450. Je pravda, že po rozmístění Střední skupiny vojsk v Československu v srpnu 1968 a vynuceném opuštění výcvikového prostoru Mladá se uvažovalo o ponechání 13. tankové divize v Čechách, místo jejího přesunu na Slovensko? (odpovídá Pavel Minařík)
Takového návrhy skutečně existovaly. Generální štáb ČSLA chtěl zachovat údernou sílu 1. armády nezměněnou a proto zvažoval ponechání 13. tankové divize ve středních a severních Čechách. Nakonec se 13. tanková divize přeci jenom přestěhovala na Slovensko, protože v části náhradních posádek, vytipovaných GŠ ČSLA (Luštěnice, Mladá Boleslav, Turnov), se usadila sovětská armáda.
| Útvar | Původní dislokace | Navrhovaná dislokace | Nová dislokace |
| velitelství divize | Mladá | Luštěnice | Topolčany |
| 13. průzkumný prapor | Mladá | Luštěnice | Levice |
| 8. motostřelecký pluk | Mladá Boleslav | Mladá Boleslav | Bratislava |
| 13. tankový pluk | Čáslav | Čáslav | ke 4. tankové divizi |
| 15. tankový pluk | Mladá | Čáslav | Martin |
| 103. tankový pluk | Mladá | Horní Počáply | Humenné |
| 361. dělostřelecký pluk | Turnov | Turnov | Uherské Hradiště |
| 13. samostatný raketometný oddíl | Mladá | neuvedeno | podřídit 311. těžké dělostřelecké brigádě |
| 3. protiletadlový oddíl | Mladá | Turnov | Nitra |
| 1. ženijní prapor | Mladá | Kostelec nad Labem | Sereď |
| 13. spojovací prapor | Mladá | Mladá Boleslav | Topolčany |
| 3. rota chemické ochrany | Mladá | Turnov | Topolčany |
| 53. automobilní prapor | Mladá | Jičín | Hlohovec |
| 3. zdravotnický prapor | Mladá | Jičín | Topolčany |
| 13. technické opravny | Mladá | Čáslav | Martin |
| 3. školní tankový prapor | Mladá | zrušit | zrušen |
| 13. vrtulníková letka | Mladá | Luštěnice | Trenčín |
449. Prosím o určení krycího čísla VÚ 1898 a 1035. Útvary působily u bývalé ČSLA. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený VÚ 1035 je 2. tankový pluk v Rakovníku. Předchůdcem útvaru byla 11. tanková brigáda, vytvořená dnem 1.6.1945 se ze stávajícího 1. tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády. I když původně měla být zařazena do Tankového sboru, nakonec byla podřízena velitelství 13. rychlé divize v Kolíně. Od září 1945 se brigáda nacházela v Milovicích. Vzhledem ke zrušení kolínské rychlé divize došlo v říjnu 1947 k předání brigády do složení 15. rychlé divize, přečíslované na 8. rychlou divizi. Přečíslování postihlo i samotnou 11. tankovou brigádu, jejíž označení se změnilo na 23. tankovou brigádu. Novým působištěm svazku se stalo Vysoké Mýto. Dne 3.3.1948 obdržela historický název „Dunkerská“. V březnu 1948 se brigáda vrátila do Milovic a na podzim téhož roku krátkodobě působila ve Strašicích. Dne 31.5.1949 byl dosavadní historický název svazku zrušen a nahrazen pojmenováním “Národního hrdiny Jana Švermy“. V listopadu 1950 brigáda v Milovicích zanikla a z její podstaty v Pardubicích vznikl 23. tankosamohybný pluk bez historického či čestného názvu. Útvar podléhal velitelství 8. mechanizované divize, tj. původní 8. rychlé divize. V posádce Pardubice setrval až do léta 1958, kdy byl předán od rušené kolínské 8. mechanizované divize do podřízenosti reorganizované slánské 1. tankové divize. Přemístil se do posádky Rakovník a zde prodělal reorganizaci na 2. tankový pluk. Přitom převzal název zrušeného slánského 2. mechanizovaného pluku a nadále působil jako „Kyjevský, Bělocerkevský“. V nezměněné podobě, dislokaci a podřízenosti přetrval až do poloviny 90. let. Ke zrušení útvaru došlo dnem 1.7.1994.
V případě VÚ 1898 se jedná o bývalou 2/2. strážní rotu v Lužné u Rakovníka. Útvar byl převzat do složení ČSLA 1.1.1966 od Vojsk ministerstva vnitra a střežil sklad materiálu.
