2350. Dobrý den. Prosím Vás máte nějaké informace o plk. Miloslavu Regentíkovi? Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Miloslav Regentík se narodil 27. 11. 1892 v Praze, ale mládí prožil ve Valašském Meziříčí. V letech 1902 až 1909 studoval na Vojenské reálce v Sankt Pölten a v Hranicích, pak pokračoval na Vojenské technické akademii v Mödlingu. V roce 1912 byl vyřazen jako poručík a nastoupil k dělostřelectvu. Za první světové války bojoval na ruské a italské frontě, v roce 1918 absolvoval tříměsíční kurz na Válečné škole. Poté v hodnosti kapitána sloužil na italské frontě, kde byl zajat a koncem roku 1918 se stal velitelem 40. domobraneckého praporu v Itálii. Po návratu do Československa byl zařazen u dělostřelectva armádního sboru generála Podhajského a u 6. dělostřeleckého pluku italských legií. V červenci 1920 nastoupil jako referent na MNO a pomáhal organizovat dělostřelectvo čs. armády. V letech 1922 a 1923 absolvoval Válečnou školu v Praze, poté byl přidělen v hodnosti kapitána generálního štábu k Dělostřeleckému učilišti v Olomouci jako učitel taktiky a organizace. Od října 1927 do září 1928 už jako major generálního štábu sloužil u dělostřeleckého pluku 53 v Lipníku nad Bečvou, další rok působil jako učitel válečných dějin a organizace na Vojenské akademii v Hranicích. Od října 1929 do září 1931 sloužil u dělostřeleckého pluku 2 v Plzni, v roce 1931 byl povýšen do hodnosti podplukovníka generálního štábu a přemístěn k 10. divizi v Banské Bystrici do funkce náčelníka štábu divize. Dne 30. 9. 1935 byl ustanoven zástupcem velitele Vojenské akademie v Hranicích a toto místo zastával do konce roku 1938. Mezitím byl k 1. 1. 1937 povýšen na plukovníka generálního štábu. Po vyhlášení mobilizace v září 1938 zastával funkci velitele Vojenské akademie. Od 1. 1. 1939 se stal velitelem dělostřeleckého pluku 8 ve Frenštátu pod Radhoštěm.
Po německé okupaci v březnu 1939 byl z čs. armády nejprve propuštěn na dovolenou, později přeložen do výslužby. 1. 9. 1939 byl Němci zatčen a krátký čas vězněn, 26. 8. 1940 nastoupil u firmy Baťa ve Zlíně jako vedoucí průmyslové koleje. Po osvobození se vrátil do čs. armády a 28. 5. byl ustanoven posádkovým velitelem ve Zlíně. 31. 12. 1945 se stal zatímním zástupcem velitele 8. dělostřelecké brigády v Olomouci, od 15. 2. 1946 byl zatímním velitelem Výcvikového tábora Dědice u Vyškova. 1. 2. 1948 byl odeslán na dovolenou a v dubnu 1948 přeložen definitivně do výslužby. Vrátil se do podniku Baťa (od 1. 1. 1949 Svit), kde pracoval od 6. 4. 1948 jako překladatel. Poté, co byl v srpnu 1949 zadržen a krátce vězněn Státní bezpečností, byl ze Svitu 2. 9. 1949 propuštěn. Od ledna 1950 pracoval jako odborný překladatel ve Slezském ústavu v Opavě, v knihovně ústavu zajišťoval výměnnou službu publikací s cizinou. Kromě toho se zapojil do činnosti Svazarmu a byl náčelníkem výcvikového střediska branců-radistů. Miloslav Regentík zemřel 8. 11. 1969 v Opavě.
2349. Dobrý den. V pamětech jednoho člověka, jsem narazil na termín „transenní“ v souvislosti s pěším plukem v Trenčíně v letech 1919-20. Může jít o zkomoleninu? Mohl byste mi pomoci to rozklíčovat? Také se mi zdá, že v Trenčíně byl pěší pluk 17, ne 71. pěší pluk. Budu vděčný za Váš názor. (odpovídá Pavel Šrámek)
Označení transenní, resp. transenní oddělení je v pořádku. Jedná se o zastaralý termín vyjadřující přesun vojáků z jejich domova k vojenským útvarům nebo opačně, dnešním jazykem průchozí či tranzitní. V případě pěšího pluku se jedná o pěší pluk 71 společné rakousko-uherské armády, který měl před 1. světovou válkou posádku v Trenčíně a je známý mimo jiné vzpourou v Kragujevaci. Po vzniku Československa v roce 1918 se pluk stal součástí nově se tvořící československé armády, zúčastnil se bojů s Maďary a v roce 1920 byl přečíslován československý pěší pluk 17. Stručnou historii tohoto pluku najdete na webu: https://www.klubvtn.info/info_9910a.htm .
