2440. Nevíte, jestli se dá někde dohledat nějaký podrobnější popis cvičení na linii LO u Ješína 30. 8. – 4. 9. 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
O uvedeném cvičení se zmiňuje publikace „Československé opevnění 1935-1938“ z roku 1998, kde se na straně 11 uvádí:
„Pro ověření taktiky boje v lehkém opevnění proběhlo ve dnech 30. srpna až 4. září 1938 zvláštní cvičení vojsk na tzv. Pražské čáře. Po čtyři dny a noci se jeden prapor pěšího pluku 5 bránil v plně vybavených pevnůstkách mezi obcemi Ješín a Dolín častým útokům dvou cyklistických praporů podporovaných praporem tanků. Na obou stranách bylo nasazeno i dělostřelectvo, ženijní jednotky a pozorovací letouny.
Houževnatě se bránící opevněné pásmo kladlo značný odpor, útočící pěchota byla decimována značkovou palbou a ani ojedinělé vyřazení pevnůstek z boje zdaleka neznamenalo zhroucení obrany. Zadýmování bojiště bylo výhodnější pro obránce, zejména útočící tanky ztrácely orientaci a stávaly se oběťmi palby polních kanonů proti útočné vozbě. Při proniknutí útočníka k linii se osvědčilo postřelování pevnůstek tříštivými granáty vlastním dělostřelectvem.“
Cvičení zmiňuje také kronika obce Dolín z roku 1938, kde se píše:
„Dne 1. a 2. září konány v okolí Slaný, Dolín, Blahotice, Vítov a Ješín vojenská cvičení a zvláště zkoušeny nápory na kryty tankovými útoky. Od státní silnice k Dolínu, Blahoticům a Vítovu prováděny nálety plynovými útoky. … Celé území na rovině od státní silnice k Dolínu a dále bylo úplně zamlženo plynovou clonou a slzotvornými plyny, takže nebylo úplně viděti. V noci osvětlována celá krajina rakety a při postupu vojska ke krytům bylo slyšeti po celou noc silnou palbu z kulometů a děl. Při tomto cvičení, které trvalo několik dní, byli na této přední obranné linii vyzkoušeny nejnovější zbraně.“
2439. Je známo, komu podléhaly prapory SOS Žilina, Liptovský Mikuláš a Spišská Nová Ves za mobilizace v září 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Prapory Stráže obrany státu začaly podléhat vojenskému velení vyhlášením ostrahy hranic, tj. 22. 9. 1938. V českých zemích se vrátily do kompetence ministerstva vnitra již 4. 10. 1938, na Slovensku a Podkarpatské Rusi k tomu došlo až 15. 11. 1938. V této době byly podřízeny velitelstvím sborů, po vyhlášení mobilizace sborových velitelstvím zajišťujícím hranice, tj. hraničním pásmům a vybraným sborům.
V případě vámi uvedených praporů Stráže obrany státu jde o prapory působící na severu Slovenska na hranici s Polskem. Zde se s vojenským zajištěním hranic původně nepočítalo, koncem září 1938 dostala za úkol bránit část tohoto úseku 16. divize podřízená přímo Hlavnímu velitelství. Protože prapory Žilina a Liptovský Mikuláš jsou uvedeny v rozkaze velitelství 16. divize z 26. 9. 1938, lze předpokládat, že oba prapory uvedenému velitelství podléhaly. Pokud jde o prapor Spišská Nová Ves, údaje o jeho podřízení nemáme.