448. Jaké útvary bývalé čs. armády se nacházely v posádce Podbořany? (odpovídá Pavel Minařík)
| a) 1918 až 1939 | |
| – III. prapor pěšího pluku 38 | 1924 – 1931 |
| – II. prapor pěšího pluku 9 | 1931 – 1933 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 46 | 1934 – 1938 |
| – velitelství hraničářského praporu 5 | 1938 |
| b) 1945 až 1992 | |
| – III. prapor a náhradní prapor pěšího pluku 19 | 1945 – 1947 |
| – plukovní dělostřelectvo a náhradní prapor pěšího pluku 9 | 1947 – 1949 |
| – pěší pluk 2 | 1949 – 1950 |
| – 12. tankosamohybný prapor (pluk) | 1950 (1951) – 1958 |
| – 12. tankový pluk | 1958 – AČR |
| – 12. (62.) automobilní rota (prapor) | 1950 (1954) – 1955 |
| – 12. automobilní opravny | 1950 – 1958 |
| – sklad munice 4. dělostřelecké základny | 1950 – 1961 |
| – 43. protiletadlový oddíl | 1951 – 1956 |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – 1960 |
| – 12. průzkumný prapor | 1957 – 1961 |
| – 20. prapor technického zabezpečení | 1958 – 1961 |
| – 20. technické opravny | 1961 – 1974 |
| – 20. dělostřelecká dílna | 1961 – 1967 |
| – 20. prapor oprav techniky | 1974 – AČR |
| – 1. průzkumný prapor | 1969 – AČR |
| – 20. školní tankový prapor | 1961 – 1969 |
| – 20. samostatný tankový prapor | 1969 – 1971 |
| – 311. (19.) samostatný tankový prapor | 1986 (1991) – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR |
447. Zajímalo by mě něco VÚ 3166 Brno, respektive o 33. výcvikovém praporu Vzdušných sil. A o letišti Brno-Tuřany. (odpovídá Pavel Minařík a Miroslav Irra)
Vámi uváděný útvar vznikl v Brně dnem 1.9.1969 jako 4. výcvikový prapor ILS a používal krycí číslo VÚ 6578. Nacházel se v přímé podřízenosti velitelství 10. letecké armády a zabezpečoval výcvik specialistů inženýrské letecké služby z řad vojáků základní služby pro potřeby nadřízeného velitelství. K 1.9.1975 prodělal reorganizaci na 1. výcvikové středisko letectva, přičemž jeho krycí číslo zůstalo nezměněno. Koncem listopadu 1985 se útvar přestěhoval na letiště v Mošnově. Zde se k 1.1.1995 transformoval na 2. prapor Školícího a výcvikového centra letectva, tj. VÚ 8618/2. Na podzim téhož roku se vrátil do Brna. Dnem 1.7.1997 byl útvar reorganizován na 33. výcvikový prapor (VÚ 3166) a podřízen velitelství Výcvikové základny vzdušných sil. Útvar zanikl 30.9.2000.
Na letišti v Brně-Tuřanech se nacházely následující „létající“ útvary čs. vojenského letectva:
| 3. stíhací letecký pluk | listopad 1954 – srpen 1964 |
| 8. stíhací letecký pluk | říjen 1983 – duben 1991 |
Letiště v Brně-Tuřanech bylo dokončeno jako civilní letiště II. třídy v srpnu 1954 a nejprve jej provozovalo pouze Ministerstvo dopravy. Podle následné dohody mezi MD a MNO se na letišti začal uskutečňovat smíšený letecký provoz, stále však zůstávalo majetkem Státní letištní správy MD. Vojenský provoz byl v Tuřanech zabezpečen od 15.11.1954. Vzletová a přistávací dráha pro vojenské letouny se zde dostavěla v roce 1955, přičemž zároveň vznikla spojovací asfaltová komunikace s letištěm Brno-Slatina a letouny MiG-15, na které byl 3. stíhací letecký pluk přezbrojován od listopadu 1954 do ledna 1955, se na létání do Tuřan přetahovaly ze Slatiny za nákladními automobily. Na tuřanském letišti postupně vznikly stálé stavby nutné pro zabezpečení letového provozu, tj. stojánky, velitelské stanoviště, budova pro hotovost a tzv. výškárna. Týlové zabezpečení 3. stíhacího leteckého pluku bylo trvale uskutečňováno z letiště Brno-Slatina, kde se i nadále využívaly hangáry, ubikace a stravovací zařízení.
446. Rád bych věděl, kolik vojáků vstoupilo 21. srpna 1968 na území tehdejšího Československa. (odpovídá Pavel Minařík)
Varšavské smlouva ani SSSR oficiálně nikdy nezveřejnily počty vojsk, které v noci z 20. na 21.8.1968 vstoupily na naše území. Pouze historici z Maďarska a Polska se 90. letech 20. století pokusili zachytit podíl armád svých států. Náčelník generálního štábu ČSLA gen. por. Karel Rusov ve svém vystoupení na schůzi předsednictva Národního shromáždění 26.8.1968 sdělil, že intervenční vojska pravděpodobně disponují 6 300 tanky, 2 000 děly, 550 bojovými a 250 dopravními letouny. Podle odhadovaného poměru sil vojsk na západním válčišti, zpracovaného Operační správou GŠ ČSLA, se na území ČSSR nacházelo 380 tisíc vojáků, včetně 230 tisíc příslušníků ČSLA. Z toho prostou matematikou vyplývá, že první sled intervenčních vojsk čítal okolo 150 tis. vojáků. Souhrnné počty vojsk jsou dnešními historiky odhadovány na více než 500 000 osob, což se nám zdá poněkud nadsazené.
