1290. Prosím o sdělení, jaká byla, příp. jak se vyvíjela délka zákl. voj. služby v čsl. armádě za I. republiky. (odpovídá Pavel Minařík)
Podle zákona č. 11/1918 Sb. nejprve zůstaly v platnosti veškeré říšské i zemské zákony zaniklé habsburské monarchie, což teoreticky znamenalo zachování stávající dvouleté služby. Teprve ústavní listina Československé republiky č. 121/1920 Sb. stanovila, že každý občan je povinen podrobit se vojenskému výcviku a uposlechnout výzvy na obranu státu. Následně byl 19.3.1920 přijat branný zákon č. 193/1920 Sb., který stanovil délku prezenční služby na 14 měsíců s tím, že na přechodnou dobu byla prodloužena a to během prvních tří let (pro odvodní ročníky 1920 až 1922) o 10 měsíců (tj. celkem 24 měsíců) a po dobu dalších tří let (pro odvodní ročníky 1923 až 1925) o 4 měsíce (tj. celkem 18 měsíců). Zmíněný zákon dále stanovoval, že definitivní branná soustava bude vybudována na miličním základě. Ke zrušení stálé armády však nedošlo a naopak se doba, po kterou měli branci vykonávat vojenskou základní službu v navýšeném rozsahu 18 měsíců ještě prodloužila (např. zákonem č. 51/1927 Sb.). Teprve zákon č. 66/1932 Sb. stanovil, že branci odvedení v roce 1933 budou prezenčně sloužit jen 14 měsíců. Zvýšené mezinárodní napětí však mělo za následek opětné prodloužení na 24 měsíců, což se realizovalo na základě zákona č. 267/1934 Sb., takže se 14měsíční služba v praxi vůbec nerealizovala. V roce 1938 se uvažovalo o prodloužení vojenské základní služby na tři roky, k čemuž mělo do schválení příslušné novely branného zákona posloužit přidržení osob na tzv. mimořádném cvičení. Vzhledem k vývoji situace v období Mnichova ke změně délky vojenské základní služby již nedošlo.
V roce 1922 byly zavedeny úlevy v plnění branné povinnosti a podle zákona č. 370/1922 Sb. mohlo být až 4000 osob ročně po odsloužení 6 měsíců prezenční služby propuštěno na tzv. trvalou dovolenou až do svého přeřazení do zálohy. Uvedená úleva se vztahovala především na živitele rodin, majitele malých živností či zděděných zemědělských usedlostí středního a menšího rozsahu nebo vysokoškoláky. V roce 1927 bylo uvedené výhody nahrazeny zavedením tzv. náhradní zálohy podle zákona č. 53/1927 Sb., do které byly zařazovány osoby pocházející z obdobných kategorií či z rodinných, hospodářských nebo sociálních důvodů, přičemž jejich počet mohl maximálně dosáhnout počtu branců, převyšujících stanovený roční kontingent nováčků. Příslušníci náhradní zálohy sloužili nejprve 12 týdnů, což bylo v roce 1934 prodlouženo na 5 měsíců.
Pro informaci je možno uvést, že podle branného zákona č. 193/1920 Sb. všeobecné branné povinnosti podléhali občané ve věku 20 až 50 let, přičemž dobrovolníkům mohl být povolen vstup již od 17 let. Za války mohl prezident nařídit předčasné odvody občanů od 17 let věku. Odvodní povinnost začínala občanům od 1. ledna v roce, kdy dosáhli 20 let, a končila 31. prosincem roku, ve kterém byli staří 22 let. Pro ty, kteří ji nesplnili, trvala až do 50 let. Občan se mohl k odvodu dostavit až třikrát. Soupisy branců se pořizovaly podle matrik narozených, přičemž jmenné seznamy podle domovské příslušnosti vytvářely obecní úřady v říjnu a listopadu pro následující rok. Aby se dosáhlo stanovených kontingentů vojska, které byly určovány zvláštními zákony, byly každý rok povolávány tři ročníky odvedenců. Hlavní odvody se konaly v sídle okresních úřadů od března do května každého roku. Osoby, které se k nim nedostavily, byly odváděny podle potřeby při dodatečných odvodech, organizovaných u doplňovacích okresních velitelstvích. Zdravotní klasifikace se rozeznávaly „A“ (schopen bez vady k řadové službě), „B“ (schopen s vadou k pomocným službám) a „C“ (neschopen). Muži, kteří nevykonali prezenční službu, se nemohli oženit bez zvláštního povolení.
