765. Rád bych znal personální obsazení MNO po přijetí socialistické ústavy (ČSSR) v létě 1960. (odpovídá Pavel Minařík)
Struktura a personální obsazení hlavních funkcí Ministerstva národní obrany ČSSR a Generálního štábu ČSLA byly k 1.10.1960 následující:
| Ministr národní obrany | arm. gen. Bohumír Lomský |
| – náměstek ministra národní obrany | genpor. Vladimír Janko |
| * náčelník správy bojové přípravy | genmjr. Josef Valeš |
| * náčelník správy vojenského školství | genmjr. Čestmír Skála |
| * náčelník oddělení služby vojsk | genmjr. Václav Čadek |
| * náčelník oddělení řádů a předpisů | plk. Jiří Větvička |
| – náčelník GŠ ČSLA | genplk. Otakar Rytíř |
| * první zástupce náčelníka GŠ ČSLA | genmjr. Karel Blatenský |
| * náčelník operační správy | genmjr. Václav Vitanovský |
| * náčelník zpravodajské správy | genmjr. Oldřich Burda |
| * náčelník organizační a mobilizační správy | plk. František Břicháček |
| * náčelník spojovacího vojska | genmjr. Stanislav Odstrčil |
| * náčelník správy materiálního plánování | genmjr. Bohumil Špaček |
| * náčelník 6. oddělení | plk. Ondrej Nálepka |
| * náčelník topografického oddělení | genmjr. Ing. Dr. Jan Klíma |
| – náměstek ministra pro PVOS a letectvo | genpor. Josef Vosáhlo |
| * náčelník technické správy PVOS a letectva | plk. František Novák |
| – náčelník dělostřelectva | genmjr. Jaroslav Hradil |
| – náčelník vojska protivzdušné obrany | plk. Vlastislav Raichl |
| – náčelník ženijního vojska | genmjr. Jan Bělohoubek |
| – náčelník chemického vojska | plk. Ludvík Ondrůj |
| – náčelník tankové technické správy | genmjr. Augustin Tvrz |
| – náčelník automobilní a traktorové správy | plk. Ing. Bohuslav Kotlan |
| – náměstek ministra národní obrany pro technické věci | genpor. Miroslav Šmoldas |
| * náčelník správy technického rozvoje | pplk. Ing. Josef Kunc |
| – náčelník týlu – náměstek ministra | genmjr. Ferdinand Svoboda |
| * náčelník štábu týlu | pplk. Josef Mikulec |
| * náčelník výstrojní správy | plk. Antonín Dvořák |
| * náčelník proviantní správy | genmjr. František Strejček |
| * náčelník zdravotnické správy | genmjr. MUDr. Josef Praveček |
| * náčelník správy vojenské dopravy | plk. Ing. Vladimír Šťastný |
| * náčelník správy PHM | plk. Jaroslav Kladiva |
| * náčelník ubytovací a stavební správy | plk. Ing. Josef Roháč |
| * náčelník správy vojenských lesů a statků | plk. Ing. Václav Růžička |
| * náčelník všeobecné správy | plk. Oldřich Vobořil |
| – náčelník kádrové správy | plk. Josef Širůčka |
| – náčelník inspekce ministra obrany | pplk. Jaromír Lipina |
| – náčelník finanční správy | genmjr. Eduard Kolman |
764. Prosím o komentář k otázkám na téma „zástava“, užívaných v armádě v letech 1952-1990. Laikům jsou známy dva typy. První se státním znakem uvnitř pěticípé hvězdy, druhý se státním znakem v pavéze. Byly skutečně „zavzorovány“ jako vz. 52 a vz. 60? Propůjčovaly se prý dekretem, či rozkazem prezidenta republiky? Existuje nějaký tématický fond těchto dekretů PR, z něhož by se dal odvodit jejich celkový počet? K „zástavě“ prý náležela dokumentace zvaná „kmenový list“. Jaký měla význam? K manipulací se „zástavou“ musel být vypracován buď samostatný předpis, nebo kapitola v jiném předpisu o tom, kterak zástavu uchovávat, střežit, prezentovat na veřejnosti apod.? Kdo zástavy vyráběl? Jaká kategorie útvarů čs. armády, později ČSLA měly a jaké neměly „zástavy“ propůjčeny? Jistě ne všechny. Jak by tomu bylo u válečně vytvářených útvarů? (odpovídá Pavel Minařík)
