2205. Nevíte, jaké tankové jednotky plánovala čs. armáda vytvořit v případě mobilizace v roce 1939? A s jakými tanky se pro ně počítalo? (odpovídá Pavel Šrámek)
V mobilizačním období od 15. 2. 1939 počítala československá armáda s postavením následujících tankových jednotek (dobově útočné vozby):
1) 7 praporů lehkých tanků (č. 1-5, 7, 8) o třech rotách,
2) 5 rot lehkých tanků (č. 81-85),
3) 20 čet lehkých tanků (č. 1-13, 16-22),
4) 23 čet tančíků (č. 1-23),
5) 4 prapory středních tanků (č. 11-14) o dvou rotách.
Prapory lehkých tanků byly zařazeny do rychlých divizí, a to č. 1 a 2 do 1. rychlé divize, č. 3 a 4 do 2. rychlé divize, č. 5 do 3. rychlé divize a č. 7 a 8 do 4. rychlé divize. Dále byly do rychlých divizí zařazeny čtyři roty lehkých tanků v rámci motorizovaného přezvědného oddílu, a to č. 81 do 1. rychlé divize, č. 82 do 2. rychlé divize, č. 83 do 3. rychlé divize a č. 84 do 4. rychlé divize. Rota lehkých tanků č. 85 byla součástí motorizovaného přezvědného oddílu 14. divize.
Čety lehkých tanků byly zařazeny do smíšených přezvědných oddílů divizí, a to vždy pro divizi stejného čísla jako číslo čety.
Čety tančíků byly po jedné, dvou či čtyřech zařazeny u většiny pohraničních krajů (v roce 1938 hraničních oblastí), a to č. 1 a 2 u 42. pohraničního kraje, č. 3 u 98. pohraničního kraje, č. 4 u 67. pohraničního kraje, č. 5 a 6 u 53. pohraničního kraje, č. 7 u 78. pohraničního kraje, č. 8 a 9 u 62. pohraničního kraje, č. 10 a 11 u 74. pohraničního kraje, č. 12 u 35. pohraničního kraje, č. 13 a 14 u 28. pohraničního kraje, č. 15 u 77. pohraničního kraje, č. 16 a 17 u 61. pohraničního kraje, č. 18 a 19 u 46. pohraničního kraje, č. 20 až 23 u 57. pohraničního kraje.
Pokud jde o konkrétní typy lehkých tanků, prapory lehkých tanků měly tvořit tanky vz. 34 (1 prapor) a vz. 35 (6 praporů), pro samostatné roty a čety lehkých tanků se počítalo s novým tankem vz. 38. Čety tančíků disponovaly tančíky vz. 33.
Prapory středních tanků byly vedeny jako nezařazené a měly se postavit pouze personálně, neboť pro ně zatím nebyly k dispozici střední tanky.
2204. Dobrý den, v odpovědi na jeden ze zdejších starších dotazů je možné dozvědět se, že polská a maďarská vojska neměla v úmyslu na podzim roku 1938 napadnout Československo. Čs. armáda ale přesto část svých vojsk umístila i proti těmto státům. Znamená to tedy, že tato skutečnost nebyla tehdy dostatečně nebo vůbec známá čs. představitelům a k jejímu objevení došlo až mnohem později na základě zkoumání dokumentů v archivech? Dále by mě zajímalo něco bližšího o mobilizaci rumunské armády v roce 1938 proti Maďarsku, což mělo pomoci čs. armádě, údajně se jedná o málo známý fakt. (odpovídá Pavel Šrámek)
Polsko a Maďarsko na podzim 1938 nevylučovaly vojenský zásah proti Československu a podnikly v tomto směru přípravy, avšak polská akce se měla týkat pouze oblasti Těšínska a Maďarsko by vojensky zasáhlo proti jižnímu Slovensku a Podkarpatské Rusi až poté, co by bylo zřejmé, že Československo válku s Německem prohrává a nedostane se mu žádné pomoci.
O tom však vedení státu a hlavně velení československé armády nevědělo. O Polsku chyběly informace a předpokládalo se, že jeho případný vojenský zásah se zaměří nejen na Těšínsko, ale také proti Slovensku. O Maďarsku zpravodajské informace byly a podle nich se na jeho území už nacházeli němečtí vojáci (což neodpovídalo skutečnosti), takže se nevylučovalo jejich zapojení do maďarského útoku. Českoslovenští představitelé tak skutečně na podzim 1938 měli nepřesné a neúplné informace.
Pokud jde o rumunská vojenská opatření na podzim 1938, v literatuře se opakovaně uvádí, že rumunská armáda povolala záložníky, ale podrobnější údaje publikovány nebyly, aspoň nám to není známo.
2203. Dobrý den, chtěla jsem poprosit o radu. Pátráme po mém dědečkovi, legionáři Emiliánu Bednářovi. V jeho dokumentech jsme našli, že pracoval v DOV Litoměřice. Domníváme se, že se jedná o nějaký vojenský úřad. (odpovídá Pavel Šrámek)
Jednalo se o doplňovací okresní velitelství (DOV), která byla vojenským úřadem doplňovací služby československé armády. Každé toto velitelství zahrnovalo několik politických okresů státní správy, v nichž vedlo evidenci vojáků, zabezpečovalo odvod branců a následné rozdělení odvedených k výkonu vojenské služby nebo provádělo výběr osob, které budou zařazeny do náhradní zálohy. Váš dědeček byl důstojníkem doplňovací služby, proto sloužil na doplňovacím okresním velitelství.
