2235. Dobrý den. Můj strýc byl údajně v době své prezenční služby v roce 1926 příslušníkem sanitního praporu v Užhorodu. Existoval takový vojenský útvar, nebo to je mylná informace? Děkuji za jakoukoliv odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Sanitní prapory v čs. meziválečné armádě neexistovaly. V Užhorodu působila Divizní nemocnice 12, která vznikla v únoru 1921 na základě záložní nemocnice vytvořené během 1. světové války. Kromě odborných lékařských oddělení a tzv. hospodářské správy byla součástí nemocnice i rota pomocného zdravotnictva. Dnem 1.1.1937 došlo v souvislosti s předáním nemocnice od 12. divize k VI. sboru k jejímu přejmenování na Sborovou nemocnici 12. Výše uvedené divizní (sborové) nemocnici byla podřízena Posádková nemocnice v Mukačevu, zřízená z původní válečné zeměbranecké (honvédské) nemocnice. Po maďarské okupaci jižního pohraničí Podkarpatské Rusi se Posádková nemocnice Mukačevo přestěhovala do Krivé u Chustu a Sborová nemocnice 12 do Perečína, kde se v následujícím měsíci změnila na Posádkovou nemocnici. Obě posádkové nemocnice svoji činnost ukončily v březnu 1939 po maďarské okupaci celé Podkarpatské Rusi.
2234. Můžete uvést, jaké bylo složení a výzbroj pěší a kulometné roty čs. armády v roce 1938, podobně jako je to v odpovědi č. 2130 pro pěší družstvo a četu? A máte údaje také pro zákopnickou, spojovací, minometnou nebo kanonovou rotu? (odpovídá Pavel Šrámek)
Pěší rota se skládala z velitele, pomocného družstva, 4 pěších čet. Pomocné družstvo tvořil velitelský roj (výkonný rotmistr, ordonanční poddůstojník, pozorovatelé-trubači, spojky, cyklisté, signalisté, zdravotnický personál) a hospodářský roj (kuchaři a řemeslníci). Celkem měla pěší rota určená k zajištění hranic 213 osob, 160 pušek a 12 lehkých kulometů.
Kulometná rota se skládala z velitele, pomocného družstva, 3 kulometných čet. Pomocné družstvo tvořil velitelský roj (výkonný rotmistr, ordonanční poddůstojník, pozorovatel, spojky, cyklisté, zdravotnický personál) a hospodářský roj (kuchaři a řemeslníci). Celkem měla kulometná rota 158 osob, 90 pušek a 12 těžkých kulometů.
Zákopnická rota se skládala z velitele, pomocného družstva (velitelský a hospodářský roj), 3 zákopnických čet (o třech družstvech), celkem 128 osob.
Spojovací rota se skládala z velitele roty, pomocného družstva, plukovní spojovací čety (telefonní, radiotelegrafní, pomocné družstvo), 3 praporních spojovacích čet (telefonní družstvo, roj zemní telegrafie, pomocný roj), celkem 136 osob.
Minometná rota se skládala z velitele roty, pomocného družstva, 3 minometných čet, celkem 156 osob a 6 minometů.
Kanonová rota se skládala z velitele roty, pomocného družstva, 3 kanonových čet. Počty osob se lišily, neboť existovaly roty o 6 nebo 12 kanonech.
2233. Došlo někdy k setkání generála Vojcechovského s důstojníky Rudé armády, třeba Šapošnikovem na manévrech u nás? (odpovídá Pavel Šrámek)
Informace o návštěvě sovětské generality v Československu jsou uvedeny v knize Vladimíra Bystrova „Osud generála“ (Academia 2007) na stranách 369 a 370. V knize jsou zmíněny nejprve manévry z roku 1935, ale o případném setkání se sovětskou delegací vedenou Šapošnikovem není nic uvedeno. V souvislosti s manévry 1936, kde také byla sovětská delegace vedená K. A. Mereckovem, je v publikaci uvedeno, že se generál Vojcechovský nezúčastnil slavnostního rozloučení a ihned po manévrech odjel.
Dále se v knize píše, že generál Vojcechovský nebyl nadšen rozvíjející se spoluprací s Rudou armádou a setkávání se sovětskými delegacemi se snažil omezit na nezbytné minimum. Podle vzpomínek pamětníků se nechtěl účastnit jednání se zástupci Rudé armády, aby nemusel podat ruce bolševikům, které považoval za zločince a vrahy. Pokud už musel se sovětskými zástupci jednat, bylo to ve francouzštině a v přítomnosti tlumočníka. S největší pravděpodobností tedy k nějakému setkání se zástupci Rudé armády došlo, bylo však ryze formální. O jaké konkrétní osoby šlo, bohužel nevíme.
