600. Zajímalo by mě personální obsazení MNO ČSSR k 21.8.1968. (odpovídá Pavel Minařík)
| Ministr národní obrany | genplk. Martin Dzúr |
| – Hlavní politická správa ČSLA | |
| * náčelník HPS | genmjr. František Bedřich |
| * první zástupce N HPS | genmjr. Jaroslav Hejna |
| * ZN HPS pro politicko-organizační práci – náčelník politicko-organizačního úseku | plk. Miroslav Devera |
| * ZN HPS pro ideologickou práci – náčelník ideologického úseku | plk. František Dobiáš |
| – Generální štáb ČSLA | |
| * náčelník GŠ ČSLA | genpor. Karel Rusov |
| * ZN GŠ pro operační věci – první zástupce NGŠ | genpor. Bohuslav Kučera |
| * ZN GŠ pro technické věci | genmjr. Stanislav Petržíla |
| * ZN GŠ | genmjr. Milan Gavalec |
| * ZN GŠ | genmjr. Eduard Kosmel |
| * operační správa | genmjr. Jan Voštera |
| * zpravodajská správa | genmjr. Oldřich Burda |
| * organizační a mobilizační správa | plk. Jaroslav Klouda |
| * správa ústředního plánování | plk. Vojtěch Srovnal |
| * správa vojenských informací | plk. Jaroslav Pšenčík |
| * správa pro zahraniční styk | plk. Antonín Svoboda |
| – Hlavní správa pozemních vojsk | |
| * náčelník HSPV – ZMNO | genpor. Alexander Mucha |
| * ZN HSPV pro operační a bojovou přípravu – první zástupce N HSPV | genmjr. Evžen Blahut |
| * ZN HSPV pro technické věci | genmjr. Zdeněk Jašek |
| * správa operační a bojové přípravy | genpor. Josef Valeš |
| * správa raketového vojska a dělostřelectva | genpor. Karel Blatenský |
| * správa protivzdušné obrany vojsk | genmjr. Karol Seneši |
| * správa spojovacího vojska | plk. Ladislav Stach |
| * správa ženijního vojska | genmjr. Štěpán Romočuský |
| * správa chemického vojska | plk. Ján Franko |
| * tanková a automobilní správa | genmjr. Bohuslav Kotlan |
| – Hlavní správa letectva a vojsk PVOS | |
| * náčelník HS LVPVOS – ZMNO | genpor. Oldřich Štangl |
| * ZN HSLVPVOS pro operační a bojovou přípravu – první zástupce N HS LVPVOS | genmjr. Pravoslav Kalický |
| * ZN HS LVPVOS | genmjr. Jaroslav Vítek |
| * ZN HS LVPVOS pro technické věci | plk. Miroslav Cingl |
| * správa operační a bojové přípravy letectva a vojsk PVOS | plk. gšt. Václav Skála |
| * správa letecké techniky | pplk. Jaroslav Turek |
| * správa techniky PLRV | plk. Emanuel Máša |
| * oddělení letištního technického zabezpečení | plk. Zdeněk Dušánek |
| * oddělení řízení letů | pplk. Rudolf Ryšavý |
| * stálá komise pro vyšetřování leteckých nehod | pplk. Josef Jurášek |
| – Hlavní týl | |
| * náčelník HT – ZMNO | genmjr. Ján Lux |
| * ZN HT pro operační přípravu, materiálně technické, zdravotnické a veterinární zabezpečení | genmjr. Eduard Jirák |
| * ZN HT pro týlovou operační přípravu státního území a vojenskou dopravu, skladové hospodářství a zásobování PHM | neobsazeno |
| * štáb hlavního týlu | plk. Vojtěch Machulda |
| * zdravotnická správa | genmjr. Miroslav Hemala |
| * správa vojenské dopravy | plk. Vladimír Šťastný |
