V souvislosti s rozhodnutím o decentralizaci armádního vrcholového sportu zanikl v říjnu 1956 dosavadní Oddíl reprezentantů působící při Ústředním domu armády a nahradila ho tzv. armádní sportovní družstva (ASD) zřízená u bojových vojenských útvarů v různých posádkách po celém území státu, což mělo mimo jiné umožnit soustředit v nich nejvyspělejší sportovce z řad vojáků základní služby. Tím se ale armádní vrcholový sport dostal do určité izolace od svého civilního protějšku, protože u vojenských útvarů nebyly vždy zajištěny kvalitní podmínky pro trénink, což se projevilo i na dosahovaných výsledcích. Ve stejné době se pro všechny vojenské sportovní kolektivy (armádní sportovní družstva i vojenské tělovýchovné jednoty /VTJ/) zavedl jednotný název Dukla. Tímto způsobem se konstituovala armádní sportovní družstva dráhové cyklistiky v Pardubicích (u 9. letištního praporu), silniční cyklistiky v Brně (u 256. protiletadlového pluku), juda v Plzni (u 259. protiletadlové brigády), kanoistiky v Litoměřicích (u 51. ženijní brigády), košíkové v Českých Budějovicích (u 36. dělostřeleckého pluku), ledního hokeje v Olomouc (u 1. letištního stavebního praporu), lyžování v Liberci (u 24. raketometné brigády), plavání v Brně (u 60. střeleckého pluku), pozemního hokeje v Mariánských Lázních (u 49. střeleckého pluku), rugby v Bratislavě (u 9. střeleckého pluku), šermu v Bratislavě (u 52. pontonového pluku), tenisu v Liberci (u 24. raketometné brigády), veslování v Terezíně (u 1. ženijní brigády), vzpírání v Plzni (u 37. dělostřeleckého pluku) a zápasu v Košicích (u 49. dělostřeleckého pluku). Pražská armádní sportovní družstva se včlenila do Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše, což bylo přejmenované Učiliště vojenské tělovýchovy. Funkci náčelníka školy zastávali pplk. Vratislav Bayer (1956-1958) a mjr. Josef Havlík (1958-1963). V 1. oddělení sportu byla zařazena družstva kolektivních sportovních her – kopaná, házená a odbíjená. U 2. oddělení sportu působila družstva individuálních sportů – lehká atletika, sportovní střelba, sportovní gymnastika a rohování (box). Z pražských družstev zůstalo jako samostatné pouze družstvo motorismu u 1. automobilního praporu. Mezi armádními sportovními družstvy již nebylo zastoupeno krasobruslení, rychlobruslení, šachy a všechny sportovní kolektivy žen. Po reorganizaci vrcholového sportu v čs. armádě od podzimu 1956 působilo 23 armádních sportovních družstev.
Již po krátké době bylo zřejmé, že výše uvedené uspořádání nevyhovuje. Dobrých výsledků ve sportovních soutěžích dosahovala pouze družstva zařazená u Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše, zatímco v rámci družstev u bojových útvarů byl již po velmi krátké době zaznamenán rapidní pokles výkonnosti sportovců. Někteří z velitelů příslušníky těchto družstev považovali za řadové vojáky, odesílali je do strážní služby, kurzů či poddůstojnických škol, na střelby a cvičení ve výcvikových prostorech, což narušovalo pravidelné tréninky. Sportovci byli cvičeni v odbornostech příslušného útvaru a na sportovní činnost se museli leckdy připravovat před 7. hodinou ranní či po 20. hodině večerní, přičemž se velmi rychle snižovaly jejich výkony. Např. Zdeněk Srstka, pozdější známý kaskadér a moderátor, docílil ve vzpěračském trojboji o 50 kg nižšího výkonu než v předešlé soutěžní sezoně. Navíc se každým rokem po odchodu 2. ročníku vojáků základní služby obměňovala polovina družstva.
Všechna armádní sportovní družstva proto byla od 1. dubna 1957 administrativně zařazena do Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše a podle svého charakteru přiřazena buď k 1. oddělení sportovních her, nebo k 2. oddělení individuálních sportů. Fakticky však v naprosté většině zůstala v místech své dosavadní dislokace. Přestěhovalo se pouze družstvo košíkové z Českých Budějovic do Mariánských Lázní (k 38. dělostřeleckému pluku) a družstvo ledního hokeje z Olomouce do Jihlavy (k 8. tankovému pluku). Složení školy rozšířila i nově vzniklá skupina pro masová sportovní vystoupení, jejímž úkolem byla příprava celostátních spartakiád či spartakiád spřátelených armád. Společně se skupinou učebně metodickou (zodpovídající za trenérskou činnost) a skupinou školskou (zajišťující kurzy tělovýchovných náčelníků) tvořila součást školského oddělení.
Ani takovéto uspořádání se ovšem neosvědčilo. Velitelé vojenských útvarů, u nichž armádní sportovní družstva působila (16 z 23), totiž nezodpovídali za odbornou sportovní přípravu a dosažené sportovní výsledky, což bylo v působnosti náčelníka Správy bojové přípravy (SBP/MNO). Dobrých sportovních výsledků v naprosté většině dosahovala pouze sportovní družstva zařazená přímo u Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše. Proto od listopadu 1957 přešla dislokačně odloučená armádní sportovní družstva do úplné kompetence velitelů jednotlivých útvarů jako jejich samostatné jednotky, zařazené tzv. nad předepsané tabulkové počty útvaru. Činnost družstva řídil důstojník určený velitelem příslušného útvaru, který spolupracoval s trenérem. Mimo pravomoc velitelů útvarů zůstaly pouze mezinárodní sportovní styky, celoroční plánování sportovní přípravy, personální doplňování a spolupráce s Ústředním výborem Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV), které byly i nadále řízeny SBP/MNO.
