Organizační zásady obnovy čs. armády byly stanoveny již 25. května 1945. Podle tzv. prozatímní organizace čs. branné moci měly její pozemní část tvořit čtyři oblasti, zahrnující 16 pěších divizí.V přímé podřízenosti hlavního štábu se dále počítalo s existencí samostatného tankového sboru a řady dalších svazků a útvarů.
Zamýšlená organizační struktura se naplňovala vojsky jen postupně. Ihned po osvobození začaly spontánně vznikat různé vojenské útvary, s nimiž výše uvedený organizační výnos nepočítal. Jednalo se především o jednotky hlásící se k regionálním tradicím prvorepublikové armády v jednotlivých posádkách nebo o různá vojenská velitelství (posádková, okresní, krajská, oblastní), která se postupně transformovala na příslušné pluky, divize, sbory či oblasti. Významné místo v obnovované struktuře čs. branné moci samozřejmě připadlo pozemním jednotkám čs. armády, zformovaným v letech 2. světové války na jednotlivých bojištích.
Za základ pro vytvoření řady pěších divizí posloužily vševojskové svazky 1. čs. armádního sboru ze Sovětského svazu. Již k 15. květnu 1945 proběhla reorganizace sboru na 1. čs. armádu. Z podstaty jednotlivých pěších brigád vznikly čtyři pěší divize (1., 2., 3., 4.). Náhradní pluk 1. čs. armádního sboru, společně s přebytky počtů od reorganizované 2. a 4. brigády, poskytl mužstvo pro vytvoření jádra dalších dvou divizí na Slovensku (9. a 10.). Zbývající pěší divize v Čechách a na Moravě se zformovaly po nástupu osob povolaných k výkonu služby mobilizační vyhláškou z 27. května 1945. Mezitím došlo dnem 25. května k reorganizaci velitelství 1. čs. armády na velitelství 1. oblasti sídlící v Praze na Malostranském náměstí.
Prvním úkolem, který svazky čs. armády plnily na základě usnesení vlády z 22. května 1945, bylo zaujetí ostrahy státní hranice s Německem, Rakouskem a Maďarskem. Pro uvedené účely byly využity zejména svazky zformované z čs. zahraniční armády (1., 2., 3., 4. divize a 1. čs. tanková brigáda). Vojenské jednotky setrvaly v pohraničí do konce léta, kdy jejich povinnosti začaly postupně přebírat orgány ministerstva financí (finanční stráž) a ministerstva vnitra (SNB). Nadále ale byly pro případný vojenský zásah vyčleněny asistenční oddíly příhraničních útvarů.
Zmíněný organizační výnos z 25. května 1945 předpokládal i výstavbu poměrně silného tankového vojska. Za jeho hlavní složku byl považován tankový sbor, náležející do zálohy hlavního štábu. Dále měly tankové vojsko čs. armády dotvářet samostatné tankové brigády u jednotlivých vojenských oblastí.
Čs. samostatná obrněná brigáda z Velké Britanie setrvala ve velitelské podřízenosti a materiální péči spojeneckých vojsk (XXII. armádního sboru armády USA) až do 31. srpna, i když se již od 18. května nacházela na území Československa. Brigáda byla soustředěna v prostoru Plzeň – Klatovy – Horažďovice. Vzhledem k jejímu perspektivnímu předurčení mezi svazky zálohy hlavního štábu byla v předstihu v červnu 1945 reorganizována na tankový sbor o třech brigádách (z 1. tankového praporu vznikla 11. tanková brigáda, z 2. tankového praporu 12. tanková brigáda a z 3. tankového praporu 13. tanková brigáda). Do podřízenosti čs. armády sbor přešel 1. září 1945 a dočasně byl včleněn do sestavy vojsk 2. oblasti. Výzbroj nově zřízeného sboru tvořilo 188 tanků Cromwell, 22 tanků Challenger (oba byly britské provenience) a 38 amerických lehkých tanků Stuart.
1. čs. samostatná tanková brigáda ze SSSR se po ukončení bojové činnosti soustřeďovala v prostoru Moravské Ostravy. Organizace z 25. května ji přisuzovala úkol vytvořit z jednotlivých praporů tankové brigády vojenských oblastí. Brigáda však doposud měla pouze tři tankové prapory a proto byl jako zárodek další tankové brigády nově zřízen čtvrtý tankový prapor. Tankovou techniku reorganizované brigády představovalo 72 středních tanků T-34 (z toho 60 kusů T-34/85 dodaných v červnu 1945) a 8 těžkých tanků IS-2, sovětské výroby.
