S končícím létem roku 2000 si příznivci čs. letectví připomněli 75.výročí příchodu prvních žáků někdejšího Vojenského leteckého učiliště do Prostějova a zahájení provozu na místním vojenském letišti.
ZROD UČILIŠTĚ V CHEBU A JEHO PŘEMÍSTĚNÍ DO PROSTĚJOVA
Zmíněné učiliště se vzniklo v červenci 1920 v Chebu jako „Velitelství čs. leteckých škol„. Základem pro jeho vytvoření se stala řada škol a kurzů, vznikajících již od roku 1919 v Praze a postupně přemísťovaných do Chebu. Prvním velitelem byl jmenován příslušník leteckého oddílu čs. legií v Rusku mjr. Eduard Koudelka. Od ledna následujícího roku uvedenou funkci převzal mjr. fr. arm. Jean Personne, příslušník Francouzské vojenské mise v ČSR. V téže době proběhlo přejmenování školy na „Čs. ústřední leteckou školu pro vzduchoplavectvo“. V roce 1922 následovala změna názvu na „Čs. učiliště pro vzduchoplavectvo“ a o rok později na „Učiliště pro letectvo“. Od roku 1922 velení učiliště přešlo na čs. důstojníky a v jeho čele stanul rytíř řádu „Čestné legie“, bývalý příslušník čs. jednotek ve Francii, škpt. Vilém Stanovský. V roce 1923 jej nahradil další držitel řádu „Čestné legie“ pplk. Bedřich Starý, který učiliště velel až do roku 1929.
Značné množství škol a kurzů, existujících v rámci učiliště, si vynutilo jejich sloučení do tzv. leteckých školních oddílů, což se stalo na sklonku roku 1924. Přílišná blízkost státní hranice a poměrně vysoká intenzita leteckého výcviku vedla k rozhodnutí přemístit učiliště do vnitrozemí. Za novou kolébku vojenských pilotů byl vybrán moravský Prostějov. Jako první se 16.9.1925 na prostějovské letiště přesunula elementární pilotní škola, společně se školou pro odborný dorost letectva, a postupně je následovaly další součásti učiliště. V létě 1927 se přestěhovalo velitelství (do Prostějova přijelo 24.září) a většina ostatních složek školy. V Chebu zůstal jen odloučený oddíl, který zanikl v červnu 1934. V roce 1928 se pojmenování školy ustálilo na „Vojenském leteckém učilišti“ a od roku 1929 se jeho novým velitelem stal plk. Rudolf Holeka, sloužící jako vojenský pilot již od roku 1911.
Ihned po svém příchodu do Prostějova se příslušníci leteckého učiliště začali prezentovat místnímu obyvatelstvu. Prostějovští občané se s nimi mohli veřejně setkat nejenom při různých státních svátcích, ale i při leteckých dnech nebo na reprezentačních posádkových plesech, případně během veřejných vystoupeních učilištního pěveckého a vzdělávacího souboru „Dalibor“. Významnou událostí se stalo předání praporu VLU věnovaného okresy Prostějov a Plumlov, které proběhlo za přítomnosti brněnského zemského vojenského velitele arm. gen. Sergěje Vojcechovského 22.9.1935.
NA PRVNÍCH MÍSTECH PŘEHLEDŮ SVĚTOVÝCH REKORDŮ
Řada příslušníků učiliště se významně zapsala i do historie letectví vytvořením národních nebo světových leteckých rekordů. Např. kpt. Seidl na letounu Zlín Z-XII získal v roce 1937 hned tři světové rychlostní rekordy v trojúhelníkovém letu na 100, 1000 a 2000 kilometrů v kategorii dvousedadlových letounů s motorem do 2000 cm3 a prap. Svozil s letounem Aero A-42 světový rychlostní rekord v letu s užitečným zatížením 500 kg na 1000 km výkonem 252 km/h. Prostějovští piloti se zúčastňovali i pardubického memoriálu Ing. Jana Kašpara, leteckých závodů kolem Malé Dohody a Polska (prap. Svozil v roce 1930), leteckých závodů nad Evropou a severní Afrikou CHALLENGE 1934 (škpt. Ambruš a Žáček) a mezinárodní soutěže v letecké akrobacii (štrtm. Novák a škpt. Ambruš v roce 1934). Prostějovské učiliště také navštívila řada zahraničních pilotů. Namátkou je možné uvést příslušníky francouzského, britského, jugoslávského, polského, sovětského letectva, ale i finské, švédské, litevské či italské vojenské letce. Za nejvýznamnější zahraniční hosty je možné považovat rumunského prince Mikuláše, který VLU v Prostějově navštívil 24.6.1933 a náčelníka Francouzské vojenské mise v ČSR arm. gen. Fauchera, jehož návštěva se uskutečnila 10.6.1936.