| * správa pohonných hmot a maziv | plk. Ján Husák |
| * proviantní správa | plk. Pavol Ríša |
| * výstrojní správa | plk. František Roubal |
| * veterinární oddělení | plk. Jiří Suk |
| – Ubytovací a výrobní úsek | |
| * náčelník UVÚ | plk. Josef Mikulec |
| * Ubytovací a stavební správa | plk. Josef Polanský |
| – zástupce MNO pro školství a vědu | genpor. Jaromír Machač |
| – zástupce MNO – státní tajemník vlády ČSSR v MNO | genpor. Václav Dvořák |
| – Generální inspektorát ČSLA | genpor. Miroslav Šmoldas |
| – Kárová správa | plk. Miroslav Stejskal |
| – Finanční správa | plk. Viktor Šurka |
| – Správa vojenského školství | plk. gšt. Josef Brož |
| – Sekretariát ministra národní obrany | plk. Antonín Merta |
599. Dovolím si dotaz, který se vztahuje k výtečné rubrice „Sovětská vojska ve světě.“ Zajímají mě základní údaje o přítomnosti okupačních vojsk v Rakousku (1945-1955) a kolik sovětských vojáků bylo v Maďarsku před vypuknutím povstání v r. 1956. (odpovídá Pavel Minařík)
Bližší informace o skupině sovětských vojsk v Rakousku bohužel nemáme k dispozici. Podle odhadů americké zpravodajské služby v říjnu 1955 měl SSSR na teritoriu svých evropských spojenců rozmístěno 495 000 příslušníků své armády, z toho v Maďarsku se nacházelo 25 000 vojáků, v Rumunsku 35 000 vojáků, v Polsku taktéž 35 000 vojáků a v NDR 400 000 vojáků. Podle pařížské mírové smlouvy z 10.2.1947 mohla mít maďarská armáda 65 000 příslušníků pozemních sil a 5 000 příslušníků vzdušných sil. Těchto početních stavů bylo dosaženo v květnu 1950 a na konci roku 1952 se jednalo již o 210 000 osob. V letech 1953 až 1956 následovalo postupné snižování početních stavů maďarské armády. Např. v září 1955 o 20 000 osob nebo v srpnu 1956 o dalších 15 000 osob. Jaké byly početní stavy maďarské armády v době říjnových událostí roku 1956 nám není známo, nicméně pravděpodobně byla početnější než sovětská vojska.
598. Rád bych se dozvěděl, které útvary byly dislokovány na letišti v Klecanech. Zejména mne zajímá rok 1968, kdy se tam natáčel slavný film „Nebeští jezdci“. (odpovídá Pavel Minařík)
Na letišti v Klecanech byl od 1.6.1951 dislokován 50. letecký kurýrní pluk, přejmenovaný 1.11.1954 na 50. spojovací letecký pluk. Krátkodobě se zde rovněž nacházel 8. letecký stíhací pluk, umístěný na klecanském letišti od října 1950 do května 1951 a od března 1952 do srpna 1952 také 45. letecký dělostřelecký pluk. V květnu 1963 byl 50. spojovací letecký pluk i se svým 8. letištním prapor přemístěn na letiště Praha-Kbely. Do Klecan se místo něj přestěhoval 10. spojovací pluk. V roce 1968 zde nebyl trvale dislokován žádný „létající“ útvar. To byl také důvod, proč si filmový štáb vybral klecanské letiště, aby zde mohl nerušeně natáčet. Jako britský Vickers Wellington potom v době od 1.4.1968 do 19.8.1968 účinkoval Li-2 OK-GAG (výr. čís. 23442209), přestavovaný od září 1967 v Aeru Vodochody a přivezený na letiště v Klecanech nákladním automobilem Tatra 141.
