855. V říjnu letošního roku obdržel 41. mechanizovaný prapor čestný název „Generála Josefa Malého“. Mohli byste sdělit nějaké údaje o gen. Malém? Jedná se o brig. gen. Josefa Malého narozeného 3. února 1893? (odpovídá Pavel Minařík)
Brig. gen. i. m. Josef Malý se narodil 3.2.1893 v obci Radlovice, okr. Stříbro. Po vystudování gymnázia v Praze–Smíchově začal v roce 1911 navštěvovat právnickou fakultu pražské univerzity. Vzhledem k vyhlášení mobilizace studium ale nedokončil a místo toho byl jako tzv. jednoroční dobrovolník povolán k pěšímu pluku 102 do Benešova. Po absolvování školy na důstojníky v záloze odešel v lednu 1915 ve funkci velitele čety na srbskou frontu. Následně byl přeložen na východní frontu, kde byl při bojích v Karpatech v březnu 1915 zraněn. Na ruské bojiště se vrátil v srpnu 1915, ale již koncem září se dostal do zajetí. V květnu 1916 se v zajateckém táboře v Jekatěrinburgu přihlásil do čs. legií a v červenci 1916 nastoupil jako střelec u 5. čs. střeleckého pluku v Borispolu. U pluku prošel různými funkcemi, od velitele čety, přes velitele půlroty a zástupce velitele roty, až po velitele výzvědné roty. V září 1918 se stal podporučíkem, v lednu 1919 poručíkem a do Československa se vrátil v červenci 1920 v hodnosti kapitána, kterou získal v lednu 1920.
Po repatriační dovolené nastoupil ve funkci velitele roty službu u pěšího pluku 5 v Praze. Následně se v červnu 1921 stal velitelem Hradní stráže a od listopadu 1924 studoval na Válečné škole v Praze v jejím V. ročníku „Krále Petara I. Osvoboditele“. Hodnosti štábního kapitána dosáhl v roce 1922. Po ukončení studia byl převeden do stavovské skupiny důstojníků generálního štábu a v září 1926 nastoupil na štáb 4. divize do Hradce Králové jako přednosta zpravodajského oddělení. Během výkonu uvedené funkce byl v březnu až dubnu 1927 dočasně přidělen skupině „B“ 4. (etapního) oddělení Hlavního štábu čs. branné moci. V říjnu 1927 byl trvale přemístěn k hlavnímu štábu, přičemž nejprve vykonával funkci přednosty výcvikové skupiny 5. (školského a výcvikového) oddělení a od října 1930 zastupoval přednostu oddělení. Hodnosti majora dosáhl v prosinci 1927 a podplukovníka v červenci 1929. Pro získání potřebné vojskové praxe byl od září 1932 na jeden rok vyslán velet I. praporu pěšího pluku 5 v Praze. V září 1933 nastoupil službu u VKPR a v červenci téhož roku byl povýšen do hodnosti plukovníka. V září 1935 následovalo přemístění k 2. oddělení Hlavního štábu čs. branné moci a vyslání ve funkci vojenského atašé do Bělehradu s akreditací pro Řecko a Albánii. Do Československa se vrátil počátkem června 1938. Nejprve zastával funkci zástupce velitele pěšího pluku 4 v Hradci Králové, ale již v srpnu 1938 byl postaven do čela pěšího pluku 48 v Jaroměři. Službu v čs. armádě ukončil po německé okupaci českých zemí a následném rozpuštění čs. armády v létě 1939.
