1560. Pátrám po vojenské historii pana Františka Millera, nar. 1.10.1899, z dokumentů a vzpomínek vím, že bojoval na Piavě. Dále jsem vyčetl, že v letech 1917 a 18 sloužil u 10. regimentu z Turnova, později v 11. regimentu z Mladé Boleslavi. V průběhu bojů byl vyznamenán stříbrnou medalií za statečnost 2. třídy. Po Velké válce pak sloužil od roku 1921 do roku 1922 v Litoměřicích. Můžu znát historii těchto útvarů a něco o výše zmíněné medaili? (odpovídá Pavel Minařík)
„Český zeměbranecký pěší pluk č. 11“ (Böhmisches Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 11) se vytvořil v roce 1889 sloučením „českých zeměbraneckých pěších praporů“ č. 29 (Jaroměř, do roku 1886 Hradec Králové), 43 (Jičín) a 44 (Jičín, do roku 1884 Trutnov). Všechny zmíněné prapory vznikly na přelomu let 1869/70 jako „české zeměbranecké prapory“ a přívlastek pěší se v jejich názvu používal od roku 1875. Velitelství nově vytvořeného pluku sídlilo v Jičíně a jeho prvním velitelem se stal pplk. Artur Pielsticker von Pfeilburg. Pluk byl doplňován branci z teritoria doplňovacích okresních velitelství Hradec Králové a Jičín. V roce 1894 byl přejmenován na „Zeměbranecký pěší pluk č. 11“ (Landwehr-Infanterie-Regiment Nr. 11) a z dosavadních zeměbraneckých praporů 43, 44 a 29 se staly polní prapory (1., 2. a 3.). Po vypuknutí I. světové války pluk odešel pod velením plk. Emila Stanga jako součást 26. zeměbranecké pěší divize na frontu do Haliče a v Jičíně setrval pouze náhradní prapor. V roce 1917 byl přejmenován na střelecký pluk č. 11 (Schützenregiment Nr. 11) a z bojišť se jako organizovaný celek již nevrátil. Po skončení I. světové války se pluk obnovil na základě svého náhradního praporu a v říjnu 1919 se přesunul z Jičína do Železnice. V průběhu unifikace čs. armády byl v polovině ledna 1920 reorganizován na horský pěší pluk 1 sídlící v Martině (blíže viz odpověď na dotaz čís. 570).
O osudech pluku na sklonku války se můžete dočíst v knize Josefa Fučíka „Generál Podhajský“, který byl od května 1918 velitelem 26. zeměbranecké pěší divize. Ve Vojenském ústředním archivu Praha jsou uložena polní akta pluku z let 1915 až 1918.
Informace o zeměbraneckém pěším pluku 10 jsou uvedeny v odpovědích na dotazy čís. 723 a 1394.
S dotazem na průběh vojenské služby pana Františka Millera se obraťte na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00 a požádejte o zaslání jeho kmenového listu.
Stříbrná medalie „Za statečnost“ 2. třídy se udělovala vojínům a poddůstojníkům rakousko-uherské armády, kteří vynikli mimořádnou chrabrostí. Vznikla v revolučním roce 1848, když se z původní stříbrné medalie „Za statečnost“, zřízené společně se zlatou medalií „Za statečnost“ v roce 1809, respektive ve formě pamětních mincí již v roce 1789, stala stříbrná medaile I. třídy. Trojici zmíněných medailí počátkem roku 1915 doplnila bronzová medalie „Za statečnost“, kterou jako jedinou mohli získat i vojíni a poddůstojníci spojeneckých armád. Od podzimu 1915 se mohla stejná medaile udělovat vícekrát.
Na aversu stříbrné medalie „Za statečnost“ 2. třídy byl vyobrazen portrét panujícího císaře, na reversu dvě vavřínové haluze tvořící půlkruh v němž byl nápis „Der Tapferkeit“ a pod ním šest zkřížených plukovních praporů. Stuha byla červenobílá s úzkými vodorovnými proužky. Po úmrtí nositele se medaile ponechávala pozůstalým.
