1395. Mohli byste mi sdělit bližší informace týkající se 10. dragounského pluku rak. -uherské armády, vznik a působení až do konce 1. sv. války? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený pluk se zformoval v roce 1631 a jeho prvním majitelem se stal obrist Christian Illow. V průběhu třicetileté války byl pluk nasazen nejprve v Čechách (1632) a ve Slezsku, později na Rýnu, v Pomořansku a znovu ve Slezsku, na konci války v severním Německu a opět v Čechách (1645 až 1648). Během své existence působil pod různými názvy: dragounský pluk (bez čísla s pojmenováním po příslušném majiteli), dragounský pluk č. 9 (od 1769), švališerský pluk č. 9 (od 1775), lehký dragounský pluk č. 12 (od 1798), švališerský pluk č. 5 (od 1801), hulánský pluk č. 9 (od 1851) a dragounský pluk č. 10 (od 1873). Jeho majitelem se v roce 1888 na věčné časy stal polní maršál Johanes Joseph kníže von und zu Lichtenstein. V letech 1904 až 1908 měl také tzv. druhého majitele generála jezdectva Rudolfa knížete von und zu Liechtenstein. Rekruty z Českých zemí byl doplňován v letech 1781 až 1857 (z toho od 1853 z Chrudimska) a od roku 1893 (z teritoria pražského 8. sboru). Náhradní kádr (depotní stanice) se v Čechách nacházel v letech 1852 až 1854 (Vysoké Mýto) a od roku 1898 (z počátku Klatovy, od 1906 Jindřichův Hradec). Na území současné České republiky pluk sídlil v letech 1649 až 1652, 1658 až 1659, 1665 až 1667 (Čáslav), 1726 až 1730, 1733 až 1736, 1753 až 1756 (Bydžov a Hradec Králové), 1791 až 1792 (Moravská Ostrava), 1797 až 1798 (Brno), 1801 až 1805 (Žatec), 1806 až 1809 (Pardubice), 1810 až 1818 (Žatec), 1836 až 1841 (Opava) a 1898 až 1911 (Olomouc a Bzenec). Následně se nacházel v Krakově, odkud po vypuknutí válečného konfliktu odešel pod velením plk. Jaroslava Dwořáka v rámci 7. jezdecké divize na frontu do Haliče. Z bojišť světové války se již jako organizovaný celek nevrátil. V mírové posádce setrvala pouze náhradní eskadrona, která zajišťoval doplňky pro bojující pluk. V Jindřichově Hradci působila i po skončení války, ale při unifikaci jezdectva čs. armády byla v říjnu 1920 přemístěna do Dobřan, kde na jejím základně vznikl nový jezdecký pluk č. 10.
Ve Vojenském ústředním archivu Praha se archivní fondy dragounského pluku ani jemu nadřízených velitelství nezachovaly. Na válečné osudy pluku se zkuste podívat do triologie Libora Nedorosta „Češi v 1. světové válce“, případně se můžete obrátit na Österreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv, Nottendorfer Gasse 2, Wien A-1030.
1394. Velmi by mě zajímala historie C. a K. LandwehrInfanterie Regimentu Nr. 10. ze světové války. Kde bych se mohl nejlépe dostat k informacím? V Mladoboleslavském muzeu prý nic moc není. Spolu s přáteli se zabýváme tímto obdobím. (odpovídá Pavel Minařík)Na začátku války byl LIR 10 zařazen v rámci 52. LIBr u 26. LID na frontě v Haliči (viz http://www.austro-hungarian-army.co.uk/oobgalic.htm). V létě 1916 se během Brusilovy ofenzívy ocitl v rámci II. sboru (4. armády) u Lucku ve Volyňské gubernii na směru útočících vojsk a po průlomu obrany ustupoval ve směru Pnevno, Ratno a Kovel za linii horního toku řeky Stochod (viz: http://www.kpvh-pardubicko.cz/suchy.htm). Na konci války (30.10.1918) byl společně s celou 26. LID zařazen do zálohy tzv. Sočské armády na italské frontě. V knihách Josefa Fučíka „Soča (Isonzo) 1917“ a „Piava 1918“ ovšem jinak není vůbec zmiňován. Ve Vojenském ústředním archivu Praha se archivní fondy LIR 26 ani 52. LIBr nezachovaly. Existuje ovšem fond 26. LID, jehož součástí jsou spisy štábu divize (1914 až 1918), vnitřní rozkazy (1914 až 1918) a válečný denník (1915 až 1916). Z doby nasazení 10. střeleckého pluku na Slovensku se zachoval jeden karton písemností, který by mohl obsahovat informace o činnosti pluku na sklonku války. O podmínkách studia ve Vojenském ústředním archivu Praha se informujte na tel. čísle 973 206 101. Zkuste se také podívat do triologie Libora Nedorosta „Češi v 1. světové válce“, případně se můžete obrátit na Österreichisches Staatsarchiv-Kriegsarchiv, Nottendorfer Gasse 2, Wien A-1030. Hledejte i nadřízená velitelství.
