1500. Jaké bylo složení prostějovské výsadkové brigády po jejím opětovném vytvoření v roce 1987? (odpovídá Pavel Minařík)
Od 1.11.1987 byla struktura 22. výsadkové brigády speciálního určení následující:
– rota velení
– 1. výsadkový průzkumný prapor
* spojovací četa
* tři výsadkové průzkumné roty
* četa týlového zabezpečení
– 2. výsadkový průzkumný prapor
* spojovací četa
* tři výsadkové průzkumné roty, z toho jedna rámcová
* četa týlového zabezpečení
– 3. výsadkový průzkumný prapor
* spojovací četa
* tři výsadkové průzkumné roty
* četa týlového zabezpečení
– spojovací prapor
* rota speciálního radiového spojení
* spojovací rota
* četa týlového zabezpečení
– rota speciálních zbraní (četa PTŘS a trenažér, ženijní družstvo, družstvo radiačního a chemického průzkumu)
– rota radiového a radiotechnického průzkumu (rámcová)
– rota oprav techniky
– rota týlového zabezpečení.
1499. Mám několik otázek: 1. V odpovědi čís. 486 i jinde jste zmínili organizační strukturu MNO, VZVO i armád, v nichž uvádíte štáb – operační oddělení, skupina toposlužby a další malé skupiny a oddělení. Zajímalo by mne začlenění oddělení (skupiny) služby vojsk v organizační struktuře velitelství a štábu, jaké byly úkoly této složky a kdo na MNO, ZVO a 1., 4. armádě byl náčelníkem. 2. Co to byly tzv. roty „vojáků s nedokončeným vzděláním“, od kdy do kdy v armádě působily, jaké měly úkoly, komu byly podřízeny a kdo jim velel. Kolik vojáků těmito jednotkami prošlo?3. Jaký úkol měl 6. strážní prapor Příbram-Brod, jak tento úkol plnil? (odpovídá Pavel Minařík)
Ad 1)
Orgány služby vojsk vznikly 1.1.1972 v rámci MNO, velitelství okruhů (ZVO, VVO) a velitelství armád (1. A, 4. A, 10. LA, 7. A PVOS), přičemž na ně byla na příslušných stupních velení převedena část dosavadní působnosti složek organizačně-mobilizačních a bojové přípravy (např. na MNO od OMS/GŠ a SBP/MNO). Na jednotlivých organizačních stupních byly podřízeny příslušnému náčelníkovi štábu (u MNO podléhaly NGŠ – 1. ZMNO). Úkolem orgánů služby vojsk bylo:
– v součinnosti s HPS ČSLA a vojenskými prokuraturami kontrolovat a vyhodnocovat stav kázně, trestnosti a mimořádných událostí,
– řídit a kontrolovat posádkovou a strážní službu,
– řídit (u MNO), realizovat (u nižších stupňů) a kontrolovat odvelování vojáků uvnitř ČSLA a výpomoci národnímu hospodářství,
– organizovat a zajišťovat veřejná vystoupení vojsk ČSLA,
– řídit vojenské hudby,
– spolupracovat s veterinární službou v otázkách využití služebních psů.
Kromě toho úkolem oddělení služby vojsk na stupni MNO bylo:
– zpracovávat základní řády ozbrojených sil ČSSR, provádět kontroly a vyhodnocovat jejich plnění,
– organizovat a zajišťovat udělování zástav, vyznamenání a čestných názvů útvarům a zařízením ČSLA,
– řídit Vojenskou hudební školu Víta Nejedlého a Ústřední hudbu ČSLA.
V čele Oddělení služby vojsk GŠ ČSLA se vystřídali: genmjr. Zoltán Jakuš (1972 až 1973), plk. Jan Plesnivý (1973 až 1989), genmjr. Antonín Mareš (1990) a genmjr. Josef Loučka (1990 až 1991). V roce 1991 bylo nahrazeno Všeobecnou správou GŠ ČSA. O funkcionářích na nižších stupních velení bohužel nemáme žádné informace.
Ad 2)
Samostatné roty vojáků s nedokončeným základním vzděláním existovaly pravděpodobně od poloviny 70. let do počátku 80. let. Byly zařazeny v rámci ZVO (tři roty), VVO (dvě roty), 10. letecké armády, PVOS, železničního vojska a Hlavní správy vojenských staveb (vždy po jedné rotě). Většinu rot mělo kromě jednoho vojáka z povolání tvořit 11 absolventů VKVŠ, 8 poddůstojníků a 96 příslušníků mužstva, avšak u jednotek zařazených v rámci VVO byl počet osazenstva dvojnásobný. Celkově se jednalo o 9 rot, u nichž bylo tabulkově zařazeno 1177 osob, z toho 1056 vojínů. Jejich příslušníci nebyli započítáváni do plánovaných mírových počtů armády. V průběhu prezenční služby absolvovali základní výcvik a kromě plnění odborných úkolů (většina jednotek působila u ženijních nebo stavebních útvarů) si doplňovali základní vzdělání. Jak je z výše uvedených tabulkových počtů zřejmé, uvedenými jednotkami prošlo několik tisíc vojáků základní služby.
Ad 3)
Úkolem 6. strážního praporu Příbram-Brod, převedeného do složení čs. armády v roce 1966 po zrušení Vnitřní stráže, bylo střežení uranových dolů na Příbramsku a doprovod železničních transportů s vytěženou rudou na čs.-sovětskou hranici.
