405. Zaujímalo by ma, kto bol u Ženijného pluku 3 v Komárne veliteľom, kde boli príslušníci ubytovaní a z akých zložiek tento pluk pozostával. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený ženijní pluk vznikl v Komárně v říjnu 1920 sloučením dosavadního ženijního praporu 5 (vytvořen 1.5.1920 v Komárně) a 3. technické roty ruských legií (zformována 19.6.1918 na Dálném Východě a do ČSR přijela 14.8.1920). Nově konstituovaný pluk kromě velitelství tvořily 11., 12., 13. ženijní prapor, ženijní zbrojní rota a náhradní rota. Obě zmiňované roty byly v 1926 sloučeny do náhradního praporu. Ženijní prapory se zprvu skládaly ze tří ženijních rot, od roku 1935 ze dvou rot. V září 1933 došlo ke zrušení 13. (horského) ženijního praporu a jeho místo v sestavě pluku zaujala cyklistická ženijní rota. V říjnu 1935 se uskutečnilo osamostatnění 12. ženijního praporu, který byl v únoru 1938 přestěhován z Komárna do Michalovců. V říjnu 1937 se uskutečnilo přečíslování 11. ženijního praporu na II. ženijní prapor, nově vznikl I. ženijní prapor společně s motorizovanou ženijní rotou 13 a zanikla cyklistická ženijní rota. V červenci 1938 se náhradní prapor přesunul do Seredě a po maďarské okupaci pohraničí se pluk přestěhoval do Bratislavy. Útvar svoji činnost ukončil 31.7.1939.
Ve velení pluku se postupně vystřídali: pplk. žen. Bedřich Hájek (1921), pplk. žen. Ing. Josef Hönig (1921-1922), plk. žen. Ing. Jan Novák (1922-1932), plk. žen. Ing. Karel Oliva (1932-1936), plk. žen. Cyril Šup (1937-1938) a plk. žen. František Vondrouš (1938-1939).
Informace o ubytování jednotlivých součástí pluku Vám poskytnout nemůžeme, protože archivní fond byl v roce 1994 delimitován do SR a v současné době je uložen ve Vojenském historickém archivu, Univerzitní náměstí 1, Trnava 917 00.
404. Zajímám o genealogii rodu Vamberských a na Vašich stránkách jsem našel připomínku tohoto jména. Chtěl bych Vás požádat o bližší údaje o osobě brigádního generála v. v. J. Vamberského. Informace se nachází v nástupní sestavě z 30.9.1938 ve sborové oblasti 3 Brno. (odpovídá Pavel Minařík)
Brigádní generál Josef Vamberský se narodil 19.10.1878 v Chocni. Po absolvování gymnázia v Kolíně nastoupil v roce 1897 studium na Vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Službu profesionálního voják zahájil jako poručík v srpnu 1900 ve funkci velitele čety u zeměbraneckého hulánského pluku 1. Nadporučík od listopadu 1904. V letech 1904 až 1905 prodělal kurz pro subalterní důstojníky a v letech 1905 až 1907 vystudoval Válečnou školu ve Vídni. Dále působil u štábu 22. zeměbranecké divize a 2. zeměbranecké jezdecké brigády. Od roku 1912 sloužil u zeměbraneckého hulánského pluku 5, nejprve jako velitel čety, později ve funkci zatímního velitele eskadrony. Rytmistr (tj. kapitán) od května 1913. Na bojiště 1. světové války odešel se svoji eskadronou v srpnu 1914. Od roku 1916 působil ve štábních funkcích u 90. zeměbranecké brigády a 10. pěší divize. Major od července 1918. Od října 1918 velitel 4. jezdeckého střeleckého pluku. Do čs. armády se přihlásil v listopadu 1918 a zůstal v dosavadním služebním zařazení. Od září 1919 velitel korouhve u dragounského pluku 12, od dubna 1920 velitel 3. jezdeckého pluku. V říjnu 1920 přemístěn jako referent jezdectva k Zemskému vojenskému velitelství Bratislava. V lednu 1921 se stal náčelníkem štábu 3. jezdecké brigády v Nových Zámcích. Podplukovník od prosince 1921. Velitel jezdeckého pluku 10 v Berehově od února 1922. Od října 1924 plukovník. V listopadu 1925 odešel do Prahy, nejprve jako frekventant Informačního kurzu pro generály a plukovníky, později zde působil ve funkci stálého učitele v Kurzu pro vyšší velitele a v Kurzu pro velitele oddílů. V září 1927 ustanoven velitelem 3. jezdecké brigády v Bratislavě a od července 1928 velitelem 2. jezdecké brigády v Brně. Brigádním generálem od února 1929. Do výslužby odešel ze zdravotních důvodů 1.4.1931. V období mnichovské krize byl od konce září 1938 do počátku října 1938 zařazen jako velitel Sborové oblasti III v Brně.
V případě, že máte zájem o podrobnější informace, obraťte se na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00.
403. Nevíte něco o prvorepublikovém generálovi Viktoru Bučkovi? (odpovídá Pavel Minařík)
Brigádní generál Viktor Buček se narodil 23.12.1872 v Praze. Po absolvování pěti ročníků gymnázia v Praze nastoupil v roce 1889 na Kadetní školu v Praze. Po jejím ukončení v roce 1893 započal dráhu vojenské profesionála v hodnosti kadeta-důstojnického zástupce jako velitel čety u pěšího pluku 73 v Plzni. V listopadu 1894 byl povýšen na poručíka a zároveň přemístěn do Prahy. Zde postupně vykonával funkce velitele čety, praporního pobočníka, instruktora Školy záložních důstojníků, velitele poddůstojnické školy a velitele roty. Nadporučík od listopadu 1898 a kapitán od května 1909. V listopadu 1911 byl jako velitel roty přemístěn k pěšímu pluku 57. V prosinci 1911 se vrátil do Plzně, kde u střeleckého pluku 7 zastával funkci velitele Školy záložních důstojníků. Ve funkci plukovního pobočníka odešel v srpnu 1914 na bojiště 1. světové války. Krátkodobě se do zázemí vrátil v roce 1915, když od června do listopadu velel Škole pro záložní důstojníky v Jablonci. Major od listopadu 1915. Do pole se vrátil jako velitel praporu Podplukovník od února 1918. V červenci 1918 se ujal velení střeleckého pluku 28. Do čs. armády se přihlásil v říjnu 1918 a pluk přivedl v listopadu 1918 do Písku. Od prosince 1918 do ledna 1922 předseda stálé superarbitrační komise pro invalidní zaopatření mužstva v Praze. Od ledna 1922 velitel náhradního praporu pěšího pluku 4 v Uherském Hradišti. V červnu 1922 přidělen jako zástupce velitele k pěšímu pluku 28 do Prahy. Od ledna 1923 plukovník a velitel pěšího pluku 19 v Mukačevu. V květnu 1924 ustanoven velitelem horského pěšího pluku 2 v Ružomberoku a v listopadu 1925 velitelem horského pěšího pluku 1 v Dolnom Kubíně. V letech 1926 až 1927 absolvoval Informační kurz pro generály a vyšší důstojníky a stáž u Zemského vojenského velitelství Praha. Od října 1927 opětně velitel horského pěšího pluku 2 v Ružomberoku. V dubnu 1928 ustanoven velitelem 12. pěší brigády ve Znojmě. Brigádní generál od února 1929. Do výslužby přeložen 1.1.1931.
V případě, že máte zájem o podrobnější informace, obraťte se na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00.
402. Koupil jsem kapesní (cibulové) hodinky DOXA, kde je na zadní straně vyrytý nápis „V upomínku důst. sbor. pěš. pl. 3 J. Žižky z Trocnova 1934“. Rád bych se dozvěděl o tomto pluku co možná nejvíce, touto cestou vás prosím o informace. Pro zajímavost hodinky jsou stále funkční a přesné. (odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 3 Jana Žižky z Trocnova vznikl v říjnu 1920 sloučením 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova čs. legií v Rusku a domácího 3. pěšího pluku. Po celou dobu své existence se útvar nacházel v Kroměříži. Dočasně byl v době od října 1920 do září 1921 odloučen pouze jeho III. prapor, sídlící nejprve ve Fryštátě a později v Jablunkově.
3. čs. střelecký pluk Jana Žižky z Trocnova vznikl 27.3.1917 v Rusku a do ČSR přijel 22.4.1920. Zde se spojil s náhradním praporem domácího 3. pěšího pluku (tj. původní 3. Mährisches Infanterie-Regiment, vytvořený v roce 1715) v již zmíněný pěší pluk 3 Jana Žižky z Trocnova.
Po své obnově v roce 1945 pěší pluk 3 prodělal různé organizační změny a zanikl v roce 1958 jako 7. střelecký pluk v Malackách.
401. Kolik Satoriů sloužilo ve vyšších funkcích v Československé armádě a byli nějakým způsobem příbuzní? (odpovídá Pavel Minařík)
V čs. armádě sloužili dva plukovníci (později generálové) se jménem Jan Satorie, kteří ovšem nebyli v příbuzenském svazku. První z nich, Jan Satorie „starší“, se narodil 1887 a v roce 1938 velel hraničářskému pluku 4. Během okupace zůstal v protektorátu a po válce krátce velel 8. rychlé divizi v Novém Jičíně. Z činné služby odešel v hodnosti brigádního generála v roce 1946. Ve výslužbě byl povýšen na divizního generála. Druhý ze jmenovaných, Jan Satorie „mladší“, se narodil v roce 1894 a v roce 1938 sloužil u velitelství I. sboru v Praze. Po okupaci Československa odešel do zahraničí, ve Francii velel 2. pěšímu pluku. Z Velké Británie odjel do SSSR a od ledna 1945 stanul v čele 1. pěší brigády. V květnu 1945 se ujal funkce velitele IV. sboru v Táboře a v roce 1946 byl ustanoven velitelem 2. oblasti. Od roku 1949 řídil činnost Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Do výslužby odešel v roce 1952 v hodnosti armádního generála.
400. Kdy byl vymyšlen Fall Rot (útok na Francii), bylo to už před válkou nebo až v konfliktu s Polskem, či po něm? (odpovídá Pavel Minařík a Pavel Šrámek)
Případ „Červený“ (Fall Rot) se zrodil ještě před 2. světovou válkou jako označení pro válku Německa na dvou frontách (tj. na východě a západě) s hlavním úsilím na západě. Poprvé se objevuje zřejmě ve „Směrnici pro jednotnou přípravu branné moci na válku“, platné od 1. července 1937. Po porážce Polska v roce 1939 a uzavření paktu o neútočení se Sovětským svazem nebezpečí války na dvou frontách pominulo a plán byl proto přepracován.
V době přepadení Polska nemělo německé velení seriozně zpracovanou koncepci vojenského střetnutí s Francií a Velkou Británií. Tzv. hypotéza Západ z března 1939, ani Směrnice čís. 1 z 29.8.1939 nebo čís. 2 z 3.9.1939 nepočítaly s útočnou činností a přenechávaly iniciativu Spojencům. Vyhlášení války považovaly za formální akt a za rozhodující považovaly zničení polských ozbrojených sil.
Podle „Válečného deníku“ generálplukovníka Franze Haldera, náčelníka generálního štábu pozemního vojska Wehrmachtu v letech 1938 až 1942, teprve na poradě velitelů druhů ozbrojených sil a jejich náčelníků štábů konané 27.9.1939 nařídil Hitler připravit útok na západní frontě s cílem „porazit Francii a srazit Anglii na kolena“. Dne 9.10.1939 bylo velitelům druhů ozbrojených sil zasláno „Memorandum a směrnice k vedení války na západě“, obsahující strategické cíle předpokládaného tažení. Velitel pozemního vojska Wehrmachtu generálplukovník Walter von Brauchitsch podepsal směrnici k soustřeďování a rozvinování vojsk, známou pod krycím názvem „Fall Gelb“, dne 19.10.1939. Termín zahájení útoku byl stanoven na 12.11.1939. Nepřipravenost Wehrmachtu a překotnost příprav vedla 5.11.1939 ke zrušení útoku v původně stanoveném termínu a posunutí na pozdější dobu. Zahájení západního tažení se z různých důvodů odložilo celkem devětadvacetkrát a nakonec byl útok na Francii proveden 10.5.1940.
399. Dá někde najít na internetu nebo v knihách něco o historii vojenského kaplanování? (odpovídá Pavel Minařík)
Informace o duchovní službě čs. armády můžete nalézt v následujících článcích Oldřicha Pejse, publikovaných v časopisu Historie a vojenství:
– K některým aspektům organizace duchovní služby v čs. armádě v letech 1918-1939, HaV, roč. 1991, čís. 3, str. 133 až 164,
– Vojenští duchovní v poválečné československé armádě (1946-1950), HaV, roč. 1992, čís. 4, str. 135 až 166,
– Duchovní služba ve vládním vojsku, HaV, roč. 1994, čís. 5, str. 35 až 47,
– Duchovní správa ve slovenské armádě 1939-1945, HaV, roč. 1995, čís. 2, str. 50 až 88.
398. Rád bych věděl něco o zeměbraneckém pěším pluku čís. 12 a 30, kde sloužil můj dědeček. (odpovídá Pavel Minařík)
„Český zeměbranecký pěší pluk č. 12“ vznikl v roce 1889 v Čáslavi. Pro jeho zformování byly použity „český zeměbranecký pěší prapor č. 30“ z Vysokého Mýta (vznikl 1869, vytvořil 3. prapor pluku), „český zeměbranecký pěší prapor č. 31“ z Čáslavi (vznikl 1869, vytvořil 1. prapor pluku) a „český zeměbranecký pěší prapor č. 32“ z Německého Brodu (vznikl 1869, vytvořil 2. prapor pluku). Velitelství, společně s 1. a 2. praporem sídlily v Čáslavi, zatímco 3. prapor se nacházel ve Vysokém Mýtě. V roce 1898 byl 3. prapor pluku použit pro formování zeměbraneckého pěšího pluku č. 30 jako jeho 1. prapor. Uvolněné místo v sestavě zeměbraneckého pluku č. 12 zaujal dosavadní 4. prapor „českého zeměbraneckého pluku č. 10“ z Mladé Boleslavi (dřívější „český zeměbranecký pěší prapor č. 49“), který byl přemístěn do Čáslavi.
„Český zeměbranecký pěší pluk č. 30“ vznikl v roce 1898 ve Vysokém Mýtě na základě dosavadního 3. praporu zeměbraneckého pěšího pluku č. 12. Další dva prapory pluku (2., 3.) se zformovaly nově a útvar byl soustředěn v posádce Vysoké Mýto.
397. Mohli byste mi sdělit nějaké bližší informace, jak to bylo s myšlenkou miličního systému, o němž se zmiňuje branný zákon z roku 1920? Mám na mysli vznik této myšlenky, proč se nerealizovala a jaký byl na ni náhled v parlamentu. (odpovídá Pavel Šrámek)
Myšlenku na zavedení miličního systému v Československu ovlivnily všeobecné pacifistické nálady po první světové válce, tradiční antimilitarismus řady českých politických představitelů a také filozofické názory T. G. Masaryka, který vykládal světovou válku jako vítězství armád demokratických (miličních) nad armádami aristokratickými (stálými). Proti milici se ale rozhodně postavil francouzský generál Pellé, také válečný konflikt s Polskem a Maďarskem jasně ukazoval nutnost pravidelné armády. Hlavním politickým argumentem proti milici se však stala obava z toho, co by znamenalo vydání zbraní do rukou národnostních menšin, především Němců. A tak i když branný zákon z roku 1920 hovořil o miličním systému, po celou dobu existence meziválečného Československa fungovala pravidelná armáda. Pokud Vás zajímá postoj parlamentu, doporučuji podívat se na stránky Poslanecké sněmovny (www.psp.cz), kde je k dispozici elektronická knihovna obsahující zápisy ze všech jednání sněmovny i senátu od nejstarších dob do současnosti.
396. Chtěl bych si sehnat pravou uniformu československé armády z roku 1938 nebo její repliku. Mohl bych si jí i ušít, ale nemůžu najít žádné podklady. Mohli byste mi poradit nějakou publikaci, nebo cokoliv, podle čeho by se dala zmíněná uniforma ušít? (odpovídá Pavel Šrámek)
Jak jsem již uvedli, na uniformy nejsme odborníci, takže pro Vás bude asi nejlepší obrátit se na některý z mnoha klubů vojenské historie (viz naše část Odkazy), v jejichž rámci fungují „českoslovenští vojáci“, kteří řešili stejný problém jako Vy. Jeden z těchto klubů rozebírá problematiku uniforem i na svých internetových stránkách http://hp19.wz.cz.
395. Byl letecký kulomet vzor 30 užívaný v československém vojenském letectvu domácího vývoje nebo vyrobený v licenci? (odpovídá Pavel Šrámek)
Letecký kulomet vzor 30 byl domácí konstrukcí, konkrétně České zbrojovky ve Strakonicích. Předtím se používal letecký kulomet vzor 28, což byla adaptace z kulometu Lewis a Vickers.
394. Nevíte, kde by na internetu bylo něco takového, že bych tam zadal personálie svého dědečka nar. 1884 a ono mi to vypsalo, ve které jednotce c. k. armády sloužil, kde byl za světové války raněný apod? Podobně bych potřeboval zadat personálie filozofa Ludwiga Wittgensteina, c. k. dělostřeleckého poručíka, třeba se někde v Itálii v roce 1918 potkali. (odpovídá Pavel Šrámek)
Bohužel o ničem takovém nevíme, a máme pochybnosti, zda je vůbec něco takového možné, protože po rozpadu Rakouska-Uherska se archivní materiály přemisťovaly do nástupnických států, mimo jiné i do Československa. Ve Vojenském ústředním archivu v Praze je například uložena část personálních spisů vojáků c. k. armády, včetně roku narození 1884. Zkuste tam napsat, třeba budete mít štěstí.
393. Mám dotazy v souvislosti s Ludwigem Wittgensteinem, který pobýval v roce 1916 jako c. k. dělostřelec v Olomouci na jakémsi dělostřeleckém kurzu a seznámil se zde s jistým Endelmannem, z čehož později vznikly jeho světoznámé Dopisy Endelmannovi. 1) Zajímalo by mě, jaké rozlišovací štítky nosili dělostřelci c. k. armády na límcích uniforem, jak vyhlížely, jaký měly tvar, barvu, z jakého byly materiálu apod. 2) Mám c. k. medaili nebo vyznamenání z bronzu s očkem na uchycení, na aversu je profil Františka Josefa I. s latinským titulem imperátora a krále českého, na reversu uprostřed nápis začínající slovem SIGNUM. Medaile mám dvě, ale bez látkového štítku. (odpovídá Pavel Šrámek)
1) Bohužel o označení vojáků rakousko-uherské armády nemáme žádné informace.
2) Jedná se o Vojenskou záslužnou medaili, známou pod názvem Signum laudis, udělovanou od roku 1860 důstojníkům za vojenské zásluhy v míru i ve válce. Existovala jako bronzová a stříbrná (při druhém udělení). Podrobnosti o ní naleznete například v „Encyklopedii řádů a vyznamenání“, kterou minimálně ve dvou vydáních vydalo nakladatelství Libri.
Pokud jde o pobyt filozofa Wittgensteina v Olomouci, zkuste se obrátit na Státní okresní archiv Olomouc (U Husova sboru 10, Olomouc).
392. Mám informace, že za 2. světové války působilo na letišti ve Vysokém Mýtě několik Focke-Wulfů 190 převelených z Afriky. Mělo to být v roce 1942. Nikde však nemůžu zjistit, která jednotka s těmito stroji byla na letišti dislokována. Zjistil jsem jen, že v roce 1944 zde s Fw 190 působila Schlachtgeschwader 151 a v roce 1945 Schlachtgeschwader 10. Nedalo by se něco k tomu zjistit? (odpovídá Pavel Šrámek)
Základní německá práce Georga Tessina „Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im zweiten Weltkrieg 1939-1945“ uvádí ve Vysokém Mýtě pouze prapor pěchoty a žádné letecké jednotky. Další práce „Luftwaffe over Czech Teritoriy 1945“ potvrzuje přítomnost Schlachtgeschwader 10, přesněji pouze III/SG 10, a to v květnu 1945. Zdá se tedy, že v případě Focke-Wulfů 190 v roce 1942 ve Vysokém Mýtě jde buď o krátkodobou přítomnost, která se nedostala do německých pramenů, nebo o záměnu s rokem 1945.
391. Prosím o informaci, zda existuje přehled o dislokaci německých jednotek v období 1940 až 1945 v oblasti kolem Benátek nad Jizerou a Lysou nad Labem. Milovice mě moc nezajímají. (odpovídá Pavel Šrámek)
Podle základní německé práce Georga Tessina „Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen-SS im zweiten Weltkrieg 1939-1945“, kterou doporučujeme, ani v Benátkách nad Jizerou ani v Lysé nad Labem německé posádky nebyly. Vedle Milovic jsou posádky Wehrmachtu doloženy jen ve Staré a Mladé Boleslavi (viz následující tabulka).
| Stará Boleslav | |
| Inf. Ers. Btl. 492 | 1940 – 1941 |
| Inf. Pz. Jg. Ers. Kp. 46 | 1943 |
| Mladá Boleslav | |
| Inf. Ausb. Btl. 481 | 1942 |
| Gren. Ers. Btl. 481 | 1943 |
| Inf. Ers. Btl. 493 | 1941 |
| Art. Ers. ABtl. 61 | 1940 (?) |
| Art. Ers. Abt. 77 | 1940 (?) |
| Lds. Schtz. ers. u Ausb. Btl. 14 | 1943 |