Intervence se zúčastnily:
a) Sovětská armáda: Současná ruská literatura udává, že 21.8.1968 na území ČSSR vstoupilo 20 divizí, z toho pět tankových (podle jiných zdrojů sedm) a dvě výsadkové. Během následujících dvou dnů mělo do ČSSR dodatečně vstoupit dalších 10 divizí.
b) Polská lidová armáda: Na intervenci se podílela 2. armáda (zformovaná z velitelství Slezského vojenského okruhu) o třech divizích (dvou tankových a jedné motostřelecké). Celkem se jednalo o 24 000 osob, 647 tanků, 285 děl a 36 vrtulníků. Polské jednotky obsazovaly severovýchodní Čechy a severozápadní Moravu.
c) Maďarská lidová armáda: Nasazena jedna zesílená motostřelecká divize, obsazující jižní a jihozápadní Slovensko. Intervence se zúčastnilo okolo 10 000 maďarských vojáků, 177 tanků, 165 děl, 10 vrtulníků a 1 dopravní letoun.
d) Bulharská lidová armáda: Použity dva motostřelecké pluky (jeden v Praze a jeden v prostoru Brezno-Banská Bystrica).
e) Národní lidová armáda NDR: Její jednotky překročily naše hranice pouze v minimálních počtech (odhadováno 200 až 250 osob). Jednalo se spíše o zpravodajské, průzkumné a spojovací skupiny, doprovázející či dislokované společně s vyššími štáby Sovětské armády. V blízkosti státní hranice se ovšem nacházely dvě divize (jedna tanková a jedna motostřelecká).
445. Kteří velitelé Střední skupiny sovětských vojsk v ČSSR se vystřídali v letech 1968-1991 a jaké měli hodnosti? (odpovídá Pavel Minařík)
| Ve velení Střední skupiny sovětských vojsk se postupně vystřídali: | |
| genplk. Alexandr Majorov | 1968 – 1972 |
| genplk. Ivan Těniščev | 1972 – 1976 |
| genplk. Dmitrij Suchorukov | 1976 – 1978 |
| genplk. Dmitrij Jazov | 1979 – 1980 |
| genplk. Grigorij Borisov | 1980 – 1984 |
| genplk. Viktor Jermakov | 1984 – 1987 |
| genplk. Eduard Vorobjov | 1987 – 1991 |
| Funkci 1. zástupce velitele skupiny vojsk zastávali: | |
| genpor. Dimitrij Litovcev | 1968 – 1970 |
| genpor. N. Baštanikov | 1970 – 1973 |
| Nezjištěno | 1973 – 1980 |
| genpor. Sergej Bokov | 1980 – 1983 |
| genpor. Sergej Surodějev | 1983 – 1987 |
| genpor. Viktor Malaškevič | 1987 – 1991 |
| Jako náčelníci štábu působili: | |
| genpor. S. Radzijevskij | 1968 – 1971 |
| genpor. P. Malcev | 1971 – 1976 |
| genpor. Viktor Kožbaktějev | 1976 – 1981 |
| genpor. Valentin Pankratov | 1981 – 1984 |
| genpor. Alexej Ťjurin | 1984 – 1987 |
| genpor. Jurij Ščerpin | 1987 – 1990 |
| genpor. Anatolij Ovčinikov | 1990 |
| genmjr. Grigorij Propaščev | 1990 – 1991 |
| V čele politické správy se vystřídali: | |
| genpor. Semjon Zolotov | 1968 – 1973 |
| genpor. Konstantin Maximov | 1973 – 1979 |
| genpor. Michail Goglev | 1979 – 1982 |
| genpor. Nikolaj Kovalenko | 1982 – 1985 |
| genpor. Nikolaj Šljaga | 1985 – 1987 |
| genpor. Vladimir Grebeňuk | 1987 – 1989 |
| genpor. Boris Šarikov | 1989 – 1991 |
444. Prosím o objasnění služby obrněných transportérů BTR-50 PK a průzkumných BRDM-1 v ČSLA. Byly zařazeny do bojových útvarů, nebo se jednalo jen o testovací kusy? (odpovídá Pavel Minařík)
Obrněné transportéry BTR-50 PK byly do Československa dovezeny koncem 50. let 20. století. Vozidla sloužila k přepravě pěchoty u motostřeleckých pluků tankových divizí. V rámci každého pluku bylo plánováno zařazení 65 transportérů. K 1.10.1960 bylo vykazováno po 18 strojích u 1. a 9. tankové divize a po 17 strojích u 13. a 4. tankové divize. V březnu 1962 se u všech uvedených tankových divizí nacházelo po 24 vozidlech. Chybějící transportéry nahrazovaly nákladní automobily T-805. Zmíněné obrněné transportéry se později dostaly i do výzbroje 14. tankové divize, kde bylo k 1.6.1965 zařazeno 12 strojů. K 30.3.1966 bylo v rámci celé ČSLA vykazováno 104 vozidel BTR-50 PK. Po zavedení dostatečného počtu OT-62 byly z výzbroje ČSLA vyřazeny. Kromě toho bylo v letech 1961 až 1962 do ČSSR dovezeno sedm vozidel BTR-50 PU a v roce 1962 jedno vozidlo BTR-50 PV.
