1155. Kde se dozvím něco o brig. generálovi Františku Fantovi? A kde o historii 5. pěší divize čs. armády z doby 1. republiky i po 2. sv. válce? (odpovídá Pavel Minařík)
Životopis Františka Fanty byl zveřejněn v knize „Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945“, vydané MO ČR v květnu 2005. Knihu nebo CD si zkuste objednat u Agentury vojenských informací a služeb MO ČR, Rooseveltova 23, 161 05 Praha. Pro informaci dodáváme, že na brigádního generála byl povýšen 1.10.1949 a českobudějovické 1. pěší divizi velel od 1.9.1948 do 30.9.1949. Následně stanul v čele Krajského vojenského velitelství České Budějovice a do výslužby odešel 1.6.1951.
Historii 5. (pěší) divize v letech 1918 až 1939 můžete nalézt ve studii Rudolfa Sandera „Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918–1939“, která vyšla ve Sborníku archivních prací číslo 1/1985, případně v „Encyklopedii branné moci republiky Československé 1920–1938“, vydané nakladatelstvím Libri v roce 2006.
V létě 1945 byla 5. pěší divize obnovena v posádce České Budějovice a podléhala velitelství táborského IV. sboru. V říjnu 1947 došlo k jejímu předání do složení plzeňského III. sboru a 1.3.1948 k přečíslování na 1. pěší divizi. V květnu téhož roku byla převedena do přímé podřízenosti velitelství 2. oblasti v Táboře a po jeho zrušení se od prosince 1948 stala součástí vojsk 3. oblasti, konkrétně brněnského IV. sboru. Při reorganizaci čs. armády uskutečněné na sklonku roku 1950 byla převedena k nově vytvořenému 1. vojenskému okruhu a začleněna do složení píseckého II. armádního sboru. V listopadu 1954 se uskutečnilo její přejmenování na 1. střeleckou divizi a v květnu následujícího roku přečíslování na 15. střeleckou divizi. Po zrušení sborového velitelství přešla v říjnu 1956 do bezprostřední podřízenosti velitelství 1. vojenského okruhu. V září 1958 se stala součástí vojsk nově vytvořené 4. armády a zároveň proběhla její reorganizace na 15. motostřeleckou divizi. V této podobě působila až do počátku 90. let minulého století. V říjnu 1991 byla převedena na rámcové počty (což bylo spojeno se zrušením či předáním části jejích útvarů jinému svazku) a reorganizována na 15. pěší divizi, přičemž od ledna 1992 podléhala Vojenskému velitelství Západ. Svoji činnost ukončila na sklonku června 1994.
Ve velení divize se postupně vystřídali: plk./brig. gen. František Vávra (1945 až 1946), plk. gšt. Václav Vlček (1946 až 1947), plk. gšt. Jan Kolář (1947 až 1948), plk. František Fanta (1948 až 1949), brig. gen. Karel Hanus (1949 až 1951), pplk./plk. Hubert Svitáček (1951 až 1953), plk. Václav Kužel (1954 až 1955), plk. František Šádek (1955 až 1956), genmjr. Jan Knotek (1956 až 1957), plk. Václav Kasl (1957 až 1961), genmjr. Martin Korbela (1961 až 1964), pplk./plk./genmjr. Bohuslav Kučera (1964 až 1968), plk./genmjr. Václav Lafek (1968 až 1973), pplk./plk. gšt. Viliam Poltikovič (1973 až 1978), plk. gšt. Jiří Brůj (1978 až 1983), pplk./plk. gšt. Milan Stráňava (1983 až 1984), plk. gšt. Miroslav Petr (1984 až 1986), plk. gšt./genmjr. Zdeněk Svoboda (1986 až 1989), plk. gšt. Michal Miťka (1989 až 1991) a plk. gšt. Jaroslav Jedlička (1991 až 1994).