2202. Píši kompilaci ve slovenském jazyce o čs. opevněních 1933-1938 a měl bych na Vás pět otázek:
1. Do čelní polokopule měl být nainstalován PT kanón sólo (Q), nebo dvojče Q+Q anebo mělo jít o zbraň L1?
2. Dělostřelecký pozorovací zvon měl mít košilku silnou 15 mm nebo 20 mm?
3. Ochranná deska, která měla chránit střílnovou vložku dělostřeleckého pozorovacího zvonu, měla mít sílu 50 nebo 80 mm?
4. Zkratka p/s znamená periskop a granátový skluz pod sebou, resp. nad sebou (p = periskop, s = granátový skluz)?
5. Číslo 15 463 se týkalo naplánovaných/zadaných objektů lehkého opevnění jen nového vzoru anebo obou vzorů – starých i nových, resp. vz. 37 i vz. 36?
Na internetu a v literatuře každý autor udává jiné údaje. Proto jsem si řekl, že budu kontaktovat přímo vás. (odpovědi 1 až 4 Michal Prášil, odpověď 5 Pavel Šrámek)
Ad 1) Škodovka to nazývala „čelní pancéřová střílna se zbraní L“, tedy šlo o smíšené dvojče. Někde je uváděno zbraň L, někde L1, to na věci nic nemění. Obdobně návrh přejímacích podmínek zpracovaný VTLÚ na začátku prosince 1937 nazývá zbraň „4cm kanon vz. 36 v čelní pancéřové střílně“, ale v textu se jasně píše o dělu a kulometu, tedy smíšeném dvojčeti. Ve spisech ŘOP se opakovaně píše o smíšeném dvojčeti L1.
Ad 2) Na výkresu Škodovky Zb 101.744 z 8. října 1937 je kreslen ochranný plech tloušťky 15 mm, mezera mezi plechem a zvonem je 20 mm. Stejně je to kótováno na obdobném výkresu VHHT z prosince 1937.
Ad 3) Deska nemá všude stejnou tloušťku. Na vnitřní straně je rovná, na vnější je do rádiusu. Uprostřed, tj. na nejsilnějším místě má tloušťku 30 mm.
Ad 4) Zkratka p/s (nebo též p+s, případně v obráceném pořadí) znamená periskop a granátový skluz těsně vedle sebe, případně nad sebou. Používala se, když to na výkresu nebylo v daném měřítku srozumitelné.
Ad 5) V tzv. Husárkově programu výstavby opevnění z listopadu 1937, kde se číslo 15463 objevuje, se hovoří pouze o lehkých objektech bez dalšího dělení, takže uvedené číslo podle nás zahrnuje veškeré lehké objekty.
2201. Rád bych se zeptal na historii Dělostřeleckého pluku 1 předválečné čs. armády a jaké jednotky stavěl za mobilizace v září 1938. Dále by mne zajímalo, jaké jednotky stavěly za mobilizace Pěší pluky 2, 42 a 44. Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Dělostřelecký pluk 1 vznikl v roce 1920 z 1. čs. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova ruských legií, jeho náhradní baterie pak z domácího dělostřeleckého pluku 1. Skládal se z velitelství, I. a II. oddílu a náhradní baterie (od září 1933 náhradní oddíl), v říjnu 1924 vznikl ještě III. oddíl. Celý pluk byl umístěn nejprve v Praze, od listopadu 1927 pak v Ruzyni, jen III. oddíl se v říjnu 1933 přemístil do Bíliny. Dělostřelecký pluk 1 patřil do složení 1. divize, od ledna 1923 měl název „Jany Žižky z Trocnova“.
Původně byl I. a II. dělostřelecký oddíl vyzbrojen lehkými kanony a III. oddíl lehkými houfnicemi, v roce 1936 byl II. oddíl přezbrojen na lehké houfnice. V dubnu 1938 byla u pluku zřízena asanační rota. Dne 23. května 1938 se velitelství pluku, I. oddíl a asanační rota přemístily do Jihlavy a nově podléhaly Skupině 2. Stejného dne se II. oddíl přesunul do Třebíče a koncem června 1938 rovněž do Jihlavy. V říjnu 1938 se III. oddíl přesunul z Bíliny do Ruzyně, kam se v listopadu vrátil i zbytek pluku z Jihlavy. V Ruzyni dělostřelecký pluk 1 zůstal až do okupace v březnu 1939 a zániku československé armády.
Pokud jde o útvary stavěné za mobilizace, seznamy útvarů z roku 1938 se nedochovaly, takže uvádíme seznamy stavěných útvarů platné od jara 1939.
