2430. Dobrý den, nevíte něco o Poddůstojnické škole ve Vratimově? Děda tam byl na vojně, jinak sloužil u 14. technického praporu v Karviné. Dalo by se říct, že to byl ještě PTP? Jednalo se o období 1.11.1954–1.11.1956. Byl u 4. a 5. technické roty. Byl vyučen za baníka. Na internetu jsem o PŠ Vratimov nic nenašel. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Poddůstojnická škola Vratimov působila v letech 1951 až 1956, podléhala velitelství 55. pomocné technické skupiny Orlová. Úkolem „školy“ byla příprava poddůstojníků z řad branců-horníků. Po ukončení pětiměsíčního výcviku byli její absolventi zařazováni jako velitelé družstev u podřízených útvarů. Velitelství skupiny vzniklo v červnu 1951 a podléhaly jí I. pomocný technický prapor Ostrava-Radvanice, II. pomocný technický prapor Karviná a III. pomocný technický prapor Horní Suchá, určené k pracovnímu nasazení v hornictví. V říjnu téhož roku je doplnily IV. pomocný technický prapor Karviná a V. pomocný technický prapor Horní Suchá. Od července 1953 do podřízenosti velitelství „skupiny“ přešel ještě nově vzniklý 8. technický prapor a 9. technický prapor, oba s dislokací v Karviné. V listopadu 1953 došlo k přečíslování původních útvarů při zachování jejich názvu na 10. PTP Karviná (původní II. PTP), 11. PTP Orlová (původní IV. PTP), 12. PTP Horní Suchá (původní V. PTP), 13. PTP Ostrava-Radvanice (původní I. PTP) a 14. PTP Karviná (původní III. PTP).
Počátkem března 1954 proběhlo přejmenování „pomocných technických“ útvarů na „technické“, které již formálně nesloužily k perzekuci vybraných osob a současně zanikla kategorie „E“, určená pro politicky nespolehlivé osoby. V následujících letech došlo k postupnému rušení jednotlivých útvarů podřízených velitelství 55. technické skupiny. Jako první v prosinci 1955 zanikl 8. technický prapor Bludovice. V lednu 1957 ukončil svoji činnost 9. technický prapor Karviná. Následně počátkem prosince 1958 zanikly zbývající útvary, tj. 10. technický prapor Karviná, 11. technický prapor Havířov, 12. technický prapor Horní Suchá, 13. technický prapor Ostrava-Radvanice a 14. technický prapor Karviná. Velitelství 55. technické skupiny bylo zrušeno v prosinci 1958, přičemž jeho likvidace se protáhla do února 1959.
Zmíněný 14. technický prapor vznikl 1. října 1950 v Horní Suché jako 56. pomocný technický prapor určený pro nasazení v hornictví. Útvar tvořilo šest „pracovních“ rot, náhradní rota (zanikla v dubnu 1951). Počátkem června 1951 byl přejmenován na III. pomocný technický prapor a podřízen velitelství 55. pomocné technické skupiny. Příslušníci praporu byli nasazeni na dolech Mír, Barbora, President Gottwald a u odloučené roty v Handlové. V listopadu 1953 se název útvaru změnil na 14. pomocný technický prapor a velitelství se přesunulo do Karviné. Vojáci prezenční služby byli ubytováni v táboře Stalingrad. V březnu 1954 proběhla reorganizace útvaru na 14. technický prapor složený z osmi technických rot. Příslušníci útvaru byli nasazeni převážně v dole 1. Máj a u odloučené roty v Handlové. Likvidace útvaru započala v září 1958 a byla ukončena počátkem prosince 1958.