1559. Sepisuji rodinnou kroniku a v matrice u svého předka nar. 1819 v Ločenicích, okr. Trhové Sviny jsem našla poznámku, že byl vojínem u 25. pěšího pluku. Nikde jsem ale nic bližšího o tomto pluku nenašla. Máte prosím nějaké informace, o jaký pluk šlo? (odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 25 se vytvořil v roce 1672 na říšském území ve Falci jako pěší pluk hraběte Serényi. Z počátku byl doplňován verbováním v oblasti svého nasazení a stálý verbovací okrsek dostal až v roce 1766, kdy k němu začali přicházet nováčci z Bavorska. Od roku 1771 měl pomocný verbovací na Strakonicku a v letech 1775 až 1807 v haličské Stanislavi (dnes Ivano-Frankovsk). Výhradně vojáci z Čech u něj sloužili v letech 1808 až 1853, kdy získával nové příslušníky z území Písecka. Následně mu byl přidělen verbovací okrsek v Uhrách, nejprve Banská Bystrice, od roku 1860 Lučenec. Až do roku 1769 pluk nesl pouze jméno svého majitele a teprve poté byl očíslován jako pěší pluk č. 25. V pravděpodobné době služby Vašeho předka čestnou funkci majitele pluku zastával polní zbrojmistr Werner svobodný pán von Trapp (1823 až 1842), případně polní zbrojmistr Gustav Wocher (1842 až 1858). Během své existence se pluk zúčastnil celé řady válečných tažení a vystřídal několik desítek mírových posádek. Na území českých zemí byl během 19. století dislokován v letech 1801 až 1820 (Písek), 1823 až 1847 (Písek, od 1830 Praha, od 1835 Hradec Králové, od 1842 České Budějovice) a 1867 až 1882 (Terezín, od 1872 Praha). V roce 1914 se nacházel v Lučenci, pouze 4. polní prapor byl umístěn odloučeně v Goražde, přičemž čestnou funkci majitele zastával generál jezdectva Hermann urozený pán von Pokorny (od roku 1901). Po vypuknutí 1. světové války pluk odešel pod velením plk. Ladislause Horvátha jako součást košické 27. pěší divize na frontu do Haliče. V mírové posádce setrval pouze náhradní prapor, na jehož základě se po skončení války pluk obnovil.
Další osudy útvaru najdete na našich stránkách v části „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Pozemní síly – 2. mechanizovaná brigáda – 21. mechanizovaný prapor“.
1558. Zujímalo by ma, ktoré jednotky a útvary sídlili v Nitre a v ktorých priestoroch od roku 1880 – 1992, prípadne aj mená ich veliteľov. (odpovídá Pavel Minařík)
Nejstarším útvarem, u kterého jsme našli záznam, že se nacházel v Nitře, je zeměbranecký (honvédský) prapor č. 60. Vznikl v roce 1869 jako „Neutraer Landwehr-Batailon Nr. 60“ a jeho velitelem se stal kpt. Franz Fischer (do 1875). V roce 1874 se prapor stal součástí nově vytvořené 13. půlbrigády (Bratislava), do které byly jako další zařazeny zeměbranecké (honvédské) prapory č. 57 (Trnava), 58 (Bratislava) a 59 (Ó-Gyalla). V roce 1886 byl ale z jejího složení vyjmut a zařazen ke 14. půlbrigádě (Levice), kterou kromě něj tvořily zeměbranecké (honvédské) prapory č. 61 (Levice), 62 (Levice, do roku 1874 Ipolské Šahy) a 64 (Tatabanya). Poslední z uvedených praporů se naopak stal součástí 13. půlbrigády. V roce 1886 se z dosavadních zeměbraneckých (honvédských) praporů č. 61, 62 a 60 staly „Levický 1. prapor“, „Levický 2. prapor“ a „Nitranský 3. prapor“ 14. půlbrigády. Branci k nim nastupovali z území doplňovacích okresních velitelství společné armády Komárno a Esztergom, později se vytvořilo zeměbranecké DOV Nitra. Od roku 1889 sídlilo velitelství půlbrigády v Nitře. V roce 1890 byla půlbrigáda reorganizována na „Nitranský zeměbranecký (honvédský) pěší pluk č. 14“ a kromě jejího velitelství a 3. polního praporu se v Nitře taktéž nacházel také 1. polní prapor, zatímco 2. polní prapor zůstal v Levici. Jednotlivé prapory nadále již nepožívaly názvy podle míst dislokace. Prvním velitelem nově zformovaného pluku byl pplk. Friedrich Habrovszky (do 1891). V nezměněném složení pluk zůstal až do roku 1914. Po vypuknutí 1. světové války odešel pod velení plk. Lázára Formanka jako součást 37. honvédské pěší divize na frontu do Haliče a jako organizovaný celek se již nevrátil. V mírové posádce působil pouze náhradní prapor, který odesílal doplňky v podobě pochodových praporů k bojujícímu pluku do pole. Na jeho základ se po skončení války v Nitře pluk obnovil. V roce 1919 byl přejmenován na střelecký pluk 4 a při unifikaci zahraniční a domácích útvarů čs. armády splynul v říjnu 1920 se 7. střeleckým plukem čs. legií z Ruska v pěší pluk 7 „Tatranský“.
