2500. Máte nějaké informace o čs. systému řízení palby PALCÁT, připravovaném pro licenčně vyráběný tank T-72? (odpovídá Pavel Minařík)
Systém řízení palby PALCÁT byl vyvíjen ve Výzkumném ústavu 060 od roku 1988 pro tanky T-72S, jejichž licenční výroba se v Československu předpokládala od počátku 90. let. Do projektu bylo kromě ČSSR zapojeno i Polsko a NDR, přičemž vývojové práce koordinoval Sovětský svaz. Systém měl umožňovat mířenou střelbu ve dne na vzdálenost až 4000 m při pravděpodobnosti zásahu minimálně 80 %. Střelba v noci by s jeho využitím mohla být vedena minimálně na 1500 m. Doba potřebná k zahájení palby neměla překročit 10 až 20 sekund. Výroba systému se plánovala u n. p. TESLA Liptovský Hrádek v rozsahu cca 1600 souprav. Mimo jiné bylo zapotřebí vyřešit i zástavbu systému do uvedeného typu tanku. Vzhledem ke zrušení záměru na jeho licenční výrobu v Československu a současně s přihlédnutím k existenci systémů řízení palby 1A40 a 1A45 v SSSR se od dokončení vývoje systému PALCÁT v roce 1989 upustilo.
2499. Mohl bych se zeptat, jakou technikou a jakým jejím počtem disponoval útvar VÚ CO Varnsdorf 1859? Ještě jednou Vám děkuji za zaslané odpovědi. Tato část historie je zanedbaná. Bez Vaší pomoci bychom toho moc nevěděli. (odpovídá Pavel Minařík)
Historii útvarů civilní obrany (ochrany) najdete na našich stránkách v rubrice „Čs. armáda – Poválečná – Představujeme útvary AČR – Síly územní obrany – Záchranné a výcvikové základny“ https://armada.vojenstvi.cz/povalecna/predstavujeme-utvary-acr/sily-uzemni-obrany/zachranne-a-vycvikove-zakladny.htm .
Zmíněný 4. pluk civilní obrany (VÚ 1859 Varnsdorf) převzala armáda od federálního ministerstva vnitra v únoru 1976 a od října téhož roku útvar podléhal velitelství Západního vojenského okruhu. Společně s útvary v Bučovicích a Žilině se jednalo o rámcový útvar, který se početně vyrovnal motostřeleckému praporu na snížených počtech dislokovanému na tehdejších hranicích se SRN. Fakticky šlo o pluk v rotní struktuře. Kromě zabezpečovacích jednotek byl tvořen ženijní rotou, rotou chemické ochrany a rotou předlékařské péče, z nichž by se po přechodu na válečný stav staly prapory, doplněné nově vytvořenou požární rotou. V souhrnu mělo u útvaru sloužit cca 250 vojáků, které by v případě mobilizace posílila tisícovka záložníků.
Po doplnění technikou z armádních skladů a národního hospodářství by ženijní prapor měl k dispozici širokou škálu techniky, zahrnující mimo jiné pásové buldozery, lžícová rypadla, automobilní jeřáby, pojízdné zemní vrtáky, svařovací agregáty, čerpadla a úpravny vody, osvětlovací soupravy, včetně různých druhů elektrocentrál. Pro přepravu ženijních průzkumných družstev mohl využívat nevyzbrojené obrněné transportéry OT-64. Prapor chemické ochrany byl schopen realizovat chemický a radiační průzkum, odmořování terénu a speciální očistu bojové techniky, osob a výstroje. K tomu měl disponovat především prostředky k detekci chemických otravných látek a intenzity radiačního zamoření, chemickými rozstřikovacími automobily, odmořovacími automobily, postřikovacími rámy, koupacími soupravami a mobilními dezinfektory. Úkol praporu předlékařské pomoci spočíval ve vyhledávání a sběru raněných, s jejich následným transportem do týlových zdravotnických zařízení. Ke sběru raněných by využíval automobily PV3S a k jejich odsunu upravené autobusy. Požární rota měla disponovat hasičskými automobily CAS-32. V souhrnu se u útvaru předpokládalo zařazení cca 300 kusů kolové či pásové techniky. Počátkem listopadu 1993 se útvar transformoval na 11. vojenský záchranný pluk CO. Během následného kolotoče reorganizací se útvar v roce 1994 přestěhoval do posádky Rakovník, kde svoji činnost ukončil v roce 2013.
2498. Dobrý den. Chci poprosit, pokud je to možné, o informaci o vojenských cvičení na VVP Hradiště nebo mě dobře známý Doupov. Zúčastnil jsem se tam několika cvičení se svým vyprošťovacím strojem VPV z útvaru 8522 Cheb. Zajímalo by mně, kolik takové cvičení průměrně stálo, většinou se jednalo o 14 dní, když nepočítám velké cvičení Družba začátkem roku 1989, kde jsme trávili měsíce. Popřípadě jakékoli informace o tomto cvičení (počty vojáků, techniky atd.) Moc děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vojenský výcvikový prostor Hradiště vznikl na jaře 1953, přičemž se jednalo o nejmladší a zároveň největší VVP na území Československa. Mezi ostatními VVP získal primát rozlohou 33.160 ha, ve spojitosti s délkou 22 a šířkou 21 km, což umožňovalo pořádání divizních taktických cvičení s bojovou střelbou. Pro výcvik byla využívána plocha cca 18 tisíc ha, zatímco ostatní prostory sloužily pro ubytování vojsk, parkování techniky a jako bezpečnostní zóny při ostrých střelbách. VVP Hradiště mohl pomyslně konkurovat pouze VVP Libavá s rozlohou 32.700 ha a rozměry 23×15 km, sloužící ovšem „pouze“ k provádění plukovních cvičení.
