1410. Můžete uvést přehled generálů jmenovaných a povýšených v roce 1967? (odpovídá Pavel Minařík)
Dnem 1.5.1967 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * genmjr. Jaromír Machač | náčelník VPA KG Praha |
| * genmjr. František Šádek | zástupce náčelníka Hlavní správy pozemního vojska MNO |
| a jmenován do hodnosti generálmajora | |
| * plk. Rudolf Babka | náčelník Správy zahraničních styků GŠ ČSLA |
| * plk. Pavol Bobor | náčelník týlu – zástupce velitele Středního vojenského okruhu pro týl |
| * plk. Ondřej Kopnický | velitel 3. sboru PVOS |
| * plk. Oldřich Kvapil | náčelník velitelsko-organizátorské fakulty VAAZ |
| * plk. Josef Novisedlák | náčelník Politické správy Středního vojenského okruhu |
| * plk. Ludvík Ondrůj | náčelník správy chemického vojska HSPV |
| * plk. Josef Stavinoha | náčelník III. správy (VKR) Hlavní správy StB |
| * plk. Josef Širůčka | zástupce náčelníka HPS ČSLA |
1409. Můžete mi sdělit vojenskou kariéru plk. Josefa Kylara, bývalého velitele 9. tankové divize v Táboře? (odpovídá Pavel Minařík)
Josef Kylar nastoupil vojenskou základní službu u 2. mechanizovaného pluku ve Slaném v říjnu 1957. Po absolvování základního výcviku byl odeslán do poddůstojnické školy k 5. školnímu tankovému praporu do Žatce. Po jejím ukončení se vydal na dráhu vojáka z povolání a v říjnu 1958 začal studovat na Vojenském učilišti hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše ve Vyškově. O dva roky později se jako čerstvě povýšený poručík vrátil k 5. školnímu tankovému praporu, u kterého zastával funkci velitele čety. V srpnu 1961 byl přemístěn k 71. výsadkovému praporu do Prostějově, ovšem již po třech měsících následovalo další přeložení, tentokrát k 21. tankovému pluku do Žatce. Ani u tohoto útvaru příliš dlouho nesetrval a v srpnu následujícího roku byl opětovně převelen k 5. školnímu tankovému praporu. V březnu 1963 odešel k 2. tankovému pluku do Rakovníka, u kterého se v dubnu téhož roku stal velitelem roty. Po čtyřech letech strávených v uvedené funkci nastoupil na Vojenskou akademii Antonína Zápotockého v Brně, kde při studiu velitelsko-štábní vševojskové specializace získal v červenci 1970 titul inženýra. Poté následovalo přidělení ke štábu 19. motostřelecké divize v Plzni, u něhož působil jako důstojník operačního oddělení. V listopadu 1970 převzal velení tankového praporu 67. motostřeleckého pluku ve Vysočanech a v červenci 1971 se stal velitelem 19. samostatného tankového praporu dislokovaného v téže posádce. V květnu 1972 stanul v čele 104. motostřeleckého pluku v Tachově. Od listopadu 1975 zastával funkci náčelníka štábu 19. motostřelecké divize a po čtyřech letech převzal velení 9. tankové divize v Táboře. V říjnu 1980 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Z Tábora byl v říjnu 1984 vyslán do Vyššího akademického kurzu při Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě, odkud se po dvou měsících vrátil do ČSSR a byl ustanoven do funkce náčelníka oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 4. armády v Písku. V říjnu 1986 byl jmenován do hodnosti generálmajora. V říjnu 1987 následovalo přemístění k velitelství Západního vojenského okruhu do Tábora, kde převzal funkci zástupce velitele. V uvedeném přidělení setrval až do konce roku 1991 a poté byl převeden do kádrové dispozice náčelníka GŠ. V březnu 1992 následovalo přemístění do Olomouce, kde se u nově vytvořeného Vojenského velitelství STŘED stal náčelníkem Civilní ochrany. V lednu 1994 byl přeložen k MO ČR do Prahy, kde nastoupil na funkci zástupce vedoucího oddělení u Hlavního úřadu Civilní ochrany ČR. Genmjr. Ing. Josef Kylar odešel do zálohy koncem července 1994.
