44

660. Nacházely se jednotky sovětské armády také na zahraničních vojenských základnách mimo území evropských spojenců bývalého SSSR? (odpovídá Pavel Minařík)

V mimoevropských státech byly trvale dislokovány především útvary pozemního vojska, ale i sovětského letectva a vojenského námořnictva. Kromě již zmíněných dočasných expedičních uskupeních v Koreji v letech 1950 až 1954 (viz odpověď na dotaz čís. 615) a v Egyptě v letech 1967 až 1974 (viz odpověď na dotaz čís. 585) šlo především o kontingenty sovětských vojsk v Mongolsku (do roku 1958 a od roku 1968) a v Afghánistánu (v letech 1979 až 1989). V Mongolsku bylo rozmístěno 45 až 50 tisíc sovětských vojáků, uskupených do jedné tankové a dvou motostřeleckých divizí, disponujících cca 850 tanky, 1 100 bojovými vozidly pěchoty a obrněnými transportéry, společně s 800 dělostřeleckými prostředky, a dvou leteckých divizí se 190 letouny a 130 vrtulníky. Počet sovětských vojsk v Afghánistánu se pohyboval mezi 80 až 105 tisíci vojáky (v letech 1979 až 1981 až 150 tisíc) a zahrnoval tři motostřelecké divize (v letech 1979 až 1981 pět až sedm), jednu vzdušnou výsadkovou divizi a silné vojskové letectvo. Dále se jednalo o letecké útvary vojenského námořnictva rozmístěné v Africe a v Karibiku, reprezentované plukem protiponorkových letounů Tu-142 PL dislokovaným na kubánských letištích a plukem dálkových průzkumných letounů Tu-95 RC a Tu-16 R v guinejském Konakry. Sovětské námořnictvo dále provozovalo svoji základnu v jednom ze severovietnamských přístavů.


659. V odpovědi na dotaz čís. 548 jste neuvedli přehled velitelů 2. sboru (divize) PVOS. Můžete jej zveřejnit dodatečně? (odpovídá Pavel Minařík)

Ve velení sboru (divize) se postupně vystřídali:

genmjr. Josef Činčár1961 – 1964
genmjr. Jiří Štika1964 – 1967
plk. Stanislav Barták1967 – 1969
plk. Ing. Milan Obuch1969 – 1970
plk. gšt. Ing. Michal Prelec1970 – 1973
plk. gšt. Ing. Štefan Lichvár1973 – 1976
genmjr. Ing. Josef Střecha1976 – 1981
genmjr. Ing. Rudolf Jurica1981 – 1986
genmjr. Ing. František Váňa1986 – 1990
plk. gšt. Ing. Jiří Nekvasil1990 – 1992
plk. Ing. Josef Barteys1992
plk. Ing. Josef Jehlík1992 – 1993
pplk. Ing. Jiří Skokan1993 – 1994

Funkci zástupce velitele zastávali:

plk. Jan Rotrekl1961 – 1962
plk. Zdeněk Praus1962 – 1969
plk. Ing. Vladimír Svačina1969 – 1970
plk. gšt. Ing. Štefan Lichvár1970 – 1973
mjr. Ing. Ladislav Tomeček1973 – 1975
pplk. Ing. Zdeněk Janeček1975 – 1979
pplk. Ing. Emil Hořínek1979 – 1983
plk. Ing. Karel Skála1983 – 1984
pplk. Ing. Jiří Nekvasil1984 – 1988
plk. gšt. Ing. Vladimír Remek1988 – 1990
nezjištěno1990 – 1994

Jako náčelníci štábu působili:

pplk. František Suchánek1961 – 1964
pplk. Miloš Svoboda1964 – 1967
pplk. Miloslav Devera1967 – 1968
pplk. Miroslav Šiler1968 – 1972
plk. Ing. Václav Voříšek1972 – 1980
plk. gšt. Ing. Rudolf Jurica1980 – 1981
pplk. Ing. Rudolf Žídek1981 – 1983
plk. gšt. Ing. František Váňa1984 – 1986
plk. Ing. Josef Barteys1986 – 1992
nezjištěno1992 – 1994

658. Jaký byl rozdíl mezi sekretariátem ministra a kanceláří ministra? (odpovídá Pavel Minařík)

Do roku 1950 pro potřeby ministra existoval tzv. Politický kabinet ministra národní obrany a Vojenský kabinet ministra národní obrany. Politický kabinet byl orgánem ministra jako ústavního činitele a člena vlády. Kromě přednosty se kabinet skládal z ústavní skupiny a parlamentní skupiny. Vojenský kabinet především plnil funkce ve vztahu k jednotlivým složkám ministerstva, zpracovával všechny podání doručená ministrovi a zabezpečoval jeho osobní věci, vyplývající z postavení ministra jako představitele resortu obrany. Kabinet tvořil přednosta, pobočník ministra, osobní tajemník ministra a přidělení důstojníci.

Úlohu Politického i Vojenského kabinetu v srpnu 1950 převzal Sekretariát ministra národní obrany, který sdružoval jejich dosavadní funkce. Sekretariát byl orgánem ministra národní obrany pro legislativní a právní činnost v oboru MNO a pomocný orgán ministra pro zabezpečení úkolů, vyplývajících z jeho funkce člena vlády. Dnem 1.10.1969 proběhlo přejmenování Sekretariátu ministra národní obrany na Kancelář ministra národní obrany, přičemž jeho náplň činnosti se nijak podstatně nezměnila.

V dubnu 1974 se z Kanceláře ministra národní obrany vyčlenil jako samostatná složka Sekretariát ministra národní obrany. Náčelníci obou orgánů byli bezprostředně podřízeni ministrovi národní obrany. Sekretariát ministra národní obrany představoval orgán určený k zabezpečování operativních úkolů vyplývajících z funkce ministra a úkolů jím osobně uložených. Zodpovídal za zpracování plánů činnosti ministra, vedení jeho osobní agendy, za přípravu projevů ministra a tiskových informací pro něj. V jistém smyslu slova lze o něm hovořit jako o pokračovateli Vojenského kabinetu ministra národní obrany. Kancelář ministra národní obrany byla považována za orgán pro zabezpečování koncepčních úkolů vyplývajících z jeho funkce a odborným orgánem ministra pro řízení legislativní činnosti v oboru působnosti ministerstva. Kancelář ministra ve své působnosti měla koordinaci přípravy a zpracování materiálů pro jednání ministra ve stranických a státních orgánech, řízení legislativní činnosti v oboru působnosti ministerstva, evidenci úkolů uložených ministrem na jednání jeho poradních orgánů a zajišťování protokolárních úkolů. Lze ji tedy považoval za pokračovatele Politického kabinetu ministra národní obrany.