Na území VVP Hradiště postupně vznikla široká škála výcvikových zařízení, umožňujících jak vševojskový výcvik, tak odbornou přípravu speciálních druhů vojsk, včetně taktického letectva. Nefrekventovanějším se stala součinnostní střelnice Žďár, na které se během ledna–února a června–července, kdy vrcholilo zimní nebo letní výcvikové období, odehrávalo 180 taktických cvičení čet, 70 taktických cvičení rot a 25 taktických cvičení praporů, prováděných vždy s bojovými střelbami. Prostorem střelnice projelo v uvedených dvouměsíčních cyklech více než 5000 bojových vozidel. Jednalo se o nejvytíženější výcvikové zařízení v rámci celé ČSLA. Ve VVP Hradiště byly dále k dispozici: tanková střelnice Mětikalov (pro střelby tanků T-54/55/72 plnou ráží), tanková průpravná střelnice Březina (pro střelby vloženou hlavní z tanků a střelby ze zbraní BVP-1/2), součinnostní střelnice Martinov (pro taktická cvičení vševojskových čet), dělostřelecká střelnice Martinov (zápočtové a školní střelby dělostřelectva), letecká střelnice Dvoračky (střelby letectva z kanonů a neřízenými raketami na pozemní cíle), pěchotní střelnice Plešivec (pro střelby z ručních zbraní a lafetovaných zbraní OT), cvičiště řízení bojových vozidel Tureč (pro jízdy tanků, BVP, OT), ženijní cvičiště Brodce (pro výcvik s ženijní technikou, trhavinami a ostrými minami) a střední chemické cvičiště Činov (pro výcvik s cvičnými otravnými a radioaktivními látkami). Ubytovací zařízení, zejména tábořiště Sedlec-Tureč, umožňovala současný pobyt až 2800 vojáků. V ojedinělých případech se VVP používalo pro bojové střelby útvarů vševojskových divizí vyzbrojených taktickými raketovými komplety LUNA, kdy odpálení raket proběhlo z palebných stanovišť mimo výcvikový prostor, zatímco dopadová plocha Kameniště se nacházela uvnitř VVP. Během let 1971–1980 bylo na údržbu a zdokonalování výcvikových i týlových zařízení VVP Hradiště investováno téměř 100 mil. Kčs. Obsluhu a údržbu výcvikových zařízení zabezpečovaly cca dvě stovky vojáků. Ve VVP Hradiště cvičily zejména svazky a útvary 1. armády, především 20. a 19. motostřelecké divize, společně s 1. tankovou divizí. I přes intenzivní využívání některých výcvikových zařízení byla celková kapacita VVP Hradiště čerpána vojsky jen z poloviny. Naopak nejvyšší intenzity bylo dosahováno ve VVP Boletice a Dědice (cca 90 %), následně VVP Lešť a Mimoň (cca 75 %).
Časté přesuny tankové techniky od cvičících útvarů do/z VVP, vedoucí nejenom k jejímu opotřebení a čerpání přiděleného limitu PHM, ale i k opotřebení vojenské železniční vlečky Podbořany a komunikací VVP, mělo od podzimu 1983 omezit zřízení 311. samostatného výcvikového tankového praporu (VÚ 7233 Hradiště-Tureč, v letech 1981-1983 12. samostatný tankový výcvikový prapor Hradiště 12. tankového pluku Podbořany). Útvar byl tvořen dvěma výcvikovými tankovými rotami, společně s rotou ošetřování a oprav techniky. U praporu sloužila stovka vojáků, zejména řidičů pro tři desítky výcvikových tanků T-54/55AM (od 2. poloviny 80. let převážně verze AM1 se systémem řízení palby KLADIVO) a vyprošťovací tank VT-55A.
Je nanejvýš pravděpodobné, že dlouhodobé odvelení Vámi řízeného vyprošťovacího pásového vozidla VPV od 65. motostřeleckého pluku (VÚ 8522 Cheb) během různých cvičení doplňovalo možnosti při vyprošťování uvázlé obrněné techniky (BVP/OT), kdy nebylo efektivní používat VT-55A.
Vámi zmiňované cvičení DRUŽBA náleželo do série spojeneckých cvičení ČSLA a Střední skupiny sovětských vojsk pořádaných od roku 1970, do kterých se příležitostně zapojovaly armády členských států Varšavské smlouvy sousedících s Československem.