2348. Rád by som sa Vás opýtal, či mi neviete povedať, ktoré oddelenie sa v štruktúre ZVV venovalo taktickému plánovaniu (teda vypracovaniu plánov obrany určitých priestorov po stránke taktiky). (odpovídá Pavel Šrámek)
Štáb zemského vojenského velitelství měl čtyři oddělení (1. až 4.), přičemž plány obrany připravovalo 3. oddělení (operační). Na podzim 1936 došlo v souvislosti se zřízením velitelství sborů ke změně a štáb zemského vojenského velitelství měl jen dvě oddělení, přičemž 1. oddělení štábu řešilo věci patřící běžnému 1. a 4. oddělení, 2. oddělení štábu řešilo věci patřící běžnému 2. a 3. oddělení. Plány obrany tak řešilo 2. oddělení štábu zemského vojenského velitelství.
Koncem prosince 1938 se štáby zemského vojenského velitelství vrátily k původnímu stavu, tj. obnovila se čtyři oddělení.
2347. Bylo by možné rozvést, co jste uvedli v odpovědi č. 2100, jak to bylo s propouštěním z armády po vzniku republiky. Bylo nařízení o demobilizaci ročníku 1878 opravdu už v listopadu 1918? Nebyli propuštěni až po bojích na Slovensku? (odpovídá Pavel Šrámek)
Nařízením ze dne 9. 11. 1918 bylo propuštěno mužstvo ročníku narození 1881 a starší, a to na dovolenou na neurčitou dobu. Výnosem Ministerstva národní obrany ze dne 24. 11. 1918 bylo propuštěno na dovolenou na neurčitou dobu mužstvo ročníku 1900 a 1899. Ve službě tak zůstaly vedle dobrovolníků ročníky 1882 až 1898.
Výnosy ze 14. a 24. 12. 1918 byly vzápětí propuštěny ročníky 1882 až 1886 a také ti, kteří sloužili nepřetržitě pět let, tj. od roku 1913. Počátkem roku 1919 začalo propouštění ročníků 1887 až 1891, nicméně situace na Slovensku si vynutila v červnu zastavení tohoto propouštění a Ministerstvo národní obrany povolalo výnosem z 22. 6. 1919 i osoby propuštěné v předchozím roce na trvalou dovolenou. Po zklidnění situace na Slovensku se v propouštění ročníků 1887 až 1891 a dalších povolaných osob zase pokračovalo, což potvrdil výnos z 25. 9. 1919. Ve druhé polovině roku 1919 byli demobilizováni vedle příslušníků domácího vojska také legionáři a domobranci, kteří přišli ze zahraničí. V jejich případě byly nejprve propuštěny osoby ročníků 1899 a 1900, pak osoby ročníku 1886 a starší.
V roce 1920 byly demobilizovány ročníky 1892 až 1897 a ve službě zůstaly na podzim 1920 tři ročníky narození 1898, 1899 a 1900.
2346. Můžete uvést podrobnosti ke zbrojním parkům, které byly za mobilizace v roce 1938 součástí divizí a sborů (složení, podřízenost, počty osob apod.)? (odpovídá Pavel Šrámek)
Zbrojní parky byly útvary zbrojní služby zajišťující požadavky bojujících jednotek, pokud jde o zbraně a munici. Zbrojních parků za mobilizace na podzim 1938 existovalo několik typů.
1) Zbrojní park divizí a hraničních oblastí
Divizní zbrojní park se skládal z velitelství, pěší muniční kolony, lehké dělostřelecké muniční kolony a dělostřelecké pracovní roty.
Pěší muniční kolona o 3 četách vezla náboje do pušek, pistolí, ruční granáty a miny pro minomety. Lehká dělostřelecká muniční kolona o 3 četách vezla munici pro 8 cm kanony a 10 cm houfnice. Dělostřelecká pracovní rota měla 2 čety pracovníků.
Zbrojní park i jeho součásti měly stejné číslo, a to podle divize (1 až 22) nebo hraniční oblasti (31-42), jejíž byly součástí. Zbrojní park 1 se po organizačních změnách stal součástí skupiny 2.
2) Zbrojní park rychlých divizí
Složení zbrojního parku nemáme k dispozici. Parky měly číslo 81 až 84, přičemž park 81 patřil 4. rychlé divizi, park 82 patřil 2. rychlé divizi, park 83 patřil 3. rychlé divizi a park 84 patřil 1. rychlé divizi.