Během příprav na provedení reorganizace k 1. říjnu 1945 bylo přijato nové rozhodnutí o formě začlenění obou svazků do čs. armády, které změnilo původní záměry. Jako základ pro zformování tankových brigád tankového sboru posloužily jednotlivé prapory 1. čs. samostatné tankové brigády ze SSSR. Z 1. tankové praporu se vytvořila 2. tanková brigáda, z 2. tankového praporu 1. tanková brigáda a z 3. tankového praporu 3. tanková brigáda. Z výcvikového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády vznikl prapor těžkých tanků a motorizovaný prapor automatčíků poskytl základ pro zformování obdobných praporů u třech nově vytvářených tankových brigád. Celkové počty Tankového sboru se blížily k 7.000 mužů. Tankové brigády zformované z praporů Čs. samostatné obrněné brigády z Velké Británie měly přejít do podřízenosti rychlých divizí, představujících staronový prvek v organizaci čs. armády.
Reorganizace tankového vojska proběhla v září 1945. Původní tankové brigády sboru (11., 12. a 13.) se přestěhovaly do nových posádek a připravovaly na své včlenění do rychlých divizí vytvářených k 1. říjnu 1945. Tak se stalo, že 11. tanková brigáda v Milovicích byla podřízena 13. rychlé divizi v Kolíně, 12. tanková brigáda ve Voticích 15. rychlé divizi v Benešově a 13. tanková brigáda v Olomouci 8. rychlé divizi v Novém Jičíně. Od 1. čs. samostatné tankové brigády sbor převzal tři nově zformované tankové brigády (1. tankovou brigádu ve Vysokém Mýtě, 2. tankovou brigádu ve Svitavách, 3. tankovou brigádu v Pardubicích) a prapor těžkých tanků (dislokován ve Vysokém Mýtě). V pořadí čtvrtý prapor 1. čs. tankové brigády posloužil společně s původní záložní tankovou rotou Čs. obrněné brigády ke zformování 14. tankové brigády v Martině pro 4. rychlou divizi s velitelstvím Žilině.
O rok později došlo u sledovaných svazků a útvarů tankového vojska k několika dislokačním změnám. Na podzim 1946 se do Moravské Třebové přemístila 3. tanková brigáda z Pardubic a 12.tanková brigáda z Votic se přesunula do Českého Krumlova.
Celkový pokles početních stavů čs. armády ve 2. polovině 40. let se odrazil i na osudech útvarů a svazků, zformovaných z jednotek čs. armády v zahraničí. Především se projevil při reorganizaci provedené na podzim 1947.
V rámci reorganizace prováděné k 1. říjnu zanikly i dvě z rychlých divizí. Jednalo se o 8. rychlou divizi v Novém Jičíně a 13. rychlou divizi v Mladé Boleslavi. Stávající 11. tanková brigáda v Milovicích byla od rušené 13. rychlé divize předána k 15. rychlé divizi (přečíslované na 8. rychlou divizi), přemístěna do Vysokého Mýta a očíslována jako 23. tanková brigáda. Původní českokrumlovská 12. tanková brigáda 15. rychlé divize zanikla. Stejně tak svoji existenci ukončila i 13. tanková brigáda v Olomouci náležející do složení 8. rychlé divize v Novém Jičíně. Dosavadní 14. tanková brigáda v Martině byla přečíslována na 24. tankovou brigádu.
Již v únoru 1947 došlo u Tankového sboru ke zrušení praporu těžkých tanků. V červenci dále zanikla 2. tanková brigáda ve Svitavách a její místo v sestavě sboru od října zaujala motorizovaná brigáda v Olomouci tvořená třemi motorizovanými pěšími prapory. Z výcvikových důvodů byly k brigádě taktéž přiděleny samopalné prapory obou zbývajících tankových brigád. V rámci reorganizace se velitelství sboru přesunulo z Moravské Třebové do Olomouce a 1. tanková brigáda byla přečíslovaná na 12. tankovou brigádu a redislokována z Vysokého Mýta do Šternberka. V Moravské Třebové již od podzimu 1946 sídlila 3. tanková brigáda, přečíslovaná 1.10.1947 na 11. tankovou brigádu. Z výše uvedeného je zřejmé, že vzhledem k realizovaným organizačním změnám v roce 1947 zanikly pokračovatelé tradic 2. a 3. praporu Čs.obrněné brigády a 1. praporu 1. čs. tankové brigády.