Armádní operačně-taktické cvičení v terénu s částečným vyvedením vojsk DRUŽBA-89 proběhlo ve dnech 1.-15.2.1989 ve VVP Libavá. Za ČSLA se na něm podílely zejména velitelství 9. tankové divize (Tábor) se 14. tankovým plukem (Písek), ženijní prapor 51. ženijní brigády (Litoměřice), 52. letka velení a průzkumu (Bechyně), po jedné letce od 28. stíhacího bombardovacího leteckého pluku (Čáslav, 8 ks MiG-23BN) a 11. vrtulníkového pluku (Plzeň-Bory, 8 ks Mi-24V, 4 ks Mi-17), společně s rojem 47. průzkumného leteckého pluku (Hradec Králové, 4 ks MiG-21R). Cvičení řídil velitel Střední skupiny vojsk. Na cvičení byli pozváni vojenští pozorovatelé signatářských zemí závěrečného dokumentu o opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti, přijatého ve Stockholmu 18.9.1986 na závěr mezinárodní konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Oznamovala se cvičení s účastí od 13 000 vojáků a pozorovatelé byli zváni na cvičení s účastí od 17 000 vojáků.
Počátkem roku 1989 se ve VVP Hradiště odehrálo ukázkové taktické cvičení 10. motostřeleckého pluku Janovice (24.-27.1.), divizní taktické cvičení 19. motostřelecké divize Plzeň a velitelsko-štábní cvičení s částečným vyvedením vojsk 1. tankové divize Slaný, v posledních dvou případech pod společným názvem OHŘE-89 (27.2.-3.3.). Pro jednotky Střední skupiny vojsk bylo VVP vyhrazeno od 27.3.-7.4.1989. Další taktická cvičení divizí ČSLA následovala až v červnu 1989.
Poslední cvičení ze série DRUŽBA-90 proběhlo ve dnech 1.–4.3.1990. Uskutečnilo se v prostoru Karlovy Vary – Most – Kralupy – Plzeň formou armádního operačně taktického velitelsko-štábního cvičení s částečným vyvedením vojsk za účasti šesti tisíc příslušníků čs. armády a tisícovky vojáků sovětské armády.
Finanční náklady na provedení jednotlivých cvičení nebyly vyčíslovány.
2497. Mám dotaz ohledně posádkového komplexu Slaný. Byl zde dislokován celý PASUV, cca 30 vozidel. Z toho cca polovina spadala pod spojovací prapor a druhá polovina zřejmě pod velitelskou dělostřeleckou baterií. (odpovídá Pavel Minařík)
Polní automatizovaný systém velení vojskům taktického stupně PASUV-TS (komplet 9S743) byl vyvinut v Sovětském svazu, nicméně na výrobě jednotlivých komponentů (vozidel či technických zařízení) se podílely i další členské země Varšavské smlouvy. Na podvozku obrněného transportéru MT-LBu produkovalo Bulharsko speciální vozidla MP-21/24 a Polsko vozidla MP-22/23/25, která byla zařazena převážně na divizním stupni velení. V případě Československa se jednalo o velitelsko-štábní vozidla MP-31 na bázi BVP-1, předurčená pro vševojskové útvary a vyráběná v ZTS Detva. Sovětský svaz dodával elektronický výpočetní komplet EVK (objekt 9V514) a veškeré programové vybavení.
Pro potřeby čs. armády byl PASUV-TS objednán v březnu 1985 s úhrnnou hodnotou technického vybavení 29,1 mil. rublů. Postupné dodání jednotlivých komponentů v pořadí čtvrtého vyrobeného systému proběhlo od listopadu 1985 do března 1986. Jednotlivé součásti systému se soustřeďovaly u Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně, kde zároveň probíhala teoretická příprava velitelů, štábů, osádek vozidel a dílenských specialistů. Nově dodaná technika byla garážována na taktickém průpravném cvičišti Malhostovice. Na odborné přípravě specialistů se rovněž podílelo Vojenské učiliště Podjavorinských partyzánů v Novém Městě nad Váhem. Technickou kompletaci systému (tzv. stykovku) provedli sovětští specialisté a zástupci výrobců techniky v Brně během května 1986. Následně byl komplet předán 1. tankové divizi „k plnému osvojení“ a počátkem následujícího měsíce přepraven ze stanice Kuřim do posádky Slaný.
Pro přípravu obsluh na provoz a údržbu technických prostředků uvedeného systému nejprve vznikl tzv. organizační základ pro PASUV, začleněný do složení 2. spojovacího praporu (VÚ 7345 Slaný), ke kterému byli dočasně odveleni vybraní vojáci z povolání i základní služby. Dnem 31.10.1987 došlo ke zrušení zmíněného „organizačního základu“ a v rámci předurčených útvarů 1. tankové divize vznikly jednotky vybavené technickými prostředky systému PASUV.
V souhrnu se jednalo o 26 vozidel, která byla typově rozdělena na velitelsko-štábní vozidla ve variantách MP-21/22/23/24/25 (všechna na prodlouženém podvozku obrněného transportéru MT-LBu) a MP-31 (modifikace bojového vozidla pěchoty BVP-1), doplněná speciálními vozidly EVK (tzv. elektronický výpočetní komplet, označovaný rovněž jako BETA-3M a využívající transportér MT-LBu).