3) Zbrojní park okrsku Praha
Zbrojní park se skládal z velitelství, smíšené muniční kolony a dělostřelecké pracovní roty. Park i jeho součásti měly číslo 201.
4) Zbrojní park sborů a hraničních pásem
Sborový zbrojní park se skládal z velitelství, dvou až čtyř hrubých dělostřeleckých muničních kolon, jedné nebo dvou dělostřeleckých pracovních rot, dvou pojízdných zbrojních dílen a zálohy zbrojního materiálu.
Hrubá dělostřelecká muniční kolona o 3 četách vezla dělostřeleckou munici pro hrubá děla. Dělostřelecká pracovní rota měla 2 čety pracovníků. Záloha zbrojního materiálu měla vézt zálohu děl, lehkých a těžkých kulometů, raketových pistolí.
Zbrojní park i jeho součásti měly, s výjimkou pojízdných zbrojních dílen, stejné číslo, a to 51 až 58 patřící I. až VIII. sboru a 61 až 66 patřící hraničnímu pásma XI až XVI.
5) Zbrojní park armád
Armádní zbrojní park se skládal z velitelství, pojízdné zbrojní dílny, dílny pro opravu optických přístrojů a zálohy zbrojního materiálu.
Zbrojní parky měly číslo 71 až 74 a šlo o dispoziční jednotky Hlavního velitelství, které je přidělilo jednotlivým armádám, a to park 71 I. armádě, park 72 II. armádě, park 74 III. armádě a park 73 IV. armádě.
Zbrojní služba u velitelství armád měla k dispozici ještě muniční park se třemi dělostřeleckými pracovními rotami. Muniční parky měly stejná čísla a přidělení jako armádní zbrojní parky.
2345. Nevíte, zda existuje nějaký předpis, který definuje terminologii při pojmenování sbor, divize – vyšší jednotka; pluk – vojskové těleso; prapor, oddíl, peruť – oddíl; rota, baterie, letka – setnina? (odpovídá Pavel Šrámek)
Služební kniha Org-I „Všeobecná organisace čs. branné moci“ z počátku 20. let stanovila následující terminologii. Divize a brigády se označovaly jako armádní tělesa, ta se pak skládala z vojskových těles. Vojskovými tělesy se rozuměly pěší pluky, horské pěší pluky, horské prapory, hraničářské prapory, prapor útočné vozby, dělostřelecké pluky a samostatné dělostřelecké oddíly, letecké pluky, jezdecké pluky, ženijní pluky, strojní prapor, vodní prapor, telegrafní pluk, železniční pluk, vozatajské prapory, automobilní prapory. Vojsková tělesa se rozčleňovala zpravidla na oddíly a tyto dále na části. Oddíly se nazývaly prapory, s výjimkou dělostřelectva, kde se nazývaly oddíly, a jezdectva, kde se nazývaly korouhve. Části se pak nazývaly roty, s výjimkou dělostřelectva, kde byly baterie, a jezdectva, kde byly eskadrony.
Později došlo k některým úpravám. Od roku 1924 byly prapory a roty u letectva nazývány perutěmi a letkami. Ve 2. polovině 30. let se sbory, divize a samostatné brigády označovaly jako vyšší jednotky, u členění vojskových těles se používal termín setniny místo části.
2344. Dobrý den. Mám dotazy, které se vztahují k čs. armádě v období října r. 1938.
1/ Kde se posunulo rozhraní mezi 1. a 2. armádou po ústupu ze Sudet?
2/ Do kterých prostorů za demarkační čárou ustoupily jednotky 7. a 27 hraničářského praporu?
3/ Které formace byly v podřízenosti velitelství pod krycím názvem IDA? (v přehledu velitelství do 30. 9. 1938 není toto uvedeno)
4/ Jaké bylo v době mobilizace národnostní složení vojáků v HO 36 a 7. divizi a kolik povolanců k útvarům nenastoupilo?
Děkuji za informace. (odpovídá Pavel Šrámek)
Odpovědi na Vaše dotazy jsou následující:
1) Rozkazem Hlavního velitelství z 6. 10. 1938 bylo stanoveno rozhraní mezi I. a II. armádou Bystré – Město Žďár (oboje pro II. armádu). Styčný bod mezi oběma armádami na novém hlavním obranném postavení byl v prostoru Dalečín.
2) O dislokaci hraničářského praporu 7 nemáme informace. V případě hraničářského praporu 27 víme, že byl v polovině října 1938 nasazen spolu se strážním praporem LI na styku I. a II. armády. Lze tak odhadovat, že mohl být někde v prostoru Dalečín – Olešnice – Letovice.
3) Skupina IDA byla skupina pěšího pluku vytvořená v říjnu 1938 v důsledku odstoupení pohraničí a zvětšení délky obranného postavení. Velitelství měla ve Skutči a podléhala přímo velitelství Hraničního pásma XII. Tvořily ji pěší pluk 80 se třemi prapory (I., II. a III.), dva prapory pěšího pluku 21 (I. a III.), III. oddíl dělostřeleckého pluku 132 s vybranými bateriemi a vozatajská kolona 88. Po polovině října došlo kvůli zahájené demobilizaci ke změnám ve složení skupiny.
4) Údaje o národnostním složení vojáků Hraniční oblasti 36 a 7. divize v době mobilizace a kolik povolanců k nim nastoupilo, nemáme k dispozici. Z počátku října 1937 máme jen údaje o dosažení pohotovosti jednotlivých složek mobilizované 7. divize. Situace byla tato:
| stan – pohotovost 100 % | divizní eskadrona 7 – pohotovost 100 % |
| pěší pluk 56 – pohotovost 75 % | divizní cyklistická rota 7 – pohotovost 60 % |
| pěší pluk 63 – pohotovost 100 % | četa lehkých tanků 7 – pohotovost 90 % |
| pěší pluk 84 – pohotovost 100 % | ženijní rota 7 – pohotovost 70 % |
| dělostřelecký pluk 7 – pohotovost 100 % (kromě II. a III. oddílu, kde pohotovost 87 %) | telegrafní prapor 7 – pohotovost 80 % |
Pokud jde o nástup povolaných osob, dochovalo se hlášení o nástupu záložníků u útvarů mírové 7. divize ve dnech 14. až 17. 9. 1938, tj. před vyhlášením mobilizace. Z něj vyplývá, že u pěšího pluku 13, u hraničářského praporu 7 a u strážního praporu XIII nastoupilo téměř 100 % povolaných Němců. Počty povolaných Němců ale byly obecně nízké, například u hraničářského praporu 7 šlo o 20 mužů, tj. 8 % povolaných osob. Pro pěší pluk 34 a strážní prapor XIV nebylo možné údaje zjistit.
2343. Máte nějaké informace o dělostřelecké jednotce 2. rychlé divize, která byla po přepadení družstva SOS 22. 9. 1938 v Liptáni vyslána jako vojenská asistence? Odjel tam hraničářský prapor 10 a zřejmě dělostřelecký oddíl 82, které dorazily do Bruntálu 23. 9. 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Mírový dělostřelecký oddíl 82 měl dvě baterie 8 cm lehkých kanonů vz. 5/8 (hipomobilní) a dvě baterie 10 cm lehkých houfnic vz. 30 (motorizované). Podle mobilizačních plánů měl mírový dělostřelecký oddíl 82 vytvořit nový dělostřelecký oddíl 82 tvořený třemi bateriemi (1. až 3.) hipomobilních 8 cm lehkých kanonů vz. 5/8 a dělostřelecký oddíl 86 tvořený třemi bateriemi (1. až 3.) motorizovaných 10 cm lehkých houfnic vz. 30. Vzhledem k tomu, že všechny útvary rychlé divize byly ve skupině A, vytvořil se nový dělostřelecký oddíl 82 a dělostřelecký oddíl 86 již po vyhlášení mimořádných opatření 13. 9. 1938. Dělostřelecké oddíly měly v té době ještě snížené počty osob i zbraní.
Pro porovnání dělostřelecký oddíl 85 patřící 4. rychlé divizi měl po 13. 9. 1938 jen dvě baterie každou o dvou dělech (plný počet byl čtyři děla na baterii). Dne 22. 9. 1938 dorazila k oběma bateriím třetí děla. Čtvrtá děla a celá třetí baterie pak dorazily k oddílu 28. 9. 1938, tj. až po vyhlášení mobilizace.
V archivním fondu „Velitelství útvarů za branné pohotovosti státu, velitelství Palacký“ uloženém ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha se dochoval telegram o plánu nasadit na severní Moravě motorizovaný prapor a další jednotky 2. rychlé divize. Z telegramu vyplývá, že na severní Moravě měl být nasazen motorizovaný prapor a jedna baterie pro jeho podporu, číslo praporu ani číslo baterie není uvedeno. V případě zmíněné baterie logicky muselo jít o motorizované houfnice, takže by se jednalo o baterii dělostřeleckého oddílu 86 vyzbrojenou 10 cm lehkými houfnicemi vz. 30. Je velmi nepravděpodobné, že by motorizovaný prapor podporovaly hipomobilní kanony vz. 5/8. S největší pravděpodobností to byla 1. či 2. baterie, protože 3. baterie byla asi postavena až po vyhlášení mobilizace, tj. po 23. 9. 1938.
