Vše začalo 31. května,když do Chrudimi přijelo 2000 mužů a 50 důstojníků, příslušníků dvou praporů 45. pěšího pluku arciknížete Zikmunda.Ubytováni byli v c.k. Kůlnách za Jánským předměstím.Důstojníci se ubytovaly v domech ve městě.Ubytování trvalo do 17. června,kdy se oba prapory odebrali na bojiště za severní armádou.Velitel praporů plukovník Carl Ritter von Ripper se loučil s představenými města, jako by tušil,že se loučí naposled.Padlv bitvěu Hradce Králové 3.7.1866,zasažen pruskou kulí přímo do úst.Je pochován na vojenském hřbitově v Hradci Králové – Pouchově.
Téhož dne vznikla myšlenka na zřízení pomocného výboru,jehož účelem by bylo sbírat peníze,obvazy,cupaninu,košile a vůbec všechny věci prospěšné raněným vojákům,starat se o čištění prádla a dohlížet na stravu vojáků v nemocnici léčících se ze zranění.Hlavním iniciátorem byl lékárník Alois Leiser.Ve výboru byly význačné osobnosti (převážně ženy) veřejného života.Předsedkyní spolku byla Karolina Wernerová choť doktora lékařství.Mezi dalšími členkami byla baronka Karolina Malcomessová , Vilemína Peyerlová z Peyersfeldu manželka statkáře,Františka Waldertová vdova po c.k. krajském komisaři, Emilie Leisrová choť lékárníka,Amalie Hajnovská choť c.k. tajemníka, Ludmila Jantschová choť c.k. státního návladního,Amalie Fleischmanová vdova po c.k. státním návladním a baronessa Geistlerová.Tento výbor byl jedním článkem v obecní organizaci určené na materiální a zdravotní pomoc,ale nepůsobil jen v Chrudimi,ale zasahoval i do okolí a dokonce i na královehradecké bojiště. Výbor vytrval v této činnosti plných čtrnáct neděl,za veliké podpory tehdejšího purkmistra Josefa Klimeše.Radami byli nápomocni Alois Leiser,rytíř Karel Peyerl z Peyersfeldu,Judr. Karel Roth.Jako zdravotní služba pomáhaly výboru lékaři Mudr.Ignác Weidenhoffer,c.k. plukovní lékař Jan Kypta Semilský a Mudr. Zerboni.Prvními ošetřenými se staly dva rakouští důstojníci, kteří byli zraněni v bitvě u České Skalice.
Na konci června bylo jasné,že válka míří jižním směrem.Tomu nasvědčovalo i to,že z Hradce Králové byl do Chrudimi přesunut krajský soud.Také se Chrudimí směrem od hranic s Pruskem stěhovalo obyvatelstvo,aby uniklo před pruským vojskem.Z Moravy přes Chrudim táhly velké kolony čítající asi 4000 nákladních vozů se spíží pro c.k. vojsko.
Dne 2. července přijel do Chrudimi od Hradce Králové zdravotní sbor saské armády,který druhý den,po zprávách z bojiště pokračoval do Německého Brodu. Saský lékař zanechal v Chrudimi těžce zraněného vojáka,který 5. července zemřel. Jmenoval se Ondřej Gottlebe.
Mysl všeho obyvatelstva se přesouvala na bojiště,kde císařská armáda bojovala proti vetřelci z Pruska.3.července bylo v Chrudimi slyšet mohutné hřmění probíhající bitvy na Chlumu.Někteří lidé začali po zprávách o bitvě utíkat z města.Ten večer po bitvě se do Chrudimi přestěhovala c.k. pošta z Pardubic.V nočních hodinách Chrudimí prošli prchající lide z okolí Hradce Králové,kteří před bitvou a Prušáky utíkaly ze svých domovů a pokračovali dále k Nasavrkům.
Kolem půlnoci přijela celá c.k. polní pošta,50 úředníků a 50 konduktérů,kteří byli ubytování v „panském domě“ zvaném též Holanovský.Dvě hodiny na to přijel důstojník generálního štábu rakouské armády,aby se postaral o ubytování pro polního maršálka Benedeka,který měl v tu dobu v úmyslu přeložit svůj stan do Chrudimi,z čehož posléze sešlo.