1154. Povězte mi něco o generálu Štefanu Bunzákovi, veliteli 13. tankové divize v Milovicích. (odpovídá Pavel Minařík)
Štěpán Bunzák se narodil 19.8.1919 v obci Mižhorije na Podkarpatské Rusi. V letech 1937 až 1939 absolvoval vojenskou základní službu u horského pěšího pluku 4 v Jelšavě. Po maďarské okupaci emigroval v říjnu 1939 do SSSR. Zde v únoru 1943 vstoupil do čs. vojenské jednotky. Jako příslušník 1. čs. brigády se zúčastnil bojů o Kyjev, Bílou Cerkev, Žažkov, Dukelský průsmyk i Liptovský Mikuláš a postupně velel, četě, rotě i praporu. Rotmistrem se stal v říjnu 1943 a důstojníkem (podporučíkem) v prosinci 1944. Po skončení 2. světové války a osvobození Československa sloužil nejprve jako příslušník OBZ na velitelství 1. oblasti v Praze a od dubna 1946 ve funkci velitele čety u ŠDZ pěchoty v Karlových Varech. V březnu 1947 byl přijat za vojáka z povolání v hodnosti kapitána a v říjnu 1947 se stal velitelem roty u pěšího praporu 80 v Praze. V březnu 1951 nastoupil jako posluchač do kurzu velitelů pluků pořádaného u Pěchotního učiliště v Bruntále. Po jeho ukončení převzal v říjnu téhož roku velení 18. pěšího pluku v Tachově. V září 1952 se stal velitelem výsadkové brigády v Prešově, v jejímž čele setrval do července 1953. Následně došlo k jeho ustanovení velitelem plzeňské 11. pěší divize. V únoru 1954 se stal plukovníkem. V srpnu 1957 nastoupil do přípravné školy pro studium v zahraničí při VA KG v Praze a v listopadu téhož roku odjel studovat na NVA K. J. Vorošilova do Moskvy. Ze studií se vrátil v září 1959 a převzal velení 13. tankové divize v Mladé. V září 1960 byl jmenován do hodnosti generálmajora. V prosinci 1963 přešel na MNO, na kterém zastával funkci zástupce velitele silničního vojska při Hlavním týlu ČSLA. Po vytvoření Silničního sboru působil od srpna 1966 ve stejné funkci na jeho velitelství v Olomouci. V červenci 1967 byl odvolán a nacházel se v kádrové dispozici u náčelníka GŠ ČSLA. V prosinci uvedeného roku odjel do Bulharska, kde působil jako vojenský přidělenec při Velvyslanectví ČSSR v Sofii. K jeho odvolání došlo v březnu 1970 a následně se opětně ocitl v kádrové dispozici, tentokrát u náčelníka SBP – zástupce MNO. V únoru 1971 byl ustanoven do funkce zástupce velitele 1. armády v Příbrami, kterou zastával do června 1973. Následovala v pořadí již třetí kádrová dispozice a po měsíci nástup do funkce velitele posádky Praha, která byla v lednu 1975 přejmenována na „správce posádky – náčelník posádkové správy Praha“. Do zálohy genmjr. Štěpán Bunzák odešel na sklonku prosince 1983.
V roce 2002 organizace Post Bellum nahrála jeho vzpomínky v rámci projektu „Hlasy hrdinů“ (viz www.hrdinove.cz).
1153. Prosím vše o 1. tankové divizi – historie, velitelé atd. (odpovídá Pavel Minařík)
Historickým předchůdcem 1. tankové divize byla 1. čs. samostatná brigáda, zformovaná v květnu 1943 v Novochopersku sloučením 1. čs. samostatného polního praporu a tzv. náhradního pluku. Po obdržení bojové zástavy odjela na sklonku září 1943 na frontu. Od ledna 1945 nesla čestný název „Prešovská“. Konec 2. světové války ji zastihl u Vsetína. Dne 15. května došlo v návaznosti na přeměnu 1. čs. armádního sboru na 1. armádu k reorganizaci brigády na 1. pěší divizi. Po obnovení čs. suverenity v pohraničí se v červnu 1945 přesunula do mírových posádek, přičemž velitelství svazku sídlilo v Praze. Již 1.10.1945 došlo k reorganizaci divize z pěší na motorizovanou. K 1.3.1946 prodělala další reorganizaci, tentokrát na rychlou divizi. Dnem 1.3.1948 došlo k jejímu přečíslování na 5. divizi (rychlou), pojmenovanou o dva dny později na „Kijevskou–Prešovskou“. Další reorganizací divize prošla v listopadu 1950, když se změnila na 5. mechanizovanou divizi. Divizní velitelství se současně přesunulo do Slaného. K 5.10.1952 byl název divize změněn z „Kijevsko–Prešovské“ na „Antonína Zápotockého“. Dnem 9.5.1955 se divize vrátila ke svému původnímu číslu a opětně změnila historický název a v následujícím období působila jako 1. Kyjevská, Bělocerkevská, Dukelsko–Prešovská, Popradská mechanizovaná divize Klementa Gottwalda. V říjnu 1958 následovala další reorganizace svazku, tentokrát na tankovou divizi. V nezměněné podobě setrvala až do poloviny 90. let, přičemž od 28.10.1991 nesla čestný název „Generála Heliodora Píky“. V červenci 1994 byla transformována na 1. mechanizovanou brigádu (bez historického či čestného názvu). V říjnu 1997 proběhla její reorganizace na 1. mobilizační základnu a redislokace do Žatce. Svoji činnost ukončila v říjnu 2000, když byla zrušena.