Dělostřelecký pluk 1
| Útvary kategorie A: | – velitelství dělostřeleckého pluku 1 – velitelství dělostřeleckého oddílu I/1 – 1. až 3. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu II/1 – 4. až 6. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu III/1 – 7. až 9. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu 501 – 1. až 3. baterie – asanační rota 81 |
| Útvary kategorie B: | – velitelství dělostřeleckého pluku 18 – velitelství dělostřeleckého oddílu I/18 – 1. až 3. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu II/18 – 4. až 6. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu III/18 – 7. až 9. baterie – velitelství zbrojního parku 18 – pěší muniční kolona 18 – lehká dělostřelecká kolona 18 – dělostřelecká pracovní rota 18 – velitelství zbrojního parku 201 – smíšená muniční kolona 201 – dělostřelecká pracovní rota 201 – velitelství zbrojního parku 204 – smíšená muniční kolona 204 – dělostřelecká pracovní rota 204 – vozatajský doplněk pro mostovou soupravu 1, 2, 24, 25, 49, 50 – vozatajský doplněk pro ženijní park 51, 52, 61 |
| Útvary kategorie C: | – náhradní oddíl |
Pěší pluk 2
| Útvary kategorie A: | – velitelství pěšího pluku 2 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/2. pěší prapor – II/2. pěší prapor – III/2. pěší prapor – IV/2. pěší prapor – stálá kulometná rota proti letadlům 1/2, 2/2 |
| Útvary kategorie B: | – velitelství pěšího pluku 52 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/52. pěší prapor – II/52. pěší prapor – III/52. pěší prapor – štábní rota 3 – pracovní rota 5, 6 – I/2. pochodový prapor – II/2. pochodový prapor |
| Útvary kategorie C: | – náhradní prapor – asistenční rota 2 – železniční strážní oddíl 21 – nádražní velitelství Ústí nad Labem, Litoměřice – přechodné nádražní velitelství |
Pěší pluk 42
| Útvary kategorie A: | – velitelství pěšího pluku 42 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/42. pěší prapor – II/42. pěší prapor – III/42. pěší prapor – IV/42. pěší prapor – štábní rota 33 |
| Útvary kategorie B: | – velitelství pěšího pluku 92 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/92. pěší prapor – II/92. pěší prapor – III/92. pěší prapor – I/42. pochodový prapor – II/42. pochodový prapor |
| Útvary kategorie C: | – náhradní prapor – asistenční rota 42 – železniční strážní oddíl 20 – nádražní velitelství Kralupy nad Vltavou, Česká Lípa, Terezín-Bohušovice – přechodné nádražní velitelství |
Pěší pluk 44
| Útvary kategorie A: | – velitelství pěšího pluku 44 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/44. pěší prapor – II/44. pěší prapor – III/44. pěší prapor – IV/44. pěší prapor – obrněný vlak 33 (improvizovaný) |
| Útvary kategorie B: | – velitelství pěšího pluku 94 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/94. pěší prapor – II/94. pěší prapor – III/94. pěší prapor – pracovní rota 49, 50 – velitelství etapního okrsku 35 – etapní strážní četa 61, 62, 63, 64, 65 – I/44. pochodový prapor – II/44. pochodový prapor |
| Útvary kategorie C: | – náhradní prapor – asistenční rota 44 – železniční strážní oddíl 23 – nádražní velitelství Liberec, Turnov |
IV. prapory pěších pluků 2, 42 a 44 měly podle původních předpokladů vzniknout 1. října 1938 na základě dosavadních strážních praporů XXIII, XXII a XXX.
2200. V rodinnom archíve som našiel fotografiu starého otca v uniforme z 1. republiky, z ktorej som identifikoval, že slúžil v 46. pešom pluku v Chomutove. Fotografia však vznikla v ateliéry v Aši. Silne pochybujem, že by si starý otec odskočil pre fotografiu z Chomutova do Ašu. Preto by som sa rád spýtal, nebol 46. peší pluk (alebo možno iba jeho časť) dislokovaný v Aši? (odpovídá Pavel Minařík)
Odloučeně od hlavních sil pěšího pluku 46, dislokovaného v Chomutově, se trvale nacházel pouze I.prapor ubytovaný v Kadani. Náhradní prapor byl přesunut v červnu 1934 z Chomutova do Podbořan a počátkem září 1938 do Kladna. Kromě toho se v červnu 1938 přestěhoval III.prapor z Chomutova do Mostu. Je ale možné, že příslušníci pěšího pluku 46 byli v Aši někdy krátkodobě ubytovaní, například při nějakém cvičení.
V městečku Aš jedinou vojenskou posádku tvořila 2.rota hraničářského praporu 5 od prosince 1920 do října 1926.
2199. Nevíte, jaké bylo složení mírového velitelství divize pro rok 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Velitelství divize se v roce 1938 skládalo z:
a) velitele a zástupce velitele,
b) štábu,
c) velitelství dělostřelectva,
d) řídících orgánů služeb (zdravotnické, intendanční, veterinářské, duchovní),
e) pomocného úřadu,
f) pomocného družstva,
g) hospodářské správy.
Štáb velitelství divize tvořil náčelník a čtyři oddělení: 1. (organizační), 2. (zpravodajské), 3. (operační) a 4. (materiální). Každé oddělení štábu se skládalo zpravidla z přednosty oddělení, přiděleného důstojníka a kancelářského personálu.
Velitelství dělostřelectva se skládalo z velitele, přiděleného důstojníka a kancelářského personálu.
Zdravotnická a veterinářská služba byla složena z přednosty a podle potřeby z přiděleného kancelářského personálu. Intendanční službu vykonávala intendance divize složená z přednosty, přidělených důstojníků a kancelářského personálu. Duchovní službu vykonávala katolická duchovní správa složená z duchovního správce a podle potřeby z přiděleného kancelářského personálu.
Pomocný úřad byl složen z přednosty a kancelářského pomocného personálu, který byl zpravidla rozdělen mezi podatelnu, pisárnu, výpravnu, spisovnu, případně též knihovnu.
Pomocné družstvo tvořili poddůstojníci a mužstvo všech složek velitelství divize.