2429. Dobrý den, jaké informace jsou k dispozici k sovětským útvarům v lokalitě Vrchbělá, někdy uváděné také jako Vrch Bělá? Měl se zde nacházet 563. samostatný pontonový prapor (563-й отдельный понтонно-мостовой батальон, číslo útvaru 15207), dále 436. divizní výcvikové centrum 15. gardové motostřelecké divize (436-й дивизионный учебный центр 15 гвтд), č. útvaru 02954 s volacím znakem Розетка, kromě střelnice v této lokalitě provozovalo také střelnici v Kuřivodech, dále posádkový Dům důstojníků (Гарнизонный дом офицеров – 02954-Д). Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Na sklonku října 1968 sovětská armáda zastoupená VÚ 24128 a VÚ 15207 převzala od velitelství Vojenského výcvikového prostoru Mimoň (VÚ2722) a od velitelství 1. brigády potrubní dopravy pohonných hmot Bělá pod Bezdězem (VÚ 6020) v lokalitě Vrchbělá areál o rozloze 30 hektarů zahrnující 15 zděných objektů vybudovaných převážně v letech 1900 až 1926. Jednalo se o strážnici, ubytovny mužstva, kuchyňsko-jídelní blok, skladové prostory a rodinné domky. Nejstarším objektem byla kaple z roku 1815. Během dislokace útvarů Střední skupiny vojsk v areálu vznikla činností čs. stavebních organizací ubytovna mužstva (1974), čistírna odpadních vod (1978), ocelová skladová hala (1979) nebo budova domu armády (1984). V roce 1990 měla začít výstavba další ubikace a kuchyňsko-jídelního bloku.
Oficiálně uváděný název VÚ 15207 v době odsunu byl 563-ий отдельный инженерно-саперный батальон. V únoru 1990 se u útvaru nacházelo cca 370 vojáků, z toho cca pět desítek vojenských profesionálů. Kromě toho zde bylo ještě sedm občanských pracovníků a 110 rodinných příslušníků. Vybavení útvaru mimo jiné představovalo cca 30 nákladních automobilů, cca 70 speciálních automobilů a 18 pásových transportérů. Ve skladech se nacházelo 520 tun ženijního materiálu a 4 tuny ženijní munice. Útvar odjížděl postupně během března 1991 až června 1991 v sedmi železničních transportech.
U zmiňovaného Domu důstojníků VÚ 02954-D byl zařazen jeden důstojník a šest občanských pracovníků, které doplňovalo osm členů rodin.
VÚ 02954 je uváděn jako 436. skupinové cvičiště (436-ий групповой полигон), nikoliv divizní cvičiště. U útvaru sloužilo 130 vojáků, z toho 25 profesionálů. Doplňovala je necelá desítka občanských pracovníků a 120 rodinných příslušníků. Obsluha cvičiště měla k dispozici tři desítky nákladních automobilů a pět pásových transportérů.
Po odsunu útvarů Střední skupiny vojsk bylo čs. armádě 14.6.1991 předáno ke střežení kromě původních čs. objektů dalších 70 objektů vybudovaných v letech 1969-1989 sovětskou stranou, zahrnujících kromě výcvikových zařízení rovněž tábořiště č. 1 Vrchbělá. V lokalitě se dále nacházelo 153 malometrážních bytů, z nichž 85 bylo v letech 1981-1985 postaveno jednotkami sovětské armády. V prosinci 1992 všechny nemovitosti převzal Okresní úřad Mladá Boleslav.
Vámi zmiňovaná střelnice Kuřívody se využívala pro střelby z ručních zbraní, zatímco v lokalitě Vrchbělá byla tanková střelnice.
2428. Dobrý den. Prosím Vás, mám dotaz k vojenské historii mého otce. Našel jsem jeho korespondenci a pár fotek z vojny. Otec byl na základní vojenské službě: 1.9.1947-28.9.1949; VÚ 4656 Košice, na fotce je u SU-76 M (?). Na stránkách jsem našel: 11th Artillery Regiment URL: https://www.valka.cz/…129 Tak trochu mě tam nesedí datumy a ani výzbroj. Prosím Vás o nějaké bližší informace. S pozdravem a díky. (odpovídá Pavel Minařík)
Dobrý den,
Vámi uváděný VÚ 4656 byl dělostřelecký pluk 11 dislokovaný v Košicích. K 1.10.1949 se krycí označení útvaru změnilo na VÚ 5219. Odkaz na útvar jste skutečně našel na jiném webu. K výkonu vojenské prezenční služby, která trvala 24 měsíců, byli branci v uvedeném období obvykle povoláváni počátkem října. Váš otec by tudíž nastoupil dříve a sloužil 25 měsíců, což je málo pravděpodobné.