597. Jaké útvary byly dislokovány ve dvacátém století v Chebu a kdo byli jejich velitelé? (odpovídá Pavel Minařík)
| V posádce Cheb byly po roce 1945 dislokovány následující útvary čs. armády: | |
| – pěší pluk (prapor) 33 | 1945 (1947 až 1949) – 1950 |
| – 9. (65.) pěší (střelecký/motostřelecký) pluk | 1950 (1954/1955) –1991 |
| – 12. protitankový dělostřelecký oddíl | 1950 – 1961 |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – AČR |
| – Vojenská správa dopravního úseku | 1960 – 1962 |
| – 20. průzkumná (ý) rota (prapor) | 1961 (1966) – AČR |
| – 5. pohraniční brigáda | 1966 – 1972 |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
Útvary z období let 1918 až 1939 jsou uvedeny v odpovědi čís. 566.
Ve velení 9. pěšího (65. střeleckého/motostřeleckého) pluku v době jeho dislokace v Chebu se postupně vystřídali: nezjištěno (1950 až 1951), mjr. Kamil Lexa (1951), mjr. Vladimír Šimek (1951 až 1952), pplk. Izidor Srnka (1952 až 1955), mjr. Michal Bodák (1955 až 1958), pplk. Izidor Srnka (1958 až 1961), pplk. Karel Špirk (1961 až 1962), pplk. Václav Lafek (1962 až 1967), pplk. Oldřich Koloděj (1967 až 1970), pplk. Karel Ďurovič (1970 až 1971), pplk. Josef Dvořák (1971 až 1972), pplk. Jaroslav Nakládal (1971 až 1977), mjr. František Pavelka (1977 až 1980), mjr. Vojtěch Seidl (1980 až 1985), mjr. Rudolf Fojtík (1985 až 1989), mjr. Michal Vass (1989 až 1990) a mjr. Pavel Rybák (1990 až 1991). Velitele ostatních útvarů neznáme.
596. Zajímalo by mě něco o VÚ 6328. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar navazuje na původní 2. polní prapor 1. čs. pěší brigády 1. armádního sboru v SSSR. Zmíněný prapor byl dnem 30.5.1945 reorganizován na pěší pluk 28. Útvar byl dislokován v Praze a podléhal velitelství 1. pěší divize, která se vytvořila 18.5.1945 reorganizací dosavadní 1. čs. pěší brigády. Od 1.10.1945 se útvar stal motorizovaným plukem o dvou praporech, v souvislosti s reorganizací divize, do které byl zařazen, z pěší na motorizovanou. Od listopadu 1945 používal krycí číslo VÚ 2227. Při další reorganizaci nadřízeného velitelství, která se uskutečnila 1.3.1946 a byla spojena s transformací dosavadní motorizované divize na rychlou divizi, se útvar změnil na pěší prapor 28 (motorizovaný). Dne 3.3.1948 obdržel historický název „Tyrše a Fügnera“, čímž byla připomenuta existence stejnojmenného pluku prvorepublikové armády. V září 1949 proběhla redislokace útvaru do Terezína a od 1.10.1949 používal krycí číslo VÚ 6328. V listopadu 1950 byl při přeměně dosavadní rychlé divize na mechanizovanou divizi reorganizován na 28. mechanizovaný pluk „Tyrše a Fügnera“ a přestěhován do Loun. Dnem 5.5.1955 došlo k přečíslování a přejmenování útvaru na 2. mechanizovaný pluk „Kyjevský, Bělocerkevský“. V dubnu 1956 došlo k jeho přemístění do Slaného. Ve 2. polovině 50. let útvar již používal krycí číslo VÚ 7334. Pluk zanikl 15.8.1958 při reorganizaci divize na tankový svazek. Čestný název a tradice zrušeného útvaru převzal 23. tankový pluk (VÚ 1035) z Pardubic jako 2. tankový pluk „Kyjevský, Bělocerkevský“ (VÚ 1035) v Rakovníku.