Z Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše byla v listopadu 1957 rovněž vyčleněna některá „kmenová“ družstva a převedena k vojenským útvarům v Praze i mimo ni. Družstvo sportovní gymnastiky se přestěhovalo ke 2. leteckému spojovacímu pluku do kasáren Prokopa Holého na Pohořelci a družstvo sportovní střelby k 1. spojovacímu pluku do kasáren Jana Žižky v Karlíně, přičemž využívalo střelnici v Kobylisích. Novým působištěm družstva odbíjené se stal 8. školní tankový prapor v Kolíně a družstva rohování (boxu) 33. tankový pluk v Kroměříži. V rámci Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše nadále působila pouze družstva házené, kopané a lehké atletiky, které doplnilo družstvo „různé“. Uvedená družstva byla soustředěna v tzv. sportovní rotě. Zcela ukončila činnost družstva tenisu a šermu. Perspektivně se uvažovalo o umístění mimo Prahu i v případě družstev házené (do Olomouce), lehké atletiky (do Staré Boleslavi) a sportovní střelby (do Mladé) či převedení družstva kopané k Strážnímu pluku MNO v Praze-Dejvicích a družstva motorismu k Automobilnímu polygonu v Praze-Ořechovce, k čemuž nakonec nedošlo. Do Prahy k Strážnímu pluku MNO se naopak přestěhovalo družstvo plavání z Brna a novým „mateřským“ útvarem plzeňského družstva vzpírání se stal 11. tankový pluk.
V souvislosti se zrušením či redislokací některých útvarů bylo během léta 1958 předáno družstvo silniční cyklistiky v Brně k 257. protiletadlovému pluku, družstvo košíkové v Mariánských Lázních–Hamrnících k 104. motostřeleckému pluku, družstvo motorismu v Praze k Automobilnímu praporu MNO v Dejvicích, družstvo odbíjené v Kolíně k 16. tankovému pluku, družstvo plavání v Praze k Vojenské tělovýchovné škole, družstvo rugby v Bratislavě k 92. pontonovému praporu, družstvo sportovní střelby v Praze k 1. provoznímu pluku PVOS, družstvo veslování v Terezíně k 91. pontonovému praporu a družstvo zápasu se přestěhovalo z Košic do Hodonína k 4. motostřeleckému pluku. Ve stejné době bylo zrušeno družstvo pozemního hokeje v Mariánských Lázních. Od října 1958 zůstalo v činnosti 21 armádních sportovních družstev, u nichž bylo fakticky zařazeno 63 důstojníků, 304 vojáků základní služby a 13 občanských zaměstnanců.
Na podzim 1958 získala Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše pro své potřeby některé budovy v areálu Pod Juliskou, které uvolnila Správa vojenských lesů a statků, a zároveň budovu nově postavených lázní Na Julisce, což umožnilo její přestěhování z barákového tábora Hřebenka a stadionu na Strahově do pražských Dejvic. Novým působištěm sportovních družstev se stal sportovní areál Juliska, kde byla k dispozici hřiště pro kopanou, košíkovou a odbíjenou, lehkoatletická dráha, tenisové kurty, krytá tělocvična a krytá plovárna. Od roku 1955 zde byl budován sportovní stadion, jehož slavnostní otevření a předání do užívání proběhlo 10. 7. 1960 při příležitosti čs.–rakouského středoevropského fotbalového klání. Právě dokončení vojenských lázní Na Julisce umožnilo na podzim 1958 přestěhování družstva plavců z Brna. Armádní vrcholový sport převzetím sportovišť a budov v Dejvicích získal velmi dobré sportovní i materiální podmínky, což se odrazilo v dosahovaných sportovních výkonech.
Po získání moderních sportovišť a zázemí v oblasti Juliska předal rezort obrany řadu sportovních zařízení zpět civilnímu sektoru, konkrétně ČSTV nebo Ústřednímu národnímu výboru města Prahy. Uvolněn byl Stadion čs. armády na Strahově, tělocvična Strahov, hřiště pod Petřínem, hřiště Tankista, tělocvična a zimní plovárna Klárov (pro Lázeňské a rekreační služby hl. m. Prahy), společně s venkovní jízdárnou Trója a krytou jízdárnou Na Baště (Pohořelec). Armádní sportovci si nadále ponechali pouze tenisové dvorce u Prašného mostu a vojenskou loděnici na Císařské louce, do které se v listopadu 1959 vrátilo armádní sportovní družstvo kanoistiky z Litoměřic. Redukce sportovišť vedla na počátku října 1958 ke zrušení Správy vojenských tělovýchovných objektů v Praze, přičemž údržbu a opravy zbývajících převzalo týlové oddělení Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše.
Administrativně se součástí Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše od října 1958 v podobě tzv. učební skupiny stal rovněž Vojenský obor Institutu tělesné výchovy a sportu v Praze. Zmíněný obor byl v rámci institutu zřízen v září 1954 a ve tříletém studiu se v něm připravovali tělovýchovní náčelníci vojenských útvarů. Počínaje rokem 1959 se institut začlenil do složení Univerzity Karlovy. V roce 1960 se výuka vojáků na institutu prodloužila na čtyři roky a v roce 1965 se institut transformoval na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, jejíž součástí i nadále zůstal vojenský obor (VÚ 1382). Vysokoškolská příprava vojenských profesionálů ale od roku 1964 probíhala pouze formou dálkového dvouoborového studia tělesná výchova a vševojsková taktika. Průměrný věk posluchačů se v 1. polovině 60. let pohyboval mezi 27 až 40 lety. Kromě toho se u vojenského oboru uskutečňovaly krátkodobé zdokonalovací a doškolovací kurzy.