Obrněné transportéry BRDM se do Československa dovážely počátkem 60. let minulého století. Původně se předpokládal import 975 vozidel, ale nakonec bylo dovezeno pouze 124 strojů. V roce 1960 se jednalo o jeden transportér, v roce 1961 o 74 strojů, v roce 1962 o jedno vozidlo a v roce 1963 o 43 strojů. Vozidla byla zařazena u průzkumných útvarů a jednotek tankových i motostřeleckých divizí. Např. v květnu 1963 bylo u 1. armády zařazeno po 11 vozidlech u tankových divizí (1., 13. td) a po sedmi u motostřeleckých divizí (19., 20. msd). K 30.3.1966 bylo ve výzbroji naší armády vykazováno všech 124 vozidel BRDM. Po zavedení dostatečného počtu OT-65 byly z výzbroje ČSLA vyřazeny.
443. Můžete uvést základní informace k historii Vnitřní stráže, která působila v Československu v letech 1952 až 1966? (odpovídá Pavel Minařík)
Vnitřní stráž se vytvořila na základě usnesení Politického byra ÚV KSČ z 28.3.1952 a na něj navazujícího usnesení vlády ČSR ze dne 10.6.1952.
Úkoly Vnitřní stráže byly následující:
– ochrana a střežení určených objektů a závodů,
– vnější střežení pracovišť odsouzených osob a spoluúčast na stíhání uprchlých trestanců,
– spoluúčast na stíhání protistátních skupin a jednotlivců,
– spoluúčast na likvidaci kontrarevolučních akcí.
Ve výstavbě Vnitřní stráže je možné rozeznat tří základní etapy. V letech 1952 až 1953 probíhala 1. etapa a v jejím rámci se zformovalo prvotní organizační jádro. Vnitřní stráž v této době tvořily:
– velitelství sboru Vnitřní stráže (podřízené Hlavní správě pohraniční a vnitřní stráže),
– motomechanizovaný pluk Praha,
– motomechanizovaný prapor Bratislava,
– zvláštní prapor Praha-Hrad,
– čtyři pohotovostní úderné roty Plzeň, Brno, Vsetín, Košice,
– deset samostatných praporů pro střežení průmyslových a železničních objektů zvláštní důležitosti,
– dvě samostatné roty pro střežení uzavřených prostorů,
– dočasná škola důstojníků Vnitřní stráže,
– poddůstojnická škola Vnitřní stráže.
Vnitřní stráž v této době mělo tvořit přibližně 1 030 důstojníků, 540 poddůstojníků z povolání a 8 980 vojáků základní služby. Počet střežených objektů při jejím zformování činil 194. Prvním velitelem Vnitřní stráže se 14.7.1952 stal plk. Josef Koruna.
V letech 1954 až 1963 proběhla 2. etapa výstavby Vnitřní stráže, na jejímž počátku byly dosavadní samostatné roty a prapory soustředěny do brigád průmyslové ochrany a motomechanizované brigády, přičemž současně vznikla brigáda pro střežení táborů a pracovišť potrestaných. Plánované počty Vnitřní stráže byly stanoveny na 1 430 důstojníků, 1 060 poddůstojníků z povolání a 12 800 vojáků základní služby. Kromě toho dnem 1.7.1954 byl sbor Vnitřní stráže podřízen samostatné Správě vnitřní stráže, podléhající náměstkovi ministra vnitra. Vnitřní stráž následně tvořily:
– velitelství sboru Vnitřní stráže (podřízené Správě vnitřní stráže),
– 2., 8., 17. brigáda Vnitřní stráže Praha, Žilina, Brno (celkem 14 praporů),
– 6. brigáda Vnitřní stráže Jáchymov, od roku 1959 Ostrov nad Ohří (tři prapory),
– 1. motomechanizovaná brigáda Vnitřní stráže Praha (čtyři prapory a čtyři pohotovostní roty),
– 14. zvláštní prapor Vnitřní stráže Praha-Hrad,
– 4. (6.) železniční prapor Vnitřní stráže Praha (od dubna 1954 Spišské Podhradí, od ledna tvořil součást 8. brigády),
– Poddůstojnická škola Vnitřní stráže Varnsdorf.