V roce 1949 organizační změny ve složení svazků, vytvořených na základě tankových jednotek naší zahraniční armády, pokračovaly. Nejprve k 15. dubnu zaniklo velitelství 4. rychlé divize v Žilině s částí podřízených útvarů. Zrušení se týkalo i 14. tankové brigády v Martině, pokračovatele původní záložní tankové roty Čs. obrněné brigády a 4. praporu 1. čs. tankové brigády. V říjnu velitelství 3. oblasti převzalo do své podřízenosti od velitelství tankového vojska hlavního štábu Tankový sbor v Olomouci. Organizační změny se nevyhnuly ani rychlým divizím, když byla na snížené počty převedena 8. rychlá divize v Kolíně (např. u 23. tankové brigády působící od března 1948 opětovně v Milovicích zůstal zachován na plných počtech pouze jeden tankový prapor, zatímco ostatní prapory byly rámcovány). Souběžně došlo k vyčlenění samopalných praporů ze složení motorizované brigády Tankového sboru a jejich opětnému zařazení do složení obou tankových brigád jako IV. praporů. Již v dubnu 1949 se 11. tanková brigáda patřící do složení Tankového sboru přestěhovala z Moravské Třebové do Dědic.
Radikální změna v organizaci sledovaných svazků a útvarů nastala na sklonku roku 1950. Připravovanou reorganizaci armády výrazně ovlivnila snaha jejího velení co nejvíce přizpůsobit strukturální uspořádání vojsk sovětskému vzoru. Na základě politického rozhodnutí vrcholných státních a vojenských představitelů byly zastaveny přípravy na provedení již schválené reorganizace k 1.10.1950 a přijalo se nové rozhodnutí o zásadní restrukturalizaci armády podle sovětského modelu.
Reorganizace provedená v období od 31.10 do 31.12.1950 se týkala všech sledovaných organizačních celků. Zásadní změna nastala především ve složení Tankového sboru, na jehož základě vznikly dva nové svazky – 3. tanková divize s velitelstvím v Mladé a 4. tanková divize s velitelstvím v Táboře. Jádro každého z nově vytvořených svazků představovaly dva tankové pluky vytvořené z dosavadních tankových brigád sboru. Tankové pluky 3. tankové divize (13. a 16. tankový pluk v Mladé) vznikly z původní 12. tankové brigády ve Šternberku a tankové pluky 4. tankové divize (14. a 18. tankový pluk v Táboře) z 11. tankové brigády v Dědicích. Dále je třeba uvést, že kolínská 8. rychlá divize prošla transformací na 8. mechanizovanou divizi a její 23. tanková brigáda v Milovicích se změnila na 23. tankosamohybný pluk v Pardubicích.
Z přehledu organizačních změn realizovaných na sklonku roku 1950 je patrné, že pokračovatelem tradic velitelství Tankového sboru, potažmo Čs. obrněné brigády a 1.čs. tankové brigády, se stala velitelství 3. a 4. tankové divize. Na 2. tankový prapor 1. čs. tankové brigády navázaly 13. a 16. tankový pluk a na 3. tankový prapor 1. čs. tankové brigády 14. a 18. tankový pluk. Nástupcem 1. tankového praporu Čs. obrněné brigády po provedené reorganizaci byl 23. tankosamohybný pluk.
Nová organizace tankových a mechanizovaných svazků důsledně vycházela z modelu sovětských tankových a mechanizovaných divizí, přičemž přirozeně zohledňovala rozdíly, plynoucí z různé úlohy jednotlivých svazků v operační sestavě vojsk. Tankovou výzbroj tankových divizí reprezentovaly převážně střední tanky T-34/85 sovětské provenience, zatímco u divizí mechanizovaných byly soustředěny britské tanky Cromwell.
Organizační změny u sledovaných svazků a útvarů pokračovaly i v dalších letech. V roce 1955 byla provedena změna číslování a pojmenování u celé řady součástí čs. armády, motivované zejména snahou o přerušení návaznosti na tradice prvorepublikové čs. armády a západního vojenského odboje z let 2. světové války. K 9. květnu se kromě jiného uskutečnilo i přečíslování 3. tankové divize na 13. tankovou divizi a 4. tankové divize na 9. tankovou divizi.
Při velké reorganizaci uskutečněné na podzim 1958 zůstala námi sledovaná 13. a 9. tanková divize beze změn, pouze velitelství druhé z nich se přesunulo z Tábora do Písku. V rámci organizačních změn zanikly i některé pluky, navazující na tradice jednotlivých praporů pěších brigád 1. čs. armádního sboru. Svoji existenci v létě 1958 kromě jiného završil 2. mechanizovaný pluk ve Slaném, pokračovatel 2. praporu 1. čs. pěší brigády ze SSSR. Jeho číslo a čestný název převzal dosavadní 23. tankosamohybný pluk rušené 8. mechanizované divize, reorganizovaný na 2. tankový pluk a přesunutý z Pardubic do Rakovníka.