Plukovník Malý se ihned po okupaci zapojil do protinacistického odbojového hnutí a podílel se na činnosti vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa v Jaroměři, Hradci Králové a Praze. Po zatčení první garnitury jejich vedoucích představitelů se stal členem nového pražského ústředního vedení. Pro svoji rozsáhlou a dlouhodobou odbojovou činnost byl koncem června 1941 zatčen gestapem a uvězněn ve věznici v Praze na Pankráci. Po nástupu nového zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byl společně s dalšími vysokými představiteli odboje odsouzen stanným soudem k trestu smrti a popraven 1.10.1941 v Praze–Ruzyni. Zásluhy plk. gšt. Josefa Malého v boji za osvobození Československa ocenil 19.2.1947 prezident republiky Dr. E. Beneš jeho povýšením do hodnosti brig. gen. i. m. s účinností od 1.5.1941 a již v říjnu 1945 udělením Čs. válečného kříže 1939 i. m. Kromě toho již během své vojenské služby Josef Malý získal celou řadu našich i zahraničních vyznamenání: Čs. válečný kříž 1918, Čs. řád Sokola s meči, Čs. revoluční medaile, Čs. medaile Vítězství, ruský Řád sv. Stanislava IV. stupně s meči a mašlí, Řád jugoslávské koruny III. stupně, jugoslávský Řád Bílého orla III., IV. a V. stupně, důstojnický stupeň Řádu rumunské hvězdy se stuhou za vojenské zásluhy a řecký Řád Jiřího I., II. a III. stupně.
854. Prosím o zodpovězení těchto otázek: Kdo byl velitelem v roce 1938 na Dobrošově a pokud možno něco bližšího o něm? (odpovídá Pavel Minařík)
Dělostřelecká tvrz Dobrošov se v době mnichovské krize nacházela teprve ve výstavbě a žádného velitele neměla. Velitelem stavebního podúseku 4./V. byl škpt. žen. Ing. František Zavadil a stavbyvedoucím škpt. stav. Ing. Vlastimil Zeithamml. Z vybetonovaných objektů tvrze byl obsazen pouze pěchotní srub N-S-73 Jeřáb, jehož zatímní osádku tvořilo 25 příslušníků 9. roty hraničářského pluku 18, které velel kpt. pěch. Alois Pejchl. Hodnostně nejvyšším příslušníkem dočasné osádky srubu byl des. Miroslav Kvasnička. S žádostí o další informace se můžete obrátit na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00.
853. Jakou strukturu měly ženijní zatarasovací prapory stavěné v roce 1938, jaké měly úkoly a na kterých směrech byly nasazeny? (odpovídá Pavel Šrámek)
Československá armáda disponovala v roce 1938 celkem třemi motorizovanými ženijními prapory číslo 21 (Domažlice), 22 (Most) a 23 (Terezín, pak Liberec). Motorizovaný ženijní prapor měl dvě ženijní roty, jednu ženijní kanonovou rotu a patrně též rotu těžkých kulometů. Jeho úkolem bylo pomocí ničení ztížit postup nepřátelských, hlavně rychlých jednotek. Koncem září 1938 se ženijní prapor 21 nacházel na Šumavě (podřízen Hraniční oblasti 32), ženijní prapor 22 na Mostecku (podřízen Skupině 1) a ženijní prapor 23 na Liberecku (podřízen II. sboru).
852. Můžete uvést podrobnosti k zavedení všeobecné branné povinnosti v českých zemích (jaký měl branný zákon číslo, který byl první odvodní ročník)? Dále mě zajímá systém přidělování odvedenců k jednotkám. Na internetových stránkách města Dobřany jsem narazil na tvrzení: „K významné změně došlo, když byla patentem z roku 1858 zavedena všeobecná branná povinnost. Odvodní povinnost trvala od 20. do 27. roku občanova života, služební povinnost 8 let řadové služby a 2 roky v záloze. Zavedením všeobecné branné povinnosti výrazně stouply počty ozbrojených sil rakouské říše. V celém soustátí s počtem 31 miliónů obyvatel bylo v roce 1860 odváděno do armády ročně 79.000 mužů, z toho v Čechách přibližně 11.000 mužů.“ (odpovídá Pavel Minařík a Pavel Šrámek)
Odpověď na Váš dotaz najdete ve vyhodnocení „Věřte–nevěřte“ z prosince 2004. Všeobecná branná povinnost byla v rámci armády habsburské monarchie zavedena v roce 1858. Do té doby byla armáda habsburské monarchie doplňována na základě tzv. konskripce, tj. evidence osob schopných vojenské služby a jejich určování vrchnostenskými úřady k vlastnímu výkonu, která v letech 1768 až 1781 postupně nahradila původní verbování. V době napoleonských válek byla celoživotní vojenská služba zrušena císařským patentem z 4.5.1802 a nahrazena službou po dobu 10 let u pěchoty, 12 let u jízdy nebo 14 let u dělostřelectva a ženistů. V roce 1811 došlo k jednotnému stanovení délky vojenské služby na 14 let a v roce 1845 byla zkrácena na 8 let.