2198. Dávám dohromady kapitolku o chystaném, ale neuskutečněném cvičení čs. letectva na podzim 1938. V práci „Ve stínu Mnichova. Z historie československé armády 1932-1939“ jsem narazil na text, týkající se cvičení v listopadu 1937: „Řadu nedostatků odhalilo cvičení u československého vojenského letectva“. Nemáte k tomu prosím nějaké podrobnosti? (odpovídá Pavel Šrámek)
K dispozici máme jen informace, které jsme publikovali na našem webu v části Dokumenty a vzpomínky. Zde se uvádí: „Řadu nedostatků odhalilo cvičení u československého vojenského letectva. Bylo vybaveno zastarávající leteckou technikou, nemělo potřebnou zálohu ani v případě osob, ani v případě materiálu a scházelo také dostatečné množství letišť.“
Tím neuskutečněným cvičením máte na mysli zřejmě zvláštní cvičení bojového letectva naplánované na 28. až 30. září 1938 v prostoru Mladé Boleslavi a Nových Benátek. Účelem cvičení bylo zjistit časová data pro zasazení bojového letectva při zajištění hranic a získat zkušenosti o možnostech bitevních útoků s letouny B-71 na motorizované jednotky. Cvičení se měly zúčastnit stíhací peruť II/4, bombardovací peruť I/6, pozorovací letka 1, zvědná letka 66 a velitelství letecké brigády.
2197. Mám lístek polní pošty z podzimu 1938, na kterém je podepsán por. tel. v záloze Adolf Trdla. Na lístku je razítko polní pošty č. 60. Dá se nějak zjistit, u kterého útvaru dotyčný poručík tehdy sloužil? (odpovídá Pavel Šrámek)
Podle schematismu důstojníků v záloze z roku 1937 poručík Trdla příslušel k telegrafnímu praporu 7 v Turčianském Sv. Martinu na Slovensku. Polní pošta 60 pak podléhala Hlavnímu velitelství a sídlila v Račicích na Vyškovsku. Takže lze předpokládat, že poručík Adolf Trdla sloužil u některého útvaru podřízeného Hlavnímu velitelství a vytvářeného telegrafním praporem 7. Podle našich informací stavěl tento telegrafní prapor polní poštu 60 a stavební telegrafní rotu 94, ostatní útvary telegrafního vojska pro Hlavní velitelství stavěly jiné telegrafní prapory. Domnívám se proto, že Adolf Trdla sloužil na podzim 1938 buď u stavební telegrafní roty 94, nebo u polní pošty 60.
2196. Setkal jsem se s pojmem, z roku 1938 tuším, prezidiální odbor MNO a tak zvaný VI. odbor (politicko-právní). Lze sdělit něco o jejich působnosti? (odpovídá Pavel Minařík)
Do působnosti Prezidia MNO, respektive Prezidiálního odboru, náležely záležitosti týkající se celého rezortu obrany. Zejména se jednalo o vnitřní správu a organizační řád ministerstva coby ústředního orgánu státní správy, vnější styk ministerstva a jeho vrcholných funkcionářů s jinými státními orgány nebo veřejností.
Prezidium MNO se začalo konstituovat 11.3.1919, kdy tehdejší ministr národní obrany jmenoval jeho první vedoucí představitele. Z počátku ho tvořily skupina vojenská, skupina politická a skupina administrativní. Poslední z uvedených skupin byly postupně rovněž podřízeny: ředitelství kanceláří, správa budov, štábní oddíl (1.1.1925 přejmenován na pomocnou rotu MNO), ordinující lékař a telefonní ústředny. Kromě toho byla skupině administrativní přidělena knihovna i účtárna MNO. V březnu 1922 se dosavadní skupiny rozšířily na oddělení. V podřízenosti přednosty Prezidia MNO tak nadále působilo Politické oddělení (od ledna 1927 jako 2.oddělení), Vojenské oddělení (od ledna 1927 coby 1.oddělení) a Administrativní oddělení (se všemi dřívějšími podřízenými či přidělenými orgány, které po zániku oddělení v lednu 1927 přešly pod přednostu prezidia sdruženy do tzv. Ředitelství pomocných orgánů a úředních publikací). Složení Prezidia MNO dočasně doplnilo rovněž Zahraniční oddělení (od března 1922 do května 1926). Působnost tohoto oddělení ve vztahu k domácím i zahraničním vojenským přidělencům po jeho zániku převzalo 2.(zpravodajské) oddělení Hlavního štábu.
V lednu 1930 došlo k přejmenování Prezidia MNO na Prezidiální odbor MNO, který se nadále skládal z 1.oddělení (vojenského) se skupinou všeobecnou a skupinou disciplinární; 2.oddělení (politického) se skupinou ústavní a parlamentní a skupinou rozpočtovou; 3.oddělení (všeobecného) se skupinou úředních publikací (zahrnovala Ústřední knihovnu MNO a redakce: věstníků, schematismu, domácích rozkazů, služebních předpisů) a Ředitelstvím pomocných orgánů (podléhalo mu ředitelství kanceláří, ústřední výpravna, hlavní podatelna, úřední lékař, správa budov, pomocná rota MNO). K Prezidiálnímu odboru byl rovněž přičleněn Odvolací kárný výbor MNO. V uvedeném složení působil Prezidiální odbor až do nacistické okupace v březnu 1939. Následně se transformoval na Prezidium MNO se skupinami: vojenskou; rozpočtovou a politickou; všeobecnou. Prezidium svoji činnost ukončilo na sklonku roku 1939.
