2410. Dobrý den, marně sháním informace o historii a vzniku těchto útvarů a jejich organizaci 20. motostřelecké divize: 65. msp – Cheb, 20. samostatný raketometný oddíl – Stružná, 12. spojovací prapor – Karlovy Vary a 12. zdravotnický prapor – Karlovy Vary. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Historie zmiňovaných útvarů byla následující:
| 1. čs. záložní střelecký pluk – 9. čs. střelecký pluk – pěší pluk 9 – 9. pěší pluk – 9. střelecký pluk – 65. střelecký pluk – 65. motostřelecký pluk Cheb (od 1. 1. 1946 VÚ 5406, od 1. 10. 1949 VÚ 8522) |
| – 18. 10. 1917 vytvořen v Žitomiru 1. čs. záložní střelecký pluk – 5. 12. 1917 pojmenován „Husitský“ – 1918 bojoval s Němci u Bachmače, následně s bolševiky u Penzy, Syzraně, Buzuluku a Bugulmy – 15. 8. 1918 reorganizován v Samaře na 9. čs. střelecký pluk „Karla Havlíčka Borovského“ – 1918-1920 bojoval s bolševiky na Povolžské frontě, střežil transsibiřskou magistrálu, nasazen u Nižněudinska v blízkosti Vladivostoku – 8. 6. 1920 odplul z Vladivostoku přes Kanadu a Cuxhaven do ČSR – 2. 8. 1920 příjezd do vlasti a dislokace v posádce Most – říjen 1920 v rámci unifikace čs. branné moci označen jako pěší pluk 9 „Karla Havlíčka Borovského“ – 31. 7. 1939 zanikl v důsledku nacistické okupace českých zemí a rozpuštění čs. armády – květen 1945 obnoven pěší pluk 9 v posádce Most jako součást čs. armády – červen 1945 přemístěn z posádky Most do posádky Chomutov – 3. 3. 1948 dekretem prezidenta republiky pojmenován „Karla Havlíčka Borovského“ – říjen 1950 přemístěn z posádky Chomutov do posádky Cheb – 31. 12. 1950 upraven název na 9. pěší pluk „Karla Havlíčka Borovského“ – 1. 10. 1954 přejmenován na 9. střelecký pluk „Karla Havlíčka Borovského“ – 9. 5. 1955 přečíslován na 65. střelecký pluk „Karla Havlíčka Borovského“ – 1. 10. 1958 reorganizován na 65. motostřelecký pluk „Karla Havlíčka Borovského“ – 10. 4. 1965 zrušeno pojmenování „Karla Havlíčka Borovského“ – 20. 5. 1965 pojmenován na 65. motostřelecký pluk „Ernsta Thälmana“ – 30. 11. 1991 útvar zrušen |
| 20. samostatný dělostřelecký oddíl – 20. samostatný raketometný oddíl – 25. samostatný raketometný oddíl VVP Lešť, Stružná, Rokycany (VÚ 5750) |
| – květen 1964 zřízen 20. samostatný dělostřelecký oddíl ve VVP Lešť – září 1964 redislokován do posádky Stružná – 1. 1. 1981 reorganizován na 20. samostatný raketometný oddíl – 1. 12. 1989 reorganizován na 25. samostatný raketometný oddíl a redislokován do Rokycan – 31. 10. 1991 útvar zrušen |
| Spojovací prapor 13 – 12. spojovací prapor – 20. spojovací prapor – 3. spojovací prapor Karlovy Vary–Dvory (VÚ 5961) |
| – 1. 10. 1950 zřízen spojovací prapor 13 a podřízen 13. divizi – listopad 1950 podřízen 12. divizi – 31. 12. 1950 přečíslován na 12. spojovací prapor – 9. 5. 1955 přečíslován na 20. spojovací prapor – 31. 12. 1994 reorganizován na 3. spojovací prapor – 1. 7. 1997 útvar zrušen |
| 12. zdravotnický prapor – 20. zdravotnický prapor – 20. sklad zdravotnického materiálu – 3. zdravotnický oddíl Karlovy Vary (VÚ 5640, od 31. 12. 1994 VÚ 2871) |
| – 1. 6. 1954 zřízen 12. zdravotnický prapor VÚ 5640 – 30. 11. 1991 přečíslován na 20. zdravotnický prapor VÚ 5640 – 31. 10. 1992 reorganizován na 20. sklad zdravotnického materiálu VÚ 5640 – 31. 12. 1994 reorganizován na 3. zdravotnický oddíl VÚ 2871 – 1. 7. 1997 útvar zrušen |
2409. Zdravím. Máte možnost blíže popsat, jakým způsobem byla provedena 8. března 1973 prověrka bojové pohotovosti útvarů 19. msd a bližší podrobnosti o tzv. tabákovém pochodu? Útvary 19. msd vykonaly daleký přesun po dvou pochodových osách do prostoru VVP Lešť. Po jižní (spodní) ose jel podle mne 57. a 104. msp. Vzhledem k počasí nebyla dodržena plánovaná rychlost, zkrátily se doby odpočinku (tzv. krátké a dlouhé, včetně celodenního odpočinku), řidiči jeli na tabáku. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi zmiňovaná prověrka bojové a mobilizační pohotovosti 19.msd, která proběhla již 1. 3. 1973, zastihla značnou část jejích útvarů mimo stálé posádky. Ve VVP Hradiště se nacházely: řídící skupina velitelství 19.msd (Plzeň) s velitelem divize; na plukovním taktickém cvičení 11.tp (Plzeň); na velitelsko-štábním cvičení 57.msp (Stříbro) a 47.dp (Plzeň); na taktických odborných cvičeních 19.průzkumný prapor (Tachov), 61.automobilní prapor (Příchovice), 11.zdravotnický prapor (Plzeň) a 1.oddíl 47.dělostřeleckého pluku (Plzeň). Kromě toho v uvedeném VVP plnily výcvikové úkoly: 19. samostatný tankový prapor (Vysočany), motostřelecký prapor a tankový prapor 67.msp (Vysočany) a motostřelecký prapor i tankový prapor 104.msp (Tachov). Dále se nacházely 19.samostatný dělostřelecký oddíl (Vysočany) v prostoru Čistá a 11.protiletadlový pluk (Stříbro) v prostoru Dobřany. V mírových posádkách působily tzv. zpětné odřady uvedených útvarů.