Ve velení divize se postupně vystřídali: brig. gen. Oldřich Španiel (1945), brig. gen. Jan Procházka (1945), plk. Jaroslav Brož (1945 až 1947), brig. gen. Rudolf Bulandr (1947 až 1948), plk./brig. gen. Jiří Berger (1948 až 1949), div. gen. Janda František (1949 až 1950), plk. František Bureš (1950), brig. gen. Jan Kolář (1950), plk. Hugo Deák (1950 až 1954), plk./genmjr. Josef Hendrich (1954 až 1956), genmjr. Karel Kučera (1956 až 1958), plk. Bohumil Janda (1958 až 1959), plk. Emil Němec (1959 až 1962), plk./genmjr. Eduard Kosmel (1962 až 1964), pplk./plk. Jaroslav Gottwald (1964 až 1968), pplk. Zdeněk Vondrák (1968 až 1969), pplk. Miloslav Nezbeda (1969 až 1970), pplk. Zdeněk Havala (1970 až 1973), plk. Alois Výlet (1973 až 1977), plk./genmjr. Josef Vincenc (1977 až 1981), pplk./plk. Václav Grohman (1981 až 1983), plk./genmjr. Josef Loučka (1983 až 1985), pplk./plk. Jaroslav Kindl (1985 až 1987), plk./genmjr. Jan Ščudlík (1987 až 1989), pplk./plk. Zdeněk Zbytek (1989 až 1990), plk. Jiří Martínek (1990 až 1993), plk. Josef Prokeš (1993 až 1996), plk. Karel Blahna (1996 až 1997) a plk. Ladislav Filip (1997 až 2000).
1152. Uvítal bych vše o 3. (později 13.) tankové divizi Mladá, jména velitelů, jejich zástupců a osud divize. Též vše o 103. tankovém pluku, jména velitelů, zástupců a osud pluku. (odpovídá Pavel Minařík)
Divize vznikla v listopadu 1950 na základě části útvarů rušeného Tankového sboru jako 3. tanková divize s velitelstvím v posádce Mladá. Dnem 9. května 1955 byla přečíslována na 13. tankovou divizi a obdržela historický název „Kyjevská, Dukelská, Ostravská“, který byl 6. října 1959 rozšířen o čestný název „Československo-sovětského přátelství“. V Mladé setrvala až do října 1968, kdy se uskutečnila její redislokace na jihozápadní Slovensko (velitelství sídlilo v Topoľčanech). Zde setrvala až do roku 1994, kdy byla transformována na 1. armádní sbor ASR. Ve velení divize se postupně vystřídali: plk. Eduard Fachner (1950 až 1952), pplk./plk./genmjr. Emil Cilc (1952 až 1954), plk./genmjr. Richard Tesařík (1954 až 1956), pplk. Miroslav Kubálek (1956), pplk. Lubomír Freyburk (1956 až 1958), plk. František Šádek (1958 až 1959), plk./genmjr. Štěpán Bunzák (1959 až 1963), pplk./plk. Ludvík Paseka (1963 až 1968), pplk./plk. Josef Mašek (1968 až 1970), plk. Pavol Figuš (1970 až 1972), plk. Karel Zátopek (1972 až 1976), plk. Zdeněk Kašička (1976 až 1977), plk./genmjr. Čestmír Hrbek (1977 až 1981), pplk./plk./genmjr. Jiří Egg (1981 až 1985), plk. Jozef Tuchyňa (1985 až 1987), plk. Pavel Honzek (1987 až 1989), plk./genmjr. Ján Pančík (1989 až 1993) a plk. Milan Cerovský (1993 až 1994).
Koncem roku 1950 reorganizací pěšího pluku 13 Šumperk, náležejícího do rušené motorizované brigády Tankového sboru, vznikl 103. mechanizovaný pluk Mladá, tvořící součást 3. tankové divize. Dnem 9. května 1955 byl pojmenován na útvar „Hrdiny SSSR pplk. Antonína Sochora“. K 1. říjnu 1958 se uskutečnila jeho reorganizace na 103. motostřelecký pluk a následně k 1. září 1960 na 103. tankový pluk. V říjnu 1968 byl přemístěn do Humenného. Zde v nezměněné podobě setrval až do října 1990, kdy se uskutečnila jeho transformace na 103. motostřelecký pluk. Svoji činnost ukončil v říjnu 1991. Ve velení útvaru se postupně vystřídali: pplk. Gejza Bobrovský (1950 až 1953), kpt./mjr. Miloslav Pech (1953 až 1957), mjr. Jaroslav Beránek (1957 až 1958), mjr./pplk. Václav Jecha (1958 až 1964), mjr./pplk./plk. Evžen Sobek (1964 až 1972), pplk./plk. Štefan Hriň (1972 až 1976), kpt. Alfons Mužík (1976 až 1978), kpt./mjr. Július Humaj (1978 až 1983), mjr./pplk. Ján Kačmár (1983 až 1987), mjr./pplk. Kristián Matoušek (1987 až 1989) a nezjištěno (1989 až 1991).