595. Můj otec sloužil počátkem 50. let u 6. těžké děl. brigády. Můžete prosím popsat její vznik a historii? (odpovídá Pavel Minařík)
6. těžká dělostřelecká brigáda vznikla v listopadu 1950 a byla podřízena velitelství 2. vojenského okruhu. Brigáda používala krycí číslo VÚ 3837 a nacházela se v posádkách Kežmarok a Podolinec. Skládala se ze tří dělostřeleckých oddílů, z toho dvou vyzbrojených houfnicemi 122 mm a jednoho s houfnicemi 152 mm, a měřického dělostřeleckého oddílu. Základem pro její vytvoření byly dosavadní dělostřelecký oddíl (těžký) 308 z Košic, III. oddíl dělostřeleckého pluku 52 z Bruntálu a dělostřelecký oddíl (měřický) 403 z Brna. V září 1951 došlo k její redislokaci do Senice. V roce 1954 se její krycí číslo změnilo na VÚ 3448. Brigáda v uvedené posádce zanikla 31.8.1956. Jejím nástupcem se stala 312. těžká dělostřelecká brigáda, dislokovaná v téže posádce a zařazená do nově vytvořené 6. dělostřelecké divize v Holešově, podléhající velitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně.
594. Můžete uvést základní údaje o VÚ 8228 Pardubice, jako datum zřízení, z čeho vznikl a z jakých součástí se skládal? Zajímám se též o historii posádky Rokytnice v Orlických horách a útvary či zařízení ČSLA tamtéž dislokované. (odpovídá Pavel Minařík)
7. dělostřelecká divize (VÚ 8228) vznikla 1.9.1974 v posádce Žamberk. Velitelství divize kromě velitelské baterie a dopravní roty podléhala nově vytvořená 71. kanonová dělostřelecká brigáda (VÚ 3607) dislokovaná v téže posádce. Brigáda byla tvořena 2 oddíly 122 mm kanonů vz. 31/37 a 2 oddíly 152 mm kanonových houfnic vz. 37. V roce 1976 se uskutečnilo přezbrojení brigády na 130 mm kanon. V dubnu 1984 došlo k přemístění velitelství divize do posádky Pardubice. V září 1984 se v posádce Žamberk vytvořil 17. dělostřelecký oddíl, disponující 203 mm samohybným kanonem Pion a 240 mm samohybnými minomety Tjulpan. V září 1985 se v Pardubicích vytvořila 75. těžká houfnicová dělostřelecká brigáda (VÚ 5666). Tento svazek disponoval 4 oddíly 152 mm samohybných kanonových houfnic vz. 77 Dana. Velitelství 7. dělostřelecké divize i jí podřízeny útvary zanikly 31.10.1991. Ve velení divize se postupně vystřídali: plk. Ladislav Romaňák (1974 až 1976), plk. Ján Duchoň (1976 až 1983), plk. Miloslav Šustr (1983 až 1986), plk. Dušan Lukáčik (1986 až 1988) a plk. Jan Šťastný (1988 až 1991).
| V posádce Rokytnice v Orlických horách byly dislokovány následující útvary čs. armády: | |
| a) 1918 až 1939 | |
| – Ženijní skupinové velitelství X | 1937 – 1938 |
| – Strážní prapor I (velitelství a 1. rota) | 1937 – 1938 |
| – III. a VII. prapor hraničářského pluku 19 | 1938 |
| b) 1945 až 1992 | |
| – nezjištěno | 1945 – 1947 |
| – Hospodářské učiliště | 1947 – 1950 |
| – velitelství 22. dělostřelecké brigády | 1950 |
| – dělostřelecký pluk 110 | 1950 |
| – ŠDZ motorizovaného dělostřelectva | 1951 – 1952 |
| – ŠDZ pěchoty | 1952 – 1953 |
| – nezjištěno | 1953 – 1955 |
| – 6. ženijní stavební (ženijní) pluk | 1955 (1963) – 1967 |
| V roce 1968 byla posádka Rokytnice v Orlických horách předána do užívání útvarů Střední skupiny sovětských vojsk. |
593. Můžete stručně popsat historii útvaru VÚ 7350 Záhorie? (odpovídá Pavel Minařík)
Počátky výcvikového prostoru Záhorie sahají do 20. let 20. století. V roce 1922 zde vznikl Vojenský výcvikový tábor. Na jeho území se roce 1923 začala budovat pokusná dělostřelecká střelnice, jejímž hlavním uživatelem se staly Škodovy závody, a. s. Plzeň. Vzhledem k nutnosti vybudovat i navazující infrastrukturu se první střelby uskutečnily až v roce 1929. V letech 1936 až 1937 zde byly kromě jiného vybudovány i zkušební objekty pro dělostřelecké zbraně těžkého opevnění.