Do 30.9.1947 se jednalo o dělostřelecký pluk 10 Košice (I. a II.oddíl Košice, III.oddíl Liptovský Mikuláš, náhradní oddíl Košice). Dnem 1.10.1947 proběhla reorganizace na dělostřelecký pluk 11 Košice (I.oddíl Jelšava, II.oddíl Košice, III.oddíl Prešov, náhradní oddíl Spišská Nová Ves). Pluk měl průběžně číslovaných devět dělostřeleckých baterií, rozdělených po třech mezi jednotlivé oddíly. Třetí baterie všech oddílů (3., 6., 9.baterie) byly rámcové, tj. bez personálu (u baterie byl pouze velitel). Náhradní oddíl vedl evidenci záložníků a jeho veliteli podléhalo pomocné družstvo. Krycí označení útvaru zůstalo během reorganizace nezměněno. Velitelství pluku kromě toho byla podřízena velitelská četa a spojovací baterie. Celkově mělo být u pluku cca 760 vojáků. Výzbroj I. a II.oddílu tvořily kanony, zatímco III.oddíl disponoval houfnicemi. U každé dělostřelecké baterie se měly nacházet čtyři kanony nebo houfnice. K 1.2.1949 bylo u pluku zařazeno cca 680 vojáků, kteří měli k dispozici 12 kanonů vz. 42S ráže 76 mm a 25 houfnic vz. 38S ráže 122 mm. Útvar byl hipomobilní, tj. k přesunu používal pouze tažné koně. Dnem 1.10.1949 byl útvar společně s celou 10. divizí převeden na snížené počty a mělo u něj nadále sloužit cca 280 vojáků.
Lehká samohybná děla SU-76M byla ze Sovětského svazu dovezena až v září 1949, přičemž byla předána k 11.tankové brigádě Dědice u Vyškova a 12.tankové brigádě Šternberk. Váš otec se s nimi teoreticky mohl setkat pouze poslední měsíc své prezenční služby při průjezdu železničního transportu z Čierne nad Tisou, nikoliv však u dělostřeleckého pluku 11 Košice.
Informace z webu www.valka.cz o uložení písemností útvaru ve Vojenském ústředním archivu Praha neodpovídá realitě, protože archivní fond se nachází ve Vojenském historickém archivu Bratislava pod označením 49.dělostřelecký pluk, což je název používaný od roku 1955.
2427. Vážení pánové, obracím se na Vás jako na slovo vzaté odborníky s následujícím dotazem. S kamarádem (oba absolventi VKVŠ, prezenční služba 1985/86, já u 20. tp České Budějovice, kamarád u 67. msp Bor u Tachova) jsme nedávno probírali téma naší vojenské služby. Došli jsme na to, že u jeho msp byl tankový prapor, kdežto že u mého tp motostřelecký prapor nebyl. Jak to tedy v polovině 80. let bylo se zařazením tankových praporů u msp. a motostřeleckých praporů u tp.? Záleželo to třeba na tom, že jeho msp byl součástí 1. armády, kdežto můj tp byl součástí 4. armády a byl na snížených počtech? Mnohokrát Vám děkuji za odpověď a jsem s pozdravem. (odpovídá Pavel Minařík)
Obecné pravidlo bylo takové, že všechny motostřelecké pluky měly tankový prapor (viz 67.msp). Tankový pluk tankové divize měl motostřeleckou rotu, zatímco v případě motostřelecké divize zmíněná rota či prapor absentovaly zcela (viz 20.tp). Poslání motostřelecké roty mimo jiné spočívalo v plnění specifických úkolů, jako např. čelní pochodová záštita (ČPZ), která prováděla průzkum pochodové osy před předvojem a hlavními silami pluku. Protože tanky měly omezenou možnost pozorování, byly pro uvedený úkol vyčleňovány motostřelecké jednotky. Tanková divize měla pouze jeden motostřelecký pluk, takže vyčlenění tří rot pro tři tankové pluky, postupující v 1.sledu, by ho oslabilo. Proto tankové pluky tankových divizí měly svoji motostřeleckou rotu. V případě tankového pluku motostřelecké divize se počítalo s jeho zařazením do 2.sledu divize, takže ČPZ nepotřeboval. Pro jiné úkoly by mu poskytl zmíněnou rotu některý z motostřeleckých pluků.
