2400. Dobrý den, před nějakým časem jsem zjistil, že nedaleko Bělé pod Bezdězem, kde žiji, bývalo vojenské letiště, kde v roce 1927 došlo k havárii a pádu letadla. Bohužel toto jsou jediné informace, které se mi podařilo dohledat. Jsem velký nadšenec do historie města a rád bych získal nějaké další informace o tomto letišti. Nemáte nějaké informace, které by mě mohli nasměřovat dál, někam kde takové informace najdu? (odpovídá Pavel Šrámek)
K zmiňované letecké nehodě došlo 27. srpna 1927, když letadlo Aero Ab-11 začalo krátce po startu hořet a při nouzovém přistání nedaleko polního letiště havarovalo. Pilot četař Jaroslav Mařík-Böll byl těžce zraněn, pozorovatel nadporučík Pospíšil pak lehce zraněn. Stalo se to v době, kdy od 26. do 28. srpna probíhaly na Mladoboleslavsku manévry (závěrečná cvičení). Je tedy možné, že uvedené polní letiště se využívalo jen v případě manévrů v této oblasti.
O polním letišti Bělá pod Bezdězem, pokud vím, nevyšla žádná publikace. Nějaké informace by snad mohly být v knize Stanislava Vystavěla „Letiště – Odkud vzlétali a kde přistávali letci československého a českého vojenského letectva“, která vyšla v roce 2015.
Jinak je třeba hledat v archivech, tj. především ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha (https://www.vuapraha.cz/adresy-a-kontakty/), případně můžete zkusit i Státní okresní archiv Mladá Boleslav.
2399. Máte nějaké informace o protivzdušné obraně Plzně za první republiky? Jednalo se o významné průmyslové centrum. Bylo nějak bráněno před bombardováním německým letectvem? (odpovídá Pavel Minařík)
I přes nesporný hospodářský význam města nebyla v období let 1918 až 1939 protivzdušná obrana Plzně téměř vůbec zajišťována. Pouze v době mobilizace čs. branné moci v září 1938 se zde na základě jednotek Dělostřeleckého pluku 151 Praha vytvořil tzv. Obvod OPL „B“ Plzeň-Nýřany.
Do složení obvodu náležely:
| Skupina OPL III/151 | baterie 7/151 a 13/151 s PLK 8,35 cm vz. 22 |
| Skupina OPL IV/151 | baterie 3/151 a 6/151 s PLK 8,35 cm vz. 22 |
| Světlometná skupina OPL VIII/151 | světlometné čety 19/151, 20/151, 25/151 a 29/151 |
| kulometné roty 1/18, 2/18, 1/35, 2/35 | vyzbrojeny lehkými kulomety 7,92 mm vz. 26 (roty byly postaveny pěšími pluky 18 a 35) |
Kromě toho se v Plzni od konce ledna 1938 do poloviny září 1938 nacházela 4. letka, patřící do sestavy 1. leteckého pluku, vyzbrojená pozorovacími letouny Letov Š-328. Následně se přemístila na polní letiště Borek u Hořovic a do Plzně se již nevrátila.
Na plzeňském letišti od 16.4.1938 působila Četnická letecká hlídka Plzeň s letouny Avia B-534. Po vyhlášení mobilizace se letadla zařadila k mateřským letkám, od kterých byla „hlídce“ zapůjčena. Po demobilizaci se „hlídka“ do Plzně nevrátila a jejím novým působištěm se stalo letiště Klatovy.
Poslední jednotkou, která vznikla v rámci mimořádných opatření v polovině září 1938, byla Stanici hlásné služby „C“ v Plzni, která svoji činnost ukončila o měsíc později.
2398. Nevíte, zda se boje s německou armádou v Místku 14. 3. 1939 zúčastnili i vojáci slovenské národnosti? Nesloužili náhodou v té době už na území Slovenska? (odpovídá Pavel Šrámek)
Jak se uvádí v práci „Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace“, která vyšla v roce 1984, vojáci slovenské národnosti u pěšího pluku 8 v Místku sloužili a střetnutí s německou armádou se zúčastnili. Zřejmě první výstřel vypálil vojín Sagan, který pocházel z východního Slovenska a byl v té době na stráži před branou kasáren v Místku. Další voják z východního Slovenska byl podle vzpomínek členem stráže u muničního skladu pluku ve Staříči u Frýdku.