K výkonu prezenční služby se nastupovalo zpravidla 1. října a v odůvodněných případech mohl být nástup odložen o jeden rok. Odklad mohl být prodlužován nejdéle do 24 let fyzického věku, u vysokoškoláků do 26 let a ve výjimečných případech do 28 let. Po ukončení prezenční služby byli branci převáděni do zálohy, dělené na tzv. I. (záložníci do 40 let), II. (záložníci od 41 do 50 let) či náhradní (absolventi náhradní služby do 50 let). Příslušníci první zálohy byli povinni vykonat čtyři cvičení v celkové délce 14 týdnů, z toho první dvě čtyřtýdenní a zbývající třítýdenní. Příslušníci náhradní zálohy absolvovali pouze jedno čtyřnedělní cvičení. Při zavedení nové výzbroje mohli být povolání příslušníci I. a náhradní zálohy na mimořádné cvičení v délce nejvíce čtyř týdnů a cvičení se mohlo započítat zcela nebo částečně do celkové předepsané doby cvičení. Z branné povinnosti byli občané propouštěni 31. prosince roku, v němž dosáhli 50 let věku, čímž pozbývali vojenských hodností. Před ukončením 50 let věku byli z branné povinnosti propuštěni jen ti, kteří se stali vojenské služby neschopnými. Důstojníci v záloze mohli dobrovolně převzít další brannou povinnost až do doby, kdy sami požádali o propuštění z branné moci.
1289. Chtěl bych se zeptat, jaká německá jednotka obsazovala Náchod 15. března roku 1939 a pokud je to známo, která německá jednotka prováděla v roce 1943 pokusné dělostřelecké zkoušky na srubu Můstek na tvrzi Dobrošov? (odpovídá Pavel Minařík)
Podle kroniky města Náchoda bylo překročení státní hranice německou armádou ohlášeno z běloveské celnice na městský úřad v 9.45. Delegace vyslaná na příkaz okresního úřadu se u Godschmidtovy továrny setkala s jednotkou tvořenou asi 20 cyklisty a jedním vojenským automobilem, které velel kpt. Sengpiel. U budovy okresního úřadu na ně čekal styčný důstojník čs. armády pplk. gšt. Antonín Adamec, podnáčelník štábu královehradeckého sboru, který s kpt. Sengpielem dohodl podmínky ubytování německých jednotek ve městě a zřízení vojenského velitelství. Německá jednotka se usídlila ve chlapecké škole, kde bylo zřízeno i posádkové velitelství. Následně do Náchoda přijely jednotky II. praporu pěšího pluku 8. Kpt. Sengpiel zůstal velitelem posádky až do 24.3.1939, kdy předal velení npor. Grimmovi. V této době byly okupační jednotky ubytovány v Komenského škole a Straníkově sanatoriu. Německá armáda Náchod opustila 4.4.1939 a vrátila se do něj až v roce 1941, kdy zde vznikla letecká škola.
Jaké německé jednotky se zúčastnily ostřelování pěchotního srubu N-72 „Můstek“ dělostřeleckými granáty Röschling nám není známo. V pamětní knize obce Běloves je pouze uvedeno, že 28.1.1943 bylo slyšet střelbu z Dobrošova a okolní vesnice musely být vyklizeny od 7 hod. ráno do 17 hod. odpoledne.
1288. Jak to bylo s politickou činností armádních představitelů za 1. republiky? Žádný důstojník nezasedal v parlamentu, mohli se vůbec stát členy politických stran? A ještě něco – za války zasedali v Londýně ve Státní radě i aktivní důstojníci – Ingr, Viest, Čihák-Znamenáček a mjr. Rudolf Smetánka (nar. 1.1.1887). Nemáte informace o tomto důstojníkovi čs. armády? (odpovídá Pavel Minařík)
Prvorepubliková armáda byla budována na zásadách apolitičnosti a proto bylo jejím příslušníkům zakázáno členství v politických stranách. Po Gajdově aféře byl navíc přijat zákon č. 56/1927 Sb., podle kterého nemohli vojáci z povolání, v další dobrovolné činné službě (tzv. délesloužící), ani základní služby volit ani být voleni do zákonodárných či zastupitelských sborů. Kromě toho osoby povolané na cvičení či v průběhu mobilizace měly pouze pasivní volební právo. Členové Státní rady v Londýně, stejně tak jako i ministři čs. vlád v meziválečném období (ministr národní obrany gen. Husák v letech 1920/1921 či gen. Syrový v roce 1926 a letech 1938/1939), nebyli volení, nýbrž jmenovaní prezidentem.