Většina obyvatelstva byla tou dobou připravena utéct z Chrudimi a narychlo schovávali nejcennější věci před Prušáky.Také cenné věci z kostelů se schovali.Ve středu 4. července ráno se v Chrudimi objevily první oddíly ustupující císařské armády a z tohoto důvodu někteří obyvatelé prchali z města a skrývali se v lesích na Podhůře.Nepřetržitý ústup poražené armády trval celých 36 hodin.Na pardubické silnici se ustupující vojsko setkalo s povozy se spíží,které stále ještě jeli ke Hradci Králové.Nastalý zmatek netrval dlouho,protože náklad z povozů byl sházen a těch se využilo při dopravě raněných.Během několika málo hodin se Chrudim naplnila raněnými vojáky,kteří se nacházeli kde se dalo,v nemocnici,na náměstí v kostele,na schodech radnice a kde kdo si lehl.Vojáci byli v žalostném stavu,zkrvavení a zablácení.Každý člověk se musel ustrnout nad tou podívanou a proto se lidé,kteří zůstaly v Chrudimi, snažili pomoci vojákům.Kdo měl tak přinesl jídlo,další přinesli košile nebo látku na obvazy.Kdo neměl nic,co by mohl přinést,aspoň obsluhoval vojáky.
Zvláště se lidé starali o příslušníky 21. pěšího pluku barona Reischacha,který měl sídlo v Čáslavi a v Chrudimi byl doplňován.Tento pluk měl velké ztráty již v bitvě u České Skalice a i v bitvě u Hradce Králové také osvědčil svoji chrabrost a odvahu.Z celého pluku zbylo po bitvě u Hradce Králové kromě kapely jen plukovník,major a 111 mužů.Přičiněním lékárníka Leisera,který zabral prchajícím lidem několik povozů se mohli lehce ranění vojáci odvézt dále směrem na Vysoké Mýto a dále na Moravu.V nemocnici zůstaly jen těžce zranění vojáci. Tři z těchto vojáků v nemocnici zemřeli.Byli to:Tomáš Mikoláš,který zemřel 13. července,Josef Schwab od 3. pěšího pluku,který pocházel z Klobouků na Moravě a zemřel 16. července a Štěpán Hutacz ze Závišic na Moravě,který zemřel 31.7.Všichni byli pohřbeni na hřbitově u sv. Kříže spolu s pruskými vojáky,kteří zemřeli na choleru.
Před polednem 5. července skončil průchod rakouské armády.Ve městě zůstala jen zadní stráž,asi 10 mužů na koních,kteří zůstaly až do 3 hodin.V tu dobu již od Pardubic přijíždělo 7 pruských dragounů od jezdeckého gardového pluku,v čele s jedním důstojníkem.Byla to přední stráž velkého oddílu pruského vojska pod velením generála Wnucka.Ve 3 hodiny přijely Prusové na náměstí před poštu a vyřizovali generálův rozkaz aby se městská rada dostavila k restauraci na “Sklepích“ a vyslechla tam pruskou žádost o rekvizice pro pruské vojsko.Tím začaly pro Chrudim těžké časy spojené s okupací města.
Mezi tím co se pruská hlídka vyptávala lidí stojících na náměstí na přítomnost rakouského vojska,padla rána po které koželužský tovaryš Josef Matyáš skácel na zem mrtev.Byl střelen zbloudilou kulkou do hlavy.Nastal všeobecný zmatek. Pruští vojáci zahlédli za kostelem rakouské uniformy a okamžitě se vydali je stíhat.Dostihly je za novým městem,kde se strhla bitka,při které byl zabit udatný husar Michael Zeley z maďarského Felegyházu.Kromě něho padl jeden rakouský kyrysník na „Vlčí hoře“ a jeden pruský důstojník.Ten byl odvezen do Pardubic. Několik pruských vojáků bylo zraněno.Michael Zeley byl pruskou hlídkou zahrabán na místě kříže u křižovatky silnice na Kočí a Tři Bubny.Později byl obyvateli Chrudimě exhumován a společně s Josefem Matyášem pohřben na hřbitově u sv. Michaela.
Zatím se generál Wnuck a 3000 mužů jízdy s 8 děly utábořil na západní straně parku u restaurace na „Sklepích“,kam za ním přišli zastupitelé města v čele s purkmistrem Klimešem,dále byli přítomní lékárník Leiser a advokát Emanuel Pippich.Generál Wnuck jim vydal nařízení,aby jeho oddíl zásobovali jídlem a všemi potřebnými věcmi.Rekvizice se týkali především sena a zelené píce,ovsa a slámy,masa,špeku,másla,piva,řemenů a hřebíků.Od 5. července do 15 září se stala Chrudim útočištěm pro pruské vojsko.Některé se zde zastavilo na pár dní,aby si odpočinulo,jiné jenom procházelo.