PRO OBRANU REPUBLIKY
V době ohrožení ČSR ze strany sousedního Německa se učiliště zvýšenou měrou podílelo na přípravě příslušníků leteckého personálu. Vzhledem k rostoucím požadavkům na zabezpečení pilotního výcviku byla v listopadu 1935 zahájena
výstavba nového letiště u obce Stichovice a letecký provoz na něm započal 7.1.1937. O zvyšující se intenzitě výcviku svědčí i údaje o rozsahu leteckého provozu. Pokud bylo v roce 1934 vykonáno 49.672 letů v délce 9.573 hodin, tak v roce 1938 se již jednalo o 97.886 letů, reprezentujících 20.092 hodin strávených ve vzduchu. Od roku 1934 se velení učiliště opětně ujal plk. Bedřich Starý.
Při vyvrcholení čs.-německé krize v září 1938 se některé složky učiliště přesunuly na letiště v Otrokovicích, kde vzniklo „bojové stíhací středisko“, určené k provádění výcviku pilotů stíhacích letadel. V učilišti samotném probíhala příprava k přechodu na zkrácené válečné učební osnovy.
Po přijetí mnichovského diktátu se život učiliště postupně vracel do mírových kolejí. Školení leteckého personálu ovšem zdaleka nedosahovalo původního rozsahu. Konec prvorepublikové existence prostějovského učiliště znamenala německá okupace v roce 1939.
OBNOVENÍ ČINNOSTI UČILIŠTĚ
Po skončení 2.světové války prostějovské učiliště opětovně zahájilo svoji činnost již v průběhu června 1945. Velitelem VLU se stal příslušník čs. letectva ve Velké Británii plk. let. Josef Duda. U učiliště postupně vznikla řada kurzů, kde probíhal přeškolovací a instruktážní výcvik zahraničních i domácích pilotů. Vzhledem ke špatnému stavu prostějovského a stichovického letiště se pilotní výcvik v roce 1945 odehrával jen na letišti v Olomouci-Neředíně, kde se létalo již od 3.9.1945. V prosinci téhož roku došlo k přejmenování školy na Letecké učiliště. Při říjnových oslavách vzniku ČSR byl v roce 1945 v Praze zástupcům učiliště slavnostně navrácen původní prapor.
Postupné zprovoznění prostějovského a stichovického letiště umožnilo rozšiřovat rozsah výcviku budoucích pilotů čs. vojenského letectva. V Prostějově se začalo létat od 15.3.1946 a ve Stichovicích od 15.července téhož roku. Rostoucí počet pilotních škol a kurzů si vynutil 15.1.1946 vytvoření organizačních mezičlánků v podobě „Velitelství pilotních škol a kurzů“, zřízených na letištích v Prostějově a Olomouci. Dnem 26.2.1946 byla zmíněná velitelství přejmenovaná na Pilotní školy I a III. V červenci téhož roku je doplnila Pilotní škola II ve Stichovicích. Na letišti v Olomouci se odehrával elementární výcvik na letounech C-6 (Bücker Bü-181B) a později i C-106 (Bü-181B s čs. motorem Minor), zatímco v Prostějově a ve Stichovicích probíhal pokračovací výcvik na letounech C-2 (Arado Ar-96B). Od roku 1948 se ve Stichovicích začali cvičit i piloti dvoumotorových letounů C-3 (Siebel Si-204D). Na své pilotní řemeslo se žáci učiliště připravovali zhruba dva roky. O stále větším rozsahu leteckého výcviku svědčí i skutečnost, že v roce 1947 bylo u učiliště odlétáno 37.259 hodin.
Stejně tak jako celou čs. armádu i Letecké učiliště v Prostějově postihly personální čistky, uskutečňované od února 1948. Do čela školy byl místo propuštěného plk. Dudy postaven jeho dosavadní zástupce plk. Jaroslav Studený, bývalý příslušník 310.stíhací perutě ve Velké Británii a 1.čs. smíšené letecké divize v SSSR. Po necelém roce jej postihl osud jeho předchůdce a ve velení školy se následně v krátkých intervalech vystřídalo několik důstojníků. K určité personální stabilizaci došlo až v roce 1950, kdy se velitelem školy stal po návratu ze studia v SSSR pplk. Rajmund Orel.