Tehdejší slovenská autonomní vláda sice požadovala, aby vojáci slovenské národnosti sloužili především na území Slovenska, tento požadavek však nebylo možné provést v krátké době.
2397. Dobrý den. Rád bych požádal o informace o osobě plk. MUDr. Heřmana Vaniše, náčelníkovi Ústřední vojenské nemocnice v Praze (1939, 1945-47). Děkuji předem a zdravím. (odpovídá Pavel Minařík)
Heřman Vaniš se narodil 24.2.1889 v obci Řepníky jako devátý ze šestnácti dětí v rodině malorolníka. Po absolvování vyššího gymnázia ve Vysokém Mýtě požádal o poskytnutí vojenského stipendia a v letech 1910 až 1914 studoval na lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Již v březnu 1910 byl během odvodu uznán schopným vojenské služby jako jednoroční dobrovolník. Po složení 1. rigorózní zkoušky v březnu 1913 byl v průběhu letních prázdnin povolán od počátku července do konce září 1913 coby zdravotník k výkonu části prezenční služby u pěšího pluku 35 v Plzni. Před propuštěním z krátkodobého výcviku byl povýšen na svobodníka. Navazující lékařské studium byl nucen přerušit s vypuknutím 1. světové války.
Na sklonku července 1914 opětovně nastoupil k mateřskému útvaru do Plzně, se kterým následující měsíc odešel na frontu do Haliče. Od listopadu 1914 do května 1915 se léčil v týlových nemocnicích po zranění v boji. Následně byl přidělen k nemocnici ve Stoličném Bělehradu (dnes Székesfehérvár). V srpnu 1916 odjel za svým plukem na ruské bojiště. Mezitím se v únoru 1915 stal feldvéblem (šikovatelem), v červnu téhož roku kadetem a dubnu 1916 fähnrichem (praporčíkem). Počátkem roku 1917 byl přeložen k Posádkové nemocnici č. 11 v Praze a současně povýšen na poručíka. V uvedeném přidělení dokončoval studium na lékařské fakultě. Během dubna a června téhož roku složil 2. i 3. rigorózní zkoušku a následně promoval na doktora všeobecného lékařství (MUDr.). V červenci 1917 odešel k Posádkové nemocnici č. 1 do Vídně. Hodnosti nadporučíka dosáhl v listopadu téhož roku. Na bojiště se vrátil v lednu 1918, přičemž byl přidělen k pěšímu pluku č. 56 na italskou frontu ve funkci praporního lékaře. Od května 1918 byl léčen v různých týlových nemocnicích a poté odeslán na zdravotní dovolenou do Vysokého Mýta. V polovině října 1918 se znovu ocitl ve Vídni a vyčkával na další přidělení. V metropoli habsburské říše ho po krátké době zastihlo vyhlášení příměří a zastavení bojů.
Po návratu do Československa se nejprve ocitl na dočasné dovolené. Dnem 6.12.1918 byl přidělen ke střeleckému (tj. bývalému pěšímu zeměbraneckému) pluku 30 ve Vysokém Mýtu, se kterým 16.12.1918 ve funkci praporního lékaře odjel na Slovensko a Podkarpatskou Rus. V listopadu 1919 byl povýšen na kapitána a vyznamenán „Čs. válečným křížem 1914-1918“. Za účast v bojích mu byl později přiznán charakter čs. dobrovolníka od 6.12.1918 do 17.12.1919 a obdržel tzv. spojeneckou „medaili Vítězství“. V květnu 1920 ukončil službu u střeleckého pluku 30 a následovalo přidělení ke zdravotnické skupině Zemského vojenského velitelství v Užhorodu. Do českých zemí se vrátil v červnu 1921, kdy nastoupil jako zástupce velitele záložní nemocnice v Milovicích. Během uvedeného přidělení absolvoval na přelomu let 1923 a 1924 šestiměsíční ekvitační kurz důstojníků pěchoty u Pěchotního učiliště v Milovicích a počátkem roku 1925 tříměsíční kurz důstojníků zdravotnictva v Praze. V červnu 1923 dosáhl hodnosti štábního kapitána a v prosinci 1926 majora. Z Milovic odešel v říjnu 1927 do Kutné Hory, kde se ujal funkce šéflékaře