V roce 1955 byly plánované počty Vnitřní stráže sníženy na 1 210 důstojníků, 450 poddůstojníků z povolání a 8 400 vojáků základní služby a počet střežených objektů klesl o 40. V této etapě kromě jiného Vnitřní stráž zajišťovala i ochranu železničních zásilek uranové rudy do SSSR.
O 3. etapě ve vývoji Vnitřní stráže je možné hovořit v letech 1962 až 1966. Na základě usnesení Vojenské komise obrany ÚV KSČ byla provedena zásadní reorganizace Vnitřní stráže, směřující ke snížení počtu střežených objektů a tím i redukci jejich svazků a útvarů. Nejprve v roce 1962 zanikla motomechanizovaná brigáda a brigády průmyslové ochrany se transformovaly na strážní pluky. Následně v roce 1964 proběhla redukce většiny pluků na samostatné prapory. Stejný osud postil i brigádu důlní ochrany, která se zmenšila na samostatný prapor. Vnitřní stráž nadále zajišťoval střežení 43 objektů. Kromě toho opětně vznikla Hlavní správa pohraniční a vnitřní stráže. Početní stavy Vnitřní stráže poklesly na 5 540 příslušníků. Do redukovaného složení Vnitřní stráž nadále příslušely:
– 2. pluk Vnitřní stráže Praha,
– 7. zvláštní prapor Vnitřní stráže Praha-Hrad,
– 1. samostatný prapor Vnitřní stráže Strážské,
– 8. samostatný prapor Vnitřní stráže Semtín,
– 14. samostatný prapor Vnitřní stráže Trnava,
– 16. samostatný prapor Vnitřní stráže Záluží,
– 17. samostatný prapor Vnitřní stráže Brno,
– 6. samostatný prapor Vnitřní stráže Příbram-Dubno,
– Poddůstojnická škola Vnitřní stráže Varnsdorf.
K 1.1.1966 Vnitřní stráž přešla do složení ČSLA a k 1.7.1966 byla jako samostatný druh vojska zrušena. Střežení zbývajících 26 objektů zvláštní důležitosti, včetně pracovišť potrestaných, nadále zajišťovala armáda.
442. Které součásti čs. armády byly umístěny ve městě Chrudim po roce 1945? (odpovídá Pavel Minařík)
| V Chrudimi se nacházely následující útvary bývalé čs. armády: | |
| – pěší pluk 32 | 1945 |
| – pěší prapor 46 | 1945 – 1947 |
| – Letecká spojovací škola | 1946 – 1950 |
| – Letecké spojovací (Šturmanské a spojovací) učiliště | 1950 (1953) – 1954 |
| – 29. letištní prapor | 1951 – 1953 |
| – velitelství 1. letecké technické divize | 1951 – 1955 |
| – 101. letecká spojovací rota | 1951 – 1955 |
| – velitelství 22. stíhací letecké divize | 1954 – 1958 |
| – 22. letecká spojovací rota | 1954 – 1958 |
| – 22. letecká divizní opravna | 1954 – 1958 |
| – Automobilní prapor leteckého týlu (1. automobilní prapor LPVOS) | 1956 (1958) – 1961 |
| – velitelství 22. letecké technické skupiny | 1957 – 1958 |
| – 4. výsadkové výcvikové středisko | 1961 – 1964 |
| – 110. ženijní prapor | 1964 – 1967 |
| – 1. strojní prapor | 1967 – 1969 |
| – 4. výsadková průzkumná rota | 1965 – 1969 |
| – 1. výsadková průzkumná rota | 1968 – 1969 |
| – 251. protiletadlový pluk | 1969 – 1975 |
| – 4. armádní tanková opravárenská a zásobovací základna | 1960 – 1961 |
| – 4. armádní tanková základna | 1961 – 1963 |
| – 4. armádní sklad tankového materiálu | 1963 – 1965 |
| – Ústřední sklad technického materiálu PHM | 1961 – 1963 |
| – 21. silniční mostní (materiální ) technická základna | 1963 (1969) – 1992 |
| – 1. silniční materiální základna | 1992 – AČR |
| – Intendanční sklad 101 (11. intendanční sklad) | 1945 (1951) – 1954 |
| – Ústřední sklad proviantní výstroje | 1954 – 1960 |
| – Opravárenský závod týlové techniky | 1960 – AČR |
| – 107. silniční stavební prapor | 1976 – 1990 |
| – 1. výcvikové a posilovací středisko stavebních a strojních specialistů | 1981 – 1992 |
| – 66. zásobovací a výcviková základna | 1992 – AČR |
| – 71. úderný výsadkový prapor | 1987 – 1991 |
| – 71. prapor rychlého nasazení | 1991 – AČR |
| – Posádková správa Chrudim | 1954 – AČR |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1953 (1954) – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR |
441. Do jaké organizační formy se transformovaly uvedené součásti spojovacího vojska po roce 1950, případně jak a kdy ukončily svoji činnost: Vojenské radioelektrické ústředí, Spojovací rota MNO a Prapor vojenských meteorologických stanic? (odpovídá Pavel Minařík)