V září 1961 se ve velení Vojenské tělovýchovné školy Miroslava Tyrše konstituovalo tzv. oddělení pro sport, jehož součástí se staly skupina metodická, skupina instrukčně organizační a skupina pro zahraniční styk, zatímco skupina pro masová vystoupení ve školském oddělení zanikla. Již v lednu tohoto roku v rámci školy vznikla tzv. stálá pracovní skupina pro přípravu II. letní spartakiády spřátelených armád. V případě samostatných armádních sportovních družstev došlo v důsledku reorganizace či zrušení útvarů již v říjnu 1960 k převedení libereckého družstva lyžování k 105. praporu (od roku 1962 pluku) chemické ochrany, následovanému v září 1961 převedením plzeňského družstva juda k 11. tankovému pluku, jihlavského družstva ledního hokeje k 6. školnímu tankovému praporu, pražského družstva motorismu k 104. automobilnímu praporu, bratislavského družstva rugby k Ženijně technickému učilišti, pražského družstva sportovní gymnastiky k 17. spojovacímu pluku a pražského družstva sportovní střelby k 7. provoznímu praporu. Kromě toho se již v roce 1960 vytvořilo v Bechyni družstvo vodního slalomu u velitelství 1. stíhací letecké divize.
Další změny v organizaci vrcholového sportu v armádě nastaly v létě 1963. Prvním zářijovým dnem zanikla Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše a nahradilo ji Armádní středisko Dukla Praha, v jehož čele setrval až do roku 1974 mjr. Josef Havlík. Ve sportovní rotě, řízené mjr. Josef Tesařem, byla soustředěna většina pražských ASD, tj. házené, kopané, lehké atletiky, plavání, vodáků (kanoistiky), „různé“ a nově i veslování, které se do Prahy přestěhovalo v červenci 1963 z Terezína. Místo původního školského oddělení a oddělení pro sport působila samostatně v podřízenosti náčelníka střediska skupina organizačně-metodická a zahraničních styků, skupina trenérů sportů a skupina školská (tj. původní učební), což byl Vojenský obor Institutu tělesné výchovy a sportu. Již na sklonku prosince 1962 zanikla skupina pro přípravu II. letní spartakiády spřátelených armád a od počátku ledna 1963 ji nahradila skupinu pro přípravu III. celostátní spartakiády, která se v dubnu 1966 změnila na skupinu pro masová tělesná vystoupení a vrcholné sportovní akce. Týlové oddělení nadále pečovalo o hlavní budovu, stadion Juliska, tenisové dvorce u Prašného mostu a loděnici na Císařském ostrově.
U armádních sportovních družstev dislokovaných mimo posádku Praha byla situace se sportovišti a ubytováním v některých případech poměrně komplikovaná. Většinu tréninkových prostorů, ale i část ubytovacích kapacit, si musela pronajímat od civilních orgánů a tělovýchovných jednot, což vyžadovalo značné finanční náklady. Uvedené objekty ovšem ne vždy vyhovovaly stavebním a hygienickým normám. V návaznosti na zmíněné problémy bylo redislokováno družstvo košíkové z Mariánských Lázní do Olomouce (k velitelství 14. tankové divize) a družstvo rugby z Bratislavy do Bohdanče (k 135. silničnímu praporu). Taktéž se přestěhovalo pražské družstvo sportovní střelby do Plzně (k 11. tankovému pluku) a k tréninku začalo využívat moderní armádní střelecký stadion v Plzni-Lobzích, o jehož provoz a údržbu se starali příslušníci místní posádkové správy. Nově vzniklo družstvo parašutismus v Prostějově u 22. výsadkové brigády (na základě reprezentační čety vytvořené v roce 1961), družstvo vojenský trojboj v Luštěnicích u 1. výsadkového výcvikového střediska (o rok později se přestěhovalo do Mladé Boleslavi k 8. motostřeleckému pluku) a družstvo lehká atletika II ve Vyškově u Vyššího vojenského učiliště Otakara Jaroše, čímž byl položen základ pozdější duplicity (či triplicity) družstev hlavních sportovních disciplín. Celkově na sklonku roku 1963 působilo 25 armádních sportovních družstev, z toho sedm u Armádního střediska Dukla Praha a zbývajících 18 u různých vojenských útvarů.
V září 1964 u Armádního střediska Dukla Praha zanikly sportovní rota i skupina trenérů, které nahradilo Oddělení armádních sportovních družstev. Veliteli sportovních družstev se místo důstojníků od útvarů stali trenéři, kteří zároveň řídili sportovní přípravu. Kromě toho u družstev působili tzv. starší instruktoři, jejichž povinností bylo provádět vojenský výcvik vojáků základní služby, organizační práci při zařazování příslušníků družstva na mimosportovní zaměstnání, pomáhat trenérovi v řešení organizačních otázek a spolupodílet se na výchovné práci. Tímto způsobem se zabezpečila jednota zodpovědnosti za provádění bojové, politické i sportovní přípravy přímo v družstvu. Současně bylo umožněno armádním sportovcům, kteří se zasloužili o propagaci vojenského sportu na veřejnosti, ale již překročili optimální věkovou hranici pro sportovní činnost, aby nadále zůstali u útvarů jako starší trenéři (mjr. Novák, Pluskal, Masopust, Pavlis, Skobla, Vícha či Jungvirt). Zkvalitnění sportovní přípravy napomáhaly nové metody, jako např. dvoufázový trénink, kruhový trénink, izometrické posilování, spiroergometrické vyšetřování sportovců, systém dvou trenérů a týmová práce trenéra, metodika, lékaře a psychologa v přípravě špičkových sportovců. Již od roku 1961 se na přípravě vrcholových sportovců podílelo také sportovně lékařské oddělení Ústřední vojenské nemocnice Praha formou spiroergometrických vyšetření. Později se do péče o vrcholové sportovce zapojily vojenské nemocnice Plzeň, Brno, Olomouc a Ružomberok.