Nový zákon o doplňování vojska, který vstoupil v platnost v roce 1858, zavedl všeobecnou brannou povinnost, přičemž aktivní vojenská služba trvala 8 let a záloha 2 roky. Odvodní povinnost vznikla od 1. ledna roku, kdy branec dovršil dvacet let, a trvala po dobu sedmi let. V rámci uvedeného zákona ale existovala celá řada výjimek, např. možnost „náhradnictví“ nebo zaplacení osvobozovacího poplatku či uvolnění četných vrstev obyvatelstva od jejího plnění (duchovní, úředníci, lékaři, učitelé, studenti vysokých škol, majitelé zemědělských usedlostí, jediní synové nevýdělečných rodičů apod.). Dosavadní verbovací okresní velitelství („Werbbezirkskommando“) byla nahrazena doplňovacími okresními velitelstvími („Ergänzungsbezirkskommando“), která se trvale starala o doplňování příslušných pluků, bez ohledu na jejich dislokaci. Z území dnešní České republiky bylo odváděno cca 16 tisíc branců a ze Slovenska cca 4 tisíce nováčků. Vlastní osmiletá vojenská služba byla v mírové době střídána dlouhodobou dovolenou, která byla v první polovině 60. let udělována značné části mužstva již po dvouměsíčním výcviku.
V branném zákoně přijatém 5.12.1868 došlo k prosazení plného zavedení všeobecné branné povinnosti, a to především zrušením četných osvobození od vojenské služby. Zároveň byla nově stanovena odvodní povinnost pro všechno mužské obyvatelstvo ve věku od 20. do 22. roku, a služební povinnost na 12 let (z toho tři roky prezenční služby – u námořnictva čtyři – sedm let v záloze a dva roky u zeměbrany). Maturanti a vysokoškoláci měli právo do armády vstoupit dobrovolně a sloužit pouze jeden rok. Nově bylo doplňování armády regulováno stanovováním kontingentů branců, které parlament schvaloval vždy na dobu 10 let. Místo původních 79 000 mužů se podle zákona z roku 1868 jednalo o roční kontingent 95 000 mužů (55 000 Předlitavsko, 40 000 Zalitavsko) a od roku 1889 o 103 100 mužů (60 389 Předlitavsko, 42 711 Zalitavsko). Pro zeměbranu byl v roce 1868 stanoven roční kontingent 22 500 mužů. K dalšímu zkrácení vojenské základní služby došlo v roce 1912 a nadále trvala pouze 2 roky, avšak u speciálních druhů vojsk zůstala tříletá a u námořnictva čtyřletá.
První zavedla všeobecnou brannou povinnost Francie v roce 1793. V polovině 19. století ji následovaly všechny evropské mocnosti a jako poslední byla všeobecná branná povinnost zavedena v roce 1874 v Rusku. Jak jste se koncem loňského roku mohl dočíst v denním tisku, povinná vojenská základní služba byla na našem území po 146 letech ukončena, tj. počítáno od jejího zavedení v roce 1858.