Spojovací rota MNO vznikla v létě 1945 v Praze a byla podřízena velitelství spojovacího vojska. Tvořily ji četa telefonní ústředny, četa dálnopisné ústředny a četa radiové ústředny. K 1.4.1951 proběhla její reorganizace na 57. spojovací prapor, přičemž podřízenost a dislokace zůstaly nezměněny. Dnem 1.11.1953 byl útvar transformován na Spojovací uzel generálního štábu Praha a nadále zůstal v podřízenosti velitelství spojovacího vojska. K 1.10.1060 došlo ke sloučení Spojovacího uzlu generálního štábu Praha, Spojovacího montážního technického střediska Praha-Butovice, Spojovacího uzlu Velké Prahy a náčelníků spojení Velké Prahy, Brna, Plzně a Bratislavy do nově zřízené Správy spojovací sítě Praha, nacházející se v podřízenosti velitelství spojovacího vojska. Dnem 1.9.1963 došlo k dalšímu sloučení, přičemž tentokrát se jednalo o Správu spojovací sítě Praha a Provozní středisko směrové sítě Praha-Ruzyně a nově vzniklým organizačním celkem bylo Spojovací provozní střediska Praha, opětně podřízené velitelství spojovacího vojska. K 1.4.1994 došlo k reorganizaci Spojovacího provozního střediska Praha na 60. spojovací brigádu. Poslední organizační změna proběhla 1.10.2000, kdy se ze 60. spojovací brigády stala Základna komunikačních a informačních systémů Praha. Dnem 1.1.2002 přešla do podřízenosti Velitelství sil územní obrany, respektive od 1.12.2003 Velitelství sil podpory a výcviku.
Vojenské radioelektrické ústředí vzniklo 1.7.1945. Nacházelo se v Praze na Petříně a podléhalo velitelství spojovacího vojska. Součástí VRÚ kromě jeho velitelství byly velitelská četa, skupina Dm, stavební četa a technické dílny. V organizaci čs. armády figurovalo až do roku 1950. Zaniklo nebo se transformovalo na nám neznámou složku pravděpodobně na přelomu let 1950 až 1951, respektive od roku 1951 již není uváděno ve složení spojovacího vojska.
Prapor vojenských meteorologických stanic se vytvořil 1.10.1949 pro potřeby radiové naslouchací a zaměřovací služby. Podléhal velitelství spojovacího vojska a velitelství útvaru se nacházelo v posádce Kbely u Prahy. Útvar kromě výcvikové roty tvořily tzv. meteorologické stanice dislokované v Čechách (Praha-Dejvice, Nové Město nad Metují, Český Krumlov, Domažlice, Cheb) na Moravě (Znojmo) a Slovensku (Bratislava, Michalovce). K 1.4.1951 byl na jeho základě vytvořen 55. radiový prapor (blíže viz odpověď čís. 432).
440. Rád bych položil celkem tři dotazy: Jaké útvary tvořily posádku v Litoměřicích v letech 1935-1936? Jaká byla ve stejné době dislokace dělostřeleckého pluku 1 (rozmístění baterií a oddílů)? Je možné zjistit k jakému datu bylo z obcí, nacházejících se ve Vojenském újezdu Ralsko (VVP Mimoň) vystěhováno civilní obyvatelstvo? (odpovídá Pavel Minařík)
V letech 1935 až 1936 byly v posádce Litoměřice dislokovány následující útvary:
– Velitelství 3. divize
– Velitelství 3. polní dělostřelecké brigády
– Posádkové velitelství
– Pěší pluk 2
– Dělostřelecký pluk 3
– Remontní baterie 3
– Ženijní pluk 1
– Vojenská stavební odbočka 3
– Velitelství evidence koňstva 3
– Doplňovací okresní velitelství
– Ženijní učiliště
Dislokace dělostřeleckého pluku 1 byla ve stejné době následující:
– velitelství pluku se spojovací baterií Ruzyně u Prahy,
– I. oddíl (tři baterie lehkých kanonů) Ruzyně u Prahy,
– II. oddíl (tři baterie lehkých kanonů) Ruzyně u Prahy,
– III. oddíl (tři baterie lehkých houfnic) Bílina,
– náhradní oddíl Ruzyně u Prahy.
Vojenský výcvikový prostor Mimoň vznikl k 1.10.1946 pod názvem Vojenský výcvikový tábor u Bezdězu. V březnu 1947 proběhlo jeho přejmenování na Vojenský výcvikový tábor Mimoň. V říjnu 1952 se uskutečnila poslední úprava názvu a to na Vojenský výcvikový prostor Mimoň. VVP byl zrušen k 31.12.1991. Újezdní úřad Vojenského újezdu Ralsko se vytvořil v duchu zákona č. 169/1949 Sb. dnem 1.7.1950 a taktéž zanikl v roce 1991.