V řízení Sekretariátu (Kanceláře) ministra národní obrany se postupně v letech 1950 až 1990 vystřídali:

genpor. Josef Strašil1950 až 1956
plk. Jan Šejna1956 až 1964
plk. Václav Michalec1964 až 1968
plk. JUDr. Antonín Merta1968 až 1970
plk. PhDr. Ing. Jozef Bobek1971
genmjr. Ing. Ján Husák1972 až 1976
plk. gšt. Ing. Ján Martinský1976 až 1977
genmjr. doc. Ing. František Páleník, CSc.1977 až 1989
plk. Ing. Milan Kříž1989 až 1990

V řízení Sekretariátu ministra národní obrany se v letech 1974 až 1990 vystřídali:

genmjr. Ing. Josef Mrázek, CSc.1974 až 1988
plk. Ing. Josef Hodek1988 až 1989
genmjr. doc. Ing. Pavol Gavlas, CSc.1990

657. Mohli byste zveřejnit jména náčelníků-velitelů VVTŠ Lipt. Mikuláš, VVVTŠ Martin a VVŠ týl. a tech. zabezpečení Žilina v průběhu jejich existence? U posledních dvou škol by byla zajímavá alespoň stručně jejich historie. (odpovídá Pavel Minařík)

Rozkazem prezidenta republiky č. 08 z 28.6.1972 byla s platností od 1.9.1972 provedena reorganizace vojenského školství. Ke stávajícím vysokým vojenským školám přibyla od 1.9.1972 Vojenská politická akademie v Bratislavě a Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově. Na základě téhož rozkazu se k 1.9.1973 síť vysokých vojenských škol dále rozšířila o Vysokou vojenskou technickou školu v Liptovském Mikuláši, Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích, Vysokou vojenskou velitelsko-technickou školu v Martině a Vysokou vojenskou školu týlového a technického zabezpečení v Žilině.

Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství

Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Technické učiliště v Liptovském Mikuláši a dnem 1.9.1973 byla zřízena Vysoká vojenská technická škola Československo-sovětského přátelství v Liptovském Mikuláši, podřízená náčelníkovi letectva a vojska PVOS – zástupci ministra národní obrany. Škola připravovala velitelské a technické kádry protiletadlového raketového vojska a radiotechnického vojska PVOS, spojovacího vojska, vojska protivzdušné obrany pozemního vojska a radiolokační specialisty výzbrojní služby ve velitelsko-inženýrských a vojensko-inženýrských studijních oborech v době trvání čtyř nebo pěti let. Od počátku školního roku 1979/1980 byly do VVTŠ z VAAZ převedeny studijní obory radiotechnického vojska, inženýrské služby protiletadlového raketového vojska, výzbrojně elektrotechnický vojska PVO pozemního vojska, radiolokace a v rámci školy nadále existovaly následující fakulty: protiletadlové raketové techniky PVOS, radiolokace a automatizovaných systémů velení, protivzdušné obrany pozemního vojska a spojovací.

genpor. Ing. Anton Muržic1973 – 1987
genmjr. prof. Ing. Vladimír Janeček, CSc.1987 – 1990

Vysoká vojenská škola týlového a technického zabezpečení hrdiny ČSSR Jana Švermy

Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Školní a výcvikové středisko týlu v Žilině a dnem 1.9.1973 vznikla Vysoká vojenská škola týlového a technického zabezpečení hrdiny ČSSR Jana Švermy v Žilině, podřízená náčelníkovi hlavního týlu – zástupci ministra národní obrany. Škola připravovala týlové kádry ekonomických studijních oborů v době trvání čtyř let pro výkon základních a středních funkcí služeb týlu a finanční služby. Od 1.9.1975 byla příprava vysokoškolských kádrů tankové a automobilní služby převedena do Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově. Na základě rozkazu prezidenta republiky č. 8 ze dne 14.6.1982 o změnách ve vojenském školství bylo nařízeno dnem 1.9.1983 VVŠTTZ zrušit a studijní obor ekonomika armády se studijními specializacemi vševojskový týl, proviantní zabezpečení, výstrojní zabezpečení a zabezpečení PHM byl převeden do nově zřízené fakulty týlového a technického zabezpečení Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově.

genmjr. Ing. Pavel Bobor1973 – 1981
plk. Ing. Pavol Šiveň1981 – 1983

Vysoká vojenská velitelsko-technická škola 1. čs. armádního sboru v SSSR

Dnem 31.8.1973 bylo zrušeno Vyšší dělostřelecké učiliště v Martině a dnem 1.9.1973 vznikla Vysoká vojenská velitelsko-technická škola v Martině, podřízená prvnímu zástupci ministra národní obrany. Škola během čtyřletého studia připravovala kádry raketového vojska a dělostřelectva, ženijního vojska a technické kádry výzbrojní služby. V roce 1974 byl škole rozkazem prezidenta republiky č. 021 z 1.10.1974 udělen při příležitosti 30. výročí karpatsko-dukelské operace a Dne Československé lidové armády název „1. čs. armádního sboru v SSSR“. Na základě rozkazu prezidenta republiky č. 009 ze dne 22.8.1979 o úpravě systému přípravy kádrů ČSLA bylo nařízeno dnem 1.9.1979 VVVTŠ zrušit a studium výzbrojně technického oboru převést do Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, zatímco studijní obory ženijní a raketové vojsko a dělostřelectvo byly nadále organizovány v rámci nově zřízené fakulty druhů vojsk Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově.

genmjr. Ing. Emil Koštek1973 – 1979

656. Prosím o zveřejnění vojenských útvarů, které byly od roku 1945 posádkou v Olomouci. (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Olomouc byly po roce 1945 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

