Tajné.
Pro oddělení vnějších vztahů zpravodajské správy Dělnicko-rolnické Rudé armády.
Organizačně politická zpráva o cestě do Československa v září a říjnu 1938
Vojenský inženýr 2. stupně Kočin K. V. – ženijní správa
Vojenský inženýr 2. stupně Klecko M. T. – ženijní správa
Vojenský inženýr 2. stupně Platonov B. A. – správa spojení
Tato zpráva osvětluje otázky (s výjimkou bodu 1), které nejsou ve speciální technické zprávě o cestě.
Obsah
1. Do Československa a zpět po železnici přes Rumunsko
2. První dny v Československu
3. Příslušníci armády
4. Události druhé poloviny září
5. V Praze po kapitulaci
6. V opevněném rajónu
7. Různé
Do Československa a zpět po železnici přes Rumunsko
Cesta po železnici Moskva – Praha přes Rumunsko, na kterou jsme vyjeli 29. 8. 1938 je velmi dlouhá a nepohodlná. Dokonce i při železniční síti dřívějšího Československa tudy cesta trvala čtyři dny a noci se čtyřmi přestupy (Tiraspol, Tighin, Ploješť-Vest, Ploješť-Sud). Při nových hranicích by cesta zpět trvala přes pět dní a nocí s pěti přestupy. Vztah k nám v Rumunsku byl plně uspokojivý. Soudě podle hloupých otázek pokládaných nám mnohými cestujícími druhé třídy ve vlaku („je pravda, že v Moskvě není elektřina“, „není bílý chleba“ atd.) nás znají podle zpráv z Rigy.
Nezvykle široce je v Rumunsku rozvinuté otevřené úplatkářství. Berou všechno od nejmenších do největších, vytváří často umělé obtíže cestovního nebo celního řádu jen proto, aby něco utržili. Berou peníze i naturálie (tabák, víno, ovoce atd.). Zvláště mají rádi sovětské cigarety.
Oficiálně zavazadla tranzitních cestujících prohlížejí v Tighinu (sovětsko-rumunská hranice) a Halmeu (česko-rumunská hranice). Není vyloučena možnost prohlídky ve vlaku. Při prohlídce se především zajímají o valuty, pečlivěji prohlíží časopisy a knihy, avšak za půl stovky lei nebo láhev levného vína zavazadla vůbec nemusí vidět, jak to bylo s námi. Podle našich pozorování se opovážlivěji chovají k jiným cizincům než k Rusům.
Stravování na železničních stanicích po celé cestě bylo špatné (jen voda a ovoce).
První dny v Československu
Jestliže Rumuni byli prostě zdvořilí při jednání s námi, Češi byli velmi příznivě nakloněni k SSSR, což jsme pocítili na sobě od prvních minut pobytu na českém území. Zájem o Sovětský svaz obrovský, charakter otázek zcela přátelský. Informovanost o nás mezi inteligencí a maloburžoazií velká.
V Praze nás uvítal major s. Kašuba. Byli jsme ubytováni v hotelu „Merkur“ (skromný hotel, k Rusům se chovali velmi dobře).
Po vybavení se konalo první setkání na Generálním štábu s gen. Husárkem. Přítomni byli kromě nás a Husárka – major s. Kašuba, obchodní zástupce SSSR s. Gendin a gen. Štěpánek (zástupce gen. Husárka). Téma rozhovoru – program našeho pobytu v Československu. Rozmluva měla mimořádně přátelský charakter, naše přání bylo slíbeno splnit. Nejen to: když zjistil, že s. Platonov je spojař, ne betonář, jak bylo domluveno, Husárek nejprve vyslovil lítost a prohlásil, že on spojaře nepozval, ale ihned souhlasil ho také přijmout a, jak se ukázalo následně, dal i spojaři dosti dobrou možnost na obeznámení se.