Vaše divize se skutečně nacházela na rozmezí II. a III. kategorie doplnění personálem, tj. na rozhraní snížených a rámcových počtů. U divize k 1.11.1985 sloužilo cca 5100 vojáků, takže jako celek byla naplněna cca na 40 % válečných počtů. Z vševojskových útvarů nejvíce osob sloužilo u 68.msp Vimperk (cca 1100 vojáků), zatímco doplnění ostatních bylo nižší, tj. 62.msp Prachatice (cca 970 vojáků) a 51.msp Český Krumlov (cca 730 vojáků). U „Vašeho“ 20.tp České Budějovice sloužilo cca 560 vojáků (tj. 55 % válečných počtů). V zásadě byly od každého útvaru bojeschopné dva prapory (20.tp – dva tankové, motostřelecké pluky jeden tankový a jeden motostřelecký prapor). Nejvyšší doplnění měl 15.samostatný raketometný oddíl Vimperk disponující taktickými raketami LUNA-M (100 % personálu). V porovnání s tím 19.motostřelecká divize Plzeň čítala ke stejnému datu cca 8900 vojáků, přičemž u 67.msp Bor u Tachova bylo zařazeno cca 1500 vojáků a u 11.tp Plzeň cca 890 vojáků.
2426. Dobrý den. Chtěl bych se zeptat na 2. rotu radiového a radiotechnického průzkumu (stanoviště Štefle, Chodská Lhota), která spadala pod VÚ 1056 Janovice nad Úhlavou. Zda nemáte nějaké nové informace nebo fotografie. Něco jsem už nalezl na webu: vu1056jnu.webnode.cz/historie/historie-útvaru. Děkuji předem za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Historie 2.průzkumného praporu (VÚ 1056) je na našem webu uvedena v odpovědi na dotaz čís. 1537. Během posilování vojskového průzkumu došlo v září 1966 k rozšíření dosavadní průzkumné roty na prapor složený z tankové roty, roty obrněných transportérů, roty hloubkového průzkumu a radiové roty. Poslední z uvedených jednotek byla novým prvkem ve složení útvaru a měla zajišťovat zaměřování a odposlech radiového provozu protivníka.
Po reorganizaci průzkumných praporů vševojskových divizí na tzv. typovou strukturu, v případě janovického útvaru se tak stalo 1.9.1976, byl průzkumný prapor nadále tvořen ze dvou průzkumných rot, roty hloubkového průzkumu, roty radiového a radiotechnického průzkumu, spojovací čety, čety týlového zabezpečení, technické opravny a obvaziště. Pokud by jednotky v rámci útvaru byly rozlišovány číselně, nejednalo se tudíž o 2.rotu, nýbrž o 4.rotu. Rotám radiového a radiotechnického průzkumu nenáleželo číslo odvozené od nadřízeného velitelství praporu.
Rota radiového a radiotechnického průzkumu se skládala z velitelství (s přijímačem R-4S), operační skupiny (disponovala radioautomobilem RUT-B), odposlechové čety (s radioautomobily RUT-A), zaměřovací čety (vybavena radiovozy RUT-Z) a radiotechnické čety s radiotechnickými stanicemi RPS-6 na automobilech GAZ-66 a radiolokátory PSNR-1 na transportérech OT-65RL. V následujících letech se složení roty nijak zásadně neměnilo. Docházelo pouze k dílčím organizačním úpravám nebo zavádění nové techniky.