Po reorganizaci početní stavy obou tankových divizí dosáhly přibližně 5.000 osob. Jejich výzbroj tvořily nově vyrobené sovětské střední tanky T-34/85. Tanky Cromwell a Challenger byly v této době již uskladněny na tzv. tankových základnách a k jejich vyřazení z výzbroje čs. armády došlo v roce 1959.
Od roku 1958 byla nositelem tradice velitelství Čs. obrněné brigády a 1. čs. tankové brigády nadále velitelství 13. tankové divize v Mladé a velitelství 9. tankové divize v Písku. Na 2. tankový prapor 1. čs. tankové brigády navazovaly 13. tankový pluk v Čáslavi a 16. tankový pluk v Kolíně a na 3. tankový prapor 1. čs. tankové brigády 14. tankový pluk v Písku a 18. tankový pluk v Táboře. Nástupcem 1. tankového praporu Čs. obrněné brigády byl 2. tankový pluk v Rakovníku.
V dislokaci a organizační struktuře sledovaných svazků a útvarů vytvořené v roce 1958 v následujících desetiletích nastaly jen drobné změny. Za nejzávažnější z nich je možné považovat přemístění 13. tankové divize ze středních Čech na jihozápadní Slovensko. Stalo se tak v souvislosti s rozmístěním sovětských vojsk na území Československa v létě 1968. Uvedená divize musela udělat místo pro velitelství nově vytvořené Střední skupiny sovětských vojsk a jednu z jejich tankových divizí. I když byly připraveny alternativní návrhy na rozmístění divize v jiných posádkách středních a severních Čech, nakonec je musela opustit a novým sídelním městem divizního velitelství se od poloviny října 1968 staly Topolčany. Redislokace byla spojena se vzájemnou výměnou části útvarů od 14. tankové divize v Prešově (tj. původní 18. motostřelecké divize), 4. tankové divize v Havlíčkově Brodu a 3. motostřelecké divize v Kroměříži. Redislokované velitelství 13. tankové divize převzalo od 14. tankové divize 10. tankový pluk v Martině a 64. tankový pluk v Levicích. Do složení 14. tankové divize místo nich přešly 103. tankový pluk 13. tankové divize přesunutý z Mladé do Humenného a 60. tankový pluk 4. tankové divize přestěhovaný ze Šumperku do Kežmaroku. V Čechách z původního složení 13. tankové divize setrval 13. tankový pluk v Čáslavi, převedený do složení 4. tankové divize. Kromě toho již v květnu 1966, v souvislosti se zrušením olomoucké 14. tankové divize, zanikl 16. tankový pluk v Kolíně. Pluk byl předán do jejího složení v září 1965 od 13. tankové divize. Tímto zanikly oba pokračovatelé tradic 2. tankového praporu 1. čs. tankové brigády.
V létě 1969 se vzhledem k přesunu velitelství 4. armády z Tábora do Písku vrátilo velitelství 9. tankové divize z Písku do Tábora. Topolčanská 13. tanková divize získala charakter výcvikového svazku, čímž byly od přípravy poddůstojníků a specialistů oproštěny svazky v západních a středních Čechách. Výzbroj obou tankových divizí tvořily moderní střední tanky T-54/55, doplněné obrněnými transportéry OT-62 TOPAS. Početní stavy 9. tankové divize činily 8.200 osob, v případě 13. tankové divize se jednalo o 4.000 kmenových příslušníků a 2.400 žáků.
Výše uvedené organizační uspořádání bez podstatných změn přetrvalo až do počátku 90. let. Pouze v roce 1989 došlo u tankových divizí ke snížení počtu tankových pluků ze tří na dva v souvislosti s přechodem na tzv. obrannou strukturu. Z námi sledovaných svazků 9. tanková divize předala 17. tankový pluk v Týnu nad Vltavou k 15. motostřelecké divizi jako náhradu za zrušený 20. tankový pluk v Českých Budějovicích. U 13. tankové divize zanikl 15. tankový pluk v Martině. Oba pluky vznikly v roce 1953 a na tankové jednotky zformované v letech 2. světové války nenavazovaly. V roce 1991 bylo velitelství 9. tankové divize opětně přesunuto do Písku.