1498. Chcem Vás požiadať o zoznam menovaných a povýšených generálov v rokoch 1958 a 1959. (odpovídá Pavel Minařík)
V roce 1958 byl rozkazem prezidenta republiky dnem 23. října povýšen:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * genmjr. Josef Hečko | náčelník Kádrové správy MNO |
| a jmenován do hodnosti generálmajora | |
| * plk. Jaromír Machač | ZN HPS pro úsek politicko-organizační práce |
| * plk. Stanislav Odstrčil | náčelník spojovacího vojska GŠ ČSLA |
| * plk. Martin Dzúr | zástupce náměstka ministra národní obrany – náčelníka týlu |
| Dnem 7.5.1959 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován do hodnosti generálmajora: | |
| * plk. Jozef Činčár | náčelník štábu Velitelství letectva a PVOS |
Dále byl rozkazem prezidenta republiky dnem 5. listopadu povýšen:
| do hodnosti armádního generála | |
| * genplk. Bohumír Lomský | ministr národní obrany |
| do hodnosti generálplukovníka | |
| * genpor. Otakar Rytíř | náčelník GŠ ČSLA – 1. ZMNO |
| a jmenován do hodnosti generálmajora | |
| * plk. Alexander Mucha | zástupce velitele 1. armády |
| * plk. František Novek | předseda slovenského ÚV Svazarmu |
| * plk. MUDr. Josef Praveček | náčelník zdravotnické služby |
| * plk. Bohumil Špaček | náčelník Správy materiálního plánování – ZNGŠ pro věci materiální |
1497. Prosím o poskytnutí informací o genpor. Josefu Valešovi. Jedná se mi o období válečné i po roce 1945. (odpovídá Pavel Minařík)
Josef Valeš pocházel z Volyně a do 1. čs. armádního sboru v SSSR vstoupil 20.3.1944 v Rovnu. Nejdříve absolvoval odbornou přípravu v rámci několika kurzů (velitelů čet v Lucku, štábních pracovníků v Rusovu, pozorovatelů v Nižnej Volje) a poté byl zařazen k 1. čs. samostatné tankové brigádě jako pomocník přednosty 2. oddělení (zpravodajského) jejího štábu. S brigádou se počínaje Karpatsko-dukelskou operací zúčastnil všech bojů až do konce 2. světové války. K 28.10.1944 mu byla propůjčena hodnost podporučíka pěchoty v záloze a počátkem roku 1945 převzal vedení nově vytvořeného oddělení obranného zpravodajství.
Při reorganizaci 1. čs. tankové brigády na Tankový sbor se v září 1945 stal přednostou oddělení obranného zpravodajství na jeho velitelství v Moravské Třebové (v květnu 1946 bylo začleněno do štábu sboru jako 5. oddělení). Od března do června 1947 byl vyslán do přeškolovacího kurzu důstojníků pěchoty pořádaného při Tankovém učilišti v Dědicích a po návratu na štáb sboru působil u 5. oddělení pouze jako přidělený důstojník. V říjnu téhož roku převzal velení 4. roty u 11. tankové brigády v Moravské Třebové a ve stejné době se stal vojákem z povolání s účinností od 1.1.1946. V červnu 1948 se vrátil na velitelství Tankového sboru, redislokované již v říjnu 1947 do Olomouce, kde byl u 5. oddělení (obranného zpravodajství) štábu sboru opětně zařazen jako přidělený důstojník. V listopadu 1948 došlo k jeho převelení ke 12. tankové brigádě v Olomouci, u níž zastával funkci přiděleného důstojníka obranného zpravodajství. Na počátku roku 1949 se stal přednostou 5. oddělení (obranného zpravodajství) štábu 11. tankové brigády v Moravské Třebové. Již v dubnu byl ale přeložen ke 21. tankové brigádě do Dědic a zařazen jako velitel I. praporu. V uvedeném přidělení ale působil jen krátce, protože se od září 1949 do října 1950 nacházel v kurzu velitelů tankových praporů v Leningradě. Po návratu do Československa nastoupil na oddělení bojové přípravy Velitelství tankového a mechanizovaného vojska, přičemž v prosinci 1951 převzal řízení uvedeného oddělení. V prosinci 1955 se stal zástupcem velitele tankového a mechanizovaného vojska MNO. Od července 1957 velel 8. mechanizované divizi v Kolíně. V srpnu 1957 nastoupil do přípravné školy pro studium v zahraničí při Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze a v listopadu téhož roku odešel studovat na Vojenskou akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova do Moskvy. Po návratu do vlasti se v září 1959 stal náčelníkem Správy bojové přípravy MNO. V říjnu 1960 přešel na velitelství 1. armády do Příbrami a ujal se funkce náčelníka štábu. Do hodnosti generálmajora ho prezident republiky povýšil 5.5.1961. V červenci téhož roku byl přemístěn do Trenčína, kde převzal velení 2. vojenského okruhu. Hodnosti generálporučíka dosáhl 1.5.1966. Na MNO se vrátil v červenci 1968 a následně řídil činnost Správy operační a bojové přípravy Hlavní správy pozemního vojska. Při reorganizaci MNO v září následujícího roku se stal zástupcem náčelníka Správy bojové přípravy. V březnu 1970 stanul v čele Správy vojenského školství a vědy. MNO opustil v únoru 1972, kdy byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka štábu Západního vojenského okruhu v Táboře. Do zálohy odešel 31.5.1975. Generálporučík Valeš byl nositelem celé řady čs. i zahraničních vyznamenání, např. tří Čs. válečných křížů 1939 (uděleny 1x 1945 a 2x 1946), Čs. medaile „Za chrabrost“ (1946), Zlaté hvězdy Řádu za svobodu (1949), Řádu rudé hvězdy (1959), Řádu rudé zástavy (1961) či polského Válečného kříže (1948).