K útvarům a jednotkám vyvedeným mimo stálé posádky pronikl rozkaz o vyhlášení bojové pohotovosti do 30 minut, což odpovídalo aktuálním možnostem spojení. Následně proběhl přesun útvarů po předem stanovených pochodových osách do záložních prostorů soustředění. K několikahodinovému zpoždění vzhledem ke zledovatělému terénu došlo pouze v případě 19. samostatného tankového praporu. Ze stálých posádek byly současně do záložních prostorů soustředění vyvedeny osoby, zbraně, technika a zásoby materiálu podle doplňků k „Plánu uvádění do bojové pohotovosti“, zohledňujících vyvedení výše uvedených útvarů a jednotek do VVP nebo cvičišť. Pohotovost v záložních prostorech soustředění bylo dosaženo ve stanovených časových normách.
Téměř všechny útvary 19.msd stanovené úkoly splnily. Jedinou výjimkou byl 11.zdravotnický prapor, jehož zpětný odřad ve stálé posádce nebyl schopen ve stanovené časové normě zahájit příjem osob a vůbec nerozvinul přijímací středisko motorových vozidel. Stanovené úkoly mobilizační pohotovosti byl schopen plnit až po 8 hodinách od vyhlášení bojového poplachu. Po ukončení prověrky bojové a mobilizační pohotovosti se podle dochovaných dokumentů útvary 19.msd vrátily ve lhůtě 9 až 12 hodin z VVP Hradiště do mírových posádek.
O následném divizním taktickém cvičení se prakticky nedochovaly žádné informace. Podle plánů bojové a politické přípravy na výcvikový rok 1972-1973 mělo proběhnout ve dnech 12.-16.2.1973 dvoustupňové velitelsko-štábní cvičení 19.msd v terénu s pojítky, následně ve dnech 24.-25.5.1973 dvoustupňové velitelsko-štábní cvičení na mapách a nakonec ve dnech 4.-8.6.1973 divizní taktické cvičení s vojsky. Obsahem velitelsko-štábního cvičení v terénu s pojítky mělo být „vedení boje msd v krytu státní hranice s použitím klasických zbraní, likvidace vlomu nepřítele s následujícím přechodem do protiútoku v členitém a zalesněném terénu za použití jaderných zbraní, pronásledování nepřítele a průlom spěšně zaujaté obrany nepřítele“. Velitelsko-štábní cvičení na mapách by proběhlo s námětem „průlom předního pásma obrany nepřítele s použitím klasických zbraní, rozvíjení útoku s přechodem na použití jaderných zbraní a odražení silného protiúderu nepřítele“. Zámysl divizního taktického cvičení s vojsky nebyl v plánovacích dokumentech pro výcvikový rok na stupních armáda a divize uveden.
Z marginálních údajů, zmíněných ve vyhodnoceních výcvikového rok 1972-1973 na různých úrovních velení, je zřejmé pouze to, že cvičení proběhlo ve dnech 2.-5.3.1973 (po předcházející prověrce bojové a mobilizační pohotovosti) a v jeho rámci se uskutečnil „dlouhý a náročný“ přesun na Slovensko, kterého se s největší pravděpodobností zúčastnily jen vybrané jednotky od útvarů 19.msd. Během neplánovaného divizního taktické cvičení došlo k devíti dopravním nehodám, jejichž příčinou byl spánek řidičů za jízdy vzhledem velké únavě. Více informací o uvedeném cvičení by možná mohli poskytnout jeho přímí účastníci.
Mnohem více údajů se dochovalo v případě tzv. tabákového pochodu 15.msd, která se na sklonku ledna 1983 přesunula z jižních Čech do VVP Lešť (blíže viz odpověď na dotaz čís. 2071).
