1425. V dřívějších odpovědích uvádíte přehled všech náčelníků štábů a zástupců velitele Západního vojenského okruhu v Táboře, 1. armády v Příbrami a 4. armády v Písku. Můžete prosím také uvést přehled všech náčelníků štábů a zástupců velitele Východního vojenského okruhu v Trenčíně? (odpovídá Pavel Minařík)
Velitelství Východního vojenského okruhu vzniklo 1.9.1965 reorganizací dosavadního velitelství 2. vojenského okruhu a v posádce Trenčín působilo až do 1.1.1992, kdy proběhla jeho transformace na velitelství Vojenského velitelství VÝCHOD.
Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu VVO působili:
| genmjr. Miloslav Pošík | 1965 – 1969 |
| plk. gšt./genmjr. Jaromír Jašek | 1969 – 1973 |
| neobsazeno | 1973 – 1974 |
| genmjr. Stanislav Weinlich | 1974 – 1975 |
| genmjr./genpor. Zdeněk Sedláček | 1976 – 1987 |
| genmjr. Imrich Andrejčák | 1987 – 1989 |
| genmjr. Jozef Tuchyňa | 1989 – 1990 |
| genmjr. Pavel Honzek | 1990 – 1991 |
Funkci zástupce velitele VVO zastávali:
| genmjr. Ján Strcula | 1965 – 1970 |
| genmjr. Ivan Dzamko | 1970 – 1977 |
| neobsazeno | 1977 – 1980 |
| genmjr. Jozef Einšpigel | 1980 – 1988 |
| plk. gšt./genmjr. Jozef Tuchyňa | 1988 – 1989 |
| genmjr. Jiří Egg | 1989 – 1991 |
1424. Możecie przedstawić strukturę i uzbrojenie batalionów rozpoznawczych dywizji ČSLA w 80-tych latach? (odpovídá Pavel Minařík)
Po přechodu na typovou organizaci, který v rámci vševojskových divizí čs. armády proběhl v letech 1974 až 1980, byla struktura průzkumného praporu následující:
– velitelství a štáb,
– spojovací četa (s dvěmi radiovými družstvy – v každém OT-62/64R – a jedním spojovacím družstvem),
– dvě průzkumné roty (o dvou průzkumných četách – v rotě 7 BVP-1 a 2 OT-65R),
– rota hloubkového průzkumu (o pěti šestičlenných skupinách – v rotě 5 OT-65),
– rota radiového a radiotechnického průzkumu (s operační skupinou, odposlechovou četou, zaměřovací četou a radiotechnickou četou – 2 GAZ-66 s pátračem RPS-6 a 2 OT-65 s RL PSNR-1),
– technická opravna (s dílnami pro opravy automobilní techniky, pásové techniky, spojovací a průzkumné techniky a trenažérem pro střelbu PTŘS),
– četa týlového zabezpečení (s automobilním družstvem, hospodářským družstvem, úpravnou vody, sklady) a
– obvaziště (mírově zařazeno v četě týlového zabezpečení).
Průzkumné prapory divizí stálé bojové pohotovosti, tj. na plných počtech, čítaly cca od 200 do 270 osob. Stupeň doplnění ostatních byl závislý na zařazení praporu do struktury divizí na snížených nebo rámcových počtech (cca od 75 do 150 osob).