V letech 2. světové války výcvikový tábor využívala německá armáda, přičemž zde probíhaly zkoušky dělostřeleckých zbraní i pro Itálii, Španělsko a další státy. V této době zde byla vybudována pěchotní zkušební střelnice.
Po roce 1945 dělostřeleckou střelnici intenzivně využívala čs. armáda a uskutečňovaly se na ní zkoušky dělostřelecké výzbroje nejen pro čs. armádu, ale také pro SSSR, Argentinu, Etiopii, Irák, Jugoslávii, Peru, Polsko, Švédsko, Švýcarsko a jiné země. To se ovšem již dělo pod hlavičkou zbrojovky v Dubnici nad Váhom ve spolupráci s Vojenským technickým ústavem Praha. Po vzniku vojenských újezdů byl ve věcech výkonu státní správy Vojenský výcvikový tábor Záhorie k 1.7.1950 zařazen do obvodu Újezdního úřadu Vojenského újezdu Záhorie, společně s Vojenským výcvikovým táborem Turecký Vrch a Vojenským výcvikovým táborem Kuchyňa. V roce 1952 byl Vojenský výcvikový tábor přejmenován na Vojenský výcvikový prostor a zároveň pokusnou dělostřeleckou střelnici v plné míře převzala armáda a sloužila pro potřeby Velitelství dělostřelectva MNO, což se významně projevilo na zkvalitnění jejího vybavení. Pokusná dělostřelecká střelnice byla postupně začleněna u Výzkumného a zkušebního střediska 010 Praha (od roku 1956), Výzkumného a zkušebního střediska 011 Slavičín (od 1.9.1963), Správy technického rozvoje Hlavní technické správy MNO (od 1.9.1976) a Výzkumného ústavu 010 Vyškov (od 1.11.1977). Na přelomu 80. a 90. let 20. století ji tvořily provozní prostor s pěti střelnicemi a prostor pro provádění terčových střeleb všech ráží. Kromě toho zde byly kapacity pro přechodné ubytování až 160 osob. Vojenský výcvikový prostor Záhorie zahrnoval plochu 11 tis. hektarů, přičemž vojensky bylo využíváno 1 700 hektarů.
Další informace můžete najít v Časopisu Vojenská história, roč. 2000, čís. 2, str. 60 až 62.
592. Můžete mi sdělit bližší informaci o útvaru 6158 Prešov, jak vznikl, jeho bližší určení a komu podléhal. (odpovídá Pavel Minařík)
Uvedený útvar vznikl v listopadu 1950 jako 10. průzkumná rota v Košicích a podléhal velitelství 10. pěší divize (tj. pozdější 18. střelecké/motostřelecké divize). K 1.11.1954 byla rota vzhledem ke snižování počtů u divize redukována na 10. průzkumnou četu. Ke zpětnému rozšíření na 10. průzkumnou rotu došlo k 1.10.1960, kdy se útvar zároveň přestěhoval z Košic do Humenného. O rok později byl útvar přemístěn do Prešova a zároveň došlo ke změně jeho názvu na 18.průzkumnou rotu. K 1.9.1964 došlo ke včlenění roty do počtů velitelství divize, čímž ztratila charakter samostatného útvaru. V roce 1966 byla v souvislosti s reorganizací svazku na tankovou divizi rota k 1.9. vyjmuta ze složení divizního velitelství a rozšířena na 14. průzkumný prapor. Od roku 1969 se charakter útvaru změnil a nadále u něj probíhala příprava velitelů průzkumných družstev. V roce 1990 došlo k reorganizaci nadřízeného velitelství na 14. motostřeleckou (od roku 1991 mechanizovanou) divizi a k 1.1.1993 se 14. průzkumný prapor stal součástí Armády Slovenské republiky.