– velitelství VI. sboru1945 – 1947
– velitelství 7. divize (brigády)1945 (1947) – 1948
– velitelství 3. pěší brigády1945 – 1946
– velitelství 13. tankové brigády1945 – 1947
– velitelství 22. dělostřelecké brigády1945 – 1946
– velitelství 21. dělostřelecké brigády1946 – 1949
– velitelství 8. (6.) dělostřelecké brigády- velitelství 3. korouhve jezdecké brigády1945 (1947) – 19491945 – 1947
– velitelství automobilního praporu 61945 – 1950
– Posádkové velitelství1945 – 1949
– Doplňovací okresní velitelství1945 – 1949
– velitelství Tankového sboru1947 – 1950
– velitelství motorizované brigády1947 – 1950
– velitelství 14. pěší (mechanizované) divize1950 (1951) – 1958
– velitelství 14. motostřelecké (tankové) divize1958 (1962) – 1966
– velitelství 4. střeleckého sboru1957 – 1958
– velitelství Silničního sboru1966 – 1969
– velitelství 103. automobilního pluku1978 – 1985
– velitelství 1. automobilní brigády1985 – 1992
– velitelství 2. brigády materiálního zabezpečení1992 – AČR
– velitelství 31. (82.) železniční brigády1987 (1992) – AČR
– Vojenské velitelství STŘED1992 – AČR
– pěší pluk 61945
– motorizovaný pěší prapor 43 (6)1945 (1947) – 1949
– pěší pluk 61949 – 1950
– Strážní prapor Posádkového velitelství Olomouc (pěší prapor 65)1946 (1947) – 1950
– samopalný prapor 13. tankové brigády1945 – 1947
– náhradní prapor 13. tankové brigády1945 – 1947
– pěší prapor 54 (samopalný) 12. tankové brigády1947 – 1949
– IV. prapor (samopalný) 12. tankové brigády1949 – 1950
– náhradní prapor 12. tankové brigády1947 – 1950
– 4. pěší (mechanizovaný) pluk1950 (1951) – 1955
– 52. mechanizovaný (motostřelecký) pluk1955 (1958) – 1962
– 69. mechanizovaný pluk1953 – 1958
– 14. školní tankový prapor1951 – 1958
– dělostřelecký pluk 71945 – 1948
– 4. (64.) dělostřelecký (minometný) pluk1950 (1951) – 1953
– dělostřelecký pluk 1011945 – 1946
– dělostřelecký pluk 3061945 – 1947
– dělostřelecký oddíl 3061947 – 1949
– dělostřelecký oddíl 3151947 – 1949
– dělostřelecký pluk 551946 – 1948
– dělostřelecký oddíl 161947 – 1950
– spojovací baterie velitele dělostřelectva 14. motostřelecké divize1958 – 1960
– velitelská baterie velitele dělostřelectva 14. motostřelecké divize1960 – 1961
– 14. průzkumná dělostřelecká baterie1961 – 1966
– rota velkých kulometů proti letadlům 13. tankové brigády1945 – 1947
– rota velkých kulometů proti letadlům 151947 – 1950
– 14. protiletadlová baterie (14. protiletadlový oddíl)1950 (1951) – 1959
– ženijní prapor 131947 – 1950
– 14. ženijní prapor1950 – 1966
– spojovací prapor 561945
– spojovací prapor 71945
– 14. spojovací prapor1950 – 1966
– 2. spojovací pluk1957 – 1958
– Výcvikový prapor zvláštních bojových prostředků1946 – 1949
– Prapor zvláštních bojových prostředků 1031949 – 1950
– 14. chemická četa (14. četa chemické ochrany)1950 (1955) – 1958
– 14. rota chemické ochrany1958 – 1966
– automobilní rota 91945 – 1950
– výcviková rota automobilního praporu 61945 – 1950
– náhradní rota automobilního praporu 61945 – 1950
– vojenská evidence motorových vozidel 71945 – 1949
– 14. automobilní rota (14. automobilní prapor)1950 (1951) – 1955
– 14. automobilní rota (14. automobilní prapor)1955 (1961) – 1984
– 1. (203.) automobilní prapor1984 (1992) – AČR
– Automobilní škola 14. mechanizované divize1953 – 1956
– Škola důstojníků v záloze automobilního vojska1972 – 1978
– Roční důstojnická škola automobilního vojska???? – 1977
– 3. jezdecká eskadrona1945 – 1947
– 3. remontní eskadrona1945 – 1947
– 3. náhradní eskadrona1945 – 1947
– Velitelství evidence koňstva 71945 – 1949
– Divizní lazaret (14. zdravotnický prapor)1950 (1954) – 1966
– Vojenská nemocnice 61945 – 1950
– Posádková (Vojenská) nemocnice1950 (1960) – AČR
– Automobilní dílna (opravna) 14. mechanizované divize1950 (1957) – 1958
– Zbrojní (dělostřelecká) dílna 14. mechanizované divize1950 (1954) – 1958
– 14. prapor oprav techniky1958 – 1961
– 14. technické opravny1961 – 1966
– 14. divizní dělostřelecká dílna1961 – 1966
– 8. železniční stavební pluk1968 – 1969
– 12. železniční stavební prapor1957 – 1992
– 10. (31.) železniční stavební prapor1969 (1988) – 1992
– 813. železniční stavební prapor1992 – AČR
– 820. železniční zabezpečovací prapor1992 – AČR
– 6. ženijní stavební rota 1. technického pluku1957 – 1960
– provozní oddělení 1. skupiny vojenských staveb1960 – 1963
– 3. stavební prapor 1. skupiny vojenských staveb1960 – 1963
– 1. stavební prapor 1. skupiny vojenských staveb1963
– náhradní letecký pluk 31945 – 1948
– Letecký oblastní sklad 3 (Letecký sklad 3)1945 (1946) – 1951
– 5. skladový objekt letecké munice1951 – 1953
– Velitelství pilotních škol a kurzů (Pilotní škola III)1946 (1946) – 1950
– Pilotní škola I (1. letecký školní pluk)1950 (1951) – 1955
– Letištní peruť (Pomocná peruť)1945 (1945) – 1946
– Školní peruť III (Školní základna III)1946 (1947) – 1950
– Školní základna I (Letecká základna 24)1950 (1951) – 1951
– 24. letištní prapor1951 – 1955
– 24. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby II. třídy1953 – 1955
– automobilní rota 2. letecké technické divize1950 – 1952
– 2. letecké operační středisko1950 – 1952
– 1. pomocné velitelské stanoviště1953 – 1955
– Oblastní dispečerská služba Morava1954 – 1955
– 1. letecký stavební prapor1955 – 1968
– 1. letecký stavební prapor1969 – 1979
– velitelství 5. letecké technické divize1963 – 1969
– 15. automobilní rota1963 – 1969
– 58. (44.) automobilní prapor1969 (1992) – AČR
– 25. technická opravna1967 – 1969
– pobočka 23. (12.) technické opravny1969 (1974) – 1990
– 10. prapor oprav techniky1990 – 1992
– velitelství 46. dopravní výsadkové letecké divize1964 – 1969
– 40. prapor spojení a radiotechnického zabezpečení1964 – 1969