Zmíněná 15.msd se nacházela na tzv. snížených počtech (cca 5500 vojáků) a pro její doplnění na válečné počty bylo zapotřebí povolat přibližně stejné množství záložníků. Dislokace na hranicích s Rakouskem umožňovala přesunout celou divizi, s výjimkou zpětných odřadů, téměř na opačný konec republiky (VVP Lešť). Oproti tomu 19.msd byla na tzv. plných počtech (cca 10 tisíc vojáků) a pro její doplnění by musela nastoupit necelá tisícovka vojáků. Většina útvarů divize se nacházela prakticky na válečných počtech a doplnění bylo u značné části útvarů zapotřebí vždy jen několik desítek osob. Nástup cca stovky záložníků byl nutný pouze v případě ženijního praporu a mobilizačně vytvářené polní pekárny, dalších cca 150 mělo nastoupit k zdravotnického praporu, zatímco pro automobilní prapor se počítalo s cca 200 záložníky. Divize jako celek nemohla zcela opustit svoje místo v operační sestavě vojsk, protože by „odkryla“ hranici se SRN. V jejím případě se „cvičení s vojsky“ zúčastňoval zpravidla štáb divize, dva vševojskové pluky (např. motostřelecký a tankový), spojovací prapor a vyčleněné jednotky od ostatních útvarů (např. oddíl od dělostřeleckého pluku). Divizní taktické cvičení (s vojsky nebo velitelsko-štábní bez vojsk) obvykle probíhalo na území Čech (VVP Hradiště nebo Boletice). Na větší vzdálenost se zpravidla přesouvaly pouze „vnitrozemské“ svazky (tj. 1., 4., 9., 13. a 14.td), svazky dislokované na hranicích s Rakouskem (3. a 15.msd) a případně mobilizačně vytvářené svazky. Divize rozmístěné bezprostředně na hranicích se SRN v případě mobilizace pouze doplňovaly své vlastní útvary a nevytvářely válečné divize.
Příkladem uplatnění uvedených zásad je „cvičení“ Krkonoše (demonstrace připravenosti Varšavské smlouvy k možnému vojenskému zásahu v Polsku), kterého se v prosinci 1980 zúčastnily 1. a 9.td na plných počtech, doplněné o druhosledové motostřelecké pluky prvosledových motostřeleckých divizí dislokovaných na hranicích se SRN (11.msp Klatovy na OT-64 od 2.msd Sušice a 74.msp Karlovy Vary na OT-64 od 20.msd Karlovy Vary). Během zmíněného „cvičení“ nebyl nasazen žádný útvar od 19.msd Plzeň, která se nacházela na hlavním operačním směru Norimberk – Plzeň – Praha.
2408. Dobrý den. Jaké jsou dostupné informace o sovětském spojovacím útvaru v prostoru Strakonice-Bažantnice, číslo útvaru 41541. Děkuji (odpovídá Pavel Minařík)
Zřízení kasárenského areálu v lokalitě Strakonice-Bažantnice vyplývalo z usnesení vlády ČSSR č. 348/1986 a č. 26/1987. Kasárenský areál byl získán úplatným převodem nemovitého majetku Plemenářského podniku České Budějovice – středisko Strakonice. Vojenská správa hospodářskou smlouvou z 28.1.1986 odkoupila budovy čp. 141/2 a čp. 372, společně s bytovými jednotkami čp. 518. Pozemky pro zřízení kasárenského areálu a příslušných anténních polí o výměře 7,3 ha byly odkoupeny hospodářskou smlouvou z 21.11.1988 od Okresního národního výboru Strakonice a zmíněného plemenářského podniku.
Sovětské armádě byly následně předány k užívání tyto objekty: budova č. 203 – velitelství (rekonstruovaná třípodlažní vila), budova č. 204 – ubikace vojáků základní služby (rekonstruované bývalé stáje) a budova č. 205 – garáže (rekonstruovaná kůlna). Výdaje na odkoupení budov, pozemků a následnou rekonstrukci ve výši cca 21 mil. Kčs hradilo FMNO ČSSR. Kromě toho sovětská armáda získala do pronájmu čtyři byty z majetku ČSLA a osm bytů z komunální výstavby.
Jednotku Střední skupiny vojsk, která se následně rozmístila v nově vzniklém kasárenském areálu, se nám nepodařilo identifikovat. Zkratka 633. ORTC-GSVG pro VÚ 41541 naznačuje spíše samostatné radiotechnické středisko Skupiny sovětských vojsk v Německu (GSVG), což ovšem nemá logiku. Nicméně vzhledem ke kapacitě kuchyně (50 stravních dávek) a jídelny mužstva (28 míst), počtu garážových stání pro automobily (10) a pronajatých bytů (12), se jednalo o poměrně malou odloučenou spojovací jednotku. Vzhledem k dataci hospodářských smluv a následné rekonstrukci objektů, sovětská armáda využívala kasárenský areál poměrně krátkou dobu.