1496. Jako bývalého VZS by mě zajímala historie útvarů, u kterých jsem sloužil (vznik, dislokace a zánik). Jedná se o tyto VÚ 8935 Jihlava a VÚ 5648 Tábor. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 8935 Jihlava vznikl 1.10.1958 jako 4. prapor technického zabezpečení (VÚ 8049), který se nacházel v posádce Brno a podléhal velitelství 4. motostřelecké divize. Útvar se vytvořil sloučením Automobilní opravny 16. střelecké divize Brno a Dělostřelecké dílny 16. střelecké divize Brno. Oba předchůdci se zformovali na sklonku roku 1950 (jako 6. automobilní dílna a 6. zbrojní dílna) v podřízenosti 6. pěší divize Brno, která byla 1.11.1954 reorganizována na střeleckou a 9.5.1955 přečíslována na 16. divizi. Následně svazek prodělal ještě několik reorganizací, nejprve v roce 1958 na 4. motostřeleckou divizi a poté v roce 1960 na 4. tankovou divizi. K 1.9.1961 byl reorganizován také VÚ 8049, který nadále působil jako 4. technické opravny, přičemž z jeho složení byla vyčleněna 4. dělostřelecká dílna (VÚ 3298). V září 1963 se oba útvary přesunuly z Brna do posádky Jihlava. K 1.9.1967 se dělostřelecká dílna opětovně včlenila do složení 4. technických opraven. V návaznosti na přechod divize na tzv. typovou strukturu proběhla další reorganizace útvaru, který od 1.9.1978 působil jako 4. prapor oprav techniky. Na jeho následující osudy měl vliv vývoj svazku, jehož byl součástí. V souvislosti s transformací 4. tankové divize na 4. skladovou základnu prodělal VÚ 8049 k 31.10.1990 reorganizaci na 4. sklad technického materiálu a při přeměně základny na 4. motorizovanou divizi se z něj 31.10.1992 znovu stal 4. prapor oprav techniky. V rámci následné reorganizace divize na 6. mechanizovanou brigádu byl 1.7.1994 přeměněn na 6. prapor zabezpečení (VÚ 4934). Poslední změna nastala na sklonku roku 1999, kdy se z útvaru stal 6. prapor logistiky (VÚ 8935), který svoji činnost ukončil 31.12.2003 současně se zrušením nadřízeného velitelství 6. výcvikové a mobilizační základny.
VÚ 5648 se vytvořil v posádce Tábor 1.9.1969 jako 2. provozní pluk a podléhal nově zřízenému velitelství Západního vojenského okruhu. Také jeho vývoj byl výrazně ovlivňován proměnami nadřízeného velitelství, jehož činnost zabezpečoval. Při reorganizaci velitelství Západního vojenského okruhu na Vojenské velitelství ZÁPAD byl útvar 1.1.1992 redukován na 1. provozní prapor. Od dubna 1994 zajišťoval činnost velitelství 1. armádního sboru, které se v listopadu 1997 transformovalo na Velitelství vojska územní obrany. V souvislosti s tím byl útvar přečíslován na 2. provozní prapor. V nezměněné podobě útvar působil i po přeměně nadřízeného operačního velitelství na Velitelství sil územní obrany v říjnu 2000. Svoji činnost ukončil 30.6.2003, když zabezpečování činnosti nově zřizovaného 3. velitelství podpory převzal jiný útvar.
1495. Chtěl bych se zeptat, jaké byly vojenské útvary v Českých Budějovicích od roku 1918-2009. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce České Budějovice byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – velitelství IV. sboru | 1946 – 1947 |
| – velitelství 5. (1.) divize | 1945 (1948) – 1950 |
| – velitelství 1. pěší (střelecké) divize | 1950 (1954) – 1955 |
| – velitelství 15. střelecké (motostřelecké) divize | 1955 (1958) – 1992 |
| – velitelství 1. pěší divize | 1992 – AČR |
| – pěší pluk 1 (velitelství, plukovní jednotky, III. a náhradní prapor) | 1945 – 1949 |
| – pěší pluk 1 (velitelství, plukovní jednotky, náhradní prapor) | 1949 – 1950 |
| – rota VKPL 5 (1) | 1947 (1948) – 1950 |
| – pěší prapor 66 (strážní) | 1947 – 1948 |
| – 1. průzkumná rota | 1950 – 1958 |
| – 1. tankosamohybný prapor (pluk) | 1950 (1951) – 1958 |
| – 20. tankový pluk | 1958 – 1989 |
| – 15. školní tankový prapor | 1961 – 1969 |
| – dělostřelecký pluk 354 (bez I. oddílu) | 1946 – 1947 |
| – dělostřelecký oddíl 5 (55, 255) | 1945 (1945, 1945) – 1949 |
| – dělostřelecký pluk 5 (bez II. oddílu) | 1945 – 1949 |
| – dělostřelecký pluk 5 | 1949 – 1950 |
| – 5. (36.) dělostřelecký pluk | 1950 (1955) – 1992 |
| – 15. průzkumná dělostřelecká baterie | 1961 – 1967 |
| – 15. (39.) dělostřelecký pluk | 1950 (1955) – 1957 |
| – 1. raketometný oddíl | 1951 – 1952 |
| – dělostřelecký oddíl | 184 1947 – 1950 |
| – 1. protiletadlový oddíl (pluk) | 1950 (1960) – 1961 |
| – 1. protiletadlový oddíl (pluk) | 1961 (1978) – 1991 |
| – 15. protiletadlový pluk | 1991 – 1992 |
| – 15. četa PVO | 1961 – 1967 |
| – 15. vrtulníková letka | 1964 – 1974 |
| – VI. prapor 2. ženijní brigády | 1945 – 1947 |
| – ženijní prapor 8 | 1947 – 1950 |
| – 1. (15.) ženijní prapor | 1950 (1955) – 1991 |
| – spojovacího prapor 15 | 1945 |
| – spojovacího prapor 15 | 1950 |
| – 1. (15.) spojovací prapor | 1950 (1992) – AČR |
| – 1. chemická četa (četa chemické ochrany) | 1950 (1955) – 1958 |
| – 1. rota (prapor) chemické ochrany | 1958 (1978) – 1992 |
| – 15. rota chemické ochrany | 1992 – AČR |
| – automobilní rota 6 | 1945 – 1950 |
| – 1. automobilní rota | 1950 – 1954 |
| – 51. automobilní prapor | 1954 – 1955 |
| – 51. automobilní rota | 1955 – 1961 |
| – 15. prapor materiálního zabezpečení | 1991 – 1992 |
| – 1. zdravotnický prapor | 1954 – 1992 |
| – 15. sklad zdravotnického materiálu | 1992 – AČR |