– 12. vrtulníkový pluk1962 – 1968
– 18. prapor radiotechnického zabezpečení1962 – 1968
– 2. letištní prapor1962 – 1968
– 331. vrtulníkový roj1964 – 1968
– Výcvikové středisko specialistů letectva1947 – 1949
– Vojenské výchovné středisko pro letecké mechaniky1949 – 1950
– IV. školní oddíl Leteckého technického učiliště1949 – 1951
– Výcvikový prapor autořidičů letectva1951
– 5. výcvikový letištní prapor (2. výcvikové středisko letectva)1969 (1975) – AČR
– 7. výcvikový letištní prapor1969 – 1975
– 10. armádní spojovací a RTZ opravna1982 – AČR
– velitelství 2. obvodu PLOSÚ (PVOS)1951 (1954) – 1957
– spojovací rota velitelství 2. obvodu PLOSÚ (PVOS)1951 (1954) – 1955
– velitelská baterie velitelství 2. obvodu PLOSÚ (PVOS)1951 (1954) – 1955
– provozní prapor velitelství 2. obvodu PVOS1955 – 1957
– protiletadlový pluk 3 (dělostřelecký pluk 153)1945 (1945) – 1947
– dělostřelecký pluk 1521947 – 1950
– 152. protiletadlový pluk1950 – 1951
– 192. protiletadlový oddíl1951 – 1953
– 157. hlásný prapor (pluk)1951 (1954) – 1955
– 157. radiotechnický pluk1955 – 1957
– Konstrukční kancelář radiolokace1962 – 1967
– 3. radiolokační základna1967 – AČR
– Zbrojnice 6 (6. dělostřelecká základna)1945 (1950) – 1969
– 6. (2.) výzbrojní základna1969 (1992) – AČR
– 312. strážní prapor1951 – 1960
– 351. strážní rota1960 – 1963
– Ženijní sklad 1 (Ženijní sklad 3)1945 (1947) – 1950
– Hlavní (Ústřední) ženijní sklad1950 (1951) – 1969
– Hlavní sklad ženijní munice1951 – 1953
– Ústřední ženijní opravna (Opravárenský závod 042)1956 (1962) – 1969
– Opravárenská základna 042 (Vojenský opravárenský podnik 042)1969 (1989) – AČR
– Ženijní zkušební dvůr1954 – 1957
– 2. ústřední spojovací sklad (pobočka ústředního spojovacího skladu)1963 (1965) – 1972
– pobočka Zásobovací základny 061972 – AČR
– Spojovací uzel 0251973 – AČR
– Vojenský chemický ústav (Hlavní sklad ZBP)1945 (1945) – 1946
– Zbrojnice 20 (20. chemická zbrojnice)1946 (1950) – 1954
– 20. chemická základna1954 – 1967
– Chemický výrobní a opravárenský závod 0711967 – 1972
– Vojenský opravárenský závod (podnik) 0711972 (1989) – AČR
– 338. strážní rota1955 – 1963
– 1. okruhový chemický sklad1952
– 22. chemická základna1955 – 1957
– pobočka 1. okruhového chemického skladu1969 – 1992
– 2. chemický sklad1992 – AČR
– Dílny 2. letecké technické divize (Ústřední dílny leteckého týlu)1950 (1952) – 1957
– Letecké opravny (4. ústřední automobilní opravárenský závod)1957 (1959) – 1960
– Automobilní opravárenský závod 0841960 – 1989
– Vojenský opravárenský podnik 0841989 – AČR
– Intendanční sklad 61945 – 1950
– 5. proviantní sklad (5. okruhový sklad proviantu)1950 (1954) – 1958
– 1. pobočka 2. okruhového skladu proviantu1958 – 1960
– 2. okruhový sklad proviantního materiálu1960 – 1965
– odloučené skladištní oddělení 2. OS proviantního materiálu1965 – 1969
– Stálá intendanční správkárna1950 – 1955
– Stálá intendanční dílna1955 – 1960
– Výstrojní opravna1960 – AČR
– Sklad 2 Automobilní zbrojnice 31945 – 1950
– 22. sklad PHM (3. hlavní sklad PHM)1950 (1951) – 1955
– 3. ústřední sklad PHM (4. okruhový sklad PHM)1955 (1958) – 1965
– pobočka 5. okruhové základny PHM1965 – 1968
– odbočka 11 Štábu soustředění válečného materiálu 31945 – 1947
– Dělostřelecké učiliště1945 – 1947
– Učiliště zvláštních bojových prostředků (Chemické učiliště)1946 (1950) – 1951
– Protiletadlové učiliště (Učiliště protivzdušné obrany)1950 (1955) – 1957
– Zdokonalovací škola důstojníků dělostřelectva1950
– Vyšší škola důstojníků protiletadlového vojska1951 – 1955
– Vyšší škola důstojníků protivzdušné obrany1955
– Zdokonalovací kurzy důstojníků PVOS1955 – 1957
– Škola důstojnického dorostu (pro PLD)1953 – 1954
– Dělostřelecká technická škola 6. dělostřelecké základny1955 – 1958
– Školu specialistů dělostřeleckého vyzbrojování 6. dělostřelecké základny 1958 – 1961
– Škola na důstojníky polního dělostřelectva v záloze1945 – 1948
– Škola na důstojníky těžkého dělostřelectva v záloze1945 – 1949
– Škola na důstojníky hipomobilního dělostřelectva v záloze1949 – 1951
– Škola na důstojníky motorizovaného dělostřelectva v záloze1951 – 1952
– Škola na důstojníky plukovního dělostřelectva v záloze1952 – 1953
– Vojenská katedra Palackého univerzity1951 – 1990
– Vojenská katedra Vysoké školy pedagogické1956 – 1959
– Železniční traťové velitelství1945 – 1952
– Správa náčelníka přepravy vojsk II. řádu1952 – 1962
– Krajská správa vojenské dopravy
– Správa vojenské dopravy1992 – AČR
– Správa vojenského správce železničního úseku a stanice II. třídy1952 – 1957
– Vojenská správa železničního úseku1957 – 1960
– Vojenská správa dopravního úseku1960 – 1962
– Správa náčelníka silniční přepravy vojsk1960 – 1962
– (Krajská) Vojenská (ubytovací a) stavební správa1951 (1956) – 1992
– Vojenská ubytovací a stavební správa1992 – AČR
– Polní soud VI. armádního sboru (Vojenský soud I. stolice)1945 (1946) – 1947
– Krajský vojenský soud (Nižší vojenský soud)1948 (1950) – 1957
– Vojenský obvodový soud1955 – 1993
– Polní prokurátor VI. armádního sboru (Vojenský prokurátor)1945 (1946) – 1947
– Krajský vojenský prokurátor (Nižší vojenský prokurátor)1948 (1950) – 1957
– Vojenský obvodový prokurátor1955 – 1993
– Vojenská věznice1945 – 1952
– Vyšší vojenský soud1992 – 1993
– Vyšší vojenská prokuratura1992 – 1993
– Posádková správa1951 – AČR
– Okresní vojenské (á) velitelství (správa)1951 (1954) – AČR
– Krajské (á) vojenské (á) velitelství (správa)1949 (1954) – 1960
– Městská vojenská správa1954 – 1960
– Politické oddělení zabezpečovacích zařízení MNO1960 – 1989
– Archiv ČSLA (Archiv Čs. armády)1959 (1990) – AČR
– Okruhové terčové dílny a sklad1974 – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