1151. Na začátku 60tých let jsem sloužil u 52. motostřeleckého, později tankového pluku Prokopa Holého v Olomouci, od r. 1962 v Krnově. Náš pluk byl součástí 14. motostřelecké, později tankové divize Čs. krasnoarmějců. Velitel pluku mjr. Jos. Velecký, divisi plk. Sedláček. Prosím o sdělení historie těchto jednotek a jejich velitelů. (odpovídá Pavel Minařík)
Zmíněná divize byla zřízena v létě 1945 jako 14. pěší divize s velitelstvím v Hradci Králové. V říjnu 1947 se její velitelství přemístilo do Mladé Boleslavi, v září 1949 se vrátilo zpět do Hradce Králové a nakonec v prosinci 1950 následoval přesun do Olomouce. Zde k 1. květnu 1951 proběhla reorganizace svazku na 14. mechanizovanou divizi. Dne 12. září 1952 obdržela čestný název „Československých krasnoarmějců“. K 1. říjnu 1958 byla reorganizována na 14. motostřeleckou divizi a k 1. září 1962 na 14. tankovou divizi. Divize zanikla dnem 31. května 1966. Její čestný název a tradice převzala dosavadní 18. motostřelecká divize v Prešově. Ve velení svazku se postupně vystřídali: Bohumil Borecký (1945), plk. Václav Michálek (1945 až 1947), brig. gen. František Moravec (1947 až 1948), plk./brig. gen. František Kotrč (1948 až 1949), plk./brig. gen. Josef Holec (1949 až 1952), pplk./plk./genmjr. Jan Strcula (1952 až 1955), pplk./plk. Eduard Jirák (1955 až 1956), pplk. František Novák (1956 až 1957), genmjr. Jan Strcula (1957 až 1958), plk. Michal Krišfaluši (1958 až 1960), pplk./plk. Zdeněk Sedláček (1960 až 1964) a pplk./plk. Václav Neumajer (1964 až 1966).
Uvedený pluk se zformoval v létě 1945 jako pěší pluk 4 v Červeném Kostelci, ale již po krátké době byl přemístěn do Hradce Králové. Od svého vzniku byl zařazen do složení 14. pěší divize. Dne 3. března 1948 obdržel historický název „Prokopa Velikého“. V lednu 1950 se přestěhoval do Těchonína a v prosinci téhož roku do Olomouce. K 1. květnu 1951 proběhla jeho reorganizace na 4. mechanizovaný pluk. V květnu 1955 byl přečíslován na 52. mechanizovaný pluk a současně došlo ke změně jeho názvu na „Prokopa Holého“. K 1. říjnu 1958 se uskutečnila reorganizace útvaru na 52. motostřelecký pluk. Následně k 1. září 1962 proběhla reorganizace na 52. tankový pluk a redislokace do Krnova. Zde zanikl k 31. květnu 1966, společně s ostatními útvary rušené 14. tankové divize. Ve velení útvaru se postupně vystřídali: nezjištěno (1945 až 1951), mjr./pplk. Augustin Tvrz (1951 až 1952), mjr./pplk. Vlastimil Novák (1952 až 1954), mjr. Emil Altman (1954 až 1956), mjr. Miloš Holcner (1956 až 1958), mjr./pplk. Ondrej Petrovský (1958 až 1961), mjr./pplk. Josef Velecký (1961 až 1965) a nezjištěno (1965 až 1966).
1150. Kdysi (r. 1957-59) jsem sloužil u útvaru v Jičíně. Myslím, že to byl VÚ 8022. Moc by mně zajímala novodobá historie a osud této těžké dělostřelecké brigády. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený svazek vznikl v říjnu 1945 jako 21. dělostřelecká brigáda (VÚ 4607) a tvořil součást Dělostřelecké divize. Brigádní velitelství se nacházelo ve Svitavách a byly mu podřízeny 54. dělostřelecký pluk Dědice (VÚ 5411) a 55. dělostřelecký pluk Svitavy (VÚ 4675), vyzbrojené 105mm houfnicemi vz. 18N. V lednu 1946 se velitelství brigády a 55. dělostřelecký pluk přemístily do Olomouce. Další stěhování následovalo v září 1948, kdy byl 55. dělostřelecký pluk redislokován do Hlučína. O rok později svazek prodělal reorganizaci spojenou s opětovnou změnou posádek. Velitelství brigády se přestěhovalo do Přerova (krycí číslo změněno na VÚ 5731), kam se přesunul i dosavadní 54. dělostřelecký pluk, přečíslovaný na 324. dělostřelecký pluk (VÚ 9408). Nové označení získal i 55. dělostřelecký pluk, který v posádce Hlučín nadále působil jako 325. dělostřelecký pluk (VÚ 4564). Do složení brigády byl nově zařazen 403. měřický dělostřelecký oddíl v Brně (VÚ 8256).
