Obrana hranic jižní Moravy na podzim 1938

Otištěno: XXX. Mikulovské sympozium: Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské, Brno 2009, s. 321-326.

Na konci září 1938 byla československá armáda připravena na válečné střetnutí s Německem také na hranicích jižní Moravy. V obecném povědomí v této souvislosti panuje názor, že právě zde byla Achillova pata československé obrany, která by umožnila rychlý německý úspěch.1 Je to názor dosti rozšířený, avšak neopírající se o podrobný historický výzkum, který až na výjimky dosud chybí.2 Pokusme se proto nyní o bližší rozbor této problematiky.

Vojenskou ochranu hranice na jižní Moravě zajišťovala 6. divize v Brně. Na základě reorganizace československé armády schválené na podzim 1933 se s platností od 15. května 1935 měla v případě mimořádných vojenských opatření přejmenovat na Hraniční oblast 38 a bránit úsek od česko-moravské zemské hranice po moravsko-slovenskou zemskou hranici. K dispozici měla tři pěší pluky (jihlavský pěší pluk 31, znojemský pěší pluk 24 a brněnský pěší pluk 10), které měly podporovat přidělené dělostřelecké útvary.3 K ochraně přes 150 km dlouhého úseku to nebyly příliš početné síly, šlo ale o úsek vedlejší, kde se nepočítalo s vedením hlavních válečných operací.

Tento stav se radikálně změnil po anšlusu Rakouska 12. března 1938, který si vynutil výrazné posílení vojenských útvarů v tomto prostoru. Již koncem března byl v Hrušovanech nad Jevišovkou vytvořen nový strážní prapor XXXIV podřízený pěšímu pluku 31, v polovině dubna byl z východočeského Žamberku odeslán do Moravských Budějovic hraničářský prapor 3 od 4. divize v Hradci Králové. V průběhu dubna byly převelením téměř tisíce mužů od pěších pluků ze severovýchodního Slovenska zvýšeny mírové počty všech tří pěších pluků 6. divize. Tyto pluky současně dostaly od slovenských, ale i severomoravských pěších pluků ještě protitankové kanony i s obsluhami.4

Brněnská 6. divize měla navíc již odpovídat jen za obranu východní části jižní Moravy, obranu západní části mělo převzít nové velitelství divizního typu, nazvané Skupina 2. Vzniklo oficiálně 1. května v Jihlavě s tím, že do své podřízenosti dostane část útvarů pražské 1. divize. Zformovat se mělo do počátku června, mimořádná vojenská opatření vyhlášená 20. května ale tento proces urychlila. Nejprve se z Jihlavy do Telče přesunul pěší pluk 31, pak z Berouna do Jihlavy pěší pluk 38, který do té doby podléhal 1. divizi, a z jihoslovenské Nány do Hrušovan u Brna hraničářský prapor 11 od 9. divize v Bratislavě. Dne 1. června vznikly nové strážní prapory XXXVI v Jaroměřicích nad Rokytnou a XXXVII v Moravských Budějovicích podléhající hraničářskému praporu 3 a konečně 1. července strážní prapor X.5 Počet pěších praporů se tak během několika měsíců téměř zdvojnásobil.

Od stejného data, tj. 1. července, byla obrana jižní Moravy rozdělena na dvě části. Západní úsek od česko-moravské zemské hranice po Vranovskou přehradu měla zajišťovat Skupina 2, která dostala úkol bránit přístupy z Dolních Rakous na Jihlavu s hlavním úsilím na směrech Slavonice – Jihlava a Moravské Budějovice – Jihlava. Východní úsek od Vranovské přehrady po moravsko-slovenskou zemskou hranici měla zajišťovat Hraniční oblast 38 s úkolem bránit přístupy z Dolních Rakous na Brno s hlavním úsilím na směru Laa an der Thaya – Brno a s vedlejším úsilím na směru Znojmo – Brno. K bezprostřední obraně státní hranice se u Skupiny 2 bránící kratší úsek předpokládalo nasazení jen jednoho pěšího pluku, u Hraniční oblasti 38 bránící širší úsek se počítalo s nasazením dvou pěších a jednoho hraničářského pluku.6