| – 1. automobilní dílna | 1950 – 1957 |
| – automobilní opravna 15. střelecké divize | 1957 – 1958 |
| – 1. zbrojní dílna | 1950 – 1954 |
| – dělostřelecká dílna 15. střelecké divize | 1954 – 1958 |
| – 15. prapor technického zabezpečení | 1958 – 1961 |
| – 15. technické opravny | 1961 – 1977 |
| – 15. prapor oprav techniky | 1977 – 1992 |
| – 15. dělostřelecká dílna | 1961 – 1967 |
| – vozatajská eskadrona 6 | 1945 – 1949 |
| – 2. automobilní prapor | 1950 – 1958 |
| – Automobilní škola 2. automobilního praporu | 1953 – 1957 |
| – 112. silniční stavební prapor | 1988 – 1992 |
| – 63. základna ubytovací a stavební služby | 1992 – AČR |
| – velitelství Letecké oblasti 2 | 1945 |
| – velitelství letectva 2. oblasti | 1946 – 1947 |
| – II. leteckého sboru | 1947 – 1948 |
| – velitelství 2. letecké divize | 1945 – 1949 |
| – letecký pluk 4 | 1945 – 1948 |
| – letecký pluk 5 | 1945 – 1949 |
| – letecký pluk 25 | 1946 |
| – cvičná letka 2 | 1946 – 1951 |
| – náhradní letecký pluk 2 | 1945 – 1951 |
| – 2. výcvikové středisko letectva | 1951 – 1952 |
| – 3. letka 51. leteckého pluku | 1950 – 1952 |
| – velitelství 1. stíhací letecké divize | 1952 – 1958 |
| – 1. letecká spojovací rota | 1953 – 1958 |
| – 1. letecká divizní opravna | 1953 – 1958 |
| – 1. stíhací letecký pluk | 1952 – AČR |
| – 9. stíhací letecký pluk | 1952 – 1957 |
| – 19. stíhací letecký pluk | 1952 – 1955 |
| – Letištní peruť (2) | 1945 (1946) – 1946 |
| – Letecká základna 2 (Letištní správa 2) | 1946 (1950) – 1951 |
| – 2. letištní prapor | 1951 |
| – velitelství 1. letecké technické skupiny | 1957 – 1958 |
| – 1. letištní prapor | 1952 – 1992 |
| – 10. letištní prapor | 1952 – 1957 |
| – 12. letištní prapor | 1952 – 1955 |
| – 1. rota leteckých zabezpečovacích prostředků | 1953 – 1957 |
| – 1. rota pozemního zabezpečení navigace | 1957 – 1958 |
| – 6. prapor PZN (RTZ) | 1958 (1961) – 1992 |
| – Letištní správa | 1969 – 1992 |
| – 1. letecká základna | 1992 – AČR |
| – 1. letištní a PZN rota „S“ | 1962 – 1963 |
| – 1. letištní a RTZ rota „S“ | 1963 – 1965 |
| – 1. letištní rota „S“ | 1965 – 1969 |
| – 6. rota RTZ „S“ | 1965 – 1969 |
| – 7. radiotechnický prapor (pluk) REB | 1974 (1991) – AČR |
| – 23. (7.) letecká vojsková opravna | 1963 (1964) – AČR |
| – velitelství 155. radiotechnického pluku | 1955 – 1958 |
| – velitelství 53. radiotechnického praporu | 1961 – 1977 |
| – Posádková (Sborová) nemocnice | 1945 (1945) – 1945 |
| – Vojenská nemocnice 4 (4. okruhová nemocnice) | 1945 (1950) – 1958 |
| – 4. armádní (Vojenská) nemocnice | 1958 (1960) – AČR |
| – Proviantní sklad 5 (Intendanční sklad 4) | 1945 (1945) – 1950 |
| – 3. proviantní sklad (pobočka 1. okruhového skladu proviantu) | 1950 (1954) – 1958 |
| – 4. armádní (4. okruhový) sklad proviantního materiálu | 1958 (1965) – 1969 |
| – 4. pobočka 1. okruhového skladu proviantního materiálu | 1969 – 1992 |
| – 11. proviantní sklad | 1992 – AČR |
| – 4. armádní (4. okruhový) hygienicko-epidemiologický oddíl | 1961 (1965) – 1992 |
| – 2. hygienicko-epidemiologický oddíl | 1992 – AČR |
| – 4. armádní geodetický odřad | 1969 – 1978 |
| – 4. armádní základna politicko-osvětových prostředků | 1958 – 1965 |
| – 4. okruhová základna politicko-osvětových prostředků | 1965 – 1969 |
| – pobočka 1. okruhového skladu politicko-osvětového materiálu | 1969 – 1975 |
| – 1. okruhový sklad a opravna politicko-osvětových prostředků | 1975 – 1990 |
| – 1. okruhový sklad a opravna osvětových prostředků | 1990 – 1992 |
| – 1. zásobovací a opravárenská základna materiálové třídy 10 | 1992 – AČR |
| – Stálá intendanční správkárna (dílna) | 1950 (1952/54 ?) – 1960 |
| – Výstrojní opravna | 1960 – AČR |
| – Vojenská stavební odbočka (správa) | 1945 (1946) – 1956 |
| – Krajská vojenská ubytovací a stavební správa | 1956 – 1992 |
| – Vojenská ubytovací a stavební správa | 1992 – AČR |
| – Správa vojenského správce železničního úseku a stanice II. řádu | 1952 – 1957 |
| – Vojenská správa železničního úseku | 1957 – 1960 (?) |
| – Vojenská správa dopravního úseku | 1960 (?) – 1962 |
| – Krajská správa vojenské dopravy | 1962 – 1992 |
| – Správa vojenské dopravy | 1992 – AČR |
| – Vojenská spojovací správa | 1964 – AČR |
| – Nižší vojenský soud | 1950 – 1952 |
| – Nižší vojenský (Vojenský obvodový) soud | 1953 (1956) – AČR |
| – Nižší vojenský prokurátor | 1950 – 1952 |
| – Nižší vojenský (Vojenský obvodový) prokurátor | 1953 (1956) – AČR |
| – Vojenská věznice | 1950 – 1952 |
| – Doplňovací okresní velitelství | 1945 – 1949 |
| – Velitelství evidence koňstva | 1945 – 1949 |
| – Krajské(á) vojenské(á) velitelství (správa) | 1949 (1954) – 1992 |
| – Vyšší doplňovací velitelství | 1992 – AČR |
| – Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – AČR |
| – Vojenská katedra při pedagogické fakultě | 1952 – 1955 |
| – Vojenská katedra Vysoké školy zemědělské a pedagogické | 1955 – 1990 |
Pozn.:
AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
Přehled útvarů dislokovaných v uvedené posádce v letech 1918 až 1939 najdete v článku Rudolfa Sandra „Abecední přehled dislokace čs. mírové armády v letech 1918-1939“, publikovaném ve Sborníku archivních prací č. 1/2000 (je k dispozici v každém státním archivu). Informacemi o útvarech AČR nedisponujeme.