2438. Nemáte informace, zda čs. předválečná armáda používala nějaké šifrovací stroje, jako třeba německá armáda Enigmu? A pokud používala, jakého typu? (odpovídá Pavel Šrámek)
Československá předválečná armáda používala šifrovací stroje vlastní konstrukce. Bližší údaje nemáme, web crypto-world.info uvádí na http://crypto-world.info/casop9/crypto78_07.pdf následující:
„Šifrovací stroj ŠTOLBA představoval svou konstrukcí zcela ojedinělé řešení mechanického šifrátoru s vlastní tvorbou hesla. Princip šifrování textu byl sice analogický způsobu šifrování u německého šifrovacího stroje Enigma, ale přenos „signálu“ z klávesnice přes šifrová kola až po tiskový mechanismus byl řešen zcela specifickým způsobem pneumatickým převodem. Šifrátor byl navržen pravděpodobně okolo roku 1930 výborným odborníkem na mechanické konstrukce plk. Ing. Štolbou. Vývoj i výroba zařízení byla utajována, avšak stroj byl údajně patentově chráněn. Vyrobeno bylo asi 50 až 55 kusů, které byly pravděpodobně používány na ministerstvech a u vedení Československé armády. Jeden šifrátor byl údajně přidělen k osobnímu používání prezidentu Edvardu Benešovi.“
K tomu dodáváme, že zmíněný Josef Štolba sloužil v československé předválečné armádě jako Josef Sieber a k jeho přejmenování došlo až v roce 1948, takže šifrovací stroj mohl být označován jako Štolba až po roce 1948.
Československá předválečná armáda dále používala šifrovací stroj Enigma. Jednalo se o typ „K“ se čtyřmi kotouči, bez přední rozvodné desky (viz https://www.cryptomuseum.com/crypto/enigma/k/). Je doloženo, že po jednom stroji Enigma dostaly v červnu 1938 letecký pluk 5 a letecká brigáda. Počítalo se s nimi k šifrování komunikace v rámci letecké radioelektrické sítě, takže je možné, že tyto šifrovací stroje dostaly i další letecké pluky.
2437. Dobrý den, je známo, jaké bylo tabulkové složení smíšeného přezvědného oddílu pěších divizi za mobilizace v září 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Smíšený přezvědný oddíl se skládal z velitelství, jezdecké eskadrony, cyklistické roty a čety lehkých tanků. Podle tabulkových válečných počtů mělo mít velitelství 48 mužů, jezdecká eskadrona 140 mužů, cyklistická rota 217 mužů a četa lehkých tanků 28 mužů. Celkem tedy oddíl tabulkově čítal 433 mužů.
Tabulkové válečné počty zbraní a dopravních prostředků neznáme, ale jednalo se mimo jiné o 6 těžkých kulometů, 13 lehkých kulometů, 3 lehké tanky a 8 motocyklů.
2436. Nevíte něco o dislokaci 4. rychlé divize v květnu 1938 za tzv. částečné mobilizace? Údajně se měla nacházet na Jihlavsku. (odpovídá Pavel Šrámek)
4. rychlá divize se po vyhlášení mimořádných vojenských opatření shromáždila 21. 5. 1938 v prostoru Polná – Jihlava – Krasoňov – Květnov. Velitelství rychlé divize bylo spolu s velitelstvími jezdecké brigády a motorizované brigády v Jihlavě, velitelství dalších útvarů byla umístěna takto:
| Dragounský pluk 4 | Plandry |
| Dragounský pluk 8 | Ždírec |
| Cyklistický prapor 1 | Hybrálec |
| Dělostřelecký oddíl 81 | Dobronín |
| Hraničářský prapor 4 | Větrný Jeníkov |
| Prapor tanků 7 | Střítež |
| Prapor tanků 8 | Smrčná |
| Dělostřelecký oddíl 85 | Úsobí |
| Motorizovaný přezvědný oddíl | Heroltice |
| Telegrafní rota | Bedřichov |
| Rota VKPL 84 | Horní Kosov |
| Kanonová rota 89 | Polná |
| Kanonová rota 90 | Jihlava |
| Ženijní rota 87 | Staré Hory |
Dne 23. 5. se 4. rychlá divize přemístila do prostoru Košetice – Červená Řečice s velitelstvím divize a obou brigád v Košeticích. O čtyři dny později se divize přemístila do prostoru Kamenice nad Lipou – Počátky s velitelstvím divize a obou brigád v Kamenici nad Lipou.