1408. Aké utvary sa nachádzali v kasárnách v Levoči po roku 1945? (odpovídá Pavel Minařík)
V Levoči byly skončení 2. světové války dislokovány následující útvary čs. armády:
| – pěší pluk 37 (bez náhradního praporu a plukovního dělostřelectva) | 1945 – 1945 |
| – pěší pluk 14 (bez I. praporu a plukovního dělostřelectva) | 1945 – 1947 |
| – II. a III. prapor, náhradní prapor pěšího pluku 20 | 1947 – 1949 |
| – VI. výcvikový oddíl Leteckého technického učiliště | 1949 – 1951 |
| – výcviková peruť leteckého náhradního pluku 4 | 1950 – 1951 |
| – 2. prapor 4. výcvikového střediska letectva | 1951 – 1952 |
| – Okresní vojenská správa | 1955 – 1960 |
1407. Zajímá mě historie 14. tankového pluku, který nesl název Opavský (VÚ 6177) a sídlil v Písku. Jak a kdy byl tento pluk zrušen? (odpovídá Pavel Minařík)
14. tankový pluk se vytvořil v listopadu 1950 v posádce Tábor a podléhal velitelství 4. tankové divize. Čestný název „Opavský“ získal 9.5.1955, kdy zároveň proběhlo přečíslování nadřízeného svazku na 9. tankovou divizi. V létě 1958 se přemístil do Písku. V nezměněné podobě, dislokaci a podřízenosti přetrval až do poloviny 90. let, kdy byl k 1.7.1994 reorganizován na tzv. posádkový komplet. Útvar zanikl dnem 1.10.1995. Ve velení pluku se postupně vystřídali: mjr. Martin Ďuriš-Rubanský (1950 až 1951), nezjištěno (1951 až 1952), škpt./mjr. Jan Stružinský (1952 až 1953), mjr./pplk. Vasil Štefaňo (1953 až 1959), mjr./pplk. Miroslav Skabalík (1959 až 1964), mjr./pplk. Zdeněk Bažant (1964 až 1970), pplk. Jindřich Bartolšic (1970 až 1972), mjr. Zdeněk Máj (1972 až 1974), pplk. Miroslav Hnilica (1974 až 1976), kpt./mjr. František Náhončík (1976 až 1982), mjr./pplk. Jan Farný (1982 až 1988), mjr./pplk. Jiří Halaška (1988 až 1992) a pplk. Jan Švanda (1992 až 1995).
1406. Jakými tanky a pásovými vozidly byl vyzbrojen VÚ 2071 Karlovy Vary-Dvory II v letech 1989-1991? Kam byla tato technika převezena po rozhodnutí o likvidaci útvaru? Děkuji za odpověď (odpovídá Pavel Minařík)
Ve výzbroji 74. motostřeleckého pluku se nacházelo 40 ks středních tanků T-54 AM1 u tankového praporu, 4 ks BPV-1 u průzkumné roty, 3 ks OT-810 u osvětlovacích družstev protitankových baterií motostřeleckých praporů, 1 mostní tank MT-55 u družstva technického zabezpečení tankového praporu, 5 vyprošťovacích tanků VT-55 u roty oprav techniky. Po zrušení útvaru byla technika převezena do míst pro likvidaci nadpočetné techniky.
1405. Prosím informaci o VÚ 8645 Brno-Slatina, u kterého jsem v letech 1964-66 sloužil jako starší mechanik pro radiovybavení na Mi-4. Uvítám foto i kontakt na spolubojovníky. (odpovídá Pavel Minařík)
24. vrtulníkový pluk se oficiálně vytvořil 1.9.1964 na letišti Brno, ovšem přípravné práce na jeho zřízení byly zahájeny již v průběhu měsíce června. Zabezpečovací útvary (9. prapor RTZ VÚ 6190 a 3. letištní prapor VÚ 8851) převzal po zrušeném 3. stíhacím leteckém pluku (VÚ 8257). Společně s 1. dopravním výsadkovým leteckým plukem v Mošnově a 12. vrtulníkovým plukem v Olomouci podléhal velitelství 46. dopravní výsadkové letecké divize, které vzniklo v létě 1964 v posádce Olomouc. 24. vrtulníkový pluk kromě zabezpečovacích jednotek tvořily dvě letky vrtulníků Mi-4, kterých bylo dohromady plánováno 19 kusů. Tabulkové počty pluku činily cca 220 osob, z nichž 2/3 byly zařazeny u provozně-inženýrské služby a provozní roty. Později byla zřízena 3. letka a počet vrtulníků se zvýšil na 27 kusů. Pluk zanikl 1.9.1969, společně s velitelstvím 46. dopravní výsadkové letecké divize a 12. vrtulníkovým plukem. Vrtulníky Mi-4 byly předány ke 4. letce 1. dopravního výsadkového pluku do Prostějova a 1. velitelské letce 1. stíhací letecké divize do Bechyně. Ve velení pluku se vystřídali: mjr. František Šťourač (1964 až 1967) a pplk. Miroslav Zamykal (1967 až 1969).
Další informace můžete získat na webových stránkách www.vrtulnik.cz (v části „Provoz v armádě“). Ke kontaktu na příslušníky útvaru zkuste využít www.csla.cz (část „Spolubojovníci“).
1404. Chcem Vás požiadať o uverejnenie zoznamu menovaných a povýšených generálov v rokoch 1962 a 1963. (odpovídá Pavel Minařík)
Dnem 1.5.1962 byl rozkazem prezidenta republiky jmenován:
| do hodnosti generálmajora | |
| * plk. Vasil Valo | velitel 19. motostřelecké divize |
Dnem 1.10.1962 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * genmjr. Václav Prchlík | náčelník HPS ČSLA |
V roce 1963 nebyl nalezen žádný nově jmenovaný nebo povýšený generál čs. armády.