1494. Můžete mi prosím zjistit, jaké sovětské a polské jednotky překročily česko-polské hranice na Opavsku v srpnu 1968? A jaká se v té době nacházela posádka v opavských kasárnách? (odpovídá Pavel Minařík)
Severovýchodní Moravu obsazovaly útvary 31. tankové divize Přikarpatského vojenského okruhu, která se později stala součástí Střední skupiny sovětských vojsk. Z polských jednotek Opavou projížděla část sil 10. tankové divize, které směřovaly na Svitavy, Olomouc a Havlíčkův Brod. Bližší informace o Sovětské armádě můžete najít v publikaci Jiřího Fidlera „21.8.1968. Okupace Československa. Bratrská agrese“ z roku 2003 a o Polské armádě v knize Leszka Pajórka „Polska a Praska wiosna“ vydané ve Varšavě v roce 1998.
V Opavě se v té době nacházely Vojenská škola Jana Žižky, 134. silniční stavební prapor a velitelství 5. tankové základny, jejíž pobočky byly umístěny v Krnově, Frenštátu pod Radhoštěm a Hlučíně.
1493. Aký bol priebeh vojenskej kariéry generála Bohumila Teplého? (odpovídá Pavel Minařík)
Ing. Bohumil Teplý, nar. 29.6.1901 Uhřetice (okr. Chrudim), absolvoval Vysokou školu technickou v Praze a službu v čs. armádě nastoupil v říjnu 1925 u leteckého pluku 1 v Praze. V únoru 1926 přešel na Vojenskou inženýrskou kolej do Prahy, po jejímž ukončení působil od října 1927 v hodnosti poručíka telegrafního vojska u Vojenských telegrafních dílen v Praze. O rok později byl přeložen jako velitel čety k telegrafnímu praporu 3 do Trnavy a v květnu 1930 k telegrafnímu praporu 2 do Brna. V březnu 1931 se vrátil do Vojenských telegrafních dílen, ale v lednu následujícího roku odešel k telegrafnímu praporu 1 do Kutné Hory. Od června 1932 působil u Vojenského telegrafního učiliště v Turnově, ale v červenci 1934 se vrátil k telegrafnímu praporu 3 do Trnavy, kde převzal velení roty. V září 1936 znovu odešel k Vojenskému telegrafnímu učilišti jako. Zde působil nejprve jako velitel školy rotmistrů telegrafního vojska z povolání, poté coby velitel školy na důstojníky telegrafního vojska v záloze. K 1.7.1938 dosáhl hodnosti majora telegrafního vojska. Po okupaci se stal profesorem na vyšší průmyslové škole elektrotechnické v Praze. Pro účast v protinacistickém odboji byl v září 1942 zatčen Gestapem, odsouzen a vězněn na území Německa až do osvobození spojeneckými vojsky v květnu 1945. Po návratu do ČSR působil nejprve jako posádkový velitele v Chebu, ale již koncem téhož měsíce přešel na Velitelství spojovacího vojska Hlavního štábu, kde působil jako přednosta technické skupiny. Od října 1945 do dubna 1946 byl v kurzu velitelů vojskových těles organizovaném při Vysoké škole vojenské v Praze. Následně se vrátil na své původní působiště. V dubnu 1948 se stal velitelem Velitelství spojovacího vojska Hlavního štábu. Od října 1948 do května 1949 studoval na Nejvyšší vojenské akademii při Vysokém vojenském učení v Praze (tj. původní Vysoké škole vojenské). Poté opětovně stanul v čele Velitelství spojovacího vojska. Do zálohy odešel 1.4.1957. Do generálských hodností byl povyšován takto: brig. gen. 18.10.1948 (s účinností od 1.3.1947), div. gen. 25.2.1951 a genplk. 1.4.1954. Kromě jiných vyznamenání byl nositelem Čs. válečného kříže 1939, Čs. medaile „Za chrabrost“ (obě uděleny v roce 1946) a americké Medal of Freedom (1947).