Je možné, že kromě zmíněného honvédského pluku se v Nitře nacházely součásti i jiných útvarů rakousko-uherské armády, nicméně zmínky o nich jsme neobjevili.
Přehled útvarů čs. armády, dislokovaných v posádce Nitra, najdete v odpovědích na dotazy čís. 423 a 582. Přehled objektů a velitelů všech útvarů nemáme k dispozici.
1557. Při letošním předávání medailí panem prezidentem jsem si všiml zástavy dělostřeleckého pluku Josefov nad Metují. Nemohu najít bližší informace o tomto pluku a tak bych Vás chtěl poprosit (pokud to je ve Vašich možnostech) o bližší informace. (odpovídá Pavel Minařík)
V daném případě se jedná o bývalý dělostřelecký pluk 4. Vznikl v červenci 1920 při unifikaci dělostřelectva na základě původního pluku polního dělostřelectva č. 10. Skládal se z velitelství, spojovací čety (v roce 1933 se rozrostla na baterii), I. a II. oddílu (o třech bateriích) a náhradní baterie (v roce 1933 byla rozšířena na oddíl). V říjnu 1924 je doplnil III. oddíl a v dubnu 1938 asanační rota. Všechny součásti pluku byly až do července 1939 dislokovány v posádce Josefov.
1556. Zajímám se o vojenskou historii oblasti Úštěcka, hlavně co se týká obce Liběšic (u Úštěka). Dozvěděl jsem se, že v květnu 1945 do této oblasti dorazila 8. pěší divize polské armády. Od dědy však vím, že zde byli také sovětští vojáci, tak bych vás chtěl poprosit, pokud by jste mi mohli napsat, jaké skutečně zde byli armády a jejich divize, nebo alespoň jaké tudy procházeli, pokud to tedy bude možné zjistit. Ještě bych se chtěl zeptat, jestli nemáte nějaké informace z této oblasti během 1. světové vojny, nebo alespoň kde bych to mohl zjistit. (odpovídá Pavel Šrámek)
Pohyby polské 8. pěší divize na našem území v květnu 1945 podrobně zpracoval ve svém článku v Historii a vojenství, 2005/2 Jindřich Marek. Podle něj se ve vámi uvedeném prostoru nalézaly 34. a 36. pěší pluk 8. pěší divize.
Pokud jde o dobu 1. světové války, doporučujeme vám obrátit se na příslušný státní okresní archiv, tj. Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích.
1555. Jsou Vám známy pohyby 9. divize v průběhu mobilizace (25.9. – 4.10.1938) nebo pouze velitelské stanoviště v Novom Meste nad Váhom? Komu podléhal k 25.9.1938 úsek Dolní Morava se skupinou pěšího pluku 33 do doby, než byl předán HP XIV u IV. armády? Hraniční oblasti 39?
Záložní 9. divize se z mobilizačních stanic přesunovala koncem září 1938 do svého nástupového prostoru v okolí Nového Mesta nad Váhom, kde bylo její velitelství. Dne 3. října 1938 byl vydán rozkaz, aby se přemístila do prostoru Trnava – Pezinok – Senec, přičemž nové velitelské stanoviště mělo být v Senci.
Úsek Dolní Morava skutečně podléhal před předáním Hraniční oblasti 39.
1554. Měl bych na Vás tři doplňující dotazy ohledně prvorepublikové OPL.
1.) V odpovědi na dotaz 1228 uvádíte, že protiletadlová děla vz. 12/90 ráže 9cm měla být dle mírové organizace k 1.10.38 jen ve výzbroji I. oddílu dpl. 152. Dle jiných informací, jenž mám k dispozici, byly stabilně umístěné i v Praze na Petříně. Znamená to, že se plánovalo jejich přesunutí z Prahy na Moravu?