Další informace můžete získat na str. 357 až 358 a 398 II. dílu „Vojenských dějin Československa (1526–1918)“, vydaných v roce 1986, a ve studii Jana Beránka „Česká společnost a rakouská armáda na přelomu 60. a 70. let minulého století“, publikované v časopisu Historie a vojenství, roč. 1992, čís. 4, str. 3 až 19.
851. V knize O. Holuba „35. hraniční oblast“ se autor na straně 262, při popisu ústupu jednotek na demarkační čáru, zmiňuje o protiletadlovém dvojčeti na automobilu. Dosud jsem nikde jinde nenarazil na zmínku o takovéto zbrani ve výzbroji čs. armády a proto bych se chtěl zeptat, zda jde o chybu autora, nebo zda se skutečně používaly. Dále bych se chtěl zeptat, jak hodnotíte knihy O. Holuba a na kolik jsou hodnověrné vzhledem k době, ve které vznikaly. (Pavel Šrámek)
V tomto případě se jedná o autorovu fikci. Jedinou specializovanou protiletadlovou zbraní, která patřila do výzbroje hraničářských pluků, byl 2cm VKPL vz. 36. Tato zbraň se ale u hraničářského pluku 6 nenacházela, protože roty VKPL náležely pouze do složení hraničářského pluku 4, 18 a 19. Improvizovaně mohly být využívány lehké kulomety vz. 26 a těžké kulomety vz. 37.
Knihy Oty Holuba vychází z autorova studia ve vojenských i civilních archivech, takže v obecných věcech jsou věrohodné a přínosné. Problém nastává při líčení průběhu konkrétních událostí, hlavně rozhovorů, které Ota Holub s oblibou užívá. Zde si velmi často věci domýšlel a upravoval bez ohledu na historickou skutečnost. Jako typický příklad můžeme uvést scénu při návštěvě prezidenta Edvarda Beneše u objektu O-S-14, která je s řadou detailů vylíčena ve „Zrazených pevnostech“ na straně 102 a 103. Jenže ve skutečnosti Edvard Beneš u O-S-14 nikdy nebyl, protože to sice měl v plánu, ale zdržel se v Hlučíně a již nebyl čas!
850. Nedávno byl znovu uveden v televizi seriál Vlak dětství a naděje. Skutečně hraničáři z Frývaldova ničili železnici, a pokud ano, v jakém úseku? (odpovídá Pavel Šrámek)
Ano, ke zničení železnice skutečně došlo. Podle hlášení IV. sboru z 24. září 1938 byla vlastními jednotkami zničena železniční trať v úseku Frývaldov – Dolní Lipová.
849. Rád bych se Vás zeptal, jak vidíte bojovou hodnotu a připravenost čs. dunajské flotily v roce 1938. Jaké šance měli její vojáci při boji s maďarskými či německými protivníky? A kde by se daly sehnat informace o maďarských a německých (bývalých rakouských) plavidlech? Ještě bych rád věděl, jaká byla činnost flotily za mobilizace? (odpovídá Pavel Šrámek)
V prvé řadě je třeba uvést, že tzv. dunajská flotila nikdy v československé armádě nepředstavovala samostatný celek, ale jednalo se o ozbrojená říční plavidla, která byla součástí ženijního vojska (v roce 1938 konkrétně ženijního pluku 6). Z těchto plavidel lze za jedinou skutečně válečnou loď označit jen „Presidenta Masaryka“, další dvě moderní lodě se dokončovaly. Bojová hodnota tzv. dunajské flotily byla tedy v roce 1938 poněkud problematická, mimo jiné už proto, že československá armáda plánovala vést na Dunaji obranné boje a řeku zaminovat. Během mobilizace na podzim 1938 si příslušní velitelé s „Presidentem Masarykem“ podle všeho nevěděli moc rady a nechali ho kotvit v přístavu, čímž ho fakticky odsoudili do role plovoucí baterie. Pokud jde o maďarská, německá a rakouská říční plavidla, základní informace byste mohl nalézt ve 3. a 4. dílu práce „Válečné lodě“.