1492. Chtěla bych Vás požádat o informace k historii Pěchotního učiliště v Lipníku nad Bečvou. (odpovídá Pavel Minařík)
Základní příprava důstojníků pěchoty probíhala od října 1945 ve Vojenské akademii v Hranicích, společně s budoucími důstojníky tankového vojska, dělostřelectva, ženijního vojska, spojovacího vojska, automobilního vojska, technické služby a hospodářské služby. Vzhledem k prudkému nárůstu počtu studujících byla 1.10.1949 v Lipníku nad Bečvou zřízena tzv. Pěchotní vojenská akademie, která převzala specializovanou přípravu důstojníků pěchoty. K 1.9.1951 se PVA reorganizovala na Pěchotní učiliště. Kromě toho v letech 1952 až 1955 existovalo v Ružomberoku 2. pěchotní učiliště, nejprve pouze jako pobočka učiliště v Lipníku nad Bečvou a později jako samostatný útvar. Rozkazem prezidenta republiky z 8.3.1957 bylo Pěchotní učiliště v Lipníku nad Bečvou přejmenováno na Vojenské učiliště hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše. Dnem 1.9.1958 svoji činnost oficiálně ukončilo a bylo přemístěno do Dědic u Vyškova. Zde splynulo s Vojenským učilištěm Klementa Gottwalda a nadále působilo jako Vojenské učiliště hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše. Ve velení PVA (PU, VU OJ) se postupně vystřídali: nezjištěno (1949 až 1950), plk. pěch. (od května 1952 brig. gen.) Bohumír Chlaň (1950 až 1952), pplk. pěch. Alois Stančík (1952 až 1954), pplk. pěch. Emil Vorel (1954 až 1955), genmjr. Josef Boublík (1955 až 1956), plk. pěch. (od května 1957 genmjr.) František Bedřich (1956 až 1957) a pověřen pplk. pěch. Emil Vorel (1957 až 1958).
1491. Prosím o historii již zrušených kasáren Drhovice u Tábora – kdy vznikly, útvary a jejich určení, technika. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Drhovice u Tábora byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – 4. armádní kartografický odřad | 1958 – 1961 |
| – kartoreprodukční odřad velitelství 4. armády | 1961 – 1963 |
| – 4. armádní sklad map | 1958 – 1960 |
| – Automobilní škola 9. tankové divize | 1958 – 1959 |
| – 4. radiotechnická(ý) rota (prapor) | 1959 (1962) – 1976 |
| – 2. prapor 2. provozního pluku | 1976 – 1991 |
| – 4. (3.) radiační středisko | 1967 (1969) – 1991 |
| – 4. (3.) výpočetní středisko | 1967 (1969) – 1991 |
| – 1. oddíl PVO | 1992 – AČR |
| – velitelství 54. dělostřelecké základny Drhovice | 1953 – 1958 |
| – muniční sklad 54. dělostřelecké základny Drhovice | 1953 – 1958 |
| – muniční sklad 2. dělostřelecké základny Jaroměř | 1958 – 1961 |
| – muniční sklad 52. dělostřelecké základny Chotěboř – Bílek | 1961 – 1965 |
| – muniční sklad 2. dělostřelecké základny Jaroměř | 1965 – 1969 |
| – muniční sklad 52. muniční základny Chotěboř – Bílek | 1969 – 1992 |
| – muniční sklad 1. výzbrojní základny Chotěboř – Bílek | 1992 – AČR |
| – 307. strážní prapor | 1953 – 1954 |
| – strážní prapor 54. dělostřelecké základny | 1954 – 1955 |
| – 307. strážní rota (prapor) | 1955 (1957) – 1960 |
| – 311. strážní rota | 1960 – 1963 *) |
Pozn.:
AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
*) Včleněna do 52. dělostřelecké základny.
1490. Můžete mi prosím sdělit nějaké podrobnosti o letce vlečných terčů? Myslím, že to bylo letiště Plavecké Podhradie, kde sloužil děda od r. 1949 do r. 1953 jako letecký mechanik. (odpovídá Pavel Minařík)
Letka vlečných terčů se vytvořila v listopadu 1947 v rámci Leteckého střeleckého učiliště působícího na letišti Nový dvor u Malacek. U učiliště probíhal praktický výcvik létajícího personálu čs. letectva ve střelbě a bombardování. Letka vlečných terčů měla k dispozici speciálně upravené letouny C-3Bv (10 až 12 ks). Po zrušení učiliště přešla 1.7.1950 do složení nově vytvořené Vojenské letecká střelnice Malacky, která se 1.2.1951 sloučila s Vojenským výcvikovým táborem Plavecké Podhradie do Vojenského výcvikového tábora letectva Kuchyňa, reorganizovaného 1.1.1953 na Letecké střeliště Kuchyňa. V listopadu 1954 se přesunula na letiště v Prešově, kde nadále působila jako samostatný útvar v podřízenosti Velitelství letectva. K 1.3.1955 byla předána do podřízenosti Velitelství PVOS a v říjnu téhož roku redislokována do Košic, kde se stala součástí 2. stíhací letecké divize. Od roku 1957 používala vlečné letouny MiG-15T (celkem přestavěno 18 ks). V říjnu 1959 byla sice předána Leteckému učilišti přemístěnému z Prostějova do Košic, ale o rok později se stala součástí nově vytvořené 7. armády PVOS a letectva. Dnem 1.9.1961 proběhla její reorganizace na Oddíl vlečných terčů, který přešel do podřízenosti náměstka ministra národní obrany pro PVOS a letectvo. Od 1.9.1964 se oddíl stal součástí Vyššího leteckého učiliště Košice a svoji činnost ukončil v srpnu 1966.