1423. Podle Oldřicha Pelčáka, náhradníka kosmonauta Vladimíra Remka, byli s nimi v užším výběru ještě pozdější generál Ladislav Klíma a Michal Vondroušek. Víte něco blíže o vojenské službě Michala Vondrouška? (odpovídá Pavel Minařík)
Širší výběr pro kandidáty na kosmonauty byl prováděn ze 179 pilotů vojenského letectva splňujících obecnou podmínku létání na nadzvukových letounech a věk 25-35 let. V rámci tohoto výběru bylo vybráno 24 adeptů, kteří se podrobili prohlídce v Ústavu leteckého zdravotnictví Praha. Z nich bylo vybráno osm nejlepších kandidátů v následujícím pořadí: mjr. František Pavlík (absolvent VLA Monino), por. Ing. Ladislav Klíma (velitel roje 28. sbolp, pozdější velitel Vzdušných sil AČR), por. Štefan Gombík (starší pilot 11. slp, pozdější velitel Letectva a PVO ASR), npor. Vladimír Remek (absolvent VLA Monino), npor. Ing. Pavol Bialoň (inspektor vzdušné střelby 9. slp), por. Ing. Ján Hašan (pilot 8. slp), mjr. Oldřich Pelčák (absolvent VLA Monino) a kpt. Michael Vondroušek (absolvent VLA Monino). Se všemi jmenovanými provedli sovětští specialisté vedení letcem-kosmonautem V. G. Lazarevem ve dnech 21.-25.10.1976 pohovor v pražském ÚLZ. Do užšího výběru byli následně vybráni čtyři kandidáti v následujícím pořadí: por. Klíma, mjr. Pelčák, kpt. Remek a kpt. Vondroušek, kteří se ve dnech 10.-24.11.1976 podrobili lékařské prohlídce v Moskvě. Na jejím základě byli ke kosmickému letu v rámci programu INTERKOSMOS vybráni mjr. Pelčák a kpt. Remek.
Kpt. Ing. Michael Vondroušek po ukončení VLA J. A. Gagarina v Moninu sloužil jako starší letovod 1. sld a v letech 1979 až 1981 velel 5. slp.
1422. Prosím o informace o VÚ 8006 Sereď (služba 70-72) a o velitelích. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 8006 vznikl na sklonku roku 1950 v posádce Mladá jako 3. ženijní prapor zařazený do organizačního rámce nově vzniklé 3. tankové divize. Na základě rozkazu prezidenta republiky byl dnem 9.5.1955 přečíslován a pojmenován jako 1. Oderský ženijní prapor. Ve stejné době proběhlo přečíslování celého svazku na 13. tankovou divizi. V říjnu 1968 se útvar v souvislosti s rozmístěním jednotek sovětské armády na území Československa redislokoval do Seredě, kde 1.1.993 přešel do složení ASR.
S dotazem na další osudy útvaru a jeho velitele se obraťte na Vojenský archiv, Univerzitní nám. 2, Trnava 917 01, kde je uložen archivní fond uvedeného útvaru.
1421. Zajímá mě historie Automobilního učiliště v Nitře, kdy bylo založeno a kdy byla jeho činnost ukončena. Dále životní osudy studijního období 1965 až 1968, jmenovitě 15. čety – pánu Štefan Borovica, Miroslav Pagáčik, Evžen Grund a Jiří Krbec. (odpovídá Pavel Minařík)
Automobilní učiliště vzniklo v Nitře v červnu 1946 a jeho základním posláním bylo zajišťovat specializovanou přípravu příslušníků automobilnictva (od roku 1953 automobilního vojska) z řad vojáků z povolání v rámci celé řady krátkodobých kurzů trvajících od dvou do šesti měsíců. Především se jednalo o kurz nižších důstojníků automobilnictva, kurz autodůstojníků vojskových těles, kurz zástupců velitelů setnin pro technické věci, automobilní kurz pro nadvozné a kurz dílovedoucích automobilních dílen. V letech 1948 až 1953 se součástí učiliště stala Škola na důstojníky automobilnictva v záloze, s proměnlivou délkou trvání od čtyř do devíti měsíců, připravující vybrané vojáky základní služby k zastávání základních velitelských a technických funkcí. Počínaje rokem 1950 začaly být v rámci učiliště taktéž organizovány kurzy velitelů dopravních čet a kurzy pro poddůstojníky z povolání povolané do armády v rámci náboru. Zásadní změnu v uvedeném roce ale znamenalo převedení přípravy důstojníků z povolání od Vojenské akademie v Hranicích na jednotlivá vojenská učiliště, v daném případě v podobě Automobilní vojenské akademie se studiem v délce dvou let, která se součástí Automobilního učiliště stala od 1.10.1950. Zmíněná akademie byla sice o rok později formálně