Nejvíce technických prostředků systému se nacházelo u zmíněného 2. spojovacího praporu (VÚ 7345 Slaný). V souhrnu se jednalo o pět vozidel MP-21, doplněných jedním vozidlem MP-23 a výpočetní pracoviště EVK zabezpečující výpočty v rámci vševojskového podsystému. Tři vozidla MP-21M byla předurčena pro velitele divize, jeho zástupce a náčelníka štábu. Další vozidlo ve variantě MP-21M2 sloužilo pro náčelníka chemické služby a v modifikaci MP-21M3 pro zpravodajského náčelníka. Varianta MP-23 byla určena pro náčelníka skupiny bojového velení letectva 1. tankové divize, která by se vytvářela při přechodu na válečné počty. Většina velitelsko-štábních vozidel se společně s pracovištěm EVK nacházela u spojovací roty velitelského stanoviště (spojr VS), pouze jedno vozidlo MP-21 (pro zástupce velitele divize) společně s vozidlem MP-23 bylo přiděleno spojovací rotě předsunutého velitelského stanoviště (spojr PVS).
Další velitelsko-štábní vozidla byla zařazena bezprostředně ve velitelství 1. tankové divize (VÚ 3858 Slaný). V podřízenosti náčelníka protivzdušné obrany totiž působila divizní četa radiolokačního průzkumu a velení, u které se nacházelo vozidlo MP-22 předurčené pro náčelníka PVO divize a vozidlo MP-25 sloužící pro sběr radiolokačních informací.
Do vybavení 1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu (VÚ 4265 Slaný) byla zařazena dvě vozidla MP-24, která se nacházela u radiové čety. V jednom případě se jednalo o verzi M sloužící jako pracoviště náčelníka RVD divize, v dalším o verzi M1 pro náčelníka štábu RVD divize. U velitelství baterie je doplňovalo výpočetní pracoviště EVK provádějící výpočty pro podsystém RVD systému PASUV.
Další prvky zmíněného podsystému se nacházely u 1. dělostřeleckého pluku (VÚ 1032 Terezín). Složení plukovní baterie velení a dělostřeleckého průzkumu totiž doplnila dvě vozidla MP-24 zařazená u spojovací čety. Pro velitele pluku bylo určeno vozidlo v modifikaci M2 a pro náčelníka štábu v modifikaci M1.
Součásti vševojskového podsystému i podsystému RVD se dále nacházely u tankových pluků a motostřeleckého pluku (1. tankový pluk Strašice VÚ 5729, 2. tankový pluk Rakovník VÚ 1035, 21. tankový pluk Žatec VÚ 6363, 3. motostřelecký pluk Louny VÚ 1051). Vybavení spojovací roty zmíněných pluků doplnila dvě vozidla MP-31, určená pro velitele útvaru a jeho náčelníka štábu. Dále bylo v družstvu velení náčelníka dělostřelectva motostřeleckého a tankových pluků zařazeno jedno vozidlo MP-24M2.
Ačkoliv 1. tanková divize disponovala technickými prostředky (hardware) systému PASUV již od června 1986, sovětští specialisté dokončili instalaci jejich programového vybavení (software) až v květnu 1987. I když předurčení funkcionáři a odborný technický personál 1. tankové divize prošel předcházející specializovanou přípravou na brněnské akademii, krátkost přidělení funkční techniky u útvarů měla za následek nedůsledný výcvik, což se projevilo během zkušebního velitelsko-štábního cvičení, které proběhlo na přelomu června a července 1987. Řada funkcionářů nezvládla nový způsob velení za využití výpočetní techniky a moderních spojovacích prostředků, během cvičení opouštěla přidělená vozidla, případně je vůbec nevyužila, přičemž se vracela ke dřívějším formám řízení bojové činnosti, včetně svolávání podřízených na velitelské stanoviště. Problémem se ukázala rovněž formulace stručných „datových“ zpráv v odborné technické ruštině pro spojovací a výpočetní terminály systému. I to byl jeden z důvodů, proč u útvarů „dočasně“ zůstala spojovací technika (R3AT, R4AT, PU-12), která měla být původně po dodání prostředků systému PASUV předána jiným útvarům. Nedostatečné výsledky cvičení vedly k rozhodnutí využívat spojovací techniku systému PASUV od 1.11.1987 pouze v neautomatizovaném režimu jako tzv. zdvojení stávající spojovací techniky k zabezpečení stálé bojové pohotovosti /především radiostanice R-111 (VKV), R-134 (KV), R-173 (VKV) a R-415D (rádioreleová RDST), společně se zařízeními zvláštního armádního spojení pro utajovaný přenos rádiových telefonních hovorů T-219M a zařízením přenosu dat T-244/. Lepších výsledků při obsluze a využití systému bylo dosaženo až při dalším velitelsko-štábním cvičení na přelomu srpna a září 1988. Následně byl plně funkční systém PASUV u 1. tankové divize zařazen do stálé bojové pohotovosti dnem 1.11.1988.
Po rozpadu Varšavské smlouvy byly jednotky i technické prostředky PASUV, zařazené u velitelství a útvarů 1. tankové divize, zrušeny na sklonku října 1991. Je možné, že v následujícím období došlo k soustředění nadbytečných a již nevyužitelných velitelsko-štábních vozidel a výpočetních pracovišť v posádce Slaný až do rozhodnutí o jejich dalším osudu.