655. Můžete popsat historii strážního útvaru PVVP, zejména kdy a z čeho vznikl? Jeho poštovní adresa koncem 40. let min. století bývala: VÚ 9435 Praha 173. Dle plánu města z roku 1948 tvořily Prahu XVII Košíře, Motol a Jinonice. Útvar prý likvidoval v roce 1958, ale v Ruzyni. Mohla v tu dobu být jeho součástí i tanková jednotka? Jak resp. čím byl útvar nahrazen? (odpovídá Pavel Minařík)

Strážní prapor Posádkového velitelství Velká Praha vznikl 1.10.1945. V listopadu 1945 bylo útvary přiděleno krycí číslo VÚ 5449. K 1.10.1947 proběhlo jeho přejmenování na pěší prapor 80 (strážní). V této době útvar kromě velitelství tvořily tři pěší roty – z toho jedna rámcová (o třech četách), samopalná rota (o 2 četách), kulometná rota (o 2 četách), rota těžkých zbraní (s jednou četou o 2 ks PT kanonů 45 mm a dvěmi četami o 3 ks 82 mm), dělostřelecké baterie (s četou o 2 ks 76 mm kanonů a četou o 2 ks minometů 120 mm), velitelská rota (s velitelskou, dopravní, ženijní, spojovací a radiovou četou) a náhradní rota. U útvaru bylo předepsáno 595 funkčních míst, z toho 43 pro důstojníky a 33 pro rotmistry. Dnem 3.3.1948 útvar na základě rozkazu prezidenta Edvarda Beneše obdržel název „Pražského povstání“. K 1.10.1949 bylo jeho krycí číslo změněno na VÚ 9435. V listopadu 1950 proběhla reorganizace útvaru na 80. mechanizovaný pluk zvláštního určení, dislokovaný v Praze-Ruzyni. Úkoly strážní služby pro Posádkové velitelství Praha od 1.5.1952 převzal nově vytvořený 308. strážní prapor dislokovaný v karlínských kasárnách Jana Žižky z Trocnova, který byl rovněž určen pro reprezentování čs. armády při slavnostních příležitostech. V roce 1955 se mechanizovaný pluk skládal z velitelství a štábu, tří mechanizovaných praporů (o 3 střeleckých rotách, minometné rotě se 4 ks 82 mm minometů, rotě těžkých zbraní s protitankovou četou a četou protiletadlových kulometů), tankového praporu (o 3 tankových rotách po 10 tancích), dělostřelecké baterie se 4 ks 85 mm kanonů, minometné baterie se 4 ks 120 mm minometů, roty bojového zabezpečení, roty technického zabezpečení a týlu. 80. mechanizovaný pluk zvláštního určení zanikl 1.11.1956.


654. Jaké modernizace proběhly na tancích T-54AM a T-55A v 70. a 80. letech? Kdy byly prováděny a kolik tanků bylo modernizováno? (odpovídá Pavel Minařík)

Na přelomu 60. a 70. let probíhala modernizace středních tanků T-54A na verzi T-54AM, jejímž cílem bylo zdokonalit tank T-54A na úroveň tanku T-55A. V 80. letech se uskutečňovala modernizace středních tanků T-54AM/T-55A nejprve na verzi T-54/55AM1 a později na verzi T-54/55AM2. Od roku 1984 v rámci generálních oprav i přímo u vybraných divizních útvarů oprav techniky probíhala modernizace na verzi na verzi T-54/55AM1 zástavbou systému řízení palby KLADIVO a od roku 1987 pouze v rámci generálních oprav na verzi T-54/55AM2 instalováním zesíleného pancéřování a tepelné ochrany hlavně, modernizovaného FVZ a protiletadlového kulometu DŠK-M, systému vytváření dýmové clony a úpravou motoru, kolejových pásů i podvozku. Počty modifikovaných vozidel nám nejsou známy.


653. Na tzv. starém letišti v Praze-Ruzyni působí nyní 6. základna dopravního letectva, avšak jejím předchůdcem byl donedávna útvar, hovorově zvaný „letka“ a spadající pod Ministerstvo vnitra. Zajímalo by mě, jaký byl název a historie „letky“ a zda měla svou základnu i jinde než na Ruzyni (odpovídá Miroslav Irra a Pavel Minařík)

Po zrušení bezpečnostního letectva zůstal od 1.1.1951 u ministerstva vnitra letecký útvar na letišti Ruzyň. Právní statut získal až 3.4.1951, kdy byla oficiálně zřízena Bezpečnostní letka v působnosti Ministerstva národní bezpečnosti, podřízená veliteli Státní bezpečnosti. V roce 1953 bylo MNB zrušeno a letka přešla k MV, přičemž se zároveň změnil její název na Letecké oddíl MV. Útvar plnil úkoly letecké činnosti bezpečnostního charakteru a zároveň zajišťoval přepravu vládních činitelů. V roce 1979 se z oddílu vytvořila Letecká správa FMV, přejmenovaná v roce 1988 na Leteckou správu SNB a později na Leteckou službu Policie ČR. V roce 1998 AČR převzala od policejní letecké služby zabezpečování přepravy vládních činitelů, k čemuž využívá dva letouny Tu-154M, dva letouny Jak-40 a jeden letoun CL.601.


652. I would like to ask, what units were deployed in Prostějov, Kolin and Kroměříž after 1945? (odpovídá Pavel Minařík)

V posádce Kroměříž byly po roce 1945 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:

– pěší pluk (prapor) 31945 (1946) – 1949
– pěší pluk 31949 – 1950
– rota VKPL 31947 – 1950
– 3. ženijní brigáda1945 – 1947
– ženijní pluk 31947 – 1950
– automobilní rota 81945 – 1947
– Vojenská nemocnice 261945 – 1947
– Posádkové velitelství1945 – 1949
– Velitelství evidence koňstva 31945 – 1949
– Doplňovací okresní velitelství1945 – 1949
– velitelství 3. pěší (motorizované) divize1945 (1945) – 1946
– velitelství 3. (13.) rychlé (pěší) divize1946 (1950) – 1951
– velitelství 13. (3.) mechanizované divize1951 (1955) – 1958
– velitelství 3. motostřelecké (mechanizované) divize1958 (1991) – AČR
– 13. průzkumná rota1950 – 1951
– 3. průzkumný prapor1966 – AČR
– 13. (33.) tankosamohybný prapor (pluk)1950 (1951) – 1952
– 33. tankový pluk1952 – 1966
– 13. školní tankový prapor1951 – 1957
– 8. (63.) dělostřelecký pluk1950 (1951) – 1957
– 13. protitankový dělostřelecký oddíl1950 – 1951
– 13. protiletadlová (ý) baterie (oddíl)1950 (1951) – 1958
– 13. ženijní prapor1950 – 1958
– 13. (3.) spojovací prapor1950 (1991) – AČR
– 13. chemická četa (chemické ochrany)1950 (1955) – 1958
– 13. rota chemické ochrany1958 – 1979
– Divizní lazaret 3. mechanizované divize1950 – 1954
– 13. (3.) zdravotnický prapor1954 (1991) – 1992
– 3. sklad zdravotnického materiálu1992 – AČR
– 13. automobilní rota (prapor)1950 (1951) – 1955
– 13. automobilní rota (prapor)1955 (1961) – 1984
– 3. prapor materiálního zabezpečení1984 – 1991
– 13. automobilní dílna1950 – 1958
– 13. (3.) zbrojní (dělostřelecká) dílna???? (1954) – 1958
– 3. pojízdná tanková opravna1951 – 1958
– 3. prapor technického zabezpečení1958 – 1961
– 3. technické opravny1961 – 1979
– 3. prapor oprav techniky1979 – AČR
– 3. dělostřelecká dílna1961 – 1967
– Krajské vojenské velitelství1949 – 1950
– Okresní vojenské (á) velitelství (správa)1949 (1954) – AČR
– Posádková správa1951 – AČR
– Nižší vojenský soud1951 – 1952
– Nižší vojenský prokurátor1951 – 1952
– Vojenská věznice1951 – 1952
– 12. zdravotnický oddíl1961 – 1963
– 164. cisternový prapor1961 – 1978
– 103. automobilní prapor1978 – 1984
– 127. cisternový prapor1984 – 1992
– 2. tanková základna1966 – 1988
– 22. pluk oprav tankové techniky1988 – 1992
– 251. (3.) protiletadlový (raketový) pluk1975 – 1991
– 3. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu1979 – 1988
– Vojenská zdravotnická škola1972 – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

