Další evropské uskupení sovětských vojsk se nacházelo v Polsku. Pozemní vojsko reprezentovaly převážně poměrně slabé síly, ale o to početněji bylo zastoupeno vojenské letectvo. Rozmístění sovětských okupačních vojsk ve Slezsku a Pomořansku, které se po skončení 2. světové války staly součástí Polska, se uskutečnilo na základě smlouvy mezi SSSR a Polskem z 21.4.1945. Praktická opatření k vytvoření Severní skupiny vojsk, zahrnující všechna vojska na území Polska, byla nařízena rozkazem Hlavního stanu Vrchního velení Rudé armády z 29.5.1945. Velitelství skupiny vojsk se vytvořilo na základě velení 2. běloruského frontu. Jádrem skupiny se stala 65. armáda 2. běloruského frontu, reorganizovaná ve 2. pololetí 1945 na 7. mechanizovanou armádu. V letech 1947-1948 se ovšem zmíněný operační svaz přesunul na území Běloruska a v Polsku zůstaly jen omezené pozemní síly.
Podmínky pobytu sovětských vojsk v Polsku upravila mezivládní dohoda mezi Sovětským svazem a Polskou republikou z 17.12.1956. Početní stav pozemních vojsk „skupiny“ nebyl příliš velký a její jádro reprezentovaly pouze dvě vševojskové divize. Jednalo se o 20. tankovou divizi a 6. gardovou motostřeleckou divizi. První z uvedených divizí vznikla ve 2. polovině roku 1945 z dosavadního 20. tankového Zvenigorodského sboru. Druhý svazek vznikl z podstaty 90. gardové Vitebské střelecké divize, reorganizované v roce 1945 na 26. gardovou mechanizovanou divizi a v roce 1957 na 38. gardovou tankovou divizi. V roce 1965 bylo svazku vráceno číslování z let 2. světové války (tj. 90.) a v roce 1982 prodělala 90. gardová tanková Vitebská divize reorganizaci na 6. gardovou motostřeleckou Vitebskou divizi. Ve druhé polovině 80. let byly oba svazky vyzbrojeny tanky T-80 (T-80B).
Na přelomu 80. a 90. let pozemní jednotky „skupiny“ začaly procházet reorganizací na tzv. obrannou strukturu. Přechod byl ovšem realizován jen u 6. gardové motostřelecké divize. Na rozdíl od ostatních „skupin“ vojsk divizní oddíly taktických raket (tzv. samostatné raketové oddíly) nebyly soustředěny do raketové brigáda, ale zůstaly u jednotlivých vševojskových svazků. Počátkem roku 1990 se na území Polska nacházelo 58.500 sovětských vojáků, vybavených 605 tanky, 985 bojovými vozidly pěchoty a obrněnými transportéry, 457 dělostřeleckými prostředky ráže 100 mm a více, 222 bojovými letouny a 86 bojovými vrtulníky.
Na sklonku roku 1990 byla dislokace pozemních jednotek Severní skupiny sovětských vojsk následující:
Velitelství „skupiny“ – Legnica
6. gardová motostřelecká Vitebská divize – Borne Sulinowo
– 16. gardový motostřelecký pluk Borne Sulinowo,
– 82. gardový motostřelecký pluk Supniewo,
– 252. gardový motostřelecký Stalingradsko-Korsunský pluk Borne Sulinowo,
– 80. tankový pluk Borne Sulinowo,
– 90. samostatný tankový prapor Borne Sulinowo,
– 193. dělostřelecký pluk Bialogard,
– 669. samostatný raketový oddíl Bialogard,
– 1082. protiletadlový raketový pluk Szczecinek,
– 465. protitankový oddíl Bialogard,
– 126. průzkumný prapor Bialogard,
– 101. ženijní prapor Szecin,
– 54. spojovací prapor Borne Sulinowo,
– prapor chemické ochrany,
– 1083. prapor materiálního zabezpečení Borne Sulinowo,
– 71. prapor oprav techniky Borne Sulinowo,
– 87. zdravotnický prapor Borne Sulinowo.
20. tanková Zvenigorodská divize – Swietoszow
– 144. motostřelecký pluk Strachow,
– 8. gardový tankový pluk Swietoszow,
– 76. gardový tankový Oršanský pluk Strachow,
– 155. gardový tankový pluk Swietoszow,
– 1052. dělostřelecký pluk Strachow,
– 459. protiletadlový raketový pluk Swietoszow,
– 595. samostatný raketový oddíl Swietoszow,
– 96. průzkumný prapor Swietoszow,
– 206. ženijní prapor Swietoszow,
– 710. spojovací prapor Swietoszow,
– prapor chemické ochrany,
– 1082. prapor materiálního zabezpečení Swietoszow,
– 70. prapor oprav techniky Swietoszow,
– 219. zdravotnický prapor Swietoszow.
114. gardová raketová brigáda – Borne Sulinowo,
140. protiletadlová raketová brigáda – Trzebieź,
55. samostatný vrtulníkový pluk – Kolobrzeg,
5. pontonový pluk – Wydrzyn,
902. samostatný pontonový prapor
1308. samostatný pontonový prapor
137. samostatný spojovací prapor – Legnica,
86. samostatný radiotechnický prapor
587. samostatný radiotechnický prapor – Wroclaw,
1955. samostatný prapor REB (radioelektronického boje)
650. samostatný prapor oprav techniky
91. samostatný prapor ochrany a zabezpečení – Legnica.
Odchod sovětských vojsk z Polska započal již 9.4.1990. Početní stavy bojové techniky „skupiny“ se k 19.11.1990 snížily na 598 tanků, 820 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 354 dělostřeleckých systémů ráže 100 mm a více, 42 bojových a 23 dopravních vrtulníků, společně s blíže neuvedeným počtem letounů. Bojové jednotky opustily Polsko do října 1992 a poslední týlové jednotky se stáhly v polovině prosince 1993.
Velitelé Severní skupiny vojsk:
| Maršál Konstantin K. Rokossovskij | (červen 1945-říjen 1949) |
| Genplk. Kuzma P. Trubnikov | (říjen 1949-srpen 1950) |
| Genpor. Alexej I. Radzijevskij | (září 1950-červenec 1952) |
| Genpor. Michail P. Konstantinov | (červenec 1952-červen 1955) |
| Arm. gen. Kuzma N. Galickij | (červen 1955-únor 1958) |
| Genplk. Georgij I. Chetagurov | (únor 1958-březen 1963) |
| Genplk. Sergej S. Marjachin | (březen 1963-červen 1964) |
| Genpor. Alexandr P. Rudakov | (červen 1964-říjen 1964) |
| Genplk. Gleb V. Baklanov | (říjen 1964-červen 1967) |
| Arm. gen. Ivan N. Škadov | (červen 1967-listopad 1968) |
| Genplk. Magamed T. Tankajev | (prosinec 1968-květen 1973) |
| Genplk. Ivan A. Gerasimov | (červen 1973-červenec 1975) |
| Genplk. Oleg F. Kulišev | (červenec 1975-leden 1978) |
| Genplk. Jurij F. Zarudin | (únor 1978-srpen 1984) |
| Genplk. Alexandr V. Kovtunov | (srpen 1984-únor 1987) |
| Genplk. Ivan I. Korbutov | (únor 1987-červen 1989) |
| Genplk. Viktor P. Dubynin | (červenec 1989-červen 1992) |
| Genplk. Leonid I. Kovaljov | (červen 1992-září 1993) |
Přehled velitelů zpracoval Miloslav Želazko