Součástí Ministerstva národní obrany, konstituovaného na přelomu let 1918-1919, se stal rovněž Odbor legislativně právní. Po reorganizaci MNO, provedené k 15.10.1919, se zmíněný odbor transformoval na Odbor politicko-právní do jehož složení náležely: oddělení osobních záležitostí civilních státních zřízenců, oddělení politicko-administrativních záležitostí branného zákona, oddělení politicko-administrativních záležitostí zákona o odvodu, oddělení provádění zákona o válečných úkonech a oddělení statistické.
Další reorganizace následovala v listopadu 1920 a Odbor politicko-právní nadále tvořilo: oddělení legislativní, oddělení doplňovací, oddělení sociálně-politické, oddělení politicko-administrativní a od ledna 1921 přechodně taktéž oddělení reparační.
V březnu 1922 proběhly další změny ve vnitřním složení MNO, po jejichž ukončení se Politicko-právní odbor skládal z: 10.oddělení (legislativního), 11.oddělení (politicko-administrativního), 12.oddělení (sociálně-politického), 13.oddělení (doplňovacího) a na přechodnou dobu přičleněného 45.oddělení (reparačního). Poněkud neobvyklé číslování vycházelo z faktu, že prvních devět oddělení v této době tvořilo Hlavní štáb čs. branné moci.
V rámci konečné organizace MNO, která vstoupila v platnost dnem 1.ledna 1927, dostal označení VI.odbor (politicko-právní) a nadále ho tvořily: VI./1.oddělení (legislativní), VI./2.oddělení (civilně zaměstnanecké), VI./3.oddělení (politicko-administrativní, od roku 1934 politické administrativy vojenské) a VI./4.oddělení (všeobecně administrativní), které v září 1936 doplnilo VI./5.oddělení (soukromoprávní a nadační). V této podobě VI.odbor setrval až do okupace Československa německou armádou. Během následné likvidace čs. branné moci bylo zrušeno oddělení všeobecně administrativní, zatímco zbývající oddělení působila až do úplného zániku MNO.
2195. Dobrý den, v rámci digitalizace třebíčského městského hřbitova jsme dokumentovali i hrob plk. Bohumíra Sedláka (* 17.10.1899 + 7.7.1951). Můžete prosím zjistit bližší podrobnosti o vojenské dráze tohoto důstojníka čs. armády (před – během války i po válce)? Mám jen kusou informaci, že snad po válce byl náčelníkem letiště Kbely… Předem děkuji za jakoukoli odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Bohumír Sedlák nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě po absolvování vyšší reálné školy ve Velkém Meziříčí v roce 1917. Povolán byl k náhradnímu praporu pěšího pluku 81 do Jihlavy a během krátké doby ho zařadili do školy pro záložní důstojníky v haličském městě Radym. Po skončení výcviku odjel na sklonku listopadu 1917 na italské bojiště. Na frontě se ovšem nacházel pouze měsíc, protože koncem prosince se stal frekventantem kurzu pro důstojnické čekatele v San Giorgo al Tagliamento. Koncem února 1918 následovalo přidělení k pěšímu pluku 77 bojujícímu u řeky Piava. Počátkem srpna 1918 byl odeslán k pilotnímu výcviku a zařazen u 21.náhradní letecké setniny v Tyrolsku, kde ho počátkem listopadu 1918 zastihl konec I.světové války. Po demobilizaci se vrátil do svého bydliště v obci Milíkov.
Ke službě v čs. armádě se přihlásil v srpnu 1920 v Jihlavě a nejprve se ocitl v instrukčním výcvikovém středisku v Opavě. Po skončení výcviku byl počátkem února 1921 přijat za vojáka z povolání v hodnosti rotmistra a přidělen k pěšímu pluku 31 do Jihlavy. V srpnu 1921 byl povýšen na podporučíka a po 12 měsících na poručíka. Od listopadu 1921 se již nacházel u III.praporu pěšího pluku 8 v Českém Těšíně, nejprve jako velitel čety u 9.roty, od ledna 1922 coby instruktor v poddůstojnické škole. Počátkem září 1922 došlo k jeho převelení k leteckému pluku 2 do Olomouce a přidělení ke 2.balonové rotě coby pozorovatele. Na začátku roku 1923 byl ve stejné funkci přemístěn ke 3.balonové rotě leteckého pluku 3 v Nitře. Po převedení zmíněné roty k těžkému dělostřelectvu se v květnu 1924 stal příslušníkem 8.letky (v říjnu 1929 přečíslována na 9.letku) leteckého pluku 3. V srpnu uvedeného roku následovalo přemístění k Vojenskému leteckému učilišti do Chebu. Zde byl nejprve přidělen ke škole pro odborný dorost letectva. V říjnu 1925 se stal velitelem výcvičné letky nováčků a poddůstojnické školy. Od dubna 1926 zastával funkci autoreferenta u školního skladu. Na přelomu října a listopadu 1927 byl vyslán na třítýdenní padákový kurz do Velké Británie. V prosinci 1927 dosáhl hodnosti nadporučíka. Nakonec byl v říjnu 1928 zařazen u školy pro odborný dorost letectva. To se již učiliště nacházelo v Prostějově. V září 1929 se vrátil k leteckému pluku 2 do Olomouce a u 9.letky, přečíslované o měsíc později na 8.letku, sloužil jako pozorovatel. Následně v krátkých intervalech vystřídal celou řadu funkcí: listopad 1929 velitel dopravního oddílu, březen 1931 pobočník velitele I.perutě, únor 1933 u 63.letky s přidělením k velitelství pluku, leden 1935 II.pobočník velitele pluku, březen 1935 zástupce I.pobočníka velitele pluku, červenec 1935 I.pobočník velitele pluku a září 1935 velitel 8.letky. Od listopadu 1935 do února 1936 se nacházel v kurzu velitelů letek. Poté opětně velel 8.letce. Během služby u leteckého pluku 2 se v říjnu 1930 stal kapitánem a v dubnu 1935 štábním kapitánem. Počátkem roku 1937 se vrátil k Vojenskému leteckému učilišti do Prostějova, kde zastával funkci velitele školy leteckého dorostu. Na majora byl povýšen v červenci 1938. U prostějovského učiliště setrval až do nacistické okupace v roce 1939 a do zálohy odešel koncem srpna uvedeného roku.