2232. Můžete napsat nějaké podrobnosti o činnosti polních pošt 61 a 64 za mobilizace na podzim 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Polní pošta 61 podléhala velitelství II. armády, nacházela se v Přerově v budově obchodní akademie. Činnost zahájila 1. 10. 1938 a podle rozkazu II. armády z 8. 10. 1938 zůstala v Přerově i po přesunu velitelství II. armády z Olomouce do Račic. Podle rozkazu II. armády z 12. 10. 1938 se měla pošta 16. 10. přesunout do Lipníku nad Bečvou a tam být demobilizována.
Polní pošta 64 podléhala také velitelství II. armády, nejprve byla v Olomouci v městské střelnici, pak v Račicích u Vyškova. Činnost zahájila 1. 10. 1938 a podle rozkazu II. armády z 8. 10. 1938 se měla přesunout do Vyškova. Nakonec však byla v Račicích, a to až do odchodu velitelství II. armády z Račic 23. 10. 1938. Pak se přemístila do Lipníku nad Bečvou, kde demobilizovala. Svoji činnost ukončila 25. 10. 1938.
2231. Nemáte informace, kolik mužů tvořilo v roce 1938 obsluhu protitankového kanonu ráže 3,7 cm? (odpovídá Pavel Šrámek)
K dispozici máme údaje pro protitankový kanon vz. 37 v provedení pro jezdectvo, kdy byl kanon dopravován čtyřspřežím. Obsluhu tvořili: velitel kanonového družstva, mířič, nabíječ, 1. pomocník, 2. pomocník, čtyři nosiči střeliva, tři vodiči koní. Kanonové družstvo tak tvořilo celkem 12 osob.
2230. Dobrý den. Delší dobu sleduji Vaše stránky a jsou velmi zajímavé. Již jsem v nich našel mnohé potřebné informace. Zabývám se regionální historií a měl bych, pokud je to možné, dotaz na Franze Jaegera, narodil se 29.12.1837 v obci Žďárná (tehdejší okres Boskovice) a zemřel 18.2.1919. Vím o něm, že vystudoval na k. u. k. Ingenieur und Genie Akademie a dosáhl hodnosti polního podmaršálka. Děkuji za případné informace. (odpovídá Pavel Minařík)
K Vašemu dotazu se podařilo ve schematismech rakousko-uherské armády vyhledat následující údaje:
| 1872 | hejtman 1. třídy ženijního štábu |
| 1872 | přidělen u vojenského oddělení Generálního velitelství Budín (dobově Ofen) |
| 1873 | mjr. gšt. |
| 1875 | náčelník štábu XVI. pěší divize Sibiu (dobově Hermannstadt) |
| 1876 | pplk. gšt. |
| 1878 | křídelní pobočník říšského ministra války |
| 1879 | náčelník štábu VII. pěší divize a Vojenského velitelství Terst |
| 1879 | plk. gšt. |
| 1881 | náčelník štábu Generálního velitelství Praha |
| 1882 | náčelník štábu 2. sborového velitelství Vídeň |
| 1885 | velitel 66. pěší brigády Komárno |
| 1885 | generálmajor |
| 1889 | velitel 1. pěší divize Sarajevo |
| 1890 | polní podmaršálek |
| 1891 | velitel 25. pěší divize Vídeň |
| 1895 | přeložen mimo činnou službu |
Pokud máte zájem o podrobnější údaje o průběhu vojenské služby, zkuste se obrátit na Kriegsarchiv (Nottendorfer Gasse 2, Wien 1030), kdy by měl být uložen vojenský osobní spis jmenovaného.