Koncem května 1938 se 4. rychlá divize rozmístila v prostoru Třešť, kde zůstala až do skončení mimořádných vojenských opatření a návratu do mírových posádek 8. 6. 1938. Velitelství rychlé divize bylo spolu s velitelstvími jezdecké brigády a motorizované brigády v Třešti, velitelství dalších útvarů byla umístěna takto:
| Dragounský pluk 4 | Mrákotín |
| Dragounský pluk 8 | Dorota |
| Cyklistický prapor 1 | Telč |
| Dělostřelecký oddíl 81 | Mysliboř |
| Hraničářský prapor 4 | Pavlov |
| Prapor tanků 7 | Čenkov |
| Prapor tanků 8 | Hodice |
| Dělostřelecký oddíl 85 | Doupě |
| Motorizovaný přezvědný oddíl | nezjištěno |
| Telegrafní rota | Třešť |
| Rota VKPL 84 | Třešť |
| Kanonová rota 89 | Třešť |
| Kanonová rota 90 | nezjištěno |
| Ženijní rota 87 | nezjištěno |
2435. Dobrý den.
1.) Zajímá mě historie Pěšího pluku 24 čs. předválečné armády, zvláště jeho IV. praporu (datum založení, důvod založení, když pěší pluky byly standardně o třech pěších praporech). Případně jednotky, které vytvářel za mobilizace v září 1938.
2.) Které pěší pluky čs. předválečné armády stavěly motorizované roty KPÚV. Měly tyto pěší pluky ve své mírové sestavě vždy IV. prapor? (odpovídá Pavel Šrámek)
Ad 1)
Pěší pluk 24 se vytvořil v říjnu 1920 sloučením (unifikací) domácího pěšího pluku 99 a domácího střeleckého pluku 24 (tj. původního zeměbraneckého pěšího pluku 24). Přívlastkem „domácí“ se měly odlišit útvary s historickou návazností na území Československa od legionářských pluků, vzniklých na zahraničních bojištích. Velitelství pluku i s podřízenými jednotkami bylo dislokováno ve Znojmě. V květnu 1934 se náhradní prapor přesunul do Jihlavy. V únoru 1937 dodatečně vznikl IV. prapor umístěný v Jemnici. Od počátku června 1938 se zmíněný prapor stal součástí nově vytvořené Skupiny 2, která v předcházejícím měsíci doplnila obrannou sestavy čs. armády na jižní Moravě a převzala do své podřízenosti část útvarů „brněnské“ 6. divize (pěší pluk 31 /o dvou pěších praporech/, hraničářský prapor 3) a „pražské“ 1. divize (pěší pluk 38 /o dvou pěších praporech/, dělostřelecký pluk 1 /o dvou dělostřeleckých oddílech/). Po přijetí mnichovského diktátu a vynuceném odstoupení části pohraničí Skupina 2 na sklonku listopadu 1938 zanikla a IV. prapor se vrátil k „mateřskému“ pěšímu pluku 24, který náležel do sestavy 6. divize. Při demobilizaci se vzhledem k okupaci Znojma německou armádou jednotky pěšího pluku 24 do původní posádky již nevrátily. Velitelství pluku s pomocnou rotu, technickou rotou a I. praporem bylo umístěno v Moravských Budějovicích, II. prapor s rotou doprovodných zbraní se usadil v Jaroměřicích a III. prapor byl ubytován v Jihlavě. Do své původní posádky se vrátil pouze IV. prapor. Po nacistické okupaci pěší pluk 24 zanikl na sklonku července 1939, přičemž všichni vojáci prezenční služby byli propuštěni již v průběhu měsíce března.
Za mobilizace v září 1938 pluk vytvořil v rámci skupiny „A“ pěší pluk 24 (4 pěší prapory), v rámci skupiny „B“ pěší pluk 74 (3 pěší prapory), pracovní roty 59, 60, 102, 103, velitelství etapního okrsku 10, 11, 12, shromaždiště zajatců 72 a pochodové prapory I/24, II/24. V rámci skupiny „C“ pak vytvořil náhradní prapor pluku a železniční strážní oddíl 31.
Ad 2)
IV. prapory (kanonové) se vytvořily k 1. 10. 1937, přičemž se jednalo o IV/6. prapor Olomouc (o třech kanonových rotách), IV/7. prapor Hlohovec (o třech kanonových rotách) a IV/29. prapor Tábor (o čtyřech kanonových rotách). Z dislokace praporů je zřejmé, že vznikly po jednom pro obvod Zemských vojenských velitelství Praha, Brno a Bratislava. V obvodu Zemského vojenského velitelství Košice se vytvořily v lednu 1938 dvě samostatné kanonové roty, u pěšího pluku 16 v Sabinově a u pěšího pluku 32 v Košicích.
Předpokládalo se, že uvedené kanonové prapory a roty postaví v případě mobilizace v období od 15. 2. 1939 celkem 36 motorizovaných kanonových rot. U pěších pluků 6 a 7 mělo vzniknout vždy 9 kanonových rot, u pěších pluků 16 a 32 vždy 3 kanonové roty a u pěšího pluku 29 pak 12 kanonových rot.
Za mobilizace v září 1938 postavily motorizované kanonové roty pěší pluk 6 (rota 79, rota M) a pěší pluk 29 (rota 77, rota 84). Pěší pluky 7, 16 a 32 tehdy podle všeho nepostavily žádnou motorizovanou kanonovou rotu. Viz též odpověď na dotaz 2434.
2434. Můžete uvést nějaké podrobnosti k samostatným rotám protitankových kanonů za mobilizace v září 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Podle mobilizačních plánů bylo postaveno celkem 15 motorizovaných kanonových rot (každá tvořená 6 kanony proti útočné vozbě taženými za nákladním automobilem):
| Rota | Postavil | Podřízena |
| 47 | hraničářský prapor 4 | předurčena pro HO 32, ale předána 4. rychlé divizi, u které zůstala až do demobilizace |
| 49 | cyklistický prapor 1 | HO 33 |
| 51 | pluk útočné vozby 1 | HO 34 |
| 77 | pěší pluk 29 | předurčena pro HP XI, na přelomu září a října 1938 nasazena u HO 31, počátkem října podřízena III. sboru |
| 78 | pluk útočné vozby 1 | HP XII |
| 79 | pěší pluk 6 | HP XIII |
| 80 | cyklistický prapor 5 | HP XIV |
| 83 | cyklistický prapor 4 | 1. rychlá divize |
| 84 | pěší pluk 29 | předurčena pro 1. rychlou divizi, na přelomu září a října 1938 nasazena u HO 31, počátkem října podřízena III. sboru |
| 85 | cyklistický prapor 2 | předurčena pro 2. rychlou divizi, na přelomu září a října 1938 nasazena u skupiny 2, kolem 4. 10. opět podřízena 2. rychlé divizi, 14. 10. odeslána k VII. sboru |
| 86 | hraničářský prapor 10 | předurčena pro 2. rychlou divizi, na přelomu září a října 1938 nasazena u skupiny 2, kolem 4. 10. opět podřízena 2. rychlé divizi, 14. 10. odeslána k HP XV |
| 87 | cyklistický prapor 3 | 3. rychlá divize |
| 88 | pluk útočné vozby 3 | 3. rychlá divize |
| 89 | instrukční prapor | 4. rychlá divize |
| 90 | pluk útočné vozby 2 | 4. rychlá divize |
Mimo plán byly za mobilizace postaveny ještě dvě motorizované kanonové roty:
1) Rota M bez čísla postavená pěším plukem 6. Na přelomu září a října 1938 byla nasazena u hraniční oblasti 31, počátkem října zřejmě podřízena III. sboru.
2) Rota 56 postavená plukem útočné vozby 1. Byla vytvořena až počátkem října 1938 a nasazena u Skupiny 1.
Další tři motorizované kanonové roty byly organickou součástí tří ženijních praporů, které existovaly již v míru. Po vyhlášení mobilizace byl ženijní prapor 21 nasazen u HO 32, ženijní prapor 22 u skupiny 1 a ženijní prapor 23 u II. sboru.
2433. Můžete napsat nějaké podrobnosti k osobě kapitána Kirinoviče, který byl v roce 1934 unesen do Německa? (odpovídá Pavel Šrámek)
Dezider Kirinovič (rozený Kirinovics /přejmenován v roce 1923/, též Kyrynovič) se narodil 12. 10. 1899 v Bratislavě. Absolvoval čtyři třídy obecné školy a šest tříd gymnázia. Dne 19. 3. 1917 byl jako domobranecký vojín prezentován k domobranecké službě u honvédského pluku č. 13 v Bratislavě. Na frontu v 1. světové válce se zřejmě nedostal a již 29. 10. 1918 se přihlásil do služby v čs. armádě. Působil u Gardy slovenskej svobody v Uherském Hradišti, 8. 1. 1919 byl přidělen k náhradnímu praporu pěšího pluku 72 v Bratislavě, v červenci 1919 k 3. polnímu praporu téhož pluku. Počátkem prosince 1919 byl jmenován dodatečně domobraneckým podporučíkem a 21. 12. 1919 ustanoven pobočníkem velitele 3. polního praporu pěšího pluku 72, který se v rámci unifikace přeměnil na pěší pluk 39. V lednu 1921 se stal subalterním důstojníkem u 9. roty pěšího pluku 39, v srpnu téhož roku byl demobilizován a zařazen do čs. armády jako gážista v záloze. V rámci mobilizace v říjnu 1921 nastoupil do vojenské služby, 1. 1. 1922 byl jmenován poručíkem v záloze.
Dne 1. 3. 1923 se stal důstojníkem čs. armády z povolání a byl přidělen k pěšímu pluku 4 v Hradci Králové, kde nastoupil k 7. polní rotě. Od listopadu 1923 do dubna 1924 absolvoval ekvitační kurz pro důstojníky pěchoty, v roce 1925 se zapojil do vyučování v kurzu předvojenské výchovy, 28. 10. 1925 byl jmenován nadporučíkem. Dne 1. 10. 1927 byl přemístěn od 7. roty pěšího pluku 4 k 5. rotě a ustanoven tělovýchovným náčelníkem II. polního praporu pluku. V září 1928 byl přemístěn k 2. rotě pluku a v červenci 1930 k technické rotě a ustanoven velitelem zákopnické čety, dne 28. 10. 1930 byl povýšen do hodnosti kapitána. Počátkem října 1931 se stal II. plukovním pobočníkem velitele pluku, v červnu 1932 pak velitelem čety u 2. roty pluku. Dnem 20. 1. 1934 byl přidělen na neurčitou dobu hlavnímu štábu, což mohlo znamenat buď zařazení přímo u 2. oddělení (zpravodajského) hlavního štábu, nebo pravděpodobněji u 2. oddělení (zpravodajského) 4. pěší divize Hradec Králové.
Dne 25. 3. 1934 byl přepaden u státní hranice u obce Machovská Lhota nedaleko Police nad Metují a odvlečen do Německa. V Německu byl odsouzen za špionáž, v říjnu 1935 byl vyměněn za dva německé vězně a vrátil se do Československa. V důsledku špatného zacházení a mučení musel být až do konce života hospitalizován v psychiatrické léčebně. Dne 1. 6. 1937 byl oficiálně propuštěn z činné služby a přeložen do výslužby jako jakékoliv vojenské služby neschopen. V této době se již nacházel ve Vojenském ústavu pro choroby nervové a duševní v Trnavě. Zemřel v roce 1978.