Od září 1939 působil u zemské vychovatelny v Boskovicích jako vrchní aktuárský tajemník. V říjnu 1941 nastoupil do Zemského muzea v Brně. V únoru 1942 odešel na vlastní žádost do výslužby a žil v Boskovicích. Od března 1943 až do konce okupace byl pracovně nasazen v zemědělství coby řidič traktoru na rolnické usedlosti ve Velkých Opatovicích.
Po osvobození nastoupil do činné služby již 8.5.1945 jako zástupce vojenského velitele okresu Boskovice. Koncem června byl přeřazen k formujícímu se leteckému pluku 201 v Brně, u něhož působil taktéž ve funkci zástupce velitele. V polovině září následovalo pověření velením kurzu instruktorů a velitelů výcvikových perutí nováčků, který byl organizován v Brně velitelstvím 3.letecké oblasti. Po skončení kurzu byl převelen k 1.letecké oblasti s velitelstvím v Praze a ustanoven velitelem 1.letecké základny na letišti Kbely. Funkci převzal 4.12.1945 od svého předchůdce pplk. Karla Navrátila. Od počátku října 1947 do konce ledna 1948 se nacházel v kurzu pro velitele leteckých základen. Na podplukovníka byl povýšen v říjnu 1946 se zpětnou platností k 28.10.1944 a na plukovníka v říjnu 1948 se zpětnou platností k 1.10.1947. Ve funkci velitele 1.letecké základny setrval až do 25.2.1949, kdy nastoupil zdravotní dovolenou (s plicním onemocněním se léčil již od počátku 30.let a omezení výšky letů do 4000 m byl nucen dodržovat od r. 1925) a velení útvaru předal pplk. Eduardu Joklovi. Do aktivní služby se Bohumír Sedlák již nevrátil a dnem 1.5.1951 byl s definitivní platností přeložen do výslužby.
2194. Dobrý den, mám dotaz. Dá se zjistit, kde se v říjnu (lépe v září až listopadu) 1915 nacházel 2.prapor polních myslivců (4.rota) rakousko-uherské armády? Pokouším se získat data o čestném členu Lezeckého kroužku Prachov a skautském vedoucím Josefu Hendrychovi. Byl prvním horolezcem, který uskutečnil výstup na skalní vrchol na území dnešní ČR. Narodil se 27.1.1890 v Ohrazenicích u Turnova a v letech 1903‒1910 studoval na jičínské reálce. Patřil k 4.rotě 2.praporu polních myslivců. Měl hodnost praporčíka (fähnrich) a 17.9.1915 byl zraněn. Toto zjištění je však neúplné. Chybí datum smrti a místo pohřbení. Požádal jsem již o pomoc Vojenský ústřední archiv Praha, bohužel bez úspěchu. Předem děkuji za odpověď! (odpovídá Pavel Minařík)
Prapor polních myslivců č. 2 (FJB 2) byl počátkem září 1915 součástí 20.pěší brigády 10.pěší divize. Do složení uvedené brigády i divize patřil rovněž královehradecký 18.pěší pluk, jehož bojové nasazení v letech 1914-1918 bylo popsáno v knize Lukáše Dulíčka „Východočeši pod císařským praporem. C. a k. pěší pluk č. 18 v 1.světové válce“ (Hradec Králové 2015).
Uvedený pluk se po ukončení bitvy u Gorlice a posunutí fronty o několik stovek kilometrů do hloubky ruského území ocitl na přelomu srpna a září 1915 cca 30 km východně od Lucka (přibližně mezi obcemi Didiczy – Tuczebin – Diadkeviczy) na severozápadní Ukrajině. Dne 17.9.1915 zaútočily na postavení pluku ruské jednotky a následujícího dne pluk ustoupil na řeku Styr. V noci z 21. na 22.9.1915 ruské jednotky překročily řeku u města Podhajci a postupovaly směrem na jih k Podloscy. K zastavení jejich postupu byla v časných ranních hodinách u Podloscy zasazena i záloha 10.pěší divize tvořená prapory polních myslivců 2 a 12 (FJB 2 a 12), nacházejícími se doposud u obce Rykany. Útok ruských vojsk se podařilo téhož dne zastavit a 26.9. začala ustupovat. Pěší pluk 18 (IR 18) následoval ustupujícího nepřítele, překročil řeku Styr a dalšího dne svůj postup zastavil na čáře Malín – Ujezdcy. Ruská vojska opětně zaútočila 7.10., přičemž je znovu pomáhaly odrážet i FJB 2 a 12. Krátce poté ruské útoky ustaly a IR 18 setrval na svých pozicích až do konce března 1916, kdy byl vydán rozkaz k jeho přesunu na italskou frontu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Josef Hendrych byl zraněn již při prvním útoku ruských jednotek na pozice IR 18, kdy FJB 2 není uváděn jako účastník bojů. Je ale možné, že jeho 4.rota působila odloučeně coby posila či záloha u zmiňovaného pluku.