Uvolněné objekty po odjezdu sovětské jednotky převzali v červenci 1990 zástupci civilního sektoru.
2407. Dobrý den. V otázce 719 se zmiňujete o náčelníkovi Protiradiotechnického oddělení MNO plk. Boleslavu Šromovi k 1. 1. 1957, nemáte k jeho osobě nějaké další informace? Děkuji vám za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Boleslav Šrom se narodil 24.4.1916 v Bystřici pod Hostýnem. V letech 1927 až 1935 studoval na gymnáziích v Olomouci a Praze. Následně nastoupil na právnickou fakulty Karlovy univerzity, ale po dvou semestrech studium ukončil a v červenci 1936 se přihlásil k dobrovolnému odvodu. Prezenční službu nastoupil v říjnu téhož roku u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově a stal se frekventantem školy na důstojníky v záloze. V červenci 1937 se v hodnosti četaře aspiranta stal pozorovatelem-letcem a následovalo jeho přemístění do Kbel k průzkumné 1. letce leteckého pluku 1. Již počátkem října téhož roku nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil po zkráceném studiu v srpnu 1938. V hodnosti poručíka byl nejprve vtělen k náhradní letce leteckého pluku 4 ve Kbelích, ovšem na sklonku září se ocitl u lehké bombardovací 71. letky leteckého pluku 6 dislokované ve stejné posádce. V době všeobecné mobilizace působil jako styčný důstojník u velitelství letectva I. armády a velitel evakuační autokolony. Od ledna do března 1939 absolvoval aplikační kurz pro nižší důstojníky u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově.
Po nacistické okupaci českých zemí byl nejprve odeslán na trvalou dovolenou. V říjnu 1939 následovalo přidělení k Ministerstvu školství a národní osvěty ve funkci referenta veřejné osvětové služby u městského úřadu v Holešově. V květnu 1940 se pokusil odejít přes Slovensko k čs. armádě ve Francii, nicméně byl německou pohraniční policí zadržen u obce Velká nad Veličkou a následně vězněn v Uherském Hradišti, Brně, Vídni, Dachau a Buchenwaldu až do osvobození americkou armádou počátkem dubna 1945. Po válce byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, Čs. medailí „Za chrabrost před nepřítelem“ a Čs. vojenskou medaili „Za zásluhy“ II. stupně.
Po návratu do vlasti byl nejprve odeslán na zdravotní dovolenou a činnou službu nastoupil až v polovině července 1945. Po prezentaci u Doplňovacího okresního velitelství ve Valašském Meziříčí a krátkém přidělení ke 202. peruti v Olomouci, se opětovně ocitl u Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Zde absolvoval navigační přeškolovací kurz, jehož praktická část proběhla od listopadu do prosince 1945 na letišti Ruzyně. Mezitím byl s přihlédnutím k době okupace povýšen v krátkých odstupech na nadporučíka a kapitána. V lednu 1946 byl administrativně přidělen k 311. bombardovací peruti. Počátkem února 1946 se jako navigátor I. třídy stal příslušníkem 1. letky leteckého pluku 24 (VÚ 8842) v Plzni a krátce poté dosáhl hodnosti štábního kapitána. Vzhledem k plánovanému přezbrojení útvaru na letouny Mosquito absolvoval od května do července v Middletonu ve Velké Británii přeškolovací kurz a následně již ve funkci taktického pobočníka velitele pluku uvedené letouny od prosince 1946 do června 1947 postupně přebíral. Počátkem února 1948 následovalo přemístění od rámcovaného leteckého pluku 24 k letecké základě 6 (VÚ 5445) zabezpečující provoz na plzeňském letišti a o měsíc později byl jako mobilizační důstojník útvaru povýšen na majora. Od února do září 1949 velel letecké základně 6. Následně studoval na Vysokém vojenském učilišti, transformovaném v srpnu 1950 na Vojenskou akademii Praha.
Po získání vyššího vojenského vzdělání nastoupil v říjnu 1951 na velitelství 15. leteckého sboru do Kbel, kde převzal funkci zástupce velitele sboru pro bojovou přípravu. Současně byl povýšen na podplukovníka. Na přelomu května a června 1953 krátkodobě působil jako náčelník štábu sboru. Poté následovalo převelení na Velitelství letectva MNO, ustanovení do funkce zástupce náčelníka štábu a povýšení na plukovníka. Od února 1956 krátkodobě zastával funkci náčelníka štábu Velitelství letectva MNO. Obě z uvedených funkcí byly plánovány pro generály, nicméně Boleslav Šrom zmíněné hodnosti nedosáhl. V říjnu téhož roku se na GŠ ČSLA stal náčelníkem nově zřízeného Oddělení protiradiotechnické služby a současně pomocníkem náčelníka generálního štábu pro protiradiotechnickou službu. Od září 1960 začal zodpovídat za tvorbu odborných vojenských předpisů letectva a PVOS, nejprve z titulu funkce náčelníka věcně příslušné skupiny u náměstka ministra pro PVOS a letectvo, rozšířené od června 1961 na oddělení a počínaje lednem 1967 zařazeného na Hlavní správě letectva a PVOS. V listopadu 1967 coby absolvent Vojenské akademie Praha získal titul inženýra. Od října 1969 do ledna 1970 z pověření řídil činnost nově vytvořeného Výzkumného střediska 032 v Brně. Poté byl zařazen jako starší operační důstojník na Ústředním velitelském stanovišti PVOS v Praze. Plk. Ing. Boleslav Šrom ukončil aktivní vojenskou službu na sklonku května 1971, kdy odešel do starobního důchodu.