2496. Dobry den prajem, sluzil som v rokoch 1978-79 ako absolvent lekarskej fakulty v Kosiciach na posadke Zelena hora ako lekar. Velmi by ma zaujimaly osudy tejto posadky a najme velitela Flidra, ktoreho som osetroval. Za odpoved dakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Nepomuk byly v letech 1945 až 1992 dislokovány následující útvary čs. armády:
– náhradní baterie děl. oddílu 260 10.1949 – 04.1951 Nepomuk VÚ 8679
– 1. technický prapor 10.1951 – 09.1957 Nepomuk VÚ 7370
– 8. technický pluk (velitelství) 10.1957 – 08.1958 Nepomuk VÚ 7370
– 2. technická skupina (velitelství) 03.1954 – 08.1958 Dvůr Šternberk VÚ 9656
– 2. raketometný oddíl 08.1958 – 08.1961 Nepomuk VÚ 2489
– 201. protiletadlový pluk 09.1961 – 10.1986 Nepomuk VÚ 7470
– 202. protiletadlový pluk 09.1961 – 08.1962 Nepomuk VÚ 9363
– 104. silniční stavební prapor 10.1986 – 10.1992 Nepomuk VÚ 4280
Čs. armáda v posádce Nepomuk využívala zámek Zelená hora, objekt Dvůr Šternberk a ženijní muniční sklad Zahrádka.
Kpt. Ing. Pavel Flídr zastával funkci velitele 201. protiletadlového pluku od listopadu 1976, kdy ji převzal od pplk. Ing. Oldřicha Vaňka. Předtím působil jako náčelník štábu téhož útvaru. V září 1978 předal velení pluku kpt. Ing. Jiřímu Míčovi a odešel studovat interní aspiranturu na Vojenské akademii A. Zápotockého v Brně.
2495. Jakou technikou v průběhu let disponovala velitelská dělostřelecká baterie ve Slaném? U spojovacího praporu byly 3x OT62 a 1x BTR 50 (jako Uloženka). V posádkovém komplexu Slaný pak bylo dalších cca 30 OT 62. K jaké jednotce patřily? Dále zde byly 2 tanky. Byly zde trvale či jen dočasně? Na základně Slaný Netolice bylo pak asi 8 raketových pásových nosičů. Zřejmě Luna. A další technika. Jednalo se o divizní sklad? Za každou odpověď Vám budu velmi vděčen. (odpovídá Pavel Minařík)
Organizace a vybavení Velitelské baterie náčelníka RVD 1. td (VÚ 4265 Slaný v letech 1977 až 1980) a 1. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu (VÚ 4265 Slaný od ledna 1981) byla obdobná jako v případě 19. bvdpz (viz odpověď na dotaz čís. 2248). Dílčí odlišnost nastala v technickém vybavení. Místo velitelsko-štábního vozidla OT-64R3/R3MT byl u baterie ve Slaném zařazen transportér OT-62R3/R3MT a od roku 1987 pouze jedna pojízdná radiostanice R-3 v modifikaci „D“ na lehkém terénním skříňovém automobilu, společně s technikou systému PASUV, kterému se budeme věnovat v samostatné odpovědi.
Obrněné transportéry OT-62 ve vševojskovém provedení nijak nesouvisely se systémem PASUV. Mohlo se jednat o nadbytečnou techniku po přezbrojení vševojskových útvarů 1. td „B“ na BVP-1. Nejednalo se o techniku, která by byla určena pro útvary v posádce Slaný. Počtem 30 vozidel by šlo o výzbroj motostřeleckého praporu, nicméně 3. msp Louny (včetně „B“ útvaru) již byl přezbrojen na BVP. Nevyzbrojené OT-62 sloužily pro přepravní účely u ženijních rot vševojskových pluků a ženijního praporu 1. td/1. td „B“. Dále zůstaly zařazeny u praporních protitankových čet msp 1. td „B“. U divizního 2. spojovacího praporu (VÚ 7345 Slaný) se nacházely pouze velitelsko-štábní modifikace transportéru OT-62. Ve 2. polovině 80. let byla u útvaru zařazena dvě velitelsko-štábní vozidla ve verzi OT-62R4MT a jedno vozidlo OT-62R3MT. Ve výzbroji 5. praporu chemické ochrany (VÚ 6388 Slaný) se OT-62 nevyskytovaly.
V případě tankové techniky se jednalo o velitelské modifikace tanků T-72/T-55 (1. td/1. td „B“). Velitelský tank byl zařazen u divizní velitelské roty, jejíž součást tvořily pořádková četa, strážní četa, velitelská četa a družstvo protiletadlových střelců s přenosnými komplety STRELA-2M. Velitelství divize dále dotvářela divizní hudba společně s četou radiolokačního průzkumu a velení, podřízenou náčelníkovi PVO divize. Ve 2. polovině 80. let měla jednotka k dispozici po jednom radiolokačním dálkoměru P-15 a P-19, dvě pojízdná velitelská stanoviště PU-12 na obrněném transportéru BTR-60PB, mobilní pracoviště PVO-E-p na automobilu P-V3S a různé přenosné či pojízdné radiostanice (např. R-109D, R-140p, R-3ATp). V listopadu 1991 se četa vyčlenila ze složení velitelství a vytvořila základ pro samostatně působící 1. baterii radiolokačního průzkumu a velení v posádce Žatec (VÚ 3295). Pro potřeby politického oddělení svazku bylo k dispozici rozhlasové zařízení dalekého dosahu BOUŘE (nejprve na osobním terénním skříňovém automobilu BOUŘE-II, později na modifikovaném vozidle BVP-1 BOUŘE-III), pojízdný divizní klub s promítacím zařízením a pojízdná tiskárna na automobilech P-V3S.
Ohledně Vámi zmiňovaných „asi 8 raketových pásových nosičů na základně Slaný-Netovice“ není zřejmé, o jaká vozidla se jednalo. Ve 2. polovině 80. let byla u 1. tankové divize zařazena čtyři odpalovací zařízení raketového systému TOČKA 9K79 na kolovém podvozku BAZ 5921 (VÚ 8194 Terezín 1984-1989) a čtyři odpalovací zařízení raketového systému LUNA-M 9K52 na kolovém podvozku ZIL-135LM (VÚ 3757 Mladá-Bon Repos 1982-1989).
Divizní sklady 1. td (VÚ 3941 Slaný) existovaly pouze od září 1977 do října 1983 a následně byly začleněny do 1. praporu materiálního zabezpečení (VÚ 5964 Postoloprty, Slaný, Louny). Jejich součástí byly sklady pro jednotlivé materiálové třídy: výzbrojní, tankový, automobilní, technický, PHM, proviantu, výstroje.
2494. Můžete prosím uvést přehled generálů memoriam v roce 1945-1948? Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
Během let 1945 až 1950 byli in memoriam povýšeni po první nebo vyšší generálské hodnosti následující osoby:
V roce 1946
| Dekretem PR ze dne 25.10.1946 | |
| na armádního generála i. m. | |
| – div. gen. Alois Eliáš | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – div. gen. Bedřich Homola | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – div. gen. Vojtěch Boris Luža | s účinností dnem 1.5.1944 |
| – div. gen. Rudolf Viest | s účinností dnem 1.5.1945 |
| na divizního generála i. m. | |
| – brig. gen. Oleg Svátek | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – brig. gen. Václav Šára | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – brig. gen. František Horáček | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – brig. gen. Josef Zmek | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – brig. gen. Otakar Zahálka | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – brig. gen. Václav Ždímal | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – brig. gen. Václav Volf | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – brig. gen. Alois Machačík | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – brig. gen. Antonín Pavlík | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – brig. gen. František Kravák | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – brig. gen. Jaroslav Čihák | s účinností dnem 28.10.1943 |
| – brig. gen. Jaroslav Vedral | s účinností dnem 1.5.1944 |
| – brig. gen. Ján Golián | s účinností dnem 1.5.1945 |
| – brig. gen. František Bláha | s účinností dnem 1.5.1945 |
| – brig. gen. Jaroslav Untermüller | s účinností dnem 1.5.1945 |
| – brig. gen. v. v. Karel Mejstřík | bez datace vzhledem k předcházející výslužbě |
| na brigádního generála i. m. | |
| – plk. gšt. Oleg Václav Procházka | s účinností dnem 28.10.1939 |
| – plk. pěch. Josef Morávek | s účinností dnem 28.10.1939 |
| – plk. gšt. Václav Kalina | s účinností dnem 28.10.1940 |
| – plk. pěch. Karel Čápek | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. gšt. Jaroslav Vedral | s účinností dnem 28.10.1941 |
| – plk. let. Josef Berounský | s účinností dnem 28.10.1941 |
| – plk. gšt. Ladislav Kotík | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. pěch. Miloslav Berka | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Josef Churavý | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. let. Karel Dymeš | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Václav Lysák | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Josef Kohoutek | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. pěch. Karel Bláha | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. gšt. Jiří Jaroš | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Josef Maxa | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. děl. Cyril Pazdera | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Adolf Hůlka | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. děl. Jan Vlachý | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Josef Tacl | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Ing. Bohuslav Závada | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – plk. žen. Josef Petřík | s účinností dnem 28.10.1943 |
| – plk. spoj. Ing. RNDr. Ota Tomský | s účinností dnem 28.10.1943 |
| – plk. gšt. Karol Peknik | s účinností dnem 28.10.1944 |
| – plk. děl. Pavel Koc | s účinností dnem 1.5.1945 |
| na generála i. m. | |
| – plk. tech. zbroj. let. Otakar Sviták | s účinností dnem 1.5.1942 |
| na generála šéfa zdravotnictva i. m. | |
| – generál zdrav. MUDr. Vladimír Haering | s účinností dnem 1.5.1940 |
| na generála zdravotnictva i. m. | |
| – plk. zdrav. MUDr. Jan Kessler | s účinností dnem 28.10.1938 |
| na generála šéfa intendatstva i. m. | |
| – gen. intend. JUDr. Viktor Spěváček | s účinností dnem 28.10.1940 |
| na generála technické zbrojní služby i. m. | |
| – plk. tech. zbroj. Ing. Karel Mareš | s účinností dnem 28.10.1938 |
| na generála šéfa duchovní služby i. m. | |
| – gen. duch. Metoděj Kubáň | s účinností dnem 28.10.1941 |
V roce 1947
| Dekretem PR ze dne 19.2.1947 | |
| na divizního generála i. m. | |
| – brig. gen. Josef Dostál | s účinností dnem 28.10.1944 |
| na brigádního generála i. m. | |
| – plk. gšt. Josef Malý | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. gšt. František Pohunek | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. děl. Josef Mašín | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. děl. Josef Balabán | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. pěch. Bohuslav Závada | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. pěch. Jan Hubáček | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. pěch. Bohumír Hrušák | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Jaroslav Konečný | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. gšt. Jaroslav Lisý | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. tank. Josef Buršík | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. děl. Alois Paďouk | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Čeněk Hajda | s účinností dnem 28.10.1943 |