telegrafního praporu 1. Následně byl v lednu 1930 přeložen do Hradce Králové, kde zastával funkci šéflékaře doplňovacího okresního velitelství a pěšího pluku 4. Přesně o rok později se stal podplukovníkem. Další změna místa služby následovala v červenci 1933, když převzal velení Vojenského lázeňského ústavu Teplice-Šanov. Počátkem roku 1936 absolvoval dvouměsíční kurz pro velitele divizních nemocnic a přednosty zdravotnické služby vyšších velitelství v Praze. V červenci 1938 dosáhl hodnosti plukovníka. Po vyhlášení všeobecné mobilizace nejprve setrval v dosavadním přidělení a řídil evakuaci lázeňského ústavu do Piešťan. Od poloviny října převzal funkci přednosty zdravotnické služby u velitelství 16. divize v Ružomberoku. V polovině listopadu se vrátil do českých zemí a nejprve byl pověřen vedením agendy Sborové nemocnice 3 v Terezíně. Dne 10.3.1939 se stal velitelem Sborové nemocnice 1 v Praze-Střešovicích, ovšem vzhledem k nacistické okupaci a následnému rozpuštění čs. armády setrval v uvedené funkci jen krátce.
Počátkem července 1939 byl převeden do nově vzniklého vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava. Službu nastoupil koncem téhož měsíce ve funkci přednosty zdravotnické skupiny Inspektorátu I v Praze jako vrchní štábní lékař. Vzhledem k dlouhodobému onemocnění neodjel v květnu 1944 s Inspektorátem I do Itálie a zůstal v Praze, kde řídil činnost nemocnice vládního vojska ve Štefánikových kasárnách na Smíchově. Po vypuknutí povstání se ve dnech 5. až 9. května 1945 podílel jako ošetřující lékař na bojové činnosti „Skupiny Šilhavý“ v uvedených kasárnách vládního vojska.
Po ukončení bojů a osvobození Prahy plukovník Vaniš na rozkaz pražského posádkového velitele již 9. květnu 1945 opětovně převzal velení obnovované Sborové nemocnice 1. Vzhledem k následnému využívání střešovického areálu Rudou armádou nemocnice až do srpna 1945 působila v náhradních prostorech. Na podzim 1945 došlo k jejímu přejmenování na Vojenskou nemocnici 1. V říjnu 1946 následovalo přeložení MUDr. Vaniše k velitelství 1. oblasti, které se nacházelo na Malostranském náměstí v Praze. Zde sloužil jako referent zdravotnické skupiny. V uvedené funkci setrval i po reorganizaci 1. oblasti na 1. vojenský okruh v srpnu 1950. Z vojenské činné služby byl plk. zdrav. MUDr. Heřman Vaniš propuštěn počátkem ledna 1954.
Fotografii a záznamy o službě ve vládním vojsku najdete na webu Vojenského ústředního archivu Praha:
https://www.vuapraha.cz/wp-content/uploads/2022/05/Vanis-Herman-24.02.1889.pdf
Vojenské personální doklady jmenovaného si můžete prostudovat ve Vojenském ústředním archivu – Vojenském historickém archivu, Pilotů 217/12, Praha 161 00.
2396. Děkuji za Vaše odpovědi, které mne nutí položit doplňující dotazy.
1.) Kolik děl bylo u dělostřelecké čety? Jaký je rozdíl mezi dělostřeleckou četou a baterií?
2.) Ve své odpovědi uvádíte: „protože I. oddíl tohoto pluku byl zařazen u 67. pohraničního kraje (vytvářeného Skupinou 1), což bylo jeho jediné dělostřelectvo.“ Plánované vytváření dělostřeleckého pluku 18 SV Postoloprty, který měl být přiřazen Skupině 1 respektive 67. pohraničnímu kraji bylo zrušeno, když jediné dělostřelectvo mělo být I./32. dělostřelecký oddíl? (odpovídá Pavel Šrámek)
Odpovědi na Vaše dotazy jsou následující:
Ad 1) Četa je nižší organizační celek než baterie, která odpovídá rotě. Dělostřeleckou baterii obvykle tvořily dvě čety o dvou poločetách, každá s jedním dělem. U dělostřelecké čety tak byla dvě děla.
