Po odchodu Leteckého učiliště v srpnu 1959 z Prostějova do východoslovenských posádek jeho místo na prostějovském letišti zaujal 1. dopravní výsadkový letecký pluk. Jednalo se o jeden z nejstarších útvarů čs. letectva, který vznikl již 1.4.1946 a doposud sídlil ve Kbelích u Prahy. V Prostějově se ale dopravní pluk pod velením mjr. Štefana Jurkoviče dlouho nezdržel a následujícího roku byl opětovně redislokován, tentokrát do severomoravského Mošnova. V hanácké metropoli zůstala jen odloučená dopravní letka, disponující stroji An-2.
POPRVÉ V PROSTĚJOVĚ – 12. VRTULNÍKOVÝ PLUK
V souvislosti s rozmístěním sovětských vojenských jednotek na československém území v roce 1968 se na prostějovské letiště z Olomouce přesunul 12. vrtulníkový pluk a jeho zabezpečovací útvary (18. pr RTZ a 2. lpr). Letiště v Olomouci-Neředíně, které v letech 1945 až 1955 využívalo Letecké učiliště k výcviku svých žáků, se stalo sídlem vrtulníkového pluku sovětského letectva.
Olomoucký vrtulníkový pluk přelétl do Prostějova v září 1968 a společně s 24. vrtulníkovým plukem v Brně a 1. dopravním výsadkovým leteckým plukem v Mošnově tvořil součást 46. dopravní výsadkové letecké divize, vytvořené 1.9.1964 v Olomouci. Pluk vznikl v létě 1962 a jeho výzbroj tvořilo 26 vrtulníků Mi-4. Svoji činnost ukončil již k 31.8.1969, v souvislosti s rozformováním 46. dvld, z níž zůstal zachován pouze 1. dvlp. Likvidaci útvaru řídil pplk. Ing. Milan Skopec, který v dubnu 1969 převzal velení od svého předchůdce pplk. Václava Slapničky. Ze zrušeného pluku byly do složení mošnovského útvaru převedeny dvě vrtulníkové letky, které se z Prostějova přemístily na letiště v Přerově. Na prostějovském letišti se nadále nacházela jen jedna letka 1. dvlp, vybavená letouny An-2.
PODRUHÉ V PROSTĚJOVĚ – 51. VRTULNÍKOVÝ PLUK
K opětnému umístění vrtulníkového útvaru v Prostějově došlo o pět let později. V roce 1974 proběhla rozsáhlá reorganizace vojskového letectva, při které byly zrušeny téměř všechny stávající jednotky vojskového letectva u vševojskových svazků a svazů. Tímto způsobem zaniklo 7 vrtulníkových letek u motostřeleckých a tankových divizí, společně se 3 spojovacími letkami u velitelství Západního vojenského okruhu a 1. i 4. armády. Z původních jednotek vojskového letectva zůstala zachována jen 2. spojovací letka v Trenčíně, podřízená velitelství Východního vojenského okruhu.
Místo zrušených jednotek se v rámci frontového letectva opětně konstituoval vrtulníkový pluk a u vojskového letectva vznikla celá řada nových letek. V podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu se vytvořily dvě spojovací letky (41. a 42.) dislokované na letišti v Havlíčkově Brodě. U velitelství obou vševojskových armád se zformovala vždy jedna smíšená vrtulníková letka a jedna spojovací letka. Příbramské 1. armádě podléhaly 11. vrtulníková letka a 1. spojovací letka, obě umístěné na letišti Plzeň-Bory. Pro potřeby písecké 4. armády na bechyňském letišti vznikly 14. vrtulníková letka a 4. spojovací letka. Pozemní zabezpečení letové činnosti výše uvedeného pluku a samostatných letek zajišťovaly příslušné jednotky letištního a radiotechnického zabezpečení (51. lpr a 61. rrtz Prostějov, 11. rlrtz Plzeň, 14. rlrtz Bechyně, 42. rlrtz Havlíčkův Brod).
Prostějovský vrtulníkový pluk se v době svého vzniku skládal ze čtyř letek, jejichž výzbroj tvořily vrtulníky Mi-1, 4 a 8. Při svém zřízení útvar bezprostředně podléhal velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové. Prvním velitelem pluku se stal mjr. Ing. Jaroslav Hejna, který od útvaru odešel v hodnosti plukovníka až v roce 1983.
V průběhu roku 1978 začalo postupné vyzbrojování útvaru moderními bitevními vrtulníky Mi-24D. Výzbroj těchto strojů tvořil vícehlavňový velkorážní kulomet ráže 12,7 mm, doplněný dalšími zbraňovými systémy podvěšenými na pomocných křídlech. Celkem jich pluk v rozmezí let 1978 až 1989 obdržel 25, z toho 24 v bojové a 1 ve cvičné verzi. Zmíněné bitevní vrtulníky tvořily výzbroj dvou letek. Od roku 1982 působila 4. letka s vrtulníky Mi-24D na letišti Plzeň-Bory, kde se o tři roky později, po sloučení s 11. vrtulníkovou letkou, stala základem 11. vrtulníkového pluku. Po dodání dostatečného množství nových strojů začaly výzbroj pluku postupně opouštět jejich předchůdci. V roce 1981 byly z provozu vyřazeny stroje Mi-1 a v roce 1985 i Mi-4. V témže roce se ovšem provozní park pluku rozrostl o nové dopravní vrtulníky Mi-2 a Mi-17. V roce 1988 začalo vyřazování strojů Mi-8.