1489. Jaké útvary byly v Moravském Krumlově? Na území města se nacházejí dva bývalé muniční sklady – jeden dřívější ZZM 1337, o druhém se mi nepodařilo nic zjistit. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Moravský Krumlov byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – 6. protitankový dělostřelecký oddíl | 1952 – 1955 |
| – 44. protitankový dělostřelecký oddíl | 1952 – 1955 |
| – Okresní vojenská správa | 1954 – 1960 |
| – předsunutý sklad ženijní munice 2. (4., 1.) okruhového ženijního skladu Nové Mesto nad Váhom (Jaroměř, Dolní Bousov) | 1960 (1965, 1969) – 1992 |
| – sklad munice 2. výzbrojní základny Olomouc | 1992 – AČR |
Pozn.:
AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
1488. Aký bol priebeh vojenskej kariéry generála Vladimíra Drnca? (odpovídá Pavel Minařík)
Vladimír Drnec, nar. 26.3.1895 v obci Chleby (okr. Benešov), byl do služby v rakousko-uherské armádě povolán v listopadu 1914. Do ruského zajetí padl v květnu následujícího roku jako desátník pěšího pluku 28. Do čs. legií se přihlásil v říjnu téhož roku a službu nastoupil v červnu 1916. Nejprve sloužil u 1. čs. střeleckého pluku Mistra Jana Husi, v květnu 1917 byl ale přemístěn k záložnímu praporu 1. čs. střelecké brigády a na sklonku roku k 1. lehké dělostřelecké brigádě. Do vlasti se vrátil v hodnosti nadporučíka v červnu 1920 jako příslušník 1. čs. lehkého dělostřeleckého pluku. Následně působil v řadě štábních (pobočník velitele dělostřelectva 2. pěší divize Plzeň či velitele dělostřelectva ZVV Bratislava, I. plukovní pobočník) i velitelských funkcí (velitel baterie, zástupce velitele oddílu, velitel oddílu a velitel školy na důstojníky dělostřelectva v záloze). V září 1931 převzal velení dělostřeleckého pluku 109 v Bratislavě. O rok později byl přeložen do Prahy, kde se stal učitelem na Velitelské škole. Od května 1934 působil jako velitel protiletadlového dělostřeleckého pluku 154 a v lednu 1935 převzal velení protiletadlového dělostřeleckého pluku 151. Hodnosti plukovníka dělostřelectva dosáhl 1.7.1934. Počátkem roku 1938 odešel z Prahy do Kroměříže, kde se stal zástupcem velitele dělostřelectva 14. divize a v září převzal jeho velení. Po okupaci Československa a rozpuštění čs. armády působil nejprve u Okresního úřadu v Pardubicích, od května 1941 u elektrozávodů v Dobříši. V listopadu 1943 byl vzhledem k účasti v odboji zatčen, odsouzen za velezradu a v různých věznicích na území Čech i Německa vězněn až do konce války. Po osvobození se koncem května 1945 vrátil do Československa. Po nezbytné rekonvalescenci nastoupil v srpnu téhož roku u V. sboru v Brně jako velitel dělostřelectva. V říjnu 1946 převzal velení dělostřelectva 4. oblasti v Bratislavě a v prosinci 1947 Velitelství dělostřelectva Hlavního štábu. V listopadu následujícího roku přešel na nově vytvořenou funkci náměstka ministra národní obrany pro věci materiální. V srpnu 1950 stanul v čele obnoveného Hlavního týlu MNO, ale již koncem roku odešel na nucenou dovolenou. Do výslužby byl přeložen 1.4.1951. V rámci generálských hodností byl povyšován následovně: brig. gen. 2.10.1945 (s účinností od 1.8.1945), div. gen. 18.10.1948 (s účinností od 1.4.1947) a sbor gen. 1.12.1949 (s účinností od 1.10.1949). Mimo jiné byl držitelem Čs. válečného kříže 1939 (udělen v roce 1946), Bachmačskou pamětní medailí (1948) a důstojnickým křížem Orderu odrodzenia Polski (1948).
1487. Neznáte číslo spojovacího praporu v Březové u Sokolova v roce 1965/1966 (velitel pplk. Šimoník)? Podle kroniky hudby pohraniční stráže: „Velitel pohraniční brigády Planá u Mariánských Lázní plukovník Beneš spolu s velitelem praporu v Březové u Sokolova podplukovníkem Šimoníkem akceptovali jako jediný útvar PS podmínky a potřeby hudby. Tak se hudba octla u spojovacího praporu v Březové u Sokolova“.
12. pohraniční brigáda Planá v období od 1.4.1964 do 31.3.1966 nestřežila žádný úsek čs. státní hranice, nýbrž u ní byl soustředěn výcvik poddůstojníků Pohraniční stráže. Jejich příprava probíhala podle specializací v pěti praporech. K 1.12.1965 byl pplk. Václav Beneš velitelem „brigády poddůstojnických škol“, jak zněl v dané době oficiální název brigády, a mjr. Vojtěch Šimoník velel 5. praporu, který cvičil poddůstojníky pro spojovací roty ostatních brigád. Zda v něm byla prováděna příprava i jiných specialistů než spojařů bohužel nevíme. Dnem 1.4.1966 12. brigáda ukončila centralizovanou přípravu poddůstojníků PS a opětně převzala střežení čs. státní hranice. V rámci každé z brigád PS nadále působily jeden až dva výcvikové prapor. K opětné reorganizaci 12. brigády na školní došlo 1.7.1973.
1486. Zajímala by mne historie veterinární služby od vzniku Československé armády. Dále bych chtěl vědět historii veterinárního útvaru v Hlučíně a jeho velitele. (odpovídá Pavel Minařík)
Veterinářská služba oficiálně vznikla v čs. armádě v březnu 1920, přičemž nejprve působila v rámci zdravotnické služby a od roku 1922 samostatně. Bližší informace o jejím vývoji v meziválečných letech můžete najít ve studii Rudolfa Sandra „Organizační a dislokační vývoj čs. armády v letech 1918-1939“, otištěné ve Sborníku archivních prací č. 1/1985 (je k dispozici v každém státním archivu), a v „Encyklopedii branné moci Republiky československé 1920-1938“ od Jiřího Fidlera a Václava Sluky, vydané v roce 2006 nakladatelstvím Libri.