Ad 2) Přehled branné moci v mobilizaci byl vydán 28. června 1938 a vznikl tedy před tímto datem. Mírový dělostřelecký pluk 18 v té době neexistoval, začal se vytvářet až v září 1938 (viz odpověď č. 1140). Existence tohoto pluku by se v mobilizačních přehledech nepochybně časem projevila, a to formou pravidelně vydávaných oprav, k čemuž ale vzhledem k událostem na podzim 1938 nedošlo.
2395. Dobrý den. Mám dotaz ohledně 30,5 cm minometů Škoda:
– Jaké modely používala československá armáda od roku 1919?
– Které jednotky a kde se nacházely?
– Jak byly tyto jednotky strukturovány?
– Byly tyto minomety v armádě ještě po roce 1945, a pokud ano, kde a jak dlouho?
Děkuji za vaši pomoc a za zodpovězení mých otázek! (odpovídá Pavel Šrámek)
Československá armáda používala 30,5 cm moždíř vzor 16 a k dispozici měla celkem 17 kusů. Moždíře byly zařazeny u dělostřeleckého pluku 303 ve Vysokém Mýtu a u dělostřeleckého pluku 305 v Českých Budějovicích (od září 1932 v Táboře). Oba dělostřelecké pluky se skládaly z velitelství, I. oddílu, II. oddílu a náhradní baterie. I. oddíl měl tři baterie 21 cm moždířů, II. oddíl měl tři baterie 30,5 cm moždířů.
Ve 30. letech došlo k přezbrojení dělostřeleckého pluku 303 a moždíře zůstaly jen u dělostřeleckého pluku 305, přičemž I. oddíl měl dvě plné a jednu rámcovou baterii 21 cm moždířů, II. oddíl měl dvě plné a jednu rámcovou baterii 30,5 cm moždířů.
Po vyhlášení mobilizace 23. 9. 1938 byly 30,5 cm moždíře ve výzbroji samostatných dělostřeleckých oddílů II/304 a II/305.
Všechny 30,5 cm moždíře vzor 16 byly v únoru 1939 prodány Německu a čs. armádě je poté už niky nepoužívala.
2394. Dobrý den, mám několik otázek.
1.) Karel Straka ve své studii „Čs. armáda pilíř obrany státu z let 1932-1939“ na straně 112 uvádí, že od 15. 2. 1939 měla mít čs. válečná armáda tři samostatné dělostřelecké oddíly. Z Vašich odpovědí vím, že dělostřelecký oddíl 501 byl předurčen pro Skupinu 3 a dělostřelecký oddíl 503 byl předurčen pro Skupinu 4. Jaké bylo označení toho třetího oddílu a komu byl předurčen?
2.) Zároveň v této publikaci, na té samé straně je uvedeno, že měly být vytvořeny tři samostatné dělostřelecké čety. Je o tomto plánu známo více podrobností (označení, komu měly být podřízeny apod.)?
3.) Karel Straka zde zároveň uvádí, že od 15. 2. 1939 měla mít čs. válečná armáda 25 hipomobilních lehkých kanonových oddílů, 10 hipomobilních horských kanonových oddílů a 60 hipomobilních lehkých houfnicových oddílů. Vyjdu-li z Vašich odpovědí, jak měla vypadat mobilizovaná čs. armáda po 15. 2. 1939, tak mi tyto počty uváděné panem Strakou nesouhlasí. Vezmu-li v potaz, že 16. a 21. divize měly houfnicové oddíly vyzbrojené horskými houfnicemi, tak mi vychází, že pro 18 divizí (1-13, 17-20 a 22) a 15 pohraničních krajů bylo potřeba 66 lehkých houfnicových oddílů, a pro kanonové oddíly bylo potřeba 24 oddílů lehkých kanonů a 11 oddílů horských kanonů. To je v rozporu s tím, co uvádí Karel Straka. Můžete to prosím, pokud je to samozřejmě možné, upřesnit? Měly být všechny dělostřelecké pluky divizí a pohraničních krajů tříoddílové? Které dělostřelecké pluky divizí a pohraničních krajů měly být vyzbrojeny horskými kanony? (odpovídá Pavel Šrámek)
Odpovědi na Vaše otázky jsou následující:
Ad 1) Třetí oddíl byl dělostřelecký oddíl 502 předurčený pro mobilizačně vytvářenou 1. divizi, kterou stavěla mírová 5. divize.