2.) Jaké bylo válečné složení roty protiletadlových kulometů na obranu letišť? Dá se vypátrat jejich rozmístění?
3.) Je známo kolik baterií mělo být vyzbrojeno pl-kanonem Bofors ráže 4cm? (odpovídá Pavel Šrámek)
1) Organizace uvedená v odpovědi na dotaz č. 1228 byla pouze plánovaná a měla být realizovaná až po 1.10.1938. Protože v září 1938, jak správně uvádíte, byly protiletadlové kanony vz. 12/90 v Praze jako výzbroj I. oddílu dělostřeleckého pluku 151, muselo by skutečně dojít k jejich přesunu. Důvodem byla zřejmě snaha vybavit dělostřelecký pluk 151 bránící hlavní město Prahu modernější výzbrojí.
2) Československá armáda v roce 1938 měla ve své organizaci pouze roty velkých kulometů proti letadlům vyzbrojené 20 mm kanony Oerlikon a stálé roty kulometů proti letadlům vyzbrojeného lehkými kulomety vz. 26. Viz též odpověď na dotaz č. 1096 a 1106.
3) Počet baterií vyzbrojených kanonem Bofors nám není znám.
1553. Je možnost získat fotografie konkrétních pluků československých legií? Kromě toho bych ještě potřeboval nějaké informace o 5. střeleckém pluku Pražském – T. G. Masaryka a o 11. střeleckém pluku Františka Palackého. (odpovídá Pavel Šrámek)
5. čs. střelecký pluk čs. legií v Rusku vznikl 30.5.1917 v Borispolu jako 1. záložní prapor „Pražský“, od 31.7.1917 5. čs. střelecký pluk „Pražský“, od 30.10.1917 nesl název „T. G. Masaryka“. Pluk byl součástí 2. čs. střelecké divize. Do Československa se vrátil v červnu 1920 a byl zařazen do čs. armády jako pěší pluk 5 „T. G. Masaryka“.
11. čs. střelecký pluk čs. legií v Rusku vznikl 15.8.1918 v Novonikolajevsku, v lednu 1919 se jeho součástí stal do té doby samostatný Kurganský prapor, od 13.11.1919 pluk nesl název „F. Palackého“. Pluk byl součástí 3. čs. střelecké divize. Do Československa se vrátil v červnu 1920 a byl zařazen do čs. armády jako pěší pluk 11 „F. Palackého“.
Velká část pluků československých legií vydala knižně svoji historii, kde lze nalézt četné fotografie, např. K. Kříž – O. Vaněk: Pátý československý střelecký pluk „Pražský“ T. G. Masaryka (Praha 1934) nebo V. Prášek: Pěší pluk 11 Františka Palackého (Praha 1938). Vyšly i další práce obecně o legiích, např. čtyřsvazkové dílo „Za svobodu“.
1552. V odpovědi na dotaz č. 1230 jste uvedli, že skutečné stavy 2. a 3. rychlé divize jsou uvedeny v práci P. Šrámka a kol.: Když zemřít, tak čestně, na straně 91. Ve skutečnosti tam však jsou uvedeny stavy 1., 3. a 4. RD. Mohli byste dodatečně uvést i stavy 2. RD ? Pluky útočné vozby měly dle mobilizačního plánu z února 1938 postavit i 34 čet lehkých tanků, jako součást smíšených přezvědných oddílů pěších divizí a HO. Tyto třívozové čety měly být vyzbrojeny lehkými tanky LT vz. 34 a LT vz. 35. Je známo, které a kolik čet mělo být vyzbrojeno LT vz. 34 a LT vz. 35? Kolik jich ve skutečnosti bylo vystaveno? (odpovídá Pavel Šrámek)
Početní stavy 2. rychlé divize k dispozici nemáme, protože se nedochovaly. V odpovědi na dotaz č. 1230 se hovoří o „dalších divizích“, čímž byly myšleny normální (pěší) divize.
V mobilizačním plánu platném od 15.2.1938 je uvedeno, že ze 34 čet lehkých tanků mělo být 20 čet vyzbrojeno lehkými tanky vz. 35 a 14 čet lehkými tanky vz. 34. Pokud je nám známo, za mobilizace na podzim 1938 nebyly postaveny čety lehkých tanků 1 (pro Skupinu 2), 20 (pro 20. divizi), 31 (pro Hraniční oblast 31), 33 (pro Hraniční oblast 33).