Po dosažení patřičné úrovně leteckého výcviku se útvar zapojil i do velkých vojenských cvičení. Poprvé se na spojeneckém cvičení podílel v roce 1976, kdy se s vrtulníky Mi-4 a Mi-8 zúčastnil cvičení „Štít 76“. V roce 1979, při příležitosti 5. výročí založení, pluk obdržel bojovou zástavu. Bitevní vrtulníky Mi-24D prokázaly své možnosti na cvičení „Bratrství ve zbrani“, které se odehrávalo v NDR v roce 1980. V témže roce byly tyto moderní stroje představeny naší veřejnosti v rámci přehlídky pořádané v Praze 9. května při příležitosti 35. výročí osvobození Československa. Následovala účast na řadě dalších domácích i zahraničních cvičení a vojenských přehlídek či leteckých dnů. Od sklonku roku 1984 byl pluk zařazen do systému PVOS a odloučeným rojem dvou bitevních vrtulníků držel hotovost na československo-rakouské hranici. Jeho stroje nejprve vzlétaly od Moravských Budějovic, od roku 1986 využívaly plochu v Božicích u Hrušovan nad Jevišovkou a nakonec v letech 1987 až 1989 sídlily v Malackách.
V roce 1983 převzal velení pluku pplk. Ing. Jaroslav Skácel, později povýšený do hodnosti plukovníka. V létě 1989 se u vševojskových svazů opětně vytvořilo vojskové letectvo a do jeho složení byly převedeny všechny existující vrtulníkové útvary. 51. vrtulníkový pluk byl podřízen velitelství 4. armády. V návaznosti na celkovou reorganizaci naší armády, provedenou na sklonku roku 1991, bylo vrtulníkové letectvo vyjmuto ze složení pozemního vojska a přešlo do podřízenosti Velitelství letectva a PVO ve Staré Boleslavi. V této době pluku velel pplk. Ing. Jiří Macura, který se jeho řízení ujal již v říjnu 1990. Posledním nadřízeným velitelstvím 51. vrp se v květnu 1993 stal 1. smíšený letecký sbor v Hradci Králové, vytvořený na základě původního velitelství 10. letecké armády v roce 1991. Vrtulníkové letectvo se po čtyřech letech vrátilo do sestavy frontového letectva.
Od roku 1990 bylo možno prostějovské vrtulníky vídat na různých leteckých dnech, pořádaných doma i v zahraničí. Jeho vrtulníky vystupovaly v Prostějově, Roudnici nad Labem, Praze-Ruzyni i Kbelích, Karlových Varech, Piešťanech, Sliači, Žatci, Hradci Králové, Pardubicích, ale i ve Švýcarsku, Maďarsku, Belgii, Velké Británii, Holandsku, Francii a SRN. Na počet 45. výročí osvobození republiky prezident Václav Havel propůjčil pluku čestný název „Dr. Edvarda Beneše“. Tímto byla připomenuta existence Leteckého pluku 2 „Dr. Edvarda Beneše“, který sídlil v Olomouci v letech 1920 až 1939, a jehož jednotlivé letky se nacházely v Olomouci, Vyškově a Přerově.
NOVÁ KAPITOLA – 33. ZÁKLADNA VRTULNÍKOVÉHO LETECTVA
Po předání jedné třetiny bitevních vrtulníků v rámci dělení armády koncem roku 1992 k budoucímu 4. vrtulníkovému pluku ASR do Piešťan, byla provedena vnitřní reorganizace pluku. Počet jeho letek se snížil na tři, přičemž u 1. letky sloužily Mi-24D, u 2. letky Mi-17 a u 3. letky Mi-2. O rok později došlo ke sloučení 2. a 3. letky. V této době začala redukce dosavadních vrtulníkových útvarů a jednotek. Jako první zanikla 31.10.1992 1. letka velení a průzkumu, dislokovaná na letišti v Líních u Plzně (vznikla v roce 1985 z 1. spojlt). Následovala ji 52. letka velení a průzkumu v Havlíčkově Brodě (vytvořila se rovněž v roce 1985 na základě původní 41. spojlt), která svoji činnost ukončila 31.12.1992. Další zrušenou jednotkou se stala 31. smíšená letka velení a průzkumu v Bechyni (zformovala se v roce 1985 z 14. vrlt), jež svoji existenci završila 31.5.1993. Na řadě byly 11. a 51. vrtulníkový pluk. Koncepce výstavby AČR v organizaci vojenského letectva počítala pouze s jednou základnou vrtulníkového letectva. Za nové sídlo našich vrtulníků bylo po delších úvahách vybráno přerovské letiště, kde od roku 1973 působil 1. letecký školní pluk „Generála Karla Janouška“, podléhající VVLŠ SNP v Košicích a v letech 1965 až 1991 i 6. stíhací bombardovací letecký pluk, náležející 34. sbold v Čáslavi.
Se svým dlouholetým působištěm se prostějovští vrtulníkáři důstojně rozloučili v rámci oslav 20. výročí založení útvaru „vrtulníkovým“ leteckým dnem 10. až 11. září 1994. V Prostějově se tehdy sešla velice pestrá škála domácích i zahraničních vrtulníků, doplněná bojovými i cvičnými letouny českého vojenského letectva. Přelety vrtulníků k nově vytvářené 33. základně vrtulníkového letectva do Přerova, řízené posledním velitelem pluku plk. Ing. Jiřím Macurou, začaly 5. října a k jejich ukončení došlo 15. prosince. K přerovské vrtulníkové základně byly přemístěny i bitevní vrtulníky od 11. vrtulníkového pluku z Líní u Plzně. Oba pluky zanikly 31.12.1994. Po dvaceti letech se uzavřela poslední kapitola z dějin prostějovského vrtulníkového pluku „Dr. Edvarda Beneše“. Současně bylo ukončeno i provozování prostějovského letiště, které naše letectvo využívalo od roku 1925 a patřilo mezi jedno z nejstarších vojenských letišť v České republice.