V listopadu 1950 proběhla zásadní reorganizace svazku spojená se zrušením dosavadních dvou samostatných dělostřeleckých pluků a jejich nahrazením třemi dělostřeleckými oddíly se 152mm houfnicemi vz. 18/47, dislokovanými ve stejné posádce jako brigádní velitelství. V průběhu reorganizace přešel měřický oddíl do složení nově vytvářené 6. těžké dělostřelecké brigády v Kežmarku. Stávající svazek restrukturalizovaný na 21. těžkou dělostřeleckou brigádu se přesunul do Jičína, přičemž i nadále setrval ve složení Dělostřelecké divize. K 9.5.1955 brigáda získala pojmenování „Prešovská“ a dělostřelecká divize, do jejíhož složení patřila, byla očíslována jako 5. Již v listopadu téhož roku následovala reorganizace svazku na 25. houfnicovou dělostřeleckou brigádu „Prešovskou“, tvořenou třemi oddíly 122mm houfnic vz. 38. V létě 1958 přešla 5. dělostřelecká divize do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 4. armády a počet oddílů u brigády vzrostl na čtyři. V říjnu 1960 byla brigáda reorganizována na 25. těžkou dělostřeleckou brigádu „Prešovskou“ a nadále se skládala ze tří oddílů 122mm kanonů vz. 31/37 a jednoho oddílu 152mm kanonových houfnic vz. 37. Po zrušení nadřízeného divizního velitelství přešla od května 1963 do přímé podřízenosti velitelství 4. armády, přičemž byla opětně reorganizována, tentokrát na 332. kanonovou dělostřeleckou brigádu „Prešovskou“, kterou tvořily dva oddíly 122mm kanonů vz. 31/37 a dva oddíly 100mm kanonů vz. 53. V nezměněné podobě setrvala až do roku 1974, kdy se počet oddílů zvýšil na pět vytvořením v pořadí třetího oddílu vyzbrojeného 100mm kanony vz. 53. V roce 1978 byl jeden z oddílu doposud disponujících 122mm kanony přezbrojen na 130mm kanony vz. 46. V letech 1984 až 1987 byly postupně tři oddíly, z toho dva se 100mm kanony a jeden se 122mm kanony, přezbrojeny na 152mm samohybnou kanonovou houfnici vz. 77. V roce 1990 se přestal používat název „Prešovská“. V říjnu téhož roku byla brigáda reorganizována na rámcový svazek, do jehož složení náležely čtyři oddíly, z toho dva se 130mm kanony a dva se 152mm samohybnými kanonovými houfnicemi. V listopadu 1991 následovala reorganizace na 3. dělostřeleckou brigádu, tvořenou dělostřeleckým oddílem 152mm samohybnými kanonovými houfnicemi vz. 77, třemi raketometnými oddíly se 120mm raketomety vz. 70 a průzkumným dělostřeleckým oddílem. Vzhledem ke zrušení nadřízeného velitelství 4. armády brigáda od ledna 1992 podléhala Vojenskému velitelství Západ. V průběhu měsíce dubna 1992 došlo k redislokaci svazku do posádky Jelšava a předání do podřízenosti Vojenskému velitelství Východ. Od 1.1.1993 se brigáda stala součástí ASR.
Ve velení brigády se postupně vystřídali: nezjištěno (1945 až 1950), plk. Vladimír Farka (1950 až 1954), pplk. Ladislav Maršík (1954 až 1958), mjr./pplk. Adolf Tocháček (1958 až 1960), pplk. Jan Tomášek (1960 až 1963), pplk. Ladislav Maršík (1963 až 1965), pplk./plk. Vratislav Ředina (1965 až 1971), plk. Ladislav Romaňák (1971 až 1974), pplk. Adolf Špiroch (1974 až 1977), pplk. Zdeněk Kocourek (1977 až 1985), pplk. Jaroslav Hlavatý (1985 až 1989) a nezjištěno (1990 až 1992).
1149. Prosím o sdělení jaké útvary se nacházely v posádce Příbram v závěru 80tých let až do jejího zrušení, případně čísla útvarů a jména velitelů. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Příbram byly dislokovány následující útvary: velitelství 1. armády VÚ 6383 (zrušeno 1.12.1991), 1. výpočetní středisko VÚ 3355 (zrušeno 31.12.1991), 1. spojovací středisko VÚ 8885 (zrušeno 29.2.1992), 1. provozní prapor VÚ 1561 (zrušen 31.3.1992), Vyšší vojenský prokurátor a Vyšší vojenský soud (zrušeny 30.4.1992), Posádková správa (zrušena 1.5.1992) a Okresní vojenská správa VÚ 1658 (k 1.1.1993 převedena do AČR). Seznam velitelů 1. armády je uveden na našich stránkách v části „Čs. armáda – Poválečná – Personální přehledy – Velitelé operačních svazů – 1. armáda“. Přehled ostatních funkcionářů nemáme k dispozici.
