1215. Mohli byste podrobně popsat historii 77. mechanizovaného pluku, včetně míst posádek a velících důstojníků? (odpovídá Pavel Minařík)
77. mechanizovaný pluk vznikl 1. listopadu 1953. Nacházel se v posádce Valašské Meziříčí a podléhal velitelství 13. mechanizované divize. Dnem 5. května 1955 byl přečíslován na 5. mechanizovaný pluk, přičemž současně obdržel název „Bardějovský“.Uvedené opatření souviselo s přečíslováním nadřízeného svazku na 3. mechanizovanou divizi, což mělo připomenout skutečnost, že je přímým pokračovatelem tradic 3. čs. pěší brigády ze SSSR. Útvar svoji činnost ukončil k 15. srpnu 1958, kdy byl zrušen. Jeho čestný název a tradice byly administrativně přeneseny na 50. střelecký pluk v Mikulově, který nadále působil jako 5. mechanizovaný pluk „Bardějovský“.
Ve velení pluku se postupně vystřídali: nezjištěno (1953 až1954), mjr./pplk. Ivan Boldaňuk (1954 až 1957) a pplk. Jaroslav Klouda (1957 až 1958).
1214. Prosím o historii VÚ 4425 Prachatice. (odpovídá Pavel Minařík)
Předchůdcem VÚ 4425 je pěší pluk 48, který se v rámci čs.armády vytvořil v říjnu 1920 z pěšího pluku 102 (viz odpověď na dotaz čís. 165). V květnu 1945 byl pěší pluk 48 obnoven v Benešově, přičemž tvořil součást 15. pěší divize. V souvislosti s její reorganizací na rychlou divizi prodělal v říjnu 1945 transformaci na pěší prapor 48(motorizovaný). Část jednotek praporu byla dislokována v Pelhřimově. Od počátku roku 1946 používal krycí označení VÚ 2128. V říjnu 1947 proběhlo předání útvaru do podřízenosti 5. pěší divize (k 1.3.1948 byl přečíslována na 1.),s čímž souviselo jeho opětné rozšíření na pluk. V Benešově se nacházelo plukovní velitelství, III. prapor a náhradní prapor, zatímco I. prapor sídlil v Táboře a II. prapor v Pelhřimově. Na základě dekretu prezidenta Beneše obdržel 3.3.1948 pojmenování „Domácího odboje“.V říjnu 1949 se velitelství pluku s náhradním praporem přesunulo k I. praporu do Tábora, II. prapor do Pacova (část jednotek zůstala v Pelhřimově) a III. prapor do Jihlavy. Ve stejné době se krycí označení útvaru změnilo na VÚ 3979. V listopadu 1950 došlo k soustředění pluku v Jihlavě, pouze II. prapor sídlil v Dačicích. Od počátku roku 1951 začal útvar používat krycí označení VÚ 4425. 1.11.1954 byl přejmenován na 48. střelecký pluk a 9.5.1955 přečíslován na 62. střelecký pluk(zároveň se 1. divize přečíslovala na 15.), který i nadále používal čestný název. V průběhu podzimu roku 1955 se uskutečnila redislokace útvaru do Prachatic. V říjnu 1958 proběhla jeho reorganizace na 62. motostřelecký pluk „Domácího odboje“. V nezměněné podobě poté přetrval až do počátku 90. let minulého století. K 30.11.1991 se transformoval na 62. pěší pluk (bez čestného či historického názvu). Svoji činnost ukončil 31.12.1993, kdy byl zrušen.
Ve velení pluku se postupně vystřídali: nezjištěno (1945 až 1949), plk. Hugo Deák (1949 až 1950), pplk. Jiří Kopřiva (1950 až 1952), škpt./pplk. Ivan Fotul (1952 až 1957), mjr./pplk. Milan Halaši (1957 až 1963),mjr./pplk. Josef Hauzírek (1963 až 1971), pplk. Hanuš Král (1971 až 1977), kpt./mjr.Rudolf Král (1977 až 1980), kpt. Jan Thurnvald (1980 až 1982), kpt. Ivan Vulterýn (1982 až 1985), mjr. Rostislav Sladký (1985 až 1986), mjr./pplk. František Butko (1986 až 1989), mjr./pplk. Bohuslav Šimek (1990 až 1992) a pplk. Čestmír Černohorský (1992 až 1993).