Tato obranná sestava byla aktivována po vyhlášení mimořádných vojenských opatření 13. září a v následujících dnech postupně zdokonalována. Po nařízení ostrahy hranic a plné bojové pohotovosti na hlavním obranném postavení 22. září dopoledne byli českoslovenští vojáci na hranicích jižní Moravy připraveni k boji.7 Ve zhruba 50 km úseku Skupiny 2 to byly tři prapory pěšího pluku 31 a dva prapory hraničářského pluku 3 podporované dělostřeleckým plukem 1 (3 oddíly) a ve zhruba 100 km úseku Hraniční oblasti 38 se jednalo o dva prapory pěšího pluku 24, tři prapory hraničářského pluku 11, dva prapory pěšího pluku 10 a tři samostatné roty strážního praporu X podporované dělostřeleckými pluky 38 (3 oddíly) a 134 (2 oddíly). V záloze zůstávaly u Skupiny 2 pěší pluk 38 se třemi prapory a strážní prapor XXXVI a u Hraniční oblasti 38 jeden prapor pěšího pluku 24 a jeden prapor pěšího pluku 10. Mezi státní hranicí a hlavním obranným postavením působily ještě tři prapory stráže obrany státu.8

Po vyhlášení mobilizace 23. září a následném přechodu československé armády na válečnou organizaci byly veškeré síly na hranici jižní Moravy podřízeny velitelství IV. armády v Brně (velitel armádní generál Lev Prchala) prostřednictvím dvou sborových velitelství, a to velitelství Hraničního pásma XIV v Brně a velitelství III. sboru v Jihlavě. Hranice působnosti IV. armády zpočátku odpovídaly dosavadním zemským hranicím, brzy však došlo k jejich rozšíření na obou křídlech. Dne 25. září byla IV. armádě podřízena Hraniční oblast 31 v jižních Čechách a o dva dny později pěší pluk 33 bránící dolní tok řeky Moravy na území Slovenska. Koncem září 1938 obranný úsek této armády sahal od jihočeského Vyššího Brodu po slovenský Devín a celkem měřil zhruba 300 km.9

K podpoře útvarů na hlavním obranném postavení se od 17. září začaly ve vnitrozemí soustřeďovat záložní divize. Nejprve to byly mírové divize, které se nepodílely na obraně hranic, konkrétně 14. divize v okolí Jihlavy a 15. divize v okolí slovenské Senice. Na konci září k nim přibyly nově postavené divize ze záložníků povolaných po vyhlášení mobilizace a rychlé divize přesunuté z jiných částí republiky. Za Hraniční oblastí 31 stála v záloze 4. rychlá divize, za Skupinou 2 tvořily zálohu 2. rychlá divize a 14. divize spolu s 19. divizí a za Hraniční oblastí 38 6. divize s 20. divizí. Pěší pluk 33 mohla podpořit 15. divize. V případě potřeby mohla IV. armáda ještě počítat se zásahem 1. rychlé divize a 13. divize na Českomoravské vrchovině a 9. a 21. divize na moravsko-slovenském pomezí ze zálohy Hlavního velitelství.10

Na obranu jižní Moravy tak byly soustředěny značné síly, které svým počtem dokonce převyšovaly nepřítele.11 Nebyla to náhoda, protože velení československé armády se obávalo německého úderu na jižní Čechy a západní část jižní Moravy a 25. září upozorňovalo podřízené velitele armád, že nejvážnější nepřátelské akce budou zřejmě vedeny mezi Vltavou a Znojmem ve všeobecném směru Zwettl – Německý Brod.12 Právě proti této hrozbě byly mimo jiné soustředěny všechny rychlé divize nalézající se v českých zemích a disponující dohromady asi 150 tanky.13 Leteckou podporu mělo zajistit zhruba 70 stíhacích a 30 lehkých bombardovacích letadel.14

Celý obranný systém zesilovalo stálé i polní opevnění. Vojáci na hlavním obranném postavení mohli využít kolem 950 objektů stálého lehkého opevnění, které byly postaveny na jižní Moravě od roku 1936.15 Tato linie byla od 17. září 1938 doplňována polním opevněním a protipěchotními i protitankovými překážkami. Na druhém obranném postavení byla situace opačná, neboť od léta 1938 se podařilo vybetonovat jen 105 objektů stálého lehkého opevnění.16 Větší význam zde proto mělo mít polní opevnění budované po vyhlášení mobilizace civilními pracovními jednotkami z místního obyvatelstva.