zrušena, její posluchači ale na Automobilním učilišti zůstali a jeho základní úkol od roku 1951 spočíval v přípravě důstojníků automobilnictva v rámci dvouletého studia ve specializacích výroba, provoz a opravy automobilů. Absolventi učiliště měli být schopni zastávat funkce velitelů automobilních čet a rot. V 1. polovině 50. let bylo ročně přijímáno cca 150 posluchačů. Dosavadní nadstavbové kurzy pro vojáky z povolání byly od 1.9.1951 soustředěny do Vyšší školy důstojníků automobilnictva, určené ke školení důstojníků zastávajících funkce velitelů automobilních praporů nebo zařazených jako náčelníci tankové a automobilní služby na stupni útvar. K 1.10.1955 se zmíněná škola transformovala na Zdokonalovací kurzy důstojníků automobilnictva. Počínaje školním rokem 1957/1958 museli všichni uchazeči o dvouleté studium na učilišti nejprve absolvovat roční základní vojenskou službu u školních jednotek působících u vojsk. Od 1.10.1958 se součásti učiliště znovu stala Škola pro přípravu důstojníků v záloze, která s kratšími přestávkami v jeho rámci působila až do 30.8.1972. Po vytvoření praporčického sboru na počátku 60. let začalo učiliště zajišťovat jejich specializovanou přípravu v rámci vojenské odborné školy a krátkodobých kurzů. V roce 1962 došlo k prodloužení dosavadního dvouletého studia budoucích důstojníků o jeden rok, protože do Nitry byly od vojsk převedeny školní jednotky, nadále považované za první ročník učiliště. Počínaje 1.9.1967 zahájila v jeho rámci své působení čtyřletá Vojenská střední odborná škola tanková a automobilní, poskytující svým absolventům úplné střední odborné vzdělání s maturitou. Urychlené doplnění důstojnického sboru, prořídlého po politických čistkách z počátku 70. let, měla pomoci Dvouletá důstojnická škola, začleněná do struktury učiliště od 1.9.1971 a doplňovaná z řad vyučené dělnické a rolnické mládeže. Dnem 1.9.1972 bylo Automobilní učiliště přejmenováno na Vojenské učiliště, které nadále připravovalo důstojníky bez vysokoškolského vzdělání v Dvouleté důstojnické škole a praporčíky ve Vojenské střední odborné škole, případně v krátkodobých kurzech, pro potřeby tankové a automobilní služby, automobilního vojska, ženijního vojska, raketového vojska a dělostřelectva a výzbrojní služby. Od 1.9.1979 zůstala ve Vojenském učilišti v Nitře zachována příprava pouze v případě kádrů automobilní dopravy (jen do 30.8.1985, kdy byla převedena do Valašského Meziříčí) a tankové a automobilní služby. K 28.8.1991 proběhlo přejmenování učiliště na Vojenskou střední školu tankovou a automobilní, která se od 1.1.1993 stala součástí nově vytvořené Armády SR. Po ukončení školního roku 1994/1995 byla VSOŠ tanková a automobilní zrušena.
Ohledně Vašich spolužáků se obraťte na Vojenský archiv, Univerzitní nám. 2, Trnava 917 01, kde je uložen archivní fond uvedeného útvaru.
1420. Můžete prosím uvést více informací o generálmajoru Josefu Širúčkovi, který byl v šedesátých letech náčelníkem Kádrové správy MNO a od roku 1969 měl být náčelníkem oddělení zahraničních styků ZS/GŠ ČSLA? (odpovídá Pavel Minařík)
PhDr. Josef Širúčka vstoupil do armády na základě stranického náboru podle § 37 branného zákona. Za vojáka z povolání byl přijat 15.8.1960 a v hodnosti plukovníka ustanoven do funkce náčelníka Kádrové správy MNO, kterou vykonával do května 1968, přičemž od listopadu 1966 se tak dělo z titulu zástupce náčelníka HPS ČSLA pro kádrovou práci. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 1.5.1967. Po odchodu z Kádrové správy se nacházel v personální dispozici a v listopadu 1968 se stal zástupcem náčelníka Správy pro zahraniční styky. Po jejím zrušení v září 1969 převzal řízení na ní navazujícího oddělení zahraničních styků ZS GŠ a v jeho čele setrval do ledna 1973. Následně byl přemístěn do Vyškova, kde se ujal funkce náčelníka politického oddělení Vysoké vojenské školy pozemního vojska, v níž setrval 10 let. Genmjr. Širúčka odešel do zálohy 28.2.1983.