848. Měl bych dotaz ke struktuře předválečné československé armády. V expozici VHÚ, kde je věnován prostor předválečnému barevnému rozlišení druhů vojsk (zbraní a služeb) na límcových výložkách, jsem zaregistroval, že měly vlastní barvu výložek na límci uniformy i takové služby jako kontrolní sbor a „konceptní“. Na Vašich stránkách jsem zjistil, že „kontrolní sbor“ spadal organizačně pod generálního inspektora Čs. branné moci (svého času J. S. Machar, dále gen. Jan Syrový). Můžete uvést, jaké byly konkrétní počty osob a organizační struktura „Kontrolního sboru“ v návaznosti na konkrétní úkoly, které tento sbor měl? Jaké konkrétní úkoly vykonávali příslušníci služby „konceptní“? (odpovídá Pavel Šrámek)
Kontrolní sbor vojenské správy patřil mezi tzv. zvláštní orgány přímo podřízené ministrovi národní obrany. Jeho počátky spadají do 1. ledna 1921, kdy byla zřízena „Hospodářská správní kontrola“. Ta byla 1. dubna 1925 zrušena a místo ní zřízen „Kontrolní sbor vojenské správy“. Skládal se z 12 kontrolorů, jmenovaných ministrem obrany, v čele byl přednosta a jeho náměstek. Hospodářská správní kontrola i Kontrolní sbor vojenské správy byly kontrolním orgánem, který vykonával dozor nad hospodařením finančními a věcnými prostředky v armádě. Úkolem bylo kontrolovat účelnost vynakládání prostředků a hospodárnost jejich použití a sledovat, zda je v těchto věcech postupováno ve shodě s předpisy v zájmu státních financí a pohotovosti armády. Tyto kontrolní orgány neměly rozhodovací pravomoc, byly oprávněny pouze zjišťovat fakta a výsledek hlásit ministrovi s příslušnými návrhy.
U příslušníků konceptní služby nemáme přesné informace. Z průběhu služby několika důstojníků konceptní služby vyplývá, že šlo o bývalé důstojníky pěchoty, kteří nemohli či nechtěli dále sloužit u vojenských útvarů a dostali místa kancelářského charakteru na ministerstvu obrany nebo v Památníku odboje.
847. Byl podle Vás reálně dodržitelný rozpočet a časový harmonogram výstavby čs. opevnění? (odpovídá Pavel Šrámek)
S největší pravděpodobností ne. Ostatně žádný z opevňovacích plánů, které Československo postupně přijalo, nevydržel dlouho beze změn a musel být upravován, byť na vině byla hlavně stále se zhoršující zahraničně politická situace. Faktem je, že v roce 1938 se ukazovalo, že stavební kapacity jsou prakticky vyčerpány a stále větší finanční prostředky pro armádu začínají ohrožovat hospodářskou stabilitu státu. Domnívám se proto, že výstavba opevnění v Československu by dopadla jako v mnoha jiných případech v historii, tj. dokončila by se první, nejdůležitější etapa, a vše ostatní by se odložilo na později (a už by se nepostavilo). V této souvislosti doporučuji práci Jana Pavla „Velikost a struktura výdajů na národní obranu v Československu v letech 1918-1938“ z roku 2004, kde se hovoří i na toto téma.