Útvary dislokované v posádce Prostějov najdete v odpovědi na dotaz čís. 522 a v posádce Kolín v odpovědi na dotaz č. 160.


651. Prosím o zaslání znění přísahy ČSLA z 80. let. (odpovídá Pavel Minařík)

V době od 1. července 1960 do 13. března 1990 platilo následující znění vojenské přísahy, zveřejněné v předpisu Zákl-I-1 Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR:

„Já, občan Československé socialistické republiky, vědom si své čestné vlastenecké povinnosti, přísahám před bojovou zástavou věrnost pracujícímu lidu vedenému Komunistickou stranou Československa. Slibuji, že budu vojákem statečným a ukázněným, že budu důsledně a iniciativně plnit ustanovení vojenských řádů, rozkazy velitelů a zachovávat vojenské tajemství. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně, svěřené mi pracujícím lidem a připravovat se pro boj, abych mohl na rozkaz prezidenta republiky a vlády Československé socialistické republiky co nejlépe bránit svoji rodnou vlast a její socialistický řád proti každému nepříteli. Pro obranu socialismu jsem vždy připraven stát pevně v řadách ozbrojených sil Československé socialistické republiky po boku Sovětské armády i armád ostatních socialistický zemí v boji proti jeho nepřátelům a nasadit i svůj život k dosažení vítězství. Tak přísahám.“


650. Chcem Vás poprosiť o uverejnenie zoznamu menovaných a povýšených generálov v rokoch 1974 a 1975. (odpovídá Pavel Minařík)

Dnem 1.10.1974 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:

do hodnosti generálporučíka
genmjr. Ing. Miroslav ZÍKAnáčelník Správy bojové přípravy – zástupce MNO
genmjr. Jozef REMEKnáčelník letectva a vojsk PVOS – zástupce MNO
genmjr. Ing. Ferdinand HANZALzástupce MNO pro výzbroj a techniku
a jmenováni do hodnosti genmjr.
plk. Ing. Rudolf TVAROŠKAnáčelník výzbrojní služby MNO
plk. gšt. Ing. Miloslav PELOUŠEKpověřen řízením Správy raketového vojska a dělostřelectva MNO
plk. gšt. Ing. Pavel FIGUŠnáčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele Východního vojenského okruhu
plk. gšt. Ing. Ján PUŠKÁRnáčelník štábu – 1. zástupce velitele 4. armády
plk. RSDr. Bohumil JEŘÁBEKnáčelník politického oddělení – zástupce velitele 7. armády PVOS
plk. gšt. Ing. Zdeněk VONDRÁKvelitel 20. motostřelecké divize
plk. PhDR. Stanislav WEINLICHvelitel 14. tankové divize
plk. Ing. Vladimír ČIHÁKvelitel železničního vojska FMD

Dnem 1.5.1975 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:

do hodnosti generálplukovníka
genpor. Ing. František VESELÝvelitel Západního vojenského okruhu
genpor. PhDr. Samuel KODAJvelitel Východního vojenského okruhu
do hodnosti generálporučíka
genmjr. Ing. Miloslav BLAHNÍKvelitel 1. armády
genmjr. PhDr. Antonín Brabecnáčelník politické správy – zástupce velitele Západního vojenského okruhu
genmjr. Ing. Josef BROŽnáčelník Zpravodajské správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA
genmjr. PhDr. Josef ČEPICKÝnáčelník Vojenské akademie Antonína Zápotockého
genmjr. PhDr. Alois GROS, CSc.vedoucí odboru obrany a bezpečnosti předsednictva vlády ČSSR
genmjr. Jozef KOVÁČIKnáčelník politické správy – zástupce velitele Východního vojenského okruhu
genmjr. PhDr. Ing. Josef MARUŠÁK, CSc.velitel 7. armády PVOS
genmjr. Ing. Vojtěch SROVNALnáčelník Správy ústředního plánování GŠ ČSLA
genmjr. RSDr. Ing. Viktor ŠURKAnáměstek předsedy Státní plánovací komise ČSSR
genmjr. Ing. Milán VÁCLAVÍKnáčelník štábu – 1. zástupce velitele Západního vojenského okruhu
a jmenován do hodnosti genmjr.
plk. Ing. Karel CVAČKAhlavní inženýr letectva – náčelník inženýrské letecké služby správy letectva a vojsk PVOS
plk. Juraj GVOTHzástupce náčelníka pro politické věci – náčelník politického oddělení Vojenské akademie Antonína Zápotockého
plk. gšt. Julius HAŠANAnáčelník Politicko-organizační správy – zástupce náčelníka Hlavní politické správy ČSLA
plk. gšt. Ing. Zdeněk HAVALAnáčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 1. armády
plk. Ing. Michal CHOMAnáčelník oddělení zahraničních styků GŠ ČSLA
plk. JUDr. Štefan INFNERvyšší vojenský prokurátor Trenčín
plk. gšt. Jaroslav KLÍCHAnáčelník Ideologické správy – zástupce náčelníka Hlavní politické správy ČSLA
plk. gšt. Ing. Emil KOŠTEKnáčelník Vysoké vojenské velitelsko-technické školy
plk. PhDr. Jaroslav KRYLzástupce náčelníka politické správy Západního vojenského okruhu
plk. PhDr. Pavel MAŠEKnáčelník politického oddělení – zástupce náčelníka Zpravodajské správy GŠ ČSLA
plk. gšt. Ing. Milan PAVLÍČEKnáčelník štábu týlu Západního vojenského okruhu
plk. gšt. Ing. Michal PRELECnáčelník štábu – 1. zástupce velitele 7. armády PVOS
plk. gšt. PhDr. Cyril RABUŠICpověřen výkonem funkce předsedy Kontrolní a revizní komise Hlavní politické správy ČSLA
plk. gšt. Ing. Miroslav REMEŠnáčelník týlu – zástupce velitele 1. armády
plk. Ing. Václav RŮŽIČKAgenerální ředitel Vojenských lesů a statků n. p. Hlavní stavební a ubytovací správy
plk. gšt. Ing. Miroslav RYBÁKnáčelník operačního oddělení Operační správy GŠ ČSLA
plk. gšt. Ing. Ladislav SOCHORvelitel 34. stíhací bombardovací letecké divize
plk. Ing. Josef SVOBODAnáčelník politického oddělení MNO
plk. gšt. Ing. Zdeněk ŠIKnáčelník raketového vojska a dělostřelectva Západního vojenského okruhu
plk. gšt. Ing. Jaroslav TUZARvelitel 19. motostřelecké divize
plk. gšt. Ing. Jaroslav ÚLEHLAnáčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 10. letecké armády
a jmenováni do hodnosti genmjr. vz.
plk. vz. PhDr. Jaromír OBZINA, CSc.ministr vnitra ČSSR