Na základě rozkazu ministra národní obrany č. 069 ze dne 5. října 1952 byly 45 útvarům čs. armády po předcházejícím stažení všech prvorepublikových praporů, praporců a standart propůjčeny nové bojové zástavy jednotného vzoru. Bojové zástavy byly nadále zhotovovány z rudé látky, lemované zlatými třásněmi. Na líci bylo vždy heslo „ZA VLAST – ZA SOCIALISMUS“ a hvězda se lvem z malého státního znaku. Na rubu se nacházel otevřený název útvaru, který se při používání bojové zástavy na veřejnosti z důvodu utajení zakrýval našitím kusu rudé látky. Po přijetí nové ústavy a změně státního znaku se na dříve propůjčených bojových zástavách prováděly úpravy lícní strany. Hvězdu vystřídala husitská pavéza se lvem z nového státního znaku. U nově propůjčovaných bojových zástav se na lícní straně dále z kompozičních důvodů heslo „ZA VLAST – ZA SOCIALISMUS“ přesunulo pod pavézu a doplnily ho zlaté lipové snítky. Výroba i úpravy všech bojových zástav se prováděly postupně ve Vojenském historickém ústavu. Původní vyšitá hvězda byla překryta látkou s novým znakem. Nově propůjčované bojové zástavy byly zhotovovány s vyšitou pavézou. Jednalo se tedy o jednotný typ bojové zástavy, která nebyla rozlišována na vz. 52 či 60. Manipulace s bojovou zástavou probíhala podle příslušných ustanovení předpisu Zákl-1-1. Při ztrátě bojové zástavy měli být viníci potrestáni a útvar zrušen.
Z výše uvedeného je zřejmé, že bojové zástavy byly propůjčovány na základě rozkazu prezidenta republiky. Při propůjčení bojové zástavy útvar zároveň dostal zvláštní dekret, ve kterém byl citován příslušný rozkaz prezidenta republiky. Tzv. kmenový list byl standardizovaný tiskopis, do kterého se zaznamenávala manipulace s bojovou zástavou při jejím předávání mezi odcházejícím a nově nastupujícím velitelem útvaru a zároveň vyzvedávání náčelníkem při jejím používání během slavnostních příležitostí. Bojové zástavy byly propůjčovány především bojovým útvarů a svazkům, případně školám, méně pak již týlovým a zabezpečovacím útvarům a svazkům. Pomocné technické prapory bojové zástavy nevlastnily a jejich nástupci o to musely nejprve dlouhou dobu usilovat. Válečně vytvářeným útvarům a svazkům by bojové zástavy byly propůjčovány až po dosažení příslušných výsledků během vedení bojové činnosti. Při zrušení útvaru se bojové zástavy i k nim náležející dekrety a kmenové listy odevzdávaly do Vojenského historického ústavu, který disponuje jejich rozsáhlou sbírkou, uloženou v depozitáři Vojenského technického muzea v Lešanech.
763. Mé dotazy se týkají historie silničního vojska. V odpovědi č. 283 je uváděn VÚ 3704 Týn n. Vltavou (115. silstpr). Zajímalo by mne, zda výstavba útvarů této kategorie pokračovala dále i po 31.12.1986? Pokud ano – kde? Vzniklo pak (t.j. do konce roku 1990) další nadřízené velitelství sil. vojska (jako byl VÚ 8103 Pardubice)? Téměř jistá je existence obdobného na Slovensku. Byla upravena podřízenost silstpr podle principu dislokace těchto útvarů v oblasti ZVO či VVO, nebo jinak? (odpovídá Pavel Minařík)
V následujících letech již nedošlo ke vzniku žádných obdobných praporů. Posledními vytvořenými byly již zmíněný 115. silniční stavební prapor v Týnu nad Vltavou a 116. silniční stavební prapor v Horažďovicích. Velitelství obou silničních stavebních brigád se vytvořila již v letech 1975 a 1976, a to v případě 1. silniční stavební brigády v Pardubicích k 1.1.1976 a u 2. silniční stavební brigády v Bratislavě k 1.10.1975. Uvedené svazky se nacházely v podřízenosti Hlavní stavební a ubytovací správy. Do složení 1. silniční stavební brigády náležely prapory dislokované v Čechách, zatímco 2. silniční stavební brigáda sdružovala útvary z Moravy a Slovenska.