1213. Chtěl bych znát historii VÚ 3067, který byl umístěn vKostelci u Heřmanova (pod názvem – Sklad LPH Vrbnice I a II). (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar byl zřízen 1.5.1953 jako 2. týlový sklad leteckých pohonných hmot a podléhal Velitelství letectva. K 1.11.1955 proběhla jeho reorganizace na Ústřední sklad leteckých pohonných hmot, jehož pobočkou se stal dosavadní 1. týlový sklad leteckých pohonných hmot v Zemianských Kostolanoch. K 1.10.1956 následovala další reorganizace, tentokrát na 1. ústřední sklad leteckých pohonných hmot bez pobočky. Ani v této podobě útvar příliš dlouho nesetrval a k 1.10.1958 se z něj stal 8. sklad leteckých pohonných hmot, přejmenovaný 1.9.1961 na 8. ústřední sklad PHM a předaný od letectva k Hlavnímu týlu. Dnem 1.9.1965 opětně změnil nadřízené velitelství, když byl převeden do podřízenosti Středního vojenského okruhu a transformoval se na 4. okruhový sklad PHM. Další změna následovala k 1.9.1969, kdy se z něj stala 4. pobočka 1. okruhové základny PHM, jejíž velitelství sídlilo v Chlumci nad Cidlinou a bylo podřízeno Západnímu vojenskému okruhu. K 1.4.1992 následovala reorganizace, v jejímž rámci se útvar vrátil do podřízenosti letectva a nadále působil jako 41. sklad leteckých pohonných hmot. Dnem 1.1.1993 se stal součástí AČR a následně prodělal několik dalších reorganizací.
1212. Jaká je historie spojovacího praporu VÚ 7345 Slaný?(odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 7345 vznikl v listopadu 1950 jako 5. spojovací prapor.Nacházel se v podřízenosti velitelství 5. mechanizované (tj. pozdější 1. tankové) divize a byl dislokován v posádce Slaný. Základ pro jeho zformování poskytl rušený spojovací prapor 16 z Benešova. Dnem 9.5.1955 byl 5. spojovací prapor přečíslován na 2. spojovací prapor a pojmenován„Dukelský“, čímž mu byla administrativně přidělena tradice 2. spojovacího praporu 1. čs. samostatné brigády ze SSSR. V době svého vzniku se útvar skládal z provozní roty, radiové roty, kabelové roty a divizní spojovací školy.K další reorganizaci došlo v roce 1961 a nadále byl tvořen provozní rotou,radiovou rotou, spojovací četou PVS a spojovací četou týlu. Od září 1969 seskládal pouze z radiové roty a provozní roty. Při přechodu na tzv. typovou organizaci byla struktura praporu 1.9.1977 změněna na radiovou rotu, rotu ZAS,spojovací četu PVS a spojovací četu TVS. K 30.11.1991 následovalo další přečíslování, tentokrát na 1. spojovací prapor (bez čestného či historického názvu). Dnem 1.7.1994 byl reorganizován na Posádkový komplet Slaný.Svoji činnost útvar ukončil na sklonku října 1995.
1211. Rád by som sa niečo dozvedel o generálporučíkovi Holubovi. Viem len toľko, že nosil insignie tankového vojska. (odpovídá Pavel Minařík)
Podle údajů publikovaných v „Armádní ročence 1993“ se Karel Holub narodil 2.8.1938 v obci Nový Přím, okr. Hradec Králové. Vojákem z povolání se stal v září 1959 a následně působil na nižších velitelských funkcích. V letech 1968 až 1971 studoval na VAAZ v Brně a poté velel 12. motostřeleckému pluku v Domažlicích. V letech 1975 až 1978 vykonával funkci náčelníka štábu 2. motostřelecké divize v Sušici.Následovalo studium na Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě a po jeho ukončení v roce 1980 ustanovení do funkce velitele 19. motostřelecké divize v Plzni. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.5.1983. V letech 1983 až 1987 byl náčelníkem štábu – 1. zástupcem velitele 1. armády v Příbrami. Poté od října 1987 působil na velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře, kde vykonával funkce náčelníka správy bojové přípravy – zástupce velitele a od února 1990 náčelníka štábu –1. zástupce velitele. K 1.10.1990 se stal generálporučíkem. Od května 1991 vykonával funkci zástupce náčelníka GŠ ČSA a od února 1993 náčelníka Hlavní správy pozemního vojska GŠ AČR. Od července 1993 působil jako zástupce náčelníka generálního štábu AČR pro operační věci. V prosinci 1995 odešel do zálohy.
1210. Chtěl bych nějakou informaci o útvaru 6613 v Bechyni. Sloužil jsem u útvaru v letech 1985-87. (odpovídá Pavel Minařík)
Historie 31. roty letištního a radiotechnického zabezpečení je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 1115. Do organizace roty náležely: četa spojení a RTZ, provozní četa, četa týlového zabezpečení, strážní družstvo, družstvo technického zabezpečení, hospodářské družstvo a obvaziště. Celkově bylo u roty plánováno 110 osob, které se měly podílet na obsluze radiostanice PAR-p, radiostanice RAL, dvou světlotechnických souprav pro vrtulníky SVĚTLUŠKA-2, dvou spouštěcích zařízení SUEZ-p a tří ohřívačů vzduchu TO-5p.