1419. Prosím o sdělení historie útvaru 9699 Klatovy – 2. prapor technického zabezpečení, později 2. technické opravny v rámci 2. msd Sušice a to od jeho vzniku až do zrušení. Do roku 1958(?) byl údajně dislokován v Rajhradě. (odpovídá Pavel Minařík)
2. prapor technického zabezpečení se stal nástupcem 2. zbrojní dílny Drahenice (reorganizované v listopadu 1954 na 2. dělostřeleckou dílnu) a 2. automobilní dílny Sušice (později přemístěné do Rejštejna a v říjnu 1957 reorganizované na 2. automobilní opravnu). Oba předchůdci se vytvořili v podřízenosti velitelství 2. pěší divize v Sušicích při celkové reorganizaci čs. armády provedené v listopadu a prosinci 1950. Jejich sloučením v říjnu 1958 vznikl 2. prapor technického zabezpečení v Klatovech. K 1.9.1961 útvar prodělal reorganizaci na 2. technické opravny a v nezměněné podobě přetrval až do poloviny 70. let. Pouze v letech 1961 až 1967 se z jeho složení dočasně vyčlenila 2. dělostřelecká dílna. Další reorganizace útvaru byla spojena s přechodem na tzv. typovou organizaci, která u 2. motostřelecké divize proběhla 1.9.1976. V jejím průběhu se z dosavadních 2. technických opraven stal 2. prapor oprav techniky. Další změna byla spojena s přechodem z divizního uspořádání na brigádní strukturu, kdy se 2. prapor oprav techniky k 1.1.1994 transformoval na 2. prapor zabezpečení. Následně byl koncem roku 1999 reorganizován na 2. prapor logistiky. Po zániku 2. mechanizované brigády přešel 1.7.2004 do složení 14. brigády logistické podpory jako 142. prapor oprav techniky.
1418. Můžete popsat historii VÚ 8015 Stříbro a ostatních útvarů ve Stříbře? (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Stříbro byly po roce 1945 dislokovány tyto útvary bývalé čs. armády:
| – pěší pluk 16 (velitelství a plukovní dělostřelectvo) | 1945 – 1947 |
| – II. prapor pěšího pluku 18 | 1947 – 1949 |
| – pěší pluk 18 (velitelství, plukovní dělostřelectvo a náhradní prapor) | 1949 – 1950 |
| – I. oddíl dělostřeleckého pluku 1 (2) | 1945 (1947) – 1950 |
| – 11. pěší (střelecký) pluk | 1950 (1954) – 1955 |
| – 57. střelecký (motostřelecký) pluk | 1955 (1958) – 1991 |
| – 57. mechanizovaný pluk | 1991 – AČR |
| – Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – 1960 |
| – 11. silniční prapor | 1961 – 1967 |
| – 25.(15.) cisternový prapor | 1961 (1983) – 1992 |
| – 1. radiotechnický prapor | 1963 – 1969 |
| – 1. okruhový (armádní) geodetický odřad | 1967 (1969) – 1978 |
| – 11. protiletadlový oddíl (pluk) | 1958 (1960) – 1961 |
| – 11. protiletadlový oddíl (pluk) | 1961 (1969) – 1991 |
| – 2. protiletadlový pluk | 1991 – 1992 |
| – 1. armádní topografický odřad | 1978 – 1992 |
| – 101. letka bezpilotních průzkumných prostředků | 1984 – 1992 |
Historie 57. motostřeleckého pluku najdete na našich stránkách v části „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – 3. výcviková a mobilizační základna – 33. výcvikové středisko“.