762. Zlatý kříž Ministerstva obrany České republiky (odpovídá Pavel Minařík)
Váš dotaz je poměrně stručný, nicméně lze z něj pochopit, že se ptáte na existenci uvedeného vyznamenání v rámci AČR. Nic takového neexistuje. Pravděpodobně jste si ho spletl se Záslužným křížem ministra obrany České republiky, který byl zřízen rozkazem MO č. 42/1996. Jedná se o nejvyšší vyznamenání resortu obrany a ministr obrany ho uděluje ve třech stupních (I., II. a III.) vojákům v činné službě a občanským zaměstnancům za statečnost, odvahu, úspěšné velení v boji, za zásluhy při úspěšném plnění bojové akce, za vzorné řízení vojsk a vynikající plnění služebních či pracovních povinností, za vzornou reprezentaci armády a jiné významné zásluhy o resort obrany a jeho rozvoj. Cizím státním příslušníkům se uděluje za významnou spolupráci s resortem obrany, za úsilí vynaložené za zajišťování bojeschopnosti a připravenosti naší armády a splnění úkolů ve prospěch AČR. Příště věnujte více úsilí na zformulování svého dotazu, jinak mi nebudeme plýtvat naším úsilím při jeho zodpovídání.
761. Mohli byste uvést útvary čs. armády sídlící v posádce Prachatice od 2. světové války? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Prachatice byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – I. prapor pěšího pluku 11 | 1945 – 1947 |
| – dvě roty II. praporu pěšího pluku 11 | 1947 – 1948 |
| – Škola na důstojníky pěchoty v záloze | 1947 – 1948 |
| – Škola na důstojníky pěchoty v záloze zkrácená | 1947 |
| – II. oddíl dělostřeleckého pluku 10 | 1948 – 1950 |
| – 20. dělostřelecký pluk | 1950 – 1955 |
| – 62. střelecký (motostřelecký) pluk | 1955 (1958) – 1991 |
| – 62. pěší pluk | 1991 – AČR |
| – Okresní vojenské (á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – AČR |
| – 15. průzkumná rota | 1961 – 1963 |
| – 252. silniční prapor | 1969 – 1992 |
| – 15. průzkumný prapor | 1991 – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
760. Pomohlo by mi, kdybyste mi objasnili historii a současnost VÚ v Chlumci nad Cidlinou, zvláště se jedná o Ústřední základnu PHM v Chlumci nad Cidlinou (asi VÚ 1972) a předchozí útvary, jež zde sídlily. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Chlumec nad Cidlinou se k 1.10.1960 vytvořil 3. ústřední sklad PHM (VÚ 1550), podřízený náčelníkovi Hlavního týlu. Dnem 1.9.1965 proběhlo jeho sloučení s 15. ústředním skladem PHM Chlumec nad Cidlinou (vytvořen 1.9.1962, VÚ 5341) s pobočkami Město Libavá a Rožmitál pod Třemšínem (obě vznikly v roce 1962 jako samostatné útvary a s 15. ústředním skladem PHM byly sloučeny 1.9.1964, přičemž od té doby nesly označení VÚ 5341/A a VÚ 5341/B) a Ústředním skladem technického materiálu PHM Pardubice (vytvořen 1.9.1961 v Nových Zámcích a přemístěn v roce 1963, VÚ 6040) v novou Ústřední základnu PHM (VÚ 1550) s pobočkami Město Libavá a Rožmitál pod Třemšínem, společně s odloučeným oddělením Pardubice. Kromě toho existovaly i sklady PHM I a II přímo v Chlumci nad Cidlinou.
