Během týdne bylo vydáno několik nařízení, aby pohotovost armády a ochrana hranic byla lépe zajištěna, poněvadž nám bylo jasné, že příště se Hitler bude snažit přijít si pro tři miliony Němců, které mu scházely po připojení Rakouska do těch deseti, k nám.
Nařízeno bylo s okamžitou platností rozšíření povolávání záložníků skrz výzbrojní střediska (na povolávací lístky) a ne veřejným nařízením jako dosud, zesílení osádek rozestavěných pevnůstek na hranicích a tím posílení krytu hranic, zesílení posádek na jižní Moravě a v jižních Čechách, revize výstavby opevnění ve prospěch jižní hranice, hlavně Moravy, rozvoz ústřední zálohy munice a pohonných hmot na předvídaná stanoviště. Zastaveny byly dodávky zbraní do ciziny, předčasně se ukončilo školení na všech vojenských školách, aby mohly být lépe vybaveny jednotky veliteli a štáby, žádáno o urychlené vybudování Stráže obrany státu, kde jsme zápasili s potížemi u ministerstva vnitra a kde jsem také z pověření náčelníka Hlavního štábu zakročoval. Zrušilo se konání větších cvičení a potřebná cvičení se měla odbývat jen v blízkosti posádek, aby bylo zajištěno provádění mobilizace bez průtahů, kdyby toho bylo třeba, byl dán příkaz, aby do 1. července byly odstraněny všechny nedostatky zjištěné při válečné hře a aby do 15. července byl vypracován nový nástupový plán, v němž by se už projevila všechna nová opatření. Do Brna byl povolán budoucí velitel armády, jež se měla vytvořit na jižní Moravě a jímž byl ustanoven košický zemský velitel, a to proto, aby se mohl lépe obeznámit se situací na místě atd.
Avšak ani vláda neměla poklidné dny, zvláště ministerstvo vnitra a jeho policejní aparát, většinou v rukou zkostnatělých starých četníků převzatých ze starého Rakouska. Marně se snažili zvládnout a uklidnit vnitřní situaci rozbouřenou zpupným počínáním a požadavky sudetských Němců, kteří se připravovali na své budoucí vystoupení různými provokacemi a nočními cvičeními svých bojových odřadů. Nepomohl ani tzv. národnostní statut, jímž se přiznávaly některé výhody Němcům a který byl jimi vzápětí odmítnut, nezapůsobila ani dubnová amnestie asi 1500 německých politických provinilců. Nadto ministerstvo vnitra bez souhlasu vojáků povolilo Henleinovi organizovat „Dobrovolný sbor ochranné služby“ (FS), z něhož se nakonec vyklubal bojový útvar podobný SA v Německu. Ten začal svou působnost už na sjezdu strany konaném ve dnech 23. a 24. dubna v Karlových Varech ve znamení odboje proti republice, na němž bylo vyhlášeno známých osm požadavků sudetských Němců. K dovršení této situace byl Krebs, který předtím musel před zákonem uprchnout do Berlína, kde se dal pod ochranu nacistů, záměrně jmenován Hitlerovým gauleiterem, jakýmsi místodržícím, pro Sudety, aby se před světem zdůraznilo, že říše stojí za požadavky sudetských Němců.
Pak přišel květen, který nám přinesl nové starosti, neboť na poslední dvě neděle v měsíci měly připadnout volby do obcí. Bylo nám jasné, že Henlein využije tuto příležitost dokonale, a proto jsme připravovali některá opatření ke zvládnutí situace, hlavně v pohraničí. Dokonce už oslav 1. Máje využili Němci k provokacím a manifestacím proti republice, a to nejen v pohraničí, nýbrž i v Brně, Jihlavě, Praze a jinde. A nemýlili jsme se.
Již v neděli 15. května, tj. před první volební nedělí byla říšským rozhlasem, jak nás o tom uvědomili zpravodajci, zvláštním heslem vyhlášena pohotovost pro všechny funkcionáře strany a hned v pondělí na to započaly nepokoje v pohraničí, které se den o de dne stupňovaly.
V pátek 20. května někdy kolem desáté hodiny přiběhl za mnou plukovník Havel ze zpravodajského s tím, že v Německu se něco děje a že to potvrzuje i anglická zpravodajská služba pro střední Evropu, že naši pohlaváři se radí a my dva máme připravit, prozatím v tichosti, povolání 1-2 ročníků první zálohy podle § 22 (mimořádná opatření), aby příslušné rozkazy se mohli vydat, jakmile se k tomu naši pohlaváři rozhodnou, neboť po smutných zkušenostech z března bylo už dovoleno podobné situace řešit zkrácenou cestou. V odpoledních hodinách byla pohotovostní opatření už rozšířená a k večeru, když k tomu byl dán i souhlas vlády, byl vydán rozkaz k zaujetí krytu hranic, který 21. května svým rychlým provedením překvapil celý svět.