| – plk. gšt. Josef Pták | s účinností dnem 28.10.1944 |
| – plk. gšt. Antonín Jan Hron | s účinností dnem 28.10.1944 |
| – plk. pěch. Josef Svatoň | s účinností dnem 28.10.1944 |
| Dekretem PR ze dne 5.11.1947 | |
| na armádního generála i. m. | |
| – div. gen. Rudolf Viest | s účinností dnem 28.10.1944 (renominace) |
| na divizního generála i. m. | |
| – brig. gen. Bohuslav Všetička | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – brig. gen. Ján Golián | s účinností dnem 28.10.1944 |
| na brigádního generála i. m. | |
| – plk. gšt. Kamil Nesveda | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. gšt. František Krátký | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Jan Tacl | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Jan Reš | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. pěch. Josef Pánek | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. pěch. Viktor Vlk | s účinností dnem 1.5.1942 |
| – plk. gšt. Stanislav Mazel | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Ivan Chalupa | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Tomáš Plch | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. Karel Dubovský | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. František Konopásek | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. František Smejkal | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. pěch. František Bilík | s účinností dnem 28.10.1942 |
| – plk. žen. Josef Petřík | s účinností dnem 1.5.1943 (renominace) |
V roce 1948
| Dekretem PR ze dne 30.7.1948 | |
| na brigádního generála i. m. | |
| – plk. pěch. Vladimír Štěrba | s účinností dnem 28.10.1939 |
| Dekretem PR ze dne 18.10.1948 | |
| na brigádního generála i. m. | |
| – plk. gšt. Josef Dvořák | s účinností dnem 1.5.1941 |
| – plk. pěch. Metoděj Šimek | s účinností dnem 28.10.1941 |
| – plk. děl. Jaroslav Milota | s účinností dnem 28.10.1941 |
| – plk. děl. Josef Srstka | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – plk. pěch. Rudolf Bělín | s účinností dnem 1.5.1943 |
| – plk. děl. František Fiala | s účinností dnem 28.10.1944 |
| – plk. pěch. František Vondráček | s účinností dnem 1.5.1945 |
V letech 1951 až 1989 byl jako jediný in memoriam do generálské hodnosti jmenován plk. Josef Kohl, který se 1.10.1969 stal genmjr. i. m.
2493. Vážený pane. Dovoluji si se na Vás obrátit s dotazem na zdravotnické autobusové prapory. Disponovaly skutečně autobusy, nebo byl jejich stav pouze papírový? Kolik autobusů mohl prapor mít, jakou další technikou disponoval? (odpovídá Pavel Minařík)
Autobusové zdravotnické prapory vznikly v roce 1967 a jednalo se o rámcové útvary automobilního vojska, Téměř veškerou přepravní techniku by převzaly od civilních provozovatelů až po vyhlášení mobilizace. Mírově u nich bylo zařazeno cca pět vojáků z povolání a tři občanští pracovníci, kteří měli k dispozici jeden osobní automobil (GAZ), jeden nákladní automobil (V3S) a dva motocykly. Po doplnění osobami měly prapory čítat cca 370 vojáků zařazených u dvou autobusových zdravotnických rot, cisternové roty a jednotek logistického zabezpečení. Z národního hospodářství by každý prapor převzal cca 5 osobních automobilů, 35 středních nákladních automobilů a 110 speciálních vozidel (z toho cca 80 autobusů), společně s tuctem motocyklů. Úkol autobusového zdravotnického praporu spočíval v převozu raněných a nemocných z armádních zdravotnických zařízení do týlových nemocničních základen frontu. Jedním koloběhem se mělo přepravit cca dva tisíce osob. Zmíněné prapory tvořily součást automobilních brigád (od konce roku 1984 brigád materiálního zabezpečení). V čs. armádě existovalo od roku 1967 pět autobusových zdravotnických praporů, které v roce 1984 doplnily další dva prapory – nejprve 38.abzpr Těchonín VÚ 8282, 58.abzpr Panské Dubenky VÚ 7748, 74.abzpr Bystřice pod Hostýnem VÚ 8253, 98.abzpr Terezín VÚ 7709, 99.abzpr Komárno VÚ 6959, které v roce 1984 doplnily 97.abzpr Pacov VÚ 7279 a 175.abzpr Nechranice VÚ 9075.
2492. Vážení pánové, navazuji na můj předchozí dotaz, týkající se mojí ZVS u VÚ 9964 České Budějovice ve výcvikovém roce 1985/86. Jako ppor. (abs.) jsem byl zařazen jako velitel tankové čety a z pověření jsem zastupoval velitele tankové roty. Někdy cca v polovině roku 1986 byl k naší rotě přidělen jako velitel čety ppor. z povolání, nejspíše absolvent DDŠ. Můj dotaz zní: co vlastně byla ona DDŠ, jaké podmínky k přijetí na ní byly a na jaké funkce mohli být její absolventi zařazeni. A mohla být i jiná vojenská škola, z níž by byli absolventi vyřazeni, aniž by měli vysokoškolské vzdělání? Děkuji Vám za další fundovanou odpověď a jsem s pozdravem. (odpovídá Pavel Minařík)
Dvouleté důstojnické školy začaly působit počátkem školního roku 1971-1972 a byly určeny pro absolventy „civilních“ odborných učilišť a učňovských škol, kteří během dvouletého studia získali střední všeobecné vzdělání ukončené maturitou a zároveň se připravili na výkon základních velitelských či odborných funkcí. Uvedené školy nejprve působily u velitelskoorganizátorské fakulty Vojenské akademie Antonína Zápotockého ve Vyškově, vojenských učilišť v Liptovském Mikuláši, Košicích, Holešově, Martině, Nitře, Novém Městě nad Váhem a Valašském Meziříčí. Kromě toho byly zřízeny u Školního a výcvikového střediska týlu v Žilině. V následujících letech se přičlenění dvouletých důstojnických škol měnilo podle organizačního vývoje vojenských vysokých a středních škol. Absolventi dvouletých důstojnických škol byli s ukončením studia jmenováni do hodnosti podporučíka.