2229. Dobrý den. Marně sháním informace na brig. gen. Františka Kukačku * 29.4.1884 Holičky (dnes část Třeboně). Vím o něm pouze to, že v letech 1925–1929 velel 6.hraničářskému praporu v Domažlicích. Krom služebních údajů, by mně zajímalo, kdy a kde zemřel a kde je pochován. Děkuji vám. (odpovídá Pavel Minařík)
František Kukačka nastoupil službu v rakousko-uherské armádě coby absolvent třeboňského nižšího gymnázia, na kterém studoval v letech 1896 až 1900. Po ukončení vídeňské kadetní školy v srpnu 1903 byl v hodnosti důstojnického zástupce zařazen u zeměbraneckého pěšího pluku 19 ve Lvově. Postupně zastával funkce velitele pěší čety, plukovního spojovacího oddílu, mobilizačního referenta pluku, pobočníka velitele praporu (1909) a velitele kulometného oddílu I.praporu (1910). Na poručíka byl povýšen v listopadu 1904 a na nadporučíka v květnu 1910. Během služby u pluku absolvoval ve Lvově ekvitační kurz (1906/1907), telegrafní kurz (1907/1908), v dolnokarouském městě Brucku an der Leita armádní střeleckou školu (1910 a 1913) a ve Vídni tříměsíční kurz na Válečné škole (1914). Po vypuknutí 1.světové války odešel se svým plukem jako velitel kulometného oddílu na ruskou frontu. Koncem října byl ale zraněn u Přemyšlu a následující měsíc se léčil v nemocnici. Od prosince 1914 byl vzhledem k předcházejícímu kurzu na Válečné škole přidělen jako důstojník generálního štábu ke štábům vyšších velitelství. Během bojů byl podruhé raněn u obce Sadowa Wisznia blízko Lvova. V lednu 1915 dosáhl hodnosti kapitána. Od dubna 1916 do listopadu 1917 se ocitl na italské frontě, ale následně se opět vrátil na východní frontu. Definitivně byl převelen na italské bojiště v srpnu 1918. Na samém sklonku války (3.11.1918) se po zhroucení fronty ocitl coby zpravodajský důstojník štábu 43.pěší divize v italském zajetí. Po válce uváděl jako místa bojů severní Besarábii, Bukovinu, střední a východní Halič, Karpaty, Volyň, jižní Tyrolsko a Gorizii, přičemž je pravděpodobné, že u zmíněné divize byl přidělen již od prosince 1914. V počátečním období války tvořil zeměbranecký pěší pluk 19 součást 30.pěší divize.
Po svém zajetí byl František Kukačka nejprve internován v táboře Cassino u Neapole, od ledna 1919 v táboře Badia di Sulmona. Zde se přihlásil do čs. vojenských jednotek v Itálii a koncem února 1919 nastoupil službu u Velitelství čs. domobrany v Galarate. Po návratu do vlasti byl v září 1919 přidělen Zemskému vojenskému velitelství pro Čechy a zařazen u 1. (organizačního) oddělení štábu. Již počátkem prosince téhož roku došlo k jeho přeložení do Českých Budějovic, kde sloužil jako pobočník velitele 9.pěší brigády. Od dubna 1921 byl převeden do stavovské kategorie důstojníků generálního štábu (gšt.). V červenci téhož roku následovalo přeložení do Prahy a služba u 4. (etapního) oddělení Hlavního štábu čs. branné moci. Na sklonku července 1921 byl povýšen na mjr. gšt. V uvedeném přidělení nesetrval příliš dlouho a od prosince téhož roku zastával funkci náčelníka štábu brněnské 6.divize. V listopadu 1922 se stal přednostou 3. (operačního) oddělení štábu Zemského vojenského velitelství pro Moravu a Slezsko v Brně. V červnu 1923 dosáhl hodnosti pplk. gšt. V lednu 1925 byl přeložen do Domažlic, kde se ujal velení hraničářského praporu 6 Sibiřských úderníků. Výkon funkce krátkodobě přerušil od dubna do června 1926, kdy vyučoval taktiku v Kurzu pro velitele vojskových těles v Praze. V květnu 1928 se stal plk. gšt. Další přerušení následovalo od října 1929 do července 1930, když byl povolán do Kurzu pro vyšší velitele. Definitivně opustil Domažlice v říjnu 1930 a nastoupil v Praze coby učitel taktiky v Kurzu pro vyšší velitele. Na sklonku roku 1933 následovalo přeložení do Košic a ustanovení do funkce velitele 21.pěší brigády. V lednu 1936 byl prezidentem republiky povýšen na brigádního generála. Vzhledem ke zrušení brigádních velitelství se od ledna 1938 stal zástupcem velitele košické 11.divize. Během mnichovské krize velel mobilizované 11.divizi, zatímco mírová 11.divize se změnila na Hraniční oblast 41. Po nacistické okupaci byl dnem 1.4.1939 přeložen do výslužby.
V letech 2.světové války se stal členem protektorátního Českého svazu válečníků, ve kterém zastával funkci náměstka ústředního vedoucího a zemského vedoucího pro Moravu. Kromě toho byl předsedou pobočky Podpůrného svazu bývalých čs. důstojníků v Brně. V uvedeném postavení se choval neochotně k manželkám popravených a zatčených čs. důstojníků. Taktéž se dopustil finančních machinací s prostředky pobočky ve svůj prospěch.
Po osvobození bydlel v Brně a vzhledem ke kolaboraci s okupačním režimem nebyl přijat do čs. armády. V roce 1946 s ním bylo zavedeno kárné řízení. Zemřel 17.11.1949 ve Vojenské nemocnici 5 v Brně.