Po provedených organizačních změnách bylo počátkem 90. let možné mezi bezprostřední nástupce tankových jednotek čs. zahraniční armády z let 2. světové války zahrnout:
– velitelství 9. tankové divize v Písku a 13. tankové divize v Topolčanech jako nositele tradic velitelství Čs. obrněné brigády a velitelství 1. čs. tankové brigády,
– 14. tankový pluk v Písku a 18. tankový pluk v Táboře navazující na 3. tankový prapor 1. čs. tankové brigády,
– 2. tankový pluk v Rakovníku pokračující v tradicích 1. tankového praporu Čs. obrněné brigády.
Zásadní změny u sledovaných útvarů a svazků nastaly po zániku federativního státu a vytvoření České republiky a Slovenské republiky. Dnem 1.1.1993 se součástí Armády SR stala 13. tanková divize, zatímco 9. tanková divize a 2.tankový pluk 1. tankové divize byly převedeny do složení Armády ČR. Počátkem roku 1994 byl ze složení písecké 9. tankové divize vyjmut 18. tankový pluk v Táboře, na jehož základě vznikl 42. mechanizovaný prapor 4. brigády rychlého nasazení. Samotná 9. tanková divize nejprve v létě 1994 prošla reorganizací na 5. mechanizovanou brigádu, ale na podzim 1997 svoji existenci i s podřízenými útvary ukončila. Obdobný osud již v létě 1994 potkal 2. tankový pluk v Rakovníku.
Z výše uvedeného přehledu organizačního vývoje je zřejmé, že v Armádě České republiky je v současné době jediným bezprostředním pokračovatelem tradic 1. čs. tankové brigády ze SSSR 42. mechanizovaný prapor, navazující na její 3. prapor. Ostatní prapory 1. čs. tankové brigády, stejně tak jako Československá obrněná brigáda z Velké Británie, své přímé pokračovatele nemají.
Příloha č. 1 – Přehled svazků a útvarů tankového vojska čs. armády vytvořených na základě 1. čs. tankové brigády a Čs. samostatné obrněné brigády
Tankový sbor
Velitelství sboru se vytvořilo dnem 1.6.1945 na základě dosavadního velitelství Čs. samostatné obrněné brigády ve Stříbrných Horách. Tankovému sboru byly nejprve podřízeny tankové brigády vytvořené z tankových praporů Čs. samostatné obrněné brigády. Od 17.9.1945 došlo k vyjmutí těchto brigád z jeho složení a nově mu byly podřízeny tankové brigády konstituované z tankových praporů 1. čs. tankové brigády. Do sborového velitelství bylo včleněno velitelství 1. čs. tankové brigády. Koncem září 1945 se velitelství Tankového sboru přemístilo do Moravské Třebové. Zde setrvalo až do září 1947, kdy bylo redislokován do posádky Olomouc. Zde svoji činnost ukončilo koncem roku 1950. Z podstaty rušeného sborového velitelství vznikla velitelství 3. a 4. tankové divize.
3. tanková divize
Divizní velitelství se konstituovalo v prosinci 1950 reorganizací části velitelství dosavadního Tankového sboru. Velitelství 3. tankové divize se nejprve nacházelo v posádce Mladá. Dnem 9.5.1955 bylo přečíslováno na velitelství 13. tankové divize. Zároveň divize obdržela historický název „Kyjevská, Dukelská, Ostravská“, který byl 6.10.1959 rozšířen o čestný název „Čs. sovětského přátelství“. V Mladé velitelství 13. tankové divize setrvalo až do října roku 1968, kdy se uskutečnila jeho redislokace na jihozápadní Slovensko do města Topolčany. Zde setrvalo až do počátku 90. let, kdy bylo předáno do složení Armády Slovenské republiky.
4. tanková divize
Velitelství divize vzniklo v prosinci 1950 z části velitelství původního Tankového sboru. Divizní velitelství z počátku sídlilo v Táboře. Dnem 9.5.1955 došlo k jeho přečíslování na velitelství 9. tankové divize, která současně získala historický název „Opavská, Pražská, Jana Žižky z Trocnova“. V roce 1958 došlo k přemístění velitelství 9. tankové divize z Tábora do Písku. Do původní posádky se velitelství vrátilo v roce 1969. V návaznosti na organizační změny realizované v čs. armádě počátkem 90. let se do Písku opětně přestěhovalo v roce 1991 a setrvalo zde po zbytek své existence. K 1.7.1994 bylo reorganizováno na velitelství 5. mechanizované brigády, ale k 1.10.1997 zaniklo.