1551. Prosím o informaci kdo (kteří) byli velitelé 2. letky 2. leteckého pluku v Olomouci v letech 1924 – 1927. (odpovídá Pavel Šrámek)
Jména velitelů 2. letky bohužel neznáme. Doporučujeme vám obrátit se na Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8.
1550. Při svém pátrání po osudech vojáka z povolání Leonarda Steinhardta (1897 –1949) jsem našel i zprávu o tom, že byl – a teď cituji: 15. září 1936, to už jako štábní kapitán pěchoty, byl přidělen k pěšímu pluku 39 „Výzvědný gen. Grazianiho“ do Bratislavy coby mobilizační důstojník náhradního praporu, kde zůstal do 15. března 1939. Smím se Vás dotázat, co to ten pluk s mně neznámým názvem vlastně byl, jaký byl jeho úkol? Předtím L. Steinhardt dlouhá léta – od roku 1920 – působil s přestávkami ve Frývaldově, dnes Jeseník. (odpovídá Pavel Šrámek)
Pěší pluk 39 byl běžný pěší pluk československé předválečné armády, který vznikl sloučením 39. střeleckého pluku československých legií v Itálii a 72. pěšího pluku bývalé rakousko-uherské armády. Vzhledem k tomu, že 39. střelecký pluk italských legií vznikl z původně samostatných výzvědných oddílů, obdržel pěší pluk 39 po svém vzniku čestný název „Výzvědný“, který byl v roce 1931 rozšířen na „Výzvědný generála Grazianiho“ (generál Graziani byl velitelem čs. legií v Itálii). Viz též odpověď na dotaz č. 872 a 1529.
1549. Jaká byla bojová sestava a dislokace jednotek HO 32, HO 35, 7. a 8. pěší divize k 30.9.1938. (odpovídá Pavel Šrámek)
Složení Hraniční oblasti 32 bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Plzni) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 18 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota),
– pěší pluk 35 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota),
– pěší pluk 153 (I. až III. prapor, technická a spojovací rota),
– hraničářský prapor 6 a 26,
– strážní prapor XV, XVI a XVII,
– III. oddíl dělostřeleckého pluku 32,
– velitelství a II. oddíl dělostřeleckého pluku 132,
– ženijní prapor 21,
– ženijní rota 24,
– telegrafní prapor 32 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– improvizovaný obrněný vlak 32,
– četa tančíků 3,
– četa obrněných automobilů 1,
– týlové útvary.
Složení Hraniční oblasti 35 bylo následující:
– velitelství (sídlilo ve Vamberku) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 4 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota),
– pěší pluk 30 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota),
– hraničářský pluk 19 (I. až III. prapor, V. až VII. prapor),
– strážní prapor VII,
– dělostřelecký pluk 35 (I. až III. oddíl),
– dělostřelecký pluk 132 (II. a III. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 35 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– četa tančíků 7 a 8,
– ženijní rota 27,
– telegrafní prapor 35 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– improvizovaný obrněný vlak 35,
– týlové útvary.
Složení 7. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Zábřehu) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 56 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku Horní Studénky,
– pěší pluk 63 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku Šumperk,
– pěší pluk 84 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku Ruda nad Moravou,
– dělostřelecký pluk 7 (I. až III. oddíl), velitelství pluku Vyšehoří,
– smíšený přezvědný oddíl 7 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků), velitelství oddílu Krasíkov,
– ženijní rota 7,
– telegrafní prapor 7 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení 8. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Moravském Berouně) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 58 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku Dvorce,
– pěší pluk 65 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 90 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku Tylov,
– dělostřelecký pluk 8 (I. až III. oddíl), velitelství pluku Dvorce,
– smíšený přezvědný oddíl 8 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků), velitelství oddílu Roudno,
– ženijní rota 8,
– telegrafní prapor 8 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Dislokaci jednotek HO 32 nemáme k dispozici. Rozmístění jednotek HO 35 najdete v knize Oty Holuba „Třicátá pátá hraniční oblast“. Dislokace jednotek 7. a 8. divize je k 4.10.1938.