Rychlé a přesné provedení bojové pohotovosti osádek v opevnění i mimo ně na hranicích a jejich posílení záložníky, doplnění hlavně dělostřelectvem a motorizovanými jednotkami potvrdilo dobrou předchozí přípravu. Bylo to velké zadostiučinění za námahu předchozích měsíců a pocit důvěry a jistoty vzrostl.
Dostal jsem auto a příkaz odjet na hranice na kontrolu pohotovostních opatření. Vybral jsem si některé důležitější úseky na severu Čech a na severní a jižní Moravě. Vrátil jsem se za několik dní s hromadou poznámek. Důležité bylo, že všude panovalo nadšení, výborná bojová morálka, německé provokace ustaly a občané české národnosti nabyli více důvěry a byli spokojenější. Ovšem bylo zjištěny některé nedostatky, hlavně v přísunu zásob a v zásobování na velké vzdálenosti, nové poznatky k vylepšení našich příprav.
Okolo 21. května 1938 bylo a snad ještě bude mnoho řečí. Nechybělo ani dosti hlasů, že jsme se stali obětí blufu. Osobně jsem přesvědčen, že opatření 21. května bylo uvážené a odpovídající tehdejší situaci. Bylo nutné a žádoucí z těchto důvodů:
1. Zmařili jsme Hitlerovi a Henleinovi plán odtržení Sudet, k němuž mělo dojít v období voleb do obcí asi s tímto pořadem. Nejprve by došlo v pohraničí k nepokojům, které by vyvolali henleinovci pod záminkou útisku českými úřady a českou soldateskou, proti nimž byla by nucena zakročit československá policejní moc. Došlo by ke srážkám i krvavým, které by mohli zkresleně před světem sudeťáci označovat za útisk ve svobodném volebním projevu, volali by samozřejmě o pomoc, kterou by jim poskytly říšské pohraniční organizace, případně i vojenské jednotky, které jak bylo nám hlášeno, měly zrovna v tu dobu cvičení v blízkosti našich hranic a které by pak zasáhly s konečnou platností do okupace našeho pohraničí, jako akt ochrany utiskovaných soukmenovců. Tím by mezinárodní veřejnost postavili před fait accompli, jež by byl podkladem pro řešení sudetoněmeckého problému, v němž by Hitler se dovedl již uplatnit. Proto ta pohotovost funkcionářů strany od 15. 5., proto ty nepokoje v našem pohraničí a proto to manévrování německých branných sil poblíž našich hranic.
2. Dokázali jsme Hitlerovi i našim spojencům, že jsme připraveni k obraně svého státu, když přes noc jsme téměř nepozorovaně obsadili hranice, aniž by to Němci zpozorovali, kromě toho pozvedli jsme bojovou morálku našich občanů a vrátili důvěru našich občanů žijících v pohraničí, kteří byli v poslední době ohrožováni na majetku i životech.
3. Dosáhli jsme toho, co nám vždy ve štábu působilo nejvíc starostí, tj. abychom byli na obranné čáře krytu hranic včas a první před Němci. Reakce na tento náš čin ve světě byla zajímavá, Hitler zuřil, ale nejen on, zuřili také naši západní spojenci, kteří se hrozně divili, jak je to možné, že jsme si dovolili něco takového, aniž jsme je požádali o dovolení.
V následujících dnech nastal v pohraničí poměrný klid, německé divize cvičící poblíž našich hranic ukončily svá cvičení. Jen Hitlerovi, když si na nás ve svých častých projevech vzpomněl, přeskakoval rozčilením hlas a jak jsme se pak z Norimberského procesu dozvěděli, nařídil už 28. května, aby všechny přípravy k vojenské akci proti Československu byly dokončeny do 2. října 1938.
Pokračovali jsme ve svých pracích na branné pohotovosti státu zvýšeným tempem, poněvadž i bez toho jsme si ujasňovali, že od Německa musíme očekávat to nejhorší, a to v době již hodně blízké.
Bylo rozhodnuto neodvolat hned zvýšenou pohotovost, ale využít ji k výcviku povolaných záložníků. Byla omezena jen pohotovost jednotek Stráže obrany státu, abychom příliš nenarušili normální bezpečnostní opatření četnictva a policie v pohraničí a službu finančních oddělení na hranicích. Avšak již v prvních týdnech po volbách do obcí, v nichž sudetoněmecká strana soustředila na sebe přes 91 % našich Němců voličů, se postupně rušila některá opatření. Vyšší velitelství a některé jednotky se pomalu stahovali do blízkých posádek nebo vesnic a po 20. červnu se zrušil kryt hranic úplně. Jen zesílenou pohotovost pěchoty v pevnůstkách jsme udržovali stálým povoláváním záložníků, samozřejmě jen na povolávací lístky, neboť znovu docházelo k provokacím se střelbou a přepadání některých našich úřadů, četnických stanic i vojenských objektů a osádek v pevnůstkách.