Během 1. poloviny 80. let se u velitelství roty objevily přijímače R-323, doplňující dosavadní R-4A. Na sklonku 80. let byly zavedeny přijímače VREV-P a UP-3M. U operační skupiny se počátkem 80. let objevila provozovna R-382. Od roku 1986 dosavadní odposlechovou četu a zaměřovací četu nahradily dvě radiové čety s týmiž „provozovnami“ v různých verzích. Složení radiotechnické čety naopak již na počátku 80. let opustila obě družstva radiolokátorů PSNR-1 na OT-65RL, která se začlenila k průzkumným rotám.
Další reorganizace průzkumných praporů proběhla v listopadu 1991. V jejím průběhu u všech praporů zanikly roty radiového a radiotechnického průzkumu, jejichž technika byla převážně určena pro nově zřizované průzkumné útvary vojenských velitelství ZÁPAD a VÝCHOD.
2425. Dobrý den, prosím, mohli byste mi zaslat popis průběhu vojenské kariéry pana Ing. Josefa Šíby, genpor. v. v. Zvláště mě zajímá jeho působení v letech 1967 až 1990. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Josef Šíba se narodil 7.3.1946 v obci Něbočady, okr. Děčín. V letech 1961 až 1964 byl žákem Vojenské školy Jana Žižky v Bratislavě a následně frekventantem Vyššího vojenského učiliště hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše ve Vyškově. Službu u vojsk nastoupil v roce 1967. Nejdříve zastával základní velitelské a štábní funkce (velitel čety, od 1969 velitel roty, od 1971 náčelník štábu praporu).
V letech 1972 až 1975 studoval na Vojenské akademii M. V. Frunzeho v Moskvě. Po návratu do vlasti nastoupil jako náčelník štábu k 8.motostřeleckému pluku do Bratislavy a v listopadu 1976 se ujal velení útvaru. O rok později byl přemístěn na velitelství 13.tankové divize do Topolčan, kde zastával funkci zástupce velitele pro bojovou přípravu. V září 1980 byl vyslán do Moskvy na Vojenskou akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Po návratu do ČSSR se v říjnu 1982 ujal velení 4.tankové divize Havlíčkově Brodě. O dva roky později byl povýšen do hodnosti plukovníka. V říjnu 1986 odešel do Příbrami, kde nadále působil ve funkci náčelníka oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1.armády. V říjnu 1988 byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti generálmajora.
V lednu 1990 následovalo přemístění do Prahy a ustanovení do funkce náčelníka Správy bojové přípravy – zástupce náčelníka Hlavní správy pozemního vojska FMO. Od prosince 1991 působil jako náčelník štábu – zástupce náčelníka Hlavní správy pozemního vojska GŠ ČSA. Od ledna 1993 sloužil v Armádě ČR. Při celkové reorganizaci Ministerstva obrany ČR se v srpnu 1993 stal náčelníkem štábu – zástupcem inspektora pozemního vojska AČR. V uvedené funkci setrval až do října 1997, kdy převzal řízení nově vytvořené Sekce bojové přípravy GŠ AČR. Od července 2000 zastával funkci inspektora AČR. Genmjr. Ing. Josef Šíba odešel do zálohy v květnu 2001.
Během zařazení v záloze a po přeložení do výslužby s dosažením 60let věku nebyl jmenován do vyšší hodnosti. K záměně s hodností generálporučíka došlo vzhledem k faktu, že na základě zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, došlo dnem 1.12.1999 k zavedení hodnosti brigádního generála a pro hodnostní označení generálmajora se na náramenících začaly používat dvě generálské hvězdy.