S cílem zkvalitnit řízení sportovní přípravy a zdokonalit materiální základnu začalo postupné soustředění většiny armádních sportovních družstev do větších organizačních celků, což mimo jiné souviselo s přípravou na olympijské hry v roce 1968. V první fázi centralizace stávající Armádní středisko Dukla Praha (VÚ 1373) od září 1967 doplnily Armádní středisko Dukla Banská Bystrica (VÚ 1374) a sportovní roty v Olomouci (VÚ 1427) a Jihlavě (VÚ 1387). V nich byli soustředěni především příslušníci státní sportovní reprezentace. Armádní středisko Dukla Banská Bystrica vzniklo sloučením Tělovýchovné jednoty Partyzán a VTJ Dukla Banská Bystrica, na jejichž základě vznikla družstva kopaná a lyžování, která byla doplněna armádními sportovními družstvy lehká atletika II z Vyškova, judo a vzpírání z Plzně a zápas z Hodonína. Banskobystrické středisko ovšem téměř výhradně využívalo civilní sportovní i ubytovací zařízení, což velmi komplikovalo jeho činnost a znemožňovalo větší centralizaci ASD na Slovensku. Do Jihlavy se přestěhovalo družstvo odbíjené z Kolína a do Olomouce družstvo rohování z Kroměříže, přičemž zde nově vzniklo i družstvo plavání. V Praze se kanoistika a veslování sloučily do družstva vodní sporty a nově vzniklo družstvo tenis.
Armádní střediska Dukla a sportovní roty 1. září 1967
| Armádní středisko Dukla Praha | 7 ASD – házená, kopaná I, lehká atletika I, plavání I, vodní sporty (kanoistika a veslování), tenis, různé |
| Armádní středisko Dukla B. Bystrica | 6 ASD – judo, kopaná II, lehká atletika II, lyžování II, vzpírání, zápas (4. msp Hodonín) |
| Sportovní rota Olomouc | 3 ASD – košíková, plavání II, rohování (boxu) |
| Sportovní rota Jihlava | 2 ASD – lední hokej, odbíjená (volejbal) |
U armádních středisek Dukla a sportovních rot došlo k soustředění 18 armádních sportovních družstev, z nichž byla tři zřízena nově. U dosavadních útvarů zůstala armádní sportovní družstva: sportovní gymnastika I Praha (u 17. spojovacího pluku), motorismus Praha (u 104. automobilního praporu), sportovní střelba Plzeň (u 11. tankového pluku), vojenský trojboj Mladá Boleslav (u 8. motostřeleckého pluku), parašutismus Prostějov (u 22. výsadkové brigády), lyžování I Liberec (u 5. silniční brigády), vodní slalom Bechyně (u velitelství 1. stíhací letecké divize), silniční cyklistika Brno (u 257. protiletadlového pluku) a dráhová cyklistika Pardubice (u 9. letištního praporu). Kromě toho u Ženijně technického učiliště v Bratislavě vznikla družstva sportovní gymnastika II a dráhová cyklistika II. Dále se v Brně (u 257. protiletadlového pluku) vytvořilo družstvo sportovní gymnastika III. Naproti tomu zaniklo družstvo rugby v Bohdanči. Samostatně tedy nadále působilo 12 armádních sportovních družstev u 10 vojenských útvarů v 8 posádkách. V souhrnu se jednalo o 30 družstev, z toho 14 v Čechách, 8 na Moravě a 8 na Slovensku. V rámci Armádního střediska Dukla Praha nadále působily: oddělení armádních sportovních družstev, týlové oddělení, skupina organizačně metodická a zahraničních styků, skupina pro masová vystoupení a vrcholné sportovní akce a do roku 1968 i skupina školská (tj. Vojenský obor Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy). Oddělení armádních sportovních družstev vzniklo rovněž u Armádního střediska Dukla Banská Bystrica, zatímco obě sportovní roty byly kromě velitelství tvořeny pouze armádními sportovními družstvy.
Armádní vrcholoví sportovci se po částečném útlumu na sklonku 50. let dostali v letech šedesátých opět na stupně vítězů v celé řadě mezinárodních klání nejvyšší úrovně. Na letních olympijských hrách v roce 1960 v Římě získali naši veslaři zlato ve dvojskifu a bronz v osmiveslicích, na čemž se podíleli armádní sportovci Václav Kozák, Jiří Lundák a Bohumil Janoušek. Na následující olympiádě v roce 1964 v Tokiu zabodoval Jiří Daler 1. místem ve stíhacím závodě cyklistů, stříbro vybojovali Josef Odložil v běhu na 1500 m, Karel Paulus a Václav Šmídl coby členové reprezentačního volejbalového družstva, stejně tak i členové fotbalového týmu Jan Brumovský, Ján Geleta, Karel Knesl. Na bronzovém ocenění v závodě osmiveslic se podílel Petr Čermák. Bodový zisk zaznamenali armádní sportovci také v roce 1968 na olympiádě v Mexiku. Střelec z malorážky Jan Kůrka přivezl zlato a Josef Smolka s Lubomírem Zajíčkem se podíleli na zisku bronzu pro družstvo volejbalistů. Hráči Karel Paulus a Václav Šmídl se přičinili o zisk stříbra na mistrovství světa v roce 1960 a 1962, stejně tak jako Josef Smolka a Václav Šmídl o zlato v Praze v roce 1966.