1209. Prosím o zaslání informací o 4. výsadkovém výcvikovém středisku Chrudim: jaké bylo určení tohoto zařízení, i organizace a materiální vybavení jednotek, jejichž příslušníci u střediska absolvovali speciální výcvik? Dále byla v této posádce dislokována výsadková ženijní rota,patřící ženijní brigádě Pardubice. V kterých letech se zde nacházela a jaké bylo její určení? Současně prosím o informace o 4. výsadkové průzkumné rotě:její organizaci, výzbroj, krycí číslo a jméno velitele. Jaké bylo krycí číslo a jméno velitele 1. výsadkové průzkumné roty, která byla dislokována v posádce Chrudim v letech 1968-69? (odpovídá Pavel Minařík)
4. výsadkové výcvikové středisko (VÚ 5959) bylo zřízeno 1.9.1961. Po celou dobu své existence se nacházelo v posádce Chrudim a podléhalo velitelství 4. armády. Do složení střediska náležely velitelská četa, balonová četa a poddůstojnická škola o dvou četách, které doplňovaly sklady, dílny a ošetřovna. Celkové počty střediska tvořilo 114 osob (z toho 53 vojáků z povolání), které měly mimo jiné disponovat 2 výsadkovými balony, 17 automobily, 9 pancéřovkami, 8 kulomety, 2 tarasnicemi a po jednom minometu a bezzákluzovém kanonu. Úkolem střediska bylo provádění výsadkové přípravy jednotek 4. armády, předurčených jako padákové výsadky. Jednalo se zejména o3. výsadkové motostřelecké prapory 10. motostřeleckého pluku z Janovic (VÚ 1735) a 62. motostřeleckého pluku z Prachatic (VÚ 4425),ale od 1.9.1963 také o výsadkové čety průzkumných rot jednotlivých vševojskových svazků náležejících do složení uvedené armády. Svoji činnost středisko ukončilo 15.7.1964. V této době se již vysazování taktických vzdušných výsadků v týlu nepřítele mělo realizovat za pomocí vrtulníků Mi-4,zařazených do výzbroje 12. a 24. vrtulníkového pluku. Jím užívané objekty převzal 110. ženijní prapor 1. ženijní brigády, který se do Chrudimi přestěhoval z Pardubic.
Organizace výsadkových motostřeleckých praporů byla stejná jako u klasických motostřeleckých praporů, tj. velitelství a štáb, spojovací četa, tři motostřelecké roty, protitanková četa, minometná četa, obvaziště, dílenské družstvo a zásobovací četa.
Oba druhy praporů se lišily pouze počtem osob, „klasický“ měl 315 příslušníků, zatímco výsadkový 319. Rozdíly spočívaly v navýšení jedné osoby u velitelství praporu (o náčelníka výsadkové služby) a všech motostřeleckých rot (o instruktora a kontrolora balení padáků). Současně se předpokládalo, že jako velitelé 2. a 3. čet motostřeleckých rot budou místo absolventů ŠDZ zařazeni důstojníci z povolání.
Výsadkové čety průzkumných rot motostřeleckých a tankových divizí vznikly 1.9.1963, takže se s výsadkovými výcvikovými středisky překrývaly pouze do 15.7.1964. V době od 1.1.1965 do 30.8.1965 do složení těchto čet kromě jejich velitele v plánované hodnosti kapitána příslušela tři průzkumná družstva. Celkově četa čítala 23 osob, jejichž počet se v případě přechodu na válečné počty neměl zvyšovat. Uvedený stav nemusí být zcela totožný s organizací platnou v době od 1.9.1963 do 15.7.1964.
1. průzkumná ženijní rota (VÚ 9676) se v Chrudimi nacházela v léta 1958 do srpna 1967, kdy byla zrušena. Úkolem roty bylo provádění ženijního průzkumu terénu. Do jejího složení náležely dvě průzkumné čety, společně s automobilním družstvem. Tabulkové počty byly stanoveny na 53 osob, které měly disponovat 4 obrněnými transportéry BRDM, 3 osobními a 3 nákladními automobily, společně s jedním speciálním automobilem a dvěma motocykly. Jednalo se tedy o jednotku provádějící pouze pozemní průzkum.