2228. Dobrý den, prosím hledám jakékoliv informace o ,,Vojenské duchovní škole“ Praha – Karlín. Děkuji za Vám za případnou informaci. (odpovídá Martin Flosman)
Váš dotaz patrně směřuje na Školu na důstojníky duchovní služby v záloze, která ve druhé polovině třicátých let spolu s dalšími školami pro důstojníky služeb v záloze probíhala v budově pražské Invalidovny v Karlíně.
Fungování školy upravoval služební předpis Š-V-7 Školy na důstojníky v záloze a výcvik aspirantů u útvarů z roku 1935. Jednalo se o pětiměsíční kurz. Podle dostupných informací byla zřízena v roce 1934 a celkem se konaly čtyři běhy. Jejím úkolem byl odborný výcvik branců k samostatnému výkonu duchovní služby u vojenských útvarů se zvláštním zřetelem k branné přípravě v míru ve škole a v kostele a k duchovní službě v poli. Za její fungování bylo zodpovědné I/6. oddělení MNO (Duchovní oddělení MNO). Jejím velitelem byl v letech 1934–1936 plk. duch. Methoděj Kubáň (přednosta katolické skupiny uvedeného oddělení) a v letech 1936–1938 mjr. duch. Jaroslav Janák. Běh 1938–1939 již pravděpodobně neproběhl (měl se uskutečnit v době od 1.10.1938 do 28.2.1939).
V meziválečné době studenti vysokých škol v souladu s příslušnými právními předpisy mohli požádat o odklad prezenční služby ze studijních důvodů a po ukončení školy vykonat zkrácený výcvik příslušníků náhradní zálohy. Branné předpisy (vládní nařízení číslo 141/1927 Sb.) z roku 1927 navíc stanovovaly, že branec s povoleným odkladem prezenční služby může být na vlastní žádost přeložen do náhradní zálohy a určen pro zdravotnickou nebo jinou pomocnou službu beze zbraně, pokud byl po ukončení studia vysvěcen nebo ustanoven duchovním některé církve nebo náboženské společnosti státem uznané. Tito příslušníci náhradní zálohy absolvovali vojenský výcvik v délce 12 týdnů, což bylo v roce 1934 prodlouženo zákonem číslo 267/1934 Sb. na pět měsíců. V jejich případě se jednalo o tzv. výcvik bez pušky, tedy výcvik zdravotnické služby, který byl upraven služebním předpisem Sm-29a Výcvik služeb – zdravotnická služba.
V praxi tedy vystudovaný a vysvěcený kněz příslušník náhradní zálohy nastoupil zkrácenou vojenskou službu u některé divizní nemocnice, nejčastěji podle místa bydliště svého doplňovacího okresu. Zde vykonal výcvik beze zbraně a výcvik v pomocné zdravotní službě. Po složení přísahy mu byl přiznán charakter aspiranta a byl odeslán do Prahy do Školy na důstojníky duchovní služby v záloze. Vyučovací předměty byly dvojího druhu. První se týkaly vojenského řádu v míru a ve válce, všeobecné strategie nebo organizace armády na různé druhy zbraní a služeb. Tyto předměty přednášeli důstojníci příslušných zbraní nebo služeb. Druhé předměty se týkaly vojenské duchovní služby v míru a ve válce, jako je vedení matrik, předpisů o vojenské duchovní službě, vojenské pastorálky, morálky, homiletiky, řečnické praktikum nebo psychologie vojáka a psychologický přístup duchovního k vojákům. Prostor byl věnován také osvětové a morální výchově. Tyto předměty přednášeli důstojníci duchovní služby. Některé předměty byly společné, jiné rozděleny podle příslušných vyznání. Po absolvování školy byli její frekventanti jmenováni svobodníky nebo desátníky aspiranty náhradní zálohy v závislosti na prospěchu. Zároveň si podali žádost o jmenování důstojníkem duchovní služby a přeložení do zálohy. Po absolvování dalších instrukčních kurzů a cvičení byli jmenováni podporučíky duchovní služby v záloze.
Pro představu v ročníku 1935–1936 studovalo celkem 146 duchovních z řad příslušníků náhradní zálohy. Z toho byl jeden rabín, čtyři pravoslavní kněží, pět evangelíků, šest duchovních Církve československé, tři slovenští luteráni, tři příslušníci kalvínského vyznání, čtyři čeští bratři, jeden metodista a jeden starokatolík. Katolických kněží bylo celkem 118.