591. Rád bych věděl jaké jednotky, jakého určení a s jakou technikou byly umístěny v obou kasárnách v Plzni na Borech v letech 1970 až dnes a pokud možno i nějaký web s touto tematikou. (odpovídá Pavel Minařík)
Není v našich možnostech identifikovat útvary bývalé čs. armády podle místních částí či kasáren v jednotlivých posádkách. Vzhledem k tomu, že v Plzni-Borech se nacházelo letiště, musely kromě jiného ve Vámi uvedených kasárnách být dislokovány i níže uvedené útvary vojskového letectva a jejich zabezpečovací jednotky:
| – 19. vrtulníková letka | 1964 – 1974 |
| – 321. vrtulníkový roj | 1964 – 1974 |
| – 11. vrtulníková letka | 1974 – 1985 |
| – 1. spojovací letka | 1974 – 1985 |
| – 11. rota letištního a radiotechnického zabezpečení | 1974 – 1985 |
| – 11. vrtulníkový pluk | 1985 – 1991 |
| – 111. letištní prapor | 1985 – 1991 |
| – 11. rota spojení a radiotechnického zabezpečení | 1985 – 1991 |
| Bližší informace k útvarům vojskového letectva můžete najít na stránkách www.vrtulnik.cz. |
Dále se nám podařilo zjistit, že v Kasárnách protifašistických bojovníků v Plzni-Borech, které nesly uvedené pojmenování od roku 1967, se nacházel 11. tankový pluk. Zmíněný útvar vznikl v listopadu 1950 jako 11. tankosamohybný prapor. O rok později byl rozšířen na 11. tankosamohybný pluk, z něhož se k 1.10.1958 vytvořil 11. tankový pluk. Útvar zanikl 28.2.1990. Kromě něj zde byl v letech 1950 až 1991 dislokován 11. zdravotnický prapor, v letech 1961 až 1969 19. školní tankový prapor a v letech 1969 až 1979 také 4. měřický dělostřelecký oddíl. Po určitou dobu se zde rovněž nacházel 11. protiletadlový oddíl (v letech 1950 až 1951, blíže viz odpověď čís. 518) a 1. spojovací pluk (v letech 1979 až 1992, blíže viz odpověď čís. 427).
590. Zajímala by mě historie VÚ 4280 Jince. (odpovídá Pavel Minařík)
104. silniční stavební prapor (VÚ 4280) vznikl 1.9.1974. Nejprve byl podřízen Ubytovací a stavební službě týlu Západního vojenského okruhu a od 1.1.1976 přešel do složení 1. silniční stavební brigády s velitelstvím v Pardubicích. Na přelomu září a října 1986 byl redislokován do Nepomuku, kde zanikl k 31.12.1991.