Podle tónu rozhovoru a toho, jak se chovali s. Kašuba a Gendin, jsme cítili, že zde nejsou poprvé a jsou „naši lidé“. Jak se ukázalo později, s. Gendin hodně pomáhal s. Kašubovi při přijetí našich lidí v Československu.
Skvělý diplomat je gen. Husárek. V průběhu jeden a půl hodiny rozhovoru se několikrát vracel k větě „Já a moji zástupci uděláme vše pro to, aby ruští pánové viděli u nás co možná nejvíce pro ně užitečného.“
Ve všeobecně politických otázkách oba generálové v rozhovoru otevřeně zastávali jednoznačně Němcům nepřátelskou antifašistickou linii.
7. září jsme společně s gen. Štěpánkem odjeli, jak bylo domluveno, na německou hranici do města Náchod, což plně odpovídalo přáním stavebních inženýrů, protože v tomto úseku bylo možné se seznámit se stavebními pracemi v jejich různé fázi. Rozhovor s gen. Štěpánkem po cestě autem měl tentýž velmi přátelský charakter (Poznamenáváme, že oba generálové dobře mluví rusky. Jako bývalí legionáři mají oba ženy z Ruska.) Jako Husárek, i gen. Štěpánek nám slíbil všemožnou pomoc. K jeho cti slouží, že nám skutečně prokázal velkou pomoc.
Pro vztah Štěpánka k SSSR je charakteristický třeba ten fakt, že přijel na úsek s inspekčními úkoly, přesto ihned souhlasil vzít nás s sebou, ačkoliv z pohledu zájmů každé armády by se to nemělo dělat. Tak jsme v průběhu intenzivních tří dní pobývali ve všech objektech opevněného rajónu, dostali podrobné vysvětlení a slyšeli inspekční poznámky Štěpánka, které dělal neomezujíce se naší přítomností. (Speciální zpráva o této cestě vám byla poslána okamžitě.)
Když nás představoval důstojnickému sboru, Štěpánek nám dal velmi dobré doporučení. Přijetí a vztahy k nám ze strany důstojnického sboru (přinejmenším v měsíci září) předčily naše očekávání svojí přátelskou laskavostí a úplností odpovědí na naše otázky.
Ubytovali jsme se v hotelu „Beránek“, kde jsme strávili trvale: s. Platonov od 7. 9. do 20. 9., a s. Kočin a Klecko od 7. 9. do 30. 9.
Jeden z prvních se nám představil npor. Dobrovodský, který v tentýž den při obědě důvěrně sdělil, že je „tajný agent“ (doslovný výraz) a dává pozor na lidi pracující v opevněných rajónech (to odpovídalo, ale všichni věděli, čím se zabývá).
Samozřejmě, v poměrně nevelkém městě, proti naší vůli, se velmi mnoha obyvatelům brzy stalo známým, kdo jsme. Ve značné míře tomu napomohly naše stálé styky s důstojníky. Možno rovněž potvrdit, že sami Češi (vojáci) se nejenže nesnažili skrýt naši přítomnost, ale naopak jsme cítili, že přítomnost ruských důstojníků využívají před veřejným míněním obyvatel jako dobrý ukazatel připravenosti k vážnému odporu spolu se SSSR. Po týdnu našeho pobytu v Náchodě nás tak na ulici zdravili lidé, které jsme viděli poprvé.
Celkově téma pomoci SSSR Československu bylo oblíbené téma rozhovorů ve všech vrstvách obyvatelstva. Obvykle večer se v restauraci hotelu scházeli důstojníci a začínalo posuzování vyvíjející se situace ze všech stran.
Opakujeme, hodně a přátelsky se hovořilo o SSSR a Rudé armádě. Víra v naši sílu a čestnost politiky SSSR byla obrovská. Ještě dlouho před oficiální kapitulací se vyslovovaly věty o možnosti zrady Francie a Anglie. Odevzdat opevnění Hitlerovi se zdálo směšné.