Zatím jediná dohledaná vzpomínka absolventa této školy na její průběh včetně unikátních fotografií byla publikována ve druhém díle monografie Martina Flosmana S orlem i lvem 2 – Příběhy českých vojenských duchovních v dramatickém dvacátém století (str. 410–422).
2227. Dobrý den. Sháním informace o 16.domobraneckém pěším pluku, kde sloužil prapradědeček. Nacházím pouze informace k zeměbraneckému pluku (Krakov) ale domnívám se, že se jedná o odlišné oddíly. Existuje např. nějaká publikace, která by mapovala 16.dom. p.p. – zejména jeho činnost během 1.světové války? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Domobranecké pěší pluky se v rámci rakousko-uherské armády vytvořily až po vypuknutí 1.světové války, respektive s vyhlášením mobilizace. Zdrojem pro jejich doplňování se staly doplňovací okresy zeměbrany a domobranecký pluk měl stejné číslo jako zeměbranecký pluk vytvářený v témže doplňovacím okresu. Celkem se jednalo o 72 domobraneckých pěších pluků, z nichž ale většina po krátké době vzhledem k velkým ztrátám zanikla a nahradila je řada samostatně působících praporů. Na sklonku války existovalo pouze 30 domobraneckých pluků (blíže viz odpověď na dotaz čís. 1864).
Podařilo se nám najít pouze jedinou zmínku o Vámi uvedeném útvaru. V srpnu 1914 se nově vzniklý domobranecký pěší pluk č. 16 (LstIR 16) stal součástí 110.zeměbranecké pěší brigády, která se nacházela v záloze 1.armády jako posádka pevnosti Krakov.
V červnu 1918 je uváděn IV.prapor LstIR 16 coby jednotka podřízená velitelství XIX.sboru při obraně albánského pobřeží. Počátkem července 1918 střežil pobřežní úseky Alessio (dnes Lezhë neboli Leža) a Durazzo (dnes Durrës neboli Drač). Tím informace o bojovém nasazení LstIR 16, respektive jeho praporů končí.
2226. Dobrý den. Velice si vážím Vaší práce v odpovídání na dotazy a rád bych se přidal s otázkou ohledně města Frenštát pod Radhoštěm. Jaké bylo vojenské využití jejich kasáren v období od jejich vzniku po oficiální zrušení armádou, popřípadě zda-li již podobný dotaz existuje nebo se lze odkázat na specifické prameny? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Frenštát pod Radhoštěm byly v letech 1918 až 1939 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – vojenský správce tovární skupiny 14 | 1918 – 1920 |
| – dělostřelecký pluk 8 | 1938 – 1939 |
Dělostřelecká kasárna byla postavena v roce 1937 a po skončení 2.světové války došlo k jejich přejmenování na Jaselská kasárna. Přehled útvarů čs. armády dislokovaných v posádce po roce 1945 najdete v odpovědi na dotaz čís. 973. Od října 1968 byla kasárna využívána sovětskou armádou. Po odjezdu 100. tankového pluku a 1047. dělostřeleckého pluku (oba náležely do složení 31.tankové divize Střední skupiny sovětských vojsk) došlo v dubnu 1990 k jejich předání civilnímu sektoru.
2225. Dobrý den. Chci se zeptat, zda bych mohl získat více informací na důstojníka ČSA ing. Františka Kadláčka (hodnost neznám). Vím o něm pouze to, od července 1934 velel 5.hraničářskému praporu v Chebu. Případně bych také ocenil nějaké informace na 5.hraničářský prapor Cheb. Děkuji za každou informaci. (odpovídá Pavel Minařík)
František Kadláček se narodil 14.12.1887 v Chomoutově u Olomouce a po ukončení vyšší reálné školy v Lipníku nad Bečvou byl v roce 1907 coby jednoroční dobrovolník povolán k vojenské službě u pěšího pluku 7 do Grazu (Štýrského Hradce). V letech 1908 až 1913 studoval na Vysoké škole technické v Praze. V záloze byl povýšen v roce 1909 na kadeta a v roce 1913 na praporčíka (fänrich). Po vypuknutí 1.světové války narukoval k pěšímu pluku 15 do Tarnopole a následně odešel na ruskou frontu, kde sloužil coby velitele čety a později i roty. V říjnu 1915 padl do ruského zajetí. Ke službě v čs. legiích se přihlásil v červenci 1917. O měsíc později byl jako příslušník 6. čs. střeleckého pluk povolán do důstojnického kurzu v Borispolu. V listopadu 1917 odjel k formujícím se čs. legiím do Francie. Po příjezdu nejprve absolvoval kulometný kurz a kurz velitelů čet. Od února 1918 byl zařazen jako velitel čety u 21. čs. střeleckého pluku a po krátké době se stal velitelem roty. V červnu 1918 následovalo přeložení k 22. čs. střeleckému pluku, u kterého převzal velení kulometné čety. S plukem se zúčastnil bojového nasazení na frontě u Mulhouse (srpen 1918) a Chestres (říjen 1918). V září byl povýšen na nadporučíka a zároveň ustanoven velitelem kulometné roty. Hodnosti kapitána dosáhl v prosinci téhož roku.