649. Které útvary naší armády se nacházely v Přáslavicích?

V posádce Přáslavice byly dislokovány následující útvary čs. armády:

a) v letech 1918 až 1939
– Výcvikový tábor1935 – 1939
– I. prapor pluku útočné vozby 21935 – 1936
– III. prapor pluku útočné vozby 21935 – 1938
– II. prapor pluku útočné vozby 31936 – 1938
– III. prapor pluku útočné vozby 31936 – 1937
– IV. prapor pěšího pluku 61937 – 1939
b) v letech 1945 až 1992
– II. a III. tankový prapor 13. tankové brigády1945 – 1947
– pěší prapor 54 (samopalný)1947 – 1949
– IV. prapor (samopalný) 12. tankové brigády1949 – 1950
– Poddůstojnická škola průzkumníků1950 – 1951
– 14. průzkumná rota1950 – 1958
– 4. tankový pluk1958 – 1966
– 14. průzkumná rota1961 – 1966
– 14. samostatný dělostřelecký (raketometný) oddíl1964 – 1989
– 33. tankový pluk1966 – AČR
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.

648. Zajímám se o útvar 9376 ve Vimperku. Prosím o veškeré dostupné informace. Sám jsem tam sloužil jako voják v základní službě od 1991 do 1993 na 2. mechanizovaném praporu pod velením majora Burkoně jako písař. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený útvar vznikl 15.5.1945 jako pěší pluk 26 na základě dosavadního 11. pěšího prapor 2. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru v SSSR. Koncem měsíce května a v červnu 1945 se pluk podílel na zajištění čs. pohraničí na úseku od Bratislavy po Čienou nad Tisou. Koncem června 1945 se útvar přemístil do své mírové posádky v Lučenci, ale již koncem září byl redislokován do Jelšavy. V září 1945 se pluk přestěhoval do Rimavské Soboty, kde k 1.10.1947 prodělal reorganizaci na pěší prapor 26. Již v listopadu 1945 obdržel krycí číslo – VÚ 4636. Dnem 3.3.1948 byl útvaru rozkazem prezidenta republiky udělen název „Generála Viesta“. V květnu 1948 došlo k jeho redislokování do posádek Horažďovice, Kašperské Hory a Rejštejn. V říjnu 1948 se do Kašperských Hor přesunulo velitelství útvaru, které se doposud nacházelo v Horažďovicích, a naopak nová odloučená jednotka vznikla v Železné Rudě. Pěší prapor byl 1.10.1949 přejmenován na pěší pluk, ale ve skutečnosti se i nadále jednalo o prapor posílený dělostřelectvem. Od 1.10.1949 bylo zároveň stávající krycí číslo útvaru nahrazeno novým, tj. VÚ 9376. Na sklonku roku 1950 došlo k přesunu útvaru do Vimperku a vytvoření zbývajících dvou praporů pluku, zatímco dřívější odloučené jednotky v Rejštejně a Železné Rudě zanikly. V Kašperských Horách zůstal dislokován pouze odloučený pěší prapor, který zde s výjimkou let 1951 až 1958 setrval do roku 1987. Od konce roku 1950 bylo označení pluku upraveno na 26. pěší pluk „Generála Viesta“. K 1.11.1954 došlo k jeho dalšímu přejmenování, tentokrát na 26. střelecký pluk „Generála Viesta“. Dnem 9.5.1955 byl otevřený název útvaru opětně změněn a na základě rozkazu prezidenta republiky se z něj stal 12. střelecký pluk „Juraje Jánošíka“. Ovšem ani tento název útvaru příliš dlouho nevydržel a k 1.10.1958 se z něj stal 68. motostřelecký pluk „Československých bojovníků ve Španělsku“. Poslední reorganizace útvaru proběhla 30.11.1991, kdy došlo k přejmenování útvaru na 68. mechanizovaný pluk bez čestného či historického názvu. Svoji činnost útvar ukončil 31.12.1993.


647. Můžete uvést základní data o vzniku, dislokaci a transformaci těchto školských zařízení bývalého vojenského letectva? Letecké technické učiliště (připravovalo toliko kádry pro ILS, či také pro PZN atd.?), Vojenská odborná škola leteckých mechaniků (do kdy dvouletá?), Poddůstojnická škola ILS (od r. 1969 patrně součástí Výcvikového střediska letectva). (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenská odborná škola leteckých mechaniků Liberec

Byla zřízena dnem 1.8.1945 s prozatímním sídlem v Liberci. Úkolem školy bylo vycvičit pro polní letecké útvary letounové mechaniky (motoráře i drakaře), přístrojové mechaniky, elektromechaniky, radiomechaniky, zbrojíře, palubní radiotelegrafisty a případně i jiné pozemní specialisty, kteří po absolvování školy byli přiděleni k výkonu vojenské základní služby k polním leteckým útvarům. Délka studia byla stanovena na jeden rok a šest měsíců, respektive neměla být delší než dva roky. V roce 1947 se škola kromě velitelství s pomocnými orgány, učitelského sboru a hospodářské správy skládala z výcvikové perutě (o dvou výcvikových letkách a letky techniků-ŠLDZ) a školní letky s dopravní četou, ošetřovnou a strážním a pomocným družstvem. V rámci VOŠLM v této době probíhala příprava následujících specializací: 1) letečtí mechanici, a) motoráři, b) drakaři, c) přístrojáři, d) elektromechanici, e) zbrojíři, f) fotomechanici; 2) technicko-hospodářská služba a 3) povětrnostní služba. V září 1949 byla škola redislokována do Liptovského Mikuláše a reorganizována na Letecké technické učiliště.

Letecké technické učiliště Liptovský Mikuláš

Vzniklo v Liptovském Mikuláši dnem 1.10.1949 transformací dosavadní Vojenské odborné školy leteckých mechaniků. Školní jednotky učiliště byly organizovány nejprve do oddílů dislokovaných v celé řadě posádek (I. oddíl Liptovský Mikuláš, II. oddíl Poprad, III. a IV. oddíl Olomouc, V. oddíl Liberec a VI. oddíl Levoča). V rámci jednotlivých oddílů byly školeny následující specializace: I. oddíl – provoz-draky, provoz-motory, vyšší školy a kurzy, II. oddíl – VOŠLM-elektro, učňovská škola-elektro, provoz-elektrozbroj. a přístroje, III. oddíl – učňovská škola kovodělná, IV. oddíl – autořidiči a automechanici, V. oddíl – fotomechanici (v Pardubicích) a další specializace podle potřeby (v Liberci). V roce 1951 byly oddíly nahrazeny školními prapory, přičemž odloučeně byl v Liptovském Hrádku dislokován 2. školní prapor LTU. Od 1.9.1952 se z jeho složení jako samostatné útvary vyčlenily Škola mladších technických specialistů letectva v Liptovském Hrádku (1.10.1953 opětně včleněna do LTU), Škola technického dorostu letectva v Liptovském Mikuláši (zrušena 1.11.1955) a Vojenské výchovné středisko letectva v Popradu. Ve struktuře Leteckého technického učiliště od 1.9.1952 kromě velitelství, školního oddělení, týlové skupiny, velitelské roty, zbrojní dílny a ošetřovny zůstaly pouze dvě školní roty důstojníků–techniků, školní rota – ŠDZ provozářů a školní rota – kurz starších techniků letek. Dvouleté studium bylo ve školním roce 1957/1958 prodlouženo na tři roky. Letecké technické učiliště v Liptovském Mikuláši bylo dnem 1.9.1959 reorganizováno na Technické učiliště a zároveň do něj byly převedeni žáci od rušeného Učiliště PVO z Košic, připravující se na obsluhu nově zaváděných protiletadlových raketových kompletů PVOS. Přípravu pozemních specialistů letectva převzalo Letecké učiliště v Košicích.

Poddůstojnická škola ILS Brno

Příprava poddůstojníků ILS probíhala u 4. výcvikový prapor ILS vytvořeného v Brně-Slatině dnem 1.9.1969. Útvar se v přímé podřízenosti velitelství 10. letecké armády a zabezpečoval výcvik specialistů inženýrské letecké služby z řad vojáků základní služby pro potřeby nadřízeného velitelství. Do složení útvaru kromě šesti školních rot náležely také čtyři oddělení odborné přípravy (draky-motory, elektro-speciál, radio a RTZ, letecká výzbroj), velitelská rota, četa letištního zabezpečení, sklady a ošetřovna. U útvaru se školilo 900 žáků, z toho 200 žáků poddůstojnické školy, jejichž příprava probíhala od 1. ledna do 30. května a od 1. července do 30. září. Dnem 1.9.1975 útvar prodělal reorganizaci na 1. výcvikové středisko letectva. Koncem listopadu 1985 se útvar přestěhoval na letiště v Mošnově. Zde se k 1.1.1995 transformoval na 2. prapor Školícího a výcvikového centra letectva. Na podzim téhož roku se vrátil do Brna. Dnem 1.7.1997 byl útvar reorganizován na 33. výcvikový prapor a podřízen velitelství Výcvikové základny vzdušných sil. Útvar zanikl 30.9.2000.


646. V 50. letech byl údajně zástupcem NGŠ jistý gen. Tesal. Zatím jsem se s tímto jménem nikde nesetkal, nemohli byste mi o něm sdělit něco bližšího? (odpovídá Pavel Minařík)

Generál František Tesal, rozený Fessl, se narodil 19.8.1906 v obci Vrábče u Českých Budějovic. V letech 1917 až 1924 studoval na státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích. K výkonu vojenské prezenční služby nastoupil 1.1.1924 u pěšího pluku 11 v Písku, ale po týdnu byl odeslán do Vojenské akademie v Hranicích, jejíž studium ukončil v polovině srpna 1926. Po povýšení do hodnosti poručíka byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 5, ale počátkem října jako frekventant do aplikační školy dělostřelectva u Dělostřeleckého učiliště v Olomouci. K pluku se vrátil až v srpnu 1927 a službu vykonával u jeho 7. baterie v Jindřichově Hradci, nejprve jako subalterní důstojník, později jako I. důstojník baterie. Do hodnosti nadporučíka byl povýšen v říjnu 1930. V listopadu 1931 až dubnu 1932 prodělal geodetický kurz u Vojenského zeměpisného ústavu, ke kterému v říjnu 1932 nastoupil na geodetické a triangulační oddělení astronomického a geodetického odboru. Po dvou letech byl přemístěn k Vojenské akademii v Hranicích jako řádný profesor nauky o terénu a vojenského zeměpisu a cvičitel vojenského výcviku akademiků-dělostřelců. Kapitánem se stal v říjnu 1936. V polovině března 1937 akademii opustil a krátkodobě byl přidělen k dělostřeleckému pluku 101 v Ruzyni u Prahy. Počátkem dubna 1937 byl povolán ke studiu na Vysoké škole válečné v Praze. Po jejím předčasném ukončení nastoupil počátkem května 1938 u štábu III. sboru v Brně. V březnu 1939 proběhlo jeho převedení z řad důstojníků dělostřelectva do stavovské kategorie důstojníků generálního štábu. Po německé okupaci byl v dubnu 1939 přemístěn k Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze a následně koncem srpna 1939 ke Katastrálnímu měřickému úřadu v Praze. V této době se zapojil do protinacistické odbojové činnosti. Od ledna 1942 do května 1945 byl vězněn nacisty pro nepovolený poslech rozhlasu ve věznicích v Bayreuthu, Coswingu a Bernburgu, za což byl v roce 1946 vyznamenán „Válečným křížem 1939“ a medailí „Za zásluhy II. stupně“. Po nezbytné rekonvalescenci se vrátil do čs. armády a koncem června 1945 byl zařazen jako přednosta taktické skupiny popisného odboru u Vojenského zeměpisného ústavu v Praze. V červenci 1945 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána a v říjnu 1946 do hodnosti majora i podplukovníka. V květnu 1948 se stal náčelníkem štábu Vysoké školy vojenské v Praze a v dubnu 1949 náčelníkem štábu I. sboru v Karlových Varech. Příjmení Fessl na Tesal změnil koncem roku 1948 na základě povolení Zemského národního výboru v Praze. Do hodnosti plukovníka byl povýšen 1.10.1949. Počátkem října 1950 nastoupil ke studiu na Vysoké vojenské učiliště v Praze, tj. na přejmenovanou Vysokou školu vojenskou, a po jeho absolvování se na začátku srpna 1951 ujal velení 3. armádního sboru v Plzni. Brigádním generálem se stal již 15.7.1951. Následně od 6.10.1952 do 22.11.1953 vykonával funkci stálého zástupce náčelníka GŠ. Poté působil jako náčelník odboru obrany u Úřadu předsednictva vlády. Na GŠ ČSLA se vrátil koncem listopadu 1959 a byl pověřen službou u jeho náčelníka. Do zálohy odešel 31.1.1962. Generál František Tesal zemřel 22.7.1974.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek