Čepicový znak předválečné armády

Studie a materiály

předválečné armády

Reorganizace československé armády z roku 1933

Pavel Šrámek

Otištěno: Armády, technika, militaria, roč. 1, 2003, č. 6, s. 38 - 39.

         Dne 9. května 1933 podepsal tehdejší náčelník Hlavního štábu československé armády generál Jan Syrový dokument nazvaný "Armáda v poli" stanovující výstavbu armády pro následující roky. Odstartoval tak proces změn v československé armádě trvající až do konce 30. let. Jednalo se o zcela zásadní reorganizaci a modernizaci ozbrojených sil, ne nepodobnou té, kterou prochází současná Armáda České republiky.

         Počátkem 30. let 20. století se československá armáda nalézala díky velké hospodářské krizi v obtížné situaci. Snižování vojenských výdajů vedlo ke snaze maximálně šetřit i za cenu omezování výcviku a zhoršování hmotného zabezpečení vojáků z povolání. Přes dlouhodobě prosazovanou nepolitičnost se armáda stala terčem zájmu politických stran, které zneužívaly hospodářskou krizi a neváhaly agitovat přímo mezi vojáky. V roce 1932 se v parlamentu podařilo přes odpor velení armády schválit zkrácení vojenské služby na 14 měsíců, které se dalo provést jen za cenu značné redukce početních stavů a už tak nedostatečného výcviku.

         Neuspokojivý stav panoval i na poli organizační struktury armády a válečných plánů. Základ československé armády tvořilo 12 čtyřplukových pěších divizí, které v případě války mělo doplnit 12 pěších brigád (výhledově rozšířených také na divize). Šlo o jednotky těžkopádné, vybavené velkým množstvím služeb a podřízené přímo velitelství samostatných armád, což neodpovídalo moderní válce. Také válečné plány považující za hlavního nepřítele Maďarsko a počítající s případným ponecháním českých zemí téměř bez vojenské ochrany nevyhovovaly potřebám.

         Toto vše si uvědomovali v operačním oddělení Hlavního štábu československé armády, kam v roce 1931 nastoupil jako vedoucí operační skupiny major Josef Fetka. Po nezbytném zapracování začal se svými kolegy studovat plány pro případ války a brzy se shodli na jejich velké problematičnosti. S podporou přednosty operačního oddělení plukovníka Bohuslava Fialy se proto rozhodli zpracovat návrh potřebných změn. Ve svých úvahách vycházeli z přesvědčení, že hlavním protivníkem bude Německo, které se pokusí rychlým útokem s pomocí momentu překvapení vyřadit Československo z boje dříve než zmobilizují a zasáhnou jeho spojenci. V prvé řadě se proto zaměřili na otázku zajištění státní hranice, které dosud počítalo s jejím plným obsazením až po provedení mobilizace, kdy měly tzv. ostrahové oddíly vystřídat nově postavené záložní brigády. Místo tohoto komplikovaného způsobu skupina majora Fetky navrhla ponechání ostrahových oddílů na hranicích a jejich následné doplnění dalšími jednotkami tak, aby státní hranice byla vojensky zajištěna ještě před vyhlášením mobilizace. I v případě nečekaného útoku tak měly být k dispozici dostatečné síly, které by zadržely první nápor nepřítele a umožnily mobilizaci celé armády.

         Vzhledem k předvídanému charakteru bojů a plánovanému ústupu směrem na východ důstojníci Hlavního štábu dále navrhli snížit počet pěších pluků u pěších divizí ze čtyř na tři, zbavit divize části služeb a nově zavést do organizace armádní sbory. Divize s třemi pěšími pluky a jen nejnutnějšími službami byly daleko operativnější, navíc se tím zvyšoval jejich mírový počet. Sbory tvořící stupeň mezi samostatnou armádou a divizemi zase umožňovaly pružněji reagovat na vývoj bojové situace a zlepšovaly systém velení. Konečně měly být reorganizovány rychlé jednotky, aby se zvýšila jejich pohyblivost a síla. Díky popsaným změnám mohla československá válečná armáda postavit do pole místo dosavadních 12 divizí a 17 brigád zhruba 40 divizí.

         V průběhu roku 1932 dostal návrh písemnou podobu a prošel připomínkovým řízením na Hlavním štábu. Generální inspektor československé armády generál Alois Podhajský ho pochválil, ale nedoporučil jeho provedení z důvodu nejisté doby. Náčelník francouzské vojenské mise v Československu generál Louis E. Faucher ho také ocenil, avšak současně poukázal na některé nevýhody, které blíže nespecifikoval. Podnáčelník Hlavního štábu generál Lev Prchala vrátil dokument bez poznámek, zanedlouho však zpracoval vlastní plán reorganizace armády založený na posílení dělostřelectva. Nějaký čas se pak nic nedělo.

         Počátkem roku 1933 předložil nový přednosta operačního oddělení plukovník Sergej Ingr návrh Fetkovy skupiny přímo náčelníkovi Hlavního štábu generálovi Syrovému, který o něj projevil zájem a nařídil jeho propracování. Výsledkem byl již zmíněný dokument "Armáda v poli" podepsaný Janem Syrovým 9. května 1933. V následujících měsících důstojníci operačního oddělení spolu s kolegy z dalších oddělení Hlavního štábu detailně rozpracovávali schválené zásady a v listopadu 1933 vznikl obsáhlý materiál podrobně popisující budoucí organizaci československé armády. Materiál projednal počátkem prosince Armádní poradní sbor a jeho hlavní principy schválil s tím, že konečné rozhodnutí je na odpovědných činitelích.