2424. Dobrý den, jaké jsou dostupné informace o sovětském proviantním skladu Butoves, číslo útvaru 01819? Již dříve jste zmiňoval datum odchodu, jsou však známé i další informace? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Butoves se nacházel 3047. proviantní sklad (VÚ 01819) a 332. opravna technického materiálu proviantní služby (VÚ 01819-M) Střední skupiny sovětských vojsk. Počátkem roku 1991 u proviantního skladu sloužilo 27 vojáků a 15 občanských pracovníků, kteří měli mimo jiné k dispozici 23 nákladních automobilů. Ve skladu bylo uloženy 3 000 tun proviantu, 100 tun stavebně-ubytovacího materiálu a 2 100 tun dalšího materiálu. K odvozu zmíněných skladových zásob a technického vybavení se mělo použít 260 krytých a 40 plošinových vagonů. U opravny technického materiálu bylo zařazeno 17 vojáků a 7 občanských pracovníků. Její vybavení představovalo 360 tun materiálu a tři nákladní automobily, pro jejichž odvoz mělo postačit 20 otevřených, 2 plošinové a 18 krytých vagonů.
Kromě toho měla sovětská armáda v uvedené lokalitě pronajato 25 malometrážních bytů pocházejících z komunální výstavby, ve kterých žily tři desítky rodinných příslušníků.
Odsun materiálních zásob a odjezd příslušníků obou útvarů byl ukončen v květnu 1991, tj. na závěr 3. etapy odchodu sovětských vojsk z Československa. Uvolněné skladové objekty převzala 29.5.1991 Správa federálních hmotných rezerv.
2423. Dobrý den, kde bych našel:
– organizaci tankového praporu u motostřeleckého pluku, konkrétně u 79. msp v Benešově u Prahy,
– počty osob,
– počty techniky,
– důvod, proč u tohoto tankového praporu byly jiné počty osob a techniky než u tpr u tp?
Děkuju. (odpovídá Pavel Minařík)
Organizační struktura tankového praporu motostřeleckého pluku a tankového pluku byla v 80. letech téměř totožná. Oba typy praporů měly následující složení: velitelství se štábem, družstvo velení, tři tankové roty o třech tankových četách, obvaziště, družstvo technického zabezpečení a četu týlového zabezpečení (s hospodářským družstvem a dopravním družstvem). Jediným rozdílem byl počet tanků v tankové četě, který u tankového pluku představovala tři vozidla, zatímco u motostřeleckého pluku čtyři vozidla. Včetně velitelského tanku se u tankového praporu tankového pluku nacházelo 31 tanků, zatímco u tankového praporu motostřeleckého pluku 40 tanků.
U tankového praporu motostřeleckého pluku na tzv. plných počtech bylo zařazeno cca 200 vojáků, zatímco v případě tankového praporu tankového pluku se jednalo o cca 160 vojáků. Po zavedení tanků T-72, jejichž osádky byly tříčlenné, se počet příslušníků praporu snížil o nabíječe tanků, naopak u každé tankové roty vznikla funkce zástupce velitele pro technické věci a technika-kontrolora (např. u tankového praporu 79. msp po přezbrojení došlo ke snížení ze 196 vojáků na 166).
Materiální vybavení obou typů praporů bylo v zásadě obdobné. Nicméně se v něm vyskytovaly dílčí rozdíly pramenící z příslušnosti k motostřelecké divizi nebo k tankové divizi. Velitelství a štáb v obou případech disponovaly osobním terénním automobilem a motocyklem. Ve vybavení družstva velení se nacházely: velitelský tank (u motostřelecké divize T-54, u tankové divize T-55, případně T-72), obrněný transportér ve spojovací verzi (u motostřelecké divize kolový OT-64/R2, u tankové divize pásový OT-62/R2, od roku 1987 v obou případech nahrazovaný velitelským vozidlem BVP-1K). U tankové roty příslušející do složení tankového pluku se nacházelo 10 tanků, zatímco v případě tankové roty motostřeleckého pluku 13 tanků. Každá z tankových rot měla kromě toho k dispozici motocykl. Obvaziště mělo ve svém vybavení osobní terénní automobil (např. u 79. msp 9. td), v některých případech kolový zdravotnický transportér OT-64zdrav (např. 12. tp 20. msd). Družstvo technického zabezpečení mělo k dispozici: mostní tank MT-55A, dílnu technické pomoci (u motostřelecké divize kolový transportér DTP-64, u tankové divize pásový transportér DTP-62) a dva těžké nákladní terénní automobily. Hospodářské družstvo u tankového praporu motostřeleckého pluku využívalo dvě automobilní kuchyně POKA-3 (u tankového pluku jednu automobilní kuchyň POKA-3 a jednu polní kuchyňku 50), střední nákladní terénní automobil a přívěs na vodu do 1000 litrů. Dopravní družstvo mělo k dispozici deset středních nákladních terénních automobilů (u tankového pluku devět), dva těžké nákladní terénní automobily (u tankového pluku jeden) a tři cisternové automobily.