Do vlasti se vrátil v lednu 1919 a pokračoval ve službě u pěšího pluku 22, přičemž se zúčastnil bojového nasazení pluku na Těšínsku a Slovensku. V červnu téhož roku se stal majorem. V prosinci 1919 byl přijat za důstojníka z povolání a od března 1920 převzal velení II.praporu v Chustu, který se k hlavním silám pěšího pluku 22 v Jičíně vrátil až v lednu 1921. Mezitím složil v červenci 1920 závěrečnou státní zkoušku a získal titul inženýra. Po skončení služby u pěšího pluku 22 byl během června až října 1921 přidělen k Posádkové nemocnici v Terezíně. Následně nastoupil ve funkci velitele I.praporu k pěšímu pluku 25 do Lučence. V červnu 1923 dosáhl hodnosti podplukovníka. V listopadu téhož roku došlo k jeho přeložení k pěšímu pluku 47 do Turnova, kde převzal velení III.praporu. Po roce služby byl přemístěn k pěšímu pluku 45 do Chustu a velel I.praporu. V době od října 1930 do července 1931 byl povolán do Kurzu pro velitele vojskových těles do Prahy. Chust definitivně opustil v září 1931 a jeho novým působištěm se stal pěší pluk 33 v Chebu, kde zastával funkci zástupce velitele pluku. Na krátké období (od října 1931 do července 1932) byl ustanoven zatímním velitelem pluku. V červenci 1933 se stal plukovníkem. Od pěšího pluku 33 odešel v červenci 1934 a následně převzal velení hraničářského praporu 5. Během mnichovské krize se stal velitelem pěšího pluku ZLO 152, do kterého byly začleněny jak v míru existující hraničářský prapor 5 a strážní prapory XVIII a XIX, tak mobilizačně vytvořené prapory I.-III. pěšího pluku ZLO 152. Po demobilizaci opětně převzal velení hraničářského praporu 5. Činnou službu ukončil po nacistické okupaci na jaře 1939.
Do čs. armády opětovně nastoupil po skončení 2.světové války, když se v květnu 1945 stal posádkovým velitelem v Liberci. Na počátku června 1945 převzal v téže posádce velení pěšího pluku 44, přečíslovaného v říjnu 1945 na pěší pluk 30. Plk. pěch. Ing. František Kadláček ukončil své působení v čs. armádě dnem 1.4.1946, kdy byl přeložen do výslužby.
Hraničářský prapor 5 se konstituoval v lednu 1920 na základě stávajícího mysliveckého praporu 25. Útvar se v té době nacházel v Moravské Ostravě, pouze náhradní (tj. doplňovací) rota byla v Brně. Již v únoru 1920 došlo k přesunu útvaru do Chebu, kde byl z počátku tvořen dvěmi rotami pěšími, rotou cyklistickou, rotou kulometnou a rotou technickou, zatímco náhradní rota se nejprve usadila ve Falknově nad Ohří a teprve v říjnu 1920 přišla do Chebu. Současně proběhlo předání praporu z podřízenosti opavské 8.divize do složení plzeňské 2.divize. Část rot (1. a 2.) byla již od léta 1920 dislokována odloučeně. Samotné velitelství praporu odešlo v květnu 1920 do Falknova nad Ohří (dnes Sokolov), ale od ledna 1921 opětně působilo v Chebu. Sloučení všech jednotek praporu v Chebu proběhlo v roce 1926. V září 1933 došlo k nahrazení cyklistické roty v pořadí třetí pěší rotou. V roce 1934 se náhradní rota přestěhovala z Chebu do Dobřan. V únoru 1938 se velitelství praporu s 3., 4. a technickou rotou přemístilo do Falknova nad Ohří, zatímco zbývající roty (1., 2. a náhradní) byly ubytovány samostatně. V červnu 1938 byl hraničářský prapor 5 předán od 2.divize do podřízenosti nově vytvořené Skupiny 1 s velitelstvím v Rakovníku. Počátkem září 1938 bylo velitelství praporu společně s technickou rotou přemístěno z Falknova nad Ohří do Podbořan. Ostatní roty zůstaly na původních místech (náhradní rota sídlila od ledna 1938 v Petrovicích u Rakovníka). V době mnichovské krize zaujal hraničářský prapor 5 v západních Čechách hlavní obranné postavení na čáře Krásný Hrad – Boč, přičemž velitelství praporu se nacházelo v Doupově. Během případných ústupových bojů se počítalo s tím, že zaujme 2.linii obrany v okolí Boroviček. Mobilizačně vytvořený hraničářský prapor 25 se nacházel v záloze velitele Hraničního pásma XI. Po demobilizaci se hraničářský prapor 5 soustředil v Kralovicích, zatímco jeho mobilizační dvojče zaniklo. Po nacistické okupaci českých zemí se velitelství hraničářského praporu 5 v květnu 1939 přestěhovalo do Karlovy Huti, kde již od prosince 1938 sídlila jeho náhradní rota. Zde svoji činnost již bez vojáků základní služby ukončil k 30.6.1939.