2406. Hezký den, v létech 1970-1971 jsem sloužil v Terezíně u VÚ 9742/A, u taktických raket. V těch letech jsme patřili pod dělostřelectvo. Zajímá mě počet útvarů a počet vojska v těchto letech v Terezíně. Terezín byl pořád plný vojáků. Dále, kde bych sehnal základní údaje o tomto útvaru. Každá informace mě po 52 letech potěší. (pokud ještě nespadající pod utajení). Mnohokrát děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V době Vaší vojenské základní služby se v posádce Terezín nacházely následující vojenské útvary:
| Vojenský útvar | Krycí číslo | Počet vojáků (cca) |
| 1. dělostřelecký pluk | 1032 | 710 |
| 1. samostatný raketometný oddíl | 8194 | 190 |
| 16. samostatný dělostřelecký oddíl | 9742 | 130 |
| 3. ženijní prapor | 1034 | 390 |
| 5. zdravotnický prapor | 1123 | 60 |
| 11. automobilní prapor | 1906 | 160 |
| 22. automobilní prapor | 5645 | 5 |
| 24. cisternový prapor | 7767 | 5 |
| 98. autobusový zdravotnický prapor | 7709 | 5 |
| Celkem | – | 1655 |
Dále se v posádce nacházely: pobočka 2. výzbrojní základy Jaroměř, pobočka 1. okruhového skladu proviantního materiálu Rychnovek, Výstrojní opravna Terezín, pobočka Ústřední vojenské nemocnice Praha a zkušební polygon Výzkumného a zkušebního střediska 040 Praha. U těchto organizačních celků byli zařazeni především občanští zaměstnanci.
Souhrnný přehled útvarů čs. armády dislokovaných v posádce Terezín v letech 1945 až 1992 najdete v odpovědi na dotaz čís. 2208.
Vámi uváděný VÚ 9742 je bývalý 16. samostatný dělostřelecký oddíl. Útvar vznikl 1.6.1965 v posádce Terezín a mírově byl podřízen velitelství 1. tankové divize. Válečně ovšem patřil do složení tzv. „B“ svazku vytvářeného 1. tankovou divizí, tj. 16. tankové divize. Základní výzbroj útvaru představovala odpalovací zařízení taktických raket R-30 Luna. V roce 1982 oddíl přešel do podřízenosti velitelství 13. tankové divize v Topolčanech, přemístil se do Hranic a zde proběhlo přezbrojení útvaru na taktické raketové komplety R-60 Luna-M, spojené s jeho reorganizací na 16. samostatný raketometný oddíl. O rok později byl redislokován do kasáren Bratislava-Vajnory. V uvedené podobě zanikl 31.10.1989. Na jeho základě ovšem dnem 1.11.1989 vznikl 32. samostatný raketometný oddíl Hranice, podřízený velitelství 331. těžké dělostřelecké brigády. Nástupnický útvar zanikl 31.10.1991 v návaznosti na zrušení celé brigády.
2405. Dobrý den. Prosil bych o zodpovězení následujícího dotazu. Jaká byla organizace 31. mechanizovaného praporu, jeho výzbroj, účel a činnost v případě války? Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Složení a výzbroj 31. mechanizovaného praporu Velká Hleďsebe byly následující:
| jednotka | výzbroj |
| velitelství a štáb | – |
| velitelská rota | T-72K, 2 VP-90, MT-55A, ŽS-55, OT-64 R2M, BRDM-2rch, trenažer 9F66 |
| 2 mechanizované roty | v každé: 13 BVP-1, 24 Ukl vz. 59, 12 RPG-7, 24 RPG-75 |
| 2 tankové roty | v každé: 13 T-72 |
| minometná rota | 8 minometů 82mm vz. 52, stereoskopický dálkoměr OEM-2 |
| protitanková rota | 8 přenosných PTRK 9P135, 4 BVP-1, stereoskopický dálkoměr OEM-2, osvětlovací zařízení AG-64 |
| rota zabezpečení | OT-64 R2M, VT-55A, VT-72, VPV, 2 DTP-90, speciální dílny na PV3S (tanková, automobilní, zbrojní plukovní, oprav PTRK, spojovací, pro opravy akumulátorů, kovářská a klempířská, elektrotechnická) |
O účelu a činnosti útvaru v případě válečného konfliktu nám není nic známo.