Rudolf Smetánka se narodil 1.1.1887 v Trojovicích u Chrudimi. Po absolvování reálného gymnázia studoval od roku 1902 na Dělostřelecké kadetní škole ve Vídni. Po jejím ukončení nastoupil v srpnu 1906 službu u 4. pevnostního dělostřeleckého pluku v Pule. Na poručíka byl povýšen v květnu 1905 a nadporučíkem se stal v listopadu 1913. V roce 1914 složil zkoušku do vídeňské Válečné školy a během I. světové války sloužil na frontě jako důstojník štábu různých vyšších velitelství. V květnu 1916 dosáhl hodnosti kapitána. Konec války ho zastihl na italské frontě, kde se přihlásil do čs. vojenských jednotek a byl zařazen u štábu čs. legionářského armádního sboru. Po příjezdu do nově vzniklého Československa se v lednu 1919 stal přednostou operačního oddělení Vrchního velitelství čs. vojsk na Slovensku, které se v tu dobu nacházelo v Kroměříži. Koncem února 1919 byl povýšen na majora a od března působil na MNO. V prosinci 1920 se stal náčelníkem štábu královéhradecké 4. pěší divize a od října následujícího roku působil ve stejné funkci u 1. pěší divize v Praze. To již složil zkoušku na důstojníka generálního štábu. Již počátkem května 1922 mu ovšem byla udělena zdravotní dovolená a v dubnu 1923 následoval odchod na tzv. dovolenou s čekaným. Do výslužby mjr. gšt. Rudolf Smetánka odešel počátkem září 1923. Po svém odchodu z armády se aktivně věnoval politickému dění a v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou. Během mnichovské krize a všeobecné mobilizace krátkodobě působil ve funkci přednosty zpravodajského oddělení u štábu I. sborové oblasti v Praze.
V březnu 1939 následovalo rozbití Československa a německá okupace Českých zemí a Rudolf Smetánka se na sklonku roku rozhodl pro odchod do zahraničí. Počátkem ledna 1940 ilegálně překročil protektorátní hranice a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii se dostal do Francie. Zde byl v únoru 1940 přijat do čs. armády a přidělen ke štábu Vojenské správy Čs. národního výboru v Paříži. Po porážce Francie a evakuaci čs. jednotek do Velké Británie se v říjnu 1940 stal členem Státní rady a působil v branném výboru. Po dobu činnosti ve Státní radě byl armádou veden na tzv. dočasné dovolené. V březnu 1945 byl povýšen na podplukovníka. Po svém do osvobozeného Československa se koncem května 1945 stal velitelem Vojenského ústavu vědeckého, který byl počátkem následujícího měsíce přejmenován na Vojenský historický ústav. V srpnu 1945 následovalo povýšení do hodnosti plukovníka a v únoru 1947 se stal brigádním generálem (s účinností k 1.10.1946). Již počátkem dubna 1947 byl ovšem přeložen do výslužby. Po únoru 1948 Rudolf Smetánka emigroval a v zahraničí setrval až do své smrti v roce 1958.