1. tanková brigáda
Dnem 15.9.1945 byla na základě dosavadního 2. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády zřízena 1. tanková brigáda v Ostravě-Vítkovicích. Koncem září 1945 se přesunula do Vysokého Mýta a zařadila do složení Tankového sboru. S účinností od 1.10.1947 došlo k jejímu přečíslování na 12. tankovou brigádu a přemístění do posádky Šternberk. Dnem 3.3.1948 obdržela historický název „Ostravská“. Brigáda byla zrušena koncem roku 1950 (současně se zrušením Tankového sboru). Z rozformované brigády nově vznikly 13. a 16. tankový pluk 3. tankové divize v Mladé.
13. tankový pluk
Vytvořil se na sklonku roku 1950 z dosavadní 12. tankové brigády „Ostravské“. Nejprve byl dislokován v posádce Mladá, ale srpnu 1958 došlo k jeho přemístění do Čáslavi. Dne 9.5.1955 obdržel historický název „Kyjevský“. K 1.9.1960 přešel do složení 4. tankové divize. Svoji existenci ukončil dnem 1.6.1989.
16. tankový pluk
Vznikl v listopadu 1950 v Mladé z části jednotek 12. tankové brigády „Ostravské“. K 9.5.1955 získal historický název „Ostravský“. V létě roku 1958 byl přemístěn do Kolína. Dnem 1.9.1965 byl přeřazen k olomoucké 14. tankové divizi. Zanikl 31.5.1966 současně s celou divizí.
2. tanková brigáda
Brigáda vznikla dnem 15.9.1945 z původního 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády ve Frývaldově. Na sklonku září 1945 se přemístila do Svitav a včlenila do Tankového sboru. Zanikla v červenci 1947.
3. tanková brigáda
Vytvořila se 15.9.1945 ze 3. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády ve Svinově. Krátce se nacházela v Bruntále a Bělském lese. Na sklonku září 1945 byla dislokována v posádce Pardubice. Podléhala velitelství Tankového sboru. V listopadu 1946 proběhla její redislokace do Moravské Třebové. Dnem 1.10.1947 byla přečíslována na 11. tankovou brigádu. V dubnu 1949 se přemístila do Dědic u Vyškova. Zde setrvala až do konce roku 1950, kdy zanikla (současně s rozformováním Tankového sboru). Ze zrušené brigády nově vznikly 14. a 18. tankový pluk 4. tankové divize v Táboře.
14. tankový pluk
Konstituoval se z části jednotek rušené 11. tankové brigády na sklonku roku 1950. Nejprve byl dislokován v Táboře, ale v létě 1958 došlo k jeho přemístění do Písku. Dne 9.5.1955 dostal historický název „Opavský“. V nezměněné podobě, dislokaci a podřízenosti přetrval až do poloviny 90. let, kdy byl k 1.7.1994 reorganizován na tzv. posádkový komplet. Zanikl dnem 1.10.1997.
18. tankový pluk
Vznikl koncem roku 1950 na základě části původní 11. tankové brigády. Po celou dobu svého trvání se nacházel v posádce Tábor. K 9.5.1955 mu byl udělen historický název „Dukelský“. Dnem 1.1.1994 proběhla jeho reorganizace na 42. mechanizovaný prapor, náležející do složení 4. brigády rychlého nasazení. Při příležitosti 82. výročí vzniku samostatného státu mu byl 28.10.2000 propůjčen historický název „Svatováclavský“.
11. tanková brigáda
Dnem 1.6.1945 se ze stávajícího 1. tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády vytvořila 11. tanková brigáda. I když původně měla být zařazena do Tankového sboru, nakonec byla podřízena velitelství 13. rychlé divize v Kolíně. Od září 1945 se brigáda nacházela v Milovicích. Vzhledem ke zrušení kolínské rychlé divize došlo v říjnu 1947 k předání brigády do složení 15. rychlé divize, přečíslované na 8. rychlou divizi. Přečíslování postihlo i samotnou 11. tankovou brigádu, ze které se stala 23. tanková brigáda. Novým působištěm svazku se stalo Vysoké Mýto. Dne 3.3.1948 obdržela historický název „Dunkerská“. V březnu 1948 se brigáda vrátila do Milovic a na podzim téhož roku krátkodobě působila ve Strašicích. Dne 31.5.1949 byl dosavadní historický název svazku zrušen a nahrazen pojmenováním “Národního hrdiny Jana Švermy“. Koncem roku 1950 brigáda v Milovicích zanikla a z její podstaty vznikl 23. tankosamohybný pluk bez historického či čestného názvu.