2432. Chtěl bych se zeptat, je-li známo, jakou dělostřeleckou výzbrojí a v jakých počtech disponoval dělostřelecký pluk 51 během své dislokace v Jičíně a do kdy byl v Jičíně umístěn. Předem děkuji za reakci. (odpovídá Pavel Minařík)
Dělostřelecký pluk 51 působil v Jičíně jen krátce v letech 1920 až 1923/1927. Vznikl v červenci 1920 z pluku polního dělostřelectva 51 České Budějovice. Dělostřelecký pluk 51 měl velitelství se spojovací četou, náhradní baterii a II. oddíl v Litoměřicích (bez 4. baterie, která se nacházela v Jičíně), zatímco I. oddíl sídlil v Brandýse nad Labem (bez 3. baterie dislokované v Litoměřicích). V říjnu 1920 se do Jičína přestěhovalo velitelství pluku se spojovací četou, náhradní baterie a II. oddíl (bez 6. baterie v Kopidlně). I. oddíl zůstal v Brandýse nad Labem (bez 3. baterie nacházející se ve Staré Boleslavi). Jednotky pluku opustily Jičín převážně v roce 1923. V červenci proběhla redislokace II. oddílu do Kostelce nad Labem a velitelství útvaru se během listopadu přestěhovalo do Brandýsa nad Labem. Jako poslední Jičín opustila náhradní baterii, která byla v dubnu 1927 přemístěna do Kostelce nad Labem.
Pokud jde o vnitřní organizaci a výzbroj útvaru, tak I. oddíl se skládal ze tří baterií lehkých kanonů ráže 8 cm a II. oddíl ze tří baterií lehkých houfnic ráže 10 cm. V Jičíně byly z bojových jednotek dislokovány pouze jedna až dvě baterie II. oddílu, přičemž výzbroj každé z nich představovaly s největší pravděpodobností čtyři 10cm lehké houfnice vz. 14.
2431. Dobrý den, prosím Vás máte bližší info o osobnosti pplk., později gen., Jana Jemelky, nar. 01.09.1895? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Jan Jemelka pocházel z Hodolan u Olomouce, kde absolvoval obecnou a měšťanskou školu. V listopadu 1915 byl bez ohledu skutečnost, že doposud ukončil pouze 3. ročník vyšší státní průmyslové stavební školy v Brně, povolán ke službě v rakousko-uherské armádě a zařazen jako tzv. jednoroční dobrovolník k náhradnímu praporu zeměbraneckému pluku 13 v Olomouci. Po krátkém výcviku následovalo odeslání s pochodovým praporem na ruskou frontu k bojujícímu pluku.
Do ruského zajetí padl v červenci 1916. Krátce před bitvou u Zborova si v červnu 1917 podal v Kyjevě přihlášku do čs. legií v Rusku. Aktivní službu nastoupil v prosinci téhož roku v hodnosti střelce u 2. dělostřelecké brigády 2. čs. střelecké divize v Borispolu. Nejdříve sloužil coby dělostřelec u 5. baterie, následně jako správce kanceláře a hospodář u 4. baterie. V průběhu služby byl postupně povyšován do poddůstojnických hodností (leden 1918 nápředník/svobodník a červenec 1918 mladší ohňostrůjce/desátník). V září 1918 se stal praporčíkem (se zpětnou platností k 22.8.1918). U 2. dělostřelecké brigády absolvoval střelecký výcvik u dělostřelecké důstojnické školy v Ostroluči a praktický kurz dělostřeleckých důstojníků v Krasnojarsku. V lednu 1919 proběhlo přejmenování hodnosti praporčíka na podporučíka. Po vytvoření 3. čs. střelecké divize následovalo v květnu 1919 přemístění k formujícímu se 3. těžkému dělostřeleckému divizionu (oddílu) v Krasnojarsku. Zde působil nejprve jako pobočník velitele, následně ve funkci staršího důstojníka 2. baterie. V říjnu 1919 byl (se zpětnou platností k 1.5.1919) povýšen na poručíka. Z Vladivostoku evakuoval do Kanady se svým mateřským útvarem v červnu 1920. Do vlasti se vrátil počátkem srpna 1920.