Rozdíly v počtu tanků u praporu a tím i celkových počtů osob vznikly při zavedení tzv. typové organizace, kdy podle sovětského vzoru byly postupně v letech 1974 až 1980 reorganizovány všechny motostřelecké a tankové divize čs. armády.
2422. Dobrý den, rád bych znal historii VÚ 8049 Jihlava. Velice děkuji za čas, který mi věnujete, a přeji vše dobré. (odpovídá Pavel Minařík)
Organizační vývoj Vámi uvedeného útvaru byl následující:
| 6. automobilní dílna – automobilní dílny 6. (16.) střelecké divize – automobilní opravna 16. střelecké divize Brno (VÚ 8049) |
| – 31. 12. 1950 zřízena 6. automobilní dílna – 1. 1. 1953 6. divizní automobilní dílny – 1. 11. 1954 automobilní dílny 6. střelecké divize – 9. 5. 1955 automobilní dílny 16. střelecké divize – 1. 10. 1956 automobilní opravna 16. střelecké divize – 1. 10. 1958 reorganizovány na 4. prapor technického zabezpečení |
| 6. zbrojní dílna – dělostřelecká dílna 6. (16.) střelecké divize Brno (2499) |
| – 31. 12. 1950 zřízena 6. zbrojní dílna – 1. 1. 1953 6. divizní zbrojní dílna – 1. 11. 1954 dělostřelecká dílna 6. střelecké divize – 9. 5. 1955 dělostřelecká dílna 16. střelecké divize – 1. 10. 1958 začleněna do 4. praporu technického zabezpečení |
| 4. dělostřelecká dílna Jihlava (VÚ 3298) |
| – 1. 9. 1961 zřízena (vyčleněna z 4. praporu technického zabezpečení) – 1. 9. 1967 zrušena (začleněna do 4. technických opraven) |
| 4. prapor technického zabezpečení – 4. technické opravny – 4. prapor oprav techniky Brno, Jihlava (VÚ 8049, od 31. 12. 1994 VÚ 4934, od 1. 1. 2000 VÚ 8935) |
| – 1. 10. 1958 zřízen 4. prapor technického zabezpečení Brno (sloučením automobilní opravny 16. sd Brno a dělostřelecké dílny 16. sd Brno) (podřízen velitelství 4. motostřelecké divize Havlíčkův Brod, od 1. 10. 1960 velitelství 4. tankové divize Havlíčkův Brod) – 1. 9. 1961 reorganizace na 4. technické opravny – léto 1963 redislokace z posádky Brno do posádky Jihlava – 1. 9. 1978 reorganizace na 4. prapor oprav techniky – 1. 12. 1990 reorganizace na 4. sklad technického materiálu (podřízen velitelství 4. skladové základny Havlíčkův Brod) – 31. 10. 1992 reorganizace na 4. prapor oprav techniky (podřízen velitelství 4. motorizované divize Havlíčkův Brod) – 31. 12. 1994 reorganizace na 6. prapor zabezpečení Jihlava VÚ 4934 (podřízen velitelství 6. mechanizované brigády Brno, od 1. 7. 1997 velitelství 6. výcvikové a mobilizační základny Jihlava) – 1. 1. 2000 reorganizace na 6. prapor logistiky Jihlava VÚ 8935 – 31. 12. 2003 zrušen |
2421. Dobrý den, jaké jsou dostupné informace o sovětském útvaru v Hostouni, jejich pracovišti Zvon a kasárnách v posádce Václav právě pro obsluhu tohoto pracoviště, nachází se pod kopcem Zvon. V Hostouni měl být 1240. samostatný radiotechnický prapor – číslo útvaru 65448 (1240 ортб) a také 931. samostatné radiotechnické centrum – číslo útvaru 18226 (931 ОРТЦ). Kromě toho se zde nacházel i spojovací uzel troposférického spojení (opěrný spojovací uzel) s volacím znakem Topka (опорный узел связи „Топка“ / ОУС-14 „Топка“). Lze ke každému z pracovišť dohledat počty lidí a další informace? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Dataci příchodu sovětské armády do obce Hostouň a zahájení využívání zámku jako kasárna Střední skupiny vojsk se nepodařilo zjistit. Nicméně v roce 1987 zde proběhla investiční výstavba v hodnotě 4,825 mil. Kčs, která zahrnovala monoblok, objekt dozorčího u vchodu, kotelnu, topné kanály, sekundární rozvody, kanalizaci, vodovod, komunikace a čistírnu odpadních vod. Před zahájením odsunu byly v posádce vykazovány: ubytovací plochy 1550 m2, kanceláře 270 m2, tři učebny, jídelna mužstva pro 80 osob, garáže pro 40 automobilů, dva garážové přístřešky a zpevněné odstavné plochy 1100 m2. Kromě toho sovětská armáda v posádce využívala 80 bytů, z čehož 48 vzniklo v rámci komunální bytové výstavby, zatímco zbývající byly vybudovány na náklady sovětské strany.
Před zahájením odsunu Střední skupiny vojsk se v posádce nacházel odloučený radiotechnický (nebo radiový) prapor 233. radiotechnického pluku Bohdaneč VÚ 75157 (ортб/орб 233. ортп). Zmíněný pluk kromě toho figuroval jako uživatel objektů v posádkách Házlov a Milíře, což by znamenalo, že jednotky v nich umístěné představovaly jeho odloučené součásti. Dále byly v posádce Hostouň dislokovány: 1240. samostatné středisko radiového průzkumu VÚ 65448 (1240. ОЦРР) a 931. samostatné radiotechnické středisko VÚ 18226 (931. ОРТЦ). V rámci všech výše uvedených útvarů bylo zařazeno 290 vojáků, z toho 215 prezenční služby. Doplňovala je desítka občanských pracovníků a 150 rodinných příslušníků vojáků z povolání. Ve vybavení útvarů se nacházelo 65 speciálních automobilů, 14 automobilů a jeden pásový transportér. Zmíněné útvary doplňovala odloučená část VÚ 33553-A Milovice. U této jednotky bylo zařazeno 16 vojáků (z toho 10 profesionálů) a disponovala čtyřmi speciálními automobily. K odloučené jednotce přináležely dvě desítky rodinných příslušníků.
Před zahájením 2. etapy odsunu došlo k dílčím dislokačním změnám. V posádce se již nenacházelo 1240. samostatné středisko radiového průzkumu (VÚ 65448), které bylo přesunuto do posádky Bohdaneč. Útvar v této době čítal 175 vojáků z toho 70 profesionálů, které doprovázelo 130 rodinných příslušníků. V posádce Hostouň ve stejné době působil odloučený prapor 233. radiotechnického pluku Bohdaneč VÚ 75157 (220 vojáků) a 931. samostatné radiotechnické středisko VÚ 18226 (tři desítky vojáků).
Radiotechnický (či radiový) prapor 233. radiotechnického pluku opustil Hostouň v červnu 1990. Zámek-kasárna a bytové jednotky byly od VÚ 75157 převzaty dne 12. 9. 1990 a následně je začal využívat civilním sektor.
O lokalitách Velký Zvon a Václav nemáme žádné informace. V jejich případě zkuste využít dvoudílnou publikaci „VÚ 7495 Zbiroh“ od Václava Ilčíka. V knize je mimo jiné popisováno stanoviště Velký Zvon a rota Václav. Sovětská armáda zde měla pracoviště radiového odposlechu a stanoviště Ramony.