         Ve stejné době došlo k zásadní změně v čele Hlavního štábu československé armády, když generála Jana Syrového vystřídal generál Ludvík Krejčí. Podnět k této změně dal na jaře 1933 sám prezident Tomáš G. Masaryk, který nebyl spokojen s fungováním vrcholné vojenské instituce. Kandidátů se objevilo hned několik, přičemž ministerstvo národní obrany nakonec navrhlo dosavadního podnáčelníka Hlavního štábu generála Lva Prchalu. Prezident Masaryk se však postavil proti a jako nového náčelníka Hlavního štábu si vybral generála Ludvíka Krejčího. Ten po určitém váhání a jednáních s činiteli ministerstva obrany souhlasil a 30. listopadu 1933 se ujal nové funkce. Vedle Syrového odešel z Hlavního štábu i generál Prchala, kterého nahradil generál Václav Kopal. O měsíc později pak došlo na Hlavním štábu doslova k personálnímu zemětřesení a na většinu vedoucích míst nastoupili noví lidé.

         Generál Krejčí považoval za svůj první úkol okamžité zavedení dvouleté vojenské služby, bez níž se nedalo na zlepšení poměrů v armádě příliš pomýšlet. Politické představitele se snažil přesvědčit názorem, že mají-li se posílat vojáci do války, je třeba je dobře vycvičit, a když to nestačilo, pohrozil svojí demisí. Výsledek se brzy dostavil. Parlament dvouletou vojenskou službu odsouhlasil, přičemž ta se vztahovala i na brance, kteří měli původně sloužit jen 14 měsíců.

         Po tomto úspěchu mohl reorganizaci a modernizaci československé armády zkomplikovat už jen nedostatek finančních prostředků. V tomto případě však armáda získala důležitého spojence v ministru zahraničních věcí Edvardu Benešovi. Ten již v roce 1932 po návratu z odzbrojovací konference v Ženevě vyslovil názor, že Evropu čeká v brzké době krize a československá armáda se na ni musí připravit. V roce 1934 se pak na jednání Nejvyšší rady obrany státu hlavní měrou zasloužil o přidělení jedné miliardy korun pro vojáky. Podle dobových svědectví se tehdy stavěl za armádu více než ministr obrany. Ve stejném roce se podařilo upravit válečné plány. Hlavním protivníkem se stalo jednoznačně Německo, proti kterému byla soustředěna většina československých sil.

         S dvouletou vojenskou službou a finanční podporou se mohlo přikročit k uvedení plánů do praxe. Dne 15. května 1935 vstoupila v platnost nová organizace válečné armády tak, jak ji v letech 1932 a 1933 připravila operační skupina operačního oddělení Hlavního štábu. Válečná armáda byla v zásadě rozdělena na dvě části: na tzv. armádu krycí postavenou ještě před vyhlášením mobilizace s úkolem chránit státní hranici a vlastní mobilizaci a na tzv. armádu manévrovací postavenou až během mobilizace.

         Následovala reorganizace mírové armády, která si vyžádala několika let. Nejprve bylo v polovině října 1935 zřízeno sedm velitelství sborů, prozatím jen jako taktická velitelství. Plnohodnotná vojenská velitelství se z nich stala až k 1. lednu 1937 poté, co parlament schválil zákon o jejich územní působnosti. V roce 1937 se podařilo ukončit přeměnu čtyřplukových divizí na tříplukové. K 1. říjnu 1937 fungovaly v nové struktuře existující divize číslo 1 až 12 a také čtyři rychlé divize, které vznikly z dosavadních jezdeckých brigád. Dne 15. října 1937 je doplnily nové divize číslo 13, 14 a 15 a 1. ledna 1938 pak ještě divize číslo 16 a 17.

         Počátkem roku 1938 tak byla reorganizace československá armády z května 1933 úspěšně dokončena a armáda v nové podobě připravena na případný válečný konflikt. Nepodařilo se ale zcela provést s tím spojenou modernizaci. Vojáci například stále postrádali dostatečné množství tanků, protitankových a protiletadlových děl. V tomto případě hrály svoji roli často se měnící plány ovlivňované jak rozvojem vojenské techniky, tak momentální zahraničně politickou situací. I na tomto poli se však podařilo vykonat velký kus práce.

         Hodnotíme-li reorganizaci československé armády z roku 1933, musíme ji ocenit jako významný projev československého vojenského myšlení. Odchovancům pražské vysoké školy válečné se podařilo vytvořit poměrně jednoduchý plán, jak se zabezpečit proti náhlému úderu protivníka a současně postavit co nejsilnější armádu, která by mu mohla klást dlouhodobý odpor. Jednalo se tak o jakýsi protipól útočné koncepce tzv. bleskové války.

         Nakonec je třeba ještě upozornit na dva tradované omyly spojené s popisovanými událostmi roku 1933. Prvním je tvrzení, že šlo o reakci na nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu. Jak je ale výše uvedeno, počátky reorganizace spadají do roku 1932, zatímco Hitler se stal německým kancléřem až v lednu 1933. Stejně neopodstatněný je názor o zásadním vlivu francouzské armády a francouzského vojenského myšlení na československou armádu ve 30. letech. Všechny plány se totiž zrodily v československém Hlavním štábu bez vlivu francouzské armády, jejíž představitel k nim měl naopak výhrady.

Složení československé válečné armády:

  před reorganizací v r. 1933 po zahájení reorganizace v r. 1935 po ukončení reorganizace v r. 1938
armády 4 (výhledově 5) 4 4
armádní skupiny 1 (výhledově 3) - -
sbory - 14 14
divize 12 23 21
hraniční oblasti - 15 12
rychlé divize - - 4
horské brigády 2 - -
jezdecké brigády 3 4 -
záložní brigády 12 (výhledově 12 divizí) - -

Poslední aktualizace: 29.07.2003

NAVRCHOLU.cz