O poznání skromnějších výsledků dosáhli armádní sportovci na zimních olympiádách. V podstatě se na medailovém zisku podíleli pouze hokejisté, když přivezli v roce 1964 z Innsbrucku bronz a v roce 1968 z Grenoblu stříbro. Členy státní reprezentace za armádu byli Jiří Holík, Jan Hrbatý, Jan Klapáč, Jiří Kochta, Jan Suchý a Ladislav Šmíd.
Jihlavští hokejisté přitom měli za sebou poměrně trnitou cestu. Po zrušení hokejového družstva v pražském Oddílu reprezentantů Ústředního domu armády, společně s oddíly Křídla vlasti v Olomouci a Tankista v Praze, se v roce 1956 vytvořilo z vojáků základní služby družstvo ledního hokeje v Olomouci. Protože však konkurovalo jinému olomouckému oddílu, našlo si v následujícím roce nové působiště na zimním stadionu v Jihlavě a probojovalo se do I. ligy. V letech 1967 až 1972 se stalo jejím vítězem a sedmý titul získalo v roce 1974.
Skvělých výsledků dosahovalo v 60. letech i fotbalové družstvo pražské Dukly. V letech 1961 až 1965 pětkrát získalo domácí mistrovský titul. Řada armádních fotbalistů se zúčastnila mistrovství světa v roce 1962 v Chile a na získání 2. místa se gólem podílel Josef Masopust.
Úspěšní byli i další armádní vrcholoví sportovci, jako např. cyklista Jiří Daler ziskem stříbra na mistrovství světa v roce 1966, družstvo házenkářů na mistrovství světa 1958 a 1961 (2. místo), 1964 (3. místo) a 1967 (1. místo) nebo vodní slalomáři na mistrovství světa v roce 1965 (třikrát zlato) a 1967 (čtyřikrát zlato).
Na počátku září 1969 samostatné sportovní roty v Olomouci a Jihlavě zanikly a nahradilo je Armádní středisko Dukla Trenčín (VÚ 1427) a Armádní středisko Dukla Liberec (VÚ 1387). Tímto se podařilo dokončit organizační přestavbu armádního vrcholového sportu a soustředit většinu sportovních odvětví do uvedených středisek. Do Trenčína se přestěhovalo družstvo zápas z Banské Bystrice a zároveň „středisko“ převzalo odloučené družstvo dráhové cyklistiky Bratislava od Ženijního technického učiliště. Nově vznikla družstva cyklistika silniční, kanoistika, lední hokej a odbíjená. Banskobystrické středisko získalo od zmíněného učiliště družstvo sportovní gymnastiky z Bratislavy a vojenského trojboje od 8. motostřeleckého pluku redislokovaného o rok dříve do Bratislavy. Družstvo se transformovalo na moderní pětiboj a usadilo v Liptovském Mikuláši. Tamtéž začala působit družstva střelba a šerm. Do Žiliny se přestěhovalo družstvo plavání z Olomouce. Do Liberce se přesunulo družstvo odbíjená (volejbal) z Jihlavy a nově vznikla družstva rugby a saně. V Praze zaniklo družstvo tenis a opětně se osamostatnila družstva kanoistika a veslování. U všech středisek nadále působila družstva „různé“, soustřeďující sportovce, kteří neměli svá vlastní družstva (např. tenis, stolní tenis, šachy). Naopak zaniklo samostatné družstvo gymnastiky v Brně. Celkový nárůst počtů armádních sportovních družstev ze 30 na 40 pramenil ze snahy o paritní zastoupení hlavních sportovních disciplin jak v českých zemích, tak na Slovensku. Pro jednotlivá střediska postupně vznikalo moderní sportovní a ubytovací zázemí, což umožnilo následné zkvalitňování sportovní přípravy. Pro Armádní středisko Dukla Liberec vybudovala v letech 1971 až 1973 jugoslávská firma SOKO Mostar multifunkční administrativní, ubytovací a stravovací objekt a pro potřeby Armádního střediska Dukla Trenčín probíhala adaptace objektu v Kasárnách SNP.
Armádní střediska Dukla 1. září 1969
| Armádní středisko Dukla Praha | 7 ASD – házená, kanoistika, kopaná, lehká atletika, plavání, veslování, různé |
| Armádní středisko Dukla B. Bystrica | 11 ASD – judo, kopaná, lehká atletika, lyžování, moderní pětiboj (Liptovský Mikuláš), plavání (Žilina, u Školicího a výcvikového střediska týlu), sportovní gymnastika, sportovní střelba (Liptovský Mikuláš), šerm (Liptovský Mikuláš), vzpírání, různé |
| Armádní středisko Dukla Liberec | 7 ASD – lední hokej (Jihlava), lyžování, odbíjená, rugby, saně, vodní slalom (Bechyně, od r. 1973 Brandýs nad Labem), různé |
| Armádní středisko Dukla Trenčín | 7 ASD – dráhová cyklistika (Bratislava, u fakulty VAAZ), silniční cyklistika, kanoistika, lední hokej, odbíjená, zápas, různé |
Mimo rámec Armádních středisek Dukla zůstala pouze některá armádní sportovní družstva, která měla ke své činnosti buď dobré ubytovací a tréninkové podmínky, nebo je nebylo z různých důvodů vhodné přemístit. Jednalo se o družstva silniční cyklistiky v Brně (u Vojenské akademie Antonína Zápotockého), košíkové a boxu v Olomouci (u 1. letištního silničního praporu), dráhové cyklistiky v Pardubicích (u 9. letištního praporu), sportovní střelby v Plzni (u 11. tankového pluku), sportovní gymnastiky v Praze (u 17. spojovacího pluku), motorismu v Praze (u 1. provozního pluku) a parašutismu v Prostějově (22. výsadkového pluku).