1403. Chtěl bych vědět, jak probíhala vojenská kariéra náčelníka ženijního vojska 1. armády plk. Paška. (odpovídá Pavel Minařík)
Pavel Pašek pocházel ze Suchdola nad Lužnicí a po ukončení střední školy se rozhodl stát vojákem z povolání. V listopadu 1957 nastoupil ke školní jednotce u 1. ženijní brigády v Terezíně, kde se připravoval ke studiu na vojenské škole, které zahájil v září 1958 na Ženijním technickém učilišti v Bratislavě. Po jeho ukončení byl v září 1960 v hodnosti poručíka opětovně přidělen k 1. ženijní brigádě, která se mezitím přemístila do Pardubic. V rámci brigády sloužil jako velitel čety u školní roty 109. ženijního praporu a podílel se na přípravě uchazečů o studium na vojenské škole. V červenci 1963 se vrátil k Ženijnímu technickému učilišti do Bratislavy, kde působil jako velitel čety u odborné školy praporčíků. Po třech letech ve funkci byl vyslán ke studiu ženijně-strojního oboru na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně. Po ukončení studia a získání titulu inženýra byl v červenci 1971 přemístěn k 73. pontonovému pluku do Kostelce nad Labem. Zde nejprve vykonával funkci zástupce velitele pro bojovou přípravu a v listopadu 1974 se stal velitelem pluku. Rok po převzetí velení útvaru byl povýšen na podplukovníka. V červnu 1976 Kostelec nad Labem opustil a nastoupil na přípravnou školu pro studium v zahraničí při VAAZ Brno. Do Moskvy odjel v září a následující dva roky studoval na Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Do ČSSR se vrátil v srpnu 1978 a nejprve absolvoval stáž na zdvojené funkci náčelníka ženijního vojska 1. armády v Příbrami. Od svého předchůdce ji převzal v lednu 1979 a v říjnu téhož roku se stal plk. gšt. V čele ženijního vojska 1. armády působil až do října 1986, kdy byl vyslán do Vyššího akademického kurzu při Vojenské akademii GŠ ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova. Po návratu z Moskvy předal v prosinci 1986 funkci náčelníka ženijního vojska 1. armády svému nástupci a odešel na velitelství Západního vojenského okruhu do Tábora, kde byl ustanoven do funkce náčelníka ženijního vojska. V květnu 1985 ho prezident republiky jmenoval do hodnosti generálmajora. V lednu 1990 byl přeložen na FMNO do Prahy, kde se stal náčelníkem inspekce ministra národní obrany. V březnu následujícího roku převzal funkci náčelníka Civilní ochrany ČSFR. Do zálohy odešel koncem roku 1992. Genmjr. Ing. Pavel Pašek zemřel v červnu 1995.
1402. Jaké útvary čs. armády sídlily v Dobřanech u Plzně od vzniku ČSR? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Dobřany byly dislokovány následující útvary čs. armády:
| a) 1918 až 1939 | |
| – Posádkové velitelství | 1918 – 1938 |
| – náhradní eskadrona dragounského pluku 2 | 1918 – 1920 |
| – velitelství a I. korouhev jezdeckého pluku 10 | 1920 – 1921 |
| – náhradní eskadrona jezdeckého pluku 10 | 1920 – 1922 |
| – Posádková nemocnice | 1920 – 1922 |
| – II. korouhev jezdeckého pluku 4 | 1922 – 1933 |
| – náhradní baterie dělostřeleckého oddílu 252 | 1933 – 1938 |
| – remontní eskadrona jezdeckého (dragounského) pluku 4 | 1933 (1936) – 1938 |
| – náhradní rota hraničářského praporu 5 | 1934 – 1938 |
| – náhradní rota hraničářského praporu 6 | 1934 – 1938 |
| – náhradní korouhev dragounského pluku 4 | 1936 – 1938 |
| b) 1945 až 1992 | |
| – III. prapor a náhradní prapor pěšího pluku 11 | 1949 – 1950 |
| – 1. silniční rota Dobřany | 1950 – 1951 |
| – 3. automobilní prapor | 1950 – 1957 |
| – 101. protiletadlový dělostřelecký oddíl | 1957 – 1958 |
| – 183. (185.) protiletadlový dělostřelecký pluk | 1957 (1958) – 1962 |
| – velitelství 185. protiletadlové raketové brigády | 1962 – 1963 |
| – 52. radiotechnický prapor | 1961 – 1972 |
| – 216. protitankový pluk | 1963 – 1981 |
| – 322. kanónová dělostřelecká (1. dělostřelecká) brigáda | 1983 – 1991 |
| – 3. letecký stavební prapor | 1991 – AČR |
Pozn.: AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
1401. Žádám Vás o zjištění historie 36. děl. pluku od jeho začátku až do jeho zrušení (velitelé atd.). (odpovídá Pavel Minařík)