4. výsadková průzkumná rota vznikla na základě 6. roty 7. výsadkového pluku speciálního určení z Holešova, který podléhal Zpravodajské správě GŠ ČSLA. Do podřízenosti velitelství tehdejšího Středního vojenského okruhu, tj. reorganizované 4. armády, byla předána v červenci 1965 a následně se přesunula do posádky Chrudim. Úkolem roty bylo provádění hloubkového průzkumu ve prospěch nadřízeného velitelství a jižv době míru se nacházela na válečných počtech, tj. během mobilizace by nebyla doplňována dalšími osobami či technikou. V době svého vzniku se skládala z velitelství, čtyř průzkumných čet, spojovacího uzlu a čety týlového zabezpečení. V září 1967 se spojovací uzel rozdělil na dvě spojovací čety,z čehož jedna byla předurčena pro speciální skupiny hloubkového průzkumu. Na sklonku července 1969 se rota přesunula do posádky Prostějov, kde koncem srpna přešla do složení 22. výsadkového pluku. Přesun roty řídil její velitel mjr. Jan Remsa, který v uvedené funkci působil od jejího vytvoření.
Tabulkami počtů byla k 1.9.1967 stanovena následující organizace roty:
– velitelství – 7 osob,
– průzkumná četa – 25 osob (v rotě dvě, u každé čety tři skupiny hloubkového průzkumu),
– průzkumná četa – 17 osob (v rotě dvě, u každé čety dvě skupiny hloubkového průzkumu),
– spojovací četa – 20 osob,
– spojovací četa speciálních skupina hloubkového průzkumu – 15 osob,
– četa týlového zabezpečení – 21 osob (velitelské družstvo, hospodářské družstvo, dopravní družstvo).
1. výsadková průzkumná rota, dislokovaná v posádce Chrudim od října 1968 do srpna 1969, používala krycí číslo VÚ 9669. Ve funkci jejího velitele se vystřídali kpt./mjr. Antonín Stachovský (od 15.7.1965) a kpt.Rudolf Švirec (od 1.11.1968).
1208. Zajímalo by mě, jakými funkcemi v ČSLA prošel v době své činné vojenské služby generál Pavol Gavlas. Nebyli v ČSLA dva generálové téhož příjmení, ale rozdílného jména Pavol a Pavel i rozdílných akademických titulů: Ing., CSc. a RSDr.? (odpovídá Pavel Minařík)
Generál Gavlas byl v čs. armádě pouze jeden. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.5.1990. Podle životopisu, publikovaného 5.5.1990 v Obraně lidu, prošel různými funkcemi se zpravodajským zaměřením. Mimo jiné byl náčelníkem katedry vojenského zpravodajství na VAAZ Brno a zástupcem náčelníka Zpravodajské správy GŠ ČSLA. V době jmenování do první generálské hodnosti zastával funkci náčelníka Sekretariátu MNO. Následně se stal náčelníkem Vojenského obranného zpravodajství (tj. bývalé VKR) a ředitelem Institutu pro strategická studia. V současné době genmjr. vz. doc. Ing. Pavol Gavlas, CSc. přednáší na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze o vnitřní i mezinárodní bezpečnosti.
V tomto případě mohlo dojít k záměně s RSDr.Josefem Pavlasem, jmenovaným do hodnosti generálmajora 1.5.1987 (viz odpověď na dotaz čís. 945). V době svého jmenování vykonával funkci náčelníka politického oddělení – zástupce velitele 4. armády, do níž byl ustanoven po ukončení studia na VA GŠ OS SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě v říjnu 1984 jako plk. gšt. V září 1989 odešel do Tábora, kde se stal zástupcem náčelníka politické správy Západního vojenského okruhu. Po zrušení politických orgánů v ČSLA,které proběhlo na sklonku prosince 1989, se stal náčelníkem nově vytvořené Správy výchovy a kultury na FMNO v Praze. Po zrušení uvedené správy se počátkem prosince následujícího roku vrátil na velitelství 4. armády do Písku a až do jeho zrušení v prosinci 1991 zde působil jako zástupce náčelníka štábu.
1207. Z pověření Městského úřadu v Hranicích se podílím na zpracování historie Drahotuš, v současnosti místní části města Hranice. V letech 1948-1949 byl předsedou zdejšího MNV pplk. Josef Strašil, pozdější generál a vedoucí sekretariátu MNO Alexandra Čepičky. V pamětech absolventů VA Hranice je uváděn jako hlavní organizátor politických čistek ve VA Hranice po únoru 1948.Podobně postupoval i ve funkci předsedy AVNF a předsedy MNV v Drahotuších. Prosím o poskytnutí základních údajů z jeho životopisu. Především bych potřeboval data narození a úmrtí a údaje o jeho činnosti za nacistické okupace a později v postavení generála. Současně prosím o poskytnutí podobných údajů i o jeho nástupci v pozici předsedy AVNF a MNV škpt. Ladislava Rovenského (Röschla). (odpovídá Pavel Minařík)
Josef Strašil se narodil 28.2.1909 v Čáslavi. Vojenskou základní službu prodělal v letech 1929 až 1931. Nejprve absolvoval Školu na důstojníky pěchoty v záloze v Litoměřicích a poté sloužil ve funkci zástupce velitele čety u Instrukčního praporu v Milovicích. V civilním životě působil jako učitel na různých školách na jižní Moravě a do roku 1938 byl postupně povyšován až do hodnosti nadporučíka pěchoty v záloze. Po německé okupaci se v místě svého bydliště zapojil do činnosti Stráže Národního souručenství a po jejím zákazu se pokusil navázat spojení s odbojovou organizací Obrana národa. V prosinci 1940 byl zatčen, odvezen do Brna a následně až do konce války vězněn v různých koncentračních táborech na území Německa, za což byl v květnu 1947 vyznamenán Čs. válečným křížem 1938 a Čs. vojenskou medailí „Za zásluhy mimo boj“ 1. stupně. Vojenskou službu v čs. armádě opětovně nastoupil v červnu 1945, kdy se stal velitelem roty samopalníků u pěšího pluku 5 v Praze a Bílině. Ještě v témže měsíci byl přeložen k oddělení výchovy a osvěty 1. pěší divize do Postoloprt a po krátké době již působil při zajišťování pohraničí jako osvětový důstojník pěšího pluku 28 v České Lípě. V červenci nastoupil do kurzu pro osvětové důstojníky v Praze a v srpnu 1945 byl přeložen do Vojenské akademie v Hranicích. Zde byl zařazen jako osvětový důstojník baterie, později oddílu. Na kapitána byl povýšen v září 1945 a štábním kapitánem se stal v říjnu 1946 (za půl roku byla účinnost tohoto povýšení změněna na leden 1946). O dva roky později následovalo souběžné povýšení na majora (s účinností od března 1948) a podplukovníka (s účinností od září 1948). Od prosince 1948 zastával funkci zástupce velitele akademie pro výchovu a osvětu. V červenci 1950 se stal náčelníkem sekretariátu ministra národní obrany. Následovalo povýšení na plukovníka (říjen 1950), brigádního generála (duben 1952) a generálporučíka(květen 1955). V čele sekretariátu ministra setrval až do května 1956. Poté byl nejprve převeden do kádrové dispozice a následně v červenci 1956 přeložen do zálohy. Po ukončení služby v armádě se vrátil ke své učitelské profesi.Generálporučík Strašil zemřel 30.3.1963 v Praze.
Ohledně škpt. Ladislava Rovenského (Röschla) nemáme žádné informace. V případě, že znáte rok jeho narození, můžete se obrátit na Vojenský ústřední archiv (Sokolovská 136, Praha 186 00) s žádostí o vyhledání jeho kvalifikační listiny.
1206. Můžete popsat historii VÚ 9133? (odpovídá Pavel Minařík)
308. strážní prapor vznikl v posádce Praha 1.5.1952 a podléhal velitelství 1. vojenského okruhu. Nejprve se nacházel v karlínských kasárnách Jana Žižky z Trocnova, ale již v říjnu téhož roku se přestěhoval do kasáren Jiřího z Poděbrad na Náměstí republiky. Základem pro zřízení útvaru se stala rota čestné stráže z 80. pěšího pluku „Pražského povstání“. K hlavním úkolům praporu patřilo střežení důležitých vojenských objektů v posádce (např.objektů Lysolaje, Vršovice, Horoměřice, Hostivice, Ořechovka, Trója, Jenerálka) a reprezentace čs. armády na veřejnosti. V době svého vzniku byl prapor tvořen čtyřmi strážními a jednou čestnou rotou. V roce 1953 se počet strážních rot snížil na tři (skončilo střežení objektů VTÚ) a o dva roky později pouze na jednu, přičemž se dosavadní velitelské družstvo rozrostlo na velitelskou rotu,jejímž úkolem bylo zabezpečovat posádkové pořádkové hlídky. Mezitím 22.2.1954 prapor obdržel bojovou zástavu. V roce 1958 přešel do podřízenosti nově vytvořeného velitelství 1. armády. Zároveň vzrostl počet čestných rot na dvě, které se ovšem v roce 1963 změnily na strážní roty, jejichž celkový počet u útvaru dosáhl tří. Současně se velitelská rota reorganizovala na automobilní rotu, která i nadále zajišťovala posádkové pořádkové hlídky.V roce 1967 tato rota přešla do podřízenosti Velitelství posádky Praha a ve složení praporu ji nahradila četa týlového a technického zabezpečení.V uvedeném složení útvar setrval téměř 20 let. Jedinou podstatnější změnu představovalo jeho převedení ze složení vojsk Západního vojenského okruhu (na který byla v září 1965 reorganizována 1. armáda) do podřízenosti náčelníka Správy bojové přípravy MNO. Teprve v roce 1985 byla 1. strážní rota přeměněna na 1. čestnou rotu a četa týlového a technického zabezpečení se rozrostla na velitelskou rotu. Počátkem 90. let se prapor vrátil do Žižkových kasáren v Karlíně a v této době již podléhal Posádkovému velitelství Praha. K 1.5.1992 se uskutečnilo jeho přečíslování na 6. strážní prapor a v létě 1995 přejmenování na Čestnou stráž AČR, což bylo spojeno se zrušením úkolů spojených s výkonem strážní služby v posádce Praha. Nadále se útvar skládal ze dvou čestných rot a velitelské roty. Ke zrušení VÚ 9133 došlo 30.4.1997, fakticky se však stal součástí Posádkového velitelství Praha. Po jeho zániku přešel v červenci 2000 do organizačního rámce 6. zabezpečovací základny Praha, což bylo spojeno s přestěhováním praporu do kasáren v ulici generála Píky. Po zrušení základny se od 1.4.2004 dvě roty čestné stráže staly součástí obnoveného Posádkového velitelství Praha, společně s Posádkovou hudbou Praha, působící jako samostatný útvar od 1.5.1963, kdy se vyčlenila z Ústřední hudby ČSLA.
Ve velení útvaru se postupně vystřídali: pplk. Karel Jelínek(1952 až 1956), pplk. František Horský (1956 až 1958), pplk. Ladislav Palkovič (1958 až 1967), pplk. Josef Višnička (1967 až 1974), pplk. Jan Zborník (1975 až 1978),pplk. Ivan Novotný (1978 až 1986), pplk. Pavel Jiráček (1986 až 1994) a pplk. Petr Lédr (1994 až 1997).
1205. Můžete uvést přehled osob, které v čs. armádě v letech 1918 až 1992 získaly během své aktivní služby hodnost armádního generála? (odpovídá Pavel Minařík)
V čs. armádě sloužili následující armádní generálové:
a) 1918 až 1939
| jméno a příjmení | narození – úmrtí | datum povýšení | zastávaná funkce |
|---|---|---|---|
| Josef Bílý | 1872 – 1941 | 26.6.1931 | velitel ZVV Praha (1928 – 1935) |
| Ing. Jan Diviš | 1862 – 1934 | 20.7.1921 | přednosta I. odboru MNO (1920 – 1924) |
| Ing. Jan Drobný | 1866 – 1945 | 21.12.1926 | velitel ZVV Praha (1926 – 1929) |
| Louis Faucher | 1874 – 1964 | 21.10.1930 | náčelník FVM (1926 – 1938) |
| Eduard Kadlec | 1880 – 1961 | 31.5.1937 | velitel ZVV Brno (1935 – 1937) |
| Ludvík Krejčí | 1890 – 1972 | 14.3.1934 | náčelník HŠ (1933 – 1939) |
| Josef Kroupa | 1861 – 1924 | 29.12.1922 | velitel 7. divize Olomouc (19 – 1923) |
| Alois Podhajský | 1864 – 1946 | 16.12.1921 | velitel ZVV Brno (1918 – 1927) generální inspektor (1927 – 1934) |
| Lev Prchala | 1892 – 1963 | 5.3.1936 | velitel ZVV Košice (193 – 1938) velitel ZVV Bratislava (1938 – 1939) |
| Jan Syrový | 1888 – 1970 | 21.12.1926 | náčelník HŠ (1926 – 1933) generální inspektor (1933 – 1938) předseda vlády a ministr NO (1938 – 1939) |
| Ing. František Škvor | 1868 – 1944 | 10.2.1925 | přednosta I. odboru MNO (1924 – 1925) velitel ZVV Bratislava (1925 – 1932) |
| Josef Šnejdárek | 1875 – 1945 | 30.11.1930 | velitel ZVV Košice (1925 – 1932) velitel ZVV Bratislava (1932 – 1935) |
| Vladimír Šokorov | 1868 – 1940 | 19.3.1925 | u prezidiálního odboru MNO (1920 – 1925) |
| Sergej Vojcechovský | 1883 – 1951 | 30.12.1929 | velitel ZVV Brno (1927 – 1935) velitel ZVV Praha (1935 – 1939) |
| Josef Votruba | 1879 – 1959 | 22.12.1936 | velitel ZVV Bratislava (1935 – 1938) |
Pozn.:
Do přehledu byly rovněž zahrnuty osoby v hodnosti generála3. hodností třídy, která se 16.12.1927 změnila na hodnost armádního generála.
b) 1945 až 1992
| Bohumil Boček | 1894 – 1952 | 1.3.1946 | náčelník HŠ (1945 – 1948) |
| JUDr. Alexej Čepička | 1910 – 1990 | 1.10.1950 | ministr národní obrany (1950 – 1956) |
| Šimon Drgáč | 1892 – 1980 | 1.10.1949 | náčelník HŠ (1848 – 1950) |
| Ing. Martin Dzúr | 1919 – 1985 | 1.5.1972 | ministr národní obrany (1968 – 1985) |
| Antonín Hasal | 1893 – 1960 | 1.8.1945 | ministr dopravy (1945 – 1946) přednosta VKPR (1946 – 1948) |
| Sergej Ingr | 1894 – 1956 | 7.9.1947 | velvyslanec v Nizozemí (1947 – 1948) |
| Karel Klapálek | 1893 – 1984 | 1.4.1946 | velitel 1. oblasti (1945 – 1950) |
| Alois Liška | 1895 – 1977 | 1.4.1946 | velitel VŠV (1945 – 1948) |
| Bohumír Lomský | 1914 – 1982 | 5.11.1959 | ministr národní obrany (1956 – 1968) |
| Zdeněk Novák | 1891 – 1988 | 1.4.1946 | velitel 3. oblasti (1945 – 1950) |
| JUDr. Jaroslav Procházka | 1897 – 1980 | 1.10.1950 | náčelník GŠ (1950 – 1952) |
| Otakar Rytíř | 1913 – 1979 | 1.5.1966 | náčelník GŠ (1958 – 1968) předseda ÚV Svazarmu (1970 – 1977) |
| Jan Satorie | 1894 – 1985 | 1.12.1949 | přednosta VKPR (1949 – 1952) |
| Ludvík Svoboda | 1895 – 1979 | 1.8.1945 | ministr národní obrany (1945 – 1950) |
| Ing. Miroslav Vacek | 1935 | 1.5.1990 | ministr národní obrany (1989 – 1990) |
| Ing. Milán Václavík | 1928 | 1.10.1986 | ministr národní obrany (1985 – 1989) |
1204. Rád bych se dozvěděl, jakou hodnost měl v roce 1945 Alexej Čepička, případně jaká byla jeho hodnost před nástupem na MNO? Zároveň bych se rád dozvěděl podrobnosti u gen. Zdeňka Korandy, šéfa kádrové správy v době ministra Čepičky. (odpovídá Pavel Minařík)
Zdeněk Koranda se narodil 12.6.1906 v Lužné. V čs.armádě sloužil již v době 1. republiky. Po skončení 2. světové války nastoupil jako topograf na Vojenský zeměpisný ústav v Praze. Od října 1945 do července 1948 studoval na Vysoké škole válečné a po jejím skončení se vrátil na Vojenský zeměpisný ústav, kde působil jako zástupce přednosty popisného odboru. V prosinci 1948 se stal přednostou osobní skupiny 4. (organizačního)oddělení Hlavního štábu a v listopadu 1949 přešel jako vedoucí oddělení na X. (kádrový) odbor MNO. Po jeho transformaci na Hlavní kádrovou správu se v srpnu 1950 stal 1. zástupcem jejího náčelníka. Již v březnu 1951 stanul v čele Hlavní kádrové správy a uvedenou funkci zastával do října 1953.Do hodnosti brigádního generála byl povýšen 15.12.1951. Po odchodu z HKS se nacházel v kádrové dispozici a v prosinci 1953 se stal náčelníkem vojenského oddělení ministerstva školství. V říjnu 1956 byl opětně převeden do kádrové dispozice a v prosinci téhož roku odešel do zálohy.
Alexej Čepička se podrobil odvodu 10.6.1930 coby studující právní praktikant a k 1.10.1930 byl zařazen do branné moci jako vojín v náhradní rotě u pěšího pluku 3 v Kroměříži, přičemž mu týmž dnem byla udělena trvalá dovolená. Ke skutečnému výkonu vojenské presenční služby nastoupil po ukončení studia na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze dnem 1.10.1937 u pěšího pluku 27 v Uherském Hradišti. Následně byl odeslán do Školy pro důstojníky pěchoty v záloze organizované v rámci 7. divize v Olomouci, v důsledku čehož mu byl přiznán charakter aspiranta. I přes svoji zálibu v plavání a lyžování byl ze zdravotních důvodů již 23.12.1937 propuštěn na trvalou dovolenou, což bylo spojeno s odnětím charakteru aspiranta. Následně byl k 12.10.1938 superarbitrován. Po ukončení války došlo dnem 30.9.1945 k upravení jeho branného poměru z trvalé dovolené na náhradní zálohu a prominutí pětiměsíční služební povinnosti. Po šesti měsících od nástupu do funkce ministra národní obrany (25.4.1950) byl jmenován do hodnosti arm. gen.(3.10.1950).
1203. Prosím o jména velitelů, náčelníků štábu a zástupců velitelů 20. motostřelecké divize. (odpovídá Pavel Minařík)
20. motostřelecká divize vznikla 1.10.1958 reorganizací dosavadní 20. střelecké divize. Pod tímto názvem působila do 31.10.1991, kdy byla reorganizována na 20. mechanizovanou divizi.