U všech středisek působila oddělení (v Praze a Banské Bystrici) či skupiny sportu (v Liberci a Trenčíně), v jejichž působnosti bylo metodické zabezpečení tréninkového procesu. Týlová oddělení či skupiny pečovaly o tělovýchovné objekty. Armádní sportovní družstva byla v rámci „středisek“ samostatná. Kromě toho u Armádního střediska Dukla Praha dosavadní skupinu organizačně metodickou a zahraničních styků i skupinu pro masová vystoupení a vrcholné sportovní akce nahradilo oddělení organizačně metodického zabezpečení tělesné výchovy a sportu v ČSLA. Jeho součástí byla vědecko-výzkumná skupina sportovní přípravy, které však chyběly pojízdné fyziologicko-biochemické či psychomotorické laboratoře pro vyšetřování sportovců přímo v tréninkovém procesu a soupravy pro telemetrické testování sportovců.
Počínaje rokem 1970 začaly být u vybraných sportovních odvětví jednotlivých armádních středisek zřizovány vojenské tělovýchovné jednoty mládeže a dorostu, čímž došlo k položení základů pro pozdější střediska vrcholového sportu mládeže, respektive tréninková střediska mládeže.
Také během 1. poloviny 70. let získali armádní vrcholoví sportovci řadu ocenění na nejvyšších mezinárodních soutěžích. Z letní olympiády v Mnichově v roce 1972 přivezl stříbrnou medaili Ladislav Falta z rychlostřelby a rovněž tak házenkáři Ladislav Beneš, Jiří Kavan, Ivan Satrapa, Jaroslav Škarvan ze soutěže družstev. Na zimních olympijských hrách v Saporu, uskutečněných v témže roce, se hokejisté Jiří a Jaroslav Holíkovi podíleli na zisku bronzu pro reprezentační družstvo. Armádní motorkáři se v kategorii Enduro stali vítězi světové trofeje pětkrát po sobě v letech 1970 až 1974. Mezi vynikající jezdce patřili především Josef Fojtík, Zdeněk Češpiva, Květoslav Mašita a František Mrázek. Uspěli rovněž armádní cyklisté. Na mistrovství světa v roce 1970 se podílel František Řezáč na stříbru v silniční časovce družstev, zatímco v roce 1973 a 1974 si na mistrovství světa dojeli pro zlato Vladimír Vačkář a Miroslav Vymazal v dráhovém tandemu. Vodní slalomáři navázali na dřívější úspěchy zlatem Petra Sodomky na mistrovství světa v roce 1971 a 1973. Parašutisté Václav Kolumbár a Josef Pospíchal pomohli získat na mistrovství světa v roce 1970 zlato v soutěži družstev i přesnosti přistání. V září 1972 ale postihla prostějovské družstvo tragédie. Během mistrovství spřátelených armád v Bulharsku došlo na nechráněném železničním přejezdu ke srážce rychlíku s autobusem přepravujícím sportovce a z 13členné výpravy 11 osob zahynulo. O obnově družstva parašutismu bylo rozhodnuto o rok později. Již na mistrovství světa v roce 1974 získali Ivan Hoššo a Václav Hynek zlato v soutěži družstev.
O významu vrcholového sportu v čs. armádě svědčí i fakt, že v letech 1962 až 1972 bylo přijato šest vládních usnesení o zvýšení jeho podílu na zabezpečení státní sportovní reprezentace a přípravách na olympijské hry. Jen v letech 1971-1973 se 23 příslušníků čs. armády podílelo na získání titulů mistrů světa a 18 se stalo mistry Evropy v kolektivních či individuálních sportech. Ve vnitrostátních soutěžích dosahovala nejlepších výkonů lehká atletika, házená, plavání, kopaná, odbíjená či lední hokej. Příslušníci armádního vrcholového sportu se na počátku 70. let podíleli na zabezpečování státní reprezentace ve 24 druzích sportu.