Předchůdcem Vámi uvedeného 36. dělostřeleckého pluku byl dělostřelecký pluk 5, vytvořený v červenci 1920 z bývalého pluku polního dělostřelectva 52, navazujícího na rakousko-uherský polní dělostřelecký pluk 119, tj. divizní dělostřelecký pluk 23 zřízený v roce 1885. Dělostřelecký pluk 5 sídlil v Českých Budějovicích a podléhal 5. pěší divizi. V době svého vzniku byl tvořen I. a II. oddílem, společně s náhradní baterií. V říjnu 1924 jeho složení doplnil III. oddíl, který od dubna 1927 do listopadu 1938 sídlil Jindřichově Hradci. V září 1933 se náhradní baterie rozrostla na oddíl. Pluk byl zrušen v důsledku nacistické okupace v červenci 1939. K obnovení činnosti dělostřeleckého pluku 5 došlo v létě 1945 a opětně byl podřízen 5. pěší divizi (přečíslované v březnu 1948 na 1. pěší divizi). Skládal se z I. až III. oddílu a náhradního oddílu. Téměř všechny součásti pluku sídlily v Českých Budějovicích, pouze II. oddíl se do léta 1949 nacházel v Jindřichově Hradci. Na sklonku roku 1950 byl otevřený název útvaru upraven na 5. dělostřelecký pluk. V dubnu 1951 svoji činnost ukončil náhradní oddíl. Dnem 9.5.1955 byl útvar přečíslován na 36. dělostřelecký pluk. V říjnu 1957 se počet dělostřeleckých oddílů u pluku zvýšil na čtyři. O rok později dva z nich předal 8. dělostřeleckému pluku v Klatovech a jako náhradu od něj převzal dva oddíly dislokované ve Vimperku. V září 1961 proběhla redukce počtu dělostřeleckých oddílů ze čtyř na jeden, přičemž do složení útvaru byl začleněn doposud samostatný raketometný oddíl a celý pluk se nadále nacházel v Českých Budějovicích. V září 1963 se vytvořil v pořadí druhý dělostřelecký oddíl a protitanková baterie, která se v roce 1967 rozrostla na oddíl, přičemž ve stejné době naopak zanikl zmíněný dělostřelecký oddíl. K 9.5.1975 pluk získal čestný název „Národního hrdiny Julia Fučíka“. V září 1978 se počet dělostřeleckých oddílů zvýšil na tři a nadále je doplňoval raketometný a protitankový oddíl. V roce 1990 se čestný název přestal používat. Svoji činnost útvar ukončil dnem 31.10.1992, kdy byl zrušen. Ve velení 36. dělostřeleckého pluku se postupně vystřídali: mjr./pplk. Jiří Komárek (1955 až 1961), mjr./pplk. František Pavlík (1961 až 1970), pplk. Jiří Komárek (1970 až 1971), pplk. Lubomír Ležák (1971 až 1979), kpt./mjr./pplk. František Pátek (1979 až 1986), mjr./pplk. Břetislav Cimler (1986 až 1989) a nezjištěno (1990 až 1992).
1400. Napíšte prosím podrobnejšie o strážnych jednotkách, ktoré po zániku Vnútornej stráže zabezpečovali ochranu civilných strategických objektov do roku 1992. Ich org. štruktúru, podriadenosť, dislokáciu, prípadne krycie čísla. Ďakujem aj za odpovede na predchádzajúce otázky. (odpovídá Pavel Minařík)
Po zrušení Vnitřní stráže se od 1.7.1966 staly součástí čs. armády následující strážní útvary:
| útvar | dislokace | VÚ | podřízenost | střeží |
| 6. strážní prapor | Brod u Příbrami | 7690 | ZVO | uranové doly na Příbramsku |
| 2/2. strážní rota | Lužná | 1898 | KVS Praha | sklad výbušnin |
| 7/2. strážní četa | Dymokury | 7707 | Dtto | sklad MV |
| 9/2. strážní četa | Bakov n. Jizerou | 4880 | Dtto | sklad výbušnin |
| 10/2. strážní rota | Liblice | 5138 | Dtto | vysílač |
| 11/2. strážní rota | Vlašim | 8956 | Dtto | strojírny |
| 5/16. strážní rota | Hněvice | 2560 | KVS Ústí n. Labem | n. p. Benzina |
| 1/8. strážní rota | Jaroměř | 8535 | KVS H. Králové | sklad výbušnin |
| 2/8. strážní rota | Pohodlí | 8849 | Dtto | vysílač |
| 3/8. strážní rota | Špalanov | 5228 | Dtto | n. p. Benzina |
| 4/8. strážní rota | Semtín | 9358 | Dtto | VCHZ Synthesia |
| 4/17. strážní četa | Brno-Řečkovice | 3165 | KVS Brno | sklad výbušnin |
| 5/17. strážní rota | Loukov | 6505 | Dtto | n. p. Benzina |
| 6/17. strážní četa | Topolná | 5318 | Dtto | vysílač |
| 9/17. strážní četa | Dobrochov | 4160 | Dtto | vysílač |
| 1/27. strážní četa | Hlubočky | 6940 | KVS Ostrava | sklad výbušnin |
| 2/27. strážní rota | Stará Bělá | 9091 | Dtto | sklad výbušnin |
| 3/13. strážní četa | Laskár | ? | KVS B. Bystrica | sklad MV |
| 4/13. strážní rota | Dubnica n. Váhom | 5676 | Dtto | zbrojovka |
| 3/1. strážní rota | Pozdišovce | 7404 | KVS Košice | n. p. Benzina |
| 5/1. strážní rota | Strážské | 8028 | Dtto | n. p. Chemko |
| 21. strážní prapor | Čierná nad Tisou | 6816 | Dtto | želez. překladiště |
Většina ze strážních útvarů přetrvala až do počátku 90. let. Pouze v případě skladů v Dymokurech a Laskáru byla jejich ostraha koncem roku 1986 předána ministerstvu vnitra a příslušné strážní čety zanikly. V roce 1990 bylo také ukončeno střežení vysílačů. Ostatní strážní útvary přešly počátkem roku 1993 do složení AČR a ASR.