1148. V polovině šedesátých let jsem sloužil u VÚ 9672 v Plzni na Borech (11. tp) a též u praporu technického zabezpečení (divizní dílny v Plzni na Slovanech – na číslo VÚ si již nevzpomínám). Když jsem v r. 2003 navštívil Plzeň, byl jsem se na obou místech podívat – po armádě však ani památky – vše zarostlé rozbujelou vegetací. Můžete mi něco sdělit o historii těchto útvarů a jejich konci? (odpovídá Pavel Minařík)
11. tankový pluk (VÚ 9672) vznikl v Plzeni-Borech v listopadu 1950 jako 11. tankosamohybný prapor, náležející do složení 11. pěší (tj. pozdější 19. motostřelecké) divize. V říjnu 1951 byl reorganizován na 11. tankosamohybný pluk a v říjnu 1958 na 11. tankový pluk. Svoji činnost ukončil 28.2.1990, kdy byl zrušen v rámci tzv. jednostranných odzbrojovacích opatření oznámených v únoru 1988. Ve velení pluku se postupně vystřídali: npor./kpt./škpt. Miroslav Albl (1951 až 1952), kpt. Zdeněk Klusák (1952 až 1954), mjr. Jan Váňa (1954 až 1957), pplk. František Veselý (1957 až 1958), mjr./pplk. Rudolf Arnet (1958 až 1962), mjr./pplk. Igor Papoušek (1962 až 1966), pplk./plk. Josef Rambousek (1966 až 1970), pplk. Jaroslav Aberle (1971), pplk. Zdeněk Mach (1972 až 1975), kpt./mjr. Břetislav Nytra (1975 až 1977), kpt. Josef Šmerhán (1977 až 1979), kpt./mjr./pplk. Miloš Janda (1979 až 1984), mjr. Josef Táborský (1984 až 1986), mjr. Karel Frančík (1986 až 1988) a pplk. Miloslav Pummann (1988 až 1989).
19. prapor technického zabezpečení (VÚ 2521) v Plzni-Slovanech se vytvořil v říjnu 1958 ze stávající dělostřelecké dílny a automobilní opravny 19. střelecké divize, které byly dislokovány v téže posádce. V září 1961 byl prapor reorganizován na 19. technické opravny, přičemž jako samostatný útvar se vyčlenila 19. dělostřelecká dílna (VÚ 7367), která se součástí technických opraven opětně stala v září 1967. V souvislosti s přechodem 19. motostřelecké divize na tzv. typovou strukturu se v září 1975 uskutečnila reorganizace opraven na 19. prapor oprav techniky. Útvar zanikl v listopadu 1991 v návaznosti na rušení nadřízeného divizního velitelství. Přehled velitelů praporu nemáme k dispozici.
1147. Rád bych věděl něco o 10. motostřeleckém pluku, např. historie, velitelé. (odpovídá Pavel Minařík)
Historie 10. motostřeleckého pluku je uvedena na našich stránkách v části „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Pozemní síly – 2. mechanizovaná brigáda – 21. mechanizovaný prapor“. Ve velení útvaru se v letech 1958 až 1991 postupně vystřídali: pplk. Karel Kroupa (do 1959), mjr./pplk. Milan Václavík (1959 až 1963), mjr./pplk. Jaroslav Kolář (1963 až 1967), pplk. Jan Kapleta (1967 až 1969), pplk. Jiří Kohout (1969 až 1974), mjr. Jiří Brůj (1974 až 1976), mjr. Pavel Marko (1976 až 1978), mjr./pplk. Jiří Bulka (1978 až 1982), mjr. Václav Pražák (1982 až 1989), mjr. Ľudovít Duša (1989 až 1990) a pplk. Ladislav Filip (od 1990).
1146. Co víte o 30. letištním praporu v Plzni a v Líních ? (odpovídá Pavel Minařík)
30. letištní prapor vznikl 1.9.1952 na letišti Líně u Plzně k zabezpečení provozu 45. dělostřeleckého průzkumného leteckého pluku. Podléhal velitelství 1. letecké technické divize a po jejím zrušení velitelství týlu Letectva a PVOS. K 1.10.1960 přešel do podřízenosti velitelství 7. armády PVOS a letectva, ale již 10.8.1961 byl převeden do složení 1. samostatného smíšeného leteckého sboru, respektive podřízen velitelství nově vytvořené 3. letecké technické divize. Dnem 1.9.1969 byl prapor zrušen a jeho úplná likvidace skončila 30.11.1969. Používal krycí číslo VÚ 1731.
1145. Můžete uvést historii VÚ 3412 Prostějov, dislokovaného v Jezdeckých kasárnách? Jména velitelů, případně zástupců, NŠ? (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 3412 vznikl 1.9.1969 jako 3.výcvikový prapor RTZ a radiolokace, přičemž se nacházel v podřízenosti velitelství 10. letecké armády. K 1.9.1975 byl reorganizován na Výcvikové středisko RTZ letectva. Pod uvedeným názvem působil v posádce Prostějov následujících 20 let. V uvedené době měnil pouze své nadřízené. Nejprve byl 1.5.1990 převeden do bezprostřední podřízenosti velitele letectva a PVOS – zástupce MNO a 1.11.1993 následovalo předání do složení 3. sboru taktického letectva. V roce 1995 prodělal několik změn. První se uskutečnila 1. ledna, kdy byl společně s útvary v Mošnově a Olomouci zařazen jako jeden z praporů do složení Školicího a výcvikového centra letectva, jehož velitelství se nacházelo v Přerově. K 1. říjnu následovala další, spočívající v jeho osamostatnění a reorganizaci na Výcvikovou základnu letectva. V roce 1996 došlo k přestěhování útvaru do posádky Přerov. Přehled velitelů útvaru nemáme k dispozici.