Kromě toho již od počátku školního roku 1970-1971 vznikly roční důstojnické školy, které připravovaly absolventy civilních středních škol pro výkon funkcí na úrovni velitelů čet. Jednalo se o neakreditované vzdělávání využitelné pouze v oboru působnosti ministerstva národní obrany či ministerstva vnitra. Jako první se vytvořily roční důstojnické školy při velitelskoorganizátorské fakultě ve Vyškově a v rámci Technického učiliště v Liptovském Mikuláši. U obou vzdělávacích zařízení se jednalo o několik studijních oborů. Školení trvalo 11 měsíců a následně jeho absolventi nastupovali k vojskům v hodnosti podporučíků. Podle potřeby armády vznikaly v následujících letech další roční důstojnické školy u jednotlivých armádních vzdělávacích zařízení (např. od září 1971 u učilišť v Holešově, Novém Městě nad Váhem a Košicích nebo od roku 1972 v Martině). Se zahájením školního roku 1972-1973 se část ročních důstojnických škol přesunula k vybraným vojenským útvarům.
Dvouleté i roční důstojnické školy je třeba chápat jako „studijní obor“ u určitého vzdělávacího zařízení (v případně RDŠ taktéž u vojenského útvaru) rezortu obrany, nikoliv coby samostatnou školu působící na základě školského zákona. Příprava důstojníků v ročních důstojnických školách byla ukončena v létě 1977, zatímco dvouleté důstojnické školy se od školního roku 1986-1987, v souvislosti s přijetím nového školského zákona č. 29/1984 Sb. a zavedení povinné 10leté docházky, změnily na vojenská střední odborná učiliště při zachování dosavadní délky a obsahu studia.
2491. Můžete prosím uvést přehled generálů memoriam v roce 1990-1992? Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
V letech 1990 až 1992 byli in memoriam do první generálské hodnosti jmenováni a do vyšších generálských hodností povýšeni následující osoby:
| Jméno a příjmení | Stávající hodnost | Nová hodnost | Účinnost |
| Václav Prchlík | genpor. | genplk. im. | 1.5.1990 |
| Karel Lukas | plk. gšt. | genmjr. im. | 29.8.1990 |
| Viliam Žingor | plk. | genmjr. im. | 29.8.1990 |
| Alexandr Korda | plk. | genmjr. im. | 1.10.1990 |
| PhDr. Jaroslav Šolc | plk. | genmjr. im. | 1.10.1990 |
| Ing. Ján Černek | plk. | genmjr. im. | 28.10.1990 |
| Ladislav Hodějovský | plk. gšt. | genmjr. im. | 28.10.1990 |
| Karel Sedláček | plk. gšt. | genmjr. im. | 28.10.1990 |
| František Skokan | plk. | genmjr. im. | 28.10.1990 |
| Jaroslav Selner | genmjr. | genpor. im. | 1.1.1991 |
| Josef Duda | plk. | genmjr. im. | 1.1.1991 |
| Ing. Jaroslav Hlaďo | plk. | genmjr. im. | 1.1.1991 |
| Richard Zdráhala | plk. | genmjr. im. | 1.1.1991 |
| Alexandr Hess | plk. | genmjr. im. | 10.9.1991 |
| MVDr. Mikuláš Ferjenčík | div. gen. | arm. gen. im. | 10.12.1991 |
| RNDr. Karel Janoušek | div. gen. | arm. gen. im. | 10.12.1991 |
| Karel Kutlvašr | div. gen. | arm. gen. im. | 10.12.1991 |
| Heliodor Píka | div. gen. | arm. gen. im. | 10.12.1991 |
| Karel Paleček | genmjr. | genpor. im. | 10.12.1991 |
| René Černý | plk. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Jozef Dobrovodský | plk. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Josef Knop | plk. gšt. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Josef Robotka | plk. gšt. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Karel Střelka | plk. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Ladislav Svoboda | plk. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Miloš Vesel | plk. im. | genmjr. im. | 10.12.1991 |
| Jindřich Breitcetl | plk. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Hugo Hrbáček | plk. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Karel Náprstek | plk. gšt. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Josef Ocelka | plk. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Josef Šejbl | plk. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Alois Vašátko | plk. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Tomáš Vybíral | plk. | genmjr. im. | 7.3.1992 |
| Július Nosko | genmjr. | genpor. im. | 28.10.1992 |
| Ing. Emil Strankmüller | plk. gšt. | genmjr. im. | 28.10.1992 |