1417. Co můžete sdělit o vzniku VÚ 7374, který byl jako rota v letech 1957/58 v Sabinově? (odpovídá Pavel Minařík)
22. výsadková průzkumná rota vznikla 1.10.1957 na základě dosavadní průzkumné čety 22. výsadkové brigády. Z počátku se měla skládat z průzkumné čety (se třemi desetičlennými družstvy motocyklistů), dvou průzkumných čet pro zvláštní účely (po dvou osmičlenných družstvech výsadkářů) a radiového družstva, přičemž tabulkově ji mělo tvořit 84 osob, disponujících mimo jiné 3 kulomety, 3 odstřelovacími puškami, 21 motocykly, 4 nákladními automobily, osobním automobilem a radiovým automobilem. Předepsané podoby však s největší pravděpodobností nedosáhla, protože již 1.11.1957 byla její organizační struktura změněna na dvě průzkumné čety (po dvou osmičlenných družstvech výsadkářů) a radiové družstvo. Plánovaný početní stav roty se snížil na 51 osob a z jejího vybavení byly vyřazeny kulomety, odstřelovací pušky a motocykly. Základní výzbroj výsadkářů představovaly samopaly vz. 26 a k jejich vysazení sloužily padáky PD-47. Prvním velitelem roty se stal npor. Alois Klindera, který svoji funkci v říjnu 1958 předal kpt. Josefu Piskovi. V této době čítala pouze 6 důstojníků, 2 poddůstojníky z povolání a 29 vojáků základní služby. K 1.10.1958 prodělala další reorganizaci, jejímž cílem bylo vytvořit podmínky pro předpokládané válečné rozvinutí rot zvláštního určení 1. a 4. armády. Počet družstev se v obou průzkumných četách zvýšil na tři, přičemž každé z nich mělo tvořit deset výsadkářů, a pozemní přepravní technika byla soustředěna do automobilního družstva. Plánovaný počet příslušníků roty se zvýšil na 91 osob. V září 1959 velení roty převzal npor. Jaroslav Janků a při předání čítala 7 důstojníků, 2 poddůstojníky z povolání a 76 vojáků základní služby. K 1.10.1959 byla reorganizována na 22. výsadkový průzkumný prapor.
1416. Mohli byste napsat o historii VÚ 3858/Q Slaný (provozní útvar štábu divize). Sloužil jsem zde letech 1974-1976. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedená jednotka navazovala na velitelskou četu velitelství 5. rychlé divize vytvořenou 1.10.1949 v Praze. V nezměněné podobě působila i po jeho reorganizaci na velitelství 5. mechanizované divize (9.5.1955 přečíslované na 1. md), uskutečněné na sklonku roku 1950 a společně s ním se přestěhovala do Slaného. K 1.10.1957 byla rozšířena na velitelskou rotu, složenou z automobilní čety, čety bojových vozidel, velitelského družstva, hospodářského družstva a družstva regulovčíků. O rok později se nadřízené velitelství přeměnilo na velitelství 1. tankové divize. K 1.9.1961 proběhla vnitřní reorganizace velitelské roty, která se nadále skládala z velitelské čety, automobilní čety, tankové čety a pořádkové čety. Dnem 1.9.1967 se uskutečnila její transformace na provozní rotu s automobilní četou, pořádkovou četou a hudbou. Po přechodu divize na tzv. typovou strukturu se z ní opětně od 1.9.1977 stala velitelská rota, tvořená motocyklovou četou (s dvěma družstvy směrníků), velitelskou četou (o dvou strážních družstvech) a četou obsluhy (s dvěma automobilními družstvy, družstvem technického zabezpečení a hospodářským družstvem). Divizní hudba nadále působila samostatně a v případě přechodu na válečný stav by plnila úkoly jako pořádková četa.
1415. Můžete prosím uvést přehled všech velitelů, náčelníků štábů a zástupců velitele 1. tankové divize Slaný? (odpovídá Pavel Minařík)
1. tanková divize vznikla 1.10.1958 reorganizací dosavadní 1. mechanizované divize. Pod tímto názvem působila do 1.7.1994, kdy byla transformována na 1. mechanizovanou brigádu.