6. července opustil město generál Wnuck se svým oddílem a nahradil je generál Bonin (poražený od Trutnova,kde rakouská vojska dosáhla jediné vyhrané bitvy v této válce) s I. armádním sborem (asi 50 000 mužů).Důstojníci bydleli ve městě po domech,mužstvo bylo umístěno po stodolách a půdách.Někteří spali za městem ve stanech.Nepřetržitý pochod pruského vojska trval až do 11. července.
8. července odjeli Mudr.Zerboni, baronka Malcomessová a učitel Matěj Havelka na královehradecké bojiště,aby tam pomohly raněným vojákům.S sebou vezli povoz plný jídla a obvazového materiálu. Již před nimi se do Všestar vypravila Marie Böhmová.
Z dobu trvání pruské okupace se o veškeré záležitosti ve starali členové zastupitelstva (především lékárník Leiser,purkmistr Klimeš a advokát Pippich). O dodržování zákone se staral c.k. sbor měšťanských ostrostřelců.Městská rada na počátku okupace poslala žádost na c.k. místodržitelství o rozšíření sboru. Generál Bonin,který věděl,že za přítomnosti Prusů ve městě a okolí je přerušeno veškeré úřadování,povolil,aby sbor ostrostřelců mohl nosit zbraně.Sboru pomáhali i hlídky z řad měšťanů.Dokonce se i stalo,že hlídky z měšťanů a ostrostřeleckého sboru nahrazovali pruské hlídky a měli takovou důvěru a vážnost,že zatýkali dokonce i pruské vojáky,kteří se dopustily přestupků proti zákonu.
Rekvizice pro 1 armádu trvaly dál a posílali se do Pardubic,kde měl hlavní stan generál Prondzynski.V tehdejším mlýně „Hýrově“ se od 14. července až do skončení okupace pekl chleba ve dne i v noci.Peklo ho 20 pekařů,ať z města nebo pruských.Chléb byl posílán také za pruskou armádou na Moravu.
Spolu s válkou se do města dostala i cholera.Zde členky výboru osvědčily svou činnost,když celých šest neděl vařily pro 415 chudých nemocných rumfordskou polévku a rozdávali chléb.Náklady byli uhrazeny z darů občanů ,příspěvků c.k. úřednictva a příspěvkem z obecní pokladny.Zbylé peníze,které nebyly věnovány na boj proti choleře byly věnovány na konto červeného kříže.
21.července přišel do města transport rakouských vojáků,zajatých v bitvě u Tovačova.Bylo to 350 mužů a 8 důstojníků.Všichni ve zbědovaném stavu..Při krátkém odpočinku ve městě,se chrudimští obyvatelé snažily zajatcům co možná nejvíce pomoci.Nosili jim jídlo,pití a kdo si přál dostal nové ošacení a prádlo.
23. srpna byl v Praze sjednán mír.Všichni chrudimští lidé se pomalu začali těšit, že město i vlast budou konečně zase svobodné.Prusové oslavovali mír v obecné střelnici.Pozvaly k oslavám také zastupitele města a úředníky.Ti se ovšem moc neradovali,když slyšeli samou pruskou hudbu.Když to viděl jeden z přítomných pruských generálů Witzleben,dal zahrát rakouskou státní hymnu.Jak to představitelé uslyšeli,jejich tváře se rozjasnily a začali provolávat císaři slávu.“To by měl vidět váš císař“ pravil generál Witzleben hluboce dojat nastalou situací.
Dne 29.srpna opustila město stálá pruská posádka.Stále však trvaly průchody městem a s tím spojené rekvizice.15. září odešli poslední dva pruští důstojníci. Ještě než odešli nechali na své náklady postavit pomník na hřbitově u sv. Kříže. Tento pomník byl věnován 11 pruským vojákům,kteří zemřeli ve městské nemocnici na choleru.Byli to tito vojáci: Bedřich Thom pruský husar,zemřel 23.7.1866,Bedřich Neuman pruský vojín zemřel 24.7.1866,Karel Zodel pruský vojín zemřel 24.7.1866, Albert Anhalt pruský vojín z Východního Pruska zemřel 28.7.1866,Ondřej Wiedemann pruský vojín z Laubernu v Západním Prusku zemřel 6.8.1866,Arnošt Riedl pruský vojín zemřel 7.8. 1866, Friedrich Mates pruský hulán zemřel 9.8.1866,Friedrich Hoffmann pruský vojín z 37 pluku zemřel 12.8.1866,Jan Kämerling pruský vojín zemřel 21.8. 1866,Arnošt Scharfenberg pruský vojín zemřel 21.8.1866,Gustav Wolf pruský vojín zemřel na cestě z Chrasti k Zaječicům 23.8.1866.