Ve Vojenském ústředním archivu Praha je uložen fond FJB 2, který z období 1.světové války obsahuje pouze spisy z let 1916 až 1917 (mimo jiné válečný deník z roku 1916 a zprávy o bojích na řece Soča v roce 1917).
Můžete se ještě zkusit obrátit na Státní okresní archiv Semily, kde je uložen archivní fond obce Ohrazenice.
2193. Zdravím a přeji hezký den. Rád bych zjistil bližší informace o vojenské službě pplk. Metoděje Sedláčka, nar. 5.července 1885 v Dubanech. Vím jen, že v roce 1922 byl štábním kapitánem 40.pěšího pluku, a někdy v roce 1939 svou vojenskou kariéru ukončil. Děkuji za jakoukoliv informaci nebo odkaz. (odpovídá Pavel Minařík)
Metoděj Sedláček studoval na vyšším gymnázium v Brně během let 1898 až 1906 a zkoušku z dospělosti složil 22.9.1906. K odvodu byl povolán již 2.dubna 1906 do Prostějova. Vojenskou službu v rakousko-uherské armádě vykonával v letech 1907 až 1908 u pěšího pluku 8 v Brně, přičemž v jejím průběhu absolvoval školu pro záložní důstojníky. Po odchodu do civilu si nejprve našel zaměstnání u brněnské filiálky Krakovské pojišťovny, ale od roku 1911 působil jako městský tajemník ve Frenštátě pod Radhoštěm. Na vojenská cvičení byl každoročně povoláván k pěšímu pluku 10 do Přemyšlu. K tomuto útvaru také narukoval v srpnu 1914 po vypuknutí 1.světové války. Na ruské frontě působil coby velitel čety v hodnosti kadeta od počátku června 1915 až do svého zajetí, ke kterému došlo v blízkosti města Lublin na začátku července téhož roku.
Do čs. legií v Rusku se přihlásil 25.2.1917 v zajateckém táboře v Rjazani a činnou službu nastoupil 18.7.1917. Nejprve absolvoval důstojnický kurz v Borispolu a po dvou měsících se v hodnosti praporčíka stal tzv. mladším důstojníkem u 11.roty 7.čs. střeleckého pluku „Tatranského“ v Berezanech. Od října do listopadu téhož roku se věnoval náboru dobrovolníků do čs. vojska. Počátkem prosince 1917 byl vyslán do kurzu „moderní válečné techniky“ organizovaného francouzskou vojenskou misí v rumunském městě Jasy. Počátkem března 1918 se vrátil k pluku a u 11.roty nadále zastával funkci velitele půlroty. V řadách legií se zúčastnil bojů s Němci u Bachmače a poté i s bolševiky u Mariinska, Nižně Udinska, operací na Amurské dráze a na Jekatěrinské frontě. Kromě toho byl od listopadu 1918 do února 1919 vyslán do kurzu pro velitele rot a praporů, který organizovalo velitelství II.čs. střelecké divize. Po návratu k mateřskému pluku nejprve zastával původní funkci, počátkem dubna 1919 ale převzal velení 11.roty. Do hodnosti podporučíka byl povýšen v polovině září. Na sklonku téhož měsíce byl ustanoven tělovýchovným náčelníkem 7.čs. střeleckého pluku. Poručíkem se stal v lednu 1919 a kapitánem v dubnu 1920. Do vlasti se společně s ostatními příslušníky pluku vydal v květnu 1920 z Vladivostoku přes Kanadu a do cíle dorazil o dva měsíce později. Do zálohy byl propuštěn 28.9.1920. Následně vykonával své původní zaměstnání na městském úřadu ve Frenštátě pod Radhoštěm.
K činné službě byl Metoděj Sedláček opětovně prezentován v březnu 1921, tentokrát u pěšího pluku 40 ve Valašském Meziříčí. Nejprve zastával funkci velitele náhradní roty a v listopadu se ujal velení 2.polní roty. Od ledna do dubna 1922 absolvoval instruktorský kurz ve Vojenské tělocvičné škole v Praze. Následně byl ustanoven referentem tělesné výchovy u 3.oddělení štábu 1.pěší divize v Praze a od listopadu působil v téže funkci u Zemského vojenského velitelství v Praze. Na štábního kapitána byl povýšen v prosinci 1921 a přesně o rok později na majora. Od listopadu 1924 do října 1925 absolvoval tělocvičný kurz při lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Poté nastoupil k pěšímu pluku 28 „Tyrše a Fügnera“, kde byl zařazen jako velitel I.polního praporu. Hodnosti podplukovníka dosáhl v prosinci 1927. Od února 1928 působil jako velitel Vojenské tělocvičné školy, přičemž v době od července 1930 do července 1931 se nacházel v kurzu pro vyšší velitele (závěrečnou zkoušku ovšem složil až v červenci 1933). V září 1931 následovalo přemístění k pěšímu pluku 5 „T. G. Masaryka“, kde převzal velení III.polního praporu a od října 1932 náhradního praporu. V září 1933 byl po 11 letech působení v Praze přeložen k pěšímu pluku 9 „Karla Havlíčka Borovského“ a ustanoven velitelem náhradního praporu v Postoloprtech. Od října do listopadu 1937 se nacházel v kurzu pro orgány branné výchovy. Do Prahy se vrátil počátkem ledna 1938, kdy se stal důstojníkem branné výchovy u velitelství I.sboru. Po vyhlášení všeobecné mobilizace se na přelomu září a října 1938 ocitl jako styčný důstojník u expozitury Zemského úřadu země Moravskoslezské v Moravské Ostravě. Poté se vrátil na svoji původní funkci u velitelství I.sboru, kde setrval až do nacistické okupace. Z činné služby byl propuštěn 30.9.1939, když bylo zlikvidováno sborové velitelství, u něhož sloužil.