1144. Nevíte o jaký šlo útvar s označením VÚ 5615? (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 5615 se vytvořil v říjnu 1951 jako 4. dělostřelecká základna Terezín. Podléhal velitelství 1. vojenského okruhu a pro jeho zřízení byly využity dosavadní pobočky 1. zbrojnice Praha nacházející se v Terezíně, Rakovníku a Podbořanech. Do organizace 4. dělostřelecké základny patřily i strážní jednotky (304. strr Terezín, 306. strr Rakovník, 326. strč Podbořany) sloučené v říjnu 1957 do 304. strážního praporu Terezín (VÚ 2051). Od října 1958 se součástí základny stala i pobočka v Dobříši převzatá od rušené 54. dělostřelecké základny Drhovice u Tábora. V říjnu 1960 zanikl 304. strážní prapor a jeho jednotky přešly v podobě samostatné strážní roty nebo čety k jednotlivým skladům munice Travčice u Terezína (301. strr), Rakovník (302. strr), Dobříš (303. strr) a Podbořany (304. strč). V srpnu 1961 byla většina poboček i se strážními jednotkami předána k jiným útvarů: 2. sklad munice v Dobříši k nově vytvořené 52. dělostřelecké základně Chotěboř-Bílek, 3. sklad munice v Rakovníku k 10. skladu letecké munice s velitelstvím v téže posádce, 4. sklad munice v Podbořanech k 1. armádnímu ženijnímu skladu Dolní Bousov. V září 1965 došlo k reorganizaci 4. dělostřelecké základny, v jejímž průběhu vedle dosavadní pobočky – 1. skladu munice v Travčicích (VÚ 5615/A) – vznikly další – 2. sklad munice v Dobříši (VÚ 5615/B) a 3. sklad munice v Psárech (VÚ 5615/C). V září 1969 byla 4. dělostřelecká základna (VÚ 5615) Terezín sloučena s 2. dělostřeleckou základnou (VÚ 1117) Jaroměř do 2. výzbrojní základny (VÚ 1117) Jaroměř s pobočkou v Terezíně. Dosavadní odloučené sklady munice 4. dělostřelecké základny se staly pobočkami 52. muniční základny.
1143. Zajímá nás osud Vojenského opravářského závodu v Uherském Brodě. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl v roce 1948 jako Zbrojnice 9 Uherský Brod, která byla podřízena II. (technickému) odboru MNO. Součástí zbrojnice byl i muniční sklad v Bohuslavicích nad Vlárou. Na sklonku roku 1950 byla reorganizována na 9. zbrojnici a podřízena Velitelství dělostřelectva MNO. Ve stejné době vznikla její pobočka – muniční sklad ve Vlachovicích. V prosinci 1951 se útvar transformoval na 9. dělostřeleckou základnu. V říjnu 1957 byl muniční sklad Vlachovice začleněn do 55.dělostřelecké základny, která vznikla z 2.muniční dílny v Bohuslavicích nad Vláří. Od listopadu 1955 do září 1958 tvořil součást 9.dělostřelecké základny také 316. strážní prapor, vytvořený z původní strážní roty. V létě 1958 základna ztratila charakter samostatného útvaru a stala se pobočkou 10. dělostřelecké základny v Horce nad Moravou. K jejímu osamostatnění došlo v září 1962 a nadále působila jako Vojenský opravárenský závod Uherský Brod v přímé podřízenosti Velitelství dělostřelectva MNO. Další změna nastala až v červenci 1989, kdy se název útvaru změnil na Vojenský opravárenský podnik 014. V roce 1997 se uskutečnila jeho privatizace a byl převeden do soukromého vlastnictví.
1142. V letech 1980-82 jsem sloužil u VÚ 4570 Jince–Velcí. Existuje ještě dnes? (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 4570 vznikl 1.9.1961 jako 11. silniční prapor. Byl podřízen velitelství 1. armády a nacházel se v posádce Stříbro. V létě 1967 došlo k jeho přestěhování do Záluží u Mostu a v létě 1971 následovalo další, tentokrát do Ústí nad Labem. Poslední redislokace proběhla v dubnu 1974, kdy se přemístil do lokality Jince–Velcí. Svoji činnost útvar ukončil 1.4.1992, kdy byl zrušen.