1399. Jaké útvary čs. armády byly po 2. světové válce umístěny Kralovicích? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Kralovice se po roce 1945 nacházely tyto útvary čs. armády:
| – Škola na důstojníky pěchoty v záloze 16. pěší divize – zkrácená | 1945 – 1946 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 15 | 1945 – 1947 |
| – III. prapor pěšího pluku 15 | 1946 – 1947 |
| – část motorizovaného pěšího praporu 5 | 1947 – 1949 |
| – dělostřelecký oddíl 253 | 1949 – 1950 |
| – 4. automobilní prapor | 1950 – 1951 |
| – 92. raketometný oddíl | 1951 – 1952 |
| – 98. raketometný oddíl | 1951 – 1952 |
| – 55. radiový prapor (pluk) | 1952 (1955) – 1958 |
| – 1. spojovací pluk | 1959 – 1960 |
| – 173. protiletadlový dělostřelecký pluk | 1960 – 1962 |
| – velitelství 185. protiletadlové(ho) raketové(ho) brigády (pluku) | 1963 (1969) – 1993 |
1398. Můžete uvést přehled všech velitelů, náčelníků štábů a zástupců velitele 14. tankové divize Prešov? (odpovídá Pavel Minařík)
14. tanková divize vznikla 1.9.1966 reorganizací dosavadní 18. motostřelecké divize. Pod tímto názvem působila do 31.10.1990, kdy byla reorganizována na 14. motostřeleckou divizi.
Ve velení divize se postupně vystřídali:
| neobsazeno (povinnosti vykonával zástupce velitele) | 1964 – 1967 |
| pplk./plk./genmjr. Zoltán Jakuš | 1967 – 1972 |
| plk. gšt./genmjr. Stanislav Weinlich | 1972 – 1974 |
| plk. gšt./genmjr. Josef Einšpigl | 1974 – 1978 |
| plk. gšt. Imrich Andrejčák | 1978 – 1982 |
| plk. gšt./genmjr. František Radimský | 1982 – 1985 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Jan Ščudlík | 1985 – 1987 |
| plk. gšt. Marian Horský | 1987 – 1990 |
| plk. gšt. Emil Vestenický | 1990 |
Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:
| pplk./plk. Milan Naď | 1966 – 1972 |
| plk. Ján Mrva | 1972 – 1976 |
| pplk. gšt. Čestmír Hrbek | 1976 – 1977 |
| neobsazeno | 1977 – 1978 |
| plk. Ján Turek | 1978 – 1983 |
| pplk. Ján Martinko | 1983 – 1986 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Marian Horský | 1986 – 1987 |
| plk. Ján Čmiľanský | 1987 – 1990 |
Funkci zástupce velitele zastávali:
| pplk. Zoltán Jakuš | 1964 – 1967 |
| pplk. Jan Martinský | 1967 – 1969 |
| pplk. Josef Lukáč | 1969 – 1971 |
| plk. gšt. Stanislav Weinlich | 1971 – 1972 |
| plk. Evžen Sobek | 1972 – 1975 |
| mjr. Imrich Andrejčák | 1975 – 1976 |
| pplk. Štefan Hriň | 1976 – 1980 |
| mjr./pplk. Jan Ščudlík | 1980 – 1982 |
| pplk. Marian Horský | 1982 – 1984 |
| pplk. gšt. Jan Ščudlík | 1984 – 1985 |
| pplk. Pavol Bednár | 1985 – 1989 |
| nezjištěno | 1989 – 1990 |
1397. Prosím o sdělení organizační struktury ženijní roty a roty oprav techniky pluku včetně typů a počtů techniky. Dále prosím o stejné informace pro ženijní prapor a prapor oprav divize v 70. a 80. letech. (odpovídá Pavel Minařík)
Podrobné údaje máme k dispozici pouze ze 70. let, kdy u vševojskových svazků proběhl přechod na tzv. typovou strukturu (tj. doporučenou štábem spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy). U divizí tzv. stálé bojové pohotovosti (20., 19., 2. msd a 1., 9. td) se tak stalo v letech 1974 až 1977 a právě vnitřní organice jejich útvarů posloužila k odpovědi na Váš dotaz. Ostatní svazky byly na typovou strukturu transformovány později (jako poslední 14. td v r. 1980) a vzhledem k jejich vyššímu stupni rámcování (nedoplnění personálem) se značná část techniky nacházela zakonzervována ve skladech.