1287. Můžete zde uvést, kolik bylo za mobilizace postaveno ženijních rot, jejich číslování, podřízenost k vyšším jednotkám a které mírové ženijní pluky (prapory) je postavily? (odpovídá Pavel Šrámek)
Za mobilizace bylo postaveno celkem 80 samostatných ženijních rot, jejichž číslování a podřízenost byla následující:
| Číslo ženijní roty | Podřízena |
|---|---|
| 1 | Skupina 2 |
| 2 až 22 | 2. až 22. divize |
| 23 až 34 | Hraniční oblast 31 až 42 |
| 35 až 50 | I. až VIII. sbor (po dvou rotách) |
| 51 až 56 | Hraniční pásmo XI až XVI |
| 57 až 74 | dispoziční pro Hlavní velitelství, část z nich přidělena takto: pro Hlavní velitelství – 59, pro I. armádu – 65 až 69, 71, 72, pro II. armádu – 60, 73, pro III. armádu – 61, 63 a pro IV. armádu – 70, 74. |
| 81, 83, 85, 87 | 1. až 4. rychlá divize |
| 151 a 152 | Velitelství okrsku Praha |
Údaje o tom, které mírové ženijní pluky postavily konkrétní mobilizované ženijní roty k dispozici bohužel nemáme, protože se seznamy mobilizovaných útvarů nedochovaly.
Popis mobilizace ženijního vojska naleznete v článku Rudolfa Sandera v Historii a vojenství 1995/6, s. 70-71.
1286. Prosím o informaci o vojenských leteckých jednotkách dislokovaných na letišti Otrokovice v době mobilizace a do roku 1952. (odpovídá Pavel Šrámek a Pavel Minařík)
Letiště Otrokovice (Zlín) bylo během mimořádných vojenských opatření na podzim 1938 k dispozici Vojenskému leteckému učilišti v Prostějově. Mezi 22. a 23. 9. na něm přistála část letadel Leteckého školního oddílu I tohoto učiliště a zůstala na něm až do 6. 10., kdy se vrátila zpět do Prostějova. Dne 7. 10. pak nařídilo Hlavní velitelství čs. armády, aby se na otrokovické letiště přesunula z Tovačova III/2. peruť tvořená stíhacími letkami 33, 35 a 52. Kdy přesně tato peruť přiletěla a jak dlouho se zdržela, bohužel nevíme.
Pokud jde o poválečný vývoj, při zřízení Letecké oblasti 3 dne 1. 6. 1945 jí bylo mimo jiné podřízeno i letiště Zlín. Na něm byla v srpnu 1945 vytvořena „Letištní peruť Prostějov I“ a 20. 8. se sem z letiště Prostějov I přesunul Navigační přeškolovací kurz (70 frekventantů). Již 31. 8. se však kurz přestěhoval ze Zlína do Stichovic a téhož dne se „Letištní peruť Prostějov I“ přemístila na letiště Prostějov I. Dne 15. 9. 1945 byla v podřízenosti velitelství Letecké oblasti 3 vytvořena na letišti Zlín „Letištní peruť Zlín“. Ani ta neměla dlouhého trvání a 31. 10. 1945 byla zase zrušena. Letiště Zlín bylo poté předáno civilním orgánům.
1285. Píši seminární práci o obci, kde žiji a při hledání fotek jsem našel jednu, na které je vyfocen voják a na límci má označení pluku 126. Chci se zeptat, o jaký pluk nebo útvar se jedná a jakou funkci měl útvar za mobilizace? A zdali existují nějaké jmenné seznamy vojáků u tohoto útvaru. (odpovídá Pavel Minařík)
Šlo o dělostřelecký pluk 126. V roce 1938 byl mírově podřízen velitelství V. sboru a nacházel se v Žilině. Náležel do tzv. hrubého dělostřelectva a byl částečně motorizován. Do jeho složení příslušely tři oddíly, každý tvořený 3 bateriemi po 3 kusech kanonů či houfnic. Výzbroj I. a II. oddílu reprezentovaly 15 cm hrubé houfnice vz. 25, zatímco III. oddíl disponoval 10,5 cm kanony vz. 35. Bližší podrobnosti o tomto útvaru najdete ve studii Rudolfa Sandera „Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918–1939“, která vyšla ve Sborníku archivních prací č. 1/1985 (je k dispozici v každém státním archivu). V mobilizaci se mírový pluk doplnil na válečné počty a pod stejným názvem působil v podřízenosti velitelství V. sboru (k 4.10.1938 v prostoru Kyjov – Boršov). Kromě toho vytvořil „B“ útvar – dělostřelecký pluk 114, který podléhal velitelství VIII. sboru (v tomto případě šlo o válečně vytvářené „dvojče“ velitelství V. sboru). K 4.10.1938 se pluk nalézal v prostoru Míkovice – Vésky – Popovice. Oba pluky se po přechodu na válečné počty skládaly ze dvou oddílů, z nichž I. disponoval hipomobilními 15 cm houfnicemi vz. 25, zatímco II. oddíl byl vyzbrojen motorizovanými 10,5 cm kanony vz. 35. Z činnosti obou pluků se bohužel žádné písemnosti nedochovaly.