Ve velení divize se postupně vystřídali:
| plk. Jan Voštera | 1958 – 1959 |
| pplk./plk. Evžen Blahut | 1959 – 1964 |
| pplk./plk./genmjr. Stanislav Petržíla | 1964 – 1968 |
| pplk./plk. Josef Němec | 1968 – 1969 |
| plk. Jan Král | 1969 – 1971 |
| plk. gšt./genmjr. Zdeněk Vondrák | 1971 – 1974 |
| plk. gšt. Emil Líška | 1974 – 1976 |
| pplk. gšt./plk. gšt./genmjr. Miroslav Vacek | 1976 – 1979 |
| plk. gšt./genmjr. Pavel Vrlík | 1979 – 1981 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Břetislav Nytra | 1981 – 1986 |
| pplk. gšt./plk. gšt./genmjr. Miroslav Matějka | 1986 – 1991 |
Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:
| pplk. Josef Lázinka | 1958 – 1960 |
| mjr. Ludvík Paseka | 1960 – 1961 |
| pplk. Jiří Jánský | 1961 |
| pplk. Josef Lázinka | 1961 – 1962 |
| pplk. Zdeněk Svatoš | 1962 – 1966 |
| pplk. František Janošek | 1966 – 1968 |
| pplk. Bedřich Křivanec | 1968 – 1970 |
| plk. Jan Plesnivý | 1970 – 1973 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Emil Líška | 1973 – 1974 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Miloslav Juříček | 1974 – 1975 |
| mjr./pplk. František Podešva | 1975 – 1978 |
| mjr. Ivan Halva | 1978 – 1980 |
| pplk. gšt. Břetislav Nytra | 1980 – 1981 |
| mjr./pplk. Miroslav Matějka | 1981 – 1984 |
| pplk. gšt. Ivan Todavčič | 1984 – 1985 |
| mjr. Michal Miťka | 1985 – 1986 |
| mjr./pplk. Ladislav Petráš | 1986 – 1988 |
| mjr. gšt./pplk. gšt. Michal Miťka | 1988 – 1989 |
| pplk. Jaroslav Urban | 1989 – 1990 |
| plk. František Jedlánek | 1990 – 1991 |
Funkci zástupce velitele zastávali:
| nezjištěno | 1958 – 1968 |
| pplk. Igor Papoušek | 1968 – 1972 |
| nezjištěno | 1972 – 1974 |
| pplk./plk. Josef Říha | 1974 – 1978 |
| pplk. Josef Urbanec | 1978 – 1982 |
| pplk. Jiří Bulka | 1982 – 1985 |
| mjr. Vojtěch Seidl | 1985 – ???? |
| nezjištěno | ???? – 1991 |
1202. Jaké jsou TTD samohybného kanónu ráže 203mm 2S7:
a.) kdy byl v ČSLA zaveden do výzbroje?
b.) v jakém množství a u kterých VÚ byl zastoupen?
c.) jakou munici používal?
d.) kdy byl vyřazen a zda se ještě nachází v naší armádě?
(odpovídá Pavel Minařík)
Zaveden do výzbroje byl v roce 1984, dovezl se v počtu 12 ks, tvořil výzbroj dělostřeleckého oddílu velké mohutnosti v Žamberku a z výzbroje byl vyřazen v roce 1993. V současnosti je k vidění ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech (jako statický exponát pod ESO přístřeškem) a při dětském dnu (v průběhu dynamické i statické ukázky)pořádaném koncem měsíce května i v opravárenském útvaru v Jaroměři-Josefově (u letiště). Námi dovezené kanony používaly pouze klasickou munici (tříštivotrhavou), protože montážní prvky, potřebné pro střelbu jadernou municí, nám nebyly dodány.
1201. Kolega, ktorý slúžil niekedy v 70. rokoch na ZVS tvrdí, že existovala čs. jednotka, ktorá mala mať vo výzbroji T-62. Túto, pravdepodobne legendu spomínali viacerí vtedajší vojaci ZVS. Nakoľko je to pravda a nakoľko len dezinformácia? Existovala aspoň snaha otestovať T-62 v čs. armáde ? Uvítam akékoľvek podrobnosti. (odpovídá Pavel Minařík)
Tanky T-62 se ve výzbroji čs. armády nenacházely. Již v roce 1965 bylo přijato rozhodnutí nepřipravovat jejich licenční výrobu, jeden přezbrojovací cyklus vynechat a v 70. letech provést přezbrojení na moderní tank (první T-72 byly dovezeny v roce 1978). Důvodem nezavedení tanku T-62 do naší armády bylo nedostatečné navýšení bojové hodnoty v porovnání s vynaloženými finančními náklady, při porovnání s modernizací tanku T-55 naT-55A.