Ke zvýšení obranyschopnosti mělo přispět i zvýšení vody v řece Dyji vypouštěním Vranovské přehrady, ve které byl 23. září v noci omezen odtok přibližně na polovinu. Dne 27. září ve 21.40 hodin nařídilo velení československé armády, zřejmě vzhledem k očekávanému vypuknutí války následující den, okamžité vypouštění přehrady, 28. září ve 13.45 hodin ho však zase zastavilo.17 Do obrany se měla dalekými palbami zapojit i těžká děla ráže 15 a 21 cm rozmístěná v okolí Brna.18 Celkem měl velitel IV. armády k dispozici na přelomu září a října 1938 přibližně 150 000 vojáků.19

Po přijetí mnichovské dohody československou vládou 30. září zůstali vojáci na jižní Moravě i nadále ve svých obranných postaveních, zahájili ale postupnou evakuaci materiálu do vnitrozemí. Rozkaz k ústupu z hranice a úplné evakuaci byl vydán 6. října, o dva dny později zahájila německá armáda obsazování jihomoravského pohraničí. Útvary IV. armády, v jejímž čele vystřídal armádního generála Prchalu armádní generál Josef Votruba, se stáhly za demarkační čáru a připravovaly se na obranu nového postavení. V souvislosti se zahájenou demobilizací došlo po 10. říjnu k jejich výraznému oslabení, a to jednak rozpuštěním divizí vzniklých za mobilizace (6. a 19. divize) a dále přesunutím vybraných divizí do jiných částí republiky (2. a 4. rychlá divize, 15. a 20. divize).20

Koncem října bylo zrušeno velitelství IV. armády, Hraniční oblast 38 se změnila opět na 6. divizi, v listopadu bylo rozpuštěno velitelství Skupiny 2 a pěší pluk 38 se vrátil do středních Čech. I za této situace pokračovala ostraha nové hranice zajišťovaná pěším plukem 31 a 24, hraničářským praporem 3 a s11 a pěším plukem 10. Trvala až do 5. prosince 1938, kdy proti Německu skončila. O týden později pak byla na hranicích s Německem zrušena poslední mimořádná vojenská opatření a vojáci se vrátili do svých posádek.21

Znamenalo to fakticky konec vojenské obrany státní hranice v prostoru jižní Moravy, neboť nové obranné plány, které měly začít platit 15. února 1939 s obranou hranic s Německem již nepočítaly. Zajištění hranic se předpokládalo jen proti Polsku a Maďarsku, z českých zemí, jejichž obrana nebyla v nových podmínkách reálná, měla československá armáda ustoupit na východ.22

Hodnotíme-li na závěr stav obrany hranic jižní Moravy na podzim 1938, lze konstatovat, že tvrzení o Achillově patě československé obrany v tomto prostoru není rozhodně na místě. Ve srovnání s jinými úseky obranné linie proti Německu byla vlastní hranice zajištěna obdobným způsobem, koncentrace záložních divizí byla pak výrazně vyšší než jinde. Domnívám se proto, že v případné válce na podzim 1938 by zřejmě obránci jižní Moravy udrželi své pozice nejdéle a vyklidili by je nejspíše až v důsledku nepříznivého vývoje na jiných úsecích fronty.23

Příloha 1: Složení IV. armády k 1. 10. 1938

VI. sbor (velitelství Soběslav, velitel divizní generál Rudolf Viest)
– Hraniční oblast 31 (velitelství Veselí-Mezimostí, velitel brigádní generál Bedřich Neumann)
– 4. rychlá divize (velitelství Soběslav, velitel brigádní generál Josef Dvořák)
III. sbor (velitelství Jihlava, velitel divizní generál Sergej Ingr)
– Skupina 2 (velitelství Želetava, velitel brigádní generál František Slunečko)
– 14. divize (velitelství Třešť, velitel brigádní generál Josef Zmek)
– 19. divize (velitelství Třebíč, velitel brigádní generál František Hněvkovský)
Hraniční pásmo XIV (velitelství Brno, velitel divizní generál Antonín Hasal)
– Hraniční oblast 38 (velitelství Brno, velitel brigádní generál Miloš Kudrna)
– pěší pluk 33 (velitelství Malacky, velitel plukovník generálního štábu Eduard Horák)
V. sbor (velitelství Klobouky, velitel divizní generál Alois Eliáš)
– 6. divize (velitelství Pohořelice, velitel brigádní generál František Tallavania)
– 20. divize (velitelství Mutěnice, velitel brigádní generál František Kravák)
2. rychlá divize (velitelství Jaroměřice nad Rokytnou, velitel brigádní generál Josef Koutňák)