2224. Dobrý den. Měl bych dotaz ohledně Zápolní armády v roce 1938. Je mi známo, že čs. armáda předpokládala ústupové boje směrem na východ. Existoval proto nějaký plán evakuace Zápolní armády? Případně, bylo na místo evakuace, plánováno rušení náhradních praporů/rot vojenských těles, které měly sídlo na území, u kterého se předpokládalo jeho opuštění? Např. náhradní tělesa umístěné v západních Čechách apod. Je k tématu Zápolní armáda za války více informací? Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Byly připraveny podrobné evakuační plány, které předpokládaly evakuaci vojenských útvarů, rodin vojenských gážistů, osob mužského pohlaví, koní, dobytka a obilí z vybraných oblastí na méně ohrožené území. Například náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 331 (Příbram) se měl přemístit do Drietomy, sborová zbrojnice 1 (Praha) do Ružomberku, náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 301 (Rakovník) do Čachtic. Evakuovat se měly i útvary z jižního Slovenska, například náhradní prapor pěšího pluku 12 (Nové Zámky) do Bánovců nad Bebravou, náhradní prapor pěšího pluku 39 (Bratislava) do Myjavy, náhradní rota cyklistického praporu 3 (Levice) do Kremnice.
Pokud je nám známo na toto téma nebylo dosud nic publikováno, takže informace lze získat jen studiem dokumentů v archivech.
2223. Přeji dobrý den a hodně úspěchů ve Vaší práci. Zabývám se vojenskou posádkou ve Frýdku a Místku před r. 1939 a narazil jsem na několik nesrovnalostí. Jeden zdroj s odvoláním na VHÚ uvádí, že ve Frýdku sídlil v období 30.10.1935 – 24.9.1938 2. cyklistický prapor (2. r.d.). Ovšem podle oficiálních informací byla tato jednotka v Bučovicích. Na straně druhé se ale 2. prapor 8. p.p. Slezského přemístil do Frýdeckých kasáren až v říjnu 1938, že by byla do té doby prázdná? Dále se měly v Místku v období 1935-36 nacházet dvě baterie lehkých houfnic přemístěné z Olomouce do Landsbergerovy továrny. Opět to uvádí jeden zdroj bohužel bez odkazu. A konečně do třetice, Václav Kalich ve svých vzpomínkách uvádí, že byl s částí 8.p.p. přemístěn do opevnění v západních Čechách (Tachovsko), kde byli několik měsíců až do Mnichova. Ovšem 8. p.p. byl za mobilizace součástí 37. HO a umístěn na čáře Nový Bohumín – Louky nad Olší, což je trošičku někde jinde. Podle mne jsou všechny 3 údaje irelevantní, ale bez ověření je nemohu vyškrtnout. Můžete mi prosím pomoci? (odpovídá Pavel Minařík)
K Vašim dotazům se podařilo vyhledat následující údaje:
1) Cyklistický prapor 2 se koncem listopadu 1935 přestěhoval z Olomouce do Frýdku, přičemž v původní posádce zůstala jeho náhradní rota. Po vyhlášení mobilizace a přesunu do pole se do Frýdku již nevrátil. Po návratu z pole se jeho novou posádkou staly Bučovice.
2) II.prapor pěšího pluku 8 po návratu z pole sídlil v Beskydských kasárnách ve Frýdku, pouze jeho 5.rota se ubytovala v Landsbergově továrně (tzv. dělostřelecká kasárna). V době nasazení pěších pluků 8 a 58 v poli se ve Frýdku nacházelo velitelství etapního okrsku 49 a jemu podřízené etapní strážní čety 91 a 92. V Místku bylo kromě doplňovacího okresního velitelství dislokováno velitelství etapního okrsku 50 společně s etapními strážními četami 93 a 94.