Vystěhování civilního obyvatelstva z oblasti VVT/VVP proběhlo při jeho zřizování v roce 1946 a následně počátkem 50. let při jeho rozšiřování. Bohužel archiválie MNO z let 1945 až 1950 jsou zatopeny a zamraženy. Přístupné jsou archiválie MNO od roku 1951. U II. odboru Vojenského ústředního archivu – Správního archivu AČR v Olomouci jsou uloženy fondy VVP Mimoň (fond č. 15) a Újezdní úřad Vojenského újezdu Ralsko (fond č. 706). S největší pravděpodobností budou ale obsahovat pouze vnitřní rozkazy příslušných vojenských útvarů a jen minimum spisového materiálu. Na studovně VÚA Praha je uložena bakalářská práce mjr. Janečka z Vojenské akademie Brno, která je věnována Vojenským výcvikovým táborům a prostorů, vojenským újezdům a vojenským lesům a statkům čs. armády po roce 1945. Zde můžete nalézt základní údaje o vystěhování civilního obyvatelstva při zřízení i rozšiřování VVT/VVP.
439. Byl bych rád, kdybyste mohli vysvětlit činnost vojsk ve Vyškově od zrodu nových kasáren a kasáren na Kozí hůrce přes válku. (odpovídá Pavel Minařík)
Vojenský výcvikový tábor v Dědicích u Vyškova byl zřízen v listopadu 1935. Jednotlivé součásti tábora byly dislokovány následovně: velitelství – zámeček Ferdinandisko, pěchotní střelnice – Časlava, dělostřelecká střelnice – Myslejovice, letecká střelnice – Studnice.
Do Vyškova se od roku 1936 začal postupně stěhovat Pluk útočné vozby 2. Zástupci útvaru přebrali nová kasárna (ubytovací budovy, sklady, garáže) v srpnu 1936 a vlastní stěhování pluku bylo zahájeno v září 1936. V polovině září se z Přáslavic do Vyškova přesunul I. prapor a koncem září v nové posádce vznikl IV. prapor. V polovině února 1937 jej z Olomouce následoval náhradní prapor, počátkem dubna II. prapor a počátkem července se do Vyškova přemístilo plukovní velitelství. Jako poslední do posádky přišly v listopadu 1937 odloučené roty kanonů proti útočné vozby, náležející do složení IV. praporu a doposud sídlící v Brně. Mimo posádku dočasně zůstal pouze III. prapor, redislokovaný do Vyškova z Přáslavic až v polovině září 1938. V téže době ve Vyškově ale vznikl i V. prapor. Po okupaci německou armádou pluk zahájil svoji postupnou likvidaci, který byla ukončena 20. července 1939.
Koncem září 1937 se do Vyškova přemístilo i Učiliště útočné vozby, které doposud sídlilo v Milovicích. Velitelství učiliště se nacházelo v soukromém bytě ve městě a instrukční rota i s vozidly našla útočiště v rozestavěných kasárnách Pluku útočné vozby 2 (kasárna Jana Žižky z Trocnova, později Zbrojovka Vyškov, dnes firma Remagg). Výuka v redislokovaném učilišti začala 4. října 1937. V listopadu 1937 byla zahájena činnost na prozatímní posádkové školní střelnici u Raclaviček. Velitelství učiliště se do kasáren Jana Žižky z Trocnova přemístilo koncem března 1938. Počátkem září 1938 se instrukční rota učiliště přestěhovala do vlastních budov č. I a II. Dne 26. září 1938 přijelo z Milovic do Vyškova i tzv. zkušební oddělení, čímž se Učiliště útočné vozby stalo kompletní. Výuka v různých kurzech přetrvala až do 22. března 1939, kdy došlo na základě pokynu německých okupačních orgánů k jejímu zastavení. V polovině dubna 1939 se velitelství učiliště přestěhovalo z kasáren Jana Žižky z Trocnova do soukromého bytu ve městě a koncem téhož měsíce do budovy zemské hospodářské školy. Učiliště útočné vozky zaniklo 27. června 1939, kdy všichni jeho příslušníci byly odesláni na trvalou dovolenou.
Okupační jednotky německé armády pokračovaly ve využívání výcvikového prostoru v Dědicích a pro své potřeby jej značně rozšířily. Vysídleno bylo 33 obcí s 19 288 obyvateli a došlo k vyvlastnění cca 10 000 ha zemědělské půdy. V části obcí se ubytovala německá armáda, část posloužila jako cíl při palbě dělostřelectva a byla zničena (např. obce Rychtářov, Studnice a Pařezovice). V areálu na Kozí Horce byly zřízeny dvě poddůstojnické školy wehrmachtu, jedna pro velitele tanků, druhá pro velitele obrněných transportérů. S využitím civilních stavebních firem a válečných zajatců byla ve výcvikovém prostoru vybudována kasárna na Kozí Horce (přízemní budovy), monumentální pozorovatelna s obeliskem na výšině Vítězná, železobetonové objekty pro pohonné mechanismy terčů, různé zodolněné pozorovatelny, tankové a dělostřelecké střelnice. Ve výcvikovém prostoru po celou válku průběžně probíhala příprava jednotek wehrmachtu i luftwaffe.