Ve velení divize se postupně vystřídali:
| plk. Bohumil Janda | 1958 až 1959 |
| plk. Emil Němec | 1959 až 1962 |
| plk. gšt./genmjr. Eduard Kosmel | 1962 až 1964 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Jaroslav Gottwald | 1964 až 1968 |
| pplk. Zdeněk Vondrák | 1969 |
| pplk. Miloslav Nezbeda | 1969 až 1970 |
| pplk. gšt. Zdeněk Havala | 1970 až 1973 |
| plk. gšt. Alois Výlet | 1973 až 1977 |
| plk. gšt. /genmjr. Josef Vincenc | 1977 až 1981 |
| pplk. gšt. /plk. gšt. Václav Grohman | 1981 až 1983 |
| plk. gšt. /genmjr. Josef Loučka | 1983 až 1985 |
| pplk. gšt. /plk. gšt. Jaroslav Kindl | 1985 až 1987 |
| plk. gšt. /genmjr. Jan Ščudlík | 1987 až 1989 |
| pplk. gšt. /plk. gšt. Zdeněk Zbytek | 1989 až 1990 |
| plk. gšt. Jiří Martínek | 1990 až 1993 |
| plk. gšt. Josef Prokeš | 1993 až 1994 |
Jako 1. zástupci velitele – náčelníci štábu působili:
| pplk. Ilja Vološčuk | 1958 až 1959 |
| pplk. Stanislav Petžíla | 1959 až 1962 |
| pplk. Josef Hrabovský | 1962 až 1966 |
| pplk. Zdeněk Havala | 1966 až 1968 |
| pplk. Zdeněk Vondrák | 1968 až 1969 |
| pplk. Jan Turek | 1969 |
| pplk. Jiří Jánský | 1969 až 1972 |
| pplk. Václav Havlík | 1972 až 1974 |
| pplk. gšt./plk. gšt. Florián Rygál | 1974 až 1975 |
| mjr./pplk. Josef Arendáš | 1975 až 1979 |
| pplk. Josef Loučka | 1979 až 1980 |
| pplk. gšt. Václav Grohman | 1980 až 1981 |
| mjr./pplk. Vladimír Michálek | 1981 až 1984 |
| pplk. gšt. Jaroslav Kindl | 1984 až 1985 |
| mjr. Zdeněk Zbytek | 1985 až 1986 |
| mjr./pplk. Josef Táborský | 1986 až 1988 |
| pplk. gšt. Zdeněk Zbytek | 1988 až 1989 |
| pplk. Oldřich Mertin | 1989 až 1990 |
| nezjištěno | 1990 až 1994 |
Funkci zástupce velitele zastávali:
| pplk. Bronislav Petr | 1958 až 1959 |
| pplk. Ilja Vološčuk | 1959 až 1961 |
| pplk. Antonín Popovič | 1961 až 1967 |
| pplk. Zdeněk Vondrák | 1967 až 1968 |
| pplk. Milan Bock | 1968 až 1972 |
| pplk. František Borek | 1972 až 1978 |
| mjr./pplk. Jaroslav Kindl | 1978 až 1982 |
| mjr./pplk. Pavel Sičák | 1982 až 1985 |
| mjr./pplk. Milan Šourek | 1985 až 1988 |
| pplk. Jozef Hajaš | 1988 až 1990 |
| nezjištěno | 1990 až 1994 |
1414. Prosím o informace o útvarech VÚ 2763, VÚ 2916, VÚ 3038, VÚ 3588 a VÚ 8682. (odpovídá Pavel Minařík)
| VÚ 2763 Větrušice | 3. provozní prapor / 3. divize PVOS: – zřízen 1.9.1969 – zrušen 31.12.1993 |
| VÚ 2916 | nezjištěn |
| VÚ 3038 Litoměřice | 51. ženijní opevňovací prapor / 51. ženijní brigády: – zřízen 1.9.1977 – zrušen 31.12.1983 |
| VÚ 3588 Terezín | 3. automobilní prapor / 1. brigáda materiálního zabezpečení – zřízen 1.11.1984 – reorganizován 1.11.1992 na 102. automobilní prapor – zrušen 31.12.1993 |
| VÚ 8682 Žatec | 23. letištní prapor – zřízen 15.3.1951 – zrušen 30.4.1991 |
1413. Napíšte, aké útvary boli umiestnené v posádke Trnava po roku 1945, vrátane krycích čísiel. (odpovídá Pavel Minařík)
V Trnavě se v letech 1945 až 1992 nacházely následující útvary bývalé čs. armády:
| – pěší pluk 23 (bez I. a III. praporu) | 1945 – 1946 |
| – pěší pluk 23 (bez I. a II. praporu) | 1946 – 1947 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 39 | 1946 – 1950 |
| – Vojenský ústav pro choroby nervové a duševní | 1945 – 1947 |
| – Doplňovací okresní velitelství | 1945 – 1949 |
| – Škola důstojnického dorostu | 1948 – 1949 |