„TISÍC PILOTŮ REPUBLICE“
Neustále vzrůstající počty školených vojenských pilotů vedly v roce 1950 k vytvoření dalších pilotních škol. Takto vznikla v květnu pilotní škola v Piešťanech a v prosinci pilotní škola v Hájníkách u Zvolena. Dnem 15.3.1951 byly všechny pilotní školy přejmenovány na letecké školní pluky (stichovický útvar se přitom přemístil do Trenčína). V červnu téhož roku se v pořadí šestý školní pluk vytvořil v Pardubicích, který se ale v polovině prosince přemístil do Prešova. Elementární výcvik na letounech C-5 (Z-26 TRENÉR) probíhal u 1.lšp v Olomouci a 2.lšp v Prešově, zatímco pokračovací výcvik na strojích C-2 se uskutečňoval u 4.lšp v Prostějově, 5.lšp v Hájníkách a 6.lšp v Piešťanech. Vrcholná fáze přípravy, tzv. bojový výcvik, se odehrávala na stíhacích letounech S-199 (rekonstruované Me-109) a bitevních letounech B-33 (Il-10M) v Prostějově a Hájníkách. Pokračovací a bojový výcvik pilotů letounů C-3 byl realizován u 3.lšp v Trenčíně. O největším rozmachu pilotního výcviku u Leteckého učiliště lze hovořit v roce 1952, kdy bylo v rámci 275.198 letů nalétáno 64.317 hodin.
Po vycvičení dostatečného počtu pilotů docházelo k postupné redukci leteckých školních útvarů. Již v roce 1953 zanikly pluky v Prešově a Piešťanech. O rok později je následovaly útvary v Trenčíně a Hájníkách. Velitelství školy zůstaly podřízeny pouze 1.lšp v Olomouci a 4.lšp v Prostějově, přečíslovaný k 1.10.1954 na 2.lšp. Na podzim následujícího roku se prostějovský pluk přestěhoval do Čáslavi a olomoucký do Prostějova (některé letky využívaly letiště ve Stichovicích). V tomto roce příslušníci školy odlétali „jen“ 49.671 letů v celkové délce 13.841 hodin. V roce 1954 byl pilotní výcvik prodloužen na tři roky.
Postupný přechod čs. vojenského letectva na proudovou techniku se odrazil i na přípravě žáků prostějovského učiliště. Počínaje rokem 1952 se absolventi školy na proudovou techniku přecvičovali u útvarů 15.leteckého stíhacího sboru, zejména u 7.leteckého školního pluku v Přerově a u 5.letecké stíhací divize v Žatci. Od roku 1955 učiliště plně převzalo výcvik pilotů proudových stíhacích letadel. U 1.lšp probíhal elementární výcvik na letounech C-105 (Z-126 TRENÉR) a pokračovací výcvik na letounech C-11 (Jak-11), zatímco zvládnutí pilotáže cvičných CS-102 (MiG-15 UTI) a bojových S-102 (MiG-15) se odehrávalo u 2.lšp, který se v roce 1957 přemístil do Hradce Králové. Ve velení učiliště se v letech 1951 až 1956 vystřídali plk. Josef Tesař, mjr. Matěj Mikuš a plk. Čestmír Kačer. V lednu 1956 se náčelníkem leteckého učiliště stal genmjr. Rajmund Orel.
PŘESUN UČILIŠTĚ NA SLOVENSKO.
Svoje působení v Prostějově Letecké učiliště završilo v roce 1959 a v návaznosti na reorganizaci vojenského leteckého školství se přemístilo na východní Slovenko. Velitelství školy bylo redislokováno z Prostějova do Košic (srpen), 1.lšp z Prostějova do Prešova (srpen) a 2.lšp z Hradce Králové do Košic (listopad). Současně LU od Leteckého technického učiliště, které v téže době procházelo transformací na Technické učiliště, převzalo přípravu středního pozemního zabezpečovacího personálu. Ve Stichovicích zůstala jen zahraniční výcviková letka, vytvořená pro školení pilotů spřátelených zemí v květnu téhož roku, která se do Prešova přemístila v březnu 1960.
Na Slovensku Letecké učiliště působilo ještě řadu let. V roce 1963 bylo přejmenováno na Vyšší letecké učiliště a doba přípravy budoucích pilotů se prodloužila na čtyři roky. Po řadě dislokačních a organizačních změn u podřízených útvarů bylo k 30.8.1973 VLU zrušeno. Na jeho základě dnem 1.září uvedeného roku vznikla Vysoká vojenská letecká škola „Slovenského národního povstání“, u níž se v rámci čtyř až pětiletého studia připravovali vysokoškolsky vzdělaní příslušníci létajícího i pozemního personálu čs. vojenského letectva. Středoškolskou přípravu leteckých specialistů převzalo nově zřízené Vojenské letecké učiliště v Prešově.