1141. Můžete uvést životopis genmjr. i. m. Josefa Dudy, prvního řádného poválečného velitele Vojenského leteckého učiliště v Prostějově? (odpovídá Pavel Minařík)
Josef Duda se narodil 9.8.1905 v Praze. Ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích nastoupil počátkem října 1923. Po jejím ukončení byl v roce 1925 jmenován poručíkem dělostřelectva a následně absolvoval jednoroční aplikační školu dělostřelectva v Olomouci. V létě 1926 byl přidělen jako subalterní důstojník ke 2. baterii dělostřeleckého pluku 111 do Košic. Po dvou letech služby u pluku nastoupil do Kurzu pěchotních, dělostřeleckých a jezdeckých pozorovatelů při VLU v Chebu a k dělostřelectvu se již nevrátil. Po ukončení kurzu následovalo jeho přidělení na praktický pozorovatelský výcvik k 7. letce v Olomouci. V říjnu 1929 byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Následně absolvoval XVI. pozorovatelský kurz u VLU Prostějov a v červnu 1930 byl trvale přidělen k 7. letce jako pozorovatel. V létě 1931 došlo k jeho převedení mezi důstojníky letectva. Pokračovací a stíhací pilotní školu u VLU absolvoval v roce 1933, načež se stal nižším důstojníkem 35. letky v Olomouci. Po měsíci se vrátil zpět do VLU v Prostějově, kde další dva roky své služby strávil při výcviku frekventantů Školy pro důstojníky letectva v záloze a leteckého oddělení Vojenské akademie. V létě 1935 odešel k polní jednotce a byl zařazen k leteckému pluku 3. Nejprve krátkodobě sloužil jako nižší důstojník u 38. letky ve Vajnorech, načež následovalo roční zařazení na funkci pobočníka velitele III. peruti. Do hodnosti kapitána byl povýšen v říjnu 1935. Na jaře příštího roku se stal nejprve velitelem 64. letky v Piešťanech a v lednu 1937 velitelem 37. letky ve Vajnorech. Po krátkodobém zařazení jako učitel pilotního výcviku prezenčně sloužícího mužstva v Nitře byl v září 1937 ustanoven do funkce velitele 45. letky ve Vajnorech (v lednu 1938 se letka přemístila do Piešťan). V dubnu 1938 dosáhl hodnosti štábního kapitána. Ve funkci velitele 45. letky setrval až do odtržení Slovenska v březnu 1939, kdy byl repatriován do Prahy.
Po svém propuštění z armády počátkem června 1939 okamžitě emigroval do Polska, kde vstoupil do čs. zahraniční armády. V jejich řadách setrval až do konce války. Do Francie připlul v polovině června a koncem téhož měsíce byl ustanoven velitelem čs. letecké skupiny ve středisku Ballard. V srpnu 1939 byl přijat do cizinecké legie a od září vykonával funkci zástupce velitele čs. stíhacích pilotů ve výcvikovém středisku v Charteres, později se stal jeho velitelem. Dnem 18.5.1940 byl jako operační pilot přidělen ke II/5. peruti „de Lafayette“ a do 20.6.1940, kdy byla peruť stažena z fronty do Alžíru, sestřelil jeden německý letoun jistě a jeden pravděpodobně. Po propuštění ze svazku francouzského letectva byl počátkem července přepraven z Casablanky do Velké Británie a zde v srpnu vstoupil do řad RAF. Počátkem září 1940 se stal velitelem letky „A“ nově ustavené československé 312. stíhací perutě. Po dvou měsících odešel od bojové jednotky a následně působil jako zalétávací a školní pilot u různých jednotek britského letectva. V říjnu 1941 se stal majorem. V polovině prosince 1941 došlo k jeho přemístění k Inspektorátu čs. letectva a ustanovení přednostou výcvikového oddělení. V červnu 1942 se stal velitelem náhradního tělesa čs. letectva ve Velké Británii. Po ročním působení v uvedené funkci byl v úloze styčného důstojníka přemístěn k Fighter Command RAF. Zde setrval až do března 1945, přičemž v říjnu 1944 byl povýšen na podplukovníka. Na jaře 1945 byl přemístěn k náhradnímu tělesu a působil na základně v Manstonu, kde se soustředily čs. stíhací perutě.
Do ČSR se vrátil v polovině května 1945 a dnem 1. června se stal velitelem Leteckého učiliště v Prostějově. Své funkce se ujal 15.8.1945 a v témže měsíci byl povýšen do hodnosti plukovníka. V čele učiliště zůstal až do 8.3.1948, kdy byl odvolán z funkce a odeslán na dovolenou. Do zálohy odešel 1.9.1948. Následovala degradace a násilné vystěhování z bytu. Zemřel v roce 1977. Po listopadu 1989 byl rehabilitován a jmenován generálmajorem in memoriam.
Jeho služba v letech 2. světové války byla oceněna udělením Čs. válečného kříže z roku 1939, Čs. medaile „Za chrabrost před nepřítelem“, Čs. medaile „Za zásluhy“ I. stupně, Čs. vojenské pamětní medaile, britské „Star 1939–1943“ a francouzského válečného kříže.