846. Jak to bylo při mobilizaci v roce 1938 s vojáky německé národnosti v naší armádě? Všiml jsem si, že u některých pluků byli odzbrojeni a odesláni pryč, a u jiných ne. (odpovídá Pavel Šrámek)
Situace s vojáky německé národnosti byla, jak sám píšete, různá. Hlavní štáb sice vydal 16. září 1938 nařízení, aby osoby mužstva v záloze německé mateřské řeči, které nastoupí u útvarů v českých zemích na cvičení, nebyly vyzbrojeny, ale jen vystrojeny a soustředěny ve výcvikových táborech s předurčením jako pracovní jednotky, a 17. září 1938 nařízení, aby při mobilizaci lékaři uznávali co nejvíce osob jiné mateřské řeči než československé za neschopné polní služby a z přebytku osob jiné mateřské řeči než československé se vytvářely pracovní jednotky bez výzbroje, ale vzhledem k rychlému vývoji situace nemohla být plně realizována.
845. Zajímalo by mě, jaká byla ve 30. letech organizace jezdeckých jednotek československé armády (družstvo – pluk) a také jakým způsobem byly vytvářeny jezdecké eskadrony pro SPO divizí a HO. Děkuji a zdravím. (odpovídá Pavel Šrámek)
Organizace jezdeckých (dragounských) pluků je uvedena v odpovědi na dotaz č. 184 a 722.
Organizace smíšeného přezvědného oddílu byla následující: velitelství, divizní eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků (za mobilizace v září 1938 v několika případech nebyla kvůli nedostatku tanků postavena).
V mobilizačním období 1938/1939 stavěly velitelství a divizní eskadronu příslušného SPO u hraničních oblastí téměř všechny dragounské pluky, velitelství a divizní eskadronu příslušného SPO u divizí jen dragounské pluky 7, 9 a 10, tj. ty, které byly během mobilizace rozpuštěny.
| dragounský pluk | pro SPO |
| 2 | 36 |
| 3 | 40 |
| 5 | 31 |
| 6 | 38 |
| 7 | 37, 6, 7, 8, 9, 14, 15, 16, 19, 20 |
| 8 | 35 |
| 9 | 32, 33, 34, 1, 2, 3, 4, 5, 13, 18 |
| 10 | 41, 42, 10, 11, 12, 17, 21, 22 |
| 11 | 39 |
844. Rád bych se dověděl, kde byli nasazeni během mobilizace v r. 1938 záložníci, kteří sloužili u Dělostřeleckého oddílu 256, 1. baterie. (odpovídá Pavel Šrámek)
Dělostřelecký oddíl 256 byl dne 15. ledna 1938 zrušen a nebyl postaven ani za mobilizace. Záložníci, kteří u něj sloužili, byli pravděpodobně přemístěni k nějakému jinému dělostřeleckému útvaru, bohužel není v našich možnostech zjistit k jakému.
843. Nevíte, jaké jednotky operovaly na Znojemsku a Moravskokrumlovsku? (odpovídá Pavel Šrámek)
Z dotazu není bohužel jasné, o jaké časové období se má jednat. Pokud by šlo o rok 1938, státní hranici na Znojemsku za mobilizace zajišťoval pěší pluk 24, který byl součástí Hraniční oblasti 38 s velitelstvím v Brně, ve 2. sledu se rozmístily jednotky 6. divize, která měla velitelství v Pohořelicích. Bližší údaje naleznete v článku Josefa Fetky „Organizace obrany hranic jižní Moravy ve třicátých letech“, který vyšel ve sborníku Jižní Morava, svazek 8, v roce 1972.
842. Zajímá mě rakouská armáda před anšlusem. (odpovídá Pavel Šrámek)
Zkuste si sehnat knihu rakouského historika Erwina Steinböcka „Österreichs militärisches Potential im März 1938“, která vyšla ve Vídni v roce 1988. Je to podrobná práce s četnými přílohami, v níž byste měla najít všechny potřebné informace.
841. Hledám informace o uniformách naší a německé předválečné armády. (odpovídá Pavel Šrámek)
V případě československé armády můžeme doporučit knihu Jana Vogeltanze a Milana Poláka „Československé legie 1914-1948. Československá armáda 1918-1939“, která vyšla v nakladatelství Paseka v roce 1998. V případě německé armády informace na dané téma neshromažďujeme.