V Chrudimi zemřelo po čas obsazení města Prušáky přes 300 lidí.Nejvíce bylo chudých lidí bydlících v okolí „Kopanice“.Mezi těmi,kteří zemřeli na choleru byli mimo jiných tito lidé: c.k.státní zástupce Augustin Güntner , který zemřel 5.8.1866, hospodářský úředníkAlois Guth zemřel 29.8.1866 gymnaziální profesor Josef Tesař zemřel 15.8.1866,krajský officiál Jan Wurm zemřel 19.9.1866,člen chrudimského obecního výboru František Menšíka jeho syn, katastrální adjutant Františekjeden zemřel 11.8.1866 a druhý 17.8.1866, mlynářka Anna Podhajská zemřela 24.8.1866,Jan Blažek nádeník zemřel 7.8.1866,František Chlumecký vdovec zemřel 24.9.1866 ve věku 70 let, František Kondráčektiskař zemřel 21.8.1866 ve věku 36 let,Jan Tomíška tiskař zemřel 19.8.1866 ve věku 46 let,Anna Julišová nádenice zemřela 23.8. 1866 ve věku 28 let,Jan Dočekal penzista zemřel 21.8.1866 ve věku 70 let, Anna Remešová nádenice zemřela 25.8.1866 ve věku 52 let,Ferdinand Hošek nádeník zemřel 26.8.1866 ve věku 38 let,Josef Juliš zemřel 4.9.1866 ve věku 8 let,Matěj Kramařík řezník zemřel 10.9.1866,Pavel Pek ševcovský učedník zemřel 2.10.1866 ve věku 14 let,Dorota Reslerová nádenice zemřela 27.8.1866 ve věku 40 let,Josefa Kunhartová nádenice z Hlinska zemřela 2.7.1866 ve věku 40let,Josefa Dřevíkovská vdova z Hlinska zemřela 14.8.1866 ve věku 55let,Urban nádeník ze Starého okr. Hlinsko zemřel 4.8.1866 ve věku 78let, Terezie Zelinková služka z Bystrce zemřela 25.8.1866 ve věku 26let, František Lebduška švec zemřel 28.8.1866 ve věku 40 let,Františka Havránková nádenice zemřela 25.8.1866 ve věku 30 let,Rozarie Pešavka nádenice z Golčova Jeníkova zemřela 26.8.1866 ve věku 44 let,Dorota Leznerová nádenice z Boukalky zemřela 27.8.1866 ve věku 40 let,Terezie Pavlusová nádenice z Chlumu.Zemřela na choleru 30.8.1866 ve věku 30 let, František Bleha nádeník z Licibořic zemřel 2.9.1866 ve věku 52 let, Josefa Prokopová služka z Týniště zemřela 26.9.1866 ve věku 17let,Josef Homoláč kramář z Pusté Kamenice zemřel 17.10.1866 ve věku 52 let,Martin Mrkvička nádeník z Těchlovic zemřel 19.10.1866 ve věku 55 let.
Války v roce 1866 se přímo zúčastnily tito obyvatelé:c.k. major Anton Pietsch u 71.pěšího pluku svobodného pána Rosbacha , v této válce padli : Pavel Danielovský šikovatel u 21.pěšího pluku barona Reischacha ,Zábský závodčí u 21. pěšího pluku barona Reischacha,Josef Hrubý kadet u 74. pěšího pluku Nobili,Vilém Uter polní myslivec a jiní, zranění byli:Špolák od 45. pěšího pluku,Tyžbírek od 21. pěšího pluku barona Reischacha,Benoni od 21. pěšího pluku barona Reischacha a jiní.
4 a 5. listopadu 1866 byla v Chrudimi velká sláva.Při své inspekční cestě po českých bojištích se v Chrudimi zastavil císař Franz Josef I. ,který velice ocenil práci chrudimských obyvatel za okupace pruským vojskem.
5. července 1869 se konalo vysvěcení pomníku udatnému husarovi od 8. husarského pluku Hessen – Cassel Michaelu Zeleyovi .Na zřízení pomníku se v Chrudimi vyhlásila sbírka,při které byla vybrána částka 81zl. 90 kr.V témže roce 13.října byl také vysvěcen náhrobní kámen na hrobě Josefa Matyáše. Náhrobní kámen věnoval 8. husarský pluk Hessen – Cassel.Oba pomníky se nacházeli na hřbitově u sv. Michaela,ale po jeho zrušení byli přeneseny na hřbitov u sv. Václava,kde jsou dodnes.
S použitím těchto materiálů:
František Sobek – Vzpomínka na rok 1866
Vzpomínky lékárníka Leisera
Kronika města Chrudimě
Kniha zemřelých v Chrudimi.