1284. Mohli byste uvést informace o rakousko-uherském praporu polních myslivců č. 2 (FJB 2), historie, zařazení, dislokace a nasazení? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.9.1808 z 2.oddílu mysliveckého pluku markýze Chastelera čís. 64. V době svého vzniku nesl pojmenování Feld-Jäger-Division Nr. 2 (tj. oddíl polních myslivců čís. 2). Prvním velitelem se stal mjr. Carl svobodný pán Schneider von Arno, který v uvedené funkci setrval jako plukovník až do roku 1813. Na Feld-Jäger-Bataillon Nr. 2 (tj. prapor polních myslivců čís. 2) byl oddíl přejmenován 1.12.1808. V dané době ho tvořilo šest polních a jedna depotní rota. V letech 1810 až 1812 opětně působil jako oddíl, ale od roku 1813 se vrátil k prapornímu organizaci. V následujících desetiletích poskytl část svých jednotek ke zformování dalších mysliveckých praporů, např. v roce 1813 pro myslivecký prapor čís. 12, v roce 1849 pro myslivecký prapor čís. 14 a v roce 1880 pro myslivecký prapor čís. 37.
Prapor byl nejprve doplňován odvedenci z celých Čech, v letech 1857 až 1860 pouze z teritoria Doplňovacích okresních velitelství Praha a Mladá Boleslav, následně bylo DOV Praha nahrazeno DOV Čáslav a DOV Jičín. Od roku 1867 se rekrutovali pouze od DOV Hradec Králové, které v roce 1883 doplnilo i DOV Jičín. Poslední změna nastala v roce 1889 a branci k praporu přicházeli z teritoria celého 9. sboru, tj. severních a východních Čech.
Z území současné České republiky byl prapor dislokován v Chomutově (1842 až 1849), Chebu (1853 až 1854), Josefově (1854 až 1856), Jičíně (1856 až 1860), Chebu (1866 až 1873), Liberci (1880 až 1882), Terezíně (1882 až 1993), Josefově (1883 až 1885), Hradci Králové (1889 až 1891), Josefově (1891 až 1893), Kadani (1893 až 1895), Liberci (1895 až 1901) a Hradci Králové (1901 až 1905).
Náhradní oddíl vystřídal menší počet posádek a od svého vzniku se nacházel v Kutné Hoře (1849 až 1852), Kolíně (1852 až 1865), Hradci Králové (1865 až 1880), Kutné Hoře (1880 až 1882) a znovu v Hradci Králové (od 1882).
Během své existence se prapor zúčastnil celé řady válečných tažení. Jednalo se např. o francouzsko-rakouskou válku v roce 1809, včetně bitev u Aspernu a Wagramu. V roce 1813 následovala účast na tažení do Německa a nasazení do bitev u Drážďan a Lipska. V letech 1848 až 1849 se nacházel v Uhersku, kde bojoval s povstalci. V roce 1859 se zúčastnil italského tažení. Nakonec je možno uvést nasazení praporu v rámci 2.sboru během prusko-rakouské války v roce 1866, vrcholící bitvou u Hradce Králové. Na bojiště 1.světové války prapor odešel pod velení podplukovníka Hugo Mayera z italského městečka Borgo. Ve své dosavadní posádce setrval pouze královéhradecký náhradní oddíl, který za bojujícím praporem vysílal doplňky v podobě pochodových rot. Po skončení války se prapor jako organizovaný celek již nevrátil a náhradní oddíl, redukovaný na náhradní rotu, posloužil v roce 1920 jako základ pro vytvoření hraničářského praporu 2.