1393. Zajímalo by mne, zdali byli Němci ze Sudet během první republiky zařazeni do smíšených jednotek, nebo jestli pro ně byly vytvořeny jednotky vlastní, složené jen z Němců? Platili pro stejné podmínky – věk odvodu a délka služby? Nevíte, která jednotka, kde měli být Němci, sloužila v roce 1926 a 27 ve Zvolenu a Lučenci? (odpovídá Pavel Minařík)
Platila pro ně stejná pravidla jako pro ostatní vojáky a žádné zvláštní jednotky z nich v době míru nebyly vytvářeny. Pokud znáte konkrétní osobu (včetně data jejího narození), můžete se s dotazem na průběh její vojenské služby obrátit na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00.
V letech 1926 až 1927 se nacházely:
- a) v Lučenci
- – pěší pluk 25 (bez III. praporu a náhradního praporu),
- – pěší pluk 45 (pouze 9. a 11. rota, do září 1927),
- – dělostřelecký pluk 10 (celý),
- – dělostřelecký oddíl 260 (bez 1. baterie, do října 1926),
- – jezdecký pluk 3 (pouze 3. eskadrona, od října 1926),
- b) ve Zvolenu
- – pěší pluk 25 (III. prapor).
1392. Měl bych několik dotazů:
1.) Můžete uvést kolik bylo za mobilizace postaveno telegrafních praporů, popř. samostatných telegrafních rot, jejich číslování a podřízenost k vyšším jednotkám?
2.) V odpovědi na dotaz č. 1366 uvádíte, že měly být postaveny 4 ženijní kanónové roty pro ženijní prapory 21-24. Měl jsem za to že tyto prapory byly jen tři. Alespoň to tvrdí Encyklopedie čs. branné moci. Máte k ženijnímu praporu 24 nějaké bližší informace?
3.) KPÚV vz. 34 a vz. 37 byly, jak jsem se dočetl, vyráběny i ve versi ,,J“ s určením pro jezdectvo. Ale nikde jsem nenašel informaci, že by jezdecké pluky měly ve své sestavě roty nebo čety KPÚV. Pro které útvary byly tedy určeny? (odpovídá Pavel Minařík a Pavel Šrámek)
Ad 1)
Celkem bylo postaveno 57 telegrafních praporů, z toho č. 91 pro HV, č. 81 až 84 pro velitelství 1. až 4. rychlé divize, č. 71 až 74 pro velitelství I. až IV. armády, č. 61 až 66 pro velitelství hraničních pásem XI až XVI, č. 51 až 58 pro velitelství I. až VIII. sboru, č. 31 až 42 pro hraniční oblasti 31 až 42, č. 2 až 22 pro velitelství 2. až 22. divize a č. 1 pro velitelství Skupiny 2. Do složení všech praporů náležela jedna telegrafní a jedna radiotelegrafní rota, které u praporů pro velitelství armád doplňovala stavební telegrafní rota a naslouchací rota. Poslední z uvedených rot byla součástí i praporu předurčeného pro zabezpečení činnosti HV. Všechny výše uvedené roty byly číslovány podle jim nadřízených praporů. U praporů rychlých divizí byl počet telegrafních rot navýšen o další dvě (181 a 185 u 1. RD, 182 a 186 u 2. RD, 183 a 187 u 3. RD, 184 a 188 u 4. RD).
Dále vzniklo 18 samostatných rot a jedna samostatně působící četa. Činnost Skupiny 1 zabezpečovala telegrafní rota 153 a telegrafní četa 154, zatímco u Skupiny 2 se jednalo o telegrafní roty 151 a 152. U Velitelství okrsku Praha se nacházela telegrafní rota 201. V podřízenosti I. armády byly jako posilové prostředky nasazeny telegrafní roty 101 až 104, společně se stavební telegrafní rotou 96. U II. armády působila pouze telegrafní rota 105, zatímco IV. armáda disponovala stavební telegrafní rotou 92 a telegrafními rotami 107, 108 a 110. U III. armády byly zařazeny telegrafní roty 111 a 112. Pro potřeby Hraničního pásma XVI byla vyčleněna telegrafní rota 109 a stavební telegrafní rota 95. V podřízenosti Hlavního velitelství zůstala telegrafní rota 106 a stavební telegrafní rota 91. Vzhledem k přijetí Mnichovské dohody se upustilo od odeslání z mobilizační stanice do pole v případě stavebních telegrafních rot 93 a 94, které měly dosáhnout pohotovosti 6. a 7. mobilizační den, tj. 30. září a 1. října 1938.