589. Mohli byste popsat historii 1. pzpr Podbořany? Zajímalo by mě krycí číslo, struktura, jeho velitelé. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl v listopadu 1950 jako 12. průzkumná rota (VÚ 3288). Nacházela se v posádce Kamenný Dvůr a byla podřízena velitelství 12. pěší divize. Základem pro její vytvoření se staly tzv. rámec velitelství průzkumné roty u pěšího pluku 2 a průzkumné čety u pěších pluků 2, 9 a 74, zřízené 1.12.1948. při svém vzniku byla 12. průzkumná rota tvořena jednou tankovou četou a dvěmi četami obrněných transportérů. V říjnu 1957 se přemístila z posádky Karlovy Vary-Dvory do Podbořan. K 1.10.1958 prodělala reorganizaci na 1. Bělocerkevský průzkumný prapor národního hrdiny Julia Fučíka (VÚ 3288), přičemž se přemístila do posádky Rakovník a byla předána do podřízenosti velitelství 1. tankové divize. Nově konstituovaný prapor se skládal z tankové roty a dvou rot obrněných transportérů. Dnem 1.9.1961 byl ale redukován na průzkumnou rotu, tvořenou jednou tankovou četou a dvěmi četami obrněných transportérů. V roce 1963 se jedna z čet obrněných transportérů zanikla a naopak složení roty se rozšířilo o výsadkovou průzkumnou četu, motocyklovou četu a rádiovou skupinu. K 1.9.1966 se rota opětovně rozrostla na průzkumný prapor. Kromě tankové roty a průzkumné roty jej tvořila rota radiotechnického průzkumu a rota hloubkového průzkumu. V září 1969 se útvar vrátil z Rakovníku do Podbořan. Po přechodu na tzv. jednotypovou organizaci, tj. od roku 1977, se prapor skládal ze dvou průzkumných rot, roty hloubkového průzkumu a roty radiového a radiotechnického průzkumu. 1. Bělocerkevský průzkumný prapor národního hrdiny Julia Fučíka zanikl 30.6.1994. Přehledem velitelů útvaru nedisponujeme.
588. Mohli byste uvést přehled vojenských výzkumných a zkušebních ústavů a středisek vojenského letectva a spojařů od r.1945 po dnešek? (odpovídá Pavel Minařík)
Mezi výzkumná a zkušební zařízení spojovacího vojska náležely:
Výzkumný ústav 060 Praha-Butovice
Dnem 1.11.1956 se vytvořilo Výzkumné spojovací středisko Praha-Kbely, podřízené velitelství spojovacího vojska. Dnem 1.1.1959 došlo k reorganizaci střediska na Vojenský elektronický ústav Praha, nacházející se v podřízenosti zástupce náčelníka generálního štábu pro technické věci. K 1.10.1960 byl Vojenský elektronický ústav Praha-Butovice přejmenován na Výzkumný ústav 060. V roce 1976 byl předán od zástupce náčelníka generálního štábu pro věci materiálně technické do podřízenosti Hlavní technické správy MNO. Dnem 31.10.1977 byl zrušen a od 1.1.1977 nově vznikl Výzkumný elektronický ústav 060 Liptovský Mikuláš s dočasnými pracovišti v Praze a Brně, podřízený Hlavní technické správě MNO.
Výzkumné a zkušební středisko 063 Praha-Ruzyně (od r. 1956)
Dnem 1.11.1954 v Praze-Kbely vznikla Zkušební spojovací základna Praha-Kbely. Od 1.11.1956 do 31.12.1958 byla dočasně včleněna do Výzkumného spojovacího střediska. Počátkem dubna 1959 se Zkušební spojovací základna přestěhovala do Prahy-Jinonic. Dnem 1.9.1961 byla přejmenována na Zkušební základnu 063. K 1.9.1963 došlo k její reorganizaci na Výzkumné a zkušební středisko 063. V roce 1969 se středisko přemístilo z Prahy-Jinonic do Prahy-Ruzyně. Svoji činnost jako samostatný útvar ukončilo 31.10.1977. Po celou dobu své existence se útvar nacházel v podřízenosti velitelství (od 1.11.1966 správy) spojovacího vojska.
Výzkumný technický ústav elektronický Praha
Vytvořil se 1.4.1994 z původního odloučeného pracoviště Výzkumného elektronického ústavu 060.
Mezi výzkumná a zkušební zařízení vojenského letectva náležely:
Letecký výzkumný ústav Praha-Letňany (1945-1953)
Dnem 15.8.1945 v podřízenosti velitelství letectva vznikl Vědecký letecký ústav v Praze-Letňanech vyčleněním z dosavadního Vojenského vědecko-technického ústavu. K 1.7.1948 byl jeho název změněn na Letecký výzkumný ústav. K 1.11.1953 došlo k převedení ústavu do působnosti Ministerstva strojírenství.