Příloha 2: Složení Skupiny 2 a Hraniční oblasti 38 k 1. 10. 1938

Skupina 2
– pěší pluk 31 (I/31., II/31., IV/24. prapor)
– pěší pluk 38 (I/38., II/38., III/38. prapor)
– hraničářský pluk 3 (hraničářský prapor 3, strážní prapor XXXVI a XXXVII)
– dělostřelecký pluk 1 (I/1., II/1., III/1. oddíl)
– smíšený přezvědný oddíl 1 (divizní eskadrona 1, divizní cyklistická rota 1)
– telegrafní prapor 1
– ženijní rota 1
Hraniční oblast 38
– pěší pluk 10 (I/10., II/10., III/10. prapor)
– pěší pluk 24 (I/24., II/24., III/24. prapor)
– hraničářský pluk 11 (hraničářský prapor 11, strážní prapor XXXIV, III/31. prapor)
– 1/X., 2/X., 3/X. strážní rota
– dělostřelecký pluk 38 (I/38., II/38., III/38. oddíl)
– dělostřelecký pluk 134 (I/134., II/134. oddíl)
– smíšený přezvědný oddíl 38 (divizní eskadrona 38, divizní cyklistická rota 38, četa lehkých tanků 38)
– telegrafní prapor 38
– ženijní rota 30
– četa tančíků 12 a 13
– improvizovaný obrněný vlak 38


Příloha 3: Rozložení vojenských útvarů na hranici k 4. 10. 1938

Skupina 2 (Staré Město pod Landštejnem – Vranov nad Dyjí)
1) II. prapor pěšího pluku 31 (Staré Město pod Landštejnem – Slavonice)
2) I. prapor pěšího pluku 31 a strážní prapor XXXVII (Slavonice – Mešovice)
3) IV. prapor pěšího pluku 24 (Mešovice – Podhradí nad Dyjí)
4) hraničářský prapor 3 (Vranovská přehrada)
5) v záloze pěší pluk 38 o třech praporech (prostor Dačice) a strážní prapor XXXVI (prostor Jemnice)
Hraniční oblast 38 (Vranov nad Dyjí – soutok Moravy a Dyje)
1) II. a III. prapor pěšího pluku 24, 1/X. strážní rota (Vranov nad Dyjí – Jaroslavice)
2) hraničářský prapor 11, 2/X. strážní rota (Jaroslavice – Šanov)
3) strážní prapor XXXIV (Šanov – Dobré Pole)
4) III. prapor pěšího pluku 31, 3/X. strážní rota (Dobré Pole – Sedlec)
5) II. prapor pěšího pluku 10 (Sedlec – Boří Dvůr)
6) I. prapor pěšího pluku 10 (Boří Dvůr – soutok Moravy a Dyje)
7) v záloze I. prapor pěšího pluku 24 (prostor Mackovice) a III. prapor pěšího pluku 10 (prostor Mikulov)

Příloha 4: Zjištěná velitelská stanoviště vojenských útvarů na hranici k 4. 10. 1938

Hraničářský pluk 3 – Jemnice
Hraničářský pluk 11 – Litobratřice
Hraničářský prapor 11 – Hrušovany nad Jevišovkou
Pěší pluk 10 – Podivín
I. prapor pěšího pluku 10 – Břeclav
II. prapor pěšího pluku 10 – Lednice
III. prapor pěšího pluku 10 – Mikulov
Pěší pluk 24 – Znojmo
I. prapor pěšího pluku 24 – Mackovice
II. prapor pěšího pluku 24 – Znojmo
III. prapor pěšího pluku 24 – Znojmo
IV. prapor pěšího pluku 24 – Lubnice
Pěší pluk 31 – Telč
III. prapor pěšího pluku 31 – Dolní Dunajovice
Strážní prapor XXXIV – Drnholec
Strážní prapor XXXVII – Dešná

Poznámky:

1 Např. TESAŘ, Jan: Mnichovský komplex. Jeho příčiny a důsledky. Praha 2000, s. 41.

2 FETKA, Josef: Organizace obrany hranic jižní Moravy ve třicátých létech. Jižní Morava 8, 1972, s. 110-116. MINAŘÍK, Pavel – ŠRÁMEK, Pavel: Dokumenty československé armády z podzimu 1938. Operační dokumentace vyšších velitelství od 26. do 30. září – II. a IV. armáda. Historie a vojenství, 1997, č. 3, s. 141-174. Této tematice se věnoval i JOHN, Miloslav: Září 1938. Možnosti obrany Československa. Brno 1997, s. 513-545, jeho údaje jsou však vzhledem k velkému množství chyb krajně problematické.