K 1. říjnu 1974 se v rámci nové koncepce armádního vrcholového sportu dosavadní Armádní střediska Dukla transformovala na Armádní střediska vrcholového sportu Dukla v Banské Bystrici (VÚ 1374), Praze (VÚ 1373), Liberci (VÚ 1387), Trenčíně (VÚ 1427) a nově vzniklo i v Olomouci (VÚ 5557). V maximální možné míře proběhlo soustředění ASD do míst dislokace ASVS a odloučeně nadále působila pouze taková družstva, u nichž to bylo nutné vzhledem k jejich tréninkovému a ubytovacímu zázemí či regionálním společenským vazbám. V případě pražského ASVS se jednalo o družstva vodní slalom v Brandýse nad Labem a sportovní střelba v Plzni, u trenčínského ASVS dráhová cyklistika v Bratislavě, u libereckého ASVS lední hokej v Jihlavě a u olomouckého ASVS silniční cyklistika v Brně a parašutismus v Prostějově. Součástí nově vytvořeného olomouckého střediska se stala družstva košíkové a rohování působící zde doposud samostatně a družstvo šermu přestěhované z Liptovského Mikuláše. Pardubické družstvo dráhové cyklistiky se přestěhovalo do Prahy. Novým působištěm banskobystrického družstva vzpírání se stal Trenčín. Celkem se počet ASD v ASVS Dukla snížil ze 40 na 35, což bylo dáno zrušením některých neperspektivních sportů (např. ASD sportovní gymnastika a ASD plavání u Armádního střediska Dukla Praha; ASD rugby a ASD „různé“ u Armádního střediska Dukla Liberec; ASD „různé“ u Armádního střediska Dukla Trenčín). Mezi sportovci mírně převažovali vojáci základní služby, jejichž perspektiva pro olympijské hry, mistrovství světa a Evropy nebo státní reprezentaci byla ovšem nižší než v případě vojáků z povolání (respektive vojáků v další činné službě). Nejméně výkonná část vojáků základní služby byla ze sportovní přípravy vyčleněna a zabezpečovala pomocné úkoly spojené s trenérskou činností či každodenním životem vojenského útvaru (dozorčí služby, údržba materiálu a zařízení). I nadále zůstala z důvodů slovensko-české parity zdvojena některá družstva kolektivních i individuálních sportů, jako např. kopaná i atletika v Praze a Banské Bystrici, lední hokej v Jihlavě a Trenčíně, odbíjená v Liberci a Trenčíně, dráhová cyklistika v Praze a Bratislavě, silniční cyklistika v Brně a Trenčíně, sportovní střelba v Plzni a Liptovském Mikuláši, sjezdové lyžování v Liberci a Banské Bystrici či kanoistika v Praze a Trenčíně. Vedení pražského ASVS převzal od roku 1974 plk. Zdeněk Hošek.
Armádní střediska vrcholového sportu Dukla 1. října 1974
| ASVS Dukla Praha | 10 ASD – cyklistika dráhová, házená, kanoistika, kopaná, lehká atletika, motorismus, sportovní střelba (Plzeň), tenis, veslování, různé |
| ASVS Dukla B. Bystrica | 9 ASD – branné víceboje (Liptovský Mikuláš), judo, kopaná, lehká atletika, lyžování, plavání (Žilina), sportovní gymnastika, sportovní střelba (Liptovský Mikuláš), různé |
| ASVS Dukla Liberec | 5 ASD – lední hokej (Jihlava; „A“ družstvo a družstvo juniorů), lyžování, odbíjená, saně, vodní slalom (Brandýs n. L.) |
| ASVS Dukla Trenčín | 6 ASD – cyklistika (dráhová Bratislava, silniční Trenčín), kanoistika, lední hokej, odbíjená, vzpírání, zápas |
| ASVS Dukla Olomouc | 5 ASD – rohování (box), silniční cyklistika (Brno), košíková, šerm, parašutismus (Prostějov) |
Jako řídící centrální orgán vrcholového sportu se na základě dosavadního Oddělení organizačně metodického zabezpečení tělesné výchovy a sportu v ČSLA, zařazeného u Armádního střediska Dukla Praha, vytvořila Správa vrcholového a výkonnostního sportu MNO (VÚ 6561), která podléhala náčelníkovi Správy bojové přípravy – zástupci ministra národní obrany. Oddělení tělesné výchovy a sportu v rámci Správy bojové přípravy MNO zůstalo zachováno. V podřízenosti nově vzniklé „správy“ kromě již zmíněných ASVS Dukla začalo rovněž působit Vědecko-výzkumné pracoviště vrcholového sportu (VÚ 3807) vytvořené na základě dosavadní vědecko-výzkumné skupiny sportovní přípravy Armádního střediska Dukla Praha. Příslušníci všech útvarů vrcholového sportu, včetně řídících orgánů, nebyli již od roku 1969 na základě usnesení vlády zahrnováni do počtů čs. armády. Kromě toho „správa“ odborně řídila výběrové oddíly vojenských tělovýchovných jednot u útvarů čs. armády. ASVS mládeže v této době ještě nebyla zřizována, protože převládal názor, že nelze péčí armády zabezpečovat činnost mladých sportovců, kteří nejsou jejími příslušníky. Jedinou výjimku představovalo experimentální družstvo lyžování v Liberci. V ostatních případech se realizovala na bázi VTJ Dukla při ASVS. Ke změně mělo dojít až v následujícím desetiletí.