| – velitelství 9. pěší (střelecké) divize | 1950 – 1954 |
| – velitelství 9. (4.) střelecké divize | 1954 (1955) – 1958 |
| – 9. průzkumná četa | 1955 – 1957 |
| – 9. raketometný oddíl | 1951 – 1958 |
| – 9. protitankový oddíl | 1951 – 1955 |
| – 9. spojovací rota (prapor) | 1950 (1951) – 1954 |
| – 9. (5.) spojovací rota | 1954 (1955) – 1956 |
| – 5. spojovací prapor | 1956 – 1958 |
| – 9. chemická četa | 1951 – 1954 |
| – 9. četa chemické ochrany | 1955 – 1958 |
| – 9. automobilní četa (rota) | 1950 (1951) – 1958 |
| – 9. automobilní dílny | 1951 – 1958 |
| – lazaret 9. střelecké divize (9. zdravotnický prapor) | 1954 (1954) – 1958 |
| – Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 1951 (1954) – ASR |
| – Nižší vojenský soud | 1953 – 1955 |
| – Nižší vojenský prokurátor | 1953 – 1955 |
| – 63. radiotechnický prapor | 1961 – 1977 |
| – Archiv vojenské evidence osob | 1967 – ASR |
| – 75. automobilní prapor | 1978 až 1992 |
| – 12. strážní prapor | 1987 |
Krycí čísla jednotlivých útvarů nemáme k dispozici.
1412. Co by se dalo napsat o VÚ 2728 Přerov a VÚ 9125 Bechyně, kde jsem v letech 1968-1970 sloužil voj. zákl. službu, jejich historie, pokud to půjde i osoby ve velení. Pokud se nepletu, v útvaru 2728 jsem byl u 2. roty, velel nám npor. Milan Benák, ale když přišli Rusáci, tak to všechno v Přerově rozprášili po celé republice, já putoval s mnohými do Bechyně. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 2728, tj. 32. prapor spojení a RTZ, vznikl 1.9.1963 ve Zvolenu a byl podřízen velitelství 2. stíhací bombardovací letecké divize. Útvar se skládal z radiové roty (s 1. a 2. radiovou četou VS a radiovou četou PVS), spojovací roty (s provozní četou a kabelosměrovou četou), systému naváděcích radiolokátorů (s radiolokátorem středního dosahu a radiolokátorem pro zjišťování nízkoletících cílů), výcvikové čety a týlových jednotek (automobilního družstva, družstva technického zabezpečení, spojovací dílny, hospodářského družstva a obvaziště). Prvním velitelem praporu se stal mjr. Roman Neubauer a funkci náčelníka štábu zastával mjr. Teodor Bánoš. Z radiolokační techniky byly k dispozici radiolokátory P-12 a P-15, přičemž jejich spolehlivost si příslušníci útvaru mohli vyzkoušet např. během spojeneckého cvičení „SPUTNIK“, kterého se zúčastnili od 6. do 15.7.1964. V létě 1964 funkci náčelníka štábu převzal mjr. Viliam Kaiser. V srpnu 1965 se prapor společně s nadřízeným divizním velitelstvím přesunul do Přerova. K 1.9.1965 byl částečně reorganizován a tzv. systém naváděcích radiolokátorů nahradila radiotechnická rota, jejíž složení kromě již dříve používaných radiolokátorů P-12 a P-15 doplnily radiolokátor dalekého dosahu P-35N a radiolokační výškoměr PRV-11. Ve stejné době od útvaru odešel jeho dosavadní velitel mjr. Roman Neubauer a velením byl dočasně pověřen náčelník štábu mjr. Viliam Kaiser, který 27.10.1965 funkci předal řádně ustanovenému veliteli mjr. Pavolu Mihaľákovi. K uvedenému datu bylo u útvaru zařazeno 21 důstojníků, 7 praporčíků, 7 absolventů ŠDZ nebo VKVŠ, 28 poddůstojníků a 158 vojínů. V srpnu 1966 se k útvaru jako jeho velitel vrátil pplk. Roman Neubauer, ovšem 31.7.1967 velení opětně převzal mjr. Pavol Mihaľák (od 1.12. 