Ženijní prapor vševojskové divize se před přechodem na typovou organizaci skládal z:
– velitelské roty (velitelské družstvo; spojovací četa; průzkumná ženijní četa – čtyři OT-65 bez výzbroje a tři potápěčské soupravy PL-40; technická oprava; četa týlového zabezpečení s obvazištěm),
– ženijní roty (dvě ženijní čety – 6 OT-62 /u td OT-64/ bez výzbroje; odminovací četa – dva raketové odminovače ROD-200 a čtyři poloautomatické minové ukladače),
– ženijní komunikační roty (ženijní četa – dva OT-62/64 bez výzbroje; četa mostních tanků – dva MT-55A; ženijní mostní četa – mostová souprava MS, v roce 1974 byla nahrazena čtyřmi mostními automobily AM-50),
– strojní roty (četa kolových dozerů a rypadel – čtyři dozery, dva zákopové pluhy a dvě automobilní lžícová rypadla; četa pil a elektrocentrál – okružní pila, 6 motorových řetězových pil, elektrocentrála 15 kVA a 3 kVA; četa beranidel a kompresoru – souprava pro beranění SB-6, autojeřáb, přívěsný kompresor, souprava pneumatických přístrojů, dva pojízdné zemní vrtáky PZV),
– pontonové roty (těžký vyprošťovací automobil; dvě pontonové čety a člunová četa – 1/2 soupravy PMS, tj. 16 říčních dílů, čtyři pobřežní díly, dva vozovkové díly, 6 motorových vlečných člunů, dva čluny s motorovým kormidlem; četa velkých obojživelníků – 6 PTS-10).
Z ženijní munice prapor disponoval 2400 PT minami, 120 PP minami, 120 kg plastické trhaviny, 200 kg šupinové TNT, 70 truhlíky ženijních náložek (200, 400 a 1000 g), 48 usměrněnými náložkami UTN-2, 40 táhlými náložkami TN, 40 průbojnými náložkami PN-4 a PN-14.
Během přechodu na typovou organizaci byly ženijní prapory vševojskových divizí postupně reorganizovány na novou organizační strukturu. Mezi hlavní organizační změny patřilo:
– zrušení velitelské roty, osamostatnění průzkumné ženijní čety, čety týlového zabezpečení a technické opravny, společně s nahrazením velitelského družstva a spojovací čety velitelskou četou,
– u ženijní roty byla jedna z ženijních čet nahrazena zaminovací četou,
– ženijní komunikační rota se zvětšila o ženijní četu,
– strojní rota se reorganizovala na ženijní technickou rotu,
– pontonová rota se zmenšila o četu velkých obojživelníků (VOŽ),
– vytvoření přepravní výsadkové roty s četou VOŽ a průzkumnou ženijní četou.
Reorganizovaný ženijní prapor byl nadále tvořen:
– velitelskou četou,
– četou ženijního průzkumu a ničení jaderných min (dva OT-65/R a dvě potápěčské soupravy SP-20),
– ženijní rotou (ženijní četa – tři OT-62/64 bez výzbroje; odminovací četa – dva OT-62/64 bez výzbroje, dva raketové odminovače ROD-200; zaminovací četa – čtyři OT-62/64 a čtyři univerzální minové ukladače),
– ženijní komunikační rotou (dvě ženijní čety – dva kolové dozery; četa mostních tanků – dva MT-55A; ženijní mostní četa
– čtyři mostní automobily AM-50),
– ženijní technickou rotou (ženijní technická četa – dva kolové dozery, pojízdný zemní vrták PZV, dvě lžícová automobilní rypadla, autojeřáb; četa pil a elektrocentrál – okružní pila, 6 motorových řetězových pil, elektrocentrála 15 kVA a 3 kVA, přívěsný kompresor, souprava pneumatických přístrojů),
– pontonovou rotou (těžký vyprošťovací automobil; dvě pontonové čety a člunová četa – 1/2 soupravy PMS),
– přepravní výsadkovou rotou (průzkumná a potápěčská četa – tři čluny s motorovým kormidlem a tři potápěčské soupravy SP-20; četa velkých obojživelníků – 6 PTS-10),
– technickou opravnou,
– četou týlového zabezpečení s obvazištěm.
V rámci ženijní munice se počet PT min snížil na 1600 ks. V letech 1979 a 1980 se přepravní výsadková rota rozrostla o ženijní přepravní četu se třemi pásovými samohybnými soulodími GSP-55 a počet PTS-10 u čety velkých obojživelníků se zdvojnásobil. Vybavení čety ženijního průzkumu a ničení jaderných min doplnily tři hledačky jaderných min a její příslušníci měli nadále k dispozici dvojnásobné množství potápěčských souprav SP-20.
Technickou opravnu do přechodu na typovou organizaci tvořily:
– družstvo radiačního a chemického průzkumu,
– vyprošťovací četa (6 vyprošťovacích tanků VT-55A nebo VT-34, jeřábový tank JT-34, tři těžké vyprošťovací automobily, dva těžké terénní tahače a podvalník),
– opravna pásové techniky (6 /u td 8/ tankových pojízdných dílen TPD-A, těžký vyprošťovací automobil, tanková pojízdná elektrotechnický dílna TPED, pojízdná plnící stanice tlakových nádob PPS),
– opravna kolové techniky (8 /u td 6/ pojízdných automobilních dílen PAD-1, těžký vyprošťovací automobil, pojízdná automobilní dílna PAD-4 na 9 středních terénních nákladních automobilech – dále jen AN TS),
– opravna výzbroje a speciální techniky (pojízdná divizní dělostřelecká dílna na 5 AN TS, pojízdná plukovní dělostřelecká dílna na AN TS, spojovací dílna M-3, ženijní pojízdná dílna ŽPD-1, elektrotechnická pojízdná opravna EPO, tanková pojízdná opravna akumulátorů TPOA, tanková pojízdná dílna TPD-B, dvě tankové pojízdné kovárny a klempírny TPKK).