Výzkumné a zkušební středisko 031 Praha-Kbely
Dnem 1.10.1957 bylo zřízeno Zkušební a zlepšovatelské středisko letectva Praha – Kbely, podřízené náměstkovi ministra národní obrany pro letectvo a PVOS. K 1.10.1960 proběhlo jeho přejmenování na Výzkumné a zkušební středisko 031. Svoji činnost středisko ukončilo 31.10.1977.
Výzkumný technický ústav letectva a PVO Praha-Letňany
Vytvořil se 1.11.1977 jako Výzkumný ústav letectva 030 Praha-Kbely. Dnem 1.5.1994 byl transformován na Výzkumný technický ústav letectva a PVO.
Výzkumné a zkušební středisko 032 Brno
Působilo v období od 1.9.1969 do 31.10.1977.
Vývojové a opravárenské středisko 061 Banská Bystrica
Dnem 1.6.1952 vznikly Spojovací dílny leteckého týlu Banská Bystrica. K 1.11.1954 došlo k jejich přejmenování na Letecké spojovací dílny a 1.10.1957 na Letecké vývojové středisko. Dnem 1.10.1960 došlo k přejmenování střediska na Vývojové a opravárenské středisko 061 Banská Bystrica. V době od 1.10.1960 do 1.9.1962 středisko krátkodobě podléhalo velitelství spojovacího vojska GŠ ČSLA. K 1.1.1966 proběhlo přejmenování Vývojového a opravárenského střediska 061 na Letecké opravny Banská Bystrica.
587. Kdy a z čeho vznikl VÚ 1722 České Budějovice? Byl předpoklad, že by to mohlo být 1.9.1961 t.j. při příležitosti rozdělení stávajícího svazu na dvě operační velitelství. To se ale nepotvrdilo. V tu dobu zde existovala jen jakási „odloučená“ část VÚ 7502 Žatec, která se zde asi vytvořila roku 1958 z původních budějických ldo a byla přivelena kapacitám sboru, což je však jen dohad. (odpovídá Pavel Minařík)
Letecká divizní opravna v Českých Budějovicích vznikla 1.9.1952 a nejprve byla začleněna do velitelství 1. letecké stíhací divize. Dnem 1.1.1953 došlo k jejímu osamostatnění a vytvořila se z ní 1. letecká divizní opravna (VÚ 5102). V době od 1.9. do 15.9.1958 proběhla její redislokace z Českých Budějovic do Bechyně. K 1.9.1961 vznikly 23. opravny (VÚ 7502), podřízené velitelství 3. sboru PVOS a dislokované v Žatci a Českých Budějovicích. V Žatci se nacházela spojovací opravna, automobilová opravna a pravděpodobně i ženijní dílna. V Českých Budějovicích byla zřejmě umístěna tzv. letecká opravna 23. opraven. Dnem 1.9.1964 se tzv. Letecká vojsková opravna České Budějovice vyčlenila ze složení 23. opraven Žatec a na jejím základě vznikla 7. letecká vojsková opravna České Budějovice (VÚ 1722), která byla podřízena velitelství 7. armády PVOS.
586. Upřesnění odpovědi na dotaz č. 83 a 74. (od návštěvníka našich stránek)
Za Starou Hutí směr Mokrovrata (nikoliv Mokrá Vrata) vpravo za tratí, cca 100 m před odbočkou na obec Pouště se nacházelo tzv. „béčko“ (tj. ubytovací část pro vojáky základní služby mimo pohotovostní systém + kanceláře apod.) 4. plro ze sestavy 71. plrb. Dále v lese pak bylo tzv. „céčko“, čili bojová část. „Áčko“, tedy bytovky vojáky z povolání, byly na okraji Staré Hutě.