1548. Vybrala jsem si téma své bakalářské práce „Obrana státu v jihočeském pohraničí v roce 1938“. Koukala jsem na Vaše stránky a myslím, že kdybyste byli tak hodní a doporučili mi nějakou adresu či literaturu (časopisy), moc by mi to pomohlo. (odpovídá Pavel Šrámek)
K uvedenému tématu Vám můžeme doporučit například:
a) knihy Miloslava Svitáka („Příprava obrany Jindřichohradecka v roce 1938“, 1. a 2. díl) nebo Jana Solpery („Devětadvacátí v osmatřicátém“ či „Nadějný začátek se smutným koncem“),
b) články Stanislava Cejpka („Československá armáda v roce 1938 a obrana jižních Čech“ –vyšlo v Marginalia Historica, svazek V.) nebo Jiřího Dvořáka („Československá brannost a jihočeský region v osudovém roce 1938“ – vyšlo ve Sborníku Vojenské akademie v Brně, řada C-D, 1999/2),
c) projít si texty na našem webu v části „Předválečná armáda“ a rubriku „Vaše dotazy“.
1547. Prosím bude-li to možné zodpovědět na následující dvě otázky. l. Můj předek nar. 1844 má poznámku na sčítacím operátu z r. 1869 „vojín č. 8 polní pěchoty“. Prosím o sdělení podrobností o tomto pluku a o jeho eventuelním nasazení v době služby mého předka.
2. Můj děda nar. 1883 má v několika dokladech od r. 1913 do r. 1917 uvedeno „domobranec c. k. pěšího pluku č. 2 polní pošta č. 340“. Opět prosím o sdělení podrobností o tomto pluku a jeho nasazením v době světové války. (odpovídá Pavel Minařík)
Ad 1) Pěší pluk č. 8 patřil mezi nejstarší pluky v rakousko-uherské armádě. Vytvořil se v roce 1642 jako hornorakouský zemský pluk v Linci a následně přešel do císařské služby. Z počátku nesl pojmenování po svém majiteli (prvním se stal plk. Alexander Schifer svobodný pán von und zu Freyling auf Daxberg und Lichtenau, zastávající současně funkci velitele) a teprve v roce 1769 byl očíslován jako pěší pluk č. 8. Nováčky získával nejprve verbováním, přičemž od roku 1771 mu byl přidělen verbovací okres Jihlava. Část vojáků ale v letech 1775 až 1817 nastupovala také z Haliče, kde měl výpomocný verbovací okres (do roku 1807 Brzežany-Zloczow, poté Rzeszów). V roce 1854 se jeho verbovací (od roku 1858 doplňovací) okres změnil na Brno. Během své existence pluk vystřídal několik desítek posádek a zúčastnil se řady válečných tažení. První mírovou posádkou po skončení třicetileté války se v roce 1649 stala Praha, ale o rok později se přesunul do Horního Rakouska. V českých zemích sídlil v Praze (1649 až 1650, 1755 až 1763), Písku (1752 až 1755), Velkém Meziříčí (1763 až 1769), Jihlavě (1769 až 1778, 1779 až 1788, 1801 až 1804, 1806 až 1820, 1823 až 1846, 1879 až 1882), Těšíně (1846 až 1849), Znojmě (1869 až 1877) a Brně (1877 až 1878 a od roku 1882). V roce 1869 byl jeho majitelem polní podmaršálek Joseph svobodný pán Gerstner von Gerstenkorn (1865 až 1870) a funkci velitele pluku zastával plk. Carl Kirchmayr (1866 až 1871). Během prusko-rakouské války v roce 1866 byl pluk zařazen u 8. sboru a zapojil se do bojů u České Skalice i bitvy u Hradce Králové. Následně se v roce 1878 zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny, přičemž jeho příslušníci bojovali u Doboje a Lipače. V době vypuknutí 1. světové války se pluk až na 3. polní prapor, který byl dislokován v bosensko-hercegovinském Trebinje, nacházel v Brně. Čestnou funkci majitele pluku zastával od roku 1890 arcivévoda Karel Štěpán a v roce 1913 jeho velení převzal plk. Robert Trimmel. Po odchodu na bojiště v Haliči se pluk do Brna již nevrátil. V mateřské posádce zůstal pouze náhradní prapor, na jež základě se na sklonku roku 1918 pluk obnovil. V rámci unifikace vojenských útvarů, vytvořených na domácí půdě i v zahraničí, byl v říjnu 1920 přečíslován na pěší pluk 43.
