Otištěno: Přísně tajné, 2008, č. 2, s. 37-40
Události spojené s mobilizací československé armády v září 1938 jsou často připomínané, a proto dosti známé. Přesto však i tady lze najít skutečnosti, o kterých se stále mnoho neví a zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Patří k nim například pobyt sovětské letecké mise v Československu ve druhé polovině měsíce září 1938. Nevíme, kdy přesně přiletěla, kdy přesně odletěla, a co celou dobu na našem území dělala. Jisté je vlastně jen to, že tady byla. Jak je vůbec možné, že po tolika letech víme tak málo?
Až do roku 1989 platila v historickém bádání o událostech roku 1938 oficiální teze o tom, že Sovětský svaz byl připraven pomoci Československu za všech okolností. Hojně se využívalo ideologických frází, na konkrétní fakta se nedostávalo prostoru a v podstatě o ně ani nebyl zájem. V dobových publikacích lze sice najít o přítomnosti sovětských letců zmínky, ty však jsou vesměs stručné a všeobecné, bez jakýchkoliv podrobností.
Svobodné bádání po roce 1989 smetlo názor o jednoznačné ochotě Sovětského svazu postavit se za Československo a spolu s ním zmizely i zmínky o sovětských letcích. Historické práce se zaměřily na postoj a chování oficiální sovětské politiky a jejích vedoucích představitelů, pokud se už někdo věnoval i návštěvám v Československu, zůstal vesměs u představitelů komunistického hnutí. Zkusme proto nyní z porůznu roztroušených informací zjistit, co vlastně o sovětských letcích v Československu na podzim 1938 víme.
Počátkem září 1938 odjel do Moskvy přednosta leteckého odboru československého ministerstva obrany (a faktický velitel československého vojenského letectva) generál Jaroslav Fajfr doprovázený podplukovníkem Vítězslavem Rosíkem. Kvůli utajení cestovali inkognito přes Varšavu a Rigu. V Moskvě pobyli několik dní a setkali se mimo jiné s náčelníkem generálního štábu sovětské armády Borisem M. Šapošnikovem, velitelem sovětského vojenského letectva Alexandrem D. Loktionovem a jeho zástupcem Jakovem V. Smuškevičem. Podle vzpomínek Vítězslava Rosíka se generál Fajfr snažil dojednat konkrétní podmínky pro sovětskou leteckou pomoc Československu, sovětští představitelé se k tomu ale příliš neměli a poukazovali na malý počet československých letišť a jejich špatný stav. Generál Fajfr se snažil tyto námitky vyvrátit a nakonec bylo dohodnuto, že do Československa přijede komise, která zjistí stav letišť a podmínky případné spolupráce.
Komise do Prahy dorazila poměrně rychle. Už 21. září žádal československý vyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger okamžité vyslání dopravního letadla do Kyjeva pro dva letecké důstojníky, protože cesta přes Polsko nebyla bezpečná. I když to není podloženo dokumenty, lze předpokládat, že československá strana letadlo obratem vyslala a sovětští letci buď 22. nebo 23. září, tj. ještě před vyhlášením všeobecné mobilizace, přistáli v Praze. V čele dvoučlenné mise stál zástupce velitele sovětského vojenského letectva Jakov V. Smuškevič, bývalý hlavní letecký poradce španělské republikánské vlády.
Co přesně příslušníci mise v následujících dnech dělali a kde se pohybovali, není jasné. Lze předpokládat, že se měli sejít se zástupci československé armády, ale vyhlášení všeobecné mobilizace podle všeho tyto plány zhatilo. Velení armády mělo jiné starosti a narozdíl od minulých případů se se sovětskými vojáky nesešlo. Hlavní velitel zmobilizované armády generál Ludvík Krejčí se podle svých poválečných výpovědí o nich jen dozvěděl, a to ještě až dodatečně. Podle vzpomínek podplukovníka Vítězslava Rosíka si však sovětští letci v doprovodu československých důstojníků prohlédli některá letiště na Slovensku (např. Tri Duby, Spišskou Novou Ves), která mohla posloužit pro případný přílet sovětských letadel, a poskytli cenné rady k jejich obraně. Podle vzpomínek generála Aloise Vicherka, zástupce generála Jaroslava Fajfra, si dokonce vyžádali dokumentaci o československých letištích, plány protiletecké obrany i hlásné služby a počty letadel. Vše jim bylo předáno a následně odesláno do Moskvy.
Uvažovalo se zřejmě i o rozšíření počtu důstojníků mise. Nasvědčuje tomu telegram vyslance Zdeňka Fierlingera z 26. září, podle kterého byli v Kyjevě připraveni další letečtí zástupci a čekali na letadlo z Prahy. Zda pro ně letadlo skutečně odletělo a přivezlo je do Československa, nevíme. Podle vzpomínek generála Aloise Vicherka se tak s největší pravděpodobností nestalo.