– škola dílenských specialistů (o třech četách),
– četa technického a týlového zabezpečení s obvazištěm.
Během transformace na prapor oprav techniky došlo zejména ke zrušení družstva radiačního a chemického průzkumu, snížení počtu vyprošťovacích tanků při současném vyřazení strojů VT-34, nahrazení jeřábového tanku JT-34 jeřábovým automobilem, navýšení počtu tankových pojízdných dílen TPD-A u opravny pásové techniky a snížení počtu pojízdných automobilních dílen PAD-1 u opravny kolové techniky, rozdělení opravny výzbroje a speciální techniky na opravnu výzbrojní techniky a opravnu speciální techniky a mechanických prací, přičemž součástí druhé z nich se nově stala pojízdná kontrolní opravna protitankového raketového kompletu, a snížení počtu čet u školy dílenských specialistů.
Po přechodu na typovou organizaci do složení praporu oprav techniky náležely:
– vyprošťovací četa (5 VT-55A a jeřábový automobil, dva těžké vyprošťovací automobily, těžký terénní tahač a podvalník),
– opravna pásové techniky (7 /u td 9/ tankových pojízdných dílen TPD-A, těžký vyprošťovací automobil, tanková pojízdná elektrotechnický dílna TPED, pojízdná plnící stanice tlakových nádob PPS),
– opravna kolové techniky (7 /u td 5/ pojízdných automobilních dílen PAD-1, těžký vyprošťovací automobil, pojízdná automobilní dílna PAD-4 na 9 AN TS),
– opravna výzbrojní techniky (pojízdná divizní dělostřelecká dílna na 5 AN TS, pojízdná plukovní dělostřelecká dílna na AN TS, pojízdná kontrolní opravna protitankového raketového kompletu),
– opravna speciální techniky a mechanických prací (spojovací dílna M-3 p, ženijní pojízdná dílna ŽPD-1, elektrotechnická pojízdná opravna EPO, tanková pojízdná opravna akumulátorů TPOA, tanková pojízdná dílna TPD-B, tanková pojízdná kovárna a klempírna TPKK)
– škola dílenských specialistů (o dvou četách),
– četa technického a týlového zabezpečení s obvazištěm.
Před reorganizací na typovou strukturu se ženijní rota motostřeleckého pluku skládala ze dvou ženijních čet a strojní čety. U ženijních čet bylo zařazeno pět středních obrněných transportérů bez výzbroje (OT-62 nebo OT-64), zatímco vybavení strojní čety tvořily čtyři mostní automobily AM-50, pásový buldozer, kolový dozer, zákopový pluh, dva přívěsy ROD-200 (se dvěmi náložemi pro každý) a čtyři univerzální minové ukladače. Kromě toho měli ženisté k dispozici gumové nafukovací čluny, potápěčskou soupravu PL-40-I (v roce 1974 byla nahrazena soupravou SP-20), minohledačky, PT miny, usměrněné nálože UTN-2, průbojné nálože PN-4 a PN-14, táhlé nálože, náložky 200, 400 a 1000 g, plastickou trhavinu a šupinovou TNT.
Po reorganizaci ve složení ženijní roty zůstala pouze jedna ženijní četa (se dvěmi OT-62/64) a strojní četa, jejíž vybavení doplnilo lžícové automobilní rypadlo, automobilní jeřáb a univerzální skládací úkryty. Kolový dozer byl nahrazen kolovým nosičem a počet přívěsů ROD-200 se snížil ze dvou na jeden. Kromě toho ženijní munici doplnily PP miny. V letech 1979 až 1980 se ve speciálním vybavení objevila hledačka jaderných min.
Technickou opravnu motostřeleckého pluku v 70. letech tvořily dílna pro opravy pásové techniky, dílna pro opravy a ošetřování kolové techniky, dílna pro opravy výzbroje, dílna speciálních řemesel, dílna pro spojovací techniku a akumulátory, vyprošťovací družstvo, hospodářské družstvo a technický sklad. K provádění oprav, ošetřování i vyprošťování techniky měli její příslušníci k dispozici tři pojízdné automobilní dílny PAD-1, dvě tankové pojízdné dílny TPD-A, jednu DTP-64 (u tankové divize DTP-62), plukovní dílnu-B na dvou AN TS, tankovou pojízdnou elektrotechnickou dílnu TPED, tankovou pojízdnou dílnu TPD-B, tankovou pojízdnou kovárnu a klempírnu TPKK, pojízdnou spojovací dílnu M 3, tankovou pojízdnou ošetřovnu akumulátorů TPOA, tři VT-55A a těžký vyprošťovací automobil. Po přechodu na typovou organizaci se u pluků vyzbrojených BVP součástí opravny stala kontrolní opravna protitankového raketového kompletu a počet vyprošťovacích tanků VT-55A vzrostl ze tří na pět.