Ad 2) Samostatných dělostřeleckých čet mělo být celkem osm. Dělostřelecké čety 210, 211, 212, 213, 214 a 215 vyzbrojené 7,5 cm horskými kanony vz. 15 byly zařazeny jako posilový prostředek XXXII. pohraniční oblasti vytvářené mírovým III. sborem. Dělostřelecké čety 216 a 217 vyzbrojené 7,5 cm horskými kanony vz. 15 byly zařazeny jako posilový prostředek 74. pohraničního kraje vytvářeného mírovou 7. divizí.
Ad 3) Podle přehledu branné moci v mobilizaci platného od 15. 2. 1939 bylo u 19 divizí a 15 pohraničních krajů zařazeno celkem 99 dělostřeleckých oddílů (25 lehkých kanonových, 10 horských kanonových, 60 lehkých houfnicových, 4 horské houfnicové).
Všech 19 divizí (č. 2-13, 16-22) mělo dělostřelecký pluk o třech oddílech, tvořený většinou jedním lehkým kanonovým a dvěma lehkými houfnicovými oddíly. Jeden oddíl horských kanonů byl u 11., 13., 17., 20. a 22. divize. Dále byl jeden oddíl horských kanonů u 16. a 21. divize, které dále měly ještě dva oddíly horských houfnic.
Pokud jde o další divize, 1. divize byla vyzbrojena dělostřeleckým oddílem horských kanonů, 14. divize měla dělostřelecký pluk s jedním lehkým kanonovým motorizovaným oddílem a dvěma lehkými houfnicovými motorizovanými oddíly.
Z 15 pohraničních krajů mělo 13 dělostřelecký pluk o třech oddílech, 98. pohraniční kraj (vytvářený mírovou 2. divizí) měl dělostřelecký pluk (č. 32) o dvou oddílech, protože I. oddíl tohoto pluku byl zařazen u 67. pohraničního kraje (vytvářeného skupinou 1), což bylo jeho jediné dělostřelectvo. Horskými kanony byly vyzbrojeny tři oddíly, po jednom u 78. pohraničního kraje (vytvářeného 13. divizí), 88. pohraničního kraje (vytvářeného 15. divizí) a 57. pohraničního kraje (vytvářeného 11. divizí).
2393. Dobrý den, měl bych dvě otázky týkající se pohraničních krajů.
1.) Je známo, jaké ženijní a telegrafní jednotky měly být od 15. 2. 1939 přiřazeny k 67. pohraničnímu kraji (Sk-1), 77. pohraničnímu kraji (Sk-2) a 88. pohraničnímu kraji (15. divize)?
2.) Byly pro 67. pohraniční kraj a 77. pohraniční kraj předurčeny i smíšené přezvědné oddíly? Pokud ano, kdo je měl vytvářet? (odpovídá Pavel Šrámek)
Odpovědi na Vaše otázky jsou následující:
Ad 1) K 67. pohraničnímu kraji patřily ženijní rota 75 (stavěná ženijním plukem 5) a telegrafní rota 203 (stavěná telegrafním praporem 5), k 77. pohraničnímu kraji patřily ženijní rota 76 (stavěná ženijním plukem 2) a telegrafní prapor 43 (stavěný telegrafním praporem 2) a k 88. pohraničnímu kraji patřily ženijní rota 15 (stavěná ženijním plukem 4) a telegrafní prapor 15 (stavěný telegrafním praporem 3).
Ad 2) 67. pohraniční kraj smíšeným přezvědným oddílem nedisponoval, 77. pohraniční kraj měl smíšený přezvědný oddíl 43 vytvářený dragounským plukem 7.
2392. Dobrý den, zasílám dvě otázky. Jedna se váže k hraničářským praporům, druhá k pěším plukům.
1.) Je známo, jaké jednotky stavěl za mobilizace v září 1938 Hraničářský prapor 5 a 6?