1283. Mohli byste uvést velitele mobilizovaných „B“ pěších pluků? Bylo zde použito vždy pravidlo, že se jím stal zástupce velitele mírového pěšího pluku? Proč byly za mobilizace PP 7 a PP 57 vyčleněny z HO 40 a 10. divize a podřízeny VII. sboru? Měly nějaký zvláštní úkol? Kde byly rozmístěny? (odpovídá Pavel Šrámek)
Jména velitelů všech pěších pluků po mobilizaci můžete nalézt v našem článku v Historii a vojenství 1999/1. Pravidlo, že velitelem mobilizovaného „B“ pěšího pluku se stal mírový zástupce velitele pěšího pluku, skutečně platilo, i když došlo k několika odchylkám vynuceným konkrétní situací u daného pluku. Tak například mírový zástupce velitele pěšího pluku 45 se stal za mobilizace velitelem „A“ pěšího pluku 45, neboť v roce 1938 dlouhodobě zastupoval velitele pluku, mírový zástupce velitele pěšího pluku 43 se stal za mobilizace velitelem „A“ pěšího pluku 43, neboť mírový velitele pluku jako důstojník generálního štábu odešel na jinou funkci.
Pěší pluk 7 byl rozmístěn na státní hranici s Maďarskem, stanoviště velitele pluku bylo v obci Želiezovce. Důvodem přímého podřízení tohoto pluku velitelství sboru byla zřejmě snaha zajistit spolehlivou obranu na styku VII. sboru a Hraničního pásma XV. Obdobné řešení bylo použito u II. armády na severní Moravě, kde obranu na styku Hraničního pásma XIII a IV. sboru zajišťoval pěší pluk 34 podřízený velitelství Hraničního pásma XIII.
Pěší pluk 57 působil jako záloha velitele VII. sboru v prostoru Pozba, stanoviště velitele pluku bylo přímo v Pozbě.
1282. Jakým způsobem byla na území Československa řešena protiletadlová obrana v 30. letech a hlavně v roce 1936 – 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Protiletadlová obrana se v zásadě dělila na pasivní a aktivní. Pasivní obranu prováděla jak armáda, tak civilní orgány a obyvatelstvo, aktivní obrana byla výhradně záležitostí armády. Pasivní protiletadlová obrana u armády spočívala v maskování, rozptylu a krytých přesunech, u civilních orgánů a obyvatelstva, které k jejímu provedení zřizovaly tzv. Civilní protileteckou ochranu (CPO), spočívala v důsledném zatemnění a v organizaci služby poplachové, protipožární, zdravotnické a asanační. Aktivní protiletadlová obrana se dělila na územní (Teritoriální obrana proti letadlům – TOPL) a vojskovou (Armádní obrana proti letadlům – AOPL), přičemž její výzbroj měly tvořit speciální protiletadlové kanony a kulomety, společně s běžnými kulomety upravenými pro střelbu na vzdušné cíle. Na podzim 1938 však protiletadlovými kanony disponovala pouze TOPL, která bránila důležitá průmyslová a dopravní centra, např. Prahu, Plzeň, Ostravu, Brno, Trenčín apod. AOPL se kromě menšího množství protiletadlových kulometů skládala z běžných lehkých a těžkých kulometů upravených pro střelbu na vzdušné cíle a de facto vlastně neexistovala.