1967 pplk.). K 1.9.1967 proběhla další reorganizace útvaru a ten byl nadále tvořen 1. rotou VS 1. položení (s uzlem VS, provozní četou a radioreléovou četou), 2. rotou VS 2. položení (stejného složení jako 1. rota), 3. rotou naváděcích radiolokátorů (s uzlem navedení I – RL P-35, P-15, PRV a uzlem navedení II – RL P-15, RL P-12, PRV), výcvikovou četou, četou technického a týlového zabezpečení (s automobilním družstvem, družstvem technického zabezpečení, spojovací dílnou, hospodářským družstvem) a obvazištěm. V říjnu 1967 se na funkci náčelníka štábu vrátil mjr. Teodor Bánoš, ale od ledna 1968 ji zastával mjr. Jozef Bálint, kterého v září 1968 vystřídal mjr. Emil Tomášek (pplk. od 1.6.1969). Poslední významnou událostí v průběhu existence praporu se stalo cvičení „ODRA – NISA“, na kterém se prapor podílel od 25.7. do 30.7.1969. Do prostoru SZ od Přerova a na vyškovské letiště bylo vyvedeno 137 příslušníků útvaru, přičemž používanou spojovací techniku zastupovaly např. radiostanice R-109, R-118BM, R-313, R-824, R-830, RDM-61 či RDS-66. Krátce poté byl u útvaru vyhlášen rozkaz ministra národní obrany o jeho zrušení dnem 1.9.1969. Většina vojáků základní služby od útvaru odešla počátkem srpna 1969 a poslední vojáci z povolání dokončili likvidaci administrativní agendy v prosinci téhož roku.
Ve velení jednotlivých rot se postupně vystřídali: radiová rota – npor./kpt. Jozef Beňuška (od 1.9.1963), npor. Milan Benák (od 26.6.1967); spojovací rota – npor./kpt. Vratislav Mojš (od 1.9.1963), npor. Zdeněk Salaj (od 21.6.1967), 1. rota VS – kpt. Jaroslav Baudyš (od 1.9.1967), 2. rota VS – npor. Milan Benák (od 1.9.1967) a systém naváděcích RL (radiotechnická rota, 3. rota naváděcích RL) – kpt./mjr. Josef Dobrovolný (od 1.9.1963), mjr. Jozef Vizváry (od 4.9.1967).
Historii VÚ 9125 Bechyně, tj. 9. stíhacího leteckého pluku, si můžete přečíst v knize Jiřího Havla „O létání v Bechyni“, vydané nakladatelstvím Svět křídel v roce 2002.
Po svém příchodu k útvaru a absolvování základního výcviku jste byl přidělen jako radista k družstvu přijímacího střediska uzlu velitelského stanoviště 2. roty VS 2. položení, společně s voj. Bohumilem Brázdilem, voj. Jaroslavem Drobilem, voj. Jiřím Fremuthem a voj. Petrem Zacharem, který zastával funkci velitele družstva.
1411. Kdo měl právo ustanovovat do funkcí příslušníky velitelství vojenských okruhů a armád? (odpovídá Pavel Minařík)
V daném případě byla ustanovovací pravomoc rozdělena následovně:
a) prezident republiky
– velitel a jeho zástupce pro věci politické (náčelník politické správy nebo politického oddělení)
b) ministr národní obrany
– zástupci velitele (kromě ZVP)
– náčelník štábu
c) náčelníci složek MNO (podle odpovědnosti za jednotlivé druhy vojsk a služeb)
– zástupce náčelníka politické správy (oddělení)
– zástupci náčelníka štábu (včetně náčelníků správ u velitelství okruhů a náčelníků oddělení u velitelství armád, kteří byli zároveň zástupci náčelníka štábu)
– zástupce náčelníka týlu a náčelník štábu týlu
– zástupci náčelníků správ (u velitelství okruhů)
– náčelníci oddělení (u velitelství armád)
– odborní náčelníci (ženijní, chemický apod.)
d) velitelé okruhů a armád
– ostatní funkcionáři (kromě náčelníků skupin a nižších)
e) zástupci velitele okruhu a armády
– náčelníci skupin a nižší funkcionáře.