23. tankosamohybný pluk
Vytvořil se v listopadu 1950 v posádce Pardubice a podléhal velitelství 8. mechanizované divize, tj. původní 8. rychlé divize. Zde setrval až do léta 1958, kdy byl předán od rušené kolínské 8. mechanizované divize do podřízenosti reorganizované slánské 1. tankové divize. Přemístil se do posádky Rakovník, kde prodělal reorganizaci na 2. tankový pluk. Přitom převzal název zrušeného slánského 2. mechanizovaného pluku a nadále působil jako „Kyjevský, Bělocerkevský“. V nezměněné podobě, dislokaci a podřízenosti přetrval až do poloviny 90. let. Ke zrušení útvaru došlo dnem 1.7.1994.
12. tanková brigáda
Brigáda vznikla k 1.61945 reorganizací dosavadního 2. tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády. Původně měla být součástí Tankového sboru, ale v září 1945 došlo k jejímu zařazení do složení 15. rychlé divize. Z počátku se nacházela v posádce Votice, později došlo k jejímu přestěhování do Českého Krumlova. Zde působila až do svého zrušení v říjnu 1947.
13. tanková brigáda
Dnem 1.6.1945 byl 3. tankový prapor Čs. samostatné obrněné brigády reorganizován na 13. tankovou brigádu. Brigáda měla nejprve patřit do složení nově formovaného Tankového sboru, ale nakonec byla v září 1945 zařazena do složení 8. rychlé divize a dislokována v posádce Olomouc. Zde setrvala až do svého zrušení v říjnu 1947, kdy zároveň zaniklo velitelství 8. rychlé divize v Novém Jičíně.
14. tanková brigáda
Brigáda vznikla v září 1945 sloučením dosavadní záložní tankové roty Čs. obrněné brigády a 4. tankového praporu 1. čs. tankové brigády. Sídlila v Martině a náležela do složení 4. rychlé divize. Zanikla 15.4.1949 při zrušení nadřízeného divizního velitelství.
Příloha č. 2 – Skutečné počty tankové techniky Tankového sboru k 3.7.1945
| Typ techniky | ŠR 3) | 11. tb | 12. tb | 13. tb | ZTR 4) | BTD 5) | Celkem |
| Cromwell IV | 10 | 46 | 46 | 46 | 19 | – | 167 |
| Cromwell VI | – | 6 | 6 | 6 | 3 | – | 21 |
| Challenger | – | 9 | 9 | 4 | – | – | 22 |
| Stuart | – | 11 | 11 | 11 | 5 | – | 38 |
| Cromwell OP 1) | 8 | – | – | – | – | – | 8 |
| Cromwell ARV 2) | – | 2 | 2 | 2 | – | 1 | 7 |
| 1) | Velitelské vozidlo s dřevěnou atrapou kanonu a rozšířeným spojovacím vybavením. |
| 2) | Bezvěžové vyprošťovací vozidlo. |
| 3) | Štábní rota. |
| 4) | Záložní tanková rota. |
| 5) | Brigádní tankové dílny. |
Příloha č. 3 – Skutečné počty tankové techniky tankových brigád k 3.6.1946
| Typ | 1. tb | 2. tb | 3. tb | 11. tb | 12. tb | 13. tb | 14. tb | 21. tb | 22. tb |
| T-34/76 1) | – | 2 | – | – | – | – | – | – | – |
| T-34/85 2) | 40 | 41 | 46 | – | – | – | – | – | – |
| Cromwell IV 3) | – | – | – | 35 | 47 | 43 | 43 | – | – |
| Cromwell VI 4) | – | – | – | 5 | 5 | 5 | 5 | – | – |
| Challenger 5) | – | – | – | 22 | – | – | 9 | – | – |
| Stuart 6) | – | – | – | 9 | 10 | 9 | – | – | – |
| LT-38 7) | – | – | – | – | – | – | 5 | 14 | 6 |
| ST-I 8) | – | – | – | – | – | – | – | 7 | 12 |
| 1) | Sovětský střední tank s kanonem ráže 76,2 mm. |
| 2) | Sovětský střední tank s kanonem ráže 85 mm. |
| 3) | Britský střední tank s kanonem ráže 75 mm. |
| 4) | Britský střední tank s houfnicí ráže 95 mm. |
| 5) | Britský střední tank s kanonem ráže 76,2 mm. |
| 6) | Americký lehký tank s kanonem ráže 37 mm. |
| 7) | Československý lehký tank s kanonem ráže 37 mm. |
| 8) | Německý stíhač tanků s kanonem ráže 75 mm. |
Příloha č. 4 – Plánované počty tankové techniky tankových brigád k 1.10.1946
| Typ | 1. tb | 2. tb | 3. tb | 11. tb | 12. tb | 13. tb | 14. tb | 21. tb | 22. tb |
| T-34 | 41 | 40 | 46 | – | – | – | – | – | – |