1281. Zajímaly by mě všechny informace týkající se mobilizace, působení a následné demobilizace 12. pěší divize, jenž byla utvořena z mobilizačních dvojčat pp 20, pp 36 a pp 45. Hlavně by mě zajímaly mobilizační a demobilizační stanice mateřských i nově vytvořených dvojčat. Dále bych měl zájem o informace týkající se úkolu a složení HP XIII včetně nadřízených a podřízených jednotek a těchto pěších divizí v době mobilizace (22. divize, 16. divize, 8. divize a 7. divize). Poslední otázku bych měl k doplňovaní záložníků do A a B útvarů, zda byly přesně určeny odvodní ročníky, které spadaly do jedné z kategorií, případně které, nebo po 100% doplnění A útvarů byly pak tvořeny B jednotky. (odpovídá Pavel Šrámek)
1) 12. divize se vytvořila po vyhlášení mobilizace na Podkarpatské Rusi jako mobilizační dvojče mírové 12. divize, která se mezitím změnila na Hraniční oblast 42. Pěší pluky měly mobilizační stanice totožné s mírovými posádkami, tj. pěší pluk 20 Michalovce (II. prapor Humenné, III. prapor Trebišov), pěší pluk 36 Užhorod a pěší pluk 45 Chust (II. a III. prapor – Mukačevo). Demobilizační stanice zůstaly stejné jen u části útvarů, protože pěší pluk 36 demobilizoval v Perečíně (I. prapor ve Svalavě, II. prapor ve Velkém Berezném), II./20 prapor v Sečovcích, II./45 prapor v Sevluši a III./45 prapor ve Volovém. V případě válečně vytvářených dvojčat se mobilizační stanice, které byly totožné se sídlem náhradního praporu, nacházely pro pěší pluk 70 v Michalovcích, pro pěší pluk 86 v Užhorodu a pro pěší pluk 95 v Chustu. Pěší pluky 70 a 86 demobilizovaly ve stejných místech, pěší pluk 86 v Perečíně. Nástupovým plánem byla 12. divize předurčena jako záloha Hlavního velitelství v prostoru Vsetína, kde měla mít své velitelství. Přes opakované informace v literatuře o jejím rychlém přesunu, se její transporty zdržely a například 2.10.1938 měla na místě svého určení jen velitelství a pomocné složky. Celá divize se soustředila teprve 8.10., přičemž od 6.10. už podléhala II. armádě. Tento stav platil až do 23.10., kdy divize dostala rozkaz k přesunu do údolí Váhu, kde měla být k dispozici III. armádě. O dva dny později byl rozkaz změněn a 12. divize se měla přesunout do Prešova a odtud do Michalovců. Na přelomu října a listopadu se tak nacházela na východním Slovensku a byla podřízena VI. sboru, po jeho demobilizaci v půlce listopadu přešla pod Hraniční pásmo XVI. Zde byla 12. divize podřízena velitelství Hraniční oblasti 42 a toto neobvyklé řešení si vynutilo koncem listopadu vznik dvou skupin, a to skupiny „S“ (podle generála Svátka, velitele HO 42) a skupiny „B“ (podle plukovníka Bubna, velitele 12. divize). Oba svazky, tj. Hraniční oblast 42 a 12. divize, demobilizovaly v rámci čs. armády jako úplně poslední, v době od 6. do 15. prosince 1938. Viz též odpověď na dotaz č. 125.
2) Hraniční pásmo XIII s velitelstvím v Hranicích podléhalo II. armádě a tvořila ho Hraniční oblast 37 s velitelstvím ve Šternberku (viz odpověď na dotaz č. 1249) a skupina pěšího pluku 34 (viz odpověď na dotaz č. 1219). 22. divize s velitelstvím v Žilině a 16. divize s velitelstvím v Ružomberoku podléhaly Hlavnímu velitelství, 8. divize s velitelstvím v Moravském Berouně podléhala II. armádě a 7. divize s velitelstvím v Zábřehu podléhala IV. sboru. Složení těchto divizí lze nalézt v našem přehledu publikovaném v časopise Historie a vojenství 1999/1, s. 157-164. K problematice obrany severní Moravy doporučujeme prostudovat články Josefa Fetky otištěné ve sborníku Severní Morava, a to svazek 21 z roku 1971, s. 27-39 a svazek 30 z roku 1975, s. 21-29, a naši edici dokumentů otištěnou v Historii a vojenství 1997/3, s. 141-174.
3) Podle původních plánů měly být útvary A i B složeny pokud možno jak z aktivně sloužících vojáků, tak ze záložníků různých ročníků, aby se příliš nelišily. V září 1938 však došlo k tomu, že k naplnění útvarů A se použily aktivní vojáci a nejmladší ročníky záložníků a útvary B se musely vytvářet ze záložníků starších ročníků.
1280. Měl bych několik konkrétních otázek ohledně mobilizace čs. armády v září 1938. 1) Komu podléhaly dragounské pluky 7, 9 a 10, když každá rychlá divize měla 2 (x4=8), příp. kde byly soustřeďovány? 2) Kde byly dislokovány dělostřelecké pluky 12 a 42 a jejich jednotlivé oddíly? 3) Kde byly soustředěny pěší pluky 74 a 81? M. John. uvádí, že byly vysunuty k HOP aby posílily pravé křídlo HO 38. (odpovídá Pavel Šrámek)
1) Dragounské pluky 7, 9 a 10 byly v rámce mobilizace rozpuštěny a jejich personál použit pro vytvoření smíšených přezvědných oddílů pro hraniční oblasti a záložní divize. Viz též odpověď na dotaz č. 845.