V 80. letech se vnitřní organizace ani vybavení výše uvedených útvarů a jednotek příliš nezměnily. Mezi nejvýznamnější změny u divizí stálé bojové pohotovosti (tj. 20., 19., 2. msd a 1., 9. td) patřily:
– převedení družstva pro opravu dozimetrických přístrojů od praporu chemické ochrany do praporu oprav techniky v roce 1982,
– zavedení vyprošťovacích pásových vozidel VPV na podvozku BVP do vybavení praporů oprav techniky motostřeleckých divizí a rot oprav techniky motostřeleckých pluků motostřeleckých i tankových divizí (od r. 1984), rot oprav techniky tankových pluků tankových divizí (od r. 1987) a praporů oprav techniky tankových divizí (od r. 1988),
– nahrazení vyprošťovacích tanků VT-55A novými tanky VT-72 u rot oprav techniky tankových pluků tankových divizí (od roku 1988).
1396. Jak se v 70. a 80. letech vyvíjela ustanovovací pravomoc prezidenta republiky ve vztahu k funkcionářům bývalé ČSLA? (odpovídá Pavel Minařík)
Prezident ČSSR mohl na jednotlivých stupních velení svými rozkazy ve věcech kádrových ustanovovat následující funkcionáře:
a) Ministerstvo národní obrany
– první zástupce ministra národní obrany (do 9.6.1988)
– zástupce ministra národní obrany (od 10.6.1988)
– náčelník GŠ ČSLA – 1. zástupce ministra národní obrany
– náčelník hlavní politické správy ČSLA – zástupce ministra národní obrany (do 1974)
– náčelník hlavní politické správy ČSLA (od 1974)
– náčelník správy bojové přípravy – zástupce ministra národní obrany (do 31.12.1988)
– náčelník hlavní správy pozemního vojska – zástupce ministra národní obrany (do 1.1.1989)
– náčelník letectva a vojsk PVOS – zástupce ministra národní obrany (do 31.12.1975)
– náčelník letectva – zástupce ministra národní obrany (do 1.1.1976 do 9.6.1988)
– náčelník hlavního týlu – zástupce ministra národní obrany (do 9.6.1988)
– zástupce ministra národní obrany pro výzbroj a techniku (od 1.9.1972 do 31.1.1976)
– náčelník hlavní technické správy – zástupce ministra národní obrany (od 1.2.1976 do 31.7.1985)
– zástupce ministra národní obrany pro výzbroj – náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení (od 1.8.1985 do 9.6.1988)
– zástupce ministra národní obrany – náčelník civilní obrany ČSSR (od 1.2.1976 do 9.6.1988)
– náčelník hlavní stavební a výrobní správy – zástupce ministra národní obrany (od 1.3.1975 do 31.12.1980)
– náčelník hlavní stavební a ubytovací správy – zástupce ministra národní obrany (od 1.1.1981 do 9.6.1988)
– náčelník politického oddělení MNO (do 31.10.1989)
– 1. zástupce náčelníka GŠ ČSLA (do 31.8.1973)
– 1. zástupce náčelníka GŠ ČSLA – zmocněnec vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR (od 1.9.1973 do 31.10.1989)
– zástupce náčelníka GŠ ČSLA (do 31.10.1989)
– zástupce náčelníka GŠ ČSLA pro technické věci (do 31.8.1972)
– náčelník operační správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA (do 31.10.1989)
– náčelník zpravodajské správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA (do 31.10.1989)
– náčelník organizační a mobilizační správy – zástupce náčelníka GŠ ČSLA (do 31.10.1989)
– náčelník správy ústředního plánování – zástupce náčelníka GŠ ČSLA (od 1.9.1973 do 31.10.1989)
– zmocněnec vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR (do 31.8.1973)
– zástupce náčelníka štábu Spojených ozbrojených sil (do 31.10.1989)
– náčelník kádrové správy MNO
b) velitelství vojenských okruhů a armád
– velitel
– zástupce velitele – náčelník politické správy (politického oddělení) (do 31.10.1989)
c) velitelství Pohraniční stráže (součástí ČSLA byla pouze do 31.12.1971)
– velitel a jeho zástupce pro věci politické (náčelník politické správy)
d) vojenské akademie
(VAAZ Brno a od 1.9.1972 VPA KG Bratislava):
– náčelník
– zástupce náčelníka – náčelník politického oddělení (do 31.10.1989)
e) vysoké vojenské školy
(od 1.9.1972 VVŠ PV Vyškov a od 1.9.1973 VVLŠ Košice, VVTŠ Liptovský Mikuláš, VVVTŠ Martin /do 1979/ a VVŠ TTZ Žilina /do 1983/):
– náčelník
f) železniční vojsko
– velitel.
Všechny zástupce ministra národní obrany a zmocněnce vlády ČSSR pro záležitosti dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR ustanovoval na návrh vlády ČSSR. Návrhy na ustanovení do ostatních funkcí prezidentovi republiky předkládal ministr národní obrany.