Od podzimu 1944 se Metoděj Sedláček zapojil do odbojové skupiny gen. Brauna a organizoval protinacistické hnutí ve Frenštátě pod Radhoštěm. V listopadu téhož roku dočasně ukrýval dva účastníky domácího odboje. Po osvobození Ostravy doprovázel od 30.4. do 6.5.1945 jako tlumočník jednotky Rudé armády až do Frenštátu pod Radhoštěm.
Po osvobození města se 8.5.1945 ujal funkce posádkového velitele. Již na začátku července se stal zástupcem velitele u pěšího pluku 8 ve Frýdku. Dnem 20.7.1945 byl přidělen jako styčný důstojník k Zemskému národnímu výboru v Moravské Ostravě. Coby vojenský pověřenec u okresní správní komise v Hlučíně byl přeložen do zálohy 1.dubna 1946. Po ukončení činné služby žil ve Frenštátě pod Radhoštěm. Zemřel 15.8.1969.
V průběhu vojenské služby se pplk. Metoděj Sedláček stal nositelem následujících vyznamenání: ruský Řád sv. Stanislava III.stupně (v roce 1918), Čs. válečný kříž 1914-1918, Řád Sokola s meči, Revoluční medaile (vše 1922), Medaile vítězství (1926) a jugoslávský Řád Bílého orla IV.stupně (1930).
2192. Na fotce by měl být můj dědeček – zřejmě se jedná o poddůstojnickou školu. Můžete mi prosím sdělit nějaké podrobnosti (o jakou školu se jednalo – druh vojska, město, rok absolvování, zda šlo o základní službu)? Popř. jakékoliv informace o vojenské službě mého dědečka? Vím, že se účastnil mobilizace v roce 1938 jako záložník. Děkuji mnohokrát. (odpovídá Pavel Minařík)
Poddůstojnická škola připravovala vojáky základní služby k zastávání funkce velitele družstva. Organizovala se přímo u útvaru, ke kterému voják nastoupil k výkonu prezenční služby. Obvykle trvala pět měsíců a vojáci do ní byli přidělováni cca týden po svém nástupu. Poddůstojnická škola byla zpravidla organizována u rámcového (tj. personálně nenaplněného) praporu. Po jejím absolvování byli frekventanti povyšováni do hodnosti svobodníka.
Z fotografie je zřejmé, že se jedná o příslušníky 1.čety poddůstojnické školy u pěšího pluku 2 Jiřího z Poděbrad. Uvedený útvar se nacházel v Litoměřicích, pouze jeho II.prapor byl v letech 1921 až 1934 ubytován v Terezíně. Na fotografii jsou zachyceni tři důstojníci a z jejich hodnostního označení a uniforem je zřejmé, že se jedná snímek z 20.let, pravděpodobně z první poloviny. K označení důstojnických hodností jsou na náramenících použity 3 až 4 obdélníky (nosily se do roku 1930), prostřední důstojník je v hodnosti kapitána, zbývající dva jsou nadporučíci. Všichni jsou nositeli Čs. válečného kříže 1914-1918 a legionáři, o čemž svědčí 3 až 4 lomené rukávové pásky, jeden za každý rok služby. Vzhledem k tomu se s největší pravděpodobností bude jednat o bývalé příslušníky čs. legií v Rusku.
2191. Dobrý den, chtěl jsem se zeptat na následující věc. Můj děda, ročník 1890, se údajně účastnil Velké války v Itálii. To je vše, co je asi tak jisté. Ve vojenském archivu jsem ničeho nezjistil s ohledem na skartaci. Nyní dotaz. Mám za to, že mohl stihnout 2 roky (případně i 3) dlouhou vojenskou službu do začátku války. Pokud tedy byl ve válce celé čtyři roky, je možné, že i s vojnou byl vojákem 6 (7) let? Jsem si vědom, že jde jen o případnou úvahu. Děkuji a přeji hodně úspěchů. (odpovídá Pavel Minařík)
Podle branného zákona z roku 1868 platila odvodní povinnost pro muže od 20. do 22. roku jejich věku. Hlavní odvody byly prováděny na jaře a k výkonu služební povinnosti (tj. prezenční vojenské služby) se nastupovalo 1.října. Jestliže se Váš dědeček narodil v roce 1890, tak mohl být odveden v letech 1910 až 1912. Nový branný zákon byl přijat 5.července 1912, tedy již po provedení hlavních odvodů roku 1912 (abstrahujeme od možnosti dodatečného odvodu z výjimečných důvodů) a Váš dědeček tudíž s největší pravděpodobností vykonával povinnou vojenskou službu podle starého branného zákona po dobu tří let. Jestliže by narukoval v roce 1910, strávil by mezi ukončením prezenční služby a mobilizací v srpnu 1914 jeden rok v civilu. Pokud by ale narukoval 1.října 1911, případně 1.října 1912, pak by sloužil nepřetržitě až do konce 1.světové války.