2) Dělostřelecký pluk 42 byl rozdělen. Jeho velitelství se s II. a III. dělostřeleckým oddílem nalézaly u Skupiny 1 v západních Čechách, I. dělostřelecký oddíl zůstal u Hraniční oblasti 42 na Podkarpatské Rusi. Dělostřelecký pluk 12 byl celý zařazen u 12. divize, která se soustředila na Valašsku. Přesnou dislokaci pluků bohužel neznáme, u dělostřeleckého pluku 12 se uvádí okolí Vsetína. Viz též odpověď na dotaz č. 1078.
3) Uvedené pěší pluky byly součástí 19. divize, přičemž podle instrukce velitele IV. armády z 29.9.1938 měl III. sbor učinit přípravy, aby zesílil svůj první obranný sled právě 19. divizí, a to až dokončí nástup. Zda však k tomuto zesílení skutečně došlo a v jakém rozsahu, bohužel nevíme. V každém případě by se však jednalo o posílení Skupiny 2, která se nalézala v prvním sledu III. sboru, nikoliv o posílení Hraniční oblasti 38, která podléhala sousednímu Hraničnímu pásmu XIV.
1279. Chtěl bych se zeptat, zda je známa organizační struktura praporů středních tanků, jenž byly personálně stavěny za zářijové mobilizace. Byla shodná s prapory lehkých tanků, popř. byla shodná s prapory středních tanků, jenž byly plánovány ŘOP pro hraničářské pluky? (odpovídá Pavel Šrámek)
Tankové prapory číslo 4, 5, 6 a 11, 12, 13 postavené personálně za mobilizace byly oficiálně označovány jako prapory lehkých tanků (jiné tanky ostatně ve výzbroji ani nebyly). Jejich organizace odpovídala organizaci praporů lehkých tanků zařazených u rychlých divizí, tj. skládaly se ze tří tankových rot. Zvažované prapory středních tanků pro ŘOP měly naproti tomu mít jen dvě tankové roty.
1278. V novinách v Mladé frontě Dnes jsem se dočetl, že v období roku 1938 se k nám do armády hlásily „tisíce“ Srbů a Rumunů? Chtěl bych se zeptat zda je to pravda? Z kolika států se hlásilo do naší armády lidí, jaké byly počty a zda naše velení s nimi vůbec počítalo pro případný válečný konflikt s Německem? (odpovídá Pavel Šrámek)
Podrobnou odpověď na všechny otázky lze nalézt v článku „Dobrovolníci v čs. armádě (1938)“ na našem webu v části „Čs. armáda – Předválečná – Mobilizace 1938“.
1277. Prosím můžete mi sdělit, kde tj. v které budově v Mnichově byla sepsána Mnichovská dohoda 1938. Děkuji (odpovídá Pavel Šrámek)
Mnichovská konference proběhla v tzv. Hnědém domě (sídle nacistické strany NSDAP) v Mnichově.
1276. Ve sborníku „Dvacet let československé armády v osvobozeném státě“ z roku 1938 na str. 16 nový president Beneš píše:….připravili jsme na rok 1936 a 1937 nový přesný program v budování letectví. Je možno stručně říci, co konkrétně obsahoval tento program? Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Zřejmě je tím myšleno zvýšení počtu letek v letech 1936 až 1938. V roce 1936 mělo československé vojenské letectvo 39 letek (15 pozorovacích, 4 zvědné, 12 stíhacích, 4 lehké bombardovací a 4 těžké bombardovací), v roce 1937 bylo postupně postaveno 16 nových letek (1 pozorovací, 1 zvědná, 9 stíhacích, 3 lehké bombardovací a 2 těžké bombardovací). V roce 1938 bylo tak k dispozici celkem 55 letek (16 pozorovacích s tabulkovým počtem 160 letadel, 5 zvědných s tabulkovým počtem 50 letadel, 21 stíhacích s tabulkovým počtem 252 letadel, 7 lehkých bombardovacích s tabulkovým počtem 70 letadel a 6 těžkých bombardovacích s tabulkovým počtem 36 letadel).