Jediným dnem pobytu sovětské letecké mise, o němž máme přesnější údaje, je 27. září. Toho dne nejspíš dopoledne spolu v Brně jednali Jakov Smuškevič a generál Jaroslav Fajfr. Podle Fajfrovy výpovědi před Národním soudem v roce 1947 mu Smuškevič tehdy nabídl přílet 700 letadel. To před stejným soudem potvrdil generál František Nosál, kterému se generál Fajfr svěřil.
Z Brna Jakov Smuškevič s doprovázejícím důstojníkem odletěli do Prahy, přičemž se cestou zastavili na letišti v Pardubicích. Návštěva sovětských důstojníků na pardubickém letišti je spolehlivě doložena očitými svědky, například pozdějším příslušníkem československého letectva ve Velké Británii Petrem Urubou, který zde pobýval. Podle těchto svědectví si sovětští letci prohlédli letiště a jeden z nich si dokonce vyzkoušel let v československém letadle, snad stíhačce Avia B-534. Volba letiště v Pardubicích nebyla zřejmě náhodná. Letiště jednak sloužilo jako základna jedné ze dvou československých bombardovacích perutí vyzbrojených letadly Avia B-71 zakoupenými v Sovětském svazu a dále bylo jedním ze sedmi letišť tvořících tzv. leteckou bázi na českomoravském pomezí. Tato báze měla sloužit pro potřeby spojeneckých letadel a jako jediné letiště se do září 1938 podařilo zcela dokončit právě Pardubice.
Vraťme se však ještě ke Smuškevičově nabídce na přílet 700 letadel. Již bylo řečeno, že ji potvrdil generál František Nosál a nebyl jediný. Také několik dalších československých vojenských činitelů po válce hovořilo o příletu sovětských letadel, například generál Jan Syrový nebo generál Karel Husárek. A i když udávali nižší počty (100 letadel), je nepochybné, že Smuškevič letadla československé armádě nabídl. Tento závěr samozřejmě vyvolává nejednu otázku. Hovořil zástupce velitele sovětského letectva jen za sebe nebo vyjadřoval názor z Moskvy? A jak na jeho nabídku reagovali českoslovenští vojáci?
Ani na jednu otázku odpověď neznáme, takže nezbývá než spekulovat. Podle některých údajů proběhla 25. září v Moskvě porada představitelů sovětské armády, kteří se dohodli na přípravách k odletu 700 letadel do Československa. Pokud je to pravda, pak Jakov Smuškevič jen tlumočil generálu Fajfrovi názory svých nadřízených.
V druhém případě lze odhadnout, že tak závažnou věc si vojáci určitě nenechali pro sebe a informovali o ní politické vedení státu, tj. předsedu vlády generála Jana Syrového a prezidenta Edvarda Beneše. Podle některých náznaků se sovětští letci s československými politiky údajně dokonce sešli. V této souvislosti připomeňme, že již v roce 1968 upozornila historička Věra Olivová na telegram Zdeňka Fierlingera z 28. září, v němž vyslanec uvádí, že žádost prezidenta Beneše o okamžitou leteckou podporu byla předložena. Věra Olivová tehdy vyslovila hypotézu, že Edvard Beneš se sešel se zástupci sovětské armády a požádal je o leteckou pomoc. V té době ještě žijící Zdeněk Fierlinger takový výklad ale odmítl a žádné další dokumenty se již nepodařilo nalézt. Ani současným historikům se nepovedlo tuto otázku objasnit a nezbylo jim než konstatovat, že žádost o sovětskou leteckou pomoc se zatím nepodařilo nalézt a tudíž ani přímo doložit.
Obě věci, tj. Smuškevičova nabídka a Benešova žádost o leteckou pomoc, spolu mohli úzce souviset. Co když generál Fajfr neprodleně informoval o Smuškevičově nabídce prezidenta Beneše, který se pak mohl se sovětskými zástupci sejít. Logickou následnou reakcí vzhledem k bezprostřední hrozbě války by pak byla oficiální československá žádost o vyslání nabízených letadel. Ta přitom mohla odejít jinou než běžnou cestou (např. kurýrem), a proto se jí nedaří nalézt. Bez konkrétních důkazů jde ale opět o pouhou spekulaci.
Jisté ovšem je, že Československo se na případné přijetí sovětských letadel připravovalo. Dokládají to vzpomínky Jiřího Hartmana, pozdějšího příslušníka československého letectva ve Velké Británii, který za mobilizace v září 1938 sloužil na letišti v Přibyslavi. Podle nich dostal od nadřízených pokyn, aby připravil letiště na přijetí francouzských a sovětských letadel. Žádná z nich však nakonec nepřiletěla.
Co dělali sovětští letci v posledních zářijových dnech, nevíme. Zdá se však, že vyvíjeli jen minimální nebo vůbec žádnou aktivitu. A pravděpodobně někdy na počátku října 1938 Československo opustili a vrátili se domů. Zůstaly po nich otazníky, které se zatím nepodařilo zodpovědět.