Po skončení 2. světové války se v rámci obnovované čs. armády vytvořila sít veterinářských nemocnic, představovaná veterinářskými nemocnicemi působícími v podřízenosti velitelství jednotlivých oblastí (VN 1 – Praha, VN 2 – Příbram, VN 3 – Hranice, VN 4 – Bratislava), které doplňovaly veterinářské nemocnice působící u části pěších divizí na Slovensku (DVN 2 – Banská Bystrica, DVN 10 – Košice). Jejich činnost řídilo veterinářské oddělení I. (všeobecně vojenského) odboru MNO, převedené v roce 1946 k VI. (zdravotnickému) odboru MNO. U všech oblastních nemocnic probíhaly třikrát ročně čtyřměsíční vojenské podkovářské kurzy a k VN 1 byla přičleněna Škola na důstojníky veterináře v záloze. Koncem září 1946 zanikly divizní nemocnice v Banské Bystrici a Košicích i VN 2 v Příbrami. Od října téhož roku se vzhledem k podobnosti plněných úkolů s veterinářskou službou sloučila doposud samostatná remontnická služba. Součástí veterinářské služby se tak staly vojenské hřebčíny a hříbárna, společně s orgány vojenské evidence koňstva. Vojenské hřebčíny se nacházely v Hostouni a Horních Motěšicích, zatímco vojenská hříbárna působila v Mimoni (od května 1947 ve Stráži pod Ralskem). Koncem roku 1948 byly vojenské hřebčíny předány do civilní správy (hřebčín v Hostouni Ministerstvu zemědělství a hřebčín v H. Motěšicích do správy Povereníctva polnohospodárstva a pozemkovej reformy). Velitelství evidence koňstva působila v podřízenosti jednotlivých oblastí (1. až 4.) v obvodu všech pěší divize (do 1.10.1947 byly podle nich také číslovány), přičemž postupným reorganizováním části vševojskových svazků na motorizované a rychlé divize se jejich počet postupně snížil ze 16 na 11. Jako samostatné orgány svoji činnost ukončily 1.10.1949, kdy jejich agenda přešla na nově vytvořená krajská vojenská velitelství. Z původních útvarů remontní služby tak v rámci veterinářské služby od konce 40. let nadále působila pouze vojenská hříbárna, která se v říjnu 1951 přemístila do Rudné pod Pradědem, kde svoji činnost k 31.12.1954 ukončila. Již v září 1950 se v rámci reorganizace MNO vyčlenilo veterinářské oddělení ze složení rušeného VI. (zdravotnického) odboru a nadále působilo jako samostatné v rámci nově vzniklého Hlavního týlu (VO/HT). Na sklonku roku 1950 zanikla vojenská veterinářská nemocnice v Bratislavě a k 1.1.1951 byly zbývající nemocnice přečíslovány a reorganizovány (VVN 1 na 1. VN Pardubice /k redislokaci došlo v červenci 1948/ a VVN 3 na 2. VN Hranice), přičemž po zrušení velitelství oblastí (1., 3., 4.) od září 1950 podléhaly nově vytvořeným vojenským okruhům (1. a 2.). Od 1.2.1953 přestala u 1. VN působit samostatná Škola na důstojníky veterináře v záloze, která se začlenila do nemocnice jako výcvikové oddělení. K 1.11.1954 došlo k přejmenování nemocnic z veterinářských na veterinární a k 1. listopadu následujícího roku byly zrušeny. Kromě zmíněných nemocnic tvořil v letech 1953 až 1957 součást veterinární služby také Ústřední veterinární sklad v Dobré u Místku, který se následně stal pobočkou Ústředního zdravotnického skladu. Dále se jednalo o Výcvikové středisko psů a psovodů, vytvořené v roce 1951 v Terezíně a redislokované v květnu 1953 do Grabštejna, které ovšem v roce 1958 přešlo do složení Pohraniční stráže. Z útvarů veterinářské (od listopadu 1954 veterinární) služby tak od roku 1958 zůstalo součástí čs. armády pouze Veterinární výzkumné středisko, působící v Praze-Motole již od ledna 1953, reorganizované v září 1967 na Vojenský veterinární výzkumný ústav. V roce 1977 redislokován do Košic a transformován na Vojenský veterinární doškolovací a výzkumný ústav. Dále se 1.9.1966 v Hlučíně vytvořil Ústřední veterinární oddíl, reorganizovaný k 1.9.1969 na 2. veterinární oddíl a předaný od veterinární služby HT ČSLA do podřízenosti nově vzniklého velitelství Západního vojenského okruhu. V září 1969 ČSLA převzala od Pohraniční stráže nazpět Výcvikové středisko služebních psů v Grabštejně, které v následujícím roce prodělalo reorganizaci na Veterinární základnu (blíže viz odpověď na dotaz čís. 520). V roce 1978 se jako její součást opětovně vytvořil Ústřední veterinární sklad. Kromě toho již v září 1977 vznikl v podřízenosti Východního vojenského okruhu 4. veterinární oddíl (nejprve byl dislokován v Topolčanech, od roku 1979 v Trnavě a od října 1990 v Hlohovci). Na sklonku roku 1984 se Ústřední veterinární sklad přestěhoval z Mezna do Košic a stal se součástí Vojenského veterinárního doškolovacího a výzkumného ústavu. V návaznosti na zrušení vojenských okruhů a jejich nahrazení tzv. vojenskými velitelstvími, přešel k 1.5.1992 do podřízenosti Vojenského velitelství STŘED také 2. veterinární oddíl, který byl k 31. říjnu téhož roku přečíslován na 21. veterinární oddíl. Současně byl přečíslován dosavadní 4. veterinární oddíl v Hlohovci, který od 1.1.1991 podléhal Vojenskému velitelství VÝCHOD, na 31. veterinární oddíl. Po zániku ČSFR a převedení Vojenského veterinárního doškolovacího a výzkumného ústavu v Košicích i 31. veterinárního oddílu do složení ASR byl hlučínský útvar nejprve k 1.4.1994 převeden do podřízenosti Velitelství logistiky a reorganizován na 52. veterinární oddíl K 1.10.1997 následovala transformace na Ústřední vojenský veterinární ústav. Přehled jeho velitelů nemáme k dispozici.
V řízení veterinářské (od roku 1954 veterinární) služby se v letech 1945 až 1989 postupně vystřídali: gen. vet. MVDr. Antonín Hošek (1945 až 1946), plk. vet. / gen. vet. / brig. gen. MVDr. Vladimír Chládek (1946 až 1955), mjr. / pplk. / plk. MVDr. Jiří Suk (1955 až 1970), plk. / genmjr. / genpor. doc. MVDr. Jozef Hrušovský, DrSc. (1971 až 1989), plk. MVDr. Jan Najman (1989 až 1991) a plk. MVDr. Slavomír Čížek (1991 až 1992).