438. Jsou dostupné informace o činnosti ČSLA za války v Koreji a po ní? (odpovídá Pavel Minařík)
Základní informace o působení čs. armády během války v Koreji najdete v článcích Vladimíra Piláta „Českoslovenští vojenští lékaři v korejské válce“, publikovaných v časopisu Historie a vojenství, čísla 2 a 3, roč. 1994. Dále je možno využít sborník Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu „Securitas Imperii“ čís. 9, roč. 2002, kde byl otištěn příspěvek kolektivu jeho pracovníků „Aktivity československých institucí v jihovýchodní Asii v době korejské a vietnamské války“.
V těchto materiálech se kromě jiného můžete dočíst, že v Koreji v době od dubna 1952 do září 1953 působila tzv. Polní pohyblivá chirurgická nemocnice. Vystřídaly se zde dva turnusy zdravotnického personálu a nemocnice působila ve dvou lokalitách. První turnus pod velením pplk. (plk.) MUDr. Josefa Bartáka čítal okolo 30 osob a pracoval ve vesnici Sogamu (40 km severozápadně od Pchjongjangu). Zbývající personál představovali příslušníci korejské armády (cca 100 osob). Od března 1953 se v Koreji nacházel druhý turnus (opět okolo 30 osob), v jehož čele stál mjr. (pplk.) MUDr. Bedřich Placák, a působil ve vesnici Osanri (120 km od čínských hranic). Na činnost vojenské nemocnice od října 1953 navázala nemocnice civilní, umístěná na severní hranici v Čchongdžinu, nedaleko Vladivostoku. Koncem roku 1956 byla tato nemocnice předána do korejských rukou. V době válečného konfliktu v Koreji rovněž působily vojenské nemocnice Bulharska, Maďarska, Polska, Rumunska a Sovětského svazu.
Po skončení války v Koreji působila Čs. delegace v Dozorčí komisi neutrálních států, vytvořené podle „Dohody o příměří mezi Jižní Koreou a KLDR“ z 27.7.1953. Kromě Československa v ní bylo zastoupeno Polsko, Švýcarsko a Švédsko. Ve vedení čs. delegace se vystřídali:
| genpor. František Bureš*) | červenec 1953 až červenec 1954 |
| genpor. Josef Hečko | červenec 1954 až květen 1955 |
| genmjr. Václav Tauš | červen 1955 až červen 1956 |
| genmjr. Chyle **) | červenec 1956 až září 1963 |
| genmjr. Václav Tauš | říjen 1963 až červen 1964 |
| nezjištěno | červenec 1964 až únor 1965 |
| plk. Karel Borský | březen 1965 až prosinec 1966 |
| genmjr. Vilém Toman*) | leden 1967 až červenec 1970 |
| genmjr. JUDr. Zdeněk Páv **) | srpen 1970 až únor 1972 |
| genpor. Ing. Miroslav Šmoldas | únor 1972 až červen 1976 |
| plk. Ing. Vladimír Vella | červenec 1976 až únor 1977 |
| genmjr. Ing. František Suchánek | březen 1977 až leden 1981 |
| genmjr. Ing. Jan Gazík, CSc. **) | leden 1981 až září 1983 |
| genmjr. Ing. Jaroslav Úlehla | září 1983 až srpen 1987 |
| genmjr. Ing. Ján Martinský | říjen 1987 až červen 1990 |
| nezjištěno | červen 1990 až červenec 1991 |
| genmjr. Ing. Josef Červášek | červenec 1991 až prosinec 1991 |
| plk. Ing. Emil Němec | leden 1992 až červenec 1992 |
| genmjr. Ing. Ján Klocok | srpen 1992 až duben 1993 |
*) Příslušník čs. armády s hodností propůjčenou na dobu působení v DKNS, jeho skutečná hodnost byla o jeden stupeň nižší. **) Pracovník ministerstva zahraničních věcí s hodností propůjčenou na dobu působení v DKNS.
437. Připomínka návštěvníka stánek k odpovědi na dotaz čís. 389.
Podle nového zámyslu armády má útvar v Rosicích u Brna perspektivu jako dislokační místo. Je s ním počítáno i po roce 2010.
436. U obce Horní Lukavice okr. Plzeň-jih je bývalý vojenský objekt s několika palebnými postaveními. Jaký druh techniky zde byl dislokován, nemá to souvislost s objekty u obce Skočice u Přeštic? (odpovídá Pavel Minařík)
K Vašemu dotazu nemáme žádné informace.