2404. Dobrý den. V Ročence VHA 2017 na s. 46 píšete o Protiradiotechnické základně PVOS (VÚ 1727) zřízené v kasárnách 17. listopadu v říjnu 1957. Nemáte o tomto útvaru další informace? Byla nějaká spojitost mezi Protiradiotechnickým oddělením a Protiradiotechnickou základnou PVOS (VÚ 1727)? Děkuji vám za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Oddělení protiradiotechnické služby GŠ ČSLA vzniklo dnem 1.10.1956 jako výkonný orgán náčelníka GŠ ČSLA s úkolem odborně řídit protiradiotechnickou službu v rámci celé čs. armády. Náčelník oddělení byl přímo podřízen náčelníkovi GŠ ČSLA, přičemž až do léta 1965 zároveň zastával postavení jeho pomocníka pro protiradiotechnickou službu. Do působnosti oddělení náleželo odborné řízení orgánů protiradiotechnické služby u operačních velitelství, protiradiotechnických útvarů a vědeckovýzkumného pracoviště protiradiotechnické služby při VTA AZ (od 1958 VAAZ) v oblasti rušení: radiolokačních prostředků, radiového spojení, radionavigačních prostředků a reaktivních řízených střel; společně s plánováním protiradiotechnických opatření. K 1.11.1966 přestalo působit samostatně a včlenilo se do Operační správy GŠ ČSLA jako 9. oddělení. Posledním náčelníkem samostatného oddělení byl plk. Ing. Václav Remsa.
Protiradiotechnická základna PVOS (VÚ-1727) se konstituovala v říjnu 1957 v kasárnách 17. listopadu v Praze-Ruzyni. Šlo o jeden z prvních výkonných prvků elektronického (dobově radiotechnického) boje čs. armády. Ve stejné době dále vznikla Protiradiová základna letectva v Havlíčkově Brodě a Protiradiová základna v Unhošti. Ruzyňská jednotka měla necelou stovku příslušníků a rozhodující součásti představovaly tři protiradiolokační uzly s rušícími stanicemi SPB-1, protiradiový uzel s přehledovými přijímači OBZOR a pátrací uzel s průzkumnou stanicí POST-1. Na sklonku září 1958 základna prodělala reorganizaci na Protiradiotechnickou rotu „L“ a přestěhovala se do Prahy-Zličína. Od října 1960 jednotka náležela do sestavy 71. protiletadlové dělostřelecké divize a byla reorganizována na 1. protiradiotechnickou rotu „L“. V září 1961 následovalo přemístění do Horních Počernic a ponechání ve složení 71. protiletadlové raketové brigády. Jako samostatná jednotka rota svoji činnost ukončila 1. 2. 1964.
Jiné informace než zveřejněné v Ročence Vojenského historického archivu 2017 nemáme k dispozici.
Písemnosti z činnosti VÚ 1727 se dochovaly ve fondu 1.protiradiotechnické roty „L“ Zličín z období let 1960-1961. Fond je uložen ve Vojenském historickém archivu Praha. Další záznamy by bylo nutné hledat u nadřízených složek, tj. do roku 1960 u Velitelství letectva a PVOS, od roku 1961 ve fondu 71. protiletadlové raketové brigády.
2403. Dobrý den. Generálové v rozhovorech z roku 2003 mluvili o tzv. operačním sálu. Mohli byste přiblížit, co to vlastně bylo? Byla to nějaká místnost nebo nějaké oddělení na operační správě? A existoval k tomu nějaký ekvivalent v době první republiky? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V případě Operačního sálu Operační správy GŠ se jednalo o speciální pracoviště, kde byl uložen operační plán použití vojsk ČSLA (případně „Čs. frontu“) za války a kde probíhalo projednávání jeho realizace, rozpracování úkolů pro jednotlivé druhy vojsk a služeb, případně dílčí úpravy vydaných úkolů. Prostory „operačního sálu“ měly vlastní dozorčí službu, byly technicky zabezpečeny před vstupem nepovolaných osob a případným odposlechem zvenčí. Ve struktuře Operačního oddělení Operační správy GŠ ČSLA organizačně existovala skupina (pojmenování se měnilo), jejíž příslušníci byli předurčeni výhradně k práci s operačním plánem a tvořili personál operačního sálu. Náčelníkem této skupiny ve 2. polovině 60. let byl plk. Ing. Karel Štěpánek, autor knihy „ČSLA na Rýnu“. Originál operačního plánu nesměl být odnesen mimo určené prostory, kde zároveň probíhalo seznamování přesně vymezených funkcionářů s tímto plánem. Mimo jiné se tak např. stávalo při nástupu nových vrcholných představitelů státu nebo vedoucích funkcionářů rezortu obrany formou „dokladu“ jednotlivých odborných funkcionářů na úrovni zástupců ministra či „managementu“ Operační správy GŠ (náčelník správy, náčelník operačního oddělení apod.). Veškerá činnost související s operačním plánem jako dokumentem „zvláštní důležitosti“ byla přísně utajovaná. Nicméně po zvolení Václava Havla prezidentem republiky bylo možno v médiích zaznamenat zprávu o jeho příjezdu na GŠ ČSLA coby vrchního velitele ozbrojených sil a seznámení s operačním plánem.