2342. Dobrý den, mám několik dotazů na armádu ČSR:
1) Co to byla vojenská zemská velitelství
2) Komu byla vojenská zemská velitelství podřízena
3) Zajímalo by mě, jestli se dají vojenská zemská velitelství přirovnat k vojenským okruhům v době ČSSR
4) Jak vypadala organizační struktura hlavního štábu čs. branné moci v roce 1930 (popřípadě v jiném roce, pokud nevíme, jak v roce 1930 vypadala)
5) Jak vypadala organizační struktura vojenského oddělení Kanceláře prezidenta republiky v době první republiky
Za odpovědi předem děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
K Vašim dotazům uvádíme následující odpovědi:
1) Zemská vojenská velitelství (ZVV) velela všem vojenským útvarům a zařízením v oblasti jejich teritoriální působnosti, s výjimkou celoarmádních institucí (např. vojenské školy, vědecké, technické a výzkumné ústavy); v případě války se na jejich základě vytvářela velitelství armád;
2) ZVV prostřednictvím svých velitelů podléhala ministrovi národní obrany;
3) ZVV lze přirovnat k vojenským okruhům;
4) Hlavní štáb měl v roce 1930 následující složení:
– náčelník, I. a II. zástupce, 1. oddělení (organizační), 2. oddělení (zpravodajské), 3. oddělení (operační), 4. oddělení (etapní), 5. oddělení (školské a výcvikové) a Generální sekretariát Meziministerského sboru pro věci národní obrany;
5) VKPR se skládala z přednosty a specializovaných referátů (skupin), jejichž počet (tři až sedm) a zaměření se podle potřeby měnilo. Přednostovi VKPR podléhal velitel Hradu a Hradní stráž.
2341. Dobrý den, v archivu Horšovský Týn jsem narazil na knihy z meziválečného období s názvem „Přihlašovací kniha neaktivního mužstva vojska a loďstva válečného“ a postupně tři záznamy mého pradědy, ročník 1891. Záznam je z 9/1920, 4/1930 a 11/1938. Vždy je zde uvedeno kde se hlásil, assentní ročník atd, viz jeden příklad v příloze. Jak mám prosím číst tyto záznamy, co reálně mohlo znamenat pro mého pradědu? Děkuji a přeji hezký den. (odpovídá Pavel Šrámek)
Podle právních předpisů provádějících branný zákon v meziválečném Československu měli příslušníci mužstva mimo činnou službu (v záloze a na trvalé dovolené) povinnost se nejdéle do 8 dnů po propuštění z presenční (činné) služby, po skončení vojenského výcviku nebo cvičení ve zbrani přihlásit u obecního (městského) úřadu v místě svého pobytu. Na stejném místě museli oznámit do 8 dnů svůj odchod na jiné místo pobytu, přičemž svůj příchod do nového místa pobytu byli povinni hlásit do 8 dnů u obecního (městského) úřadu v novém místě pobytu. Všechna hlášení o příchodu, pobytu nebo odchodu měla být učiněna ústně, pouze v případě, že to nebylo možné, se připouštělo učinit hlášení písemně.
Vámi uvedená kniha vedená místním obecním úřadem zachycuje příchod a odchod příslušníků mužstva československé armády do Klenčí pod Čerchovem a z něj. Tři zmíněné záznamy dokládají, že Váš pradědeček pobýval v září 1920, v dubnu 1930 a v listopadu 1938 v Klenčí pod Čerchovem a uvádí také, na jakém čísle popisném. Lze z nich vyčíst, u jakého vojenského útvaru sloužil a jakou měl hodnost. Z vašeho konkrétního případu vyplývá, že váš pradědeček již po odchodu z vojenské služby navštívil celkem třikrát Klenčí. S armádou to nesouviselo, takže mohl přijet za příbuznými, přáteli nebo třeba jen na výlet.
Pokud je mi známo, tato evidence se týkala pohybu osob, které byly v daném okamžiku mimo armádu, proto v názvu je „neaktivní“. Tedy nejčastěji šlo o muže, kteří v minulosti absolvovali vojenskou službu, nyní ale neměli s armádou nic společného. Obce měly i evidenci pro příslušníky armády, kteří se v obci ubytovali například při manévrech nebo za mobilizace, ale to bylo něco jiného, jiná evidence.