – 1954 |
| – 2. okruhový sklad výstroje | 1954 – 1963 |
| – pobočka 2. okruhového skladu výstroje | 1963 – 1965 |
| – 2. okruhový sklad proviantního materiálu | 1965 – ASR |
| – Automobilní učiliště | 1946 – 1972 |
| – Automobilní vojenská akademie při Automobilním učilišti | 1950 – 1951 |
| – Vyšší škola důstojníků automobilnictva při Automobilním učilišti | 1951 – 1955 |
| – Zdokonalovací kurz důst. automobilnictva při Automobilním učilišti | 1955 – ???? |
| – VSOŠ tanková a automobilní při Automobilním učilišti | 1967 – 1972 |
| – Dvouletá důstojnická škola při Automobilním učilišti | 1971 – 1972 |
| – Vojenské učiliště | 1972 – ASR |
| – VSOŠ tanková a automobilní při Vojenském učilišti | 1972 – ASR |
| – Ústřední poddůstojnická škola automobilního vojska | 1953 – 1954 |
| – Škola pro výcvik automobilních specialistů | 1954 – 1958 |
| – Škola automobilních specialistů | 1958 – 1963 |
| – 1. školní automobilní prapor | 1963 – 1964 |
| – Vojenská katedra Vysoké školy zemědělské | 1951 – 1990 |
| – 3. protiletadlový oddíl (pluk) | 1968 (1979) – 1991 |
| – 13. protiletadlový pluk | 1991 – ASR |
| – Ústřední tanková a automobilní základna | 1967 – ASR |
| Pozn.: ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR. |
581. Můžete poskytnout informace jaké útvary a kdy byly umístěny v posádce Holýšov? Případně ještě něco o historii 23. tankového pluku umístěného tamtéž. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Holýšov byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – 12. (47.) dělostřelecký pluk | 1954 (1955) – 1960 |
| – 23. tankový pluk | 1960 – 1991 |
| – 2. školní tankový prapor | 1961 – 1969 |
| – 2. samostatný dělostřelecký (raketometný) oddíl | 1963 (1981) – 1989 |
| – 1. radiotechnický prapor | 1969 – 1992 |
| – 1. průzkumný dělostřelecký oddíl (pluk) | 1989 (1990) – 1991 |
23. tankový pluk vznikl na přelomu listopadu a prosince 1950 jako 2. tankosamohybný prapor v posádce Obytce. Nově vytvořený útvar se skládal ze dvou tankových rot a jedné samohybné roty. Jeho výzbroj tvořily tanky T-34/85 a samohybná děla ST-I, tj. původní německé stíhače tanků s kanonem ráže 75 mm.. K 1.12.1951 došlo k rozšíření praporu na 2. tankosamohybný pluk. Útvar byl tvořen pěti tankovými rotami a dvěmi rotami samohybných děl. Výzbroj útvaru tvořily tanky T-34/85 a samohybná děla SU-100. Na podzim 1955 se útvar přemístil do posádky Janovice. Zde k 1.10.1958 prodělal reorganizaci na 23. tankový pluk složený ze tří tankových praporů. V roce 1959 byla z jeho výzbroje vyřazena samohybná děla SU-100 a vybavení útvaru nadále tvořily výhradně tanky T-34/85. Koncem léta 1960 došlo k přestěhování útvaru do Holýšova. V letech 1961 až 1962 se uskutečnilo jeho přezbrojení na nové střední tanky T-54. V Holýšově pluk dnem 31.10.1991 zanikl. Po celou dobu své existence náležel do složení 2. pěší (střelecké/motostřelecké) divize.
580. Můžete uvést dislokaci pěšího pluku 24 v říjnu-prosinci 1945 a pěšího pluku 6 v prosinci 1945-březnu 1946? (odpovídá Pavel Minařík)
Dislokace byla následující:
| Pěší pluk 6 | |
| – velitelství | Brno |
| – I. prapor | Břeclav |
| – II. prapor | Mikulov |
| – III. prapor | Brno |
| – náhradní prapor | Brno |
| Pěší pluk 24 | |
| – velitelství | Znojmo |
| – I. prapor | Znojmo |
| – II. prapor | Znojmo |
| – III. prapor | Znojmo |
| – náhradní prapor | Jihlava |
579. Môžte my podať bližšie informácie o vojenskom útvare Turecký vrch, ako aj o objektoch na strelnici. (odpovídá Pavel Minařík)
Pravděpodobně máte na mysli Vojenský výcvikový prostor Turecký vrch. Tzv. Vojenský výcvikový tábor na tomto území vznikl v roce 1935. Výstavba objektů zde začala v roce 1929 a probíhala až do roku 1939. V letech II. světové války prostor užívala německá armáda a kromě jiného zde byl dislokován Schützen-Ersatz Bataillon Nr. 2. K výcviku čs. armády se opětovně začal používat v roce 1945. Nejprve podléhal velitelství 4. oblasti v Bratislavě a od roku 1950 byl podřízen velitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně. Poválečné hranice VVT/VVP byly vytyčeny vládním usnesením č. 161 z 15.6.1950. Prostor vznikl na pozemcích a lesích obcí Pernek, Jabloňové a Borinka. V roce 1952 došlo k jeho přejmenování na Vojenský výcvikový prostor. Po vzniku vojenských újezdů k 1.7.1950 byl ve věcech výkonu státní správy zařazen do obvodu Újezdního úřadu Vojenského újezdu Záhorie, společně s Vojenským výcvikovým táborem Záhorie a Vojenským výcvikovým táborem Kuchyňa. Vojenský výcvikový prostor Turecký vrch má rozlohu 2 010 ha, z čehož se vojensky využívá 406 ha. Ve VVP je možno provádět taktická cvičení do stupně rota, výcvik ve střelbě z ručních zbraní, zbraní BVP a OT, házení ručních granátů, ostré minování i trhání. V kasárenském objektu se nachází velitelství VVP, garáže, dílny, kuchyňský blok a další týlová zařízení, přičemž objekt poskytuje možnosti k ubytování až 360 osob. Bližší informace můžete najít v Časopisu Vojenská história, roč. 2000, čís. 2, str. 57 až 75.
578. Které útvary byly dislokovány v Bělé pod Bezdězem? (odpovídá Pavel Minařík)
Podle našich záznamů byly v posádce Bělá pod Bezdězem v rámci bývalé čs. armády dislokovány pouze 2. prapor potrubní dopravy pohonných hmot (VÚ 6020) a pobočka Ústřední vojenské nemocnice (VÚ 7262). Prapor potrubní dopravy vznikl 1.9.1961 a byl podřízen velitelství 1. brigády potrubní dopravy pohonných hmot v Roudnici nad Labem. V nezměněné podobě setrval až do 1.1.1992 kdy byl osamostatněn a reorganizován na 1. pluk potrubní dopravy pohonných hmot. V roce 1993 byly oba útvary předány do složení AČR. Pobočka ÚVN byla v roce 1995 zrušena. Další osud útvaru potrubní dopravy nám není znám.
577. V rámci tzv. frontového kompletu jsou v oblasti logistiky zmíněny pouze brigády materiálního zabezpečení, které by zabezpečovaly zásobování. Existoval v rámci frontového kompletu nějaký organizační celek, který by řešil funkci údržby a oprav výzbroje a techniky? (odpovídá Pavel Minařík)
Skladování, údržbu a část tzv. středních oprav by zabezpečovaly příslušné týlové útvary. V letech 1969 až 1991 mezi ně patřily:
– 1. okruhový tankový sklad Ústí nad Orlicí s pobočkami ve Zdicích a Vamberku
– 1. okruhový ženijní sklad Dolní Bousov s pobočkami v Jánské, Jaroměři, Dobříši a Hněvkovicích
– 1. okruhový spojovací sklad a opravna Červené Pečky s pobočkou v Červeném Újezdu
– 1. okruhový chemický sklad Račice s pobočkami v Rumburku, Zásmukách a Olomouci
– 1. okruhový automobilní sklad Nový Jičín s pobočkami v Popradu, Nemecké, Vysokém Mýtu, Kutné Hoře a Ostravě.
– 1. okruhový sklad politicko-osvětových prostředků České Budějovice s pobočkou v Brně a Čáslavi
– 1. okruhový sklad výstrojního materiálu Jaroměř s pobočkami v Brně a Starém Městě pod Sněžníkem
– 1. okruhový sklad proviantního materiálu Rychnovek s pobočkami v Terezíně a Českých Budějovicích
– 1. okruhová základna PHM Chlumec nad Cidlinou s pobočkami Halenkově a Mošnově
– 1. okruhový zdravotnický sklad Liberec s pobočkami Dobrá u Místku, Golčův Jeníkov a Vlčí Hora
– 1. okruhový sklad ubytovacího a stavebního materiálu Hradec Králové
– 2. výzbrojní základna Jaroměř a s pobočkou v Terezíně
– 21. silniční mostní technická základna Chrudim
Běžné opravy měly provádět jednotky a útvary oprav techniky vševojskových útvarů a svazků. Generální opravy a složitější střední opravy by prováděly vojenské opravárenské závody v zápolí.