Ekvivalent operačního sálu z období meziválečného Československa nám není znám.
2402. Dobrý den. Prosil bych o zodpovězení následujícího dotazu. Byla organizace 49. mechanizovaného pluku stejná jako 57. mechanizovaného pluku, případně jaké byly rozdíly? Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Organizace 49. mechanizovaného pluku Mariánské Lázně a 57. mechanizovaného pluku Stříbro byla v zásadě stejná. Lišily se zejména výzbrojí, protože u 49. mp byly mechanizované prapory přezbrojeny na BVP-2, zatímco u 57. mp zůstaly BVP-1. U obou útvarů byl 1. mechanizovaný prapor na plných počtech (cca 400 vojáků) a 2. mechanizovaný prapor na snížených počtech (cca 300 vojáků, jedna mechanizovaná rota rámcová). U 57. mechanizovaného pluku plnil 3. mechanizovaný prapor poslání poddůstojnické školy, ve které probíhal výcvik velitelů družstev a střelců operátorů BVP-1 pro potřeby vševojskových divizí podřízených Vojenskému velitelství ZÁPAD, společně s výcvikem velitelů družstev OT-90 pro 68. mechanizovaný pluk 2. mechanizované divize.
V případě 49. mechanizovaného pluku byl 3. mechanizovaný prapor nejprve na rámcových počtech (cca 30 vojáků), ale od 1.4.1992 se stal výcvikovým a v nově zřízené poddůstojnické škole začal připravovat velitele a střelce operátory BVP-2 pro mateřský útvar a 10. mechanizovaný pluk v Janovicích. Počet příslušníků praporu, včetně žáků, se zvýšil na cca 150 vojáků. Ke stejnému datu převzal 57. mechanizovaný pluk Stříbro od 10. tankového pluku Humenné přípravu velitelů a řidičů samohybných houfnic 122 mm a řidičů PLRK Strela-10M pro potřeby vševojskových divizí podřízených Vojenskému velitelství ZÁPAD a Vojenskému velitelství STŘED. Výcvik uvedených specialistů probíhal u dělostřeleckého oddílu 122mm houfnic 2S1, který pro uvedené účely převzal čtyři vozidla MTLB.
Tankový prapor obou útvarů se nacházel na snížených počtech (jedna tanková rota rámcová) a čítal cca 130 vojáků.
Složení obou mechanizovaných pluků bylo následující:
| zebezpečovací jednotky | |
| velitelská četa | |
| průzkumná rota | – tři průzkumné čety (5 BPzV, 2 BVP-1, 3 PSNR-5) |
| spojovací rota | – radiová četa (OT-64R3MT, OT-64R2M, VP-90, R-3ATp, R-3Sp, T-219) – spojovací četa (6 RDM-61M, ZV-90, dílna M3p) |
| ženijní rota | – ženijní četa (2 soupravy potápěcí, hledačka jaderných min) – ženijní zatarasovací četa (2 minové ukladače MU-90) – strojní četa (2 nosiče kolové, pluh zákopový, 2 rypadla lžícová automobilní, automobilní jeřáb) |
| četa radiačního a chemického průzkumu | – 4 BRDM-2rch |
| bojové jednotky | |
| 1.-3. mechanizovaný prapor | – velení (BVP-1K) – spojovací četa (OT-64R2M) – tři mechanizované roty (30 BVP-2) – baterie 120mm minometů s velitelskou četou a 2 palebnými četami (6 minometů 120 mm vz. 82 tažených ANTS) – protitanková baterie s velitelským družstvem, osvětlovacím družstvem a 2 palebnými četami (8 PTRK 9K111, 4 BVP-1, osvětlovací zařízení AG-64) – obvaziště (AMB-S) – družstvo technického zabezpečení (ZV-90, DTP-90) – trenažér 9F66 na ZIL-157 – četa týlového zabezpečení (3 kuchyně automobilní) |
| tankový prapor | – družstvo velení (T-54AM2K, VP-90) – 3 tankové roty, z toho jedna rámcová (30 T-54AM2, 6 ZZ-54/55, 3 BTZ, 9 KMT-6) – obvaziště (AMB-S) – družstvo technického zabezpečení (ZV-90, DTP-90, MT-55A, 2 výbušné odminovače přívěsné VO) – četa týlového zabezpečení (kuchyně automobilní, kuchyně polní přívěsná) |
| velitelská četa náčelníka dělostřelectva | – OT-64R2M |
| dělostřelecký oddíl 122mm houfnic 2S1 | – baterie velení s velitelskou četou a průzkumnou četou (velitelské vozidlo 1-V-15, velitelské vozidlo 1-V-16, osvětlovací zařízení AG-64, DP-90, ZV-90, R-2Mp) – dvě baterie 122mm samohybných houfnic 2S1 s velitelskou četou a 2 palebnými četami (2 velitelská vozidla 1-V-14, 2 velitelská vozidla 1-V-13, 16 samohybných houfnic 2S1) – obvaziště – četa týlového a technického zabezpečení (dílna plukovní, dílna tanková pojízdná A, kuchyně automobilní, kuchyně polní přívěsná) |
| protitankový oddíl | – baterie velení s velitelskou četou a spojovací četou (OT-64R2M, R-2Mp) – dvě baterie PTRK 9P133 o 2 četách (16 PTRK 9P133 na BRDM-2, 2 osvětlovací zařízení AG-64) – obvaziště – četa týlového a technického zabezpečení (kuchyně automobilní, kuchyně polní 50, PAD-1, trenažer 9F618M na GAZ-66) |
| protiletadlový raketový oddíl | – družstvo velení (PU-12M) – skupina předepsaných prací (technická ošetřovna 9V915) – protiletadlová raketová baterie o 2 četách (PU-12M, 4 Strela -10M na MTLB, 4 PLdvK vz. 53/59) – protiletadlová raketová baterie o 3 četách (27 Strela-2M, 6 OT-90) – obvaziště – družstvo technického zabezpečení – trenažér 9F624 – hospodářské družstvo (kuchyně automobilní) |
| týlové jednotky | |
| obvaziště | – pojízdná převazovna, malá koupací souprava, kuchyňka polní 50, OT-64 zdrav, 3 automobily zdravotnické malé terénní |
| rota oprav techniky | – velení (OT-64R2M) – četa oprav pásové techniky (2 dílny tankové pojízdné A, DTP-90) – četa oprav kolové techniky (2 PAD-1) – četa oprav výzbroje (2 dílny plukovní, opravna PTRK-M) – četa speciálních prací (dílna tanková elektrotechnická pojízdná, dílna tanková pojízdná B, dílna kovářská a klempířská pojízdná, dílna pro opravy akumulátorů pojízdná, PAD-1) – vyprošťovací družstvo (5 VT-55A, 3 VPV, jeřáb automobilní vyprošťovací těžký) |
| rota týlového zabezpečení | – družstvo technického zabezpečení (PAD-1) – hospodářské družstvo (2 kuchyně automobilní, 2 kuchyně polní přívěsné) – dopravní četa muniční – dopravní četa ostatního materiálu – úpravna vody ÚV-2000 – sklady |
V návaznosti na omezování těžké výzbroje podle příslušných ustanovení Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě proběhla k 31.10.1992 u všech mechanizovaných pluků čs. armády redukce minometných baterií mechanizovaných praporů na minometné čety, přičemž se stávající počet tažených 120mm minometů snížil u každého praporu ze šesti na čtyři.
Pozn.:
Přestavbou „nadbytečných“ BVP-1 vznikla následující vozidla:
OT-90 – obrněný transportér se střeleckou věž z OT-64
VP-90 – velitelské pracoviště
DP-90 – dělostřelecká pozorovatelna
DTP-90 – dílna technické pomoci
MU-90 – minový ukladač
ZV-90 – zdrojové vozidlo
2401. Dobrý den, co vše lze zjistit o sovětském výcvikovém středisku Třemošná u Plzně? Útvar číslo 21945. Spadal pod GRU, či pod jinou součást? Některé zdroje uvádí spojovací útvar, či radiotechnický útvar. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Objekt v Třemošné (8 km severně od Plzně) byl čs. armádou uvolněn na základě usnesení federální vlády z 15.9.1983. Současně došlo k vyčlenění 2 ha zemědělské půdy z obhospodařovaného půdního fondu. V objektu se od roku 1977 nacházela 562. radiotechnická rota 56. radiotechnického praporu, která se následně musela přesunout na nové působiště v lokalitě Břasy-Vranov. Vzhledem k faktu, že bojová část nového postavení radiotechnické jednotky čs. armády byla dokončena až v roce 1985, musela i jednotka sovětské armády začít působit v lokalitě Třemošná s dvouletým zpožděním od přijetí citovaného vládního usnesení.
Střední skupina sovětských vojsk v Třemošné umístila radiotechnickou jednotku, o čemž svědčí skutečnost, že zde bylo možno vizuálně identifikovat radiolokátor P-12. Jako nadřízené velitelství sovětské jednotky je uváděn 57. radiotechnický prapor Neratovice-Byškovice (VÚ 66503). Jednotka nebyla příliš početná, o čemž svědčí vybudování pouze dvou bytů na náklady sovětské strany, přičemž v dané lokalitě nebyly čs. stranou poskytnuty další byty pro rodinné příslušníky vojáků z povolání.
Sovětská armáda objekt vyklidila již na počátku 1. etapy odsunu. Radiolokační technika byla demontována ve dnech 19.-24.2.1990 a následně odjeli i sovětští vojáci. Objekt výcvikového střediska, využívaný VÚ 21945, byl předán civilnímu sektoru počátkem dubna 1990.