K 1.9.1969 došlo k rozdělení Ústřední základny PHM na 2. okruhovou základnu PHM Lipník nad Bečvou (1. pobočka Lipník nad Bečvou, 2. pobočka Chlumec nad Cidlinou, 3. pobočka Rožmitál pod Třemšínem) a 1. okruhovou základnu PHM Chlumec nad Cidlinou (VÚ 1550) s pobočkami Kněževes (1.), Roudnice (2.), Domašín (3.), Heřmanův Městec (4.), Halenkov (5.), Jánská (6.), Větrov-Solenice (7.) a skladem technického materiálu PHM Pardubice. Pobočky vznikly na základě dosavadních okruhových skladů PHM (1. až 5.). Od Ústřední základy PHM byl k 1. okruhové základně PHM převeden Sklad technického materiálu PHM Pardubice a Sklad PHM I Chlumec nad Cidlinou.
Ze skladu PHM II Chlumec nad Cidlinou Ústřední základny PHM Chlumec nad Cidlinou se stala 2. pobočka Chlumec nad Cidlinou 2. okruhové základny PHM Lipník nad Bečvou (VÚ 2888/2). Na podzim 1992 byla tato pobočka zrušena. Mezitím se v létě 1978 v Chlumci nad Cidlinou z původního Skladu PHM I vytvořila 8. pobočka 1. okruhové základny PHM (VÚ 1550/8), ze které se na jaře roku 1992 stal 12. sklad PHM (VÚ 1972), převedený koncem téhož roku do složení AČR. Podle informací zveřejněných na internetových stránkách www.army.cz AČR posádku Chlumec nad Cidlinou v roce 2004 opustila.
759. Které útvary byly postupně lokalizovány v posádce Rychnov nad Kněžnou? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Rychnov nad Kněžnou byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| a) v letech 1918 až 1939 | |
| – Posádkové velitelství | 1936 – 1939 |
| – I. prapor pěšího puku 30 | 1936 – 1939 |
| – II. prapor pěšího puku 4 | 1938 – 1939 |
| b) v letech 1945 až 1992 | |
| – Posádkové velitelství | 1945 – 1949 |
| – samopalný prapor 1. tankové brigády | 1945 – 1947 |
| – motorizovaný pěší prapor (pluk) 69 | 1947 (1949) – 1950 |
| – 3. oddíl (měřický) 32. těžké dělostřelecké brigády | 1951 – 1956 |
| – 5. průzkumný dělostřelecký oddíl | 1956 – 1967 |
| – 5. měřický dělostřelecký oddíl | 1967 – 1980 |
| – 5. průzkumný dělostřelecký oddíl | 1980 – 1991 |
| – Posádková správa | 1951 – 1956 |
| – Okresní vojenská správa | 1960 – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
758. V odpovědi č. 281 je zmíněn VÚ 1010 Šumperk, existující pouze od 1.9.1961 do 30.8.1963, což byl 13. zdravotnický oddíl. V odpovědi č. 652 je pak uváděn další takový v Kroměříži, tedy 12. Prosím o informaci, kolik vlastně těchto oddílů celkově bylo, k čemu a ve prospěch čeho měly sloužit a co bylo příčinou jejich krátké existence, jaká byla jejich organizace a počty? (odpovídá Pavel Minařík)
K 1.9.1961 vzniklo celkem 14 zdravotnických oddílů. Velitelství 1. armády byly podřízeny následující oddíly: 1. – Karlovy Vary, 2. – Plzeň, 3. – Terezín, 4. – Mladá, 5. – Příbram, velitelství 4. armády: 6. – Klatovy, 7. – Vimperk, 8. – Jindřichův Hradec, 9. – Písek, 10. – Tábor, velitelství 2. vojenského okruhu: 11. – Opava, 12. – Kroměříž, 13. – Šumperk a nakonec v bezprostřední podřízenosti MNO se nacházel 21. zdravotnický oddíl v Jaroměři. Kromě velitelství a dopravního družstva hlavní součást oddílu tvořila zdravotnická rota stejného složení jako u divizního zdravotnického praporu, tj. skládající se z chirurgické čety, přijímací a odsunové čety a čety dočasné hospitalizace. Oddíly byly na rámcových počtech a dělily se na dva typy. První – typ „A“ – měl čítat 17 osob, včetně 8 vojáků z povolání, druhý – typ „B“ – pak pouze 9 osob, z toho 7 vojáků z povolání. Zdravotnické oddíly nacházející se v prostorech dislokace vševojskových svazků 1. a 4. armády náležely k typu „A“, ostatní (5., 10., 11., 12., 13., 21.) k typu „B“. K personálnímu a materiálnímu naplnění těchto útvarů mělo dojít až v případě přechodu na válečné počty. Svoji činnost všechny oddíly ukončily 30.8.1963.