Ad 2) V tomto případě jde o vyjádření branného poměru v kombinaci s názvem útvaru. Podle branného zákona z roku 1912 byla branná povinnost rozdělena na odvodní povinnost, služební povinnost a domobraneckou povinnost. Odvodní povinnost platila pro muže ve věku 20 až 22 let, kteří se maximálně třikrát po sobě dostavovali k odvodu. Služební povinnost trvala 12 let a byla rozčleněna na prezenční službu (dva roky u pěchoty, tři roky u jezdectva a jízdního dělostřelectva, čtyři roky u námořnictva) a službu v záloze společné armády nebo zeměbrany (honvédů). Do domobrany byli přeřazováni vojáci, kteří již splnili 12letou služební povinnost, společně s muži ve věku do 42 let, kteří nebyli odvedeni do ozbrojených sil. Problém nastává v identifikaci Vámi uvedeného pěšího pluku č. 2, protože: c. a k. pěší pluk č. 2 společné armády byl doplňován z území doplňovacího okresního velitelství (DOV) Brašov, c. k. pěší pluk č. 2 zeměbrany od DOV Linec a k. u. honvédský pěší pluk č. 2 z DOV Gyula. V daném případě Vám doporučujeme obrátit se na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00 a požádat o vyhledání kmenového listu Vašeho dědy. V něm by mělo být uvedeno, u jakého pluku sloužil.
1546. Rád bych se zeptal na historii pluku K. u K. Landwehr Ulanen Regiment Nr. 5, jeho nasazení za 1. sv. války, kde ukončil svou bojovou činnost a zda byl převeden do čs. branné moci nebo zanikl, případně další informace. Můj děd narukoval do uvedeného pluku v roce 1912 ve městě Stockerau u Vídně a bojoval s tímto plukem, jako kavalerista až do konce 1. sv. války. (odpovídá Pavel Minařík)
Zeměbranecký hulánský pluk č. 5 vznikl v roce 1883 jako Zeměbranecký dragounský pluk č. 1 (Landwehr-Dragonen-Regiment Nr. 1) ve Stockerau. V roce 1894 byl reorganizován na Landwehr-Ulanen-Regiment Nr. 5. Z počátku byl doplňován pouze z území Dolního a Horního Rakouska, později také ze Štýrska, Kraňska a Korutanska. Od roku 1889 k němu nastupovali nováčci z teritoria doplňovacích okresních velitelství Vídeň, Linz, St. Pölten, Vídeňské Nové Město, Krems, Kroměříž, Brno, Jihlava, Znojmo a Štýrska. Po vytvoření zeměbraneckých doplňovacích okresních velitelství v roce 1894 se jednalo o Vídeň, Graz, Klagenfurt, Terst, Brno a St. Pölten, doplněné v roce 1900 ještě zeměbraneckými DOV Kroměříž, Lublaň a Maribor (prakticky se jednalo o celé území II. a III. sboru, jejichž velitelství se nacházela ve Vídni a Štýrském Hradci). Ve velení pluku se postupně vystřídali: kpt./plk. Franz Ulrich (od 1883), pplk./plk. Albert Schwarz von Rhönstedt (od 1894), pplk./plk. Moriz Fleischmann von Theissruck (od 1900), plk. Theodor svobodný pán von Leonhardi (od 1908) a pplk. Heinrich Mollik (od 1912). Po vypuknutí 1. světové války pluk odešel na frontu do Haliče, kde se rozdělil mezi divize vídeňského II. sboru. Jeho jednotlivé součásti byly přiděleny následovně: 1. a 2. eskadrona tvořily jezdectvo brněnské 4. pěší divize, 3. a 4. eskadrona vídeňské 25. pěší divize, zatímco 5. a 6. eskadrona byla zařazena u vídeňské 13. zeměbranecké pěší divize. Informace o nasazení pluku během války nemáme k dispozici a po jejím skončení se nestal součástí nově tvořené čs. armády.
Pokud máte zájem zjistit další informace, zkuste se podívat do triologie Libora Nedorosta „Češi v 1. světové válce“, případně do základního díla o účasti rakousko-uherské armády v 1. světové válce „Österreich-Ungarn letzter Krieg“. V neposlední řadě máte možnost obrátit se na Staatsarchiv-Kriegsarchiv, Nottendorfer Gasse 2, Wien A-1030.