Po příjezdu do ČSR byl 3. těžký dělostřelecký divizion v rámci unifikace během října 1920 sloučen s dělostřeleckým plukem 12. Jan Jemelka u útvaru vystřídal řadu nižších velitelských funkcí (velitel skupiny baterií, velitel baterie, I. důstojník baterie, velitel I. oddílu, 1. pobočník velitele pluku). Útvar se nejprve nacházel v různých lokalitách na východním Slovensku (Sečovce, Parchovany, Čáslavce) a teprve červenci 1921 se přesunul do stálé posádky v Užhorodu. V říjnu 1926 byl Jan Jemelka přeložen k velitelství 12. polní dělostřelecké brigády dislokované ve stejné posádce a ustanoven do funkce pobočníka velitele brigády. Během služby byl postupně povyšován, hodnosti kapitána dosáhl v červenci 1921, štábního kapitána v září 1927 a majora v červenci 1929. K mateřskému útvaru se vrátil v září 1930. Následně působil jako velitel III. oddílu, školy pro důstojníky dělostřelectva v záloze a zástupce velitele I. oddílu. Průběžně absolvoval řadu specializovaných krátkodobých škol a kurzů, mezi které patřily např. střelecká škola u Dělostřeleckého učiliště Olomouc (1923), vyšší jezdecký kurz u Učiliště pro jezdectvo Pardubice (1925) a Kurz pro velitele oddílů Praha (1930).
V říjnu 1932 byl přeložen k Vojenské akademii do Hranic, kde se ujal velení školního dělostřeleckého oddílu vojenských akademiků. V červnu 1933 dosáhl hodnosti podplukovníka. Na přelomu let 1936-1937 absolvoval Kurz pro velitele vojskových těles v Praze. Od konce července 1937 byl přidělen do Košic k dělostřeleckému pluku 111 a pověřen velením útvaru. O dva měsíce později se stal řádným velitelem pluku. Na přelomu února a března 1938 absolvoval informační plynový kurz pro velitele vojskových těles pořádaný u Chemického učiliště v Olomouci. Během zářijové mobilizace setrval ve velení dělostřeleckého pluku 111, který se jako útvar podřízený velitelství VI. sboru přesunoval z východního Slovenska do oblasti jihovýchodních Čech. Po přijetí mnichovského diktátu se útvar vrátil na Slovensko a připravoval k obraně před případným útokem maďarské armády. Po nacistické okupaci českých zemí byl pplk. děl. Jemelka dnem 30.6.1939 propuštěn z činné služby.
Následně krátce působil u okresního úřadu v Přerově, ale již od počátku roku 1940 se ocitl ve výslužbě. Během léta 1939 se zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa „Bartoš“ v Hodolanech, která spočívala v podpoře rodin politicky perzekuovaných osob, rozšiřování ilegálního tisku a letáků, obstarávání zbraní a výbušnin pro sabotážní akce. Od září 1944 spolupracoval s odbojovou organizací KSČ na Olomoucku vedenou Jiřím Sosnarem a působil pod krycím jménem Lipovský ve vedení formující se Moravské brigády, jejímž cílem bylo koordinovat činnost partyzánských a odbojových organizací v uvedeném regionu. Definitivní podoba brigády byla kodifikována v dubnu 1945. Po osvobození Olomouce působil jako styčný důstojník a tlumočník u jednotek Rudé armády. Za odbojovou činnost byl v květnu 1946 vyznamenán čs. válečným křížem 1939. Po porážce nacistického Německa opětně nastoupil do činné vojenské služby. Od poloviny června 1945 se stal velitelem dělostřelectva 7. divize sídlící ve stejné posádce. V říjnu byl pověřen velením 7. dělostřelecké brigády v Bučovicích. O rok později následovalo přeložení do Brna a pověření velením nad dělostřelectvem V. sboru (1.10.1947 došlo k jeho přečíslování na IV. sbor). V říjnu 1946 byl se zpětnou platností povýšen na plukovníka (se zpětnou platností k 1.5.1940) a brigádního generála (se zpětnou platností k 1.5.1944). Počátkem ledna 1948 byl zproštěn funkce velitele dělostřelectva IV. sboru. V březnu byl odeslán na tříměsíční zdravotní dovolenou a dnem 1.6.1948 následovalo přeložení do výslužby. Brigádní generál Jan Jemelka zemřel 16.7.1976 v Olomouci. Zajímavé je, že vyšším důstojníkem a později generálem se stal bez ukončeného civilního středoškolského vzdělání a uceleného vojenského vzdělání, které nahradily pouze krátkodobé školy a kurzy.