Ad 2)
Vy jste se ptal na stav k 15.2.1939 a „Encyklopedie“ končí 21.9.1938. Ženijní prapor 24 měl vzniknout u ženijního pluku 5 v Praze jako posilový útvar pro X. pohraniční kraj, tj. původní Hraniční pásmo XI. Jeho složení mělo být stejné jako u ostatních praporů, tj. dvě ženijní roty, společně s jednou kanonovou a kulometnou rotou.
Ad 3)
Od roku 1935 se předpokládalo zřízení kanonových čet u jezdeckých (dragounských) pluků, které se v průběhu mobilizace nerozpouštěly. Výzbroj každé čety měly mírově tvořit dva kanony proti útočné vozbě, válečně se jejich plánovaný počet zvyšoval na tři. Koncem září 1938 čs. armáda měla 34 jezdeckých KPÚV vz. 37 a 8 jezdeckých KPUV vz. 34, což bohatě stačilo pro všech osm dragounských pluků, zařazených u rychlých divizí.
1391. Sháním informace o hraničářském pluku – kasárna Jeseník (tehdejší Frývaldov) a kdo budovu užíval za II. světové války? (odpovídá Pavel Minařík)
Historie hraničářských pluků je popsána ve studii Eduarda Stehlíka „Pevnostní útvary československé armády 1937-1938“, publikované v časopisu Historie a vojenství, roč. 1997, čís. 1. V Jeseníku se ale nenacházel pevnostní útvar, nýbrž hraničářský prapor 7, tvořící součást 7. divize. Podrobnosti o tomto útvaru najdete v „Encyklopedii branné moci republiky Československé 1920-1938“, vydané nakladatelstvím Libri v roce 2006, případně ve studii Rudolfa Sandera „Organizační a dislokační vývoj čs. armády v letech 1918-1939“, otištěné ve Sborníku archivních prací č. 1/1985 (je k dispozici v každém státním archivu). Pro ubytování praporu se nejprve využíval Hotel turistů a v letech 1925 až 1931 byla postavena nová kasárna. V říjnu 1938 Jeseník okupovaly jednotky 8. pěší divize Wehrmachtu, z nichž zde zůstal náhradní prapor pěšího pluku 38. Později byl přemístěn do Kladska, přeměněn na II. prapor pěšího pluku 452 a začleněn do 252. pěší divize. V srpnu následujícího roku se ve městě na krátkou dobu objevil pěší pluk 183 ze sestavy 62. pěší divize a od dubna 1943 do března 1944 zde sídlila poddůstojnická škola pěchoty.
1390. Měl bych jeden dotaz týkající se československého předválečného opevnění. Konkrétně mě zajímá, jak byla plánována výstavba nebo realizace tzv. třetí vnitrozemské obranné příčky, na moravskoslovenském pomezí. Z literatury, kterou jsem doposud o čsl. opevnění četl, a bylo jí už celkem dost, vím pouze to, že opevnění se mělo stavět na čáře Opava – Hranice – Napajedla – Kúty. Tyto údaje jsou však velmi stručné. Můžete mi prosím tuto oblast popsat trochu podrobněji, uvést více bodů? A rád bych ještě věděl, zda se původně počítalo na této čáře s výstavbou objektů, tak jako všude jinde v pohraničí, nebo pouze s polním opevněním. Pocházím totiž z Kroměříže a odtud k zamýšlené obranné linii nebylo daleko. (odpovídá Pavel Šrámek)
Asi nejvíce informací na toto téma je v publikaci Iva Vondrovského „Opevnění z let 1936-1938 na Slovensku“ z roku 1993. Mimo jiné se zde uvádí, že příčka na trase Moravskoslezské Beskydy – Bílé Karpaty – Malé Karpaty měla uzavírat přechody a otevřené prostory a tvořit poslední linii obrany, její přípravu a budování měl provést V. sbor v Trenčíně. Později bylo rozhodnuto, že příčka se posune na trasu Opava – Vítkov – Hranice – Holešov – Napajedla a pak podél východního břehu řeky Moravy ke Kútům a její přípravu převzal IV. sbor v Olomouci. Předpokládalo se, že na trasu 180 km bude potřeba asi 900 lehkých objektů vz. 37.
1389. Můžete uvést jakým způsobem byla zabezpečena během mobilizace v roce 1938 ochrana železnice v prostoru působení skupiny 1? (odpovídá Pavel Minařík)
O ochranu železniční sítě se staraly zápolní útvary, které byly podřízeny velitelství příslušné sborové oblasti. Obecně za řízení chodu na železnici zodpovídala stálá a přechodná nádražní velitelství, která mohla k ochraně železniční sítě nasadit železniční strážní oddíly. Mimo to bylo možno využít asistenční roty pěších pluků, horských pěších pluků a hraničářských praporů. Všechny uvedené útvary měly dosáhnout pohotovosti 3. mobilizačního dne (27.9.1938). Dále připadala v úvahu i teoretická možnost časově omezeného nasazení částí pochodových praporů či rot, formujících se v sídlech náhradních těles pro doplnění polních útvarů s dobou pohotovosti 8. a 9. mobilizačního dne (2. a 3.10.1938).
V konkrétním případě zápolí Skupiny 1 se jednalo o útvary podřízené velitelství I. sborové oblasti, tj. Nádražní velitelství Chomutov, Železniční strážní oddíl 2 (vytvářen náhrpr/pp 46 Kladno) a po jedné asistenční rotě od pěšího pluku 46 a hraničářských praporů 1 a 5 (vytvářeny náhrpr/pp 46 Kladno, náhrr/hrpr 1 Postoloprty a náhrr/hrpr 5 Petrovice u Rakovníka). V případě potřeby mohly být nasazeny i druhosledové jednotky pěších pluků ZLO 151 a 152.
1388. Prosím o informaci, které úseky opevnění obsazoval p.pl. 35 Foligno s prapory I/35, II/35 a III/35 a jeho mobilizační dvojče p.pl. 85. (odpovídá Pavel Šrámek)
Pěší pluk 35 obsazoval obranné postavení od kóty 630 Běleč u Švihova po Sušici, a to konkrétně svým I. a III. praporem. V plukovní záloze zůstal II. prapor. Pěší pluk 85 nebyl nasazen na hranici, ale v rámci záložní 2. divize se soustředil u Plzně. Další informace lze nalézt v knize „Plzeňská čára“, kterou vydalo nakladatelství Fortprint v roce 2006.
1387. Po rozpadu Rakousko-Uherska a vzniku samostatného Československa byl důstojnický sbor armády nově vzniklého státu tvořen jednak důstojníky československých legií z Francie, Itálie a Ruska, ale i důstojníky bývalé c. k. rakousko-uherské armády, kteří do ukončení I. světové války dosloužili habsburské monarchii, tj. císaři. Zajímala by mě administrativní procedura, kterou nové československé MNO do československé armády přejímalo c. k. rakousko-uherské důstojníky české a slovenské národnosti. V dobové literatuře byly jakési kusé zmínky o přejímacích personálních komisích MNO, ve kterých se k rakouským důstojníkům vyjadřovali i zástupci mužstva, čímž bylo zjišťováno nepoškodil-li nějak rakouský důstojník při výkonu služby v c. k. armádě někoho z českých krajanů. Můžete k této problematice uvést nějaké ucelené a přehledně strukturované informace? (odpovídá Pavel Šrámek)
Důstojníci bývalé rakousko-uherské armády byli již koncem roku 1918 vyzváni, aby si podali přihlášku k přijetí do československé armády. Tu posuzovala Osobní a stížnostní komise MNO, která měla zkoumat, zda žadatel vyhovuje právním a morálním nárokům kladeným na československého důstojníka. Zamítnutými přihláškami se pak zabývala speciální revizní komise. Více podrobností lze nalézt v práci Marie Koldinské a Ivana Šedivého „Válka a armáda v českých dějinách“ z roku 2008 (s. 159 a následující), kde jsou i odkazy na konkrétní prameny.
1386. Zajímalo by mě, byl-li v roce 1918 po vzniku Československé republiky převzat z bývalé c. k. rakousko-uherské armády do československé armády c. k. polní podmaršálek Paul Kestřanek (podle příjmení jednoznačně českého původu). (odpovídá Pavel Šrámek)
Polní podmaršálek Kestřanek do československé armády přijat nebyl. Vzhledem k tomu, že se v Praze pokoušel organizovat vojenskou akci proti vyhlášení samostatnosti 28. října 1918 je pravděpodobné, že o přijetí ani nepožádal.
1385. Hledám informace o odvodech a výcviku vojáků za 1. republiky. Zajímalo by mě, kdy se muselo k odvodům a jak probíhal a jak dlouho trval výcvik těchto vojáků. (odpovídá Pavel Šrámek)
Odvodní povinnost v meziválečném Československu začínala 1. lednem kalendářního roku, v němž občan dosáhl 20 let, a trvala až do 31. prosince roku, v němž dovršil 22 let. Odvody byly prováděny každoročně, a to jednak podle odvodních ročníků a jednak podle tří odvodních tříd. Občané povinní odvodem byli do nich zařazováni podle roku svého narození a podle způsobilosti k vojenské službě. Datum nástupu do armády a délka vojenské služby a tím i výcviku se měnily. Podrobnosti lze nalézt ve 3. dílu „Vojenských dějin Československa“ z roku 1987, článku Rudolfa Sandera „Branná povinnost v Československu (1918-1938)“, který vyšel ve Sborníku archivních prací 1989/1, nebo odpovědi na dotazy č. 1290.
1384. Můžete uvést, kdo připravoval ničení objektů dle Plánu ničení destrukční oblasti Radbuza a kdo stavěl destrukční hlídky v oblasti působnosti skupiny 1? (odpovídá Pavel Šrámek)
Destrukční hlídky stavěly ženijní jednotky podílející se na zajištění hranic, například ženijní čety pěších pluků a hraničářských praporů, samostatné ženijní roty nebo ženijní motorizované prapory. To platilo i pro Skupinu 1, jejíž složení naleznete v odpovědi na dotaz č. 1078. Vývoj plánů ničení v destrukční oblasti Radbuza je podrobně popsán v knize „Plzeňská čára“, kterou vydalo nakladatelství Fortprint v roce 2006.
1383. Prosím o informaci k následovnému problému: Od 15. září 1914 do 30.10.1915 byl v Drahotuších umístěn c. k. 56. pěší pluk – Haličský, původním sídlem Wadowice (IR 56). Bylo by možné v dobových schematismech zjistit, jakou hodnost a funkci měl v tomto období u pluku Karol Wojtyla st. (18.5.1879-18.2.1941), otec papeže Jana Pavla II.? Podle zpráv z internetu byl commised officer, což umožňuje nejméně dva výklady. (odpovídá Pavel Minařík)
Jméno Karl Wojtila je poprvé uvedeno až v „Ranglisten K. u. K. Heeres“ z roku 1916 (byly vydány na počátku roku, takže zachycují stav z konce roku 1915). Podle příslušného záznamu byl zařazen mezi vojenské evidenční úředníky a v hodnosti vojenského evidenčního asistenta (militärevidenzassistent), do níž byl jmenován k 1.9.1915, sloužil u Doplňovacího okresního velitelství Wadowice. U IR 56 byl veden pouze v kmenovém počtu, což znamená, že pluk se o něj staral finančně a materiálně, ale službu u pluku nevykonával.
1382. Dobrý den, zajímalo by mě, jaké německé jednotky se v Jihlavě vyskytovaly v rozmezí let 1939 až 1945. Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
V Jihlavě se nalézaly tyto jednotky německé armády: pěší prapor III./132 (1939), náhradní pěší prapor 390 (1939-1940), náhradní pěší prapor 346 (1940-1941), náhradní pěší prapor II./135 (1941-1942), záložní pěší prapor II./135 (1942), záložní granátnický prapor II./135 (1942) a náhradní granátnický prapor II./135 (1942-1944).
1381. V návaznosti na Vaší odpověď na otázku č. 1196 zasílám několik doplňujících otázek:
1) Jaké byly předpokládané tabulkové stavy jednotlivých automobilních kolon (štábní automobilní, nákladní automobilní, autobusové, zdravotnické automobilní)?
2) Jaký byl předpoklad (skutečnost) přidělení těchto autokolon k jednotkám v nástupní sestavě? (odpovídá Pavel Šrámek)
K dispozici máme jen tabulkové stavy pro nákladní autokolony, které měly mít 20 automobilů, a pro autobusové kolony, které měly mít 20 autobusů.
Přidělení autokolon se předpokládalo takto:
- a) 30 jedenapůltunových pro Hlavní velitelství (151-178) a hraniční oblasti (191-192),
- b) 33 dvoutunových pro sbory (201-207, po jedné s výjimkou VI. sboru), hraniční pásma (208-218, po dvou s výjimkou HP XVI), rychlé divize (219-222, po jedné), Hlavní velitelství (223-232) a okrsek Praha (233),
- c) 49 třítunových pro divize (301-322, po jedné), hraniční oblasti (323-334, po jedné), sbory (335-343, po jedné, a pro VI. sbor 340, 341), HP XVI (344), rychlé divize (345-348, po jedné) a Hlavní velitelství (349),
- d) 8 pětitunových pro Hlavní velitelství (501-508).