3 Vojenský ústřední archiv-Vojenský historický archiv Praha (dále VÚA-VHA Praha), Hlavní štáb, 1934, 1. oddělení, sig. 32-30/8, kar. 107.

4 VÚA-VHA Praha, Hlavní štáb, 1938, 3. oddělení, sig. 38-2/39, kar. 293. SANDER, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918-1939. Sborník archivních prací, 1985, č. 1, s. 3-162, zde s. 50, 59.

5 SANDER, Rudolf: c. d., s. 57-59.

6 VÚA-VHA Praha, Hlavní štáb, 1938, 1. oddělení, sig. 32-31/1-9, kar. 241.

7 Dne 22. 9. 1938 se na protest proti souhlasu československé vlády s odstoupením pohraničí Německu zastřelil vojín 2. roty hraničářského praporu 11 Mirko Šilhan.

8 VÚA-VHA Praha, Hlavní štáb, 1938, 1. oddělení, sign. 32-22/2-15, kar. 239. Stráž obrany státu se skládala z příslušníků četnictva, policie, finanční stráže a vojenských posil a až do nařízení ostrahy hranic podléhala ministerstvu vnitra.

9 MINAŘÍK, Pavel – ŠRÁMEK, Pavel: c. d., s. 141-142. ŠRÁMEK, Pavel a kol.: Když zemřít, tak čestně. Československá armáda v září 1938. Brno 1998, s. 86.

10 MINAŘÍK, Pavel – ŠRÁMEK, Pavel: c. d., s. 145-146. ŠRÁMEK, Pavel a kol.: c. d., s. 86.

11 Na území bývalého Rakouska se k útoku na jižní Moravu připravovalo 8 divizí německé armády (2. tanková, 29. motorizovaná, 4. lehká, 2. a 3. horská, 9., 44. a 45. pěší).

12 MINAŘÍK, Pavel – ŠRÁMEK, Pavel: Dokumenty československé armády z podzimu 1938. Rozkazy hlavního velitelství od 24. do 28. září. Historie a vojenství, 1996, č. 5, s. 83-110, zde s. 99.

13 Jednalo se o jeden tankový prapor u 1. rychlé divize (38 tanků), dva tankové prapory u 4. rychlé divize (36 a 37 tanků) a jeden tankový prapor na přesunu k 2. rychlé divizi (40 tanků).

14 MINAŘÍK, Pavel – ŠRÁMEK, Pavel: Československé vojenské letectvo v době vyvrcholení mnichovské krize. Historie a vojenství, 2008, č. 2, s. 43-52, zde s. 46, 48. Dále se počítalo s nálety těžkých bombardérů ze zálohy Hlavního velitelství na Linec.

15 Utajené pevnosti. Československé opevnění z let 1936-1938 na jižní Moravě. Brno 2003, s. 7-34.

16 VONDROVSKÝ, Ivo: Výstavba 2. obranného postavení na jižní Moravě v roce 1938. Jižní Morava 29, 1990, s. 191-208, zde s. 193.

17 VÚA-VHA Praha, Velitelství útvarů za branné pohotovosti státu, Palacký, inv. č. 209, kar. 5.

18 Nejtěžší 21 cm moždíře byly u Slavkova a Bosonoh.

19 Dokumenty je doložen početní stav armády až z 10. 10. 1938 (VÚA-VHA Praha, Hlavní štáb, 1938, 1. oddělení, sign. 32-22/2-15, kar. 239), kdy po I. etapě demobilizace a odchodu čtyř divizí činil 104 336 osob. V ANGER, Jan: Vojenská situace Československa v době mnichovské kapitulace.Historie a vojenství, 1989, č. 6, s. 26-50 se uvádí pro IV. armádu k 29. 9. 1938 celkem 140 348 osob, avšak bez vysvětlení, odkud toto číslo pochází.

20 VÚA-VHA Praha, Velitelství útvarů za branné pohotovosti státu, Palacký, inv. č. 160, 176, kar. 2.

21 SLUKA, Václav: Československá armáda v datech III (1935-1939). Historie a vojenství, 1996, č. 1, s. 87-123, zde s. 116-117. VÚA-VHA Praha, Velitelství útvarů za branné pohotovosti státu, Palacký, inv. č. 283, 287, kar. 6.

22 VÚA-VHA Praha, Hlavní štáb, 1938, 1. oddělení, sign. 32-31/1-17, kar. 241.

23 Viz MAJEWSKI, Piotr M.: Nierozegrana kampania. Możliwości obronne Czechosłowacji jesienią 1938 roku. Warszawa 2004, s. 238-239.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek