Přísně tajné
Náčelník generálního štábu Dělnicko-rolnické Rudé armády
5. července 1936
Lidovému komisaři obrany SSSR
Maršálu Sovětského svazu s. Vorošilovovi, K. E.
Během pobytu v Československu jsem se setkal s náčelníkem Generálního štábu československé armády gen. Krejčím na jeho návrh.
Setkání mělo důvěrný charakter a proběhlo v jednom z málo navštěvovaných předměstských hotelů v okolí Prahy.
S gen. Krejčím byli jeho zástupce gen. Fiala a plukovník – náčelník oddělení vnějších styků, určený za vojenského atašé ve Francii.
Se mnou náš vojenský atašé v Československu plukovník Šnitman, L. A.
Zdůrazňujíc zvláštní úctu, kterou má československá vláda a armáda k Sovětskému svazu a k Rudé armádě, gen. Krejčí prohlásil, že považuje za nutné zvlášť důvěrně mě informovat a projednat se mnou řadu důležitých otázek dotýkajících se Československa a vyplývajících z uzavřeného paktu o vzájemné pomoci.
Otázky byly položeny v následujícím sledu a charakteristice:
1. Obranné práce na hranicích
Strategické podmínky, v nichž se nachází Československo, a zvláště změněná v tomto ohledu situace ve spojení s obsazením Porýní Němci, přináší naléhavou nutnost zajistit hranice opevněními a bít se na nich do té doby, dokud nepřijde pomoc ze strany Francie a Sovětského svazu.
Při zmínce o francouzské pomoci jsem si všiml zjevného pesimismu i výhrady, že tato pomoc pro vzdálenost má všeobecně strategický význam a vylučuje plány a naděje na bezprostřední operativní vzájemnou součinnost československé a francouzské armády. Reálnější pomocí se ukazuje Rudá armáda.
Přihlížeje k vzniklé strategické situaci se československá vláda rozhodla vybudovat na všech úsecích své hranice, s výjimkou úseku s Rumunskem, obranné čáry, postavit na nich silná opevnění s použitím betonu. Na tato opatření se během nejbližších 3 až 5 let plánuje vynaložit 10 miliard korun. Práce jsou už rozvinuty. V první řadě je chráněn německý úsek hranice, potom rakouský, maďarský a nakonec polský úsek.
Na rumunském úseku se opevnění nebudují – mají na mysli průchod částí Rudé armády přes něj a zřejmě v tom směru bude organizován hlavní pás evakuace.
2. Vyzbrojování a zásobování armády
Všechny prostředky vyzbrojování a zásobování pro armádu vyrábí sám československý průmysl.
Avšak rychlé tanky průmysl vyrobit nemůže. Význam bojových kvalit rychlých tanků je obrovský, o čem se plně přesvědčili, když u nás byli v roce 1935 na manévrech.
Pro posílení armády gen. Krejčí žádal prodat jim jeden prapor rychlostních tanků BT. Hodnotu těchto tanků navrhl splatit prostřednictvím koupě libovolných výrobků u nich.
Pokud jde o objem a rychlost vyzbrojování své armády gen. Krejčí oznámil, že nyní se rozvinula ohromná práce ve všech vojenských továrnách na zhotovení prostředků vyzbrojování a zásobování.
„Zpozdili jsme se s těmito opatřeními, řekl a nyní to doháníme. Průmysl pracuje podle vojenské varianty s plným zatížením. V průběhu dvou let bude na vyzbrojování spotřebováno 10 miliard korun.“
3. Vojenské úkoly z paktu o vzájemné pomoci
Gen. Krejčí, uváděje tuto otázku, prohlásil, že je mu známo to, že Rumuni nedali ještě svůj souhlas s propuštěním částí Rudé armády přes své území. Československý prezident Beneš nacházející se v té době v Bukurešti, podle slov Krejčího, otevře tuto otázku před králem a rumunskou vládou.
V souvislosti s tím Krejčí navrhoval neohlížet se na formální stránku této otázky, protože podle jeho přesvědčení Rumuni nebudou mít námitky nebo, tím spíše, nebudou protestovat a veřejné mínění, národ a armáda spíše rádi propustí naše vojska na pomoc Čechům. Příčinou nesouhlasu Rumunů s propuštěním našich vojsk, jak řekl Krejčí, je jen a pouze „dvorská etiketa“, čemuž není třeba věnovat pozornost. Když Krejčí hovořil o této otázce měl u sebe v rukou schéma s projektem výstavby železniční tratě z východních hranic Československa k našim hranicím v obecném směru přes Černovice – Jasy.
V souvislosti s tím nutno vyzdvihnout zvláštní zájem projevený Čechy o naše letectvo, což bylo vidět z prohlášení Krejčího, který řekl, že jestli na propuštění částí Rudé armády přes Rumunsko nutno získat souhlas Rumunů, tak pro letectvo to nebude třeba. To vzdušnou cestou přiletí přímo na naše území. Podle jeho slov už připravili letiště pro přijetí našich 18 eskadril a dodatečně ještě připraví pro 16 eskadril.
4. Pozvání mne na manévry československé armády v roce 1937
Odvolávaje se na to, že v minulém roce 1935 jsem nenavštívil jejich manévry, a obávaje se, že v tomto roce také nebudu moci na nich být, Krejčí mne pozval na manévry v příštím roce 1937. Zdůraznil, že budou velmi rádi a uspořádají zajímavé manévry.
Moje odpověď
Ve vztahu opevnění hranic a vyzbrojování armády jsem vyjádřil uspokojení, zaměřil pozornost na nutnost zvýšit tempo v provádění těchto opatření.
Ohledně nákupu praporu tanků BT jsem potvrdil vysoké bojové kvality našich tanků a odpověděl, že po příjezdu do Moskvy podám zprávu lidovému komisaři obrany a výsledek sdělím.
Co se týká otázek vojenské spolupráce na základě paktu, jsem se především rozhodně ohradil proti stanovisku Krejčího ve vztahu k Rumunům a prohlásil, že plán musí být nepochybně vypracován, ale tento se může začít zpracovávat
za prvé – když Rumuni dají souhlas s průchodem sil Rudé armády a
za druhé – když nám bude znám plán francouzského velení, neboť, jak vyplývá z textu paktu, my zasáhneme jen v tom případě, když zasáhnou Francouzi.
Ohledně souhlasu Rumunska jsem vyzdvihl, že pro Československo je tato otázka aktuálnější a je třeba, aby se československé velení snažilo o kladný výsledek, jako člen Malé dohody nebo s pomocí Francouzů.
Dojmy z rozmluvy
Z besedy s Krejčím jsem měl tyto dojmy:
1. Francie díky obsazení Porýní Němci je ve strategickém poměru v krajně obtížných podmínkách. Tato okolnost v předpokladech Čechů vyvolává:
a) obavu velmi velkého zpoždění pomoci ze strany Francouzů. Toto zpoždění vylučuje možnost koordinovat operační plány vzájemné součinnosti české a francouzské armády a staví Čechy před nutnost budovat ochranu hranice na kruhové obraně (kromě rumunského úseku) s využitím silných opevněných postavení,
b) možnost počítat se změnou postoje Francie, neboť uvedená okolnost vyvolává u Francouzů větší „pocit strachu“, než hrdinského ducha „riskovat“ pro záchranu Čechoslováků.
Jestliže první okolnost považují za reálný faktor, neboť Německo bezpochyby opevní Rýn, druhou okolnost, tj. možnost změny francouzského postoje v otázce vojenské pomoci a domluva Francouzů s Němci, Češi nepovažují za vyloučenou, pokud se k moci ve Francii dostane vhodný kabinet.
2. Nejvíce reálnou silou, která je může zachránit, Češi považují Rudou armádu.
Proto, při organizaci kruhové obrany, počítaje se zadržováním náporu Němců a dokonce Poláků na obranných čarách, nechávají „otevřené dveře“ na rumunském úseku pro průchod ozbrojených sil Rudé armády a vlastní evakuaci. To se zvláště jasně projevilo, když Krejčí hovořil, že letiště pro přijetí 18 eskadril u nich jsou hotova a že dodatečně ještě připravují pro přijetí 16 eskadril.
3. Postoj Polska bude zpočátku nejasný. Za tímto účelem bude i polský úsek hranic chránit opevnění, i když v poslední řadě. Tato opevnění a především průchod částí Rudé armády na rozhraní mezi Polskem a Rumunskem je oddělí a donutí Polsko definovat v krátké době svůj vojenský postoj.
4. V roce 1937 a možná dokonce ani v roce 1938 Německo ještě nebude připraveno na velkou válku, a proto se československá armáda stihne vyzbrojit. Nehledě na moje připomínky, že pro toto musí být závažné důvody podepřené reálnými dokumenty, bez nichž je velice nebezpečné dělat plány obrany, se Krejčí přece držel tohoto hodnocení připravenosti německé armády.
Návrh
Považuji za výhodné prodat Čechům prapor tanků BT, kompenzovat to nákupem nám potřebných typů techniky nebo technickou pomocí, zejména na výrobu tankových pancířů, protipancéřových granátů a na výrobu vysoce kvalitních pracovních, měřících a zakřivených nástrojů pro vojenské výrobky. To poslední Češi provádějí příkladně.
Náčelník generálního štábu RKKA
Maršál Sovětského svazu A. I. Jegorov