Rozdělíme-li náš pobyt v Československu podle mnoha ukazatelů na dvě období: do kapitulace (září) a po ní (říjen), možno říci, že v prvním období, kde jsme byli (restaurace, kino, obchod, ulice), nebyl ve vztahu k nám ani jeden nepřátelský akt. Nejen to, často jsme se setkávali s jasně vyjádřenými sympatiemi k nám jako představitelům SSSR.
Příslušníci armády
Úsudek o příslušnících armády a jejich politicko-morálním stavu je založen na bezprostředních osobních pozorováních a stycích s částí důstojnického sboru 2., 4., 5., 18., 42. a 44. pluku, jak ve službě, tak mimo ni.
Jak již bylo řečeno, nejvíce charakteristické pro náladu důstojnického sboru v daném časovém úseku byl velice přátelský vztah k SSSR, jako k možnému spojenci.
Oficiálně stojí armáda mimo politiku. To však nevadilo tomu, abychom nepotkali nejednoho důstojníka, který by nevyjádřil svůj vztah k probíhajícím politickým událostem, a každá schůze důstojníků se nepřeměnila v politický klub. Největší část otevřeně podporovala politiku Beneše a vše, co směřovalo k odporu, a nikoliv k ústupkům Hitlerovi, přičemž politiku ústupků nejvíce kritizovali důstojníci. Například velitel 18. pluku v Náchodě plukovník Janovský (legionář) v přítomnosti velkého počtu důstojníků posádky v restauraci otevřeně kritizoval vládu, že nepověsila 21. května Henleina.
Cítili jsme, že vyjadřuje náladu mnohých.
Mezi důstojníky, kteří nám projevili nejen své platonické uznání, ale ve značné míře nám pomáhali, je třeba zvláště vyzdvihnout:
1. Major Samarád (Semerád – pozn. PŠ), zástupce velitele výstavby opevněného rajónu v Náchodě, byl v Rusku v zajetí, umí rusky. Zkrácen na služební stupnici. Velmi lituje, že odjel z Ruska. Podle jeho slov peníze na zlé časy nemá. Ve výdajích velmi skromný. Velmi mnoho nám pomáhal. Během oznámení rozhodnutí vlády o přijetí Mnichovské dohody rozhlasem, při hraní národní hymny, nadával („prodali“), plival a odešel ze sálu.
2. Když shrneme setkání a jednání gen. Štěpánka je třeba říci, že má hluboké sympatie k Sovětskému svazu, zvláště když uvážíme, že podle řeči patří k tomu nepočetnému druhu vojáků-profesionálů, pro které je jejich povolání hlavním zdrojem k existenci.
3. Nadporučík Samohýl 5. pluku, důstojník řízení výstavby opevněného rajónu v Náchodě. Mladý, velmi schopný pracovník. Svobodný, rád se dobře obléká. Veselý, společenský člověk, jako Samarád, velmi bolestně prožíval kapitulaci. Velmi mnoho nám pomáhal.
4. Kapitán Šimůnek, velitel spojení opevněného rajónu v Náchodě. Ženatý, dvě děti. Omezen v prostředcích. Dobře pomáhal s. Platonovovi.
5. Rotmistr Karel Zeliníček, rotmistr 5. pluku, velitel skupiny elektrovybavení opevněného rajónu v Náchodě, Mladý důstojník z rolnictva. Snažil se pomáhat, jak mohl.
6. Štábní kapitán Procházka, 4. pluk, zástupce podplukovníka Chramosty (velitele výstavby opevněného rajónu Moravská Ostrava). Starý voják-profesionál. Zkrácen v hodnosti. Svobodný v 52 letech. Rád se napije a má rád ženy. Velmi mnoho pomáhal.
7. Kapitán Hájek, velitel spojení 4. pluku, svobodný. Několikrát zavedl řeč na cestu do SSSR až do přijetí naší státní příslušnosti. Velmi se zajímá o SSSR. Hodně pomáhal, jasně si vědom, že porušuje vojenské tajemství.