Podíl armádních sportovců na zabezpečení státní reprezentace
Zimní olympijské hry
| Rok | Armádních sportovců | % z mužské části výpravy | Počet bodů | % z mužské části výpravy |
| 1960 | – | – | – | – |
| 1964 | 3 | 16,6 | 4,17 | 41,7 |
| 1968 | 13 | 31,7 | 4,38 | 17,5 |
| 1972 | 9 | 22,5 | 1,40 | 10,0 |
Letní olympijské hry
| Rok | Armádních sportovců | % z mužské části výpravy | Počet bodů | % z mužské části výpravy |
| 1960 | nezjištěno | nezjištěno | nezjištěno | 14,2 |
| 1964 | 26 | 26,8 | 18,57 | 27,3 |
| 1968 | 27 | 28,1 | 13,88 | 38,5 |
| 1972 | 47 | 31,5 | 12,50 | 19,8 |
Mistrovství světa
| Rok | Počet medailí | Umístění na 4.-6. místě | Celkem na 1.-6. místě |
| 1971 | 9 | 3 | 12 |
| 1972 | 8 | 2 | 10 |
| 1973 | 7 | 8 | 15 |
| 1974 | 18 | 14 | 32 |
Mistrovství Evropy
| Rok | Počet medailí | Umístění na 4.-6. místě | Celkem na 1.-6. místě |
| 1971 | 9 | 3 | 12 |
| 1972 | 8 | 1 | 9 |
| 1973 | 8 | 2 | 10 |
| 1974 | 6 | 9 | 15 |
Spartakiády spřátelených armád (SSA)
| SSA | Letní | Letní | Letní | Zimní | Zimní | Zimní |
| Rok | Pořádající stát | Počet osob | Umístění čs. armády | Pořádající stát | Počet osob | Umístění čs. armády |
| 1969 | SSSR | 11 | 8. | ČSSR | 7 | 3. |
| 1971 | – | – | – | PLR | 8 | 4. |
| 1973 | ČSSR | 13 | 2. | BLR | 8 | 1. |
Plánované počty armádního vrcholového sportu k 1. září 1963
| Armádní středisko / ASD | Důstojníci | Praporčíci | Pod- důstojníci | Mužstvo | Vojáci celkem | Občanští pracovníci |
| AS Dukla Praha *) | 80 | 17 | 52 | 61 | 210 | 90 |
| Armádní sportovní družstva | 66 | 63 | 82 | 110 | 311 | 20 |
| CELKEM | 146 | 80 | 134 | 171 | 531 | 110 |
*) Nezapočítáni posluchači Vojenského oboru Institutu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (86 vojáků) a skupina pro přípravu III. celostátní spartakiády u Armádního střediska Dukla Praha (8 osob).
Plánované počty armádního vrcholového sportu k 1. září 1967
| Armádní středisko / sportovní rota | Důstojníci | Praporčíci | Pod- důstojníci | Mužstvo | Vojáci celkem | Občanští pracovníci |
| Praha | 116 | 33 | 64 | 69 | 282 *) | 94 |
| B. Bystrica | 11 | 15 | 38 | 42 | 106 | 8 |
| Jihlava | 8 | 12 | 22 | 21 | 73 | 3 |
| Olomouc | 14 | 15 | 20 | 22 | 71 | 3 |
| CELKEM | 149 | 75 | 144 | 154 | 532 | 108 |
*) Nezapočítáni posluchači Vojenského oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (55 vojáků)
Plánované počty armádního vrcholového sportu k 1. lednu 1970
| Armádní středisko | Důstojníci | Praporčíci | Pod- důstojníci | Mužstvo | Vojáci celkem | Občanští pracovníci |
| Praha | 192 | 2 | 85 | 78 | 357 | 94 |
| B. Bystrica | 130 | 6 | 65 | 63 | 264 | 52 |
| Liberec | 89 | 6 | 45 | 46 | 186 | 26 |
| Trenčín | 66 | 5 | 38 | 41 | 150 | 22 |
| OOMZ TVS *) | 36 | – | 2 | 3 | 41 | 19 |
| CELKEM | 513 | 19 | 235 | 231 | 998 | 213 |
*) Oddělení organizačně metodického zabezpečení tělesné výchovy a sportu v ČSLA u Armádního střediska Dukla Praha
Plánované počty armádního vrcholového sportu k 1. říjnu 1974
| ASVS / součást | Důstojníci | Praporčíci | Pod- důstojníci | Mužstvo | Vojáci celkem | Občanští pracovníci |
| Praha | 232 | 5 | 34 | 33 | 304 | 66 |
| B. Bystrica | 188 | 6 | 31 | 34 | 259 | 58 |
| Liberec | 122 | 7 | 30 | 31 | 190 | 38 |
| Trenčín | 110 | 3 | 23 | 23 | 159 | 37 |
| Olomouc | 92 | 6 | 15 | 16 | 129 | 18 |
| SVVS *) | 1+34 | – | – | – | 35 | 13 |
| VVPVS **) | 9 | 2 | – | 1 | 12 | 13 |
| CELKEM | 1+791 | 29 | 133 | 139 | 1093 | 244 |
*) Správa vrcholového a výkonnostního sportu MNO
**) Vědecko-výzkumné pracoviště vrcholového sportu
Pozn.:
Do plánovaných počtů středisek a rot v letech 1967, 1970 a 1974 jsou zahrnuta i samostatná armádní sportovní družstva.
Plánované počty příslušníků armádního vrcholového sportu k 1. červenci 1974
| Kategorie | Vojáci | Občanští pracovníci |
| – sportovci | 778 | – |
| – trenéři | 84 | – |
| – trenéři mládeže | 17 | – |
| – metodičtí pracovníci | 8 | – |
| – lékaři a psychologové | 13 | – |
| – technický personál | 2 | 14 |
| – velení a štáb | 10 | 16 |
| – politické orgány | 6 | 8 |
| – týlové orgány | 26 | 65 |
| – pomocné služby | 8 | 93 |
| – OOMZ TVS *) | 34 | 11 |
| – VVS SP **) | 7 | 8 |
| CELKEM | 996 | 215 |
*) Oddělení organizačně metodického zabezpečení tělesné výchovy a sportu v ČSLA u Armádního střediska Dukla Praha
**) Vědecko-výzkumná skupina sportovní přípravy
Skutečné počty příslušníků armádního vrcholového sportu k 1. červenci 1974
| Vojáků z povolání a v další službě | 415 |
| ‑ Důstojníků z povolání | – 137 |
| – Důstojníků v další službě | – 102 |
| – Praporčíků z povolání | – 30 |
| – Praporčíků v další službě | – 146 |
| Vojáků základní služby | 553 |
| Celkem vojáků | 968 |
| Občanských pracovníků | 177 |
| CELKEM | 1145 |