576. Chtěl bych se něco dozvědět o VÚ 1562 – 26. slp Hradčany. A vše, co by šlo zjistit o tomhle letišti. (odpovídá Pavel Minařík)
26. stíhací letecký pluk vznikl 1.10.1956. Byl dislokován na letišti Hradčany a byl podřízen nově zřizované 6. stíhací letecké divize v Čáslavi. Kromě něj do složení divize dále náležely 20. a 22. stíhací letecký pluk, 19., 21. a 33. letištní prapor, 7. rota leteckých zabezpečovacích prostředků, 6. radiotechnická rota, 6. letecká spojovací rota a 6. letecká divizní opravna. Letecká technika byla k divizi dodávána postupně. K 1.4.1957 disponovala pouze 51 MiG-15 a 7 MiG-15 BIS. K 1.7.1958 se počet letounů zvýšil na 113 MiG-15 a 9 MiG-15 BIS. Prvním velitelem 26. stíhacího leteckého pluku se stal mjr. František Novák (30.9.1956 až 2.8.1958). Ve velení jej vystřídal pplk. Vladimír Fros, který v čele pluku působil až do 16.6.1961. Pluk se skládal z velitelství a štábu, velitelského roje (do roku 1957), čtyř (od roku 1957 tří) stíhacích letek po čtyřech rojích, plukovního velitelského stanoviště, leteckého dispečerského stanoviště (od roku 1957), provozního oddělení (od roku 1957), kontrolní skupiny (od roku 1957) a technických opraven. K 1.11.1956 u pluku sloužilo 161 důstojníků, 36 poddůstojníků z povolání a 77 vojáků základní služby, společně s 2 občanskými zaměstnanci. K 1.10.1958 došlo k reorganizaci 26. stíhacího pluku na 30. stíhací bombardovací letecký pluk. Uvedenou změnu ostatně prodělala celá 6. stíhací letecká divize, která se transformovala na 34. stíhací bombardovací leteckou divizi. Z čáslavského 22. stíhacího leteckého pluku se stal 28. stíhací bombardovací letecký pluk, k 22. stíhací letecké divizi již k 31.7.1958 přešel čáslavský 20. stíhací letecký pluk a jako náhradu za něj 34. stíhací bombardovací letecká divize v téže době obdržela pardubický 18. stíhací letecký pluk, reorganizovaný k 1.10.1958 na stíhací bombardovací. V roce 1959 se 30. stíhací bombardovací letecký pluk přesunul z Hradčan na letiště v Hradci Králové, kde setrval až do svého zrušení.
Bližší informace o 30. stíhacím bombardovacím (bitevním) leteckém pluku můžete nalézt v knize „Zrušená křídla“, Olomouc 2000, str. 312 až 327. Další údaje naleznete na internetové stránce www.vrtulnik.cz v části „Vrtulník v armádě – Historie – Svazy, svazky, útvary, jednotky – Hradčany“.
575. Jak vypadala organizace VÚ 6200 Přerov po jeho vytvoření 1.9.1965 z protiradiotechnické letky zrušeného VÚ 9128 Přerov a letky radiotechnického průzkumu „Netopýr“ od VÚ 8863 Mladá? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený 10. protiradiotechnický letecký oddíl vznikl v posádce Přerov 1.7.1965. Oddíl se nacházel v podřízenosti velitelství 10. letecké armády. Skládal se z 1. letky (protiradiotechnické) vybavené letouny Il-28 RT, 2. letky (vzdušného radiotechnického průzkumu) disponující letouny Il-14 RT/RTR a radiotechnického střediska. Do organizace útvaru náležely i zabezpečovací jednotky, t.j. velitelská rota, rota zabezpečení letového provozu, technické oddělení, 1. a 2. provozní oddělení. Velitelem útvaru byl mjr. (pplk.) Ing. Milan Svoboda. K 31.7.1969 oddíl disponoval 13 letouny Il-28 RT, 2 letouny Il-28, 2 letouny UIl-28, 3 letouny Il-14 RT a 1 letounem Il-14 RTR, které doplňoval jeden vrtulník Mi-1. V téže době u útvaru sloužilo 147 důstojníků, 58 praporčíků a 199 vojáků základní služby, společně s 10 občanskými pracovníky. Dnem 1.9.1969 oddíl zanikl. Protiradiotechnická letka a radiotechnické středisko přešly do složení 47. průzkumného leteckého pluku a přesunuly se na letiště v Pardubicích.