Mezi mladými důstojníky byla silně rozšířena nespokojenost se starými pořádky (tradicemi), zvláště s tím, že důstojník se nemůže (nesmí) oženit s dívkou, která nemá dobré věno, a že on sám musí do svatby nashromáždit nejméně 30 tisíc korun. Taková tradice skutečně existuje. Není v duchu tradice, že mladí důstojníci jsou mimořádně skromní v utrácení prostředků na stravu, zpravidla nekouří, ale velmi dobře se oblékají.
Z pozorování vojáků při strážní službě a v jednání s důstojníky (hovořit s vojáky se podařilo zřídka) je třeba ocenit existenci poměrně velkého vnějšího demokratismu v jednání důstojníků s vojáky. Vojáci se chovají při rozhovoru dost nenuceně, především mimo službu. Jsou jednoduše, ale čistě oblečeni.
Pozornosti zasluhují následující fakta:
1. Na jednom ze strážních míst (objekt č. 64 úseku Skutina) ochrany středního palebného objektu jsme si všimli visícího portrétu s. Stalina. Na naši otázku velitel stráže s hrdostí prohlásil, že sám ten portrét pověsil. Jeho jméno bylo Vojgl. Portrét byl pověšen pro každý případ, ne kvůli našemu příjezdu.
2. Rotný Janíček (4. hraniční pluk úseku Moravská Ostrava), který doprovázel s. Platonova po objektech, sděloval s velkým přesvědčením, že maršál Bljucher (!!) přijel do Prahy a řídí Generální štáb. Vojáci, od kterých to slyšel, byli velmi rádi, že mají ruské velitele.
3. Od tohoto rotného Janíčka a bezprostředně od vojáků jsme slyšeli řadu zjevně fantastických sdělení o síle Rudé armády a jejích příslušníků. Cítili jsme při tom, že vše pozitivní o SSSR vojákům dodává ohromné uspokojení. Z pozorování vojáků, kteří pracovali na výstavbě opevnění na konci rozhodujících událostí v září, možno směle říci, že vojáci pracovali s velkým nadšením a nepotřebovali přinucení (vojáci-specialisté různých profesí se velmi široce využívají při montážních pracích v opevnění a také na těžké zemní práce).
Události druhé poloviny září
Jak již bylo řečeno, ještě dlouho před demisí Hodžovy vlády a konečnou kapitulací 29. 9. převážná většina důstojníků opevněného rajónu Náchod a Moravská Ostrava předpokládala možnost nedodržení svých závazků ze strany Francie a zrádcovské jednání Anglie. Je charakteristické, že většina správně rozuměla, koho a čeho se nejvíce bojí francouzská, anglická a domácí buržoazie. Samozřejmě ve stejné době, jako sněhová koule, rostla jediná naděje v SSSR. Zrada se čekala a přesto, když se poprvé uskutečnila (kapitulace Hodžovy vlády), vyvolalo to skličující dojem. 20. a 21. září bylo možné v Generálním štábu pozorovat stav úplné zaraženosti. Lidé bez cíle chodili po chodbách nebo seděli za prázdnými stoly. Pobočník gen. Husárka, major, vždy disciplinovaný a uvážlivý důstojník, byl 21. září na Generálním štábu v podnapilém stavu, v přítomnosti s. Platonova si strhl z hrudi legionářská vyznamenání a hodil je do odpadkového koše proklínaje spojence – Francouze a Angličany. Došlo i na Beneše – jeho portrétu pohrozil sevřenými pěstmi.
Pobočník nebyl jediný. Bylo možné pozorovat i řadu dalších důstojníků, kteří přišli do služby toho rána v opilém stavu (k této svérázné formě protestu se uchýlili také v následujících těžkých dnech pro Československo).
20. 9. jsme byli opět přijati gen. Husárkem. Téma rozhovoru – další program našeho pobytu v Československu.
Rozhovor nebyl snadný. Generál byl velmi znepokojen vzniklou situací. S velkým roztrpčením a žalem Husárek oznámil s. Kašubovi, že dosud, nehledě na sliby, do Prahy nepřijel velitel armády (řeč byla o s. Šapošnikovovi). Odvolávaje se na situaci a zaneprázdněnost, žádal nás, abychom nějaký čas počkali s přejezdem na jiný úsek. Doporučoval nám v tyto těžké dny vrátit se z hranic do Prahy, což jsme s poděkováním za jeho péči odmítli. Cítili jsme, že vyčkává na nejbližší události.
Faktická mobilizace země začala dlouho před jejím oficiálním vyhlášením. O tom nám ještě 14. 9., ne pro obecné sdělení, řekl plukovník Janovský, bylo to také zřejmé, ačkoliv mobilizační přípravy a zejména povolání do armády probíhalo bez širšího oznámení. Všechna vojenská přeprava automobily probíhala v noci. Počínaje od 14. 9. se každou noc do Náchoda a jeho okolí stahovala vojska a zásoby. Mobilizační přípravy byly patrné nevojákovi i v samotném Generálním štábu. Tak již 19. 9. se všechny tajné dokumenty z oddělení začaly předávat do archivu a vyvážet z Prahy. V podstatě celý obrovský Generální štáb se připravoval od 19. září k evakuaci, přičemž, jak před námi netajili, zdůvodňovali toto opatření možností náletu na Prahu. Velké množství důstojníků z oddělení Generálního štábu v tyto dny dostalo povolání k vojsku. Tak téměř zcela byla do 21. 9. rozpuštěna ženijní správa gen. Husárka. Všichni jeho spolupracovníci (včetně gen. Štěpánka) dostali povolání k vojsku.
V okamžiku vyhlášení mobilizace byli s. Kočin a Klecko v Náchodě a s. Platonov v Hlučíně (úsek Moravská Ostrava).
Všeobecně známé události vedly k demisi Hodžovy vlády a vyhlášení mobilizace v noci na 23. září. Je také známo, že vyhlášení mobilizace se setkalo s velkým nadšením obyvatel i vojska. V Generálním štábu v tyto dny bylo možné pozorovat velké množství kamarádských scén, odchodů odjíždějících „na frontu“ (jak se vyjadřovali). „Fronťákům“ zjevně záviděli ti, kteří ještě zůstávali na štábu („v týlu“).
Provádění mobilizace zanechalo dobrý vnější dojem z fungování transportů a rychlosti.
21. září byla silnice Praha – Náchod na několika místech překopána a postaveny protitankové překážky. Prací se ve velkém účastnilo obyvatelstvo.
V Praze po kapitulaci
Jak se dalo očekávat, mnichovská kapitulace se nemohla neodrazit na zhoršení vztahů Československa a SSSR. My jsme to pocítili především na sobě. Mimořádně přátelský, srdečný vztah k nám ještě před několika dny vystřídala velmi chladná, zdvořilá zdrženlivost. Pravda, nelze to přičíst celému důstojnickému sboru. Hlavní část středního a nižšího důstojnického sboru jako dřív sympatizovala se SSSR. Pro nové vztahy jsou charakteristická následující fakta:
1. V okamžik kapitulace s. Kočin a Klecko byli v Náchodě a s. Platonov v Hlučíně. Všichni jsme dostali zdvořilý návrh opustit opevněný prostor. Odjeli jsme do Prahy a následující den jsme měli jednání na Generálním štábu (s. Kočin a Klecko s gen. Štěpánkem, s. Platonov s gen. Dvořákem) o další práci. Tady začalo to, co u nás doma nazýváme „dudami“. Nedají přímou odpověď, máme zavolat, zítra žádají zavolat pozítřku atd.
S. Platonovovi se pátý den stěží podařilo opatřit si místo ve vojenské dílně v Praze, s. Kočina a Kleckova v podstatě nikam více nepustili, nepočítaje návštěvu továrny na cement, ale prohlídka továrny byla organizována takovým způsobem, že ani jedna z nás zajímajících otázek nebyla zodpovězena. Mnohé vysvětluje upozornění ředitele továrny: „Prosím nepokládejte otázky o postupech výroby naší továrny.“ Nevelkých úspěchů v začátku dosáhl i Platonov, kterého v první den provedli jako účastníka exkurze po dřevozpracující, malířské a ostatních podobných dílnách.
2. Ve stejných vojenských spojovacích dílnách jejich velitel podplukovník Tomský druhý den našeho pobytu tam (6. 10.) přímo prohlásil, že má pokyn (neřekl od koho) „nevěřit Rusům“ (překlad fráze podle smyslu). Sám podplukovník se přesto v této situaci choval k nám velmi srdečně, následkem čeho se podařilo na mnohé podívat. Nicméně i podplukovník a ještě více jeho spolupracovníci (doktor Golšmidt, doktor Ditl, inženýr Evžen Vajdengofr) jestliže s něčím pomohli, tak v žádném případě nechtěli zmiňovatsvoji pomoc. Jestliže v prvním období (září) byla každá služba Rusům znakem dobrého chování, tak nyní už to nebylo v módě, neodpovídalo to „duchu doby“. Každý z nich obvykle připomínal: „Prosím nikomu neříkejte, co jsem vám ukazoval.“ Koncem pracovního dne se zástupce velitele dílen zdvořile vyptával (v souhlasném tónu): „Vy tu zítra už nebudete, pane inženýre?“
3. Jak již bylo řečeno, otázka pomoci ze strany SSSR ve všech variantách byla celý čas jednou z ústředních, zajímajících veřejnost v Československu. V září se nás ptali: „Pomůže nám SSSR?“ Ptali se ne proto, že by pochybovali, spíše pro své uklidnění. V říjnu se ti samí lidé ptali: „Proč nám SSSR nepřišel na pomoc?“ Snažili se přiměřeně možnostem objasnit pravdu. V tu dobu pravicový tisk už začal antisovětskou kampaň „vysvětlující“ postoj SSSR.
4. Nakonec 16. října našemu vojenskému atašé zavolali z Generálního štábu a bez zvláštní diplomacie vyjádřili přání, abychom v nejbližších dnech opustili Prahu. Ptali jsme se: „Důvody?“ Odpověděli: „Copak nerozumíte?“
5. Donuceni odjet, strávili jsme v Československu dva měsíce místo třech. Chtěli jsme spolu se s. Kašubou, jako znak vděčnosti, před odjezdem pozvat na večeři generály Štěpánka, Dvořáka, plukovníka Hubánka (Hubálka – pozn. PŠ) a podplukovníka Tomského. Poznamenáváme, že zmínění důstojníci byli z těch, kteří nám do poslední chvíle stále pomáhali.
Přijímaje pozvání každý z nich oznámil, že musí mít na to souhlas náčelníka Generálního štábu (mimochodem v září k tomu, aby se napil s ruskými veliteli, nikdo svolení nepotřeboval).
Jak se dalo očekávat, následující den všichni s odvoláním na zaneprázdnění odmítli přijít.
Taková jsou některá z početných faktů „střídání mezníků“.
Podle našich zjištění, se toto „střídání mezníků“ nedotklo středních a nižších vrstev. Nejvíce se to týkalo vyššího důstojnického sboru, přičemž velmi podstatným momentem byla otázka prospěchu. Co se týká nižších a středních vrstev důstojníků, v jejich sympatiích k SSSR se změnilo málo. Pravda, chyběla dřívější politická aktivita, vystřídala ji apatie a lhostejnost ke všemu nastávajícímu. Lidé se sami odsuzovali k záhubě.
Níže představujeme krátkou charakteristiku opevněného rajónu (stavby, výzbroj a spojení).
V opevněném rajónu
Celý náchodský opevněný rajón (severozápadní hranice s Německem) má délku 35 km. Rajón se skládá ze dvou uzlů odporu: Dobrošov a Skutina a samostatných izolovaných pěchotních železobetonových srubů. Celkem je v náchodském rajónu 64 objektů typu dělostřeleckých kaponiér a polokaponiér vyzbrojených dvěma 47 mm děly a spřažených s těžkými kulomety. Kromě toho dva těžké a tři až pět lehkých kulometů v každém objektu.
V mezerách mezi stavbami stejného typu na 300 až 500 m za předním krajem jsou lehké pěchotní jednopatrové železobetonové sruby s jedním až dvěma kulomety.
Systém opevněného rajónu a typy staveb jsou okopírovány od francouzské armády, ale přizpůsobeny geografii bráněné oblasti. Tak například do opevněného rajónu Náchod jsou začleněny dvě pevnosti a 62 samostatných pěchotních objektů rozmístěné po horském hřebenu (viz mapa). Obě pevnosti (uzly) se podobají jedna druhé. Tento systém těžkých dělostřeleckých dvoupatrových staveb spojených mezi sebou a s hlavní podzemní poternou podzemními poternami v hloubce 25 až 35 metrů.
Uzel odporu má hlavní poternu s opevněným vchodem, od které vedou poterny spojující stavby. Na začátku hlavní poterny je umístěno veškeré strojní zařízení a přístroje obsluhující celý uzel, vybudovány sklady pro munici a kasárna pro posádku. Schéma takového uzlu přikládáme. Mezi uvedenými uzly odporu jsou umístěny samostatné izolované pěchotní body různé odolnosti. Náchodský rajón se v podstatě skládá z objektů římského typu I, II, III, IV, tj. odolnost proti zásahu granátem 155, 240, 300 a 420 mm (viz mapa a schéma č. 1). Všechny stavby jsou umístěny v jedné linii, nejdou do hloubky, boční palba, čelní palba není. Každá stavba má zpravidla dva pancéřové zvony pro pozorování a vedení palby z lehkých kulometů. Plně vybavený uzel se nám prostudovat nepodařilo, v souvislosti se změněnou situací.
Spojení v opevněném rajónu
Stejně jako výstavbu opevněného rajónu, projektování a montážní práce vedou dodacím způsobem tři firmy: „Bratislava“, „Kladno“ a „Mikrofona“.
První dvě firmy vedou výrobu a veškeré kabelové linky, třetí výrobu a vnitřní montáž. Dohled na práce má speciální oddělení spojení ve správě ženijního vojska. Oddělení spojení v opevněném rajónu řídí podplukovník Vajcer (Weyszer – pozn. PŠ).
Koncem měsíce září v náchodském opevněném rajónu probíhal pouze průzkum trasy pro kladení kabelu. Protože začátkem října byla řada úseků sousedících s náchodským předána Německu, v náchodském opevněném rajónu začala demontáž zařízení na objektech. Možno předpokládat, že tou dobou chybějící zařízení pro spojení tím spíše nebude nainstalováno.
S objekty plně zařízenými (s výjimkou zemní telegrafie) se podařilo seznámit v opevněném rajónu úseku Moravská Ostrava a také s projekčními plány v náchodském opevněném rajónu a Generálním štábu.
Je třeba zdůraznit řadu základních zásad pro spojení v opevněném rajónu:
1. Základní spojení – po drátu.
2. Telefonní spojení všech objektů daného rajónu mezi sebou, jakéhokoliv objektu s jakoukoliv rotou, praporem a plukem působícími v daném rajónu. Telefon je základní prostředek spojení.
3. Rádio se využívá jen v případě zamítnutí všech jiných prostředků spojení.
4. Směr uložení kabelu je rovnoběžně s frontou ve dvou–třech liniích s rostoucím průřezem. Vzdálenost mezi liniemi je 1–2 kilometry.
5. Nepoužívá se speciální přístroj pro opevněný rajón. Obyčejný polní přístroj je umístěn ve speciálním kovovém krytu. Zvláštní pozornost se věnuje ochraně proti vodě a vlhkosti pomocí gumových a korkových vložek, oleje a prášku pohlcujícího vlhkost.
6. Za jednu z důležitých zásad spojení v opevněném rajónu je třeba považovat téměř úplnou nepřítomnost automatiky.
7. Technická záloha linek se bere stejně 30 %, takticky (pro případ poškození palbou protivníka) – 50 %.
Pro spojení v opevněném rajónu se využívají následující druhy spojení:
1. Pro spojení pozorovací věže (pancéřový zvon) s dělostřeleckou a kulometnou místností existuje:
a) telefon,
b) zvukovod lodního typu,
c) světelná signalizace,
d) siréna s induktorem (pro všeobecný poplach).
Spojení uvnitř objektu s dalšími služebními místnostmi je telefonem.
2. Pro spojení objektů s rotami a mezi sebou:
a) telefon,
b) zemní telegraf.
3. Pro spojení objektů s prapory a pluky:
a) telefon,
b) radiostanice malého typu (jen v uzlech odporu a ve zvláště důležitých objektech).
Na základě početných zkoušek bylo rozhodnuto do 300 metrů od objektu ukládat kabel do výkopu o hloubce 3 metry a dále 2 a 1 metr v závislosti od typu půdy.
Ze všech prostředků spojení zaslouží zvláštní pozornost tzv. zemní telegraf, zařízení v podstatě se nijak neodlišující od obyčejné telegrafní příjímací a vysílací radiostanice přenosného typu, ale využívající ne éter, nýbrž vodivost země (podrobnosti v technické zprávě). Dosah činnosti telegrafu 5–8 km, zaměření je dosti omezené a značně chrání před odposloucháváním.
Všechny prostředky spojení mají zpravidla dobrou ochranu proti vodě a vlhkosti.
Různé
1. 27. září se do místa své stálé služby v úseku Moravská Ostrava město Háj vrátil ze SSSR podplukovník Chramosta. Při prvním setkání se s. Platonovem se podplukovník neomezující se ve výrazech rozhořčoval nad tím, že mu v SSSR nic neukázali a tím v SSSR otevřeně projevili nedůvěru k českým důstojníkům. Zároveň byl velmi spokojen a děkoval za jemu prokázané osobní přijetí.
Chramosta je velitel výstavby opevněného rajónu tohoto úseku. Je dosti majetný člověk, má vlastní překrásný dům v městě Háj, nyní předávaný Polákům.
2. Špatný dojem zanechává práce technického aparátu našeho politického zastupitelství v Praze. Chladný, nepřívětivý vztah k sovětským lidem. V nejvíce napjatou dobu (druhá polovina září), když u nás pobývajících v tuto dobu v Praze byla přirozená snaha být spolu, vyměnit si názory, dostat informace o SSSR atd. (naše noviny v té době v Praze nebyly), bylo v podstatě velmi těžké se sejít. Většina pracovníků se zabývala hlavně osobními záležitostmi (opatřování rodiny atd.), klub politického zastupitelství byl zavřený, každý z nás byl často ponechán sám sobě.
Jiný je dojem z aparátu obchodního zastupitelství, kam jsme obvykle zašli. Obyčejné dobré sovětské zařízení.
Samozřejmě zde hodnotíme vnější dojem, nevěnujeme se vnitřnímu obsahu práce aparátu obchodního a politického zastupitelství, který do hloubky neznáme.
19. listopadu 1938, Moskva. Kočin, Klecko, Platonov