757. Mohly byste zveřejnit počty tankové a dělostřelecké techniky naší armády v letech 1945 až 1960? (odpovídá Pavel Minařík)
a) Dělostřelecká výzbroj
| Druh techniky | 10.7.1945 *) | 1.2.1949 | 1.5.1951 | 1.4.1960 |
|---|---|---|---|---|
| minometů celkem | 791 | 627 + ? | 2 848 | 4 241 |
| * 50 mm minomet | 241 | ? | 0 | 0 |
| * 82 mm minomet | 290 | ? | 1 774 | 2 859 |
| * 107 mm minomet | 0 | 12 | 0 | 0 |
| * 120 mm minomet | 260 | 615 | 1 104 | 1 233 |
| * 160 mm minomet | 0 | 0 | 149 | |
| PT kanonů celkem | 188 | 825 | 905 | 1 609 |
| * 37 mm PT kanon | 0 | 46 | 52 | 0 |
| * 45 mm PT kanon | 138 | 418 | 324 | 1 |
| * 50 mm PT kanon | 0 | 47 | 58 | 0 |
| * 57 mm PT kanon | 50 | 69 | 169 | 779 |
| * 75 mm PT kanon | 0 | 227 | 302 | 102 |
| * 76 mm PT kanon | 0 | 13 | 0 | 0 |
| * 85 mm PT kanon | 0 | 0 | 0 | 727 |
| * 88 mm PT kanon | 0 | 5 | 0 | 0 |
| kanonů a houfnic celkem | 353 | 1 120 | 1 679 | 3 205 |
| * 76 mm kanon | 253 | 361 | 644 | 261 |
| * 100 mm kanon | 0 | 0 | 0 | 599 |
| * 105 mm kanon | 0 | 1 | 42 | 0 |
| * 122 mm kanon | 0 | 0 | 0 | 116 |
| * 88 mm houfnice | 0 | 25 | 0 | 0 |
| * 100 mm houfnice | 0 | 24 | 0 | 0 |
| * 105 mm houfnice | 0 | 353 | 448 | 276 |
| * 122 mm houfnice | 76 | 131 | 129 | 1 480 |
| * 150 mm houfnice | 0 | 197 | 124 | 0 |
| * 152 mm houfnice | 0 | 0 | 196 | 379 |
| * 152 mm kanonová houfnice | 24 | 28 | 96 | 94 |
| raketometů celkem | 0 | 0 | 0 | 470 |
| * 130 mm raketomet | 0 | 0 | 0 | 470 |
| PL kanonů celkem | 46 | 333 | 419 | 3 076 |
| * 30 mm PLdv kanon | 0 | 0 | 0 | 1 223 |
| * 37 mm PL kanon | 46 | 108 | 148 | 63 |
| * 57 mm PL kanon | 0 | 0 | 0 | 407 |
| * 85 mm PL kanon | 0 | 0 | 0 | 1 030 |
| * 88 mm PL kanon | 0 | 201 | 271 | 329 |
| * 105 mm PL kanon | 0 | 24 | ? | 16 |
| * 130 mm PL kanon | 0 | 0 | 0 | 8 |
| Pozn.: *) Pouze výzbroj dodaná ze SSSR. |
b) Tanková výzbroj
| Druh techniky | 1946 | 1.2.1949 | 1.5.1951 | 1.4.1960 |
|---|---|---|---|---|
| lehkých tanků celkem | 66 | 68 | ? | 0 |
| * z toho LT-38 | 29 | 31 | ? | 0 |
| * z toho Stuart | 37 | 37 | ? | 0 |
| středních tanků celkem | 359 | 396 | 641 | 2 097 |
| * z toho T-54 | 0 | 0 | 0 | 478 |
| * z toho T-34 | 137 | 134 | 358 | 1 619 |
| * z toho Cromwell | 200 | 200 | 179 | 0 |
| * z toho Challenger | 22 | 22 | 22 | 0 |
| * z toho Pz-IV (T-40) | 0 | 40 | 82 | 0 |
| těžkých tanků celkem | 7 | 7 | 7 | 0 |
| * z toho IS | 7 | 7 | 6 | 0 |
| lehkých SHD celkem | 0 | 0 | 70 | 65 |
| * z toho SU-76 | 0 | 0 | 70 | 65 |
| středních SHD celkem | 18 | 195 | 394 | 735 |
| * z toho SU-100 | 0 | 0 | 0 | 460 |
| těžkých SHD celkem | 0 | 0 | 48 | 22 |
| * z toho SU-152 | 0 | 0 | 36 | 22 |