574. Mohli byste prosím uvést datum vzniku a složení 3. letecké technické divize (2. formování)? Byly divizi během její existence podřízeny m.j. také letecké stavební, automobilní (cisternové) útvary a technická opravna? Kdy došlo k rozkladu původní 3. ltd na novou 3. ltd a 5. ltd? (odpovídá Pavel Minařík)
3. letecká technická divize byla zřízena k 1.9.1961. Svazek v této době tvořily:
– 7. letištní prapor Hradčany
– 8. letištní prapor Klecany
– 9. letištní prapor Pardubice
– 10. letištní prapor Bechyně
– 11. letištní prapor Přerov
– 18. letištní prapor Líně
– 19. letištní prapor Náměšť nad Oslavou
– 21. letištní prapor Čáslav 22. letištní prapor Mladá
– 24. letištní prapor Hradec Králové
– 25. letištní prapor Mošnov
– 26. letištní prapor Bratislava
– 28. letištní prapor Zvolen-Hájníky
– 30. letištní prapor Líně
– 2. letecký stavební prapor Bechyně
– 3. letecký stavební prapor Mladá
– 10. automobilní prapor Čáslav
– 10. automobilní opravna Praha
– 10. technicko hospodářský sklad Praha-Ruzyně
– 10. sklad letecké munice Rakovník
V květnu 1962 přešly do bezprostřední podřízenosti nově vytvořeného velitelství 10. letecké armády 2. i 3. letecký stavební prapor a 10. automobilní opravna, zatímco v září 1962 se v podřízenosti velitelství 3. letecké technické divize vytvořily 7., 21. a 22. letištní a RTZ rota „S“.
Dnem 1.9.1963 bylo pro řízení zabezpečovacích útvarů letectva na teritoriu Moravy a Slovenska vytvořeno velitelství 5. letecké technické divize v Olomouci, kterému byly podřízeny:
– 2. letištní prapor Olomouc
– 11. letištní prapor Přerov
– 19. letištní prapor Náměšť nad Oslavou
– 25. letištní prapor Mošnov
– 26. letištní prapor Bratislava
– 28. letištní prapor Sliač
– 19. letištní a RTZ rota „S“ Náměšť nad Oslavou
– 28. letištní a RTZ rota „S“ Sliač
– 5. technicko hospodářský sklad Konice
– 5. sklad letecké munice Konice
– 15. automobilní rota Olomouc (vznikla rozdělením dosavadního 10. automobilního praporu na 10. ar Čáslav a 15. ar Olomouc)
V roce 1964 byl do složení 3. letecké technické divize převeden od 3. sboru PVOS 6. letištní prapor Pardubice a 24. letištní prapor Hradec Králové od 3. letecké technické divize k 5. letecké technické divizi, u níž stejné době zanikl 26. letištní prapor v Bratislavě a vytvořil se 3. letištní prapor v Brně. V roce 1965 došlo k převedení 28. letištního praporu Zvolen rámce Vyššího leteckého učiliště Košice. V roce 1967 byl v rámci 3. letecké technické divize zrušen 9. letištní prapor Pardubice a do sestavy divize se od 5. letecké technické divize vrátil 24. letištní prapor Hradec Králové. U obou divizí zanikly jejich automobilní roty (10. ar Čáslav a 15. ar Olomouc) a naopak na základě dosavadních čet technického zabezpečení vznikly technické opravny (23. TO Čáslav a 25. TO Olomouc). V roce 1968 došlo k likvidaci 7. letištního praporu Hradčany.
K 1.9.1969 byla 5. letecká technická divize zrušena a část jejich útvarů byla předána velitelství 3. letecké technické divize (11., 19., 24. a 25. letištní prapor), přičemž zbývající byly zrušeny (2. a 3. letištní prapor, 5. THS a 5. SLM). Z 25. technické opravny se stala pobočka 23. technické opravny. Současně v rámci 3. letecké technické divize zanikly 30. letištní prapor v Líních, 10. THS v Praze-Ruzyni a 10. SLM v Rakovníku a nově se vytvořil 10. armádní sklad leteckého technického materiálu v Praze-Ruzyni, 10. armádní sklad letecké munice v Chrasti u Chrudimi s pobočkou v Rakovníku. Kromě toho byly do složení 3. letecké technické divize začleněny nově zřízené automobilní a cisternové prapory (57. automobilní prapor Rakovník a 58. automobilní prapor Olomouc, 166. cisternový prapor Čáslav a 167. cisternový prapor Brno) a letištní správy (Líně, Pardubice, Bechyně, Čáslav, Hradec Králové, Přerov, Náměšť nad Oslavou a Kbely).
573. Rád bych se zeptal na historii vyprošťovacího tanku VT-34. (odpovídá Pavel Minařík)
Vyprošťovací tank VT-34 byl první speciální nástavbou, která v Československu vznikla na podvozku středního tanku T-34/85. Až do roku 1958 se k vyprošťování a tažení tanků používaly pouze vyprošťovací tanky na podvozku kořistních strojů Pz. V Panther (7 ks) a tahače tanků v podobě upravených podvozků tanků T-34/85 (2 ks), Pz. V Panther (15 ks) a Cromwell (52 ks). Nevyhovující situace byla řešena vyvinutím vyprošťovacího tanku VT-34 VÝTAH. Prototyp vznikl v roce 1957 a první stroje byly k útvarům dodány o rok později. Výroba pokračovala do roku 1963 a celkem bylo vyrobeno více než 300 strojů. VT-34 byl schopen vyprošťovat a evakuovat tankovou techniku s využitím navijáku o tahu 30 tun, případně s využitím dvou párů dvojitých kladek až 120 tun. Vyprošťovací tanky VT-34 byly zařazeny u praporů technického zabezpečení tankových a motostřeleckých divizí.
572. Zajímalo by mě, zda ČSLA před zavedením středních tanků T-54A z domácí produkce obdržela nějaké množství těchto strojů přímo ze SSSR, popřípadě, zda se v její výzbroji objevily stroje prvotní verze T-54, tj. s kanonem bez ejektoru spalin na ústí hlavně. (odpovídá Pavel Minařík)
Nástupcem středního tanku T-34/85 se skutečně měl původně stát střední tank T-54. Vzhledem k opožďování termínu zahájení výroby bylo v roce 1956 přijato rozhodnutí místo něj zavést do výzbroje ČSLA jeho modernizovanou verzi T-54A. Výroba tohoto typu tanku byla v Československu zahájena v roce 1957 zhotovením ověřovací série v počtu 10 vozidel. V roce 1958 následovalo dalších 98 strojů. Nakonec se sériová výroba pro ČSLA zastavila v roce 1964 po vyprodukování 2 384 strojů. Z toho bylo 1230 tanků ve verzi T-54AŘ, vyráběné od roku 1961 a uzpůsobené k hlubokému brodění. Na verzi T-54AŘ bylo v rámci generálních oprav modifikováno i 200 původních T-54A. Ostatní tanky T-54A byly k hlubokému brodění uzpůsobeny při provádění modernizace na verzi T-54AM. Kromě toho bylo v letech 1961 až 1963 vyrobeno 130 velitelských tanků T-54AK. Je pravděpodobné, že při předání licenční dokumentace pro výrobu tanku T-54A byl do Československa dodán jako vzorek omezený počet tanků T-54A vyrobených v SSSR (pravděpodobně jedno vozidlo), jako se tomu stalo při náběhu výroby středního tanku T-55. Hromadný dovoz tanku T-54A ze SSSR se ale neuskutečnil.
571. Získal jsem odznak, pravděpodobně k zavěšení na kapsu na koženém závěsu. Odznak má průměr 60mm. Nahoře je nápis INSPECTOR, dole CZECHOSLOVAKIA. Uprostřed je federální znak /ČSFR/. Můžete pomoci s určením? Děkuji (odpovídá Pavel Minařík)
Jedná se o odznak, který používali při ověřování plnění příslušných ustanovení „Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě“ inspektoři ČSFR při kontrolách na území jiných států – signatářů uvedené smlouvy.