3) Do Místku se v listopadu 1935 přesunul II.oddíl dělostřeleckého pluku 8 z Opavy. Po vyhlášení mobilizace odešel do pole a do původní posádky se již nevrátil. Po návratu z pole se jeho novým působištěm stal Frenštát pod Radhoštěm. Žádný z dělostřeleckých pluků dislokovaných v letech 1935-1938 v posádce Olomouc (dp 7, 107, 152, 302, 401 a Instrukční) neměl odloučenou jednotku v Místku.
4) Nenašli jsme žádné informace o tom, že by se část pěšího pluku 8 několik měsíců před Mnichovem nacházela na Tachovsku, respektive v západních Čechách.
2222. Dobrý den, prosím, pokud je to známo, chci se zeptat, jaké konkrétní jednotky v mobilizaci v roce 1938 stavěl Pěší pluk 6 „Hanácký“? Předem Vám mnohokráte děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Pěší pluk 6 na sklonku září 1938 během všeobecné mobilizace vytvořil:
| Útvary kategorie A: | – velitelství pěšího pluku 6 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota, kanonová rota – I/6. pěší prapor – II/6. pěší prapor – III/6. pěší prapor – štábní rota 36 – stálá kulometná rota proti letadlům 1/6 a 2/6 – rota VKPL 6 a 14 – kanonová rota (motorizovaná) 79 |
| Útvary kategorie B: | – velitelství pěšího pluku 56 – zákopnická rota, spojovací rota, minometná rota – I/56. pěší prapor – II/56. pěší prapor – III/56. pěší prapor – štábní rota 7 a 54 – pracovní rota 13 a 14 – pomocná rota Regulační komise Olomouc – velitelství etapního okrsku 48 – etapní strážní četa 80, 81, 84, 85, 95, 96 a 97 – I/6. pochodový prapor – II/6. pochodový prapor |
| Útvary kategorie C: | – náhradní prapor – asistenční rota 6 – železniční strážní oddíl 42 – nádražní velitelství Olomouc a Hranice – 2 x přechodné nádražní velitelství |
Za mobilizace v září 1938 byla u pěšího pluku postavena navíc jedna kanonová rota bez čísla. V rámci kategorie C byla pak zřejmě postavena ještě strážní rota 6 nebo strážní četa 6.
2221. Dobrý den, Chtěl bych se zeptat, zda se v Československu nacházeli nějací velitelé námořnictva či dokonce nějaká generalita. Co jsem se dočetl, tak nějaké námořní síly ČSR mělo. Budu moc vděčný za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
V rámci čs. armády se v lednu 1919 vytvořil v Litoměřicích tzv. námořní doplňovací kádr (od května 1919 Námořní těleso nebo taktéž Těleso čs. námořnictva) a o něco později i Evidenční kancelář čs. námořnictva. Z dalších příslušníků bývalého rakousko-uherského námořnictva se v Praze-Vršovicích vznikl 1. čs. námořní prapor čs. armády, který byl počátkem února přeložen do Bratislavy. V prosinci 1919 se na základě zmíněného tělesa a praporu zformovaly oddíl válečného námořnictva pro Labe v Litoměřicích a oddíl válečného námořnictva pro Dunaj se sídlem v Bratislavě, které podléhaly lodnímu oddělení MNO konstituovanému k 15.10.1919. Dnem 1.1.1922 došlo ke sloučení obou oddílů, společně s mostní rotou od bratislavského ženijního pluku 4, v samostatně působící vodní prapor v Bratislavě. Lodní oddělení MNO zaniklo v březnu 1922. Coby velitelé obou zmíněných oddílů působili důstojníci v hodnosti lodního kapitána. Činnost lodního oddělení MNO řídili důstojníci v hodnosti podplukovníka a plukovníka.
Blíže o uvedené problematice pojednává článek Ivo Pejčocha „Československé lodní vojsko 1918–1959“, který byl publikován v č. 4/2012 časopisu Historie a vojenství.
V Československu žil v letech 1919 až 1953 v Brně a Praze rakousko-uherský kontraadmirál Bořivoj Radoň. Jednalo se o bývalého velitele křižníku Sankt Georg (1913-1917) a námořního letectva (1917-1918), působícího od května 1918 na vídeňském Ministerstvu války ve funkci přednosty operační kanceláře námořní sekce. Do hodnosti kontraadmirála byl povýšen až 1.11.1918. Jeho žádost o převzetí do nově vzniklé čs. armády byla zamítnuta a od 1.1.1919 se nacházel ve výslužbě. Do Československa se přestěhoval až v létě 1919.