| Cromwell IV | – | – | – | 14 | 33 | 33 | 33 | 33 | 33 |
| Cromwell VI | – | – | – | 3 | 3 | 3 | 3 | 4 | 4 |
| Challenger | – | – | – | 22 | – | – | 9 | – | – |
| Stuart | – | – | 5 1) | 5 3) | 5 5) | 5 7) | 5 9) | 5 11) | 5 13) |
| LT-38 | – | – | 3 2) | 3 4) | 3 6) | 3 8) | 6 10) | 6 12) | – |
| ST-I | – | – | 2 2) | 2 4) | 2 6) | 2 8) | 4 10) | 4 12) | 10 14) |
| 1) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl Tankového sboru. |
| 2) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 14. pěší divize. |
| 3) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 13. rychlé divize. |
| 4) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 12. pěší divize. |
| 5) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 15. rychlé divize. |
| 6) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 5. pěší divize. |
| 7) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 8. rychlé divize. |
| 8) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 7. horské divize. |
| 9) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 4. rychlé divize. |
| 10) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 1. a 10. horské divize. |
| 11) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 1. rychlé divize. |
| 12) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 11. a 16. pěší divize. |
| 13) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 3. rychlé divize. |
| 14) | Určeny pro motorizovaný přezvědný oddíl 6. a 9. pěší divize. |
Dále bylo předpokládáno zařazení 5 ks těžkých tanků IS-III a 2 ks středních tanků T-34 u praporu těžkých tanků, společně se 6 ks tanků Cromwell u velitelství Tankového sboru.
Příloha č. 5 – Skutečné počty tankové techniky tankového vojska k 1.2.1949
| Typ | 11. tb | 12. tb | 21. tb | 22. tb | 23. tb | 24. tb | IV.pr/23. tb | TU | VA | Celkem |
| T-34/85 | 63 | 59 | – | – | – | – | – | – | – | 132 |
| Cromwell IV | – | – | 38 | 37 | 57 | 39 | – | 8 | 1 | 180 |
| Cromwell VI | – | – | 5 | 4 | 5 | 5 | – | 1 | – | 20 |
| Challenger | – | – | – | – | 20 | – | – | 2 | – | 22 |
| Stuart | – | – | 9 | 7 | 9 | 9 | – | 3 | – | 37 |
| LT-38 | 3 | 3 | – | – | – | – | – | 3 | 3 | 12 |
| ST-I | 1 | 1 | 38 | 48 | 1 | 49 | – | 1 | – | 139 |
| Pz-IV | – | – | – | – | – | – | 35 | 5 | – | 40 |
| ShPTK vz. 40N (Pz-III) | 20 | 16 | – | – | – | 9 | – | 11 | – | 56 |
| Celkem | 87 | 79 | 90 | 96 | 92 | 111 | 35 | 44 | 4 | 638 |
Dále byly využívány 2 střední tanky T-34/85 u velitelství tankového sboru a 19 lehkých tanků LT-38 u praporu obrněných vlaků.
Příloha č. 6 – Plánované počty tankové techniky tankových svazků, útvarů a jednotek k 31.12.1950
| Útvar | T-34 | Cromwell | IS-III | TSD-152 | ST-I | LSD-76 | Pz-IV | Challenger |
| 3.td | 3 | 96 | – | – | 8 | – | – | – |
| 4.td | 93 | – | – | – | 8 | – | – | – |
| 5.md | 3 | 80 | 1 | – | 22 | – | – | – |
| 8.md | 3 | – | 1 | – | 22 | – | 79 | – |
| 1.ttsp | – | – | 3 | 19 | – | 2 | – | – |
| 12.tspr | 21 | – | – | – | 7 | – | – | – |
| 11.tspr | 21 | – | – | – | 7 | – | – | – |
| 2.tspr | 21 | – | – | – | 7 | – | – | – |
| 1.tspr | 21 | – | – | – | 7 | – | – | – |
| 6.tspr | 21 | – | – | – | 7 | – | – | – |
| 13.tspr | – | – | – | – | 7 | – | – | 22 |
| 14.tspr | 3 | – | – | – | 25 | – | – | – |
| 7.tsr | – | – | – | – | 16 | – | – | – |
| 9.tsr | – | – | – | – | 16 | – | – | – |
| 10.tsr | – | – | – | – | 16 | – | – | – |
| Celkem | 210 | 176 | 5 | 19 | 175 | 2 | 79 | 22 |
| Pozn.: | |
| td | – tanková divize |
| md | – mechanizovaná divize |
| ttsp | – těžký tankosamohybný pluk |
| tspr | – tankosamohybný prapor |
| tsr | – tankosamohybná rota |