2.) Jak uvádíte ve svých odpovědích, měly se v roce 1938 na základě hraničářských a strážních praporů vytvořit pěší pluky 19, 49 a 50. Chtěl bych se zeptat, zda je známo, jaké útvary by v případě mobilizace vytvářely jejich náhradní tělesa? Plánovalo se v případě mobilizace vytváření jejich mobilizačních dvojčat? (odpovídá Pavel Šrámek)
Odpovědi na Vaše otázky jsou následující:
Ad 1) Uvedené útvary stavěly za mobilizace na podzim 1938:
Hraničářský prapor 5
| Útvary skupiny A | – hraničářský prapor 5, 25 |
| Útvary skupiny B | – hraničářská pochodová rota 1/5, 2/5 |
| Útvary skupiny C | – náhradní rota – hraničářská asistenční rota 5 |
Hraničářský prapor 6
| Útvary skupiny A | – hraničářský prapor 6, 26 |
| Útvary skupiny B | – hraničářská pochodová rota 1/6, 2/6 |
| Útvary skupiny C | – náhradní rota – hraničářská asistenční rota 6 |
Vzhledem k tomu, že se seznamy mobilizovaných útvarů pro rok 1938 nedochovaly, vznikly výše uvedené přehledy rekonstrukcí z jiných zdrojů a je tak možné, že nejsou zcela úplné.
Ad 2) Podle seznamů mobilizovaných útvarů platných od 15. 2. 1939 měly pěší pluky 19, 49 a 50 vytvářet za mobilizace v rámci skupiny A pouze samy sebe, tj. pěší pluk 19, 49 a 50 o čtyřech praporech, v rámci skupiny B jeden pochodový prapor (všechny pluky), dvě pracovní roty (jen pluk 19), dvě velitelství etapního okrsku (jen pluk 50) a v rámci skupiny C pak náhradní rotu (všechny pluky) a asistenční rotu (jen pluk 19 a 49). Na rozdíl od ostatních pěších pluků tedy mobilizační dvojčata nevytvářely.
2391. Dobrý den. Chtěl bych se něco dozvědět o Zeměbraneckém praporu LIBaon Weisskirchen Nr. 17, kde v roce 1876 pravděpodobně sloužil můj prapradědeček. Dalo by se někde zjistit, jaký byl jeho doplňovací obvod (zda do něj patřil okres Nový Jičín), případně jakékoliv další informace o tomto praporu pokrývající období kolem r. 1876?
Předem děkuji a zůstávám s pozdravem. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar předlitavské zeměbrany vznikl v roce 1869 jako „Mährisches Landwehr-Bataillon Weisskirchen Nr. 11“. V této době ho tvořil pouze rámcový kádr, tj. nejnutnější velitelský (instrukční) a evidenční personál. Během roku 1872 došlo k přečíslování útvaru na „Mährisches Landwehr-Bataillon Weisskirchen Nr. 17“. Název útvaru se změnil ještě v roce 1875, tentokrát na „Schlesisches Landwehr-Infanterie-Bataillon Weisskirchen Nr. 17“. V roce 1876 funkci velitele praporu zastával mjr. Theodor Lötsch. V instrukčním kádru byli zařazeni hejtman Eduard Hauke, npor. Franz Tatzl a npor. Johann Albertoni. Evidenční kancelář řídil hejtman Carl Müller, který měl k dispozici několik poddůstojníků (šikovatelů) pro okresy Hranice (Weisskirchen), Valašské Meziříčí (Wall.-Meseritsch), Místek (Mistek), Holešov (Holleschau) a Nový Jičín (Neutitschein). Zbývající předurčený personál se v uvedené době nenacházel v aktivní službě. Po vytvoření zeměbraneckých pěších pluků se útvar v roce 1889 stal součástí „Mährisch-schlesisches Landwehr-Infanterie-Regiment Troppau Nr. 15“.
Do zeměbrany (předlitavské c. k. nebo zalitavské k. k.) byli vybíráni zdravotně způsobilí branci, kteří nebyli zařazeni do společné armády a námořnictva (c. a k.). Každoroční kontingent nováčků byl stanoven parlamentem formou zvláštního zákona. K odvodům byli povoláváni branci ve věku 20 až 23 let. K zeměbraně byli po jejím vytvoření zařazováni nováčci na dobu pouhých osmi týdnů. Od roku 1889 trvala služba v zeměbraně 12 měsíců a v roce 1894 byla prodloužena na dobu 24 měsíců.