756. Máte nějaké informace o výcviku leteckého personálu pro Izrael ve 2. polovině 40. let v Československu? (odpovídá Pavel Minařík)
Celkem bylo vycvičeno 76 příslušníků létajícího personálu a 69 příslušníků pozemního personálu z řad československých i cizích státních občanů židovské národnosti. U olomoucké Pilotní školy III Leteckého učiliště se jednalo o dvě skupiny pilotů, kteří v červenci až listopadu 1948, respektive v srpnu až listopadu 1948, prodělali elementární výcvik na C-6/106 a pokračovací výcvik na C-2 (absolvovalo 35 osob z původních 48). Dále se piloti školili u Letecké vojenské akademie v Hradci Králové (pokračovací výcvik na C-2, červenec až září 1948, absolvovalo 13 osob) a Stíhacího výcvikového střediska v Českých Budějovicích (přeškolovací kurz na S-199, květen až červenec 1948, absolvovalo 28 osob a září až říjen 1948 přeškolovací kurz na S-199 a Spitfiry pro absolventy kurzu z LVA, ukončilo 5 osob). Pozemní personál se připravoval u Vojenské odborné školy leteckých mechaniků v Liberci (červenec až prosinec 1948, absolvovalo 54 osob) a u Letecké spojovací školy v Chrudimi (červenec až prosinec 1948, absolvovalo 15 osob).
755. Můžete napsat o historii kasáren ve Strašicích. Jaké tam byly útvary? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Strašice se vystřídaly následující útvary bývalé čs. armády:
| – Čs. samostatná brigáda z Itálie | 1945 |
| – dopravní oddíl 1 Dopravního a strážního praporu UNRRA | 1946 – 1947 |
| – pěší pluk 11 | 1948 |
| – 23. tanková brigáda | 1948 – 1949 |
| – 1. tankový pluk přímé podpory | 1949 – 1950 |
| – 1. těžký tankosamohybný pluk | 1950 – 1956 |
| – 322. těžká dělostřelecká brigáda | 1956 – 1958 |
| – 1. tankový pluk | 1958 – AČR |
| – 3. těžká dělostřelecká brigáda | 1950 – 1958 |
| – 322. těžká dělostřelecká brigáda | 1958 – 1962 |
| – 322. kanonová dělostřelecká brigáda | 1962 – 1983 |
| 5. spojovací brigáda | 1984 – AČR |
| Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR. |
754. Mohli byste sdělit historii 7. automobilního praporu včetně míst posádek, krycího čísla (čísel), popř. jmen velitelů? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl počátkem října 1945 jako automobilní prapor 8. Nacházel se v posádce Prešov a byl podřízen velitelství 4. oblasti. V prosinci 1945 byl přemístěn do Košic a v září 1949 do Banské Bystrice. Nejprve používal krycí číslo VÚ 2273, ale v říjnu 1949 mu bylo přiděleno krycí označení VÚ 3987. V srpnu 1950 přešel do složení vojsk 2. vojenského okruhu. Na sklonku roku 1950 byl reorganizován na 7. automobilní prapor, redislokován do Martina a nadále působil jako VÚ 2491. V létě 1958 se opětovně stěhoval, tentokrát do Hlohovce. Zde svoji činnost ukončil 1.9.1964. Přehled velitelů nemáme k dispozici.
753. Jaké útvary byly dislokovány v posádce Hostivice-Břve? (odpovídá Pavel Minařík)
V uvedené posádce se nacházelo Radiační středisko MNO. Útvar vznikl 1.9.1967 a nacházel se v bezprostřední podřízenosti Správy chemického vojska MNO. První objekty střediska se začaly budovat v květnu 1967 a odborná činnost byla zahájena 1.12.1967. Středisko se skládalo z informační skupiny, analyticko-výpočetní skupiny a vyhodnocovací skupiny, která se později přeměnila na skupinu materiálního zabezpečení. V roce 1979 složení útvaru doplnila provozní četa. V roce 1995 byl útvar reorganizován na 6. radiační středisko a v roce 1997 na 6. středisko monitorování radiační a chemické situace. Ve velení útvaru se postupně vystřídali: plk. Ing. Stanislav Florián (1967-1978), plk. Ing. Bohumil Novotný (1978-1984), plk. Ing. Stanislav Kozák (1984-1991), plk. Ing. Otto Havelka (1991-1993), pplk. Ing. Milan Janko (1994-1996) a mjr. Ing. Robert Sýkora (1996-1997).
Další informace můžete získat z publikace „6. středisko monitorování radiační a chemické situace 1967 – 1997“, kterou vydal útvar v roce 1997 při příležitosti 30. výročí svého vzniku.
752. Jak se vyvíjel systém výcvikových prostorů československé armády od roku 1945, kde byly umístěny a jakou měly rozlohu. (odpovídá Pavel Minařík)
Československá armáda během své poválečné existence používala následující vojenské výcvikové tábory (od roku 1952 vojenské výcvikové prostory):
- Vojenský výcvikový prostor Jince (1945 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Mladá (1945 až 1991)
- Vojenský výcvikový prostor Dědice (1945 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Císařský les (1946 až 1954)
- Vojenský výcvikový prostor Boletice (1946 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Mimoň (1946 až 1991)
- Vojenský výcvikový prostor Libavá (1946 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Tisá (1952 až 1957)
- Vojenský výcvikový prostor Dobrá Voda (1952 až 1991)
- Vojenský výcvikový prostor Hradiště (1953 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Lešť (1945 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Záhorie (1945 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Turecký Vrch (1948 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Kuchyňa (1952 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Kamenica nad Cirochou (1951/1952 až 1992)
- Vojenský výcvikový prostor Kežmarok (1952 až 1992)
V roce 1990 byla rozloha vojenských újezdů, na nichž působily jednotlivé vojenské výcvikové prostory, následující:
- Vojenský újezd Brdy (pro VVP Jince) – 25 936 ha
- Vojenský újezd Mladá (pro VVP Mladá) – 5 876 ha
- Vojenský újezd Březina (pro VVP Dědice) – 15 816 ha
- Vojenský újezd Boletice (pro VVP Boletice) – 21 949 ha
- Vojenský újezd Ralsko (pro VVP Mimoň) – 25 021 ha
- Vojenský újezd Libavá (pro VVP Libavá) – 32 718 ha
- Vojenský újezd Dobrá Voda (pro VVP Dobrá Voda) – 17 080 ha
- Vojenský újezd Hradiště (pro VVP Hradiště) – 33 015 ha
- Vojenský újezd Lešť (pro VVP Lešť) – 14 567 ha
- Vojenský újezd Záhorie (pro VVP Záhorie, Turecký Vrch a Kuchyňa) – 28 293 ha
- Vojenský újezd Valaškovce (pro VVP Kamenica nad Cirochou) – 11 945 ha
- Vojenský újezd Javorina (pro VVP Kežmarok) – 31 640 ha
Celková rozloha vojenských újezdů v ČSFR tedy činila 263 856 ha. V téže době byla jen v České republice rozloha národních parků a chráněných krajinných oblastí 982 067 ha.
751. Rád bych věděl více informací o gen. Ivanu Pavlovském (viz vojenské akce SSSR v ČSSR a v Afhánistánu). (odpovídá Pavel Minařík)
Generál Ivan Pavlovský se narodil v roce 1907. V letech 1961 až 1967 zastával funkci velitele Přikarpatského vojenského okruhu, v letech 1967 až 1980 velitele pozemního vojska – zástupce ministra obrany SSSR a od roku 1980 byl členem skupiny